ECLI:CZ:NS:2021:4.TDO.451.2021.1
sp. zn. 4 Tdo 451/2021- 240
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 5. 2021 o dovolání obviněného J. K. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. 55 To 451/2020, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 2 T 117/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 17. 9. 2020, sp. zn. 2 T 117/2020, byl obviněný J. K. (dále jen obviněný, popř. dovolatel) uznán vinným zločinem krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku (jednání pod bodem 1-3) a zločinem krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku (jednání pod bodem 4), kterých se podle skutkových zjištění tohoto soudu dopustil tím, že:
ačkoliv dne 4. 8. 2019 vykonal nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců ve věznici s dozorem, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 15. 6. 2017, č.j. 2 T 230/2016-54, v právní moci dne 15. 6. 2017, za přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, tak
1.
v XY, dne 4. 3. 2020 okolo 14:40 hod. v prodejně potravin P. uschoval do bundy, kterou nesl v ruce, dvě čokolády značky Milka v celkové hodnotě 74 Kč a sváteční misku Dorant 200 g v hodnotě 31,40 Kč a s tímto zbožím prošel přes pokladnu bez zaplacení ke škodě podnikající fyzické osoby A. K., IČ: XY (převzato z rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 17. 6. 2020, č.j. 5 T 48/2020-76, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 28. 8. 2020, č.j. 31 To 299/2020-91),
2.
dne 17. 3. 2020 v době kolem 13:30 hodin v XY, v prodejně Albert, vzal z prodejní plochy 1 balení masa v hodnotě 83,30 Kč, 1ks energetického nápoje RedBull v hodnotě 29,90 Kč a 1 balení pralinek v hodnotě 49,90 Kč, a v úmyslu si toto zboží přisvojit s ním odešel z prodejny bez zaplacení, čímž způsobil škodu společnosti Albert Česká republika, s.r.o., IČO 44012373, sídlem v Praze 5, Radlická 520/117, ve výši 163,10 Kč,
3.
dne 19. 3. 2020 v době kolem 15:00 hodin v XY, v prodejně Albert, vzal z prodejní plochy 1 ks kapsičky Pribináček vanilkový v hodnotě 17,90 Kč, 2 balení sýrů Eidam 45% v hodnotě 30,90 Kč/ks a 1ks plechovky ledové kávy v hodnotě 21,90 Kč, přičemž ledovou kávu částečně zkonzumoval na prodejně, aniž by za ni zaplatil, a s ostatním uvedeným zbožím, v úmyslu si toto zboží přisvojit, odešel z prodejny bez zaplacení, čímž způsobil škodu společnosti Albert Česká republika, s.r.o., IČO 44012373, sídlem v Praze 5, Radlická 520/117, ve výši 101,60 Kč,
4.
dne 17. 4. 2020 v době kolem 16:00 hodin v XY, v prodejně Lidl, vzal z prodejní plochy 1 ks zmrzliny pistácie v hodnotě 14,90 Kč a 1 ks energetického nápoje Red Bull v hodnotě 34,90 Kč, a v úmyslu si toto zboží přisvojit s ním odešel z prodejny bez zaplacení, čímž způsobil škodu společnosti Lidl Česká republika, v.o.s., IČO 26178541, sídlem v Praze 5, Nárožní 1359/11, ve výši 49,80 Kč,
přičemž jednání ad 2. – ad 4. se dopustil v době nouzového stavu, který byl usnesením vlády České republiky ze dne 12. 3. 2020 č. 194, uveřejněným ve sbírce zákonů pod č. 69/2020 Sb., vyhlášen z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru (označovaný jako SARS CoV-2) na území České republiky od 14.00 hodin dne 12. 3. 2020 na dobu 30 dnů, prodloužený do 30. 4. 2020 usnesením vlády České republiky ze dne 9. 4. 2020 č. 396, uveřejněným ve sbírce zákonů pod č. 156/2020 Sb., a následně prodloužený do 17. 5. 2020 usnesením vlády České republiky ze dne 30. 4. 2020 č. 485, uveřejněným ve sbírce zákonů pod č. 219/2020 Sb., na základě souhlasu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.
2. Za uvedené zločiny krádeže uložil soud obviněnému podle §205 odst. 4 tr. zákoníku za užití §43 odst. 1 tr. zákoníku, §45 odst. 1 tr. zákoníku a §58 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný společný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, přičemž pro výkon tohoto trestu byl obviněný podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
3. Současně soud prvního stupně zrušil výrok o vině a trestu z rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 17. 6. 2020, č. j. 5 T 48/2020-76, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 28. 8. 2020, č. j. 31 To 299/2020-91, jakož i další výroky, které mají v uvedených výrocích o vině a trestu svůj podklad.
4. Podle §228 odst. 1 tr. ř. soud uložil obviněnému rovněž povinnost nahradit poškozené Albert Česká republika, s. r. o., IČO 44012373, sídlem v Praze 5, Radlická 520/117, škodu ve výši 21,90 Kč.
5. Proti rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 17. 9. 2020, sp. zn. 2 T 117/2020, podala odvolání pouze státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Liberci, a to v neprospěch obviněného do výroku o trestu, když nesouhlasila s aplikací §58 odst. 1 tr. zákoníku. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. 55 To 451/2020 tak, že ho podle §256 tr. ř. zamítnul.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
6. Proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. 55 To 451/2020, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku nebo jinému nesprávnému hmotněprávnímu posouzení.
7. Naplnění zvoleného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spatřuje v tom, že posouzení jeho jednání jako krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku nebylo v posuzovaném případě na místě. Má za to, že tato kvalifikovaná skutková podstata není automaticky naplněna tím, že skutek spáchal za nouzového stavu, který byl vyhlášen vzhledem k onemocnění Covid-19.
8. Uznává, že se po vyhlášení rozsudku soudem prvního stupně vzdal práva na odvolání, ale vyslovuje domněnku, podle které se měl odvolací soud při rozhodování o odvolání státní zástupkyně vypořádat také s tím, že samotný výrok o vině je vadný, jinými slovy měl přezkoumat nejenom výrok o trestu, který státní zástupkyně ve svém odvolání napadala, ale i výrok o vině. Proto zastává názor o možnosti napadnout dovoláním výrok o vině, přestože proti původnímu rozhodnutí soudu prvního stupně nepodal odvolání.
9. Poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 15 Tdo 110/2021, ve kterém dovolací soud rozhodoval o tom, kdy je možné kvalifikovat jednání podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. V daných souvislostech považuje rozsudek, kterým byl uznán vinným touto kvalifikovanou skutkovou podstatou, jako nezákonný. Zdůrazňuje, že svým jednáním neútočil proti konkrétním předmětům, které mají zvláštní důležitost pro karanténu a podobně, ani nejednal přímo proti opatřením v souvislosti s onemocněním Covid-19. Má za to, že jeho jednání mělo být kvalifikováno jako krádež podle §205 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku.
10. V závěru podaného dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodl tak, že podle §265k odst. 1 tr. ř. se ruší usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. 55 To 451/2020.
11. Opis dovolání obviněného byl za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství, které jej obdrželo dne 23. 4. 2021. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření ze dne 13. 5. 2021, sp. zn. 1 NZO 380/2021 nejprve uvádí, jaký uplatnil obviněný dovolací důvod. K uplatněné dovolací argumentaci obviněného státní zástupce konstatoval, že obviněný napadá rozsudek odvolacího soudu v širším rozsahu, než v jakém je dovolání proti němu přípustné. Rozsudek soudu prvního stupně totiž napadla státní zástupkyně odvoláním jen v jeho výroku o trestu, přičemž dovolatel se svého práva na odvolání vzdal. Ve výroku o vině tak rozhodnutí nabylo právní moci, aniž bylo napadeno odvoláním.
12. V daných souvislostech poukazuje na rozhodnutí č. 20/2004 Sb. rozh. tr., z něhož je patrno, že dovolatel může napadnout dovoláním jenom rozhodnutí odvolacího soudu v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud oprávněn napadený rozsudek přezkoumat. Dovolání proti výroku, jež odvolací soud neměl povinnost přezkoumávat musí být odmítnuto jako nepřípustné podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. S odkazem na další rozhodnutí zdůrazňuje, že se jedná o ustálenou judikaturu. Obdobně viz rozhodnutí č. 68/2013 Sb. rozh. tr., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. 5 Tdo 82/2003 a ze dne 22. 10. 2014, sp. zn. 1241/2014.
13. Stran zásadní námitky dovolatele, podle které měl odvolací soud na základě odvolání státní zástupkyně přezkoumat i výrok o vině s odkazem na judikaturu Ústavního soudu (nález Ústavního soudu ze dne 1. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 2337/16) akcentuje, že tento takovou povinnost neměl, neboť státní zástupkyně tento výrok nenapadla. Obdobně též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2013, sp. zn. 5 Tdo 462/2013, jež bylo publikováno pod č. 32/2014 Sb. rozh. tr. Je tak zřejmé, že ani cestou §254 odst. 2 tr. ř. nebylo možno docílit přezkoumání výroku o vině. S odkazem na stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. Tpjn 303/2012, publikovaným pod č. 21/2013 Sb. rozh. tr. připouští, že odvolací soud může rozhodnout ve prospěch obviněného i na základě v jeho neprospěch podaného odvolání státního zástupce, avšak pouze za splnění podmínek uvedených v ustanoveních §254 odst. 1, 2, 3 tr. ř. a §258 a §259 tr. ř. Následně státní zástupce poukazuje na další související judikaturu, přičemž dovolací soud pro stručnost odkazuje na písemné podání Nejvyššího státního zastupitelství.
14. V závěru svého vyjádření státní zástupce navrhl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítnout, neboť jde o nepřípustné dovolání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu státní zástupce vyslovil souhlas s tím, aby bylo podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. i jiné rozhodnutí učiněno v neveřejném zasedání.
III.
Přípustnost dovolání
15. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována, přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
16. Nejvyšší soud byl nejdříve povinen zkoumat, zda je vůbec v posuzované věci přípustné dovolání a jestli nepřichází v úvahu odmítnutí dovolání podle ustanovení §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. Po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání obviněného není přípustné.
17. Podle §265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pouze pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští.
18. Dovolání je mimořádný opravný prostředek proti rozhodnutí soudu druhého stupně, kterému lze vytýkat vady taxativně uvedené v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Existence takovéto vady je ale podmíněna tím, že soud druhého stupně svým postupem pochybil některým ze způsobů tam uvedených. Dovolání je tedy přípustné, jestliže soudu druhého stupně lze vytýkat, že buď sám při rozhodování o odvolání způsobil vadu zakládající některý z důvodu dovolání, anebo že takovou vadu, kterou způsobil již soud prvního stupně, v opravném řízení neodstranil, ač tak měl a mohl učinit.
19. Podle §254 odst. 1 tr. ř. odvolací řízení spočívá na principu vázanosti odvolacího soudu obsahem podaného odvolání. Z podnětu odvolání přezkoumává soud druhého stupně zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad.
20. Z obsahu trestního spisu Okresního soudu v Liberci vedeného pod sp. zn. 2 T 117/2020 vyplývá, že obviněný se výslovně vzdal práva odvolání bezprostředně po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně, a to i pro osoby ze zákona oprávněné (viz protokol o hlavním líčení konaném dne 17. 9. 2020 na č. l. 170b verte). Státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Liberci podala proti rozsudku soudu prvního stupně odvolání v neprospěch obviněného, a to výlučně do výroku o trestu, když brojila proti aplikaci §58 odst. 1 tr. zákoníku, tedy mimořádnému snížení trestu pod zákonnou trestní sazbu. Soud druhého stupně odvolání podle §256 tr. ř. zamítl, přičemž krajský soud z podnětu podaného odvolání přezkoumával pouze zákonnost a odůvodněnost oddělitelného výroku o trestu, konkrétně aplikaci §58 odst. 1 tr. zákoníku. Odvolací soud výrok o vině nepřezkoumával a ani neměl povinnost přezkoumávat, když státní zástupkyně toliko namítala vadnost použití §58 odst. 1 tr. zákoníku při ukládání trestu, tedy odvolací soud přezkoumával jen podmínky možnosti aplikace tohoto ustanovení. Za takové situace neměl povinnost přezkoumávat výrok o vině ani z pohledu ustanovení §254 odst. 2 tr. ř., neboť v tomto vytýkaná vada původ neměla, když navíc se odvolací soud se závěry o možnosti použití §58 odst. 1 tr. zákoníku ztotožnil. Z pohledu dovolací argumentace obviněného je nadto třeba zdůraznit, že odvolací soud rozhodoval před vydáním rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, kterým bylo rozhodnuto, za jakých předpokladů je naplněna skutková podstata zločinu krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku.
21. Podle judikatury může obviněný prostřednictvím dovolání napadnout rozhodnutí jen v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud oprávněn a povinen přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně. Směřuje-li přesto dovolání proti výroku, který odvolací soud nepřezkoumával podle §254 odst. 1 tr. ř. a který neměl povinnost přezkoumat ani podle §254 odst. 2, 3 tr. ř., musí být takové dovolání odmítnuto jako nepřípustné podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. 5 Tdo 82/2003, publikované pod č. 20/2004 Sb. rozh. tr., obdobně viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2014, sp. zn. 5 Tdo 1241/2014, obdobně viz rozhodnutí ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 6 Tdo 1476/2017). Za situace, kdy odvolací soud z podnětu podaného odvolání státní zástupkyně přezkoumával podle §254 odst. 1 tr. ř. pouze výrok o trestu, mohl dovolatel napadnout svým dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu jen v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud oprávněn přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně. Směřuje-li obviněný své dovolání proti výroku o vině [argumentace týkající se podmínek přísnější právní kvalifikace podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku], který odvolací soud nepřezkoumával podle §254 odst. 1 tr. ř., a současně neměl povinnost jej přezkoumat podle §254 odst. 2, 3 tr. ř., pak nelze než na dovolání nahlížet ve smyslu jeho nepřípustnosti. Platí totiž pravidlo, že pokud soud druhého stupně některé výroky rozhodnutí soudu prvního stupně nepřezkoumal ani nebyl povinen, není přípustné napadat tyto výroky dovoláním.
22. Pokud tedy s ohledem na výše uvedené podal obviněný dovolání proti výroku o vině a odvolací soud tento výrok nepřezkoumal ani nebyl povinen přezkoumat, pak je zřejmé, že odvolací soud o tomto výroku nerozhodoval. Takové dovolání je nepřípustné, neboť směřuje proti výroku, který nebyl předmětem přezkumu odvolacího soudu. Dovoláním je tedy ve skutečnosti napadáno nikoli rozhodnutí soudu druhého stupně, ale rozhodnutí soudu prvního stupně.
23. Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že dovolání obviněného nelze považovat za přípustné. Proto bylo podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání jako nepřípustné odmítnuto, přičemž vzhledem k tomuto závěru Nejvyšší soud dále nezjišťoval, zda je v podaném dovolání řádně uplatněn některý dovolací důvod, případně jestli námitky obviněného je vůbec možné podřadit pod určitý zákonem stanovený dovolací důvod.
24. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., dle něhož „v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.“
25. Na závěr považuje Nejvyšší soud přesto za vhodné zdůraznit, že i pokud by bylo dovolání obviněného přípustné, bylo by na místě zvažovat jeho odmítnutí podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. Bylo by tomu tak proto, že fakticky byl obviněnému uložen trest za použití §58 odst. 1 tr. zákoníku, když uložený trest by byl zcela odpovídající právní kvalifikaci jednání obviněného podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, když skutečně nelze pominout skutečnost, že obviněný je speciální recidivista, a byl mu ukládán podle §45 odst. 1 tr. zákoníku společný trest.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 19. 5. 2021
JUDr. Marta Ondrušová
předsedkyně senátu