ECLI:CZ:NS:2021:32.CDO.3275.2020.1
sp. zn. 32 Cdo 3275/2020-54
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., ve věci žalobce M. O. , podnikatele se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupeného Mgr. Zdeňkem Krmáškem, advokátem se sídlem v Ostravě, U Rourovny 556/3, proti žalované PROLICHT CZECH s. r. o. , se sídlem v Praze 5, Plzeňská 545/42, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby, zastoupené Mgr. Michalem Klusákem, advokátem se sídlem v Praze, V jámě 699/1, o zaplacení částky 4 000 EUR s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 15 C 308/2019, o dovolání žalované proti rozsudku pro uznání Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 8. 10. 2019, č. j. 15 C 308/2019-10, a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 3. 2020, č. j. 30 Co 42/2020-34, takto:
I. Řízení o „dovolání“ žalované proti rozsudku pro uznání Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 8. 10. 2019, č. j. 15 C 308/2019-10, se zastavuje .
II. Dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 3. 2020, č. j. 30 Co 42/2020-34, se odmítá .
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 6 824,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho advokáta.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o. s. ř.):
Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem pro uznání ze dne 8. 10. 2019, č. j. 15 C 308/2019-10, uložil žalované zaplatit žalobci částku 4 000 EUR se zákonným úrokem z prodlení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč (výrok pod bodem I), a na nákladech řízení částku 24 123,60 Kč (výrok pod bodem II).
Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Žalovaná napadla obě rozhodnutí soudů nižších stupňů dovoláním, podle obsahu dovolací argumentace ve výrocích o věci samé, a navrhla odklad vykonatelnosti obou výroků rozsudku soudu prvního stupně.
Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se pro dovolací řízení uplatní – v souladu s bodem 1 článku II, části první, přechodných ustanovení zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – občanský soudní řád ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále též jen „o. s. ř.“).
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Z toho vyplývá, že rozhodnutí soudu prvního stupně dovoláním napadnout nelze, občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ žalované proti rozhodnutí soudu prvního stupně podle §104 odst. 1 o. s. ř. zastavil (shodně srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2000, sp. zn. 20 Cdo 2068/98, uveřejněného pod číslem 10/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Za těchto okolností nebyl již důvod zabývat se návrhem dovolatelky na odklad vykonatelnosti rozhodnutí soudu prvního stupně.
Dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, které může být přípustné jen podle §237 o. s. ř., Nejvyšší soud přípustným neshledal.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolatelka spatřuje přípustnost dovolání v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky procesního práva dovolacím soudem dosud neřešené, „zda byly splněny zákonné podmínky a předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání v situaci, kdy žalovaný tvrdí, že v zákonné lhůtě podal k poštovní přepravě vyjádření k žalobě, v němž žalovaný neuznal žalovaný nárok ani zčásti a k němuž přiložil na svou obranu veškeré listiny a důkazy, a toto vyjádření nebylo doručeno soudu prvního stupně, což však žalovaný nebyl schopen nijak ovlivnit“.
Odvolací soud ve zde souzené věci uzavřel, že dovolatelce se nezdařilo zpochybnit nastalou fikci uznání žalovaného nároku, neboť ač tvrdila, že ve lhůtě jí k tomu určené podala kvalifikované vyjádření ve věci ve smyslu §114b o. s. ř., toto své tvrzení neprokázala. Konstatoval, že spis neobsahuje ani vyjádření žalované a kopie listin, které žalovaná údajně zaslala soudu spolu s vyjádřením, ani kopii poštovního podacího lístku s datem 6. 9. 2019, a dodal, že žalovaná byla jak soudem prvního stupně, tak soudem odvolacím vyzvána k doložení svého tvrzení předložením uvedených listin, zůstala však nečinná a bez omluvy se nedostavila ani k nařízenému odvolacímu jednání.
Nejvyšší soud vychází ve své ustálené rozhodovací praxi z názoru, že přípustnost dovolání dle §237 o. s. ř. nemůže založit otázka, jejíž řešení je zcela zjevné a v soudní praxi nečiní (není způsobilé činit) výkladové těžkosti (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2001, sp. zn. 22 Cdo 1603/99, a ze dne 30. 5. 2006, sp. zn. 29 Odo 462/2005, ze dne 2. 5. 2017, sp. zn. 20 Cdo 1397/2017, ze dne 29. 5. 2017, sp. zn. 32 Cdo 5711/2016, ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. 22 Cdo 6082/2017, a ze dne 31. 10. 2019, sp. zn. 21 Cdo 3316/2019). Zcela zjevným, nevzbuzujícím sebemenší rozumnou pochybnost, pak Nejvyšší soud shledává takové řešení dovolatelkou předložené otázky, že samotné, přes výzvu soudu jakkoliv nedoložené tvrzení účastníka řízení o tom, že podal ve stanovené lhůtě kvalifikované vyjádření k žalobě, nemůže opodstatnit závěr o nesplnění zákonných podmínek pro vydání rozsudku pro uznání podle §153a o. s. ř.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Nad rámec uvedeného se poznamenává, že doklady, jež měly osvědčovat, že vyjádření bylo odevzdáno k doručení provozovateli poštovních služeb, dovolatel oproti tomu, co avizoval, nepřiložil ani k dovolání.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 28. 1. 2021
JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu