ECLI:CZ:NS:2021:33.CDO.1584.2020.1
sp. zn. 33 Cdo 1584/2020-105
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně EG.D, a.s., (dříve E.ON Distribuce a.s.), se sídlem Brno, Lidická 1873/36, identifikační číslo osoby 28085400, proti žalovanému F. S. , bytem XY, o nahrazení prohlášení vůle, vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 12 C 220/2017, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 10. 2019, č. j. 8 Co 947/2019-79, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 10. 2019, č. j. 8 Co 947/2019-79, a rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 24. 10. 2018, č. j. 12 C 220/2017-56, se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu v Jindřichově Hradci k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil rozsudek ze dne 24. 10. 2018, č. j. 12 C 220/2017-56, jímž Okresní soud v Jindřichově Hradci (dále jen „soud prvního stupně“) zamítl žalobu na nahrazení projevu vůle žalovaného uzavřít smlouvu o zřízení věcného břemene tak, jak byla žalobkyní zaslána soudu dne 7. 9. 2017 a doručena dne 11. 9. 2017, a rozhodl o náhradě nákladů řízení; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost zakládá na přesvědčení, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a na vyřešení právní otázky, která doposud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Současně na přípustnost dovolání usuzuje i z toho, že dovolacím soudem má být vyřešená právní otázka posouzena jinak. Předkládá k posouzení následující otázky, které „ doposud nebyly nebo byly vyřešeny rozdílně od rozhodnutí odvolacího soudu “, a to, zda:
1) je přesná trasa elektrického kabelového vedení podstatnou náležitostí smlouvy o smlouvě budoucí o zřízení věcného břemene (osobní služebnosti dle energetického zákona),
2) byl požadavek žalovaného na změnu umístění kabelového vedení odpovědí s dodatkem ve smyslu §1740 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb.,
3) změnil požadavek žalovaného dopsáním textu do návrhu smlouvy o smlouvě budoucí na jiné umístění kabelového pilíře podstatně podmínky nabídky a zda mohl mít tento ručně dopsaný text žalovaným dopad na uzavření smlouvy, pokud jej žalobkyně jako předkladatelka návrhu neodmítla,
4) je kvalifikovaným přijetím nabídky akceptace podmínek jedné strany jejich následná realizace,
5) vznikla smlouva, pokud v původním návrhu byla výhrada všech změn v podobě písemného dodatku, když nebyla dodržena tato forma, ale z následného postoje obou stran je patrná vázanost učiněným návrhem smlouvy včetně podmínky určené jednou stranou.
Dovolatelka svou argumentací (poměřováno obsahem dovolání) cílí vůči správnosti právního závěru odvolacího soudu, že k uzavření smlouvy mezi účastníky nedošlo.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb. - dále jen „o. s. ř.“).
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o. s. ř.).
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až §238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako je tomu v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. nebo jeho části (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). Má-li být odvolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, nebo proto, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z jeho obsahu patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem, popř. od kterých rozhodnutí dovolacího soudu se řešení takové otázky odchyluje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014). Stejně tak spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že dovolacím soudem (již dříve) vyřešená otázka má být posouzena jinak, musí současně uvést, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má dovolací soud odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013).
Požadavek uvedený v §241a odst. 2 o. s. ř. není naplněn, vymezí-li dovolatel v dovolání pro řešení určité právní otázky více předpokladů přípustnosti, které si vzájemně konkurují (vzájemně se vylučují). I v takovém případě Nejvyšší soud ustáleně dovozuje, že dovolání trpí vadou, neboť neobsahuje náležitosti podle §241a odst. 2 o. s. ř. (shodně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2015, sp. zn. 32 Cdo 4283/2014, nebo ze dne 16. 2. 2016, sp. zn. 32 Cdo 3883/2015).
Žalobkyně své povinnosti řádně (v intencích výše uvedených postulátů) vymezit přípustnost dovolání nedostála, cituje-li všechny předpoklady přípustnosti uvedené v §237 o. s. ř., současně přípustnost dovolání spatřuje v tom, že „ dovolacím soudem má být vyřešená otázka posouzena jinak “, a zároveň ve vztahu k dále formulovaným otázkám uvádí, že jde o otázky doposud neřešené nebo byly řešeny rozdílně od rozhodnutí odvolacího soudu.
Další ze základních podmínek, jíž dovolatel ve smyslu §237 o. s. ř. identifikuje důvod přípustnosti dovolání, je vymezení otázky hmotného nebo procesního práva, na níž je rozhodnutí odvolacího soudu založeno. Takovou otázku je povinen vymezit pouze dovolatel a dovolací soud je tímto vymezením vázán.
Na otázce č. 1 – zda je přesná trasa elektrického kabelového vedení podstatnou náležitostí smlouvy o smlouvě budoucí o zřízení věcného břemene, kterou dovolatelka předkládá k dovolacímu přezkumu, není napadené rozhodnutí založeno. Odvolací soud se totiž otázkou podstatných náležitostí smlouvy v souvislosti s právním závěrem, na němž své rozhodnutí založil (podle něhož nedošlo k uzavření smlouvy o smlouvě budoucí), nezbýval.
V souvislosti s otázkou č. 2, zda požadavek žalovaného na změnu umístění kabelového vedení byl odpovědí s dodatkem ve smyslu §1740 odst. 3 o. z., dovolatelka prosazuje, že požadavek žalovaného na změnu umístění kabelového vedení byl nepodstatnou změnou, přitom ale pomíjí, že žalobkyní učiněná nabídka (návrh na uzavření smlouvy) možnost uzavření smlouvy i v případě, pokud ji povinný nebo oprávněný podepíší s jakoukoliv změnou či odchylkou, byť nepodstatnou, nebo dodatkem, vyloučila. Tudíž žalobkyně svůj právní závěr, že přijetím nabídky s nepodstatným dodatkem došlo k uzavření smlouvy, staví na skutkovém rámci odlišném od toho, z něhož vyšel odvolací soud.
Zbývá posouzení otázek č. 3) až 5), jejichž prostřednictvím dovolatelka napadá správnost právního závěru odvolacího soudu, že k uzavření smlouvy o smlouvě budoucí nedošlo, a které se týkají vyhodnocení důsledků jednání žalovaného (který souhlas s návrhem smlouvy o smlouvě budoucí podmínil změnou umístění kabelového pilíře) a s tím souvisejícího posouzení, zda splnění jednání žalobkyně lze považovat za přijetí nabídky - návrhu na uzavření smlouvy, a konečně, zda bylo třeba přijetí návrhu na uzavření smlouvy žalobkyní učinit výslovně a písemnou formou.
Pro řešení uvedených otázek shledal dovolací soud dovolání přípustným, neboť se jedná o otázky v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nevyřešené.
Nesprávným právním posouzením je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. jestliže ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry. Právní posouzení je rovněž nesprávné, není-li úplné, tj. učinil-li soud právní závěr, aniž při jeho utváření zohlednil všechny relevantní skutečnosti.
Dovolání je důvodné.
Z hlediska skutkového stavu (jehož správnost dovolacímu přezkumu nepodléhá) bylo v projednávané věci zjištěno, že žalobkyně žalovanému předložila nabídku (návrh na uzavření smlouvy o smlouvě budoucí), podle níž strany měly do sjednané doby po dokončení stavby (zařízení distribuční soustavy s názvem „XY - kabel NN“) uzavřít smlouvu o zřízení věcného břemene k pozemku žalovaného. Obsahem věcného břemene bylo právo žalobkyně zřídit, provozovat, opravovat a udržovat na pozemku žalobce distribuční soustavu a její oprávnění provádět na distribuční soustavě úpravy za účelem její obnovy, výměny, modernizace a v souvislosti s tím právo žalobkyně na předmětný pozemek vstupovat a vjíždět; byla sjednána jednorázová úplata, věcné břemeno mělo být sjednáno na dobu neurčitou. Nabídka obsahovala ujednání, že „tato smlouva nabývá platnosti a účinnosti dnem jejího podpisu zástupci obou smluvních stran“ (článek V odst. 2), (…) že „pro případ, že tato smlouva není uzavírána za přítomnosti obou smluvních stran, platí, že smlouva nebude uzavřena, pokud ji povinný či oprávněný podepíší s jakoukoliv změnou či odchylkou, byť nepodstatnou, nebo dodatkem, ledaže druhá smluvní strana takovou změnu či odchylku nebo dodatek následně schválí“ (článek V odst. 4). Žalovaný nabídku podepsal a k podpisu připojil text: „ souhlas a platnost této smlouvy je podmíněna změnou projektu, a to umístění kabelového pilíře do výklenku parcely XY tak, jak je zakresleno v plánku v příloze této smlouvy “ a současně do situačního plánku plánovaného umístění energetického zařízení zakreslil kabelový pilíř na jiném místě, než bylo plánováno. Odvolací soud dále zjistil, že žalovaná uvedenou změnu místa kabelového pilíře fakticky realizovala, žalovaný však po dokončení stavby smlouvu o zřízení věcného břemene odmítl uzavřít.
Z uvedených zjištění učinil odvolací soud následující právní závěry.
Především vyšel z toho, že k uzavření smlouvy o smlouvě budoucí podle §1785 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) stačí, je-li obsah budoucí smlouvy ujednán alespoň obecným způsobem, což v projednávaném případě bylo splněno. Tento právní závěr není dovoláním zpochybněn.
Ohledně toho, zda došlo k uzavření smlouvy, odvolací soud vyšel z výše citovaného čl. V. bodu 4 návrhu smlouvy, podle něhož smlouva nebude uzavřena, pokud ji povinný či oprávněný podepíší s jakoukoliv změnou či odchylkou, byť nepodstatnou, nebo s dodatkem, ledaže druhá strana takovou změnu či odchylku nebo dodatek následně schválí. Z řečeného rovněž dovodil, že je vyloučena aplikace §1740 odst. 3 o. z. Dále dovodil, že v situaci, kdy smlouva byla uzavřena v písemné formě, platí nutnost dodržení této formy i pro schválení dodatku, změny či odchylky, že pokud žalovaný podepsal smlouvu s citovaným dodatkem, k uzavření smlouvy nedošlo, neboť žalobkyně tento „dodatek“ neschválila. Na tom nic nemění ani faktické jednání žalobkyně, která jednala v souladu s tímto dodatkem, protože konkludentní jednání je v daném případě bez významu, jakkoliv – uzavírá odvolací soud – lze chování žalovaného, jemuž bylo fakticky žalobkyní vyhověno, označit za nekorektní.
Dovolací soud se s tímto právním hodnocením neztotožnil.
Proces vzniku čili uzavření smlouvy (smluvní proces) předpokládá vznik (existenci) návrhu (nabídky) na uzavření smlouvy (oferty), přijetí (akceptaci) návrhu a dojití přijetí tomu, kdo návrh učinil (srov. Dvořák, J., Švestka, J. Zuklínová, M. a kol. Občanské právo hmotné, svazek 1, díl první: Obecná část, 2. aktualizované a doplněné vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2016, str. 171).
Smlouva vzniká v okamžiku, kdy se strany dohodnou na jejím obsahu (§1725 o. z.).
Při posouzení podmínek vzniku (uzavření) smlouvy mezi nepřítomnými osobami platí §1735 o. z., podle něhož nabídka učiněná v písemné formě vůči nepřítomné osobě musí být přijata ve lhůtě uvedené v nabídce. Není-li lhůta uvedena, lze nabídku přijmout v době přiměřené povaze navrhované smlouvy a rychlosti prostředků, jež navrhovatel použil pro zaslání nabídky.
Podle §1740 o. z. osoba, které je nabídka určena, nabídku přijme, projeví-li s ní včas vůči navrhovateli souhlas. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě přijetím nejsou (odstavec 1). Projev vůle, který obsahuje dodatky, výhrady, omezení nebo jiné změny, je odmítnutím nabídky a považuje se za novou nabídku. Přijetím nabídky je však odpověď, která vymezuje obsah navržené smlouvy jinými slovy (odstavec 2). Odpověď s dodatkem nebo odchylkou, která podstatně nemění podmínky nabídky, je přijetím nabídky, pokud navrhovatel bez zbytečného odkladu takové přijetí neodmítne. Navrhovatel může přijetí nabídky s dodatkem nebo odchylkou předem vyloučit již v nabídce nebo jiným způsobem, který nevzbuzuje pochybnost (odstavec 3).
Přijetí nabídky nemusí být výslovné. Zvláštním případem přijetí nabídky je faktické přijetí. Podle §1744 o. z. s přihlédnutím k obsahu nabídky nebo k praxi, kterou strany mezi sebou zavedly, nebo je-li to obvyklé, může osoba, které je nabídka určena, nabídku přijmout tak, že se podle ní zachová, zejména poskytne-li nebo přijme-li plnění. Uvedené znamená, že adresát nabídku akceptuje tak, že plní podle nabídky. Přijetí nabídky je účinné v okamžiku, kdy k jednání došlo, došlo-li k němu včas. Vznik smlouvy podle tohoto ustanovení také vyžaduje přijetí nabídky a účinnost tohoto přijetí, účinnost přijetí však spojuje již s projevem vůle obláta, aniž by bylo vyžadováno jeho dojití.
Podle §1745 o. z. smlouva je uzavřena okamžikem, kdy přijetí nabídky nabývá účinnosti. Přijetí je jednostranným adresovaným právním jednáním (§545). Působí vůči adresátovi od okamžiku, kdy mu projev vůle dojde. Nezávisí přitom na tom, zda dochází k jednání mezi přítomnými či nepřítomnými. Nezávisí na formě přijetí (ústně, písemně, konkludentně).
Podle §1758 o. z. dohodnou-li se strany, že pro uzavření užijí určitou formu, má se za to, že nechtějí být vázány, nebude-li tato forma dodržena. To platí i tehdy, projeví-li jedna ze stran vůli, aby smlouva byla uzavřena v písemné formě.
Právní úprava uzavírání smluv je založena na bezformálnosti. Formální požadavky mohou vyplývat z návrhu samotného – navrhovatel může vyžadovat použití určitého technického prostředku apod. Podle §1758 o. z. se má za to, že strany nechtěly být vázány, není-li dodržena forma požadovaná v nabídce. Jde o vyvratitelnou právní domněnku, z okolností může vyplývat jinak. Rovněž platí, že z pouhé skutečnosti, že nabídka byla učiněna v písemné formě, požadavek písemné formy jejího přijetí dovodit nelze (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 1998, sp. zn. 2 Odon 76/1997, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2011, sp. zn. 33 Cdo 4142/2008). Stejný závěr platí i v případě, kdy je obsažena výhrada formy v přijetí. Výhrada formy v přijetí není nepodstatnou odchylkou ve smyslu §1740 o. z., proto i v tomto případě se má za to, že smlouva nevznikla. Totéž pak platí i pro případ, kdy si strany sjednají určitou formu pro uzavíranou smlouvu. I zde platí vyvratitelná domněnka, že nechtěly být vázány, jestliže forma není dodržena. Nejde tedy o neplatnost, ale o zvláštní pravidlo pro sjednávání smlouvy (srov. HULMÁK, Milan. §1740 [Souhlas s nabídkou]. In: HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§1721–2054). 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 108.).
Mezi účastníky není sporu o tom, že žalobkyně učinila žalovanému písemnou nabídku (návrh na uzavření smlouvy), v níž bylo uvedeno, že smlouva nebude uzavřena, pokud ji povinný či oprávněný podepíší s jakoukoliv změnou či odchylkou, byť nepodstatnou, nebo dodatkem, ledaže druhá strana takovou změnu či odchylku nebo dodatek následně schválí. Žalovaný návrh podepsal s poznámkou, že „ souhlas a platnost této smlouvy je podmíněna změnou projektu, a to umístění kabelového pilíře do výklenku parcely č. 89/2 tak, jak je zakresleno v plánku v příloze této smlouvy “. Byla-li v nabídce, a to i pro případ nepodstatných změn, odchylek či dodatků, vyloučena možnost uzavření smlouvy, nemůže uspět závěr prosazovaný žalobkyní, že v případě poznámky učiněné žalovaným (obsahující změnu umístění kabelového pilíře) k přijetí nabídky došlo (§1740 odst. 3 o. z.). Přičiněním dodatku k podpisu žalovaný učinil návrh nový (§1740 odst. 2 o. z.), takže k uzavření smlouvy mohlo dojít pouze za předpokladu, že by žalobkyně tento návrh následně schválila. Potud jsou právní závěry odvolacího soudu správné.
Neobstojí však závěr odvolacího soudu, pokud dovodil, že „ (…) v situaci, kdy smlouva byla uzavřena v písemné formě, platí nutnost dodržení této formy i pro schválení dodatku, změny či odchylky “, že „ (…) pokud žalovaný podepsal smlouvu s citovaným dodatkem, k uzavření smlouvy nedošlo, neboť žalobkyně tento dodatek neschválila “, přičemž „ (…) na tom nic nemění ani faktické jednání žalobkyně, která jednala v souladu s tímto dodatkem, protože konkludentní jednání je v daném případě bez významu, jakkoliv – uzavírá odvolací soud – lze chování žalovaného, jemuž bylo fakticky žalobkyní vyhověno, označit za nekorektní “.
Především, pokud odvolací soud uvádí, že „ (v situaci, kdy) smlouva byla uzavřena v písemné formě “, tudíž „ platí nutnost dodržení této formy i pro schválení dodatku, změny či odchylky “, neodlišuje samotný návrh na uzavření smlouvy (nabídku) a jeho přijetí od již uzavřené smlouvy jako takové a formy jejích případných změn.
Návrh na uzavření smlouvy (nabídka) předložený žalobkyní sice obsahoval ujednání, podle něhož „tato smlouva nabývá platnosti a účinnosti dnem jejího podpisu zástupci obou smluvních stran“ (článek V odst. 2), nicméně článek V odst. 4 stanovil, že „pro případ, že tato smlouva není uzavírána za přítomnosti obou smluvních stran, platí, že smlouva nebude uzavřena, pokud ji povinný či oprávněný podepíší s jakoukoliv změnou či odchylkou, byť nepodstatnou, nebo dodatkem, ledaže druhá smluvní strana takovou změnu či odchylku nebo dodatek následně schválí “. Z takto formulovaného ustanovení – jež se týká podmínek, za nichž může být smlouva uzavřena – vyplývá, že přičiněním jakéhokoliv (i nepodstatného) dodatku či změny smlouva uzavřena nebude, ovšem s výjimkou případu, kdy druhá smluvní strana takovou změnu či odchylku nebo dodatek následně schválí. Z ničeho nevyplývá, že by takové následné schválení muselo mít písemnou formu, bez níž strany nechtějí být vázány, jestliže písemná forma případných změn, doplnění či upřesnění stanovená v článku V odst. 6 se týká již uzavřené smlouvy.
Tudíž pokud z obsahu nabídky nevyplývá existence formálního požadavku pro její přijetí, pak samo přijetí nabídky nemusí být výslovné. Bude třeba se proto - při zohlednění výše uvedeného - zabývat tím, zda k přijetí nabídky učiněné žalovaným došlo tak, že se žalobkyně podle ní zachovala (§1744 ve spojení s §1745 o. z.), vyplývá-li ze skutkových zjištění, že žalobkyně umístění kabelového pilíře do konkrétního místa dle návrhu žalovaného akceptovala. Je-li uzavírání smluv založeno na principu, že vznik smlouvy je spojen s ujednáním jeho obsahu (§1725 o. z.), je třeba vyhodnotit, zda v projednávané věci došlo k uzavření smlouvy, byla-li podmínka, jíž žalovaný platnost a účinnost smlouvy podmiňoval, žalovanou splněna.
Nejvyšší soud proto rozsudek odvolacího soudu podle §243e odst. 1 o. s. ř. zrušil; protože důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud také toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243e odst. 2 o. s. ř.).
Soudy jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (§243g odst. 1 věta první, §226 odst. 1 o. s. ř.).
O nákladech řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rámci nového rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. 7. 2021
JUDr. Pavel Horňák
předseda senátu