ECLI:CZ:NS:2021:4.TDO.625.2021.1
sp. zn. 4 Tdo 625/2021-221
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 7. 2021 o dovolání obviněného J. Č. , nar. XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu ve Věznici Kynšperk nad Ohří, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 11. 3. 2021, sp. zn. 55 To 81/2021, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 3 T 213/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 27. 1. 2021, sp. zn. 3 T 213/2020, byl obviněný J. Č. (dále jen obviněný, popř. dovolatel) uznán vinným přečinem legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1 tr. zákoníku [jednání pod bodem 1], přečinem přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 2 tr. zákoníku [jednání pod bodem 2], přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku [jednání pod bodem 3], přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku [jednání pod bodem 4], kterých se podle skutkových zjištění tohoto soudu dopustil tím, že:
1) v XY, okr. Liberec, v blíže nezjištěné době koncem června 2019, koupil od dosud neustanovené osoby osobní motorové vozidlo zn. Škoda Octavia, černé barvy VIN: XY, v hodnotě 38.000 Kč, vozidlo ukryl na adrese XY a následně ho dne 27. 7. 2019 prodal F. K., nar. XY, ačkoli věděl, že vozidlo bylo odcizené a pochází z trestné činnosti, neboť uvedené vozidlo v době od 5. 6. 2019 do 6. 6. 2019, v XY, okr. Hradec Králové, si přisvojil dosud neznámý pachatel tím, že se ho zmocnil nezjištěným způsobem včetně věcí v něm uložených, ke škodě V. K., nar. XY,
2) v XY, nejméně v XY a XY ulici dne 29. září 2020 v době kolem 16:50 hodin při sobě a pro svou osobní potřebu neoprávněně v plastovém sáčku přechovával 4,92 gramu metamfetaminu (pervitinu) s obsahem nejméně 1,83 gramu účinné látky metamfetamin-base, přičemž metamfetamin zvaný pervitin je jako psychotropní látka uveden v seznamu č. 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek ve smyslu §44c zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů, aniž by měl k zacházení s návykovými látkami zákonné povolení k zacházení dle §4 zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů,
3) přestože věděl, že mu bylo zakázáno řízení všech motorových vozidel, a to jednak příkazem Magistrátu města Liberec ze dne 3. 2. 2020, č.j. MML272838/19/6910/OD/Vrb, v právní moci dne 26. 2. 2020, kterým mu byla uložena mj. sankce zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 12 měsíců, a dále trestním příkazem Okresního soudu v Liberci ze dne 29. 7. 2020 č.j. 1 T 116/2020-28, který nabyl právní moci dne 23. 8. 2020, kterým mu byl uložen mj. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 18 měsíců, tak
- v XY, po pozemní komunikaci z XY, po ulici XY směrem do ulice XY, dne 29. 9. 2020 kolem 16.50 hod. řídil osobní motorové vozidlo tov.zn. Peugeot, rz. XY,
- v XY, v ulici XY a jinde, dne 22. 11. 2020 v 22.05 hodin řídil osobní motorové vozidlo tv.zn. Peugeot Partner, rz. XY,
4) přestože věděl, že mu bylo zakázáno řízení všech motorových vozidel, a to jednak příkazem Magistrátu města Liberec ze dne 3. 2. 2020, č.j. MML272838/19/6910/OD/Vrb, v právní moci dne 26. 2. 2020, kterým mu byla uložena mj. sankce zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 12 měsíců, a dále trestním příkazem Okresního soudu v Liberci ze dne 29. 7. 2020 č.j. 1 T 116/2020-28, který nabyl právní moci dne 23. 8. 2020, kterým mu byl uložen mj. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 18 měsíců, tak
- v XY, v ulici XY, po komunikaci I/35 a jinde, dne 13. 12. 2020 v 11.35 hodin řídil osobní motorové vozidlo tov.zn. Peugeot Partner, rz. XY,
- dne 17. 12. 2020 v době kolem 22:15 hodin v XY, v ulici XY, XY, XY a jinde, řídil osobní motorové vozidlo tovární značky BMW X5, registrační značky XY, černé barvy.
2. Za přečin legalizace výnosu z trestné činnosti podle §216 odst. 1 tr. zákoníku [jednání pod bodem 1] spáchaným v souběhu s přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku z trestního příkazu Okresního soudu v Liberci ze dne