ECLI:CZ:NS:2021:4.TDO.1096.2021.1
sp. zn. 4 Tdo 1096/2021- 295
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. 11. 2021 o dovolání obviněného J. J. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Horní Slavkov, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 5. 5. 2021 č. j. 9 To 112/2021-237, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 1 T 196/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného J. J. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 22. 3. 2021 č. j. 1 T 196/2020-213 byl obviněný J. J. uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. zákoníku a přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1 tr. zákoníku za jednání spočívající v tom, že „dne 14. 11. 2020 v době od 20:30 hod. do 21:00 hod. v obci XY, okr. Benešov, z neuzamčeného rodinného domu čp. XY odcizil z věšáku v chodbě minimálně černou dámskou bundu zn. SAM v hodnotě 500 Kč, ze stolu v kuchyni dámskou koženkovou peněženku hnědé barvy v hodnotě 200 Kč s finanční hotovostí v drobných mincích ve výši 150 Kč, se zákaznickou kartou ČSAD Benešov, a mobilní telefon zn. Samsung GALAXY J6, šedé barvy, v černém koženkovém pouzdře, IMEI (1) XY, IMEI (2) XY, s vloženou SIM kartou společnosti Go mobile, čímž poškozené H. Š. způsobil škodu ve výši nejméně 3.335 Kč, po činu utekl k rodinnému domu v XY čp. XY, kde se ukryl za plachtou u zastřešeného garážového státní, kde byl zastižen J. K., který se ho pokusil zadržet, tohoto udeřil obžalovaný do oblasti levé části spodního rtu a z místa utekl, jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 21. 2. 2020 sp. zn. 4 T 135/2019, který nabyl právní moci dne 6. 3. 2020, odsouzen za přečin krádeže dle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 5 měsíců, který vykonal ve věznici s ostrahou 7. 7. 2020“. Za uvedené přečiny a dále za sbíhající se přečiny krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, porušování domovní svobody podle §178 odst. 1 tr. zákoníku a neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 14. 12. 2020 sp. zn. 2 T 95/2020, který nabyl právní moci ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2021 sp. zn. 67 To 41/2021, nalézací soud obviněného podle §205 odst. 2 tr. zákoníku a §43 odst. 2 tr. zákoníku odsoudil k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 1 roku, pro jehož výkon ho podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §75 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému uložen rovněž trest zákazu pobytu na území okresu Benešov v trvání 3 let. Výrokem podle §43 odst. 2 tr. zákoníku okresní soud zrušil výrok o trestu ze zmíněného pravomocného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 14. 12. 2020 sp. zn. 2 T 95/2020, jakož i všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Proti shora citovanému rozsudku soudu prvního stupně podal odvolání státní zástupce, a to v neprospěch obviněného. Svůj řádný opravný prostředek přitom zaměřil výlučně do výroku o trestu. Krajský soud v Praze o něm rozhodl rozsudkem ze dne 5. 5. 2021 č. j. 9 To 112/2021-237 tak, že podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek ve výroku o uloženém trestu zrušil a za podmínek §259 odst. 1, odst. 3 tr. ř. obviněnému podle §205 odst. 2 tr. zákoníku a §43 odst. 2 tr. zákoníku uložil za přečiny uvedené ve výroku o vině rozsudku nalézacího soudu a dále za sbíhající se trestnou činnost z pravomocného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 14. 12. 2020 sp. zn. 2 T 95/2020 přísnější souhrnný trest odnětí svobody ve výměře 21 měsíců, pro jehož výkon ho podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §75 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému znovu uložen i trest zákazu pobytu na území okresu Benešov v trvání 3 let. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku odvolací soud zrušil výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 14. 12. 2020 sp. zn. 2 T 95/2020, který nabyl právní moci ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2021 sp. zn. 67 To 41/2021, jakož i všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Na rozhodnutí odvolacího soudu následně reagoval dovoláním obviněný J. J., který hned úvodem předeslal, že podstata jeho námitek žádnému ze zákonných dovolacích důvodů neodpovídá. Přípustnost svého mimořádného opravného prostředku ovšem dovodil ze „samé podstaty lidských práv“ chráněných ústavněprávními předpisy. Míní, že trest odnětí svobody, který mu odvolací soud uložil ve výměře 21 měsíců, je s ohledem na konkrétní okolnosti posuzovaného skutku nepřiměřeně přísný a ve své podstatě nespravedlivý. Zdůraznil, že svým jednáním, které nelze považovat za výjimečně zavrženíhodné, nezpůsobil významnější škodu, neboť odcizil věci nepatrné hodnoty. Přitom nejednal nijak plánovitě, když pouze využil situace a vstoupil do neuzamčeného domu, aniž by násilím překonal jakoukoli překážku. Trestnost tohoto činu se tak v zásadě odvíjela pouze od jeho předchozího odsouzení pro sbíhající se delikty. Nyní šlo spíše o bagatelní skutek a obviněnému proto není jasné, proč krajský soud k odvolání státního zástupce přistoupil k tak výraznému zpřísnění trestu oproti rozsudku soudu prvního stupně. Takové rozhodnutí podle jeho názoru odporuje principům spravedlivého procesu a zásadám přiměřenosti a humánnosti trestních sankcí a neakceptovatelně zasáhlo do jeho ústavně garantovaného práva na osobní svobodu. Proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 5. 5. 2021 č. j. 9 To 112/2021-237 zrušil a za podmínek §265m tr. ř. ve věci sám rozhodl tak, že mu uloží mírnější trest odnětí svobody ve výměře odpovídající verdiktu soudu prvního stupně.
Pověřený státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve svém vyjádření k dovolání v rámci řízení podle §265h odst. 2 tr. ř. přisvědčil obviněnému potud, že jeho námitky žádnému ze zákonných důvodů dovolání neodpovídají. Připustil sice, že zásah dovolacího soudu do výroku o trestu, pakliže ten je extrémně přísný a nehumánní, není zcela vyloučen, ovšem zároveň podotkl, že v nynějším případě žádný prostor pro úvahy o nespravedlivém potrestání pachatele dán není. Obviněnému byl totiž uložen souhrnný trest odnětí svobody toliko v polovině trestní sazby podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, která činí 6 měsíců až 3 roky a jeho potrestání navíc plně odpovídalo hlediskům zakotveným v §39 tr. zákoníku. Trest mu byl kromě toho ukládán za celkem 5 sbíhajících se trestných činů, a to nikoli bagatelního charakteru. Navíc se jedná o speciálního recidivistu, který v době rozhodování odvolacího soudu měl 29 záznamů v rejstříku trestů. Obviněný se nadto mýlí, pokud se domnívá, že stíhaný skutek je trestným činem pouze vzhledem k jeho recidivě, neboť okresním soudem použité právní kvalifikace podle §178 odst. 1 tr. zákoníku a §205 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku recidivou pachatele podmíněny nejsou. Stání zástupce tedy uzavřel, že námitky obviněného nejsou způsobilé založit dovolací přezkum, a proto navrhl, aby Nejvyšší soud jeho mimořádný opravný prostředek eventuálně odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Současně však podotkl, že obviněný byl v mezidobí odsouzen pro další sbíhající se trestnou činnost, a to rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 26. 5. 2021 sp. zn. 19 T 132/2020, vůči němuž si následně podal odvolání. Citovaným rozsudkem byl přitom výrok o trestu, proti kterému směřuje předložené dovolání, v rámci ukládání souhrnného trestu zrušen. Z procesního hlediska tak státní zástupce pokládá za rozhodující, zda před rozhodnutím dovolacího soudu bylo rozhodnuto o zmíněném odvolání obviněného a výrok o souhrnném trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 26. 5. 2021 sp. zn. 19 T 132/2020 již nabyl právní moci či nikoli. V případě, že by daný výrok pravomocný byl, přestal by výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 5. 5. 2021 č. j. 9 To 112/2021-237 právně existovat a v takovém případě by podle státního zástupce nezbylo než dovolání obviněného odmítnout podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. jako nepřípustné. Závěrem státní zástupce ještě dodal, že obě alternativně navrhovaná rozhodnutí lze za podmínky §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. vyhlásit v neveřejném zasedání. Souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání vyjádřil i pro případ jiného rozhodnutí ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Z obsahu předloženého spisu je zjevné, že obviněný J. J. je podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroků rozhodnutí soudu, které se ho bezprostředně dotýkají. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud se ovšem musel zároveň zabývat otázkou, zda je podané dovolání přípustné, a dospěl k závěru, že tomu tak není .
Podle §265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Naprosto základní podmínkou pro dovolací přezkum je tedy právní moc (existence) rozhodnutí nebo jeho dílčího výroku, které jsou tímto mimořádným opravným prostředkem napadány. Jestliže konkrétní rozhodnutí nebo jeho výrok přestaly právně existovat, logicky je postupem podle §265i tr. ř. přezkoumat nelze.
Dovolací senát si proto před zahájením neveřejného zasedání zajistil potřebné informace o stavu řízení v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 19 T 132/2020 a přitom zjistil, že o státním zástupcem avizovaném odvolání obviněného proti rozsudku výše uvedeného soudu ze dne 26. 5. 2021 již Městský soud v Praze rozhodl, a to zamítavým usnesením ze dne 18. 8. 2021 sp. zn. 9 To 230/2021. Tím byla založena procesní situace, kdy nabyl právní moci výrok o souhrnném trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 26. 5. 2021 sp. zn. 19 T 132/2020, v jehož rámci byl zároveň (nyní taktéž pravomocně) zrušen výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 5. 5. 2021 č. j. 9 To 112/2021-237, proti kterému obviněný brojí posuzovaným dovoláním.
Jak bylo naznačeno výše, za nepřípustné je nutno považovat mimo jiné i takové dovolání, které směřuje proti již zrušenému rozhodnutí, resp. jeho konkrétnímu výroku. Právě tak lze charakterizovat i mimořádný opravný prostředek obviněného J. J., jímž napadl výrok o trestu, který byl v mezidobí pravomocně zrušen jiným soudem v důsledku ukládání souhrnného trestu podle §43 odst. 2 tr. zákoníku (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2004 sp. zn. 11 Tdo 245/2004, uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 4/2004 - T 683).
Na základě shora uvedeného Nejvyšší soud předložené dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. jako nepřípustné, aniž by je přezkoumával z vytýkaných důvodů, přičemž tak za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 4. 11. 2021
JUDr. František Hrabec
předseda senátu