ECLI:CZ:NS:2021:32.CDO.641.2021.1
sp. zn. 32 Cdo 641/2021-98
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., ve věci žalobkyně Správa železnic, státní organizace , se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, Dlážděná 1003/7, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 70994234, za účasti 1) České dráhy, a. s. , se sídlem v Praze 1, Nábřeží L. Svobody 1222, PSČ 110 15, identifikační číslo osoby 70994226, 2) PKP CARGO INTERNATIONAL a. s. , se sídlem v Ostravě, Muglinov, Betonářská 580/14, PSČ 712 00, identifikační číslo osoby 47675977, 3) PDV RAILWAY a. s. , se sídlem v Ústí nad Labem, Blahoslavova 937/62, PSČ 400 01, identifikační číslo osoby 22792597, 4) KŽC Doprava, s. r. o. , se sídlem v Praze 9 – Kolodějích, Meinlinova 336, PSČ 190 16, identifikační číslo osoby 27423069, o nahrazení rozhodnutí správního orgánu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 24 C 15/2019, o dovolání Úřadu pro přístup k dopravní infrastruktuře proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 9. 2020, č. j. 29 Co 290/2020-57, takto:
Dovolací řízení se zastavuje .
Stručné odůvodnění:
(§243f odst. 3 o. s. ř.)
Městský soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 5. 4. 2020, č. j. 24 C 15/2019-22, jímž Obvodní soud pro Prahu 1 zamítl návrh Úřadu pro přístup k dopravní infrastruktuře (dále též jen „Úřad“) na vstup do řízení v pozici vedlejšího účastníka.
Usnesení odvolacího soudu napadl Úřad dovoláním, jež má za přípustné pro řešení právní otázky, která má být dovolacím soudem posouzena jinak.
Úřad konstatuje, že Nejvyšší soud usnesením ze dne 9. 8. 2012, sp. zn. 21 Cdo 1385/2011, připustil účastenství správního orgánu v řízení podle části páté občanského soudního řádu pouze za specifických podmínek, které se na pojednávanou věc nevztahují, a argumentuje ve prospěch názoru, že Nejvyšší soud by měl přistoupit k rozšíření své dosavadní judikatury v tom ohledu, že připustí vedlejší účastenství správního orgánu v řízení o nahrazení jeho rozhodnutí „i ve velmi specifickém řízení o zákonnosti prohlášení o dráze dle ustanovení §34e zákona o dráhách, které je transpozicí čl. 56 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/34/EU ze dne 21. listopadu 2012 o vytvoření jednotného evropského železničního prostoru“.
Odvolací soud založil napadené rozhodnutí na dvou závěrech, totiž že:
a) v řízení podle části páté o. s. ř. správní orgán, který o sporu nebo jiné právní věci rozhodl, nemůže vystupovat jako účastník ani jako vedlejší účastník; správní orgán není účastníkem soukromoprávního vztahu, který svým rozhodnutím řešil, a rozhodnutí soudu o tomto soukromoprávním vztahu se jeho hmotněprávní sféry nemůže dotknout. Ze zákonné definice účastenství řízení dle části páté o. s. ř. a z celé zákonné konstrukce tohoto řízení plyne zcela jednoznačně, že se správní orgán nemůže řízení účastnit ani jako vedlejší účastník;
b) správní orgán není nadán právní osobností ve smyslu soukromého práva, z čehož vyplývá, že nemá ani způsobilost být účastníkem občanského soudního řízení, tedy ani jeho vedlejším účastníkem.
V pořadí druhý z těchto závěrů, podle něhož nemá způsobilost být účastníkem občanského soudního řízení, Úřad ve svém obsáhlém dovolání jakkoliv nezpochybnil.
Ustanovení §103 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ o. s. ř.“), ukládá soudu kdykoli za řízení přihlížet k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení). To vzhledem k §243b o. s. ř. platí též pro soud dovolací.
Podle §104 odst. 1 věty první o. s. ř. jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví.
Jednou z podmínek řízení je i způsobilost být účastníkem řízení. Podle §19 o. s. ř. způsobilost být účastníkem řízení má ten, kdo má právní osobnost; jinak jen ten, komu ji zákon přiznává.
Podle §118 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), právnická osoba má právní osobnost od svého vzniku do svého zániku.
Ustanovení §21 o. z. stanoví, že stát se v oblasti soukromého práva považuje za právnickou osobu. Jiný právní předpis stanoví, jak stát jedná.
Podle §21a odst. 1 o. s. ř. za stát před soudem vystupuje
a) Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových v případech stanovených podle zvláštního právního předpisu,
b) organizační složka státu příslušná podle zvláštního právního předpisu v ostatních případech.
Ustanovení §3 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů, stanoví, že organizačními složkami státu (dále jen "organizační složka") jsou ministerstva a jiné správní úřady státu, Ústavní soud, soudy, státní zastupitelství, Nejvyšší kontrolní úřad, Kancelář prezidenta republiky, Úřad vlády České republiky, Kancelář Veřejného ochránce práv, Akademie věd České republiky, Grantová agentura České republiky a jiná zařízení, o kterých to stanoví zvláštní právní předpis anebo tento zákon; obdobné postavení jako organizační složka státu má Kancelář Poslanecké sněmovny a Kancelář Senátu (odstavec 1). Organizační složka není právnickou osobou. Tím není dotčena její působnost nebo výkon předmětu činnosti podle zvláštních právních předpisů a její jednání v těchto případech je jednáním státu (odstavec 2).
Úřad pro přístup k dopravní infrastruktuře je jedním z ústředních orgánů státní správy (srov. §2 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů). Není tedy právnickou osobou, nýbrž organizační složkou státu, a nemá tudíž právní osobnost. Zákon tomuto úřadu nepřiznává způsobilost být účastníkem řízení, Úřad tedy takovou způsobilost nemá.
Úřad by mohl v občanském soudním řízení jednat jménem státu (§3 odst. 2 věta druhá zákona č. 219/2000 Sb.), ve zde souzené věci je však zřejmé, že jménem státu nejedná. Je to patrné nejen z toho, jak sám sebe ve svých podáních označuje, nýbrž i z věcného obsahu jeho argumentace.
Absence způsobilosti být účastníkem řízení je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud proto dovolací řízení podle §104 odst. 1 věty první ve spojení s §243b o. s. ř. zastavil.
Pro úplnost považuje Nejvyšší soud za vhodné zmínit, že v usnesení ze dne 9. 8. 2012, sp. zn. 21 Cdo 1385/2011, v němž Nejvyšší soud dovodil, že procesní pravidlo, podle něhož správní orgán, který rozhodl o právní věci vyplývající z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů, není účastníkem řízení podle části páté o. s. ř., v němž je soudně projednávána tatáž věc, o níž pravomocně rozhodl, se neuplatní bez výjimek, zároveň dodal, že nemá-li správní orgán samostatnou právní subjektivitu, je za takových okolností účastníkem řízení podle části páté o. s. ř. stát s dodatkem organizační složky, o jejíž rozhodnutí jde.
O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť entitě, která nemá způsobilost být účastníkem řízení (tj. není způsobilá být nositelem procesních práv a povinností) nelze náhradu nákladů řízení přiznat ani uložit.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 4. 2021
JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu