ECLI:CZ:NS:2021:33.CDO.1281.2020.1
sp. zn. 33 Cdo 1281/2020-695
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce J. J., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupeného JUDr. Ludvíkem Bergmannem, advokátem se sídlem Hořice, Hálkova 105, proti žalované D. K. , bytem XY, zastoupené JUDr. Danielem Novotným, Ph.D., advokátem se sídlem Jičín, Valdštejnovo náměstí 76, o zaplacení 110 047,20 Kč s příslušenstvím a o vzájemném návrhu žalované na zaplacení 23 687 Kč, vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 11 C 152/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 12. 2019, č. j. 47 Co 214/2019-675, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 10. 12. 2019, č. j. 47 Co 214/2019-675, Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „odvolací soud“) potvrdil rozsudek ze dne 29. 8. 2019, č. j. 11 C 152/2008-643, jímž Okresní soud v Jičíně (dále jen „soud prvního stupně“) zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 110 047,20 Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení, a rozhodl o nákladech řízení a o poplatkové povinnosti účastníků; zároveň rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud převzal zjištění učiněná soudem prvního stupně, že účastníci dne 18. 5. 2008 uzavřeli ústní smlouvu, podle které žalobce jako zhotovitel započal pro žalovanou coby objednatelku provádět hrubou stavbu rodinného domu. Žalovaná na zálohách uhradila 650 000 Kč a dopisem ze dne 1. 10. 2008 od smlouvy odstoupila. Právně soudy obou stupňů věc posoudily tak, že vzhledem k platnému odstoupení od smlouvy žalovanou se smlouva o dílo dle §48 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“) od počátku ruší, a jelikož již bylo na takto zrušenou smlouvu plněno, má zhotovitel právo, aby mu objednatelka zaplatila práce již provedené, pokud výsledek práce nemůže použít jinak (§642 odst. 1 obč. zák.). Při určení výše nároku žalobce na zaplacení poměrné ceny díla, která připadá na práce jím již vykonané a na zaplacení účelně vynaložených nákladů, odvolací soud vycházel (mimo jiné) ze znaleckého posudku znaleckého ústavu KOPREA – znalecký ústav, spol. s r.o., který měl za úkol též přezkoumat posudky zpracované Ing. Mošnou a Ing. Bartošem, jež si nechala zpracovat žalovaná. Nepřihlížel k závěrům posudku Ing. Františka Benče, Ph.D., který na místě stavby nebyl a znalce Ing. Mošny, který k vyšší částce dospěl „za použití dedukce u některých prací“. Jelikož odvolací soud posoudil znaleckým ústavem stanovenou výši částky 626 313 Kč vč. DPH jakožto obvyklé náklady na stavební práce provedené žalobcem po ověření ostatními posudky a dalšími provedenými důkazy jako nejpřesvědčivější, při zohlednění toho, co žalovaná již uhradila, žalobu zamítl.
Proti rozsudku podal žalobce dovolání, které Nejvyšší soud projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb. - dále jen „o. s. ř.“).
Podle 241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. je dovolatel povinen v dovolání uvést, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. musí dovolatel vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nestačí pouhá citace ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části). Požadavek, aby dovolatel vymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolaní, znamená, že je povinen uvést, od řešení jaké otázky hmotného nebo procesního práva se odvolací soud (i) odchýlil od „ustálené rozhodovací praxe“ dovolacího soudu nebo (ii) která taková otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo (iii) která otázka hmotného nebo procesního práva je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, (iv) popř. která taková právní otázka (již dříve vyřešená) má být dovolacím soudem posouzena (opětovně, ale) jinak.
Dovolatel svoji dovolací argumentaci zakládá - ve stručnosti řečeno - na přesvědčení, že provedenými důkazy „ rozsah skutečně provedených stavebních prací prokázal “, a zároveň namítá, že právní posouzení věci je založeno na neúplném skutkovém zjištění „ohledně skutečně vynaložených nákladů žalobcem ke dni odstoupení od smlouvy“.
Nejvyšší soud zdůrazňuje dvojí: 1) Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud; skutkový stav, na němž odvolací soud založil meritorní rozhodnutí, přezkumu nepodléhá a pro dovolací soud je závazný. 2) Samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v §132 /§211/ o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem nesprávného právního posouzení. Skutkový stav věci je v dovolacím řízení nezpochybnitelný, ať již je namítána jeho nesprávnost nebo neúplnost.
Polemika žalobce s rozsahem a hodnocením v řízení provedených důkazů je z hlediska přípustnosti dovolání bezcenná, neboť samotné hodnocení důkazů z hlediska jejich závažnosti a pravdivosti (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v §132 o. s. ř.) nelze s úspěchem napadnout dovolacím důvodem podle §241a odst. 1 o. s. ř.
Nadto výtkami vůči hodnocení znaleckých posudků žalobce nebrojí proti právnímu posouzení věci odvolacím soudem, nýbrž proti skutkovým zjištěním (že jako nejpřesvědčivější pro stanovení obvyklých nákladů na stavební práce provedené žalobcem se jeví částka 626 313 Kč vč. DPH), z nichž odvolací soud při právním posouzení věci vycházel. Způsob ani výsledek hodnocení důkazů soudem promítající se do skutkových zjištění, z nichž soudy při rozhodování vycházely, nelze regulérně zpochybnit dovolacím důvodem podle §241a odst. 1 o. s. ř. Zákon totiž nepředepisuje – a ani předepisovat nemůže - pravidla, z nichž by mělo vycházet jak hodnocení jednotlivých důkazů, tak hodnocení jejich vzájemné souvislosti. Je tomu tak proto, že hodnocení důkazů je složitý myšlenkový postup, jehož podstatou jsou jednak dílčí, jednak komplexní závěry soudce o věrohodnosti zpráv získaných provedením důkazů, jež jsou pak podkladem pro závěr o tom, které skutečnosti účastníky tvrzené má soudce za prokázané, a jež tak tvoří zjištěný skutkový stav. Základem soudcova hodnotícího postupu jsou kromě lidských a odborných zkušeností pravidla logického myšlení, která tradiční logika formuluje do základních logických zásad. Je na zvážení soudu (viz zásada volného hodnocení důkazů - §132 ve spojení s §211 o. s. ř.), kterému důkaznímu prostředku přizná větší vypovídací schopnost a věrohodnost (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2010, sp. zn. 33 Cdo 2441/2008, a ze dne 22. 9. 2010, sp. zn. 33 Cdo 3189/2008).
V projednávané věci odvolací soud vysvětlil, proč považoval znalecký posudek znaleckého ústavu KOPREA-znalecký ústav, spol. s r.o. za nejpřesvědčivější pro stanovení výše obvyklých nákladů stavebních prací provedených žalobcem; značnou část odůvodnění věnoval vyhodnocení ostatních posudků, přičemž důvody, proč nepřihlédl k výši obvyklých nákladů stanovených Ing. Mošnou a Ing. Benčem, Ph.D., jsou logicky a dostatečně přesvědčivě odůvodněné. Dovolatel uvedené skutečnosti zjevně přehlíží a navíc hodnocení správnosti posudků buduje na vlastní skutkové verzi odlišné od té, kterou měl k dispozici odvolací soud (a též samotní znalci), že skutečný rozsah provedených prací a použitého materiálu nebylo lze zjistit ani ze stavebního deníku, ani z dokladů předložených žalobcem, ani ohledáním rozestavěné stavby . Žalobce rovněž pomíjí, že posudek Ing. Mošny vykazoval nepřesnosti, neboť tento znalec při ocenění některé práce a materiál „dedukoval“, jak ostatně sám připustil, a Ing. Benč provedl ocenění toliko tzv. „od stolu“ – na základě fotodokumentace a bez toho, že by na místě stavby vůbec byl.
Na výše uvedeném nic nemění ani nepřiléhavý odkaz žalobce na rozsudek ze dne 26. 6. 2006, sp. zn. 33 Odo 639/2006, v němž se Nejvyšší soud vyjadřoval k právní otázce platnosti ústního odstoupení od písemné smlouvy o dílo, na jejímž vyhodnocení závisí posouzení oprávněnosti případného nároku zhotovitele na úhradu již provedených prací.
K výtce, že odvolací soud rezignoval na provedení „dalšího znaleckého posudku“, lze uvést, že vypracování revizního znaleckého posudku zpravidla přichází do úvahy zejména tam, kde soud může mít pochybnosti o správnosti již vypracovaného znaleckého posudku (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 2. 2011, sp. zn. 22 Cdo 4532/2010). Žalobce sám neuvádí, jak by se vypracování revizního znaleckého posudku (či dalšího znaleckého posudku) mělo v projednávané věci promítnout do správnosti či úplnosti již vypracovaných posudků (resp. správnosti či úplnosti znaleckého posudku, z něhož nakonec soud vycházel), jestliže všichni v této věci zainteresovaní znalci byli ve shodě, že vzhledem ke stadiu rozestavěnosti, zakrytí konstrukcí, neúplnosti a nepřesnosti podkladů zhotovitele a k časovému odstupu, již objektivně nelze všechny jednotlivě vykonané práce a zpracovaný materiál ověřit.
Odkazy dovolatele na rozhodnutí, v nichž se Ústavní soud vyjadřoval k otázce tzv. opomenutých důkazů, stejně jako odkaz na usnesení ze dne 25. 9. 2017, sp. zn. 33 Cdo 2476/2017, v němž Nejvyšší soud popsal, kdy jsou v souvislosti s dokazováním porušeny zásady spravedlivého procesu, jsou pak nepřiléhavé již proto, že soudy v nyní posuzovaném případě řádně vyložily, z jakých důvodů některé z žalobcem navržených důkazů neprovedly. V této souvislosti se sluší připomenout, že soud vede dokazování k návrhům účastníků řízení a sám na základě vlastní úvahy rozhoduje, které z nich jsou relevantní pro takové zjištění skutkového stavu věci, na jehož základě bude možné věc právně posoudit a rozhodnout; není povinen provádět všechny navržené důkazy, je povinen pouze důkazní návrhy vypořádat. Opomenutí důkazu znamená, že ve vztahu k jeho neprovedení není ve vlastních rozhodovacích důvodech zmínka buď žádná či toliko okrajová a obecná neodpovídající povaze a závažnosti věci (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03).
Lze uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud nepřípustné dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 5. 2021
JUDr. Pavel Horňák
předseda senátu