ECLI:CZ:NS:2021:32.CDO.799.2021.1
sp. zn. 32 Cdo 799/2021-118
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Davida Rause, Ph.D., a JUDr. Pavla Příhody ve věci žalobkyně REMA PV Systém, a. s. , se sídlem v Praze 4, Antala Staška 510/38, identifikační číslo osoby 29127009, zastoupené JUDr. Adamem Batunou, advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 846/1, proti žalované Beskydské fotovoltaice, s. r. o. , se sídlem v Praze 5, Petržílkova 2707/38, identifikační číslo osoby 28580419, zastoupené Mgr. Milanem Edelmannem, advokátem se sídlem v Praze 5, Petržílkova 2707/38, o určení trvání právního vztahu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 16 C 352/2019, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 11. 2020, č. j. 12 Co 193/2020-94, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 11. 2020, č. j. 12 Co 193/2020-94, se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. V řízení se žalobkyně domáhá určení, že právní vztah mezi žalobkyní a žalovanou založený smlouvou o zajištění plnění povinnosti provozovatele solární elektrárny při nakládání s elektroodpadem ze solárních panelů č. 317 RPV (dále jen „předmětná smlouva“) trvá.
2. Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 27. 2. 2020, č. j. 16 C 352/2019-62, žalobu zamítl (první výrok) a uložil žalobkyni povinnost nahradit žalované náklady řízení (druhý výrok).
3. Soud prvního stupně vyšel z toho, že žaloba na určení v dané situaci postrádá svoji preventivní povahu, neboť žalovaný nárok je možné řešit v rámci žaloby na plnění v řízení o zaplacení daných finančních prostředků, ukládaných žalovanou v souladu se zákonem na účet žalobkyně za dobu trvání smlouvy a následně žalobkyní jako dosavadním provozovatelem kolektivního systému vyúčtovaných tak, aby tyto finanční prostředky mohly být převedeny na účet nového provozovatele kolektivního systému v souladu s aktuální smlouvou uzavřenou žalovanou jakožto provozovatelem fotovoltaické solární elektrárny. Taková žaloba na plnění byla již žalovanou podána u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 43 C 129/2019 a je zcela zřejmé, že Obvodní soud pro Prahu 4 se bude v tomto paralelně probíhajícím řízení v prvé řadě zabývat právě předmětnou smlouvou, tj. především zda došlo k jejímu řádnému ukončení výpovědí ze strany žalované či nikoli. Žalobkyně má možnost uplatnit jakékoliv své námitky stran tvrzené existence daného vztahu mezi účastníky v tomto řízení u Obvodního soudu pro Prahu 4. Její práva jsou tímto způsobem dostatečně chráněna, přičemž tam, kde jsou práva účastníka dostatečně chráněna v řízení o žalobě na plnění, není dán naléhavý právní zájem na určení. Proto žalobu zamítl z důvodu nedostatku naléhavého právního zájmu žalobkyně na požadovaném určení.
4. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze v záhlaví označeným usnesením zrušil rozsudek soudu prvního stupně a zastavil řízení (výrok I) a rozhodl o povinnosti žalobkyně k náhradě nákladů odvolacího řízení žalované (výrok II).
5. Odvolací soud poukázal na probíhající řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 43 C 129/2019, kdy tam podanou žalobou se žalovaná (v daném řízení v postavení žalobkyně) domáhá po žalobkyni (v daném řízení v postavení žalované) zaplacení částky 1 601 177,14 Kč, jakožto nároku na vrácení plnění z předmětné smlouvy. Poté konstatoval, že soud prvního stupně sice správně uzavřel, že v probíhajícím řízení na zaplacení plnění se soud v prvé řadě bude zabývat předmětnou smlouvou, nicméně z této skutečnosti dovodil pouze závěry pro nedostatek naléhavého právního zájmu, nikoli již procesní důsledky z toho plynoucí. V návaznosti na to poznamenal, že podle ustálené judikatury představuje pravomocné rozhodnutí o žalobě na plnění překážku věci rozsouzené pro žalobu na určení z toho důvodu, že jím byla současně posouzena existence či neexistence určitého právního vztahu nebo práva, z něhož bylo žalováno na plnění. Jestliže otázka existence takového vztahu či práva byla v předchozím řízení o plnění soudem již závazně vyřešena, nelze připustit, aby v jiném řízení byla znovu otevřena a řešena případně opačně. Uvedené závěry pak podle odvolacího soudu platí i pro překážku litispendence a plně dopadají na souzenou věc. Na tomto podkladě odvolací soud dovodil, že rozhodnou otázkou v probíhajícím řízení je trvání právního vztahu, kterého se žalobkyně domáhá předmětnou určovací žalobou, a jejím posouzením a rozhodnutím žaloby na plnění bude vztah účastníků z této smlouvy v celistvosti vyřešen. Pro překážku věci zahájené proto odvolací soud řízení usnesením zastavil a rozsudek soudu prvního stupně zrušil.
II. Dovolání a vyjádření k němu
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu (v rozsahu výroku I) podala žalobkyně včasné dovolání, v němž co do přípustnosti uvedla, že napadené rozhodnutí „závisí na otázce, zda žaloba na plnění (vedená u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 43 C 129/2019) tvoří neodstranitelnou překážku řízení pro žalobu na určení (vedená u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 16 C 352/2019) v případě, kdy se skutková tvrzení v obou žalobách týkají stejného právního poměru či práva, i přesto, že je v každém z těchto řízení uplatňován jiný procesní nárok“, při jejímž řešení se podle ní odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu představované zejména usnesením Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 31 Cdo 2740/2012, uveřejněným pod číslem 82/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 82/2014“), a usneseními Nejvyššího soudu ze dne 21. 7. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3084/2013, ze dne 27. 10. 2020, sp. zn. 32 Cdo 2878/2020 a ze dne 2. 12. 2020, sp. zn. 32 Cdo 2671/2020 (jež jsou veřejnosti dostupná – stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – na http://www.nsoud.cz ). Namítlá nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem a navrhuje zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
7. Žalovaná se k podanému dovolání nevyjádřila.
III. Přípustnost a vady dovolání
8. Podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
9. Dovolání žalobkyně je přípustné podle §237 o. s. ř., neboť odvolací soud se při posouzení žalobkyní předložené otázky vztahu žaloby na plnění a žaloby na určení z hlediska existence překážky věci zahájené (litispendence) odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
IV. Důvodnost dovolání
10. Dovolání je důvodné.
11. Nejvyšší soud konstatoval (v obdobných věcech) v usneseních ze dne 27. 10. 2020, sp. zn. 32 Cdo 2878/2020, či ze dne 2. 12. 2020, sp. zn. 32 Cdo 2671/2020, že velký senát občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu se v R 82/2014 odklonil od dosavadní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, reprezentované usnesením ze dne 12. 12. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2931/99, uveřejněným pod číslem 85/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 85/2003“), a usneseními ze dne 31. 8. 2006, sp. zn. 22 Cdo 1523/2006, a ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 22 Cdo 2695/2010, podle níž pravomocný rozsudek o žalobě na plnění vytváří z hlediska identity předmětu řízení překážku věci rozsouzené pro řízení o žalobě na určení, zda tu právo nebo právní vztah je nebo není, vycházející z téhož skutkového základu, neboť pravomocný rozsudek o žalobě na plnění v sobě zahrnuje (ať již výslovně nebo mlčky) kladné nebo záporné řešení otázky (ne)existence práva nebo právního vztahu, jež by měla být postavena najisto určovací žalobou, a staví tedy na stejném skutkovém základě (na stejné části skutku) jako žaloba určovací.
12. Velký senát v R 82/2014 rovněž vysvětlil, že teorii identity skutku, z níž vychází R 85/2003, nelze vykládat (co do soudním rozhodnutím pravomocně přiznaného plnění pro účely posouzení překážky věci pravomocně rozhodnuté v následném sporu o určení) protikladně ustanovení §159a odst. 1 a 4 o. s. ř., akcentujícímu jen závaznost rozsudečného výroku. Na základě toho dovodil, že pro účely posouzení, zda řízení o žalobě, kterou se žalobce domáhá [ve smyslu §80 písm. c) o. s. ř.] určení, zda tu je či není právní vztah nebo právo zkoumané předtím v pravomocně rozhodnutém sporu o splnění povinnosti, která vyplývá ze zákona, z právního vztahu nebo z porušení práva [§80 písm. b) o. s. ř.], nebrání překážka věci pravomocně rozhodnuté ( res iudicata ), je tedy podstatné, zda a jakým způsobem se řešení otázky, jíž se týká podaná určovací žaloba, promítlo ve výroku soudního rozhodnutí ve sporu o splnění povinnosti. Velký senát uzavřel, že je-li rozhodnutím o věci samé (jeho výrokem) ve sporu o splnění povinnosti, která vyplývá ze zákona, z právního vztahu nebo z porušení práva [§80 písm. b) o. s. ř.], zcela vypořádán právní vztah založený ve sporu o plnění na řešení předběžné otázky (řešení přijaté v takovém sporu vyčerpalo beze zbytku obsah předběžné otázky, ze které již proto nemohou vzejít další spory o splnění povinnosti mezi týmiž účastníky), pak následnému sporu o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem [§80 písm. c) o. s. ř.], jímž má být výrokem soudního rozhodnutí znovu posouzena stejná předběžná otázka, již brání překážka věci rozsouzené ( res iudicata ).
13. Následně v usnesení ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. 27 Cdo 2007/2017, Nejvyšší soud na základě závěrů vyslovených v R 82/2014 dovodil, že je-li zahájeno řízení o splnění povinnosti a rozhodnutí sporu závisí na vyřešení předběžné otázky (řešení přijaté v takovém sporu vyčerpá beze zbytku obsah předběžné otázky, ze které již proto nemohou vzejít další spory o splnění povinnosti mezi týmiž účastníky), pak následnému sporu o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, jímž má být výrokem soudního rozhodnutí znovu posouzena stejná předběžná otázka, brání překážka věci zahájené.
14. V projednávané věci je třeba přisvědčit názoru žalobkyně, že řešení otázky, jíž se týká její určovací žaloba, se nemusí promítnout ve výroku rozhodnutí ve sporu o splnění povinnosti takových způsobem, že rozhodnutím ve sporu o splnění povinnosti bude zcela vypořádán právní vztah založený ve sporu o plnění na řešení předběžné otázky, tj. že řešení přijaté ve sporu o plnění vyčerpá beze zbytku obsah předběžné otázky, ze které již proto nemohou vzejít další spory o splnění povinnosti mezi týmiž účastníky. V řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 43 C 129/2019, v němž je projednávána žaloba o zaplacení částky 1 601 177,14 Kč, může být deklarována toliko existence či neexistence konkrétní právní povinnosti žalobkyně (v tamějším řízení vystupujícím na straně žalované) v rámci jejího obligačního vztahu s žalovanou (v příslušném řízení v postavení žalobkyně). Takovým výrokem však nebude zcela vypořádán obsah prejudiciální otázky trvání právního vztahu podle příslušné smlouvy. Ve smyslu §154 odst. 1 o. s. ř. je soud v řízení o určovací žalobě povinován k posuzování existence právního vztahu mezi žalobkyní a žalovanou ke dni rozhodnutí soudu. V tom je však již prima facie patrný rozdíl oproti zmíněnému řízení o žalobě na plnění, kde má soud zkoumat otázku, zda závazek založený předmětnou smlouvou zanikl výpovědí, přičemž toto posouzení musí nutně vztahovat k okamžiku, kdy měla výpověď nabýt účinnosti. Pokud by v takovém řízení dospěl soud k závěru, že obligační vztah založený smlouvou výpovědí nezanikl (tj. výpověď nebyla s to přivodit zamýšlené účinky), nebyla by takovým posouzením současně vyřešena otázka, zda závazek nezanikl později z jiného právního důvodu, resp. zda závazek nadále trvá. Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že řešení otázky, zda má žalobkyně na žalobou požadovaném určení naléhavý právní zájem, je věcí jiného právního posouzení a touto otázkou se dovolací soud nezabýval (srov. také shora citovaná usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 2671/2020, či sp. zn. 32 Cdo 2878/2020). Ostatně na jejím řešení napadené rozhodnutí, vycházející toliko z posouzení otázky litispendence, nezáviselo.
15. Jestliže tedy odvolací soud v projednávané věci řízení zastavil pro překážku věci zahájené, učinil tak v rozporu se shora citovanou ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a jeho právní posouzení je proto nesprávné.
16. Jelikož právní posouzení věci odvolacím soudem není správné, Nejvyšší soud napadené usnesení, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
17. Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§243g odst. 1, část věty první za středníkem).
18. O nákladech dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť nejde o rozhodnutí, jímž se řízení končí (srov. ustanovení §151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 4. 2021
Mgr. Jiří Němec
předseda senátu