ECLI:CZ:NS:2021:33.CDO.2934.2020.1
sp. zn. 33 Cdo 2934/2020-1161
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce J. B. , bytem XY, zastoupeného JUDr. Janem Brožem, advokátem se sídlem v Praze 2, Sokolská 60, proti žalované Sekyra Group a.s. , se sídlem v Praze 8, U Sluncové 666/12a, zastoupené JUDr. Ing. Pavlem Jíchou, advokátem se sídlem v Praze 2, Slezská 2127/13, o zaplacení 1.773.000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 12 C 212/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 1. 2018, č. j. 29 Co 405/2017-1041, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 20. 6. 2017, č. j. 12 C 212/2011-998, zamítl žalobu, jíž žalobce po žalované požadoval zaplacení 2.668.306 Kč, a rozhodl o nákladech řízení.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 4. 1. 2018, č. j. 29 Co 405/2017-1041, rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé ohledně částky 1.773.000 Kč potvrdil, ohledně částky 895.306 Kč a ve výroku o nákladech řízení rozsudek zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Proti té části rozsudku, jíž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, podal žalobce, zastoupen advokátem, včas dovolání.
Nejvyšší soud dovolání, které mu bylo soudem prvního stupně předloženo 21. 9. 2020, projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb. - dále jen „o. s. ř.“), a neshledal jej přípustným.
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §239 o. s. ř. je přípustnost dovolání oprávněn zkoumat jen dovolací soud.
Podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Přípustnost dovolání není s to založit výtka žalobce, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, např. od rozsudku sp. zn. 33 Cdo 3196/2016 (správně 23 Cdo 3196/2016), v němž Nejvyšší soud přijal a odůvodnil závěr, že „ smluvní pokuta je sjednána určitě a platně i v případě, že je sjednána pro případ porušení povinností tvořících ucelený a identifikovatelný soubor, aniž by bylo případné porušení jednotlivých povinností ve smlouvě konkretizováno “, a od rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2809/2007, v němž Nejvyšší soud dovodil, že vylíčení rozhodujících skutečností může mít původ i v odkazu na listinu, kterou žalobce připojí k žalobě jako její přílohu. Argumentace, kterou s uvedenou výtkou žalobce spojuje, totiž nasvědčuje pouze jeho snaze prosadit vlastní skutkovou verzi a odlišné hodnocení listin – smluv o převodu vlastnictví jednotek č. 1561/105 a 1565/98 ze dne 27. 4. 2009.
Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně vzal za prokázané, že žalobce s právní předchůdkyní žalované uzavřeli dne 27. 4. 2009 smlouvu o převodu vlastnického práva k bytové jednotce č. XY, podle níž se žalobce stal vlastníkem bytu č. XY (org. č. XY), a smlouvu o převodu vlastnického práva k bytové jednotce č. XY, podle níž se stal vlastníkem bytu č. XY (org. č. XY). Obě smlouvy v čl. X bodě 10.1. obsahovaly závazek převodce, pokud „neodstraní závady zjištěné v předávacím protokole do 31. 5. 2009, event. v jinak stanovené době, je povinen zaplatit nabyvateli (žalobci) smluvní pokutu ve výši 500 Kč za každý den následující po konečném termínu odstranění závady“. Odvolací soud nepochyboval, že zjištěné závady v (čl. X. bod 10.1. smluv o převodu vlastnictví jednotky) mohou být obsaženy nejen v samotném textu protokolu o předání bytové jednotky (předávacím protokolu), ale i v samostatné listině, na níž tento protokol jako na svoji přílohu odkazuje. Zdůraznil však, že žalobce nereflektoval, že závady uvedené v předávacím protokolu, které se převodce zavázal odstranit do 31. 5. 2009, nemohou být pokládány za takové, ohledně nichž protokol současně uvádí, že již odstraněny byly. Vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, že žalobcem tvrzené závady bytových jednotek nebyly uvedeny v předávacích protokolech jako zjištěné vady, které má převodce dodatečně odstranit. Proto uzavřel, že žalované jako převodci nevznikla povinnost uhradit smluvní pokutu z důvodu neodstranění tvrzených závad. Žalobce oproti tomu prosazuje, že vady zaznamenané v soupisu vad a nedodělků z dílčího přejímacího řízení ze dne 20. 3. 2009 (jež jsou součástí předávacího protokolu ze dne 18. 4. 2009) nebyly ve skutečnosti odstraněny; pro zápis byly odstraněny pouze projevy jednotlivých vad, nikoli vady samotné, a proto vady vytčené v předávacím protokolu, resp. v jeho příloze č. 15, byly vadami ve smyslu čl. X. bodu 10.1. smluv o převodu vlastnictví jednotky. Tato argumentace nevystihuje způsobilý dovolací důvod uvedený v §241a odst. 1 o. s. ř.; žalobce jejím prostřednictvím zpochybňuje pouze správnost skutkového zjištění, že vady uvedené v předávacím protokolu, resp. v jeho příloze č. 15 byly žalovanou ve skutečnosti odstraněny. Pokud v dovolání namítá nesprávné právní posouzení věci, pak pouze v tom smyslu, že pokud by odvolací soud vyšel ze správně zjištěného skutkového stavu věci (tedy uvěřil jeho obrannému tvrzení), musel by nutně dospět k odlišnému právnímu posouzení věci, tedy uzavřít, že mu vzniklo právo na smluvní pokutu sjednanou pro případ neodstranění vad podle čl. X. bod 10.1. smluv o převodu vlastnictví jednotky. Dovolatel pomíjí, že zjištěný skutkový stav věci, z něhož odvolací soud při právním posouzení vycházel, je v dovolacím řízení nezpochybnitelný, ať již je namítána jeho nesprávnost nebo neúplnost. Způsob ani výsledek hodnocení důkazů z hlediska jejich závažnosti a věrohodnosti promítající se do skutkových zjištění, z nichž soudy při rozhodování vycházely, nelze zpochybnit dovolacím důvodem nesprávného právního posouzení. Uvedené se týká rovněž výhrad dovolatele k výkladu obsahu právního jednání, konkrétně smluv o převodu vlastnictví jednotky ze dne 27. 4. 2009, resp. v nich obsaženého čl. X. bodu 10.1. Nejvyšší soud již mnohokrát judikoval, že zjišťuje-li soud obsah smlouvy, a to i pomocí výkladu projevů vůle smluvních stran ve smyslu §35 odst. 2 obč. zák. (nyní §555 odst. 1, §556 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů), jde o skutkové zjištění (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 73/2000, nebo rozsudek ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2900/99, uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 46/2002).
Nepředložil-li dovolatel k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O nákladech řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí ve věci (§243g odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 4. 2021
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu