ECLI:CZ:NS:2021:33.CDO.1248.2019.1
sp. zn. 33 Cdo 1248/2019-125
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně K. M. , bytem XY, zastoupené JUDr. Tomášem Soukupem, BA, advokátem se sídlem v Brně, Mezírka 775/1, proti žalované CarTec Liberec, s.r.o., se sídlem v Liberci, Obchodní 622, identifikační číslo 27343723, zastoupené JUDr. Vladimírem Škrétou, advokátem se sídlem v Liberci, U Soudu 363/10, o dodání věci, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 21 C 345/2015, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 10. 9. 2018, č. j. 30 Co 335/2017-102, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.178,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Vladimíra Škréty, advokáta.
Odůvodnění:
Okresní soud v Liberci (dále též „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 29. 6. 2016, č. j. 21 C 345/2015-68, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované dodat jí jeden kus nového motorového vozidla značky XY, 5dveřové ve verzi hatchback s benzínovým motorem – řádový čtyřválec o objemu 1499 ccm, s manuální převodovkou, s maximálním výkonem 80 kW a spotřebou 5 litrů/100 km, v barvě nemetalického laku „Alpine White“ a interiérem v provedení látky „Corner“ Antracite Red highlight nebo Black (dále též „sporný vůz“ nebo „předmětný vůz“) a umožnit jí nabýt k tomuto vozidlu vlastnické právo; zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že si žalobkyně při hledání vozidla na internetové adrese XY vybrala vozidlo XY 5dveřové, hatchback, u kterého byla uvedena akční cena do 30. 6. 2015 ve výši 7.000,- Kč bez DPH a přeškrtnutá cena 576.000,- Kč. Po rozkliknutí podrobností o tomto vozidle byla na stránce XY uvedena akční cena 7.000,- Kč bez DPH platná do 30. 6. 2015 (9.000,- Kč s DPH, resp. 8.500,- Kč s DPH), prodejní cena 502.000,- Kč bez DPH (608.000,- Kč s DPH), cena nového vozu 576.000,- Kč bez DPH (697.000,- Kč s DPH) a dále zde byla uvedena poznámka k ceně, že cena 6.999,- Kč bez DPH je výší měsíční splátky operativního leasingu. Na této webové stránce žalobkyně klikla na možnost „mám zájem o tento vůz“. Na její zájem bylo reagováno e-mailem ze dne 25. 6. 2015, kde jí byly nabídnuty možnosti úhrady ceny vozu, a to úvěrem, operativním leasingem nebo jednorázovou úhradou celého vozu; žalobkyně reagovala zprávou, že vůz uhradí jednorázově částkou 7.000,- Kč, avšak ze strany žalované jí bylo sděleno, že v případě jednorázové úhrady je cena vozu 608.000,- Kč. Následně žalobkyně vložila na účet žalované 9.000,- Kč jako úhradu ceny vozu a žalovanou vyzvala k dodání vozidla; podle žalované nedošlo k uzavření smlouvy a vozidlo odmítla dodat. Na základě výše uvedeného skutkového stavu dospěl soud prvního stupně k závěru, že z webových stránek neplyne návrh žalované dodat vozidlo BMW za kupní cenu 7.000,- Kč bez DPH a žalobkyně jej tedy za tuto cenu nemohla ani koupit prostřednictvím kliknutí na okénko „mám zájem o tento vůz“. Přestože je u poznámky k ceně uvedeno, že cena 6.999,- Kč (nikoli 7.000,- Kč) bez DPH je výší měsíční splátky operativního leasingu, je z obsahu webových stránek zřejmé, že se poznámka vztahuje právě k uváděné akční ceně 7.000,- Kč, neboť částka 6.999,- Kč nikde uváděna nebyla. Předmětná inzerce nesplňuje podmínky nabídky podle §1732 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neboť obsah webových stránek žalované neobsahoval náležitosti nabídky na uzavření smlouvy a mohlo se tak jednat pouze o výzvu k podání nabídky podle §1733 o. z.; mezi účastníky nedošlo k ujednání o kupní ceně ani k ujednání o způsobu jejího určení, která představuje jednu z podstatných náležitostí smlouvy. Na základě shora uvedených zjištění soud prvního stupně uzavřel, že mezi účastníky nebyla uzavřena kupní smlouva, neboť nebyly ujednány její podstatné náležitosti, a proto žalované nevznikla povinnost dodat žalobkyni předmětné vozidlo.
Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 10. 9. 2018, č. j. 30 Co 335/2017-102, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se skutkovými zjištěními i s právním posouzením věci soudem prvního stupně. Cituje ustanovení §1731, §1732 odst. 1, §1733 a §2079 odst. 1 o. z., dospěl k závěru, že v daném případě je podoba nabízeného zboží žalovanou odchylkou od zákonné úpravy procesu uzavírání kupní smlouvy v intencích zákonné úpravy (§1732 o. z.). V podnikatelském prostředí provozovatel „e-shopu“ činí závaznou nabídku již tím, že vystavuje zboží na svých webových stránkách, ať již jde o reklamu nebo o katalog zboží. Z ustanovení §1725 o. z., §1731 o. z. a §1732 o. z. odvolací soud dovozuje, že aby bylo možno posoudit právní jednání provozovatele internetových stránek jako ofertu, potom z jeho projevu vůle musí být nade vší pochybnost jasné, že chce být smlouvou vázán, jestliže adresát jeho návrh přijme. Nabídka musí obsahovat podstatné náležitosti smlouvy, jimiž je identifikace smluvních stran, předmět koupě a dostatečně přesná specifikace kupní ceny. Konsenzus smluvních stran tak znamená jejich shodu o obsahu smlouvy v tom smyslu, že na jasně učiněnou ofertu lze reagovat akceptací pouhým vyjádřením „ano“. Inzerce žalované vztahující se ke spornému vozu nebyla nabídkou k uzavření kupní smlouvy akceptovatelnou jednoduchým potvrzovacím úkonem zájemce (žalobkyně); ten mohl pouze odeslat přednastavené sdělení vtělené do výrazu „mám zájem o tento vůz“. Podle přesvědčení odvolacího soudu internetová prezentace zboží směřovala vůči neadresným osobám ke zjištění jejich zájmu o koupi zboží žalované. Není pochyb o tom, že žalobkyně postupně zhlédla tři internetové stránky žalované vztahující se k předmětnému vozu, přičemž se jí tak dostaly „základní informace“ o akční ceně, prodejní ceně a ceně nového vozu, včetně poznámky o tom, že uvedená cena 6.999,- Kč bez DPH je ve výši měsíční splátky operativního leasingu. Z uvedeného plyne, že žalovaná neuvedla jednoznačnou (jedinou) cenu vozu, kterou mohla žalobkyně bez dalšího akceptovat. Odvolací soud nepominul e-mailovou poštu mezi žalobkyní a prodejcem žalované D. H., zejména jeho sdělení, že při platbě v hotovosti je cena vozu 608.000,- Kč včetně DPH, a že má-li o vůz zájem, může jí zaslat objednávku a zálohovou fakturu. Z této komunikace plyne, že až okamžikem dojití sdělení žalobkyně v podobě „mám zájem o vůz“ účastníci vstoupili do kontraktačního procesu, jenž sledoval uzavření kupní smlouvy. Katalogová nabídka zboží neobsahovala podmínky dostatečně přesně vymezené pro uzavření smlouvy a nebylo prokázáno, že by byla vyjádřením vůle žalované uzavřít smlouvu v případě akceptace. K námitkám žalobkyně odvolací soud dále uvedl, že právní posouzení daného případu vylučuje možnost aplikace §1812 o. z. (ochrany spotřebitele), neboť ten dopadá pouze na situace, v nichž lze obsah smlouvy vyložit různým způsobem.
Proti všem výrokům rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dále též „dovolatelka“) dovolání, které má za přípustné podle §237 o. s. ř., neboť toto rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která nebyla dovolacím soudem dosud vyřešena, konkrétně „za jakých podmínek je možné považovat prezentaci zboží na internetu za nabídku ve smyslu ustanovení §1732 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.“ Na základě rozsáhlé rekapitulace dosavadního průběhu řízení není srozuměna se závěrem, že prezentace sporného vozu na webových stránkách žalované nebyla nabídkou ve smyslu §1732 o. z., jelikož neobsahovala všechny podstatné náležitosti smlouvy tak, aby mohla být smlouva uzavřena jednoduchým přijetím. Prosazuje názor, že z internetové prezentace byly zjistitelné veškeré podstatné náležitosti kupní smlouvy. Podle dovolatelky vzhled webových stránek žalované odpovídá spíše internetovému obchodu než jiným stránkám majícím čistě informativní charakter. Zpochybňuje závěr odvolacího soudu, že internetová prezentace sporného vozu nevyjadřovala vůli žalované uzavřít kupní smlouvu (být smlouvou při přijetí nabídky vázána). Na tomto místě akcentuje, že žalovaná své webové stránky užívá nejen k informování veřejnosti o svém předmětu podnikání, ale rovněž k „samotnému uzavírání kupních smluv“. Tento závěr dovolatelka odůvodňuje tím, že na základě jejího jednání (odeslání zprávy „mám zájem o tento vůz“), které považuje za přijetí nabídky, s ní začali komunikovat zaměstnanci žalované s úmyslem sjednat s ní podmínky kupní smlouvy. Soudům obou stupňů vytýká, že nevyslechly jí navržené svědky, kteří vedou s žalovanou obdobné spory u Okresního soudu v Liberci, k otázce toho, jak oni vnímali internetovou prezentaci žalované. Závěrem svého dovolání projevuje nesouhlas se způsobem, jakým bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Odvolací soud chybně stanovil tarifní hodnotu částkou 562.000,- Kč, své úvahy neodůvodnil obzvlášť za situace, kdy ze spisu není možné jednoznačně určit výši hodnoty předmětného vozu, neboť je v něm uvedeno několik cenových údajů, částka 7.000,- Kč bez DPH, 9.000,- Kč s DPH, 502.000,- Kč bez DPH, 608.000,- Kč s DPH, 576.000,- Kč bez DPH a 697.000,- Kč s DPH. S tímto odůvodněním navrhla, aby dovolací soud zrušil jak rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci ze dne 10. 9. 2018, č. j. 30 Co 335/2017-102, jakož i rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 29. 6. 2016, č. j. 21 C 345/2015-68, a věc vrátil Okresnímu soudu v Liberci k dalšímu řízení.
Žalovaná navrhla dovolání pro nepřípustnost odmítnout, popř. jako nedůvodné zamítnout. Zdůrazňuje, že rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na závěru, že internetová prezentace sporného vozu není nabídkou k uzavření kupní smlouvy, a tudíž předmětem dovolacího přezkumu nemůže být otázka výkladu §1732 o. z.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 – dále opět jen „o. s. ř.“ (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.).
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srovnej §242 odst. 3 větu první o. s. ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a zda je tedy dovolání podle §237 o. s. ř. přípustné, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatelka v dovolání označila.
Podle §239 o. s. ř. přípustnost dovolání (§237 až 238a) je oprávněn zkoumat jen dovolací soud; ustanovení §241b odst. 1 a 2 tím nejsou dotčena.
V části, jíž žalobkyně brojí proti akcesorickým výrokům o nákladech řízení, není dovolání objektivně přípustné [§238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.].
Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 48/2006, dovodil, že spočívá-li rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí žaloby, není dovolání přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno, nebo jestliže ohledně některé z těchto otázek není splněna podmínka zásadního právního významu napadeného rozhodnutí ve věci samé. Zpochybněním jen některých z právních závěrů, na nichž je rozhodnutí odvolacího soudu současně založeno, se při vázanosti dovolacího soudu uplatněnými dovolacími důvody a jejich obsahovým vymezením nemůže nijak projevit v poměrech dovolatele, neboť obstojí-li (popř. není-li dovoláním napaden) rovněž souběžně zastávaný právní závěr, na němž rozhodnutí spočívá, nelze dosáhnout zrušení napadeného rozhodnutí odvolacího soudu (viz dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2011, sp. zn. 33 Cdo 872/2010, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2014, sp. zn. 33 Cdo 888/2013).
V souzené věci odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně na základě dvou závěrů: 1) že internetová prezentace zboží žalované neobsahovala podstatné náležitosti smlouvy tak, aby smlouva mohla být přijata jednoduchým a nepodmíněným přijetím, a 2) že z ní neplyne vůle žalované jako tvrzené navrhovatelky být vázána smlouvou, bude-li nabídka přijata; nejde tak o nabídku (návrh na uzavření smlouvy) podle §1731 o. z. Žalobkyně dovoláním (posuzováno podle celého jeho obsahu) zpochybnila pouze závěr týkající se nedostatku podstatných náležitostí nabízené smlouvy ovšem argumentací opírající se o vlastní hodnocení provedených důkazů, tj. procesně neregulérním způsobem. Druhý závěr (neexistenci projevu vůle žalované být smlouvou vázána) dovolatelka právně argumentačně nezpochybnila. Platí přitom, že důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (§241a odst. 3 o. s. ř.).
Vytýká-li dovolatelka odvolacímu soudu, že neprovedl výslech jí navržených svědků, nenapadá žádný právní závěr odvolacího soudu vyplývající z hmotného či procesního práva, na němž je rozhodnutí o věci založeno, nýbrž mu vytýká, že řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a), b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci – je-li jimi řízení skutečně postiženo – přihlíží dovolací soud pouze v případě, jde-li o dovolání přípustné (§242 odst. 3, věta druhá, o. s. ř.).
Pro úplnost – mimo důvod, který vedl k odmítnutí dovolání – nutno uvést, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle §241a odst. 1 o. s. ř.
Nepředložila-li žalobkyně k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., Nejvyšší soud její dovolání odmítl (§243c odst. 1, 2 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování advokátem v dovolacím řízení. Výši mimosmluvní odměny dovolací soud určil podle ustanovení §1 odst. 1, 2, §6 odst. 1, §7 bodu 4, §8 odst. 1, §9 odst. 1 a §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), tj. částkou 1.500 Kč. Součástí nákladů je paušální částka náhrady za úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 300 Kč (§13 odst. 1, 3 advokátního tarifu) a částka 378,- Kč odpovídající 21% dani z přidané hodnoty (§137 odst. 3, §151 odst. 2 o. s. ř.). Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z §149 odst. 1 a §160 odst. 1 o. s. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 29. 4. 2021
JUDr. Václav Duda
předseda senátu