ECLI:CZ:NS:2021:4.TDO.576.2021.1
sp. zn. 4 Tdo 576/2021- 341
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 6. 2021 o dovolání obviněného D. S. , nar. XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 2. 2021, sp. zn. 5 To 9/2021, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočky Havířov pod sp. zn. 104 T 91/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočky Havířov ze dne 19. 11. 2020, sp. zn. 104 T 91/2020, byl obviněný D. S. uznán vinným pokusem zločinu krádeže podle §21 odst. 1 k §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Za toto jednání byl obviněný D. S. odsouzen podle §205 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let nepodmíněně. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozenému J. V., nar. XY, trvale bytem XY, na náhradě škody částku 2 925 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený J. V., nar. XY, trvale bytem XY, odkázán se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Obviněný D. S. se v přípravném řízení ke spáchání skutku doznal a u hlavního líčení dne 19. 11. 2020 učinil prohlášení o vině ve smyslu ust. §206c odst. 1 tr. ř., kdy tak souhlasil i s právní kvalifikací skutku uvedenou v obžalobě.
Obviněný proti rozhodnutí soudu prvního stupně podal odvolání, které směřovalo toliko do výroku o trestu, který označil za nepřiměřeně přísný a domáhal se uložení trestu pod spodní hranici trestní sazby. O odvolání obviněného rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 25. 2. 2021, sp. zn. 5 To 9/2021, tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 2. 2021, sp. zn. 5 To 9/2021, podal následně obviněný D. S. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný se v rámci dovolacího řízení domáhá, aby napadené rozhodnutí bylo přezkoumáno, jelikož dle jeho názoru došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces. V dovolání vyslovil nesouhlas s užitou právní kvalifikací jeho jednání podle kvalifikované skutkové podstaty zločinu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. S ohledem na výše uvedené obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 2. 2021, sp. zn. 5 To 9/2021 a rozsudek Okresního soudu v Karviné, pobočky v Havířově ze dne 19. 11. 2020, sp. zn. 104 T 91/2020 zrušil a přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc znovu projednal a rozhodnul.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že v projednávané věci obviněný svým odvoláním napadl pouze výrok o trestu. Výrok o vině vůbec napaden nebyl, ani být nemohl, jelikož obviněný prohlásil svou vinu. Za takové situace není podle §246 odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou podat odvolání proti výroku o vině v rozsahu, v jakém soud přijal jeho prohlášení viny. Při přezkumu odvolání odvolacím soudem v posuzovaném případě tedy nešlo jen o to, že obviněný zúžil rozsah přezkumu pouze na výrok o trestu. Odvolací soud byl v možnostech přezkumu omezen přímo i zákonem. Výrok o vině by bylo možno přezkoumat pouze na podkladě odvolání státního zástupce. To však podáno nebylo, neboť rozhodnutí soudu prvého stupně odpovídalo právní kvalifikaci uvedené v obžalobě a vyslovené v závěrečné řeči. Současně právní posouzení souznělo s tehdejším, dlužno uvést že zcela převládajícím, výkladem kvalifikační okolnosti podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Státní zástupce proto uvádí, že odvolací soud nemohl podle §254 odst. 1 tr. ř. přezkoumat výrok o vině, v důsledku čehož nelze dovolání proti tomuto výroku účinně podat, přičemž výše uvedené nemůže být závěrem pro obviněného neočekávaným a nepředvídatelným, jelikož obviněný si byl této skutečnosti v souvislosti se svým prohlášením viny podle §206c tř. ř. vědom. Dovolání v posuzované věci by bylo přípustné jen ve vztahu k oddělitelnému výroku o trestu. Tento výrok ovšem obviněným napaden nebyl. Obviněný taktéž v dovolání neoznačil jediný dovolací důvod týkající se výroku o trestu, tzn. dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Závěrem svého vyjádření proto státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř., a aby tak učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pokud by Nejvyšší soud dospěl k odlišnému stanovisku, i pro tento případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu souhlasil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud byl nejdříve povinen zkoumat, zda je vůbec v posuzované věci přípustné dovolání a jestli nepřichází v úvahu odmítnutí dovolání podle ustanovení §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. Po přezkoumání dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Podle §265a tr.ř. lze dovoláním napadnout rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Z tohoto obecného principu vyplývá, že dovoláním lze napadnout rozhodnutí soudu druhého stupně pouze v tom rozsahu, v jakém přezkoumával a byl povinen přezkoumat rozhodnutí soudu prvého stupně. V posuzované věci se však o takovou situaci nejedná, neboť obviněný svým odvoláním napadl výhradně výrok o trestu a výrok o vině ve lhůtě pro podání odvolání ani později vůbec napaden nebyl a především obviněným ani napaden být nemohl. Na tom nemůže nic změnit ani ta skutečnost, že obviněný ústy svého obhájce při veřejném zasedání o odvolání poté co prohlásil, že na podaném odvolání trvá, vznesl otázku, zda vůbec měl být skutek kvalifikován podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku.
Podle §254 odst. 1 nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud odvolání podle §253, přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. K vadám, které nejsou odvoláním vytýkány, odvolací soud přihlíží, jen pokud mají vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno odvolání.
Podle §254 odst. 2 tr. ř. mají-li vytýkané vady svůj původ v jiném výroku než v tom, proti němuž bylo podáno odvolání, přezkoumá odvolací soud i správnost takového výroku, na který v odvolání napadený výrok navazuje, jestliže oprávněná osoba proti němu mohla podat odvolání.
Nejvyšší soud konstatuje, že se v předkládané věci za dané procesní situace nemohl uplatnit postup podle §254 odst. 2 tr. ř. Obviněný učinil prohlášení o vině ve smyslu ustanovení §206c odst. 1 tr. ř., když souhlasil i s právní kvalifikací skutku uvedenou v obžalobě. Podle §246 odst. 1 písm. b) tr. ř. může rozsudek odvoláním napadnout obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, nejde-li o výrok o vině v rozsahu, v jakém soud přijal jeho prohlášení viny. Za takové situace není podle §246 odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou podat odvolání proti výroku o vině v rozsahu, v jakém soud přijal jeho prohlášení viny. Je třeba poukázat i na §206c odst. 7 tr. ř., podle kterého soudem přijaté prohlášení viny nelze odvolat. Skutečnosti uvedené v prohlášení viny nelze napadat opravným prostředkem. Uvedené ustanovení tedy zapovídá možnost napadat opravným prostředkem skutečnosti uvedené v prohlášení viny.
Nejvyšší soud pro úplnost odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. 5 Tdo 82/2003, publikované pod č. 20/2004 Sb. rozh. tr., podle něhož: „Jestliže odvolání bylo podáno toliko proti výroku o trestu rozsudku soudu prvního stupně a odvolací soud podle §254 odst. 1 trestního řádu přezkoumával zákonnost a odůvodněnost pouze tohoto oddělitelného výroku rozsudku, jakož i správnost postupu řízení, které mu předcházelo (aniž byl přitom povinen přezkoumat jiné výroky postupem podle §254 odst. 2, 3 trestního řádu), může dovolatel napadnout dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu jen v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud oprávněn přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně. Směřuje-li přesto dovolání proti výroku, který odvolací soud nepřezkoumával podle §254 odst. 1 trestního řádu a neměl povinnost jej přezkoumat ani podle §254 odst. 2, 3 trestního řádu, musí být takové dovolání odmítnuto jako nepřípustné podle §265i odst. 1 písm. a) trestního řádu.“
V souvislosti s prohlášením viny obviněného tak odvolací soud podle §254 odst. 1 tr. ř. nemohl přezkoumat výrok o vině, v důsledku čehož nelze dovolání proti tomuto výroku účinně podat. V případě dovolání proti výroku o vině není tedy splněna zákonná podmínka přípustnosti dovolání podle §265a odst. 1 tr. ř. Dovolání je proto v posuzované věci přípustné jen ve vztahu k oddělitelnému výroku o trestu. Z obsahu podaného dovolání nicméně nevyplývá, že by tento výrok obviněným napaden byl. Výrokem o trestu se obviněný v dovolání vůbec nezabývá.
Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že pokud obviněný D. S. podal své dovolání pouze proti výroku o vině, nelze považovat jeho dovolání za přípustné. Dovolání obviněného bylo proto podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. jako nepřípustné odmítnuto.
Nejvyšší soud tak učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. 6. 2021
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu