ECLI:CZ:NS:2021:33.CDO.3110.2020.1
sp. zn. 33 Cdo 3110/2020-247
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce K. P. , bytem XY, zastoupeného Mgr. Milanem Šikolou, advokátem se sídlem v Brně, Metodějova 450/7, proti žalovanému T. M. , bytem XY, zastoupenému JUDr. Pavlou Karlovskou, advokátkou se sídlem v Jablonci nad Nisou, Palackého 3145/41, o 115.299 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 12 C 123/2016, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 28. 1. 2020, č. j. 35 Co 26/2020-217, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 1. 2020, č. j. 35 Co 26/2020-217, a usnesení Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 16. 12. 2019, č. j. 12 C 123/2016-207, se ruší a věc se Okresnímu soudu v Jablonci nad Nisou vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 16. 12. 2019, č. j. 12 C 123/2016-207, Okresní soud v Jablonci nad Nisou zastavil řízení o odvolání žalobce proti rozsudku ze dne 20. 2. 2019, č. j. 12 C 123/2016-166 (§9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném od 30. 9. 2017, dále jen „zákon č. 549/1991 Sb.“), a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci usnesením ze dne 28. 1. 2020, č. j. 35 Co 26/2020-217, potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Uvedl, že lhůta k zaplacení soudního poplatku stanovená podle §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb. není procesní lhůtou ve smyslu §55 občanského soudního řádu. Jelikož samotný zákon č. 549/1991 Sb. neupravuje, kterým okamžikem je soudní poplatek zaplacen, je třeba postupovat podle daňového řádu. Za den platby, která byla prováděna poskytovatelem platebních služeb nebo provozovatelem poštovních služeb, se považuje den, kdy byla platba připsána na účet správce daně (v daném případě soudu). S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2019, sp. zn. 31 Cdo 3042/2018, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 120/2019, uzavřel, že při placení kolkovými známkami se musí soudní poplatek dostat do dispozice soudu nejpozději poslední den lhůty stanovené k jeho zaplacení; nepostačí, je-li podání obsahující kolkové známky poslední den lhůty odevzdáno k poštovní přepravě.
V dovolání, kterým napadl rozhodnutí odvolacího soudu, vyslovil žalobce nesouhlas s právním posouzením povahy lhůty k zaplacení soudního poplatku. Domnívá se, že jde o lhůtu procesní, která tím, že v její poslední den předal podání s kolkovými známkami k přepravě, marně neuplynula.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o.s.ř.).
Podle §241a odst. 1, věty první, o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o.s.ř.).
Podle §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.
Podle §57 odst. 3 o.s.ř. lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit.
Z obsahu spisu se podává, že soud prvního stupně usnesením ze dne 30. 4. 2019, č. j. 12 C 123/2016-179, vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku 5.765 Kč za odvolání, kterým napadl rozsudek Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 20. 2. 2019, č. j. 12 C 123/2016-166. Protože osvobození od soudních poplatků nebylo přiznáno, vyzval soud prvního stupně opětovně žalobce usnesením ze dne 5. 11. 2019, č. j. 12 C 123/2016-201, k zaplacení soudního poplatku do patnácti dnů a současně jej poučil o následcích nezaplacení. Rozhodnutí bylo žalobci doručeno 5. 11. 2019. Žalobce poplatek zaplatil vylepením kolkových známek na podání, které zaslal soudu prvního stupně prostřednictvím poštovního přepravce (razítko podání na poště 20. 11. 2019). Soudu bylo podání doručeno 21. 11. 2019.
Odvolací soud v době, kdy rozhodl o odvolání žalobce (28. 1. 2020), vycházel z tehdy ustálené rozhodovací praxe obecných soudů, reprezentované usnesením ze dne 10. 4. 2019, sp. zn. 31 Cdo 3042/2018, podle něhož lhůta k zaplacení soudního poplatku podle §9 zákona č. 549/1991 Sb. není lhůtou procesní. Nesplnil-li poplatník řádně svou poplatkovou povinnost již při podání žaloby, odvolání nebo dovolání (§4 odst. 1, §7 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb.), a soud ho proto musel vyzvat k zaplacení soudního poplatku ve lhůtě, kterou mu určil (§9 odst. 1, 2 zákona č. 549/1991 Sb.), je lhůta zachována, jen je-li předepsaná částka, ať už v kolkových známkách, v hotovosti v pokladně, či na bankovním účtu, nejpozději poslední den lhůty v dispozici příslušného soudu. Uvedené usnesení Nejvyššího soudu však Ústavní soud, podle jehož názoru „lhůta k zaplacení soudního poplatku na základě výzvy soudu je lhůtou procesní a takto ji lze i uplatňovat“ , zrušil nálezem ze dne 21. 4. 2020, sp. zn. I. ÚS 2025/19.
Vzhledem k článku 89 odst. 2 Ústavy, podle kterého jsou vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu závazná pro všechny orgány i osoby, a k tomu, že v daném případě jde o věc skutkově obdobnou, je třeba se zabývat možnou aplikací právního názoru vyjádřeného v tomto nálezu i na právě projednávanou věc (srov. nález Ústavního soudu ze dne 13. 11. 2007, sp. zn. IV. ÚS 301/05, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2006, sp. zn. 22 Cdo 2205/2005). Citovaný nález Ústavního soudu byl přijat až poté, co v nyní projednávané věci rozhodl odvolací soud. Přesto, s ohledem na pravidlo tzv. incidentní retrospektivy nových právních názorů, podle kterého je potřeba aplikovat tyto právní názory na všechna probíhající řízení, jakož i na případy budoucí, musí být uvedený závěr Ústavního soudu aplikován také v projednávané věci. Opačný postup by znamenal, že soud vědomě aplikuje „nesprávný“ právní názor, a navíc by jím byl ohrožen princip rovnosti. Jejich výjimečné nepoužití může být odůvodněno pouze v konkrétních specifických situacích, v nichž existuje intenzivnější zájem na ochraně legitimních očekávání a důvěry adresátů právních norem ve stabilitu právního řádu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2561/2014, nález Ústavního soudu ze dne 5. 8. 2010, sp. zn. II. ÚS 3168/09), což není právě projednávaný případ.
Z výše uvedeného vyplývá, že dal-li žalobce v poslední den lhůty pro zaplacení soudního poplatku k poštovní přepravě podání s kolkovými známkami, byla lhůta zachována a soudní poplatek zaplatil včas. Nejvyšší soud proto napadené rozhodnutí podle §243e odst. 1 o.s.ř. zrušil; protože kasační důvody se vztahují i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil i je a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§243e odst. 2, věta druhá, o.s.ř.).
Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (§243g odst. 1, věta první, §226 odst. 1 o.s.ř.).
O nákladech řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí (§243g odst. 1, věta druhá, o.s.ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 3. 2021
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu