ECLI:CZ:NS:2021:33.CDO.4077.2019.1
sp. zn. 33 Cdo 4077/2019-169
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce I. H. , bytem XY, zastoupeného Mgr. Ing. Janem Levým, advokátem se sídlem Praha 5, Štefánikova 249/28, proti žalovanému R. M. , bytem XY, zastoupenému Mgr. Štěpánem Ciprýnem, advokátem se sídlem Praha, Rumunská 1720/12, o 102 739 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 24 C 502/2014, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 2. 2018, č. j. 25 Co 424/2017-102, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 22. 2. 2018, č. j. 25 Co 424/2017-102, potvrdil rozsudek ze dne 10. 3. 2017, č. j. 24 C 502/2014-81, kterým Obvodní soud pro Prahu 8 (soud prvního stupně) uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 100 000 Kč spolu s úrokem ve výši 10% ročně od 21. 9. 2011 do 30. 12. 2011 ve výši 2 739 Kč a dále s úrokem z prodlení ve výši 7,75% ročně z částky 100 000 Kč od 1. 1. 2012 do zaplacení, a rozhodl o nákladech řízení; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce na základě smlouvy uzavřené dne 20. 9. 2011 půjčil žalovanému 100 000 Kč, žalovaný se zavázal půjčku vrátit do 30. 12. 2011; jeho tvrzení, že půjčku vrátil (dodávkami sportovního vybavení, tenisovými službami či dovozem skútru), zůstalo neprokázáno. Z uvedených důvodů shledal žalobu důvodnou.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Odvolacímu soudu vytýká, že „nezohlednil ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu při posuzování závažného důvodu pro omluvu účastníka z jednání a žádosti o jeho odročení, v důsledku čehož došlo k zásahu do procesních práv účastníka“ ; s poukazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2017, sp. zn. 21 Cdo 1834/2015, namítá, že odvolací soud v předmětné věci rozhodl v jeho nepřítomnosti, ač požádal o odročení jednání ze zdravotních důvodů, jež podle odvolacího soudu včas a řádně nedoložil.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o. s. ř.“).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.).
Podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o. s. ř.).
Námitkou, podle níž odvolací soud (i soud prvního stupně) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, dovolatel z obsahového hlediska uplatňuje tzv. zmatečnostní vadu podle §229 odst. 3 o. s. ř., která podle výslovného znění §241a odst. 1 věty druhé o. s. ř. není způsobilým dovolacím důvodem (k jejímu prověření slouží žaloba pro zmatečnost) a pro jejíž posouzení nelze připustit dovolání (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2002, sp. zn. 29 Odo 523/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 32/2003, dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. 21 Cdo 496/2005, ze dne 11. 3. 2009, sp. zn. 26 Cdo 3351/2008, ze dne 28. 11. 2013, sen. zn. 29 NSČR 84/2013, nebo ze dne 5. 2. 2014, sen. zn. 29 NSČR 112/2013). K této vadě, jakož i k jiným vadám, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí, smí dovolací soud přihlédnout toliko v případě, že je dovolání přípustné (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.).
Nepředložil-li dovolatel k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., Nejvyšší soud je odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. 2. 2021
JUDr. Pavel Horňák
předseda senátu