ECLI:CZ:NS:2021:33.CDO.3269.2019.1
sp. zn. 33 Cdo 3269/2019-332
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce J. K. , bytem ve XY, zastoupeného Mgr. Petrem Sigmundem, advokátem se sídlem v České Lípě, Jiráskova 614/11, proti žalované P., se sídlem XY, identifikační číslo XY, zastoupené JUDr. Milanem Štětinou, advokátem se sídlem v České Lípě, Jiráskova 614/11, o zaplacení 87.729,- Kč s příslušenstvím a o vzájemné žalobě na zaplacení 102.055,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 37 C 325/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 21. 3. 2019, č. j. 35 Co 121/2018-288, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v České Lípě (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 23. 3. 2018, č. j. 37 C 325/2014-236, zamítl žalobu o zaplacení náhrady škody ve výši 87.729,- Kč s příslušenstvím (výrok I.), uložil žalobci povinnost zaplatit žalované 102.055,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. od 12. 1. 2015 do zaplacení (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení.
Soud prvního stupně zjistil, že žalobce s žalovanou uzavřel v roce 2014 smlouvu o dílo, na základě které se žalovaná zavázala provést dodávku a montáž podlahy Balterio GRANDEUR č. 673, včetně parotěsné folie, podložky, soklu a impregnace, za dohodnutou cenu 96.329,- Kč. V průběhu provádění díla, dne 9. 7. 2014 a 17. 7. 2014, žalobce informoval žalovanou o nerovnosti podlahy, vyzval ji k přeložení podlahy a upozornil ji na možné odstoupení od smlouvy. Žalovaná žalobci dne 17. 7. 2014 sdělila, že nesouhlasí s tím, že by nedokončené dílo mělo vady. Žalobce dne 20. 8. 2014 od smlouvy o dílo odstoupil. Odstoupení odůvodnil tím, že dílo vykazuje vady (nerovnosti a boule), které žalovaná přes opakované výzvy neodstranila, přičemž vady byly zjištěny i žalobcem osloveným znalcem Ing. Pavlátem s tím, že se má jednat o podstatné porušení smlouvy o dílo. Vzhledem k tomu, že k posouzení sporné otázky bylo potřeba odborných znalostí, vyjadřovali se k věci celkem tři znalci, a to Ing. Josef Pavlát (který zpracoval znalecký posudek na základě objednávky žalobce), Ing. Jiří Dvořák (který zpracoval odborné vyjádření na základě objednávky žalované) a soudem ustanovený znalec Pavel Drápalík.
Žalobce odstoupení od smlouvy o dílo odůvodnil znaleckým posudkem Ing. Pavláta, který po provedeném měření dospěl k závěru, že podlaha má nadměrný průhyb nášlapné vrstvy (nad stanovenou normu ČSN, která je 2 mm) zapříčiněný nerovností podkladové betonové vrstvy. Nebyly dodrženy normou stanovené dilatace u obvodových zdí a parotěsná folie není vytažena až na stěnu pod podlahovou lištu. Ve svých dalších vyjádřeních a dodatcích trval na tom, že dilatace mezi místnostmi, zatížení podlahy nábytkem, ani absence lišt, nemají vliv na rovinatost podlahy a naměřené hodnoty. Závěrům Ing. Pavláta oponoval znalec Ing. Dvořák, který naopak trval na tom, že závěry Ing. Pavláta jsou zkreslené tím, že prováděl měření na nedokončené podlaze, kde nebyla provedena dilatace mezi místnostmi a podlaha byla zatížena nábytkem, což objektivně ovlivňuje výsledky měření. Parotěsná folie se umísťuje po celé ploše podlahy, není potřeba ji vytahovat až na stěnu a dilatační spáry se mohou dodatečně upravovat. Znalec Pavel Drápalík ve svém posudku dospěl k závěru, že měření rovinatosti podlahy nelze provádět při nadměrném zatížení, např. nábytkem, jak se stalo při měření Ing. Pavláta. Ve shodě se znalcem Ing. Dvořákem dospívá k závěru, že zatížení podlahy mohlo mít podstatný vliv na naměřené hodnoty, které můžou být zkreslené. Zpochybnil způsob měření provedený Ing. Pavlátem s tím, že nemůže být považován za jednoznačně průkazný, neboť např. hrana posuvného měřítka není v kolmici k lati a dochází tak k perspektivnímu zkreslení naměřených hodnot; na fotografiích pořízených Ing. Pavlátem se naměřená hodnota průhybu pomocí měrného klínu 3,03 mm liší od naměřené hodnoty pomocí kovového měřítka 4,04 mm na stejném místě, což svědčí o nesprávném způsobu měření. Správný způsob měření rovinatosti podlahy je nutné činit za pomoci latě (vodováhy 200 cm), podkladových hranolků a digitálního měřítka a normou stanovenou odchylku 2 mm/2 m je nutné posuzovat z plusových i minusových hodnot, nikoli pouze z plusových, či minusových. Ing. Pavlát používal měrný klínek, který neodpovídá normě a jenž nebyl kalibrovaný a nelze jím spolehlivě zjistit míru nerovnosti podlahové plochy; z některých fotografií Ing. Pavláta vyplývá, že ne vždy pro měření použil podkladové hranolky. Znalec Drápalík přisvědčil Ing. Pavlátovi v tom, že absence dilatačních spár mezi místnostmi nemůže mít na naměřené hodnoty podstatný vliv. Rovněž znevěrohodnil měření rovinatosti podkladní vrstvy provedené J. V. (ze společnosti in Floor Podlahy s. r. o.), který prováděl měření za pomocí vodováhy a měrného klínu, bez použití podkladových hranolků. Znalec Drápalík dodal, že průhyby plochy plovoucí podlahy je možné vždy napravit několika způsoby, např. rozebráním podlahy a přebroušením, vyplněním podkladové vrstvy nebo provedení injektáže hmotou, která případné nerovnosti vyplní. Plovoucí podlaha, která byla použita u žalobce je snadno rozebratelná a je ji možno opětovně položit bez toho, aby ztratila požadované vlastnosti.
Soud prvního stupně, podle jehož přesvědčení znalec Pavel Drápalík své závěry spolehlivě a přesvědčivě obhájil, nepovažoval hodnoty naměřené Ing. Pavlátem za průkazné. Přestože znalec Drápalík v dodatku ke svému posudku uvedl, že v podlaze bylo skutečně několik nerovností, které byly překryty nášlapnou vrstvou, nepotvrdil, že nerovnosti překročily normou povolenou odchylku a zároveň, že šlo o neodstranitelný stav. Dokazováním nebylo prokázáno, že v průběhu provádění díla žalovaná porušila své povinnosti a že její postup vedl k podstatnému porušení smlouvy o dílo. Uzavřel, že žalobce neměl právo odstoupit od smlouvy. Nebylo-li prokázáno, že z jeho strany došlo k platnému odstoupení od smlouvy o dílo, ani že smlouva zanikla jiným způsobem, má žalovaná podle §2613 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), právo na dohodnutou cenu díla, sníženou o to, co zhotovitel neprovedením díla ušetřil.
Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 21. 3. 2019, č. j. 35 Co 121/2018-288, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o zaplacení částky 87.729,- Kč s příslušenstvím, zároveň ho potvrdil ve vyhovujícím výroku o částce 102.055,- Kč s úrokem z prodlení od 4. 2. 2015 do zaplacení, a změnil jej ve vyhovujícím výroku o věci samé tak, že zamítl žalobu o zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,05 % p. a. od 12. 1. 2015 do 3. 2. 2015 z částky 102.055,- Kč; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud se v prvé řadě vypořádal s namítanou podjatostí znalce Pavla Drápalíka a to usnesením ze dne 5. 2. 2019, č. j. 35 Co 121/2018- 271, jímž rozhodl tak, že „Pavel Drápalík (…) není vyloučen z podání znaleckého posudku v projednávané věci,“ jestliže jeho podjatost byla spatřována v okolnosti, že byl, stejně jako žalovaná, členem Cechu parketářů a podlahové techniky ČR, o. s. (…), a byl jeho předsedou, místopředsedou byl Ing. Jiří Dvořák (a stejně je tomu nyní u Cechu parketářů České republiky, z. s.), a dále v tom, že společně s Ing. Jiřím Dvořákem kontaktoval svědka J. V. a zjišťovali způsob měření. Odvolací soud zdůraznil, že Pavel Drápalík má potřebnou odbornost, neboť je znalcem v oboru dřevozpracování se specializací mj. na stavební truhlářství, dřevěné podlahy a restaurátorství dřevěných podlah. Akcentoval, že rovinnost nášlapné vrstvy podlahy mohl změřit pouze znalec Ing. Pavlát, neboť žalobce podlahu rozebral, aniž by po odstoupení od smlouvy umožnil žalované přístup do domu za účelem zpracování vlastního znaleckého posudku. Z důvodů, které uvedl již soud prvního stupně, odvolací soud nepovažoval měření Ing. Pavláta za dostatečně průkazné a jen nad rámec shora uvedených úvah dodal, že naměřil-li znalec v jednom případě nerovnost nad 4 mm (4,04 mm), jde o zanedbatelný (minimální) rozsah překročení normy. Rovinnost podkladní betonové vrstvy měřila (kromě žalované, která však existenci nerovností nad normou povolenou mezní odchylku popírá) společnost in Floor Podlahy s. r. o., avšak správnost a přesnost jejího měření nelze pro absenci jakékoliv dokumentace posoudit. Obstojí tak závěr soudu prvního stupně, že provedenými důkazy nebyla prokázána existence nerovností nášlapné vrstvy podlahy nad normou stanovenou mezní odchylkou. Žalovaná neporušila smluvní povinnosti, kteréžto jednání by následně vedlo k odstoupení od smlouvy podle §2593 o. z.pro podstatné porušení smlouvy.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (dále též „dovolatel“) dovolání. Považuje je za přípustné podle §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky procesního práva, která nebyla dovolacím soudem dosud vyřešena, konkrétně zda „společné členství ustanoveného znalce Drápalíka v zájmovém oborovém spolku o počtu méně než dvaceti členů spolu se znalcem – svědkem ve věci Ing. Dvořákem, jehož posudek měl znalec Drápalík posuzovat, a současně a zejména spolu se žalovanou společností a jejím jediným jednatelem a jediným společníkem P. P. lze považovat za okolnost, pro kterou mohou existovat pochybnosti o nepodjatosti znalce pro jeho poměr k věci a k účastníkům řízení.“ Podle žalobce je dovolání přípustné dále pro řešení právní otázky, zda „může soud provést podstatný a pro věc určující znalecký posudek ve formě jeho dodatků vyjadřujících se věcně k námitkám revizního znaleckého posudku pouhým přečtením těchto dodatků bez výslechu znalce,“ neboť má za to, že tuto otázku posoudil odvolací soud v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu představovanou rozsudkem ze dne 29. 7. 2010, sp. zn. 21 Cdo 2458/2009. Rovněž považuje dovolání za přípustné pro řešení otázky procesního práva, „zda může soud v případě dvou znaleckých posudků s rozdílnými závěry o stejné otázce při hodnocení, který z posudků vezme za základ svého rozhodnutí a z jakých důvodů vychází ze závěrů druhého z posudků, spokojit s pouhým čtením dodatků posudků jednoho z těchto dvou posudků, přitom vyslechl jednoho znalce, kterému dal možnost reagovat na připomínky znalce druhého, avšak druhého znalce již nevyslechl vůbec a spokojil se s tím, že tyto jeho připomínky obsažené ve třech dodatcích původního posudku soud prvního stupně pouze přečetl.“ Tuto otázku měl odvolací soud vyřešit v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu představovanou jeho rozsudky ze dne 10. 11. 2015, sp. zn. 21 Cdo 4543/2014, a ze dne 24. 4. 2012, sp. zn. 21 Cdo 4562/2010. Dovolání považuje rovněž za přípustné pro řešení právní otázky, zda „soud může sám řešit odbornou otázku, o kolik milimetrů překračuje naměřená nerovnost normou stanovenou mezní odchylku rovnosti podlahy.“ Podle přesvědčení dovolatele jde o odborný závěr, který odvolací soud učinil, aniž by ohledně této okolnosti provedl znalecké dokazování, respektive, aniž by se na tento odborný závěr zeptal obou znalců podávajících znalecký posudek. Tím se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe Nejvyššího soudu představované jeho rozsudky ze dne 2. 4. 2001, sp. zn. 22 Cdo 1599/99, a ze dne 25. 2. 2016, sp. zn. 25 Cdo 4562/2010. Za přípustné považuje žalobce dovolání pro řešení otázky, zda „soud může sám řešit odbornou otázku, o kolik milimetrů překračuje naměřená nerovnost normou stanovenou mezní odchylku rovinnosti podlahy,“ neboť odvolací soud v té souvislosti dospěl k chybnému závěru. Tento jeho postup považuje za rozporný se závěry vyjádřenými v rozsudcích ze dne 2. 4. 2001, sp. zn. 22 Cdo 1599/99, a ze dne 25. 2. 2016, sp. zn. 25 Cdo 878/2014. Podle přesvědčení dovolatele přípustnost dovolání zakládá výklad pojmu „podstatného porušení smlouvy“ podle §2593 o. z., který nebyl dovolacím soudem dosud vyřešen.
Nejvyšší soud projednal dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále opět jen „o. s. ř.“).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., musí dovolatel vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nestačí pouhá citace ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části).
Podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Podle §239 o. s. ř. přípustnost dovolání (§237 až 238a) je oprávněn zkoumat jen dovolací soud; ustanovení §241b odst. 1 a 2 tím nejsou dotčena.
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srovnej §242 odst. 3 větu první o. s. ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a zda je tedy dovolání podle §237 o. s. ř. přípustné, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání nezakládá řešení otázky podjatosti znalce Drápalíka. Dovolatel pomíjí, že o tom, že znalec Drápalík není vyloučen z podání znaleckého posudku v této věci, rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci usnesením ze dne 5. 2. 2019, č. j. 35 Co 121/2018- 271, přičemž proti tomuto rozhodnutí není přípustné odvolání ani dovolání. Vzhledem k tomu, že se odvolací soud námitkou žalobce ohledně podjatosti znalce Drápalíka řádně zabýval a samostatně o ní usnesením rozhodl, nemůže tato otázka nyní založit přípustnost dovolání; tato dovolací námitka obsahově směřuje právě proti správnosti usnesení ze dne 5. 2. 2019, č. j. 35 Co 121/2018- 271.
Dovolatel dále namítá, že odvolací soud v rozporu s rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2010, sp. zn. 21 Cdo 2458/2009, ze dne 10. 11. 2015, sp. zn. 21 Cdo 4543/2014, a ze dne 24. 4. 2012, sp. zn. 21 Cdo 4562/2010, nevyslechl opětovně znalce Ing. Pavláta ohledně jeho dodatků ke znaleckému posudku reagujícím na znalecký posudek znalce Drápalíka. Znalec Ing. Pavlát byl ke znaleckému posudku vyslechnut při jednání soudu prvního stupně dne 14. 12. 2015 (viz protokol o jednání na č. l. 104 a násl.). Vyslechnut byl také Ing. Dvořák, který zpracoval odborné vyjádření pro žalovanou, a to dne 17. 6. 2015 (viz protokol o jednání na č. l. 64 a násl.). Vzhledem k rozdílným závěrům těchto odborníků ustanovil soud prvního stupně znalce Pavla Drápalíka a uložil mu, aby se k závěrům znalců Ing. Pavláta a Ing. Dvořáka vyjádřil. Soudem ustanovený znalec byl vyslechnut dne 21. 6. 2017 soudem prvního stupně (viz protokol o jednání na č. l. 218 a násl.) a poté dne 19. 3. 2019 soudem odvolacím (viz protokol o jednání na č. l. 274 a násl.). Z obsahu spisu vyplývá, že žalobce nesouhlasil se závěry posudku znalce Drápalíka a opakovaně navrhoval jeho výslech; další výslech Ing. Pavláta dovolatel nenavrhoval. Nadto je třeba podotknout, že oproti tvrzení žalobce v dovolání se znalec Ing. Pavlát k posudku znalce Drápalíka nikdy nevyjadřoval, poslední dodatek Ing. Pavláta je ze dne 23. 1. 2016, přičemž znalecký posudek znalce Drápalíka je až ze dne 22. 4. 2016. Dodatky Ing. Pavláta se navíc týkaly zejména posuzování vlivu absence dilatačních spár na rovinnost podlahy, což nebylo důvodem zamítnutí žaloby. Z těchto důvodů nemůže být rozsudek odvolacího soudu v rozporu s výše označenými rozsudky dovolacího soudu, neboť všichni v řízení vyjadřující se znalci byli řádně vyslechnuti.
Namítá-li dovolatel, že rozhodnutí odvolacího soudu je v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu představovanou rozsudky ze dne 2. 4. 2001, sp. zn. 22 Cdo 1599/99, a ze dne 25. 2. 2016, sp. zn. 25 Cdo 878/2014, neboť odvolací soud sám posuzoval skutečnosti, k nimž je třeba odborných znalostí, konstatoval-li, že k překročení povolené tolerance došlo o pouhých 0,04 mm, nutno uvést, že tímto argumentem je zpochybňováno skutkové zjištění odvolacího soudu. Skutkový stav věci, k němuž soudy nižších stupňů dospěly hodnocením provedených důkazů, nelze – až na výjimečný případ extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy, kdy hodnocení důkazů je založeno na libovůli (srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. I. ÚS 3093/13) – dovoláním úspěšně zpochybnit (srov. §241a odst. 1 o. s. ř.). Tato námitka dovolatele nevystihuje jediný v úvahu přicházející dovolací důvod, neboť uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud. O případ extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy v souzené věci přitom nejde. Navíc rozsudek odvolacího soudu na tomto závěru ani nespočívá (tento závěr nebyl určující), neboť je založen na úvaze, že nebyla prokázána existence nerovnosti nášlapné vrstvy podlahy nad normou stanovenou mezní odchylku (a to mimo jiné z důvodu neprůkaznosti měření znalce Ing. Pavláta a společnosti in Floor Podlahy s. r. o.).
Obdobně vytýká-li žalobce odvolacímu soudu, že nesprávně vyložil ustanovení §2593 o. z. při posuzování toho, co lze považovat za podstatné porušení smlouvy, pak tuto svou argumentaci staví na vlastní verzi skutkového stavu, podle níž bylo bezpečně prokázáno, že v jednom případě nerovnost činila +4,04 mm, t.j. o 2,04 mm překročila normou stanovenou maximální odchylku. K takovému závěru soudy nedospěly, naopak uzavřely, že nebyla prokázána existence nerovností nášlapné vrstvy podlahy nad normou stanovenou mezní odchylku (mimo jiné z důvodu neprůkaznosti měření znalce Ing. Pavláta). Nadto je nutno dodat, že podle odvolacího soudu nebyly předpoklady stanovené v §2593 o. z. naplněny nikoliv z důvodu, že by vady díla nepředstavovaly podstatné porušení smlouvy, ale proto, že vady díla (nerovnost nášlapné vrstvy podlahy) se v řízení žalobci vůbec nepodařilo prokázat.
Pro úplnost nutno uvést, že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle §241a odst. 1 o. s. ř.
Protože dovolatel nepředložil k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., Nejvyšší soud jeho dovolání odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 8. 2021
JUDr. Václav Duda
předseda senátu