ECLI:CZ:NS:2021:4.PZO.8.2021.1
sp. zn. 4 Pzo 8/2021-43
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 20. 7. 2021 návrh V. A. , nar. XY, bytem XY, na přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaného Obvodním soudem pro Prahu 1 ze dne 20. 3. 2020 pod sp. zn. 43 Nt 1418/2020, a rozhodl takto:
Podle §314m odst. 1 tr. ř. příkazem k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu soudce Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20. 3. 2020, sp. zn. 43 Nt 1418/2020, ohledně navrhovatele V. A. byl porušen zákon v části týkající se navrhovatele.
Odůvodnění:
1. Nejvyššímu soudu byl doručen dne 28. 5. 2021 podle §88 odst. 8 tr. ř. návrh V. A. (dále jen navrhovatele) na přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, který vydal soudce Obvodního soudu pro Prahu 1 dne 20. 3. 2020 pod sp. zn. 43 Nt 1418/2020. Navrhovatel byl o tomto příkazu informován na základě Vyrozumění o nařízeném odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ze dne 4. 2. 2021 na telefonní číslo XY Krajským ředitelstvím policie hlavního města Prahy, Službou kriminální policie a vyšetřování, Odborem obecné kriminality, 2. oddělením, č. j. KRPA-11265-186/TČ-2020-000072.
2. Podání návrhu na přezkum navrhovatel odůvodňuje skutečností exemplárního případu, kdy byl odposlech nařízen zcela nesmyslně, přičemž odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2016, sp. zn. 4 Pzo 14/2016. Namítá, že prověřování podaného trestního oznámení bylo de facto prověřováním civilního sporu v rámci dědického řízení po zůstaviteli P. J. a řešení cestou trestního řízení bylo zneužito účastníky dědického řízení s cílem shromažďovat důkazy pro civilní spor za součinnosti Policie ČR. Navrhovatel upozorňuje na jiné možnosti zajištění potřebných důkazů v rámci prověřování trestního oznámení (např. výslechy svědků, znalecký posudek), když v případě nařízení odposlechu došlo k nepřiměřenému zásahu do jeho základních práv a svobod. Poukazuje na skutečnost, že mezi smrtí zůstavitele a vedením dědického řízení uplynul dvouletý rozdíl, takže nařízený odposlech nedával žádný smysl. Podezření z jednání, které bylo popsáno v záznamu o zahájení úkonů trestního řízení, bylo možno ověřit jiným způsobem než tím, který byl orgány činnými v trestním řízení zvolen. Navíc pořízeným odposlechem nebyly zjištěny žádné relevantní informace. Dále navrhovatel velmi podrobně rozvádí skutkové okolnosti posledního pořízení zůstavitele P. J. (alografní závěť), a průběh uzavření kupní smlouvy a smlouvy o zřízení věcného břemene ve vztahu mimo jiné datu jejich uzavření.
3. Navrhovatel rovněž poukazuje na skončení prověřování trestního oznámení usnesením ze dne 5. 10. 2020, č. j. KRPA-11265-159/TČ-2020-000072 (s právní mocí ze dne 22. 12. 2020), avšak informační dopis podle §88 odst. 8 tr. ř. byl sepsán až 4. 2. 2021, takže se jedná o nedůvodný průtah v řízení.
4. V závěru podaného návrhu navrhovatel navrhuje, aby Nejvyšší soud podle §314m odst. 1 tr. ř. rozhodl tak, že příkazem Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. 43 Nt 1418/2020, ze dne 20. 3. 2020 k nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ohledně V. A. byl porušen zákon v §88 odst. 1, odst. 2 tr. ř.
5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření ze dne 23. 6. 2021, sp. zn. 1 NZP 5/2021, nejprve shrnuje obsah předmětného návrhu na přezkum příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a podaného návrhu navrhovatele na přezkum. Podle názoru státního zástupce byly naplněny formální předpoklady pro zahájení řízení podle §314l tr. ř. Následně vyslovuje přesvědčení, že předmětný příkaz Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20. 3. 2020, sp. zn. 43 Nt 1418/2020, byl vydán v souladu se zákonem. Státní zástupce shrnuje spisový materiál a považuje nařízené odposlechy za přiměřené, neboť nebylo možné získat informace jiným méně invazivním způsobem s ohledem na časový odstup od skutku (2 roky). Argumentuje dále tím, že měla být monitorována komunikace podezřelých, kdy byl dán předpoklad, že se tito budou domlouvat na obsahu svých výpovědí. Státní zástupce akcentuje fázi trestního řízení, kdy v počátcích prověřování úkony orgánů činných v trestním řízení jsou logicky ovlivněny nedostatkem relevantních informací a současně není jisté, zda zajištěný důkaz k odhalení pachatele skutečně povede. Ani takové okolnosti však nezbavují orgány činné v trestním řízení povinnosti jednat ve smyslu §2 odst. 4, odst. 5 tr. ř. K údajnému průtahu při poskytnutí informace uvádí, že se fakticky o průtah nejedná, neboť až dne 11. 2. 2021 byl u předmětného příkazu (a související listiny) zrušen soudem stupeň utajení „Vyhrazené“ a současně byl v té době iniciován dohled u Vrchního státního zastupitelství v Praze. Na závěr svého vyjádření státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud podle §314n odst. 1 tr. ř. usnesením vyslovil, že zákon nebyl porušen.
6. Podle ustanovení §314l odst. 1 tr. ř. na návrh osoby uvedené v §88 odst. 8 tr. ř. Nejvyšší soud v neveřejném zasedání přezkoumá zákonnost příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu.
7. Podle ustanovení §88 odst. 8 tr. ř. může takový návrh Nejvyššímu soudu podat osoba uvedená v §88 odst. 2 tr. ř., a to do 6 měsíců ode dne, kdy jí byla doručena informace o vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu.
8. Nejvyšší soud se nejprve musel zabýval tím, zda návrh byl podán oprávněnou osobou, neboť návrh podle §88 odst. 8 tr. ř. nemůže podat kdokoliv, ale pouze osoba, která byla uživatelem telekomunikačního provozu, jehož údaje byly předmětem uvedeného příkazu. Pokud se týká pojmu telekomunikační provoz, tak se tím rozumí komunikace s využitím telefonu, telefaxu, mobilního telefonu, vysílačky, i jiného telekomunikačního zařízení, včetně zasílání zpráv elektronickou poštou. V příkazu se pak musí vždy uvést konkrétní zařízení, kterým byl telekomunikační provoz realizován, tak aby nemohlo být zaměněno s jiným zařízením, a z jehož provozu mají být předmětné údaje telekomunikačního provozu zjištěny.
9. Z pohledu řešení otázky, zda je navrhovatel osobou oprávněnou podat návrh na přezkum, je třeba vycházet z dikce ustanovení §88 odst. 2 tr. ř., které upravuje mimo jiné náležitosti příkazu k zjištění údajů o telekomunikačním provozu. Podle tohoto ustanovení, vztahuje-li se žádost ke konkrétnímu uživateli, musí být v příkazu uvedena jeho totožnost, pokud je jeho totožnost známá. V praxi tedy mohou nastat dvě situace, a to že v příkazu je přímo uvedena totožnost uživatele telekomunikačního zařízení, kterého se předmětný příkaz týká nebo je pouze identifikováno telekomunikační zařízení, ohledně kterého se vydává (např. IMEI mobilního telefonu, číslo SIM karty, e-mailová schránka) a teprve následně v průběhu řízení je zjištěna totožnost uživatele tohoto telekomunikačního zařízení, když ani není vyloučena situace, že uživatele se nepodaří v průběhu trestního řízení vůbec ztotožnit, popř. že je dodatečně zjištěno, že telekomunikační zařízení užívala jiná osoba, než uvedená v příkazu. Z dikce ustanovení §88 odst. 2 tr. ř. lze dovodit, že k podání návrhu není oprávněn obviněný jako osoba, proti níž se trestní řízení vedlo, nýbrž že návrh může podat jen uživatel telekomunikačního zařízení uvedeného v příkaze, popř. osoba, jejíž totožnost bude následně zjištěna v rámci trestního řízení za předpokladu, že byl uživatelem telekomunikačního zařízení uvedeného v příkazu k zjištění údajů o telekomunikačním provozu. Jinak vyjádřeno, návrh nemůže podat každá osoba, jejíž údaje o uskutečněném telekomunikačním provozu byly v rámci realizace tohoto příkazu zjištěny, ale pouze osoba, která byla oprávněným uživatelem telekomunikačního zařízení, kterého se uvedený příkaz týkal a která ho užívala v době odposlechu, když taková osoba může být osobou totožnou s obviněným, ale i osobou odlišnou.
10. V posuzovaném případě Nejvyšší soud dospěl k závěru, že navrhovatel je podle výše citovaných ustanovení trestního řádu osobou oprávněnou podat předmětný návrh u Nejvyššího soudu, neboť byl osobou, na jehož účastnické telefonní číslo byl vydán příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Současně bylo ověřeno, že návrh byl podán v zákonné lhůtě do 6 měsíců ode dne 12. 2. 2021, když tímto dnem mu byla doručena informace o nařízeném odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, přičemž návrh byl podán dne 28. 5. 2021, tedy v zákonné lhůtě.
11. Následně Nejvyšší soud přistoupil k přezkoumání podaného návrhu navrhovatele.
12. Po přezkoumání předloženého spisového materiálu dospěl Nejvyšší soud k následujícím závěrům. Podle §88 odst. 1 tr. ř. platného v době rozhodování o vydání předmětného příkazu, bylo-li vedeno trestní řízení pro zločin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně osm let, pro trestný čin pletichy v insolvenčním řízení podle §226 tr. zákoníku, porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle §248 odst. 1 písm. e) a odst. 2 až 4 tr. zákoníku, zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle §256 tr. zákoníku, pletichy při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži podle §257 tr. zákoníku, pletichy při veřejné dražbě podle §258 tr. zákoníku, zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 tr. zákoníku nebo pro jiný úmyslný trestný čin, k jehož stíhání zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva, mohl být vydán příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, pokud bylo důvodně možno předpokládat, že jím budou získány významné skutečnosti pro trestní řízení a nebylo-li sledovaného účelu možno dosáhnout jinak nebo bylo-li by jinak jeho dosažení podstatně ztížené. Odposlech a záznam telekomunikačního provozu pak provádí pro potřeby všech orgánů činných v trestním řízení Policie České republiky.
13. Z předloženého spisového materiálu Policie ČR, Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odbor obecné kriminality, č. j. KRPA-11265/TČ-2020-000072, je pak zřejmé, že v dané věci bylo vedeno trestní řízení pro podezření ze spáchání zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, tedy pro trestný čin, ohledně kterého z hlediska trestní sazby bylo možno odposlech podle tehdy platné právní úpravy povolit (řízení bylo vedeno pro trestný čin se sazbou 5-12 let odnětí svobody). Ve věci tedy byla splněna podmínka, že bylo vedeno řízení o trestném činu, ohledně kterého je možno odposlechy povolit.
14. Současně bylo nezbytné zkoumat, zda byly splněny i další podmínky uvedené v §88 odst. 1, odst. 2 tr. ř., které stanoví předpoklady pro vydání příkazu k odposlechu záznamu telekomunikačního provozu, včetně jeho náležitostí. Podle §88 odst. 2 tr. ř. nařídit odposlech a záznam telekomunikačního provozu je oprávněn předseda senátu a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce. Příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu musí být vydán písemně a musí být odůvodněn, včetně konkrétního odkazu na vyhlášenou mezinárodní smlouvu v případě, že se vede trestní řízení pro úmyslný trestný čin, k jehož stíhání tato mezinárodní smlouva zavazuje. V příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu musí být stanovena uživatelská adresa či zařízení a osoba uživatele, pokud je její totožnost známa, a doba, po kterou bude odposlech a záznam telekomunikačního provozu prováděn, která nesmí být delší než čtyři měsíce; v odůvodnění musí být uvedeny konkrétní skutkové okolnosti, které vydání tohoto příkazu, včetně doby jeho trvání odůvodňují, musí zde být uveden účel odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a také vysvětleny důvody, proč nelze sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo proč by bylo jinak jeho dosažení podstatně ztížené.
15. Formulací „nelze-li sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo bylo-li by jinak jeho dosažení podstatně ztížené“ podle §88 odst. 1 tr. ř. zákon vyjadřuje v souladu se zásadou přiměřenosti a zdrženlivosti vymezenou v §2 odst. 4 tr. ř. tzv. subsidiaritu použití odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Jde o omezující podmínku nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu na případy, kdy nelze sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo kdy by bylo jinak jeho dosažení ztížené. Při nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a jeho vlastním provádění musí být tedy dán nejen důvodný předpoklad, že jím budou získány významné skutečnosti pro trestní řízení, ale musí být zváženo, zda získání konkrétních významných skutečností pro trestní řízení nelze zajistit a posléze dokazovat i jinými důkazními prostředky uvedenými v trestním řádu, např. výslechem obviněného, svědků apod., které jsou méně invazivní ve vztahu k základním právům a svobodám.
16. Ze spisu Policie ČR, Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odbor obecné kriminality, č. j. KRPA-11265/TČ-2020-000072, jakož i spisu vztahující se k předmětnému příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, je patrno, že byl povolen odposlech a záznam telekomunikačního provozu mobilní telefonní stanice účastnického čísla XY, jehož uživatelem byl navrhovatel. Současně je ze spisového materiálu rovněž nepochybné, že úkony trestního řízení byly v předmětné věci zahájeny podle §158 odst. 3 tr. ř. dne 3. 2. 2020 pod č. j. KRPA-11265-2/TČ-2020-000075, tedy před vydáním předmětného příkazu.
17. Podnět k podání návrhu na vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu podle §88 odst. 1, 2 tr. ř. pak podalo Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odbor obecné kriminality, dne 5. 3. 2020, č. j. KRPA-11265/TČ-2020-000075 (č. l. 155), které vedlo trestní řízení ve věci podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku a krádeže podle §205 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku. Policejní orgán v podnětu shrnul v té době známá skutková zjištění a nastínil další postup v prověřování trestné činnosti ve věci podezřelých V. A. a M. K. Stran odůvodnění samotného podnětu k nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu účastnických čísel XY (V. A.), XY (M. K.) je třeba uvést, že policejní orgán navrhl odposlech těchto účastnických telefonických čísel na dobu 3 měsíců k objasnění závažné majetkové činnosti, přičemž akcentoval, že s ohledem na již uplynulou dobu od bezprostředního spáchání prověřované trestné činnosti není možné zajistit údaje o uskutečněném telekomunikačním provozu podle §88a odst. 1 tr. ř., a že vzhledem ke smrti zůstavitele a ztrátě Knihy o prohlášení pravosti podpisů ev. č. 009987, není možné důkazní prostředky opatřit jiným způsobem. Zdůraznil, že cílem odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu by mělo být zadokumentování páchané trestné činnosti odposlouchávaných osob, neboť lze důvodně předpokládat, že v průběhu provádění výše uvedených úkonů policejním orgánem, dojde mezi pachateli k telefonické komunikaci se svědky, které mají prokazatelnou vazbu na podezřelé, kdy se budou snažit o sladění výpovědí anebo jiné ovlivňování daného prověřování. Podle policejního orgánu také existovalo podezření na organizovanou trestnou činnost, a proto měl odposlechem sloužit i k ustanovení dalších možných osob a jejich vzájemných vztahů, kteří se na trestné činnosti mohli podílet.
18. Z návrhu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ze dne 19. 3. 2020, sp. zn. 1 KZN 79/2020 (č. j. V23-2/2020/I), který podala státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze (č. l. 159-160) bylo zjištěno, že tato navrhovala podle §88 odst. 1, odst. 2 tr. ř. vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu na telefonní čísla XY (V. A.), XY (M. K.) na dobu 4 měsíců, kteří byli podezřelí ze spáchání zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku a krádeže podle §205 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku. V návrhu pak shrnula skutkový stav popsaný v podnětu policejního orgánu a zopakovala plánované kroky policejního orgánu v dané trestní věci. Zdůraznila, že odposlechem a záznamem telekomunikačního provozu uvedených telefonních čísel by měly být zjištěny skutečnosti vedoucí k objasnění trestné činnosti a její zadokumentování procesně použitelným způsobem, kdy navrhovaná doba 4 měsíců by měla být přiměřená k vyhodnocení poznatků odposlechem získaných a přínosnými k objasnění věci. Cílem odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu by podle §88 odst. 1, odst. 2 tr. ř. tedy mělo být zadokumentování páchané trestné činnosti odposlouchávaných osob, neboť podle ní lze důvodně předpokládat, že v průběhu provádění výše uvedených úkonů policejním orgánem, dojde mezi pachateli ke komunikaci. Současně mělo být možné zjistit další osoby, které se na trestné činnosti mohly podílet a jejich vzájemné vztahy. Státní zástupkyně výslovně uvedla, že vzhledem k úmrtí poškozeného a ztrátě Knihy o prohlášení pravosti podpisů ev. č. 009987, není možné důkazní prostředky opatřit jiným způsobem a že zjištění a zadokumentování informací získaných odposlechem a záznamem telekomunikačního provozu uvedených telefonních čísel ve fázi prověřování je důležitým úkonem, který vzhledem ke své povaze nelze odkládat na pozdější dobu.
19. Z příkazu soudce Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20. 3. 2020, sp. zn. 43 Nt 1418/2020 (č. l. 161–163), bylo zjištěno, že podle §88 odst. 1, odst. 2 tr. ř. byl nařízen odposlech a záznam telekomunikačního provozu na telefonní čísla XY (V. A.), XY (M. K.) na dobu 4 měsíců, tj. od 20. 3. 2020 do 20. 7. 2020. Předmětný příkaz byl vydán ve věci podezření ze spáchání zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku a krádeže podle §205 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku. V příkazu byl shrnut zjištěný skutkový stav ohledně kupní smlouvy, smlouvy o zřízení věcného břemene a závěti zůstavitele P. J., vůči němuž se oba pachatelé měli dopustit trestného jednání vykazující znaky uvedených trestných činů jednáním popsaném blíže v předmětném příkaze. Soudce odkázal na již provedené prověřování, včetně výpovědí vytěžených osob, stav v katastru nemovitostí, smrti poškozeného (zůstavitele), skutečnost, že ČAK prohlásil Knihu o prohlášení pravosti podpisů za ztracenou a majetkový stav V. A. a M. K. Vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu odůvodnil nutnosti zjištění a zmapování pohybu a kontaktů podezřelých, což by jiným způsobem vzhledem k charakteru trestné činnosti a způsobu jejího spáchání bylo ztížené. Podle soudce bylo potřebné zadokumentovat páchání trestné činnosti právě provedenými odposlechy, neboť bylo možno důvodně předpokládat, že dojde ke komunikaci mezi podezřelými a svědky, ve snaze zjistit konkrétní skutečnosti a sjednotit obsah výpovědí, které by měly být učiněny před policejním orgánem, když bylo nutno i zjistit další osoby a jejich vzájemné vztahy, které se na trestné činnosti mohly podílet. Doba trvání odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu byla odůvodněna složitostí trestní věci a snahou podezřelých, co nejvíce znesnadnit své odhalení. Bylo poukazováno rovněž na skutečnost, že poškozený i advokát JUDr. Vladimír Jablonský již nežijí, v důsledku čehož nebyly k dispozici v podstatě dva nejdůležitější svědci. Nařízený úkon soudce zároveň označil za neodkladný a neopakovatelný podle §158 odst. 3 písm. i) tr. ř. s odkazem na §160 odst. 4 tr. ř., neboť v době vydání příkazu nebylo možno ztotožnit všechny osoby, podílející se na uvedené trestné činnosti a vznikl tak důvod zmaření úkonů tím, že hrozí ztráta důkazů, které lze odposlechem získat ještě předtím, než mohlo být zahájeno trestní stíhání.
20. Z úředního záznamu o vyhodnocení nařízených odposlechů (č. l. 166–170) Nejvyšší soud zjistil, že na jejich základě policejní orgán vyhodnotil, že zůstavitel byl až do své smrti plně při vědomí a komunikoval se svým okolím, což v odposlouchávaných hovorech potvrdilo několik lidí, jenž s ním byly v dané době v kontaktu a znali jej. Bylo poukazováno i na skutečnost, že o vůli zůstavitele rozdat majetek hovoří i svědci, když z pořízených odposlechů bylo zjištěno, že navrhovatel se o zůstavitele staral na konci jeho života.
21. Následně byla trestní věc vedená proti navrhovateli V. A. a M. K. dne 5. 10 2020 odložena podle §159a odst. 1, odst. 5 tr. ř. (č. l. 668-680), což bylo potvrzeno rovněž usnesením státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 15. 1. 2021, sp. zn. 1 KZN 79/2020, která zamítla podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. stížnost poškozených (č. l. 727). Důvodem odložení byla skutečnost, že ve věci nejde o podezření z trestného činu a není na místě věc vyřídit jinak.
22. Nejvyšší soud považuje za vhodné při posuzování zákonnosti předmětného příkazu se nejprve zabývat faktickou situaci v době vydání příkazu, když není pochyb o tom, že příkaz byl vydán až po spáchání trestné činnosti, a to v době, kdy mezi spácháním trestné činnosti a vydáním příkazu měla uplynout výrazně dlouhá doba (2 roky). Obecně je možno připustit, že příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu je možno vydat i po spáchání trestné činnosti, byť v praxi ve většině případů je příkaz vydán v době páchání trestné činnosti, když lze i připustit, že vydáním příkazu po spáchání trestné činnosti lze získat skutečnosti důležité pro trestní řízení. Pokud je ovšem příkaz vydáván po spáchání trestné činnosti, tedy v době, kdy je trestný čin dokonán, popř. zcela dokončen z pohledu pachatele, je vždy nutno velmi pečlivě zvažovat, zda skutečnosti důležité pro trestní řízení nelze zjistit jiným způsobem, kterým není tak výrazně zasahováno do základních práv a svobod odposlouchávané osoby (zásada přiměřenosti) a také velmi pečlivě zvažovat dobu povolených odposlechů, zejména za situace, kdy mezi spácháním trestné činnosti a nařízením příkazu uplynula dlouhá doba, neboť právě odstup času jistým způsobem výrazně snižuje předpoklad, že tímto budou zjištěny skutečnosti důležité pro trestní řízení. V tomto směru nelze také pominout, že skutečnostmi důležitými pro trestní řízení si rozumí zejména skutečnosti uvedené v §89 odst. 1 písm. a) - c) tr. ř. za předpokladu, že tyto jsou pro trestní řízení závažné. Takto podle Nejvyššího soudu v dané věci nebylo postupováno.
23. Předně je možno konstatovat, že ve shora citovaném příkazu soudce Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20. 3. 2020, sp. zn. 43 Nt 1418/2020, je uvedena doba povolení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu v maximální lhůtě, tedy na dobu 4 měsíců. Lze připustit, že tato doba nepřekročila maximální lhůtu pro povolení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Přesto vzhledem k druhu páchané trestné činnosti, ale zejména skutečnosti, že tato trestná činnost měla být již dokonána a době, která uplynula mezi spácháním trestné činnosti a vydáním příkazu k odposlechu, ji nelze považovat za přiměřenou, bez ohledu na skutečnost, že fakticky v tomto případě odposlechy trvaly velmi krátce, když byly ukončeny postupem podle §88 odst. 4 tr. ř. ještě před povoleným koncem odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu.
24. Zde je třeba uvést, že povolenou dobu odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu nebylo možno považovat za odpovídající právě vzhledem ke skutečnosti, že prostřednictvím institutu odposlechu měla být zadokumentována komunikace mezi podezřelými z toho důvodu, že podle orgánů činných v přípravném řízení existovalo podezření, že tito se budou prostřednictvím mobilních telefonů domlouvat na výpovědích před policejním orgánem stran prověřovaného zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku a přečinu krádeže podle §205 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku. Za takové situace měla být doba povolených odposlechů velmi pečlivě zvažována, a ne bez velmi pečlivého a přesvědčivého odůvodnění povolena v maximální míře. Zde je třeba uvést, že pokud by předmětné podezření bylo potvrzeno, což se v dané věci nestalo, nic nebránilo orgánům činným v trestním řízení požádat o prodloužení doby odposlechů. V případě takového postupu by zásah do základních práv a svobod odposlouchávaných osob byl v souladu se zásadou přiměřenosti. V dané věci ovšem soudce nijak v příkazu dobu povoleného odposlechu blíže relevantně nezdůvodnil, stejně tak policejní orgán, který nakonec sám požadoval povolení na dobu kratší, a státní zástupce, což nepochybně představuje vadu tohoto příkazu. Dále se sluší pro jistou přesnost poznamenat, že důvody pro nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu na konkrétní dobu nebyly v dané věci ani „materiálně“ seznatelné z konkrétních skutkových okolností.
25. Zároveň nelze pominout, že odůvodnění předmětného příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu obsahuje velmi strohé a spíše formalistické odůvodnění, proč se jedná o úkony neodkladné ve smyslu §160 odst. 3, 4 tr. ř., když je ovšem třeba obecně akcentovat, že v souladu s rozhodnutím Ústavního soudu ze dne 27. 1. 2010, sp. zn. II. ÚS 2806/08, za splnění podmínek uvedených v §160 odst. 4 tr. ř. může být odposlech a záznam telekomunikačního provozu vykonán i před zahájením trestního stíhání. Zde je třeba konstatovat, že je nezbytné vždy posuzovat, zda se z hlediska materiálního skutečně jednalo o neodkladné či neopakovatelné úkony či nikoliv – jinak vyjádřeno skutečnost, že odůvodnění návrhu státní zástupkyně a rozhodnutí soudce formálně obsahují pasáž, která se výslovně věnuje neodkladnosti či neopakovatelnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu nemusí vždy postačovat. Je tomu tak proto, že z judikatury Ústavního soudu (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2009, sp. zn. I. ÚS 3108/08) vyplývá, že smyslem a účelem povinnosti vyložit věcné důvody pro neodkladnost nebo neopakovatelnost úkonu je zaručit transparentnost trestního řízení a jeho kontrolovatelnost, tj. zajistit náležitou přezkoumatelnost těchto úkonů ex post (srov. obdobně usnesení Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 1033/07).
26. Jak již bylo naznačeno, odposlech a záznam telekomunikačního provozu může být vykonán i před zahájením trestního stíhání jako neodkladný nebo neopakovatelný úkon za splnění podmínek uvedených v §160 odst. 4 tr. ř. Podle ustanovení §160 odst. 4 tr. ř. neodkladným úkonem je takový úkon, který vzhledem k nebezpečí jeho zmaření, zničení nebo ztráty důkazu nesnese z hlediska účelu trestního řízení odkladu na dobu, než bude zahájeno trestní stíhání. Neopakovatelným úkonem je takový úkon, který nebude možno před soudem provést. Povahu úkonu jako neodkladného nebo neopakovatelného je třeba posuzovat vždy podle okolností konkrétního případu. Je třeba přitom přihlížet k vývoji soudní praxe ohledně těchto úkonů, přičemž soud je orgánem, který je oprávněn při svém rozhodování posuzovat v konečné fázi, zda ten, který úkon je úkonem neodkladným nebo neopakovatelným. Pojem neodkladného úkonu je vztahován k okamžiku zahájení trestního stíhání, zatímco pojem neopakovatelného úkonu až k řízení před soudem. Platí, že orgán činný v trestním řízení, který provádí úkon před zahájením trestního stíhání, musí vždy bedlivě zvažovat, zda takový úkon je úkonem neodkladným nebo neopakovatelným, a tedy zda splňuje podmínky neodkladnosti či neopakovatelnosti vymezené v §160 odst. 4 tr. ř., a to vždy ve vztahu k určité osobě, vůči níž má být později zahájeno trestní stíhání.
27. Z pohledu shora naznačených východisek je možno uzavřít, že rozhodující soudce před vydáním příslušného příkazu musí nejen bedlivě zkoumat, zda v té, které věci jsou pro nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu splněny všechny formální zákonné podmínky, ale musí také příkazu, jímž odposlech a záznam telekomunikačního provozu nařizuje, věnovat náležitou pozornost tomu, aby své rozhodovací důvody v jeho odůvodnění dostatečně a zřetelně vyložil. Tím ovšem nelze rozumět, že postačí pouhý odkaz na příslušná zákonná ustanovení (příp. jejich citace), aniž by bylo současně dostatečně zřejmé, z jakých skutkových (a případně i jiných) okolností tento příkaz jako rozhodnutí orgánu veřejné moci vychází, případně čím – a v čem – pokládá zákonem stanovené podmínky za naplněné (srov. přiměřeně nález Ústavního soudu ze dne 28. dubna 2009, sp. zn. I. ÚS 536/06, uveřejněn pod č. 100 ve sv. 53 Sb. nál. a usn. ÚS ČR).
28. Stran explicitně vyjádřených požadavků kladených pro vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu je nezbytné uvést následující teoretické skutečnosti. Skutečnostmi důležitými pro trestní řízení jsou zpravidla především skutečnosti naznačené v §89 odst. 1 písm. a) až c) tr. ř., za podmínky, že jsou pro trestní řízení významné.
29. Nejvyšší soud považuje za vhodné zdůraznit, že argumentace soudce Obvodního soudu pro Prahu 1 ohledně obavy z domlouvání si obsahu výpovědí před orgány činnými v trestním řízení osobami podezřelými sama o sobě nemůže obstát, jako důvod pro nařízení odposlechu. Lapidárně řečeno, při akceptaci tohoto zdůvodnění, by bylo možno vydat příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu pro jakoukoliv trestnou činnost splňující podmínky stanovené v §88 odst. 1 tr. ř., neboť v každém případě může existovat určitá obava, že se pachatelé a zainteresované osoby budou domlouvat na postupu před orgány činnými v trestním řízení a na obsahu výpovědí. Jistou výjimku by představovala situace, kdyby se podezřelé osoby či obvinění plně a bez jakýchkoliv pochybností doznali ke spáchání trestní činnosti. Lze mít za to, že aby bylo možno vydat příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu za situace, že trestná činnost je již dokonána a že od jejího spáchaní, uplynula delší doba, z tohoto důvodu, že se mohou osoby podezřelé domlouvat na svých výpovědích před orgány činnými v trestním řízení, musí být jednak před vlastním vydáním tohoto příkazu zjištěny nějaké relevantní skutečnosti, že je takto se strany osob podezřelých činěno, nestačí pouhá ničím nepodložena úvaha, že by k tomu mohlo dojít. Zároveň musí být zřejmé, že skutečnosti důležité pro trestní řízení nelze získat v daném době jiným způsobem či by bylo jejich získání podstatně ztíženo, což ovšem musí být v příkazu řádně a přezkoumatelným způsobem doloženo. Takto v dané věci nebylo postupováno. Předně úvaha o tom, že se osoby podezřelé ze spáchání dané trestné činnosti, mohou domlouvat na svých výpovědích před orgány činnými v trestním řízení, byla zcela obecná, nebyla podložena žádnými konkrétními zjištěními. Zde je třeba opětovně zdůraznit, že příkaz byl vydán po téměř dvou letech od spáchání předmětné trestné činnosti a že ani orgány činné v přípravném řízení netvrdily, že mají nějaký relevantní poznatek o tom, že se podezřelí domlouvají či chtějí nějak aktivně ovlivnit průběh probíhajícího trestního řízení. Jinak řečeno, jejich úvaha byla pouze obecná. Navíc je třeba mít za to, že v dané věci v okamžiku podávání návrhu na vydání příkazu, orgány činné v přípravném řízení nevyčerpaly všechny možnosti, jakými bylo možno objasnit skutečnosti důležité pro trestní řízení i výrazně méně invazními prostředky. Jedná se o vyjádření zásady přiměřenosti a zdrženlivosti vymezené v §2 odst. 4 tr. ř., který se do institutu odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu promítá. Fakticky se jedná o vyjádření toho, že při nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a jeho vlastním provádění musí být tedy dán nejen důvodný předpoklad, že jím budou získány významné skutečnosti pro trestní řízení, ale musí být zvažováno, zda získání konkrétních skutečností významných pro trestní řízení nelze zajistit a posléze dokazovat i jinými důkazními prostředky uvedenými v trestním řádu, např. výslechem svědků, vyžádání listin, znaleckým posudkem apod. O takový případ se v dané věci jedná, když spáchání shora uvedených trestných činů z pohledu zvažování postupu podle §160 odst. 1 tr. ř. bylo možné minimálně především objasnit výpověďmi svědků - např. přátel poškozeného, lékařského personálu, či znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví, specializace ruční písmo. Zde je ovšem třeba akcentovat, že ZUTR byl vyhotoven dne 3. 2. 2020 (viz č. l. 1), a následně byl již dne 5. 3. 2020 (viz č. l. 155) policejním orgánem podán podnět k podání návrhu na vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Až po podání podnětu k vydání příkazu pak byli vyslechnuti na úřední záznam někteří příbuzní zemřelého, kteří se cítili být poškozenými v dané věci, takže se jednalo nepochybně o osoby jistým způsobem na věci zainteresované, nebyli ovšem v té době vyslechnuté žádné osoby, které nebyli na věci nijak zainteresování (např. pracovníci domova důchodců, kteří by se mohli vyjádřit k duševnímu stavu zemřelého), a až po podání návrhu na vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a vlastním vydání příkazu byl policejním orgánem přibrán znalec z oboru písmoznalectví, zkoumání ručního písma dne 25. 5. 2020 (viz č. l. 189), který podal znalecký posudek až dne 21. 7. 2020 (viz č. l. 194). Zde je třeba mít za to, že právě vzhledem k situaci, kdy zejména po podání trestního oznámení nebylo zřejmé, zda se v dané věci skutečně jedná o podezření ze spáchání trestné činnosti či občanskoprávní záležitost související s dědickým řízením bylo na místě, aby si policejní orgán především ozřejmil, zda skutečně je zde podezření na spáchání předmětné trestné činnosti, když toto podezření bylo možno v daném okamžiku ozřejmit méně závažným zásahem do práv o svobod navrhovatele, zejména přibráním znalce z oboru písmoznalectví, zkoumání ručního písma a výslechem formou úředních záznamu osob, které na věci nebyli zainteresování (např. sousede, ošetřující lékař, pracovníci domova důchodců) a teprve po vyřešení otázky, zda v dané věci existuje důvodné podezření ze spáchání předmětné trestné činnosti, zvažovat vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Z pohledu tohoto závěru je třeba zdůraznit, že závěry předmětného znaleckého posudku považovala samotná státní zástupkyně za jeden z rozhodujících důkazů ve věci (viz usnesení státní zástupkyně Městského státního zastupitelství ze dne 15. 1. 2021, sp. zn. 1 KZN 79/2020, bod 44. tohoto usnesení). V posuzovaném případě tudíž existovaly jiné důkazní prostředky, jimiž bylo možné objasnit skutečnosti významné pro trestního řízení bez použití tak invazivního institutu, kterým bezpochyby odposlech a záznam telekomunikačního provozu je. Tento závěr je souladný i s nálezem Ústavního soudu ze dne 23. 5.2007, sp. zn. II. ÚS 615/2006, uveřejněný pod č. 88 ve sv. 45 Sb. nál. a usn. ÚS ČR., ze kterého mimo jiné vyplývá, že v příkazu musí být alespoň v minimální míře konkrétně uvedeno, jaké skutečnosti významné pro trestní řízení mají být takto zjištěny, a z čeho je to vyvozováno a že z hlediska ústavně chráněných základních práv je nepřípustné, aby zahájení úkonů k objasňování a prověřování skutečností důvodně nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin podle §158 odst. 3 tr. ř., např. ve formě odposlechů, bylo zneužíváno jako prostředku k teprve dodatečnému opatřování podkladů pro tento postup, tj. samotné důvodnosti podezření. Proto je třeba mít za to, že předmětný příkaz nebyl vydán v souladu se zákonem.
30. Se zřetelem ke shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud konstatuje, že příkaz soudce Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20. 3. 2020, sp. zn. 43 Nt 1418/2020, nebyl vydán v mezích zákona a jeho odůvodnění není dostatečné, neboť z formálně-materiálního hlediska nesplňuje všechny náležitosti vymezené v §88 odst. 1, odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud navíc akcentuje, že k závěru o materiální důvodnosti nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a zákonnosti tohoto úkonu nelze dospět ani po přezkoumání věcně a v zásadě i formálně dostatečně odůvodněného návrhu státního zástupce na vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a spisového materiálu.
31. S ohledem na shora uvedené závěry lze tedy konstatovat, že zákonem vymezené předpoklady pro povolení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu nebyly v přezkoumávané věci splněny.
32. Proto po prostudování předloženého spisového materiálu a s ohledem na výše uvedená zjištění Nejvyšší soud dospěl k závěru, že příkaz soudce Obvodního soudu pro Prahu 1 k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaný dne 20. 3. 2020, sp. zn. 43 Nt 1418/2020, zákon porušen byl, což ve svém rozhodnutí podle §314m odst. 1 tr. ř. vyslovil.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný (§314m odst. 2 tr. ř.).
V Brně dne 20. 7. 2021
JUDr. Marta Ondrušová
předsedkyně senátu