ECLI:CZ:NS:2021:4.TDO.206.2021.1
sp. zn. 4 Tdo 206/2021- 926
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 4. 2021 o dovolání obviněného A. N. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 10. 2020 sp. zn. 3 To 219/2020, v trestní věci vedené Okresním soudem v Břeclavi pod sp. zn. 1 T 23/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného A. N. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný (v textu též obžalovaný) A. N. byl rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 29. 5. 2020 sp. zn. 1 T 23/2019 uznán vinným pokusem přečinu pojistného podvodu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §210 odst. 1 písm. a), c), odst. 4 tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že dne 27. 9. 2016 požádal jménem svého otce A. N., nar. XY, na pobočce České spořitelny a.s. v XY vedoucí pobočky A. B. o změnu pojistné smlouvy číslo 6001005270 FLEXI KAPITÁL životní pojištění uzavřené v XY dne 11. 4. 2014 mezi pojistitelem Pojišťovna České spořitelny, a.s., Vienna Insurance Group, IČ 47452820, nám. Republiky 115, 530 02 Pardubice (právní nástupce Kooperativa pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group se sídlem v Praze 8, Pobřežní 665/21, PSČ 186 00, identifikační číslo: 471 16 617) a pojistníkem A. N., nar. XY v XY, trvale bytem XY, kde jako obmyšlené osoby pro přijetí pojistného plnění pro případ smrti pojištěného A. N., nar. XY, byly vedeny osoby I. S., nar. XY, s právem na 50 % z pojistného plnění a P. N., nar. XY, s právem na 50 % z pojistného plnění, A. B. vyhotovila obžalovanému formulářovou žádost o změnu pojistné smlouvy číslo 6001005270 datovanou dne 27. 9. 2016 (Žádost o netechnickou změnu v pojistné smlouvě – dále jen žádost), kam podle jeho přání zanesla nový okruh obmyšlených osob tak, aby 28 % z pojistné částky připadlo osobě I. S., nar. XY, aby 14 % z pojistné částky připadlo osobě P. N., nar. XY, aby 18 % z pojistné částky připadlo osobě S. S., nar. XY, aby 18 % z pojistné částky připadlo osobě D. N., nar. XY a aby 22 % z pojistné částky připadlo osobě AAAAA (pseudonym), nar. XY, takto vyplněnou žádost dala A. B. obžalovanému, aby ji předložil svému otci A. N., nar. XY, k podpisu a poté ji podepsanou přinesl zpět k vyřízení na pobočku České spořitelny a.s. v XY, obžalovaný dne 29. 9. 2016 v dopoledních hodinách podle instrukcí předložil tuto žádost na pobočce České spořitelny a.s. A. B., ovšem s padělkem - napodobeninou podpisu oprávněné osoby A. N., nar. XY, přičemž obžalovaný věděl, že A. N., nar. XY, listinu nepodepsal, otec obžalovaného A. N., nar. XY, ještě téhož dne, tj. dne 29. 9. 2016, tedy v den, kdy obžalovaný předložil na pobočce České spořitelny a.s. žádost s padělkem podpisu, zemřel, následně obžalovaný požadoval jako zákonný zástupce své dcery AAAAA, nar. XY, po Pojišťovně České spořitelny, a.s. Vienna Insurance Group, IČ 47452820, vyplacení pojistného plnění na základě této žádosti, Pojišťovna České spořitelny, a.s. Vienna Insurance Group, IČ 47452820, pojistné plnění podle žádosti nevyplatila, přičemž dle uvedené žádosti by částka 418 180 Kč byla neoprávněně vyplacena osobám S. S., nar. XY, D. N., nar. XY a AAAAA, nar. XY, a tímto jednáním tak hrozila I. S., nar. XY, škoda ve výši 158 620 Kč a P. N., nar. XY, škoda ve výši 259 560 Kč.
Za to mu byl podle §210 odst. 4 tr. zákoníku za použití §67 odst. 1, 3 a §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložen peněžitý trest ve výši 200 celých denních sazeb s tím, že jedná denní sazba činí 220 Kč, tedy celková výměra tohoto trestu činí částku ve výši 44.000 Kč. Pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, byl mu podle §69 odst. 1 tr. zákoníku uložen náhradní trest odnětí svobody v trvání jednoho roku. Poškození I. S., nar. XY, bytem XY, a P. N., nar. XY, bytem XY, byli podle §229 odst. 1 tr. ř. se svými nároky na náhradu škody odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních.
Odvolání, které proti tomuto rozsudku obviněný podal, Krajský soud v Brně usnesením ze dne 14. 10. 2020 sp. zn. 3 To 219/2020 podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti tomuto usnesení podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Své dovolání koncipoval tak, že citoval konkrétní pasáže z bodu 1, 7-15 a 17 odůvodnění napadeného usnesení, s jehož obsahem následně polemizuje.
Nejdříve uvedl, že odvolací soud si plete problematiku právních vztahů podle občanského práva a z toho plynoucí práva a povinnosti subjektů těchto právních vztahů. Poukázal na to, že obviněný žádost o netechnickou změnu pojistné smlouvy předložil v Pojišťovně České spořitelny, a. s., a nikoli na pobočce České spořitelny, a. s., konkrétně A. B., neboť právní vztah byl založen mezi touto pojišťovnou a otcem obviněného A. N. starším a A. B. nebyla subjektem právního vztahu, ale toliko zaměstnancem jedné ze smluvních stran. Soudy blíže nezjistily, zda se jednalo o vedlejší pracovní poměr či dohodu o pracovní činnosti.
Pojišťovna České spořitelny, a. s., jako podnikatelka poskytující spotřebitelské služby byla podle obviněného povinna s ohledem na péči řádného odborníka poskytnout jasné a srozumitelné informace a sdělit obviněnému, že musí ověřit podpis pojistníka A. N. staršího na formuláři Žádost o netechnickou změnu pojistné smlouvy, který obviněný vyzvedl, a sdělil této pojišťovně, že jeho otec z důvodu hospitalizace nebude možná moci přijít osobně. Otec obviněného byl v souladu s §419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník”) a s §2 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, spotřebitelem a měl proto postavení slabší strany. Svědkyně A. B. jednající za pojišťovnu buď vlastní neschopností, nebo záměrně tuto skutečnost nesdělila a učinila tak až po smrti A. N. staršího. Obviněný se proto spolu se svou manželkou J. N. obrátil na Okresní soud v Pardubicích s návrhem na vydání předběžného opatření před podáním určovací žaloby podle §80 o.s.ř., aby mj. do rozhodnutí o věci samé pojišťovna zdržela výplatu peněz. Tento jejich návrh byl usnesením Okresního soudu v Pardubicích ze dne 23. 11. 2016 sp. zn. 27 Nc 4001/2016 zamítnut, neboť podle něj nenastala potřeba zatímní úpravy právních poměrů. Okresní soud v Pardubicích doporučil podat žalobu na plnění a k opatrovnickému soudu návrh ke schválení právních úkonů za nezletilou dceru obviněného AAAAA a řešit tuto otázku jako předběžnou. Pokud by postupoval obviněný podle tohoto názoru okresního soudu a podal žalobu na plnění, což neučinil, teprve pak by bylo možné akceptovat tvrzení soudů, že žádal výplatu předmětných částek ve prospěch své nezletilé dcery, což neučinil. Navrhoval, aby soud určil, komu peníze patří. Obviněný několikrát upozorňoval na skutečnost, že z jeho strany nebyla žádána výplata pojistného plnění a že byl podán návrh v určovacím sporu, ale soudy se tím nezabývaly. Obviněný se domnívá, že „neumí-li odlišit policejní orgán žalobu na plnění od určovací žaloby, není to nic divného, ale že toto rozlišení nechápou soudci je tristní. Za tuto neznalost se vyhazují studenti právnických fakult od zkoušek”. Má-li být důkazem svědčícím pro trestné jednání, že se někdo obrátil na nezávislý soud se žádostí, zda tu právo je či není, jedná se o přímé popření práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Obviněný se rovněž obrátil na vedení této pojišťovny se žádostí o dohled nad jednáním svědkyně B. s návrhem, aby peníze byly složeny do soudní úschovy do doby, než v dané věci rozhodne civilní soud, tedy zda akceptuje jednání A. B. jako osoby jednající za pojišťovnu jako právně relevantní či nikoli. Nešlo tedy o žádný „úkon“ směřující k zajištění výplaty pojistného plnění ve prospěch nezletilé AAAAA, jak dovodil soud, ani jednání trestné. Obviněný obšírně poukázal na změnu právního pojmosloví související s přijetím nového občanského zákoníku, kdy pojem právní úkon nahradil právní jednání. Současně poukazuje na to, že trestní právo užívá pojmu úkon toliko v §34 odst. 3 písm. g) tr. zákoníku, které na danou věc nijak nedopadá. Není tedy zřejmé, co měl odvolací soud na mysli, pokud dovodil přímý úmysl obviněného ze skutečnosti, že s ohledem na způsob jednání obviněného při předkládání žádosti i na to navazujících úkonů, obviněný požadoval jako zákonný zástupce své dcery AAAAA plnění po Pojišťovně České spořitelny, a. s.
Obviněný dále spatřuje nedostatečná skutková zjištění obou soudů v tom, že orgány činné v trestním řízení porušily ustanovení §105 tr. ř. a před znalci OKTE zatajily zdravotní stav A. N. staršího v podobě nevyléčitelné nemoci s mnoha obtížemi terminálního stadia života ve dnech 19. 9. 2016 – 29. 9. 2016, přestože tito znalci připustili, že zdravotní stav posuzovaného může mít vliv na rukopis člověka a jeho schopnost psát. Zdravotní stav lze přezkoumat jen lékařem s ohledem na jeho zdravotní obtíže, medikaci apod. Žádný z orgánů činných v trestním řízení jim tyto informace nepředal a ani znalci je neměli vůli zjišťovat. V pozdějších stadiích trestního řízení znalci OKTE i revizní znalec chránili výsledky své práce a zdravotní stav A. N. staršího bagatelizovali. V daném případě nebyli přibráni znalci z oboru farmakologie a interního a geriatrického a kliniky, kde byl N. starší hospitalizován za účelem posouzení vlivu zdravotního stavu na schopnost psaní a změny rukopisu v průběhu let. Takto zjištěné výsledky měly být postoupeny grafologickým znalcům, což se však nestalo. Obviněný dále upozorňuje na rozdílné závěry znaleckých posudků, kdy podle vyjádření OKTE je sporný podpis roztřesený a podle revizního znalce JUDr. Straky naopak vyšší kvality, než podpisy, které učinil N. starší týden předtím, ačkoli bylo zjištěno, že byl podepsán neznámého dne a neznámého dne byl i ověřen A. B. Revizní znalec JUDr. Straka se odvolává na podpis na dokumentu, se kterým bylo manipulováno, a soud prvního stupně na to nereagoval. Soudy přes tyto rozpory mechanicky převzaly závěry znaleckých posudků a nepodrobily je kritickému hodnocení nejen právní korektnosti, ale i věcné správnosti v intencích nálezu Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2020 sp. zn. I. ÚS 3937/18, čímž porušily právo obviněného na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Obviněný se dále velmi obsáhle zabývá a zpochybňuje závěr odvolacího soudu, že rozdíly mezi srovnávacími a sporným podpisem měly být hodnoceny jako výsledek zhoršeného zdravotního stavu, který je podchycen lékařskými zprávami a výpovědí svědkyně H. M. – K. popisující průběh hospitalizace A. N. staršího s tím, že na něj neměl vliv. Jeho zdravotní stav nebyl řádně přezkoumán, tím spíše jaký mohl mít vliv na jeho schopnost psát, roztřesenost ruky apod. Odvolací soud podle obviněného překroutil výpověď této svědkyně, neboť tato vůbec nesdělila, že by se u posuzovaného neprojevovaly žádné vedlejší účinky podaných léků (zejména i ve vztahu k léku Degan). Pokud se revizní znalec JUDr. Straka vyjadřoval, že podpis vykazuje vyšší kvalitu oproti srovnávacím podpisům jen několik dnů starším, znamenalo by to, že by se zdravotní stav posuzovaného musel zlepšit a nikoli zhoršit, jak tvrdila obhajoba. K takovému vyjádření však není oprávněn a revizní znalec nemůže hodnotit ani výslech svědkyně M. – K., neboť se jedná o otázky nespadající pod jeho odbornost. Nadto je v rozporu s faktickým zdravotním stavem posuzovaného, který za dva dny po podpisu zemřel. Sužovalo ho úporné zvracení, byl pod vlivem léků a M. – K. při výslechu uvedla, že byl celkově špatný. Stejně tak je jeho závěr v rozporu se závěry odborného vyjádření OKTE, podle něhož by rozdíly mezi podpisy mohly být také důsledkem vývoje jeho podpisu, vlivu nějaké nemoci, stáří apod. Z uvedeného plyne, že zdravotnická dokumentace zemřelého otce obviněného nebyla dostatečně zkoumána, a to zejména v potřebném rozsahu den po dni. Tato zdravotnická dokumentace není ani součástí spisu, takže se s ní soudy nemohly důkladně seznámit, ačkoli z ní dovozují závěry v neprospěch obviněného. Součásti spisu je toliko závěrečná zdravotní zpráva ze dne 30. 9. 2016. Na základě jediné listiny ze zdravotnické dokumentace nelze dovozovat, co v zdravotnické dokumentaci je či není.
Dále obviněný poukazuje na nerovné postavení znalkyně Mgr. Ivany Krátké oslovené obhajobou k vypracování znaleckého posudku z oboru písmoznalectví, specializace ruční písmo v porovnání s ve věci dříve zpracovaným odborným vyjádřením OKTE a revizním znalcem. Znalkyně oslovená obhajobou měla k dispozici jen zlomek srovnávacího materiálu obsahujícího podpisy A. N. staršího podepsané na listinách od roku 2003 do roku 2016, které byly hned po vypracování dřívějšího odborného vyjádření OKTE a revizního posudku vráceny poskytovatelům, aniž by je policejní orgán či státní zástupce vyžádali znovu i pro tuto znalkyni, která byla zbývajícími znalci později napadána a znevěrohodněna. Tímto postupem byla porušena práva obviněného na obhajobu a spravedlivý proces. Odvolací soud uvedl, že revizní znalec JUDr. Straka byl zklamán posudkem Mgr. Krátké, s jejímiž závěry se neztotožňuje, který považuje za alibistický ve smyslu, že nikoho nepoškodí ani nikomu nepomůže. Takové tvrzení je podle obviněného „projevem arogance a hulvátství” projevované i během jeho vystupování před soudem, ale i projevem neprofesionality, když pomlouvá jinou znalkyni. Obviněný dále doplnil, že „konec konců se jeho projevům ani nelze divit, tvrdí-li, že ve znaleckém oboru se pohybuje čtyřicet let; je tedy evidentní, jaká je jeho praxe a pro koho ji v době totality prováděl”.
Dovolatel taktéž zpochybňuje, že by protokol o domovní prohlídce měl být důkazem o trestnosti jeho jednání, protože by nebylo logické, aby vydal žádost o netechnickou změnu pojistné smlouvy s padělaným podpisem, ale již dávno předtím by jej zničil. Naopak podpis na něm byl pravý, proto jej obviněný v klidu předal k bližšímu zkoumání. Policejní orgán nemusel organizovat „cirkus” prostřednictvím státního zástupce a soudu. Mohl zatelefonovat a vyžádat si dokument od obviněného daleko dříve. Podle obviněného je nejasné, co myslí odvolací soud lékařskými zprávami ohledně poslední hospitalizace a listinné materiály předložené obhájkyní k léčivým přípravkům užívaným zemřelým N. starším, když součástí důkazního materiálu jsou jen dvě listiny zdravotnické dokumentace a materiály z webových stránek SÚKLu, k nimž poskytla informace až svědkyně M. – K. Soudy obou stupňů tak vytvářely protiprávní konstrukce o povaze občanskoprávního řízení před Okresním soudem v Pardubicích týkajícím se nezl. AAAAA i povaze medicínského práva.
Obviněný nepovažuje za vhodné, aby odvolací soud k podpoře svých závěrů v jeho neprospěch argumentoval vyděděním obviněného ze strany jeho otce. Obsáhle poukázal na charakter jeho sestry I. S., která podle něj rozvrátila rodinu, a donutila jejich otce, aby vydědil obviněného. O otce se přestala zajímat, když na její dceru V. B. odmítl převést spoluvlastnický podíl na svých nemovitostech, kvůli čemuž na něj zanevřela a nepostarala se o něj v době jeho nemoci a před smrtí. Nadto o platnosti vydědění obviněného z roku 2011 je vedený spor u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 16 C 16/2020, který není pravomocně ukončen. Obviněný zpochybňuje, že by se doznal, neboť tím, že měl u sebe právem předmětnou listinu žádosti s inkriminovaným podpisem, se k ničemu nedoznal, když mu ji otec sám svěřil, aby ji opatroval. Stejně tak zpochybňuje, že je v žádosti jednoznačně provedena změna i ve prospěch jeho dcery AAAAA, za níž jsou pak práva uplatňována obhájkyní obviněného JUDr. Blankou Schöblovou. V žádosti jsou pokráceny podíly původně obmyšlených P. N. a I. S. ve prospěch všech vnuček: dvou dcer sestry obviněného S., jedné dcery bratra obviněného N. a jedné dcery obviněného. Obhájkyně obviněného pak žádná práva na plnění ve prospěch AAAAA neuplatňuje, neboť se jedná o žalobu na určení podanou k Okresnímu soudu v Pardubicích, zda plnění má být rozděleno mezi původně obmyšlené P. N. a I. S. podle pojistné smlouvy ve znění z března 2016 anebo mezi obě tyto osoby a zároveň všechny shora zmíněné vnučky zemřelého N. staršího. Jestliže odvolací soud považuje využití ústavního práva obviněného obrátit se na soud podle ustanovení §80 o.s.ř. dokladem o nějaké trestné činnosti, „jde o unikát, který si zaslouží publikovat“.
Závěr odvolacího soudu o tom, že obviněný zneužil svého těsného kontaktu s otcem A. N. starším v době, kdy již na tom byl zdravotně špatně a nacházel se pouze dva dny před svou smrtí, když se snažil změnit majetkové poměry v rodině, kde jsou neurovnané vztahy, pokládá za „nehoráznou a nechutnou pomluvu obviněného soudem bez jakékoli opory v důkazním materiálu”. Je totiž evidentní, že N. starší se rozhodl ke změně pojistné smlouvy sám svobodným rozhodnutím a o ní i osobně jednal na pobočce České spořitelny, a. s., v XY. Obviněný se o otce spolu se svou manželkou poctivě starali, vařili mu, uklízeli a vozili jej na chemoterapii, na rozdíl od „hodných sourozenců” I. S. a P. N., kteří se po odmítnutí převodu majetku dceři svědkyně S. s ním odmítali nadále stýkat. Oba obmyšlení sourozenci obviněného otce ani jednou nenavštívili v nemocnici. Odvolací soud podle obviněného není oprávněn porušovat normy občanského práva vůči obviněnému.
Nelze též souhlasit s přihlédnutím soudu k jeho předchozímu odsouzení pro trestný čin výtržnictví, jako ke sklonu obviněného páchat trestnou činnost, neboť se obviněný již osvědčil. Ustanovení §42 tr. zákoníku nezná jako přitěžující okolnost sklon k páchání trestné činnosti a odvolací soud není oprávněn rozšiřujícím výkladem zákona vytvářet další kategorii přitěžujících okolností.
Obviněný proto v závěru navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 10. 2020 sp. zn. 3 To 219/2020, jakož i rozsudek Okresního soudu v Břeclavi ze dne 29. 5. 2020 sp. zn. 1 T 23/2019, a věc podle §265 l tr. ř. přikázal k novému projednání Okresnímu soudu Brno-venkov. (Zde není patrné, jestli se jedná pouze o písařskou chybu, nebo zda obviněný navrhl, aby věc byla přikázána jinému okresnímu soudu, než který ve věci rozhodoval jako soud prvního stupně).
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání obviněného nejprve uvedl, že se ohrazuje proti konkrétním nemístně akcentovaným formulacím užitým obviněným koncipovaným jeho obhájkyní, která je advokátkou. Je proto mimo jiné vázána povinností zachovávat náležitou úctu a zdvořilost vůči soudům, jak vyplývá z čl. 17 odst. 1 Usnesení představenstva České advokátní komory ze dne 31. října 1996, kterým se stanoví pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže advokátů České republiky. Za odpovídající této povinnosti advokáta státní zástupce rozhodně nepovažuje ironizující a neuctivé formulace typu: „Je namístě, aby si soud nepletl problematiku právních vztahů “ (str. 3), „ [j]e naprosto nesmyslný závěr soudu prvního stupně…“ „ Že neumí odlišit policejní orgán žalobu na plnění od určovací žaloby, není nic divného, ale že toto rozlišení nechápou soudci je tristní. Za tuto neznalost se vyhazují studenti právnických fakult od zkoušek.“ (str. 4), „ fatální neznalosti hmotně-právních a procesně-právních předpisů občanského práva … “ a „[s]oudy obou stupňů zcela nesmyslně vytvářely protiprávní konstrukce… “ (str. 8), „Jde o nehoráznou a nechutnou pomluvu odsouzeného soudem… “, „ je další nehoráznou pomluvou odsouzeného odvolacím soudem. “ (str. 17) apod. Použití takto agresivně laděných formulací lze přitom považovat nejen za neetické, ale v kontextu s celkovou koncepcí dovolání se státní zástupce nemůže ubránit dojmu, že jde patrně o způsob, jakým se obviněný snaží zakrýt určitou argumentační vyprázdněnost svého opravného prostředku. Dovolání obviněného zřetelně naráží na obsahové limity dovolacích námitek ve smyslu §265a odst. 4 tr. ř., neboť zvolená formulace dovolání obsahově představuje pouhou, nadto dosti nepřehledně strukturovanou polemiku jen s konkrétními pasážemi textu odůvodnění napadeného rozhodnutí. Obviněný tak nenamítá zřetelně vady napadeného rozhodnutí, ale demonstruje spíše jen svůj nesouhlas se způsobem, jakým odvolací soud své závěry odůvodnil. Z takto strukturovaného dovolání pak lze smysluplnou dovolací argumentaci dovozovat jen s obtížemi. Nadto nelze přehlédnout, že obviněný zjevně opomněl uplatnit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. v jeho druhé alternativě, neboť napadeným rozhodnutím odvolacího soudu bylo zamítnuto odvolání obviněného a odvolací soud sám ve věci nečinil vlastní hmotněprávní závěry. Tento formální nedostatek však nebrání tomu, aby se Nejvyšší soud zabýval obsahem podaného dovolání.
Lze-li tedy z takto koncipovaného dovolání obviněného jen s jistým úsilím extrahovat konkrétní dovolací námitky, státní zástupce se s nimi rozhodně neztotožňuje. V prvé řadě nelze souhlasit s tezí obviněného, že by na jeho trestní odpovědnost měla jakýkoli vliv ta skutečnost, že A. N. starší (dále též jen „pojistník“) byl v postavení spotřebitele, z čehož vyplývá zvýšená úroveň jeho právní ochrany v občanskoprávních vztazích. Smysl zvýšené právní ochrany spotřebitele totiž jistě nelze vykládat tak, že by poskytoval ochranu podvodnému jednání další osoby tj. obviněného, který v rámci takto chráněného občanskoprávního vztahu předložil dokument opatřený padělaným podpisem pojistníka a který přímo směřoval ke změně poměrů pojistného plnění mezi obmyšlenými. Právě toto podvodné jednání je totiž podstatou přisouzeného trestného činu, nikoli to, zda by si v případě podrobnějších instrukcí pracovnice A. B., zastupující zde pojišťovnu, snad – ryze hypoteticky – následně obviněný počínal ještě obezřetněji a kromě padělaného podpisu by – opět ryze hypoteticky – padělal například i ověřovací doložku u padělaného podpisu pojistníka. Na právní posouzení jednání obviněného tak uvedený právní rámec vztahu mezi pojistníkem a pojistitelem (pojišťovnou) nemá žádný vliv, stejně tak je bez významu, že toto upřesnění poskytla pojišťovna až po smrti pojistníka, neboť tím není nijak dotčena ta základní prokázaná skutečnost, že pojistníkův podpis byl padělán. Pokud se na několika místech obviněný pokouší osvětlit důvody svého počínání spočívajícího v podání příslušných občanskoprávních návrhů (v zastoupení své nezletilé dcery, tj. osoby domněle obmyšlené) a zdůrazňuje okolnost, že jednal po právu, neboť pouze realizoval své základní právo obrátit se na soud, opět se s ním nelze ztotožnit. V daných souvislostech se obviněný dopustil přisouzeného pokusu přečinu pojistného podvodu již tím, že pojišťovně předložil vědomě podklad pro změnu okruhu obmyšlených osob opatřený padělaným podpisem pojistníka, neboť již tím uvedl „nepravdivé údaje v souvislosti se změnou pojistné smlouvy“. Na to navazující kroky, jimiž obviněný usiloval o to, aby pojistné plnění nebylo v plném rozsahu vyplaceno skutečným obmyšleným P. N. a I. S., ale upozorňoval na údajně jiný okruh obmyšlených ve smyslu jím podané listiny s padělaným podpisem, lze podle názoru státního zástupce považovat za naplnění znaku uvedení nepravdivých údajů „při uplatnění práva na plnění z pojištění“. Podstatné zde je, že obviněný i nadále setrvával na tom, aby k rozvržení pojistného plnění došlo na podkladě jím samým předložených nepravdivých údajů, neboť pouze tak by byl naplněn ekonomický smysl celého jeho počínání. Lze ostatně poznamenat, že uplatnění konkrétního procesního návrhu podaného k Okresnímu soudu v Pardubicích ani není vůbec zmíněno ve skutkové větě rozsudku soudu prvého stupně. Již z tohoto důvodu je zcela bez významu okolnost, jakým konkrétním žalobním typem se obviněný v zastoupení své nezletilé dcery zamýšlel domoci (ve výsledku) toho, aby pojistné plnění bylo vyplaceno v souladu s nepravdivě tvrzenou vůlí pojistníka. Pokud by totiž obviněný skutečně chtěl jednat po právu a v souladu s řádně projevenou vůlí pojistníka, jednoduše by k podání jakéhokoli občanskoprávního návrhu neměl důvod.
Za určitý náznak hmotněprávně relevantní námitky lze považovat tu část dovolání obviněného, v níž formuluje závěr, že se nedopustil jednání, které bezprostředně směřovalo k uvedení nepravdivých údajů, neboť se mělo jednat o pravost podpisu, nikoli o nějaké údaje na této listině. Tuto námitku však státní zástupce považuje za neopodstatněnou, neboť za údaj, který je nepravdivý lze považovat i padělek podpisu pojistníka, neboť podpis je skutečností osvědčující údaje v listině uvedené, v konkrétním případě tedy údaje o vůli pojistníka změnit počet a podíly obmyšlených osob.
Další rozsáhlá oblast „komentářů“ obviněného se týká oblasti skutkových zjištění soudů, avšak s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se nelze domáhat jejich přezkoumání. Zjištěný skutkový stav věci je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Ve věci přitom nelze shledat žádný, natož extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Naopak lze konstatovat, že soudy obou stupňů v dané věci zcela řádně zjistily skutkový stav, a to bez důvodných pochybností a v rozsahu potřebném pro rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. ř.). Zároveň řádně provedené důkazy pečlivě hodnotily přihlížejíce ke všem skutečnostem jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemných souvislostech a v souladu s pravidly formální logiky, tj. zcela v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů (§2 odst. 6 tr. ř.). Státní zástupce má za to, že v podrobnostech lze zcela odkázat na dostatečná skutková zjištění soudů obou stupňů a ke skutkovým námitkám obviněného se stručně vyjádřil v tom smyslu, že vytýkanými vadami napadená rozhodnutí netrpí. Státní zástupce k tomu shrnul, že pokud obviněný i nyní ve svém dovolání setrvává na svém stanovisku, že sporný podpis na inkriminované listině je pravým podpisem pojistníka, byla tato skutková verze provedeným dokazováním vyloučena.
Vytýká-li obviněný odvolacímu soudu, že se zabýval jeho předchozím, již zahlazeným, odsouzením, nejedná se o vadu, tím méně o vadu odpovídající některému ze zákonných dovolacích důvodů. Již sám názor obviněného, že soud není oprávněn formulovat přitěžující okolnosti nad rámec jejich demonstrativního výčtu v §42 tr. zákoníku je nesprávný. Opak je totiž pravdou a nad rámec takového demonstrativního výčtu může soud přihlédnout i k přitěžujícím okolnostem v zákoně výslovně neuvedeným. V předkládané věci je však podstatné, že odvolací soud zcela správně předchozí zahlazené odsouzení za přitěžující okolnost nepovažoval, což mu však na druhou stranu nijak nebránilo zohlednit tuto skutečnost při hodnocení osoby obviněného.
Státní zástupce tedy ve svém celku považuje dovolání obviněného za zjevně neopodstatněné a navrhl proto, aby bylo v neveřejném zasedání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 10. 2020 sp. zn. 3 To 219/2020 je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Jeho dovolání splňuje náležitosti obsahu podle §265f odst. 1 tr. ř. a podal je prostřednictvím své obhájkyně, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v ustanovení §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením. Zároveň je třeba dát za pravdu vyjadřujícímu se státnímu zástupci v tom, že nebyl chybně uplatněn též dovolací důvod podle §265b podané písm. l ) tr. ř., neboť dovoláním je třeba primárně napadnout rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž v této věci bylo odvolání obviněného zamítnuto jako nedůvodné. Vzhledem k tomu, že takovéto pochybení je ze strany dovolatelů činěno běžně, Nejvyšší soud k němu při svém postupu nepřihlédl, aby nebyl nařčen z přepjatého formalismu. Zároveň se nemohl ubránit konstatování, že dovolání v sobě obsahuje formulace, které balancují na hranici slušnosti a korektnosti, na což bude v dalším textu ještě reagováno.
Pokud jde o uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , tak ten je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. S poukazem na uvedený dovolací důvod se naopak není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Nejvyšší soud po prostudování obsahu podaného dovolání v kontextu s napadenými rozhodnutími soudů byl nucen konstatovat, že obviněný v něm neuplatnil jedinou námitku hmotněprávního charakteru.
Konkrétně výtky, že obviněný sám nepředložil žádost o netechnickou změnu pojistné smlouvy na pobočce České spořitelny, a. s., A. B., nýbrž Pojišťovně České spořitelny, a.s., a že svědkyně B. nebyla subjektem pojistné smlouvy, nemají na trestněprávní hodnocení skutku žádný vliv. V popisu skutku je podrobně specifikováno, kde a kdy obviněný požádal o změnu pojistné smlouvy č. 6001005270 FLEXI KAPITÁL - životního pojištění, přičemž vyzvednutí předmětné žádosti a její odevzdání s padělaným podpisem jeho otce obviněný skutečně učinil na pobočce České spořitelny, a. s. Nadto užití slovního spojení, že odvolací soud si plete problematiku právních vztahů podle občanského práva , když obviněný poukazuje na domnělé pochybení soudu při označení pobočky a pojistitele, která ve skutečnosti soud ani neučinil, je jen jednou z mnoha nemístných formulací a poznámek užitých v dovolání obviněného ve vztahu k soudu a soudnímu znalci JUDr. Strakovi, jak bude ještě uvedeno dále.
Obviněný ve svém dovolání též obšírně poukázal na související občanskoprávní řízení vedené u Okresního soudu v Pardubicích, které jako zákonný zástupce (spolu se svou manželkou) své dcery AAAAA zahájil za účelem zdržení výplaty peněz z pojistné smlouvy FLEXI Kapitál původně obmyšleným sourozencům I. S. a P. N. Rovněž vyzdvihl domnělé pochybení A. B. zastupující pojistitele z této smlouvy, tj. Pojišťovnu České spořitelny, a. s., tedy že jej nepoučila o nutnosti ověření podpisu pojistníka A. N. staršího na formuláři Žádost o netechnickou změnu pojistné smlouvy. Tato argumentace však nemá na trestnost jednání obviněného spočívajícího ve zfalšování podpisu jeho otce na předmětném formuláři a jeho předání svědkyni B. za účelem změny obmyšlených v této smlouvě jakýkoli podstatný vliv. Oba soudy nižších stupňů ani nepovažovaly vedení tohoto civilního sporu za důkaz trestného jednání obviněného. Stejně tak nebylo porušeno právo obviněného na spravedlivý proces tím, že by se obrátil na nezávislý soud, jak dovozuje obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku, neboť oba soudy nižších stupňů nekladly za vinu obviněnému vedení soudního sporu zahájeného poté, co se obviněný dopustil stíhaného jednání, pouze zjišťovaly průběh tohoto civilní řízení (stejně tak jako řízení vedených Okresním soudem v Břeclavi pod sp. zn. 10 C 28/2014 a 10 C 12/2018 a dědické řízení vedené pod sp. zn. 41 D 1209/2016), neboť na ně odkazovala obhajoba opakovaně již v předchozím řízení. I prostřednictvím takto získaných informací bylo třeba zjistit charakter rodinných vztahů v rodině obviněného, jimiž se dopodrobna zabýval zejména nalézací soud, právě s ohledem na jejich dopad na stíhaný skutek. Je nutno dále zdůraznit, že oba soudy hodnotily svědkyni A. B. jako nevěrohodnou a její počínání v nyní projednávané věci jako neprofesionální s tím, že si byla vědoma, že nepostupuje v souladu s platnými firemními předpisy, též porušila povinnost mlčenlivosti a předmětnou žádost pak dokonce skartovala. Jak dovodil nalézací soud v bodě 25 odůvodnění svého odsuzujícího rozsudku, na nějž Nejvyšší soud v podrobnostech odkazuje, ani takto nestandardní postup svědkyně B. nemohl mít vliv na trestněprávní charakter jednání obviněného. Je nutno též striktně odmítnout vyjádření obsažené v dovolání ohledně chápání rozdílu mezi žalobou na plnění a žalobou určovací a stejně tak sondu do právního pojmosloví a vztahu dříve užívaného termínu právní úkon a právní jednání. Odvolací soud v poslední větě v bodě 14 odůvodnění napadeného usnesení dovodil přímý úmysl obviněného mimo jiné ze způsobu jeho jednání při předkládání této žádosti i na nich navazujících úkonů, kdy obviněný podle odvolacího soudu požadoval jako zákonný zástupce své dcery AAAAA plnění po Pojišťovně České spořitelny. Sousloví na nich navazujících úkonů je zjevně užito v obecném slova smyslu pojmu úkon, a nikoli úkonu právního, jak se zcela nevhodným způsobem snaží vysvětlit obviněný ve svém dovolání.
Dále je nutno rovněž odmítnout obsáhlé výtky obviněného týkající se porušení procesního ustanovení §105 tr. ř. o přibrání znalců, o nedostatečném zkoumání zdravotního stavu A. N. staršího, vč. jeho zdravotnické dokumentace a vlivu jeho onemocnění na jeho schopnost psaní a zkoumání možnosti změny jeho podpisu. Dále i námitky ohledně rozdílů mezi jednotlivými znaleckými posudky a odborným vyjádřením, tvrzené znevýhodnění soudní znalkyně Mgr. Ivany Krátké před ostatními znalci, a nesouhlas obviněného s hodnocením znaleckého posudku Mgr. Ivany Krátké ze strany soudního znalce JUDr. Straky. Jedná se totiž o námitky ryze procesní, popřípadě skutkové, týkající se rozsahu zjišťování skutkového stavu oběma soudy nižších stupňů a jimi učiněného hodnocení provedených důkazů, které v žádném ohledu neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť se nejedná o nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotněprávní posouzení. Nejvyšší soud tudíž není oprávněn ani povinen tyto přezkoumávat. Oba soudy nižších stupňů pečlivě zkoumaly též rodinné vztahy v širší rodině N. a jejich dopad na daný případ, aniž by stranily jakémukoli jejímu členu, ať už ze strany obviněného, popřípadě poškozených I. S. a P. N. Je patrné, že dovolací argumentace obviněného jako celek se snaží zpochybnit řádně prokázaná skutková zjištění obou soudů ohledně nepravosti podpisu na žádosti o netechnickou změnu pojistné smlouvy, kterou obviněný předložil na pobočce České spořitelny, a. s., tedy se snaží zpochybnit, že stíhaný skutek spáchal, a teprve poté poukazuje na nesprávné právní posouzení skutku, aniž by měl snahu předložit jediný právně relevantní argument. Naopak soudy se opakovaně uplatněnými námitkami obviněného týkajícími se znaleckého zkoumání sporného podpisu i zdravotního stavu jeho otce pečlivě zabývaly a vyhověly požadavkům na kritické hodnocení ve věci vypracovaných znaleckých posudků, které je třeba podrobit všestranné prověrce nejen právní korektnosti, ale i věcné správnosti, přičemž oba znalecké posudky i odborná vyjádření OKTE hodnotily stejně pečlivě, jako každý jiný důkaz, tedy plně v intencích nálezu Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2020 sp. zn. I. ÚS 3937/18, jehož se dovolával obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku.
Obviněný v dovolání též napadl závěr odvolacího soudu ohledně zneužití jeho těsného kontaktu s otcem A. N. starším v době před jeho smrtí, jako přitěžující okolnosti ve smyslu §42 tr. zákoníku. Stejně tak nesouhlasí s přihlédnutím soudu k jeho předchozímu odsouzení pro trestný čin výtržnictví, ačkoli se již osvědčil, z nichž odvolací soud měl dovodit jeho sklon k páchání trestné činnosti. V tomto směru je nutno uvést, že ani tyto námitky nespadají pod obviněným uplatněný dovolací důvod, neboť jimi ve skutečnosti napadá výrok o trestu a úvahy odvolacího soudu ohledně stanovení jeho druhu a výměry. Námitky týkající se uloženého trestu ale lze uplatnit pouze na základě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který však obviněný neuplatnil. V této souvislosti je ale třeba zmínit, že ani ten by nebyl v nyní posuzované věci naplněn, neboť jej lze uplatnit pouze v případě, jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná případná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku, nelze v dovolání namítat prostřednictvím posledně zmíněného ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř.
Na samotný závěr nelze nepoukázat na zbytečně agresivně formulované pasáže dovolání, zejména ty jeho části, v nichž jsou nevhodně komentováni a ironizováni policisté, soudní znalci i ve věci rozhodující soudy. Zvolená koncepce dovolání obviněného hraničí s porušením advokátní etiky upravené v ustanovení §17 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož advokát postupuje zejména při výkonu advokacie tak, aby nesnižoval důstojnost advokátního stavu; za tím účelem je zejména povinen dodržovat pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže. Tato pravidla upravuje stavovský předpis, jímž se rozumí Usnesení představenstva České advokátní komory č. 1/1997 Věstníku, kterým se stanoví pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže advokátů České republiky (etický kodex), podle něhož je advokát v souladu s čl. 4 odst. 1 všeobecně povinen poctivým, čestným a slušným chováním přispívat k důstojnosti a vážnosti advokátního stavu, stejně tak podle čl. 17 odst. 1 je povinen vůči soudům, rozhodčím orgánům, orgánům veřejné správy a jiným orgánům, které rozhodují v právních věcech, jakož i vůči osobám, které plní jejich úkoly, zachovávat náležitou úctu a zdvořilost. O dodržení těchto pravidel ze strany zpracovatelky dovolání lze s ohledem na formulace v něm obsažené důvodně pochybovat. Zároveň nelze nezmínit, že dovolání obviněného je značně nepřehledné a ve svém důsledku představuje pouhou polemiku s odůvodněním napadeného usnesení odvolacího soudu, tedy takto koncipované dovolání ve své podstatě balancuje na hranici přípustnosti. Dovolání proti důvodům rozhodnutí totiž není s ohledem na ustanovení §265a odst. 4 tr. ř. přípustné, a jako takové by jej bylo nutno ve smyslu §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. bez věcného přezkumu odmítnout. Nejvyšší soud vědom si práva obviněného na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod tak s nemalou mírou benevolence nepostupoval, aby jej nevyloučil z věcného přezkumu a možnosti se domáhat stanoveným postupem svého práva u Nejvyššího soudu.
Vzhledem k výše uvedenému, jakož i na základě Nejvyšším soudem učiněných zjištění a závěrů bylo dovolání obviněného v konečném výsledku shledáno jako podané z jiných důvodů než připouští zákonný katalog důvodů dovolání zakotvený v ustanovení §265b odst. 1, 2 tr. ř., a proto bylo odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., přičemž tak bylo učiněno v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 22. 4. 2021
JUDr. František Hrabec
předseda senátu