ECLI:CZ:NS:2021:33.CDO.2355.2021.1
sp. zn. 33 Cdo 2355/2021-135
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobce R. P. , bytem XY, zastoupeného Mgr. Rostislavem Šustkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Pařížská 204/21, proti žalované EXIM TOURS a. s. , se sídlem v Praze 4, Babákova 2390/2, identifikační číslo osoby 453 12 974, zastoupené JUDr. Josefem Svobodou, advokátem se sídlem v Praze 7, Argentinská 286/38, o 19.200 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 42 C 362/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 10. 2020, č. j. 54 Co 268/2020-113, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.662 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Josefa Svobody, advokáta.
Odůvodnění:
Žalobce se po žalované domáhal zaplacení 19.200 Kč z titulu vydání bezdůvodného obohacení.
Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 9. 7. 2019, č. j. 42 C 362/2017-89, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku 19.200 Kč se specifikovanými úroky z prodlení a rozhodl o nákladech řízení.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. 10. 2020, č. j. 54 Co 268/2020-113, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů.
Odvolací soud vyšel ze skutkového zjištění soudu prvního stupně, že žalovaná uzavřela dne 12. 3. 2017 se žalobcem smlouvu o zájezdu č. 126040973 v režimu „first minute“, jejímž předmětem byl zájezd do hotelu Princess of Kos na ostrově Kos, v termínu od 8. 8. do 18. 8. 2017, za celkovou cenu 79.770 Kč; v článku 6 odst. 10 všeobecných obchodních podmínek si ujednali, že „zákazníkem požadovaná změna termínu odjezdu, destinace, hotelu, místa odletu a příletu je vždy posuzována jako odstoupení od smlouvy a uzavření smlouvy nové. Nová smlouva o zájezdu bude uzavřena dle aktuální nabídky platné v době jejího uzavření. V případě nákupu zájezdu v režimu first moment – do 31. 3. 2017 může zákazník provést bezplatnou změnu zájezdu do 10 dnů před odletem za následujících podmínek (neplatí na lety na pravidelných linkách): nesmí dojít ke změně počtu účastníků zájezdu ani ke změně osob účastníků zájezdu, odlet na nový zájezd musí být ve stejném termínu jako odlet na zájezd původní s tolerancí plus mínus 10 dní, délka nového zájezdu musí být minimálně stejná jako délka zájezdu původního, nový zájezd musí být v minimálně stejné ceně sjednané v původní smlouvě o zájezdu, na nový zájezd nelze uplatnit slevy za včasný nákup (toto ustanovení neplatí, pokud je změna prováděna v době platnosti slevy za včasný nákup), nový zájezd se účtuje v plné základní ceně“ . V červenci 2017 postihlo Egejské moře silné zemětřesení, přičemž ostrov Kos byl postižen nejvíce, a předpokládalo se, že otřesy budou pokračovat nejméně jeden měsíc. Žalobce v souladu s článkem 6.10 všeobecných obchodních podmínek od původní smlouvy odstoupil a účastníci uzavřeli dne 24. 7. 2017 novou smlouvu o zájezdu č. 126136839 (dále „druhá smlouva“), jejímž předmětem byl zájezd do hotelu Dessole Lippia Golf Resort****, v termínu od 11. 8. do 22. 8. 2017, za celkovou cenu 99.760 Kč. Doplatek ve výši 19.990 Kč žalobce uhradil. Dne 25. 8. 2017 žalobce vyzval žalovanou k vrácení doplatku 19.900 Kč s tím, že si ho vyúčtovala neoprávněně, jelikož zájezd do hotelu Dessole Lippia Golf Resort****, v termínu od 11. 8. do 22. 8. 2017, byl ke dni uzavření druhé smlouvy prodáván za aktuální cenu „last minute“ 80.560 Kč bez cestovního pojištění. Žalovaná reklamaci nevyhověla s odůvodněním, že podle článku 6 odst. 10 všeobecných obchodních podmínek se nový zájezd účtuje v plné základní ceně, která je uvedena v katalogu. Na rozdíl od soudu prvního stupně odvolací soud výkladem projevu vůle obsaženém v článku 6 odst. 10 všeobecných obchodních podmínek zjistil, že základní cenou byla nepochybně myšlena cena zájezdu uvedená v katalogu.
Odvolací soud dospěl ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že účastníci uzavřeli smlouvu o zájezdu ve smyslu §2521 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění do 30. 6. 2018 (dále jen „o. z.“), a že šlo o smlouvu spotřebitelskou. Rozešel se s ním však v posouzení otázky platnosti článku 6.10 všeobecných obchodních podmínek z pohledu jeho určitosti. Na rozdíl od soudu prvního stupně uzavřel, že jde o ujednání určité a tedy platné, jelikož jednoznačně vede k záměru prodat nový zájezd za cenu uvedenou v katalogu. Posuzované ujednání neshledal znevýhodňujícím vůči spotřebiteli (žalobci), který zakoupil zájezd v režimu „first minute“, jelikož nabídka „last minute“ je určena klientům, kteří nebyli nijak smluvně vázáni a nejde tudíž o shodné postavení klientů; odlišný přístup k nim má proto racionální základ. V daném případě byla žalovaná nucena prodat původně sjednaný zájezd za pro ni nevýhodných podmínek.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které Nejvyšší soud projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb. – dále jen „o. s. ř.“).
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§239 o. s. ř.).
Podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Podle §1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
Podle §1815 o. z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.
Žalobce namítl neplatnost ujednání článku 6.10 všeobecných obchodních podmínek z důvodu jeho nepřiměřenosti z hlediska §1813 až 1815 o. z. a předložil ji k dovolacímu přezkumu jako dosud dovolacím soudem neřešenou.
Otázkou, kdy lze smluvní ujednání považovat za rozporná s požadavkem přiměřenosti, se Nejvyšší soud zabýval za účinnosti předcházející právní úpravy (viz zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále též jen „obč. zák.“) ve svých rozhodnutích opakovaně (srovnej např. rozsudek ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, uveřejněný pod číslem 93/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek ze dne 25. 4. 2018, sp. zn. 33 Cdo 961/2017, stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2013, Cpjn 200/2013, uveřejněné pod číslem 1022013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále též jen „R 102/2013“), a protože východiska obou úprav jsou v zásadě podobná, není důvod se od jeho závěrů odchýlit ani v současné době (tj. od 1. 1. 2014) v poměrech úpravy zákona č. 89/2012 Sb. (dále znovu jen „o. z.“). Nejvyšší soud v těchto rozhodnutích, stejně jako v R 102/2013, formuloval a odůvodnil závěr, že pro posouzení, zda smlouva obsahuje ujednání, která znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, je významné, zda se strany v konkrétním ujednání odchýlily od dispozitivního ustanovení zákona, kterým by se jejich smluvní vztah jinak řídil, a to výrazně v neprospěch spotřebitele, a zda poskytovatel služby mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy.
Nelze přisvědčit názoru žalobce, že zavázal-li se k povinnosti zaplatit žalované při výměně zájezdu katalogovou cenu, která byla vyšší než cena, za kterou zájezd v daném období nabízela, byl postaven do nevýhodného postavení, způsobeném rozporem mezi závazkem žalované k „bezplatné“ změně zájezdu a ujednáním, že nový zájezd bude prodán za cenu uvedenou v katalogu. Nelze přehlédnout, že žalobkyně poskytuje zákazníkům v režimu „first minute“ výhodu, která jde nad rámec dispozitivní úpravy cestovní smlouvy podle §2536 o. z., a které žalobce v daném případě využil - možnost odstoupení od smlouvy bez zaplacení odstupného. Jestliže zákazníkovi svědčí možnost od smlouvy odstoupit bez odstupného, nelze posuzovat ujednání o prodeji nového zájezdu za cenu katalogovou jako nevyvážené. Lze uzavřít, že ujednání článku 6.10 všeobecných obchodních podmínek není nepřiměřené ve smyslu §1813 o. z. a nezakládá značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran v neprospěch žalobce.
Nedůvodná je též výtka žalobce, že odvolací soud nepostupoval v souladu s ustanovením §1812 odst. 1 o. z., které zakotvuje pravidlo co nejpříznivějšího výkladu ve prospěch spotřebitele v případě, lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem. Odvolací soud totiž uzavřel, že ujednání článku 6.10 všeobecných obchodních podmínek je z hlediska svého obsahu jednoznačné a svůj závěr přesvědčivě zdůvodnil. Nelze jej tudíž - logicky vzato - vykládat různým způsobem, tedy ani příznivěji pro spotřebitele. Řečeno jinak, jestliže posuzované ujednání nezavdává důvod k pochybnosti o jeho obsahu a práva a povinnosti v něm obsažená jsou formulována (jazykově vyjádřena) jasně, určitě a srozumitelně pro všechny účastníky (kontrahenty), není dán důvod pro aplikaci interpretačního pravidla k ochraně žalobce jako spotřebitele (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2018, sp. zn. 33 Cdo 5989/2016, nebo ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. 33 Cdo 4362/2017).
Ani otázka platnosti článku 6.10 všeobecných obchodních podmínek z hlediska jeho určitosti, nečiní dovolání přípustným. Z argumentace dovolatele se totiž podává, že nesouhlasí primárně se zjištěným skutkovým stavem věci, konkrétně, že základní cenou nového zájezdu byla myšlena cena uvedená v katalogu. Domáhá-li se odlišného výkladu pojmu „základní cena“, napadá skutková zjištění, jež jsou v poměrech dovolacího řízení nezpochybnitelná. V rozsudku ze dne 29. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 73/2000 (dále jen „Sbírka“), Nejvyšší soud dovodil, že zjišťuje-li soud obsah smlouvy, a to i pomocí výkladu projevů vůle smluvních stran ve smyslu §35 odst. 2 obč. zák. (nyní §555 odst. 1, §556 odst. 1 o. z.), jde o skutkové zjištění, zatímco dovozuje-li z právního úkonu konkrétní práva a povinnosti účastníků právního vztahu, jde již o aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy o právní posouzení. Obdobně v rozsudku ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2900/99, publikovaném v časopise Soudní judikatura pod č. 46/2002, Nejvyšší soud uzavřel, že činí-li soud z obsahu smlouvy (případně z dalších pramenů) zjištění o tom, co bylo jejími účastníky ujednáno, dospívá ke skutkovým zjištěním, a vyvozuje-li poté, jaká práva a povinnosti odtud pro účastníky vyplývají, formuluje závěry právní, resp. jde o právní posouzení věci. Způsob ani výsledek hodnocení důkazů z hlediska jejich závažnosti a věrohodnosti promítající se do skutkových zjištění, z nichž soudy při rozhodování vycházely, ať již je namítána jejich nesprávnost nebo neúplnost, nelze zpochybnit dovolacím důvodem nesprávného právního posouzení.
Prosazuje-li dovolatel, že ujednání článku 6.10 všeobecných obchodních podmínek je diskriminační, respektive jsoucí v rozporu s dobrými mravy ve smyslu §580 odst. 1 o. z., i zde napadá právní závěr odvolacího soudu na odlišném skutkovém podkladu, tedy procesně neregulérním způsobem, neboť oproti odvolacímu soudu vychází z toho, že žalovaná ostatním zákazníkům v případě koupě nebo výměny nabízela zájezd za sníženou „last minute“ cenu.
Lze uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 26. 10. 2021
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu