ECLI:CZ:NS:2021:33.CDO.416.2021.3
sp. zn. 33 Cdo 416/2021-302
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce V. B., bytem XY Spolková republika Německo, zastoupeného JUDr. Michalem Fraňo, advokátem se sídlem v Praze 1, Truhlářská 1108/3, proti žalované H. T. , bytem XY, zastoupené JUDr. Josefem Novákem, advokátem se sídlem v Praze 3, Přemyslovská 2346/11, o 119.966 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 25 C 71/2019, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 6. 2020, č. j. 19 Co 112/2020-206, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. 6. 2020, č. j. 19 Co 112/2020-206, se ruší a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 10. 6. 2020, č. j. 19 Co 112/2020-206, změnil rozsudek ze dne 30. 1. 2020, č. j. 25 C 71/2019-167, kterým Obvodní soud pro Prahu 5 zamítl žalobu, jíž se žalobce po žalované domáhal zaplacení 119.966 Kč s 9,25% úroky z prodlení od 1. 1. 2019, tak, že žalobě vyhověl a žalobci přiznal na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 96.023 Kč. Po právní stránce uzavřel, že plněním z právního důvodu, který odpadl, získala žalovaná na žalobcův úkor majetkový prospěch, který je povinna vydat (§2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. z“). Ze zjištěných okolností – časové posloupnosti úkonů účastníků – odvolací soud dovodil, že částečné splnění dluhu dne 10. 11. 2014 převodem 200.000 Kč na žalobcův účet, má účinky uznání zbytku dluhu (§2054 odst. 2 o. z.), jež je spojeno s během „nové“ desetileté promlčecí lhůty (§639, věta první, o. z.). Protože žalobce před zahájením řízení neakceptoval návrh žalované na uzavření dohody o započtení její pohledávky 119.966 Kč (náklady na stavební úpravy bytové jednotky) proti pohledávce z titulu bezdůvodného obohacení a po zahájení řízení již žalovaná kompenzační námitku neuplatnila, resp. uplatnila, ale pod podmínkou (§1983 o. z.), nenastaly účinky stanovené v §1982 odst. 2 o. z. Z údajů týkajících se identifikace účastníka podle §79 odst. 1 občanského soudního řádu jednoznačně vyplývá, že fyzickou osobou uplatňující právo na plnění vůči žalované je V. B., tj. osoba aktivně věcně legitimována.
V dovolání, kterým napadla rozhodnutí odvolacího soudu, žalovaná – mimo jiné – namítá, že při řešení otázky započtení její pohledávky proti zažalované pohledávce žalobce se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Má za to, že započtení řádně uplatnila dopisem z 10. 9. 2018 a po zahájení řízení namítla započtení nejen ve vyjádření z 13. 3. 2019, ale i v dalších podáních z 22. 5. 2019, 20. 6. 2019 a 15. 10. 2019 a rovněž při jednání dne 23. 5. 2019. Navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí změnil nebo zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o.s.ř.).
Podle §241a odst. 1, věty první, o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o.s.ř.).
Po zhodnocení důkazů provedených v řízení před soudem prvního stupně a důkazů opakovaných v odvolacím řízení vyšel odvolací soud z toho, že v souvislosti se zamýšleným převodem družstevního podílu žalované v Bytovém družstvu XY, zaplatil žalobce žalované 23. 5. 2014 částku 100.000 Kč a 20. 8. 2014 částku 400.000 Kč. Dohodu o převodu družstevního podílu v bytovém družstvu účastníci neuzavřeli. Převodem na účet vrátila žalovaná žalobci 10. 11. 2014 částku 200.000 Kč a listinou z 20. 11. 2014 prohlásila, že si od žalobce a jeho manželky „vypůjčila“ 300.000 Kč a že se zavazuje peníze vrátit do konce roku 2018 (soudy obou stupňů účinky uznání dluhu nepřiznaly). Dne 31. 12. 2015 vrátila žalobci 100.000 Kč. Dopisem z 10. 9. 2018 zmocněnec žalované navrhl zástupci žalobce proti pohledávce ve výši 200.000 Kč započítat pohledávku žalované 119.966 Kč s tím, že zbytek ve výši 80.034 Kč žalovaná uhradí do 31. 10. 2018. V textu dopisu uvedl: „Pokud bude s uvedeným způsobem vyrovnání váš klient souhlasit, vypracuji návrh dohody o narovnání. V případě, že by váš klient s tímto postupem nesouhlasil do 30. 9. 2018, nebo vznášel jiné nároky vůči mé klientce, necítí se moje klientka tímto smírným návrhem vázána a bude požadovat veškeré nároky, které lze v této věci vznášet.“ Právní důvod pohledávky žalované byl v dopise identifikován s náklady vynaloženými na stavební úpravy bytových jednotek 6 a 7 v létě a na podzim 2017. E-mailem z 29. 10. 2018 žalobce neakceptoval návrh na uzavření dohody o započtení vzájemných pohledávek účastníků. Dne 9. 11. 2018 zaplatila žalovaná žalobci částku 80.034 Kč. Po zahájení řízení ve vyjádření z 13. 3. 2019 – pro případ, že by soud nepřihlédl k námitce promlčení „a nárok žalobce, přestože nebyl řádně prokázán, byl ochoten akceptovat“ – odkázala na návrh na uzavření dohody o započtení, ve kterém označila právní důvod i výši své pohledávky za žalobcem.
Z právní úpravy přípustnosti dovolání vyplývá, že pro řešení konkrétní právní otázky může být splněno vždy pouze jedno ze zákonem předvídaných kritérií přípustnosti (splnění jednoho kritéria přípustnosti dovolání vylučuje, aby současně bylo naplněno kritérium jiné). Vylíčení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti, proto není řádné, bylo-li provedeno označením (volbou) několika (více) v úvahu přicházejících alternativ přípustnosti dovolání pro jednu právní otázku. V projednávané věci žalovaná s odkazem na §237 o.s.ř. uvedla, že se při řešení otázky promlčení dluhu uznaného částečným plněním (§639, §2054 odst. 2 o. z.) odvolací soud jednak odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jednak tato otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, „případně, pokud by dovolací soud shledal, že v nepublikovaných rozhodnutích se podobnou právní otázkou zabýval a neplatila by premisa podle pís. c/, pak by dovolacím důvodem mohla být situace, kdy vyřešená právní otázka má být dovolacím soudem posouzena jinak“ (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 26 Cdo 1590/2014, a ze dne 31. 8. 2021, sp. zn. 33 Cdo 3795/2019). Protože dovolání je v této části zatíženo vadou, kterou žalovaná včas (tj. po dobu trvání lhůty k dovolání, srov. §241b odst. 3, větu první, o.s.ř.) neodstranila, nemohl se dovolací soud posouzením předložené otázky zabývat.
Výhradou, že žalobce nemá právo užívat dřívější variantu svého jména „V. B.“, namítla žalovaná vadu žaloby z hlediska správnosti či úplnosti v označení účastníka řízení, která – i kdyby jí bylo řízení skutečně postiženo – nemohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§242 odst. 3, věta druhá, o.s.ř.). Ve stručnosti lze odkázat na bod 34 odůvodnění napadeného rozhodnutí odvolacího soudu.
Pro řešení otázky hmotného práva – podmíněnosti prohlášení o započtení ve vyjádření žalované ze 13. 3. 2019 – shledal dovolací soud dovolání žalované přípustným, protože v rozhodování dovolacího soudu – v daném skutkovém rámci – dosud nebyla vyřešena (§237 o.s.ř.).
Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle §1983 o. z. se nepřihlíží k prohlášení o započtení učiněném pod podmínkou nebo s doložením času.
Podle §548 o. z. lze vznik, změnu nebo zánik práv vázat na splnění podmínky. Je-li zánik práva nebo povinnosti vázán na nemožnou podmínku, nepřihlíží se k ní (odstavec 1/). Podmínka je odkládací, závisí-li na jejím splnění, zda právní následky jednání nastanou. Podmínka je rozvazovací, závisí-li na jejím splnění, zda právní následky již nastalé pominou (odstavec 2/).
Podmíněné prohlášení o započtení je postiženo sankcí nicotnosti jako celek (srov. §554 o. z.).
Podle §98 o.s.ř. je vzájemným návrhem i projev žalovaného, jímž proti žalobci uplatňuje svou pohledávku k započtení, avšak jen pokud navrhuje, aby bylo přisouzeno více, než co uplatnil žalobce. Jinak soud posuzuje takový projev jen jako obranu proti návrhu.
V projednávaném případě ve vyjádření z 13. 3. 2019 žalovaná poukázala na své právní jednání směřující k uzavření dohody o započtení vzájemných pohledávek (§1731, §1732 odst. 1 o. z.). Tímto odkazem projevila úmysl po zahájení řízení (31. 1. 2019) uplatnit pohledávku náhrady nákladů na stavební úpravy bytové jednotky proti pohledávce, kterou žalobce učinil předmětem řízení; tento úmysl – jak vyplývá z provedeného dokazování před soudy obou stupňů – byl žalobci nepochybně znám (§556 odst. 1, věta první, o. z.). Výhrada, podle níž v případě, že soud dospěje k závěru, že žalobce právo vykonal v promlčecí lhůtě, započítává svoji pohledávku, není podmínkou ve smyslu §548 odst. 1 o. z., ale procesní obranou žalované proti žalobě spjatou s námitkou promlčení (§610 odst. 1 o. z.).
Lze uzavřít, že odvolací soud otázku, pro niž bylo dovolání připuštěno, vyřešil v rozporu s tím, co je uvedeno shora. Nejvyšší soud proto napadené rozhodnutí zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243e odst. 1, odst. 2, věta první, o.s.ř.).
Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (§243g odst. 1, věta první, §226 odst. 1 o.s.ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci (§243g odst. 1, věta druhá, o.s.ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 10. 2021
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu