ECLI:CZ:NS:2021:4.PZO.6.2021.1
sp. zn. 4 Pzo 6/2021-55
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. 6. 2021 návrh I. R., nar. XY, bytem XY, na přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaného Okresním soudem v Ostravě dne 9. 11. 2012 pod sp. zn. 0 Nt 5942/2012/V (V 356/2012) a příkazu k prodloužení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaného Krajským soudem v Ostravě dne 1. 3. 2013 pod sp. zn. 5 Nt 811/2013 (V 15-2/2012) v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 43 T 9/2018, a podle §314n odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Příkazem k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 11. 2012, sp. zn 0 Nt 5942/2012/V (V 356/2012), zákon nebyl porušen v části týkající se I. R.
Příkazem k prodloužení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 3. 2013, sp. zn. 5 Nt 811/2013 (V 15-2/2012), zákon nebyl porušen v části týkající se I. R.
Odůvodnění:
Dne 25. 3. 2021 byl Nejvyššímu soudu doručen návrh I. R. na přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaného Okresním soudem v Ostravě dne 9. 11. 2012, sp. zn. 0 Nt 5942/2012/V (V 356/2012) (Příkaz č. 1) a příkazu k prodloužení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaného Krajským soudem v Ostravě dne 1. 3. 2013, sp. zn. 5 Nt 811/2013 (V 15-2/2012) (Příkaz č.2). Informace o nařízeném odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu dle §88 odst. 1, 2 tr. ř. ze dne 14. 9. 2020 byla navrhovateli doručena Městským soudem v Praze dne 18. 12. 2020.
Na úvod navrhovatel zmínil, že k podání návrhu na přezkum zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu neměl Příkaz č. 1 k dispozici. Dále v odůvodnění návrhu I. R. uvedl, že Příkaz č. 2 nesplňuje zákonem a judikaturou předpokládané náležitosti, jelikož není náležitým a zákonem předpokládaným způsobem odůvodněn. V Příkazu č. 2 není řádně zdůvodněna neodkladnost úkonu. Nezbytnost daný úkon provést není patrná ani z příslušného spisového materiálu. Absence řádného zdůvodnění neodkladnosti či neopakovatelnosti úkonu přitom podle soudní praxe představuje porušení základního práva osob, kterých se dotýká. V žádném případě není ústavněprávně akceptovatelné, aby byl soudní přezkum, a v důsledku toho ochrana základních práv a svobod, pouze paušální, jako tomu evidentně bylo ve věci navrhovatele. Takový postup soudu je v rozporu s jeho hlavní úlohou v procesu trestního řízení, kterou je garance základních práv a svobod. V případě navrhovatele se přitom vůbec nejednalo o neodkladný nebo neopakovatelný úkon, proto je přesvědčen, že předmětný odposlech byl prodloužen v rozporu se zákonem a také v rozporu s výkladovými pravidly ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu a rovněž Ústavního soudu. Namítl, že příkaz č. 2 nesplňuje všechna nezbytná zákonná kritéria uvedená v §88 tr. ř. V příkazu nejsou uvedeny žádné konkrétní skutečnosti, z nichž by vyplývalo důvodné podezření, že se navrhovatel měl dopouštět trestné činnosti. Příkaz obsahuje popis toho, že si měl s někým telefonovat a s někým se scházet, či být s někým v kontaktu. To je ale základ společnosti, na tom není nic trestného. Příkaz č. 2 takové jednání jako trestné neoznačuje. Přímo lživé je ale tvrzení soudkyně, že navrhovatel měl být v kontaktu s V. R. Pokud by soudkyně řádně prostudovala spis, nikdy by takovou lež, která vychází z návrhu státního zástupce k vydání příkazu, nemohla do svého příkazu pojmout. V dané době neexistovaly a stále neexistují jakékoliv konkrétní důkazy svědčící pro závěr, že by navrhovatel měl být zapojen do trestné činnosti jiných osob. Tyto skutečnosti, na nichž soud založil své rozhodnutí o prodloužení odposlechu, nemají význam a nemohou tvořit podklad pro vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Z příkazu č. 2 není zřejmé ani to, zda se soud zabýval subsidiaritou tohoto operativního prostředku. Soud totiž dostatečným a přezkoumatelným způsobem neuvedl, z jakých důvodů nebylo možné sledovaného účelu dosáhnout jiným způsobem, nebo proč by bylo dosažení účelu trestního řízení podstatně ztížené. Nebyla zdůvodněna ani doba trvání nařízeného odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Ani z návrhu státního zástupce nelze seznat, že by se navrhovatel měl dopustit jakékoliv trestné činnosti. Více není možné zjistit ani z podnětu policejního orgánu, kterým byl iniciován návrh státního zástupce na vydání příkazu. Z příkazu č. 2 není možné zjistit, kterými konkrétními skutkovými okolnostmi podepřenými jakými indiciemi měla být skutková podstata kterého trestného činu naplněna, a jaký, resp. jaké trestné činy jsou tedy v jednání navrhovatele spatřovány a jakým způsobem se měl na jejich páchání podílet. S ohledem na uvedené má navrhovatel za to, že stejnými vadami trpí i příkaz č. 1, který byl v dané věci prvotním k Příkazu č. 2.
S odkazem na závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2020, sp. zn. 4 Pzo 9/2019, navrhl, aby Nejvyšší soud podle §314l odst. 1 tr. ř. přezkoumal příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaný soudcem Okresního soudu v Ostravě dne 9. 11. 2012, sp. zn. 0 Nt 5942/2012/V V 356/2012 a příkaz k prodloužení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaný soudcem Krajského soudu v Ostravě dne 1. 3. 2013, sp. zn. 5 Nt 811/2013 V 15-2/2012 a podle §314m odst. 1 tr. ř. vyslovil, že jejich vydáním byl v části vztahující se k osobě navrhovatele porušen zákon v ustanovení §88 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud se nejprve zabýval otázkou, zda jsou v daném případě naplněny podmínky pro přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a příkazu k prodloužení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu.
Podle ustanovení §314l tr. ř. na návrh uvedený v §88 odst. 8 tr. ř. Nejvyšší soud v neveřejném zasedání přezkoumá zákonnost příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu.
Podle ustanovení §88 odst. 8 tr. ř. může takový návrh Nejvyššímu soudu podat osoba uvedená v §88 odst. 2 tr. ř., a to do 6 měsíců ode dne, kdy jí byla doručena informace o vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu.
V posuzovaném případě Nejvyšší soud dospěl k závěru, že navrhovatel I. R. je dle výše citovaných ustanovení trestního řádu osobou oprávněnou podat předmětnou žádost u Nejvyššího soudu, neboť byl osobou odposlouchávanou. Současně bylo ověřeno, že jeho žádost byla podána v zákonné lhůtě 6 měsíců ode dne 18. 12. 2020, kdy mu byla doručena informace o vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu.
Z informace, která byla Městským soudem v Praze navrhovateli poskytnuta (sdělení ze dne 14. 9. 2020), se podává, že navrhovatel byl vyrozuměn o příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaným Okresním soudem v Ostravě dne 9. 11. 2012 pod sp. zn. 0 Nt 5942/2012/V (V 356/2012), dále o příkazu k prodloužení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaným Krajským soudem v Ostravě dne 1. 3. 2013 pod sp. zn. 5 Nt 811/2013 (V 15-2/2012) a dále o příkazu k prodloužení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaným Okresním soudem v Ostravě dne 26. 9. 2012 pod sp. zn. 5 Nt 843/2012 (V 47-2/2012).
Z obsahu spisového materiálu je dále zjevné, že navrhovatelem uváděný příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaný Okresním soudem v Ostravě dne 9. 11. 2012 pod sp. zn. 0 Nt 5942/2012/V (V 356/2012) byl vydán na návrh státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, pobočka v Ostravě ze dne 8. 11. 2012, sp. zn. V1 – 189/2012- 6 VZN 401/2012.
Je z něho patrné, že trestní řízení bylo zahájeno dne 6. 1. 2012, kdy byl Policií České republiky, Útvarem pro odhalování organizovaného zločinu, službou kriminální policie a vyšetřování, sepsán záznam o zahájení úkonů trestního řízení dle §158 odst. 3 tr. ř. , a to k objasnění a prověření skutečností důvodně nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku a dále trestné činy sjednávání výhody při zadávání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle §256 odst. 1 tr. zákoníku a legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, kterých se měly dopustit v té době neustanovené osoby, které se společným jednáním měly dopustit též zločinu účasti na organizované zločinecké skupině podle §361 odst. 1 tr. zákoníku. Následně byl dne 7. 3. 2012 sepsán podle §158 odst. 3 tr. ř. Policií České republiky, Útvarem pro odhalování organizovaného zločinu, služby kriminální policie a vyšetřování záznam o rozšíření zahájení úkonů trestního řízení, a to nově pro skutek kvalifikovaný jako trestný čin sabotáže podle §314 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, k jehož spáchání mělo docházet na základě skutečností podrobně rozepsaných v uvedeném návrhu ze dne 8. 11. 2012, sp. zn. V1 – 189/2012- 6 VZN 401/2012. Dne 5. 10. 2012 bylo poté na základě pokynu dozorového státního zástupce policejním orgánem dle §158 odst. 3 tr. ř. rozšířeno zahájení úkonů trestního řízení k objasnění a prověření skutečností důvodně nasvědčujících podezření ze spáchání zločinu přijetí úplatku dle §331 odst. 1, odst. 2, odst. 3 písm. a), b) tr. zákoníku a trestného činu podplácení dle §332 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku, k jejichž spáchání mělo dojít na základě jednání podrobně popsaného v uvedeném návrhu.
V návrhu státního zástupce byly na základě dosavadních výsledků a průběhu prověřování velmi podrobně rozepsány zjištěné skutečnosti k jednotlivým podezřelým osobám včetně navrhovatele I. R. S ohledem na všechny tyto skutečnosti v něm uvedené bylo konstatováno, že lze důvodně předpokládat, že prostřednictvím odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu budou získány další skutečnosti významné pro trestní řízení. Tento úkon byl označen za úkon neodkladný podle §158 odst. 3 písm. i) tr. ř. Státní zástupce dále uvedl, že bez jeho realizace by nebylo možno skrytým, utajeným způsobem dokumentovat trestnou činnost podezřelých, zejména zjistit a ztotožnit kontaktní osoby podezřelých, zadokumentovat schůzky, a to jednak samotných podezřelých a jednak podezřelých s dalšími neustanovenými osobami. Tyto skutečnosti by měly přispět k náležitému zjištění trestného činu a jeho pachatele a nesnesou odkladu do doby, než bude případně zahájeno trestní stíhání. Hrozí nebezpečí zničení důkazu, případně zmaření důkazu. Současně bylo státním zástupcem konstatováno, že účelu sledovaného postupem podle §88 tr. ř. nebylo možno dosáhnout jinými (méně invazivními) prostředky. Podle jeho názoru byly přitom tímto postupem respektovány základní principy omezující zásahy do soukromí, zejména z hlediska zásad přiměřenosti, subsidiarity a zdrženlivosti, které bylo možno vyvážit závažností činu, pro který se trestní řízení vedlo (míra společenské škodlivosti jednání v případě organizované zločinecké skupiny je velmi vysoká). Pokud jde o odůvodnění navrhované doby trvání odposlechu, má státní zástupce za to, že kratší doba trvání odposlechu by nevedla ke zjištění uceleného obrazu o páchání předmětné trestné činnosti, zejména ke zjištění všech osob, podílejících se na této činnosti. Jelikož byla splněna i druhá zákonná podmínka, uvedená v §88 odst. 1 tr. ř., a to, že je vedeno trestní řízení pro zvlášť závažný zločin, učinil státní zástupce tento návrh.
Přestože je odůvodnění příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, který byl vydán Okresním soudem v Ostravě dne 9. 11. 2012 pod sp. zn. 0 Nt 5942/2012/V (V 356/2012) stručnější, je z něj patrné, že soudkyně přezkoumala návrh státního zástupce ze dne 8. 11. 2012, sp. zn. V1 – 189/2012- 6 VZN 401/2012, jakož i přiložený spisový materiál, když v odůvodnění shrnula relevantní poznatky z předmětného návrhu, a to právě i ve vztahu k navrhovateli I. R. Na základě toho tedy dospěla k závěru, že je návrh důvodný.
V příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu byly na základě dosavadních výsledků a průběhu prověřování rozepsány zjištěné skutečnosti k jednotlivým podezřelým osobám včetně navrhovatele I. R., který byl dosud provedeným šetřením a vyhodnocením dosud realizovaného odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ustanoven jako další podezřelý. Bylo například zjištěno, že se počátkem měsíce března 2012 aktivně zajímal o výběrové řízení na ředitele Nemocnice Na Homolce v Praze, které se mělo konat dne 7. 3. 2012. Ve vztahu k tomuto podezřelému již byl na základě příkazu soudce Okresního soudu v Ostravě realizován odposlech a záznam telekomunikačního provozu jím užívaných účastnických telefonních stanic. Vzhledem k útlumu některých čísel ze strany podezřelého I. R. a vzhledem ke skutečnosti, že podezřelý nepovažoval některá čísla za bezpečná, a rovněž s ohledem na výsledky průběžných vyhodnocení odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu ve vztahu k prověřované trestné činnosti nebylo navrhováno vydání příkazu k prodloužení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu dříve povolených čísel.
Soudkyně Okresního soudu v Ostravě dále konstatovala, že lze důvodně předpokládat, že odposlechem a záznamem telekomunikačního provozu by mohly být zjištěny skutečnosti významné pro trestní řízení, kdy tento úkon považuje za neodkladný ve smyslu §158 odst. 3 písm. i) tr. ř. Bez realizace odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu nelze dle soudkyně skrytým utajeným způsobem dokumentovat uvedenou trestnou činnost, zejména zjistit a ztotožnit kontaktní osoby podezřelých, zadokumentovat schůzky, a to jednak samotných podezřelých a jednak podezřelých s dalšími osobami a ustanovit další dosud nezjištěné podezřelé. Tyto skutečnosti by měly přispět k náležitému zjištění trestného činu a jeho pachatele a nesnesou odkladu do doby, než případně bude zahájeno trestní stíhání. Hrozí nebezpečí zmaření a zničení důkazu. V předmětném příkaze dále nechybělo konstatování, že jsou splněny zákonné podmínky uvedené v §88 odst. 1 tr. ř., když je vedeno trestní řízení mimo jiné pro zločin účast na organizované zločinecké skupině dle §361 odst. 1 tr. zákoníku, za nějž zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí zákonné trestní sazby stanovenou až na 10 let. Současně je vedeno řízení pro úmyslný trestný čin, k jehož stíhání zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva, jíž je Česká republika vázána (Úmluva o praní, vyhledávání, zadržování a konfiskace výnosů ze zločinu č. 33/1997 Sb.m.s.) Účelu trestního řízení přitom dle soudkyně nelze dosáhnout v daném případě jinými, méně invazivními prostředky.
Doba, na kterou byl odposlech a záznam telekomunikačního provozu povolen, byla odůvodněna tak, že s ohledem na charakter prověřované trestné činnosti, její rozsah a počet osob na ní zainteresovaných by dobou kratšího trvání nařízeného odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu nebylo dosaženo sledovaného účelu. Ze všech v příkaze uvedených důvodů bylo proto soudkyní Okresního soudu v Ostravě shledáno naplnění všech zákonných podmínek, na základě čehož povolila odposlech a záznam telekomunikačního provozu v příkaze specifikovaných účastnických stanic a jejich uživatelů, a to na dobu od 9. 11. 2012 (12:00) do 9. 3. 2013 (12:00).
Krajským soudem v Ostravě dne 1. 3. 2013 pod sp. zn. 5 Nt 811/2013 (V 15-2/2012) byl na návrh státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, pobočka v Ostravě ze dne 25. 2. 2013, sp. zn. V1 – 296/2012-6 VZN 401/2012, vydán příkaz k prodloužení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu.
Z přiloženého spisového materiálu bylo Nejvyšším soudem zjištěno, že trestní řízení bylo v dané věci rozšířeno o další skutek, resp. že dne 28. 11. 2012 byl sepsán Policií České republiky, Útvarem pro odhalování organizovaného zločinu, služby kriminální policie a vyšetřování, záznam o rozšíření zahájení úkonů trestního řízení, a to pro skutek kvalifikovaný jako trestný čin zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, spáchaný ve formě organizátorství podle §24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, trestný čin ohrožení utajované informace podle §317 odst. 1, 2 písm. b), c), tr. zákoníku a trestný čin zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, kterých se osoby podezřelé měly dopustit jednáním přesně popsaným v uvedeném návrhu státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, pobočka v Ostravě ze dne 25. 2. 2013, sp. zn. V1 – 296/2012-6 VZN 401/2012. Dále dne 9. 1. 2013 byl policejním orgánem sepsán záznam o rozšíření zahájení úkonů trestního řízení, a to pro podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu přijetí úplatku podle §331 odst. 1, 3 písm. b), tr. zákoníku a dále pro podezření ze spáchání zločinu podplácení podle §332 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, kterého se měly dopustit osoby uvedené ve výše uvedeném návrhu, a to v tomto návrhu popsaným jednáním. Dále státní zástupce uvedl, že v rámci vedeného prověřování, mimo jiné i na základě vyhodnocení dosavadního průběhu odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a sledování osob a věcí, byly ve vztahu k jednotlivým podezřelým osobám zjištěny skutečnosti blíže podrobně uvedené v tomto návrhu.
Státní zástupce ve zmíněném návrhu dále uvedl, že lze důvodně předpokládat, že prostřednictvím prodloužení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu by mohly být získány další skutečnosti významné pro trestní řízení. Tento úkon byl označen za úkon neodkladný podle §158 odst. 3 písm. i) tr. ř. Státní zástupce dále uvedl, že bez realizace odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu nelze skrytým, utajeným způsobem dokumentovat trestnou činnost podezřelých, zejména zjistit a ztotožnit kontaktní osoby podezřelých, zadokumentovat schůzky, a to jednak samotných podezřelých a jednak podezřelých s dalšími neustanovenými osobami. Tyto skutečnosti by měly přispět k náležitému zjištění trestného činu a jeho pachatele a nesnesou odkladu do doby, než bude případně zahájeno trestní stíhání. Hrozí nebezpečí zničení důkazu, případně zmaření důkazu. Současně bylo státním zástupcem konstatováno, že účelu sledovaného postupem podle §88 tr. ř. nebylo možno dosáhnout jinými (méně invazivními) prostředky. Podle jeho názoru byly přitom tímto postupem respektovány základní principy omezující zásahy do soukromí, zejména z hlediska zásad přiměřenosti, subsidiarity a zdrženlivosti, které bylo možno vyvážit závažností činu, pro který se trestní řízení vedlo (míra společenské škodlivosti jednání v případě organizované zločinecké skupiny je velmi vysoká). Pokud jde o odůvodnění navrhované doby trvání odposlechu, má státní zástupce za to, že kratší doba trvání odposlechu by nevedla ke zjištění uceleného obrazu o páchání předmětné trestné činnosti, zejména ke zjištění všech osob, podílejících se na této činnosti. Jelikož byla splněna i druhá zákonná podmínka, uvedena v §88 odst. 1 tr. ř., a to, že je vedeno trestní řízení pro zvlášť závažný zločin, učinil státní zástupce tento návrh.
V předmětném příkazu k prodloužení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ze dne 1. 3. 2013, sp. zn. 5 Nt 811/2013 (V 15-2/2012), s odkazem na velmi podrobné popsání skutkových okolností a skutkových zjištění, jak jsou uvedená v návrhu státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, pobočka v Ostravě ze dne 25. 2. 2013, sp. zn. V1 – 296/2012-6 VZN 401/2012, byly na základě dosavadních výsledků a průběhu prověřování podrobně rozepsány zjištěné skutečnosti k jednotlivým podezřelým osobám včetně navrhovatele I. R., který byl dosud provedeným šetřením a vyhodnocením dosud realizovaného odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ustanoven jako další podezřelý. Ve stručnosti lze uvést například skutečnost, že navrhovatel I. R. měl být v kontaktu s ostatními osobami stran takzvaného převzetí VSZ v Praze, že se rovněž zajímal o výběrové řízení na ředitele Nemocnice Na Homolce v Praze. Dále bylo vyhodnocením odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu telefonních čísel užívaných I. R. zjištěno, že jedná s jednotlivými úředníky místní samosprávy, či státní správy, že je v kontaktu se zájmovými osobami z řad bývalých i současných státních úředníků, či z řad podnikatelů, advokátů, vládních představitelů. Že figuruje jako člen statutárních orgánů ve velkém množství obchodních společností, z valné části sídlících na Kypru, čímž je zneprůhledňován tok finančních prostředků z veřejných zakázek a z dalších veřejných zdrojů. Dále bylo zjištěno, že ve vybraných objektech projednává například možnost napojení na Ministerstvo zemědělství ČR, Pozemkový fond ČR, n.p. Budějovický Budvar, Lesy ČR apod. Také v bydlišti I. R. se uskutečnila jednání, jejichž předmětem měla být aktuální politická situace, podpora stabilizačního balíčku ze strany šesti rebelujících poslanců ODS, měly být diskutovány otázky současných a budoucích ministerských postů a budoucí fungování vlády a samotné ODS.
Soudkyně Krajského soudu v Ostravě proto uvedla, že lze dovodit a důvodně předpokládat, že prostřednictvím prodloužení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu by mohly být získány další skutečnosti významné pro trestní řízení. Bez jejich realizace nelze dle jejího názoru jinými méně invazivními prostředky zadokumentovat uvedenou trestnou činnost, zejména zjistit a ztotožnit kontaktní osoby podezřelých, zadokumentovat schůzky, a to jednak samotných podezřelých a jednak podezřelých s dalšími osobami a ustanovit další dosud nezjištěné podezřelé. Tento závěr opřela soudkyně i o skutečnost, že tyto osoby se chovají velmi konspirativně, ke vzájemné komunikaci využívají např. možnosti šifrování obsahu telekomunikačního provozu nebo využívají účastnických stanic třetích osob, pokud považují svá čísla za nebezpečná. Proto vyhověla návrhu státního zástupce a povolila prodloužení lhůty trvání odposlechu a záznamu shora uvedených účastnických stanic, neboť sledovaného účelu v daném stadiu řízení nelze dosáhnout jinými prostředky. Ze všech uvedených důvodů bylo proto soudkyní Krajského soudu v Ostravě shledáno naplnění všech zákonných podmínek, na základě čehož povolila prodloužení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu v příkaze specifikovaných účastnických čísel a jejich uživatelů, a to na dobu od 9. 3. 2013 (12:00) do 9. 7. 2013 (12:00).
Podle tehdy platného ustanovení §88 odst. 1 tr. ř. je-li vedeno trestní řízení pro zločin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně osm let, pro trestný čin pletichy v insolvenčním řízení podle §226 trestního zákoníku, porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle §248 odst. 1 písm. e) a odst. 2 až 4 trestního zákoníku, sjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle §256 trestního zákoníku, pletichy při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži podle §257 trestního zákoníku, pletichy při veřejné dražbě podle §258 trestního zákoníku, zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 trestního zákoníku nebo pro jiný úmyslný trestný čin, k jehož stíhání zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva, může být vydán příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, pokud lze důvodně předpokládat, že jím budou získány významné skutečnosti pro trestní řízení a nelze-li sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo bylo-li by jinak jeho dosažení podstatně ztížené. Odposlech a záznam telekomunikačního provozu provádí pro potřeby všech orgánů činných v trestním řízení Policie České republiky. Provádění odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu mezi obhájcem a obviněným je nepřípustné. Zjistí-li policejní orgán při odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, že obviněný komunikuje se svým obhájcem, je povinen záznam odposlechu bezodkladně zničit a informace, které se v této souvislosti dozvěděl, nijak nepoužít. Protokol o zničení záznamu založí do spisu.
Ustanovení §88 odst. 2 tr. ř. stanoví, že odposlech a záznam telekomunikačního provozu nařizuje předseda senátu a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce v obligatorní písemné podobě. Příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, jakož i příslušný návrh státního zástupce k jeho vydání přitom musí obsahovat:
- uživatelskou adresu či zařízení (včetně telefonního čísla),
- osobu uživatele, pokud je její totožnost známa,
- dobu, po kterou bude odposlech a záznam telekomunikačního provozu prováděn, která nesmí být delší než čtyři měsíce,
- úmyslný trestný čin ve smyslu §88 odst. 1 tr. ř. (včetně případného odkazu na vyhlášenou mezinárodní smlouvu, je-li vedeno trestní řízení pro úmyslný trestný čin, k jehož stíhání tato mezinárodní smlouva zavazuje),
- konkrétní skutkové okolnosti, které vydání tohoto příkazu (včetně doby jeho trvání) odůvodňují,
- účel odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, jakož i odůvodnění, proč nelze sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo proč by bylo jinak jeho dosažení podstatně ztížené,
- ve fázi před zahájením trestního stíhání rovněž odůvodnění neodkladnosti nebo neopakovatelnosti úkonu ve smyslu §160 odst. 4 tr. ř.
[srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád I. §1 až 156. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 1196, 1207; Musil. J., Kratochvíl, V., Šámal, P. a kol. Kurs trestního práva. Trestní právo procesní. Praha: C. H. Beck, 2007, str. 369; Draštík, A., Fenyk, J. a kol. Trestní řád. Komentář. I. díl (§1 až 179h). Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2017, str. 802-804].
Pro úplnost lze uvést, že formulací „nelze-li sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo bylo-li by jinak jeho dosažení podstatně ztížené“ zákon vyjadřuje v souladu se zásadou přiměřenosti a zdrženlivosti vymezenou v §2 odst. 4 tr. ř. tzv. subsidiaritu použití odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Jde o omezující podmínku nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu na případy, kdy nelze sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo kdy by bylo jinak jeho dosažení podstatně ztížené. Při nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a jeho vlastním provádění musí být tedy dán nejen důvodný předpoklad, že jím budou získány významné skutečnosti pro trestní řízení, ale musí být dostatečně zváženo, zda získání konkrétních významných skutečností pro trestní řízení nelze zajistit a dokazovat i jinými důkazními prostředky uvedenými v trestním řádu, např. výslechem obviněného, svědků apod.
Navrhovatel I. R. ve svém návrhu na přezkum zákonnosti nařízených odposlechů namítl, že příkaz k prodloužení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ze dne 1. 3. 2013, sp. zn. 5 Nt 811/2013 (Příkaz č. 2) nesplňuje všechna nezbytná zákonná kritéria uvedená v §88 tr. ř., konkrétně namítl absenci řádného zdůvodnění neodkladnosti a neopakovatelnosti úkonu, vytkl nezdůvodnění doby trvání nařízeného odposlechu a neuvedení žádných konkrétních skutečností, z nichž by vyplývalo důvodné podezření, že se měl dopouštět trestné činnosti. Dále také uvedl, že z příkazu není zřejmé, zda se soud zabýval subsidiaritou tohoto operativního prostředku.
K naplnění náležitostí a dostatečnosti odůvodnění jak příkazu Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 11. 2012, sp. zn. 0 Nt 5942/2012/V (V 356/2012), tak i příkazu k prodloužení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaného Krajským soudem v Ostravě dne 1. 3. 2013, sp. zn. 5 Nt 811/2013 (V 15-2/2012), Nejvyšší soud konstatuje následující. V daných příkazech jsou jasně uvedeny uživatelské adresy (telefonní čísla), osoby jejich uživatelů i doba provádění odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu (která není delší než čtyři měsíce). K námitce navrhovatele, že nebyla zdůvodněna doba trvání nařízeného odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, Nejvyšší soud uvádí, že v příkazu Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 11. 2012, sp. zn. 0 Nt 5942/2012/V (V 356/2012), soudkyně jasně uvedla, že doba na kterou byl odposlech a záznam telekomunikačního provozu povolen, byla odůvodněna tak, že s ohledem na charakter prověřované trestné činnosti, její rozsah a počet osob na ní zainteresovaných by dobou kratšího trvání nařízeného odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu nebylo dosaženo sledovaného účelu. Taktéž z příkazu k prodloužení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaného Krajským soudem v Ostravě dne 1. 3. 2013 pod sp. zn. 5 Nt 811/2013 (V 15-2/2012) vyplývá, že soudkyně Krajského soudu vyhověla návrhu státního zástupce a povolila prodloužení lhůty trvání odposlechu a záznamu uvedených účastnických stanic, neboť sledovaného účelu v daném stádiu řízení nelze dosáhnout jinými prostředky.
Trestné činy, pro něž bylo zahájeno trestní řízení jsou trestnými činy ve smyslu §88 odst. 1 tr. ř., přičemž ve vztahu k navrhovateli je současně zřejmé, ze spáchání jaké trestné činnosti byl osobou podezřelou. Již ze samotných podnětů k podání návrhu na vydání příkazu dle §88 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku ze dne 10. 9. 2012, č. j. V2-395/2012-UOOZ/V4, ze dne 12. 9. 2012, č. j. V2-403/2012-UOOZ/V4, i podnětu ze dne 21. 2. 2013, č. j. V2-755/2012-UOOZ/V4, vyplývá, jaké trestné činnosti se navrhovatel I. R. zřejmě dopustil. Ačkoliv jsou předmětné příkazy oproti návrhům státního zástupce stručněji zdůvodněné, především co se týče popisu zjištěných skutkových okolností, z odůvodnění je patrno, že soudkyně Okresního i Krajského soudu v Ostravě návrh státního zástupce i přiložený spisový materiál přezkoumaly, na základě čehož dospěly následně k závěru o důvodnosti těchto návrhů. Podstatné je, že konkrétní skutkové okolnosti jsou uvedeny právě ve zmiňovaných návrzích státního zástupce, jakož i v podnětech policejního orgánu (test účinnosti trojí kontroly).
Bylo-li navrhovatelem namítáno, že z příkazu není možné zjistit, kterými konkrétními skutkovými okolnostmi měla být skutková podstata kterého trestného činu naplněna, a jaký, resp. jaké trestné činy jsou tedy v jeho jednání spatřovány a jakým způsobem se měl na jejich páchání podílet, odkazuje Nejvyšší soud na odůvodnění návrhu na vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ze dne 8. 11. 2012, sp. zn. V1-189/2012-6 VZN 401/2012, v němž jsou konkrétní trestné činy podrobně uvedeny. Ač je návrh státního zástupce poměrně nepřehledně a zmatečně koncipovaný a jsou v něm uvedeny skutečnosti, které na sebe plynule nenavazují a netvoří dohromady souvislý, logicky propojený celek, lze z něj vyčíst následující.
V rámci prováděného prověřování byly např. zjištěny informace o tom, že podezřelý R. J. a navrhovatel I. R. měli uzavřít dohodu, jejímž obsahem mělo být dosazení J. S. do funkce generálního ředitele Povodí Vltavy, a to s tím, že J. S. následně použije svého vlivu vyplývajícího z uvedené funkce. Úkolem mělo být kromě jiného i manipulovat výběrová řízení na dodavatele státního podniku, a to tak, aby se dodavateli vybraných staveb, technologií a podobně staly ty podnikatelské subjekty, jež určí navrhovatel I. R. (str. 12-13 odůvodnění návrhu). Na straně 20 odůvodnění návrhu se státní zástupce zmiňuje o jednání navrhovatele, jež má souvislost s odvoláním V. R. Z vrchního státního zastupitelství a také s dalšími kroky, směřujícími k odvolání ministra spravedlnosti ČR. Provedeným šetřením bylo také zjištěno, že se navrhovatel zajímal o výběrové řízení na ředitele Nemocnice Na Homolce v Praze. Z událostí zachycených při odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu na akcích s krycími názvy BoBon je patrné, že navrhovatel komunikoval s dalšími osobami, přičemž kooperovali a domlouvali další strategii, postup a opatření směřující k posílení pozice podezřelého V. R. a L. G., a to s úmyslem tyto dva udržet v jejich postech, čímž by se s jejich pomocí mohli dále podílet na prověřované trestné činnosti. Taktéž v samotném příkazu k prodloužení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ze dne 1. 3. 2013, sp. zn. 5 Nt 811/2013 (V 15-2/2012), který není tak stručný jako příkaz ze dne 9. 12. 2012, sp. zn. 0 Nt 5942/2012/V, je popsána činnost navrhovatele, stran takzvaného „převzetí“ Vrchního státního zastupitelství v Praze. Dále z něj vyplývá, že provedeným šetřením bylo zjištěno, že navrhovatel byl v kontaktu se zájmovými osobami z řad bývalých i současných státních úředníků či z řad podnikatelů a advokátů a vládních představitelů, přičemž s těmito lidmi projednával např. možnost napojení na Ministerstvo zemědělství ČR, Pozemkový fond ČR, n.p. Budějovický Budvar, Lesy ČR apod., kdy byla probírána konkrétní jména právnických či fyzických osob, byly řešeny jednotlivé finanční toky. Konkrétně např. i v podnětu policejního orgánu k podání návrhu na vydání příkazu dle §88 odst. 1, 2, 4 tr. ř. ze dne 21. 2. 2013, č.j. V2-755/2012-UOOZ/V4 je podrobně popsáno jednání navrhovatele a dalších osob, ve kterém lze spatřovat zločin podplácení podle §332 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku. Lze proto konstatovat, že jak z podnětů policejního orgánu, tak z návrhů na vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu i samotných příkazů vyplývá, jaké trestné činy jsou v jednání navrhovatele spatřovány a jakým způsobem se měl na jejich páchání podílet.
K námitce navrhovatele I. R., že z Příkazu č. 2, tedy příkazu k prodloužení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ze dne ze dne 1. 3. 2013, sp. zn. 5 Nt 811/2013 není zřejmé ani to, zda se soud zabýval subsidiaritou tohoto operativního prostředku, Nejvyšší soud uvádí, že krajský soud dostatečným způsobem popsal, z jakých důvodů nebylo možné sledovaného účelu dosáhnout jiným způsobem, a to s ohledem na osoby podezřelých, jejich postavení, kontakty a vlivy. Stejně tak i soudkyně Okresního soudu v Ostravě v Příkazu č. 1, tedy v příkazu ze dne 9. 11.2012, sp. zn. 0 Nt 5942/2012/V uvedla, že bez realizace odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu nelze skrytým utajeným způsobem dokumentovat uvedenou trestnou činnost, přičemž účelu trestního řízení dle soudkyně Okresního soudu v Ostravě nešlo dosáhnout v daném případě jinými, méně invazivními prostředky.
K poslednímu zmiňovanému požadavku, vztahujícímu se k fázi před zahájením trestního stíhání, kterým je odůvodnění neodkladnosti nebo neopakovatelnosti úkonu, a jehož nedostatečné zdůvodnění navrhovatel namítal, Nejvyšší soud uvádí, že o odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, resp. jeho nařízení se rozhoduje formou příkazu, což je rozhodnutí sui generis. Tato forma rozhodnutí se uplatňuje zpravidla tam, kde jde o zásahy do základních práv a svobod, přičemž je tak nutno učinit bez zbytečného prodlení, neboť jinak by byl ohrožen účel trestního řízení (srov. Šámal, P., Musil, J., Kuchta, J. a kol. Trestní právo procesní. Praha: C. H. Beck, 2013, str. 435-436). K požadavkům kladeným na odůvodnění tohoto typu rozhodnutí existuje bohatá judikatura Nejvyššího i Ústavního soudu.
Z judikatury Ústavního soudu lze poukázat na usnesení ze dne 15. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 231/05, z nějž se podává, že zdůvodnění úsudku o neodkladnosti úkonu je potřebné, protože zaručuje transparentnost trestního řízení a jeho kontrolovatelnost procesními stranami. Nároky na preciznost a detailnost slovního zdůvodnění neodkladnosti však podle jeho názoru nemohou být přílišné, neboť posouzení neodkladnosti je mimořádně silně ovlivněno různými situačními okolnostmi případu a informace o důvodech neodkladnosti není a často ani nemůže být vyčerpávajícím způsobem obsažena jen v důkazním materiálu, nýbrž vyplývá i z různých neformálních zdrojů informací, jako jsou policejní evidence, výsledky operativně pátrací činnosti z bezprostředního pozorování situace na místě činu, z pozorování chování obviněného v průběhu vyšetřování apod. Nadměrné formalizování této počáteční etapy vyšetřování, v níž se k provádění neodkladných úkonů nejčastěji přikračuje, a požadavek detailní dokumentace a detailního formulování důvodů pro neodkladnost postupu by neúměrně komplikovaly počáteční fázi vyšetřování a v řadě případů by znemožňovaly dosáhnout cíle trestního řízení. Absence podrobného zdůvodnění sama o sobě nezpůsobuje automaticky důkazní neúčinnost takového úkonu, jestliže při následné kontrole a po zvážení všech souvislostí lze konstatovat, že věcné důvody pro neodkladnost úkonu byly splněny. V usnesení ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 907/13, Ústavní soud konstatoval, že ústavněprávního rozměru nabývá až takový deficit, kdy neodkladnost úkonu není z odůvodnění příkazu (ani interpretací) jakkoliv seznatelná, byť alespoň v (minimálním) nezbytném rozsahu.
Nejvyšší soud při přezkoumávání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, vydaného Okresním soudem v Ostravě dne 9. 11. 2012, sp. zn. 0 Nt 5942/2012/V (V 356/2012), zjistil, že v něm byl úkon výslovně za neodkladný označen (ostatně tak bylo učiněno již v návrhu státního zástupce). Z předmětného příkazu se současně podává, že se jedná o úkon neodkladný, jehož provedení nelze z hlediska účelu trestního řízení odložit na dobu, než bude zahájeno trestní stíhání, a to vzhledem k nebezpečí zmaření, zcizení nebo ztráty důkazu. Tímto byla neodkladnost úkonu ve smyslu §158 odst. 3 písm. i) tr. ř., resp. §160 odst. 4 tr. ř. dostačujícím způsobem zdůvodněna.
Nejvyšší soud proto s ohledem na vše shora uvedené stran příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 11. 2012, sp. zn. 0 Nt 5942/2012/V (V 356/2012), uzavírá, že byl ve vztahu k navrhovateli I. R. vydán v mezích zákona.
Nejvyšším soudem byla náležitě přezkoumána ve vztahu k navrhovateli i zákonnost příkazu k prodloužení doby trvání odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaného soudkyní Krajského soudu v Ostravě dne 1. 3. 2013, sp. zn. 5 Nt 811/2013 (V 15-2/2012).
