ECLI:CZ:NS:2021:33.CDO.3832.2019.1
sp. zn. 33 Cdo 3832/2019-189
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce D. M. , bytem XY, zastoupeného Mgr. Jiřím Horňákem, advokátem se sídlem v Brně, Štěpánská 317/3, proti žalované GR8 auctions s.r.o. , se sídlem v Praze 5, nám. 14. října 1307/2, identifikační číslo osoby 28514301, zastoupené Mgr. Jaroslavem Hanusem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Žižkova tř. 183/33, o zaplacení 30 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 5 C 397/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. dubna 2019, č. j. 91 Co 53/2019-166, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 3 146 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám Mgr. Jaroslava Hanuse, advokáta.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 5 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 13. 8. 2018, č. j. 5 C 397/2017-138, zamítl žalobu požadující, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 30 000 Kč s 8,05% úrokem z prodlení od 18. 11. 2017 do zaplacení, a rozhodl o nákladech řízení.
Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 3. 4. 2019, č. j. 91 Co 53/2019-166, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé a změnil jeho nákladový výrok; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud vycházel ze zjištění soudu prvního stupně, že žalobce jako kupující s žalovanou jako prodávající uzavřeli dne 26. 5. 2017 smlouvu o koupi vozidla XY, VIN XY. Cena vozidla činila 391 000 Kč. Žalovaná ve smlouvě prohlásila, že jí nejsou známy jiné vady, než na které žalobce upozornila. Z předávacího protokolu společnosti DEKRA CZ a.s. společnosti ČSOB Leasing a.s. ze dne 9. 2. 2017, který žalobce při převzetí vozidla obdržel, vyplývá, že vozidlo bylo poškozeno – byla poškrábána celková plocha karoserie, přední část vozidla poškozena od odlétávajícího kamení, chybí servisní záznam. Žalovaná při prodeji stav vozidla prezentovala tak, že se jedná o vozidlo s oděrkami a škrábanci po obvodu karoserie, přední část karoserie poškozená od kamínků, karosérie nese stopy po předchozí opravě, odřený zadní nárazník. Žalobce po převzetí vozidla oznámil žalované - z důvodu, že vozidlo neodpovídalo stavu uvedenému v předávacím protokolu - odstoupení od smlouvy, jež žalovaná (dopisem ze dne 21. 7. 2017) odmítla. Žalobce následně požadoval slevu z kupní ceny ve výši 30 000 Kč, neboť podle znaleckého posudku ze dne 16. 4. 2018 vypracovaného znalcem Ing. Františkem Kropáčem, Ph.D., „ byla cena vozidla v důsledku přelakování snížena o 26 000 až 30 000 Kč “.
Na podkladě takto zjištěného skutkového stavu věci soud prvního stupně dovodil, že účastníci uzavřeli kupní smlouvu ohledně vozidla XY, VIN: XY, za kupní cenu 391 000 Kč. Přelakování částí vozidla neshledal vadou, která by zakládala podstatné porušení smlouvy, takže na odstoupení od smlouvy žalobce neměl právo. Až poté, co prodávající (žalovaná) odstoupení od smlouvy odmítla, kupující (žalobce) uplatnil právo na slevu z ceny. Soud prvního stupně přelakování vozidla vyhodnotil jako vadu věci, žalobě však nevyhověl s odůvodněním, že žalobce „vyčerpal“ svůj nárok z vad vozidla podle §2107 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), tím, že nejdříve uplatnil odstoupení od smlouvy, až poté uplatnil právo na slevu z kupní ceny, tudíž bez souhlasu žalované provedl změnu volby práva z vadného plnění. Oproti tomu odvolací soud dovodil, že platně odstoupit od smlouvy by žalobce mohl jen při podstatném porušení kupní smlouvy, jímž popsané přelakování není, takže volbu nároku nevyčerpal a mohl uplatnit právo z vad v podobě práva na slevu z kupní ceny. Neztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že přelakování vozidla je vadou prodávané věci, kterou žalobce nemohl očekávat, jestliže při prodeji bylo prodávající notifikováno, že karoserie je poškozená a nese stopy po předchozí opravě, přičemž podle znaleckého posudku karoserie po přelakování nevykazuje estetickou nebo funkční vadu. Snížení obvyklé ceny vozidla (v důsledku toho, že vozidlo bylo přelakováno) vadou není. Odvolací soud proto uzavřel, že žalobce neprokázal, že zakoupený automobil měl vadu (nedostatek jakosti či provedení předmětu koupě), za níž by mu náleželo právo na slevu z kupní ceny.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o. s. ř.“).
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §239 o. s. ř. je přípustnost dovolání oprávněn zkoumat jen dovolací soud.
Podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Na přípustnost svého dovolání usuzuje žalobce z toho, že napadený rozsudek závisí na vyřešení otázky hmotného a procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Oproti odvolacímu soudu, s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 896/2010 a další rozhodnutí, prosazuje, že přelakování vozidla bylo vadou věci ve smyslu ust. §2099 o. z., neboť tato vlastnost má vliv na její obvyklou cenu při dalším využívání věci. Dále odvolacímu soudu vytýká, že předmětnou kupní smlouvu vyložil odlišně od obsahu zachyceného slovy přímo v jejím písemném vyhotovení, čímž se odchýlil od rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1165/2009, že použil jako podklad pro své rozhodnutí listinný důkaz, aniž by tento u jednání provedl – fotografie (otisky obrazovky) z internetových stránek žalované obsahující inzerci vozidel z doby po podání žaloby, a že v rozporu s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. Cpj 41/79 pominul závěry znaleckého posudku pro jeho nevěrohodnost. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl, případně aby dovolání žalobce zamítl. Ztotožnila se se závěrem odvolacího soudu, že přelakování karoserie vozidla není vadou věci v právním slova smyslu.
Nesprávným právním posouzením věci je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. jestliže ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry. Právní posouzení je rovněž nesprávné, není-li úplné, tj. učinil-li soud právní závěr, aniž při jeho utváření zohlednil všechny relevantní skutečnosti.
Prodávající má povinnost upozornit kupujícího při ujednávání kupní smlouvy na vady věci, o nichž ví (§2084 o. z.). Platí, že prodávající odpovídá kupujícímu, že věc při převzetí nemá vady , a zejména prodávající odpovídá kupujícímu, že v době, kdy kupující věc převzal, má věc vlastnosti, které si strany ujednaly [srov. §2161 odst. 1 písm. a) o. z.].
Námitky žalovaného uplatněné v dovolání nesměřují primárně proti právnímu posouzení věci, nýbrž proti správnosti skutkových zjištění, na jejichž základě odvolací soud uzavřel, že žalobce neprokázal, že zakoupený automobil měl vadu, na níž nebyl při ujednávání smlouvy upozorněn. Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného – než odvolacím soudem zjištěného – skutkového stavu. Odvolací soud rozhodl poté, co zjistil, že žalobce byl při prodeji informován o poškození karoserie dotyčného vozidla a též o tom, že karoserie „nese stopy po předchozí opravě“. Úvaze, že těmito stopami po předchozí opravě se u dotyčného vozidla míní právě tzv. přelakování, nelze ničeho vytknout. Prosazuje-li žalobce oproti tomu, že na uvedenou okolnost při koupi vozidla upozorněn nebyl, přehlíží, že v dovolacím řízení nelze úspěšně napadnout skutková zjištění, z nichž při právním posouzení věci vycházel odvolací soud. Dovolací soud je vázán skutkovým stavem zjištěným odvolacím soudem a jeho správnost (úplnost), jakož i samotné hodnocení důkazů, opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v §132 (§211) o. s. ř., nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem. Lze uzavřít, že předloženou argumentací se žalobce domáhá přezkumu právního závěru odvolacího soudu procesně neregulérním způsobem.
S přihlédnutím k výše uvedenému proto není přiléhavá argumentace dovolatele, že odvolací soud nerespektoval závěry dovozené Nejvyšším soudem v rozhodnutích sp. zn. 33 Cdo 896/2010, sp. zn. 33 Odo 770/2006, sp. zn. 3 Cz 59/88, sp. zn. 33 Odo 956/2002.
Vzhledem k tomu, že rozhodnutí odvolacího soudu není založeno na posouzení právní otázky výkladu vůle při právním jednání, nemůže se prosadit námitka dovolatele, že se odvolací soud odchýlil od závěrů rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1165/2009, v souvislosti se zjištěním, že žalobce předmětné vozidlo po uzavření kupní smlouvy nabízel k prodeji.
Poukazuje-li žalobce na rozhodnutí Ústavní soudu sp. zn. IV. ÚS 57/04, sp. zn. IV. ÚS 275/98, a na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 1546/99, ve kterých se soudy zabývaly otázkou vázanosti odvolacího soudu skutkovým stavem zjištěným soudem prvního stupně, pak pomíjí, že odvolací soud z listinného důkazu, na který žalobce poukazuje, tedy fotografie (otisky obrazovky) z internetových stránek žalované obsahující inzerci vozidel z období po podání žaloby v této věci, nevycházel. Odvolací soud vycházel výlučně z inzerce vozidla, které bylo předmětem prodeje, nikoli z inzerce vozidel jiných – jež žalovaná nabízela k prodeji až následně. Z uvedeného důvodu se (bez provedení tohoto důkazu) odvolací soud ani nemohl odchýlit od skutkových zjištění soudu prvního stupně, který - jak prosazuje dovolatel - dotyčný důkaz neprovedl.
Dovolací námitka, že odvolací soud nepoužil jako podklad pro své rozhodnutí znalecký posudek zpracovaný Ing. Františkem Kropáčem, Ph.D., s odůvodněním, že tento znalecký posudek je nevěrohodný, je nepřípadná, neboť takový závěr odvolací soud neučinil. Odvolací soud uvedl (srov. odstavec 22 odůvodnění jeho rozsudku), že se mu nejeví věrohodným tvrzení žalobce o snížení ceny automobilu, byť toto tvrzení bylo podpořeno znaleckým posudkem, a to s přihlédnutím k tomu, že žalobce vzápětí inzeroval předmětný automobil k prodeji za cenu převyšující kupní cenu o 34 000 Kč. Soud se tedy nevyjadřoval k věrohodnosti znaleckého posudku, ale hodnotil tvrzení a jednání žalobce. Závěry uvedené v dotyčném znaleckém posudku nebyly odvolacím soudem jakkoliv zpochybněny.
Žalobce v dovolání výslovně uvedl, že jím brojí proti všem výrokům rozsudku odvolacího soudu, tedy také proti nákladovým výrokům napadeného rozhodnutí, ve vztahu k nimž však podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. dovolání přípustné není.
Lze uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 24. 3. 2021
JUDr. Pavel Horňák
předseda senátu