Předně je třeba zmínit, že podle §88 odst. 4 tr. ř., v tehdy platném znění, na základě vyhodnocení dosavadního průběhu odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu může soudce soudu vyššího stupně a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce krajského soudu dobu trvání odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu prodloužit, a to i opakovaně, vždy na dobu nejdéle čtyř měsíců. Byť to není v tomto ustanovení zákona výslovně uvedeno, je logické, že takový příkaz k prodloužení doby trvání odposlechu musí obsahovat též údaje a skutečnosti, které vyplývají z ustanovení §88 odst. 2 tr. ř., v tehdy platném znění. Stěžejním kritériem možného prodloužení odposlechu ale bezpochyby je vyhodnocení poznatků z dosavadního průběhu odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Čili jinými slovy řečeno, pokud v rámci dosavadního průběhu uskutečněného odposlechu nebylo nic zásadního pro potřeby vedeného trestního řízení zjištěno a ani zde nejsou na základě jiných poznatků dány opodstatněné předpoklady, že v dalším průběhu takového odposlechu budou tyto skutečnosti získány, pak nelze případné další prodloužení doby trvání odposlechu pokládat za důvodné, a tudíž ani souladné se zákonem.
Jak je již výše podrobně uvedeno, vydání citovaného příkazu Krajským soudem v Ostravě, jímž byla prodloužena doba trvání odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ve vztahu k navrhovateli, bylo akceptovatelné ve smyslu trestního řádu. Jediným nedostatkem předmětného příkazu je absence výslovného prohlášení nařízeného odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu za úkon neodkladný.
V této souvislosti Nejvyšší soud doplňuje, že i v případě příkazu, v němž chybí označení úkonu za úkon neodkladný, se nejedná o takové pochybení, jehož důsledkem by bylo porušení zákona, případně pak nepoužitelnost výsledků jako důkazů z takto nařízeného odposlechu, jestliže ze spisového materiálu a z okolností případu je v daném případě možné dovodit věcné důvody pro takový postup. V každém jednotlivém případě je tedy nutno náležitě zvažovat povahu takového pochybení, a to zejména z materiálního hlediska, tedy zda i přes absenci náležitého odůvodnění byly podmínky neodkladnosti dány s ohledem na konkrétní okolnosti případu. Jde pak totiž ve své podstatě o vadu toliko formální, bez vlivu na věcnou správnost provedení neodkladného či neopakovatelného úkonu. Takový právní názor je projeven v judikatuře Ústavního soudu (ale i Nejvyššího soudu) deklarované doktríny materiálního právního státu (k tomu srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2009, sp. zn. I. ÚS 3108/08, publikované pod č. 9 ve sv. 52 Sb. nál. a usn.).
Z okolností daného případu je přitom patrné, že podmínky neodkladnosti ve smyslu §160 odst. 4 tr. ř. byly splněny. Z uvedeného odůvodnění tzv. subsidiarity použití odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu v předchozích odstavcích lze současně vyvodit, že se jednalo o neodkladný úkon, neboť nebylo možno jiným než skrytým, utajeným způsobem trestnou činnost dokumentovat, čímž hrozilo nebezpečí zmaření, zničení nebo ztráty důkazu, a proto tento úkon nesnesl z hlediska účelu trestního řízení odkladu na dobu, než by bylo zahájeno trestní stíhání, což bylo konstatováno již v návrhu státního zástupce na prodloužení doby trvání odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ze dne 25. 2. 2013, č. j. V1-296/2012-6 VZN 401/2012, v němž byl úkon výslovně za neodkladný označen.
Z příkazu k prodloužení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaného Krajským soudem v Ostravě dne 1. 3. 2013 pod sp. zn. 5 Nt 811/2013 (V 15-2/2012) se podává, že lze důvodně předpokládat, že prostřednictvím prodloužení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu by mohly být získány další skutečnosti významné pro trestní řízení. Bez jejich realizace by nebylo možno jinými méně invazivními prostředky zadokumentovat uvedenou trestnou činnost, zejména zjistit a ztotožnit kontaktní osoby podezřelých, zadokumentovat schůzky, a to jednak samotných podezřelých a jednak podezřelých s dalšími osobami a ustanovit další dosud nezjištěné podezřelé. Tento závěr opřela soudkyně Krajského soudu v Ostravě i o skutečnost, že tyto osoby se chovají velmi konspirativně, ke vzájemné komunikaci využívají např. možnosti šifrování obsahu telekomunikačního provozu nebo využívají účastnických stanic třetích osob, pokud považují svá čísla za nebezpečná.
Absenci explicitního prohlášení úkonu za neodkladný ve smyslu §160 odst. 4 tr. ř., resp. §158 odst. 3 písm. i) tr. ř. tedy sice lze označit za jistý formální nedostatek odůvodnění posuzovaného příkazu, nicméně ve smyslu shora uvedeného nutno konstatovat, že určující je, že podmínky neodkladnosti byly dány. Tím spíše, jestliže byla neodkladnost úkonu zdůvodněna v předmětném návrhu státního zástupce na prodloužení doby trvání odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Nejvyšší soud tedy uzavírá, že i příkaz k prodloužení doby trvání odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaný soudkyní Krajského soudu v Ostravě dne 1. 3. 2013, sp. zn. 5 Nt 811/2013 (V 15-2/2012), byl vydán v mezích zákona.
Nejvyšší soud proto vzhledem ke všemu shora uvedenému rozhodl podle §314n odst. 1 tr. ř., že příkazem k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 11. 2012, sp. zn. 0 Nt 5942/2012/V (V 356/2012) a příkazem k prodloužení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 3. 2013, sp. zn. 5 Nt 811/2013 (V 15-2/2012) zákon nebyl porušen v části týkající se I. R.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný (§314n odst. 2 tr. ř.).
V Brně dne 30. 6. 2021
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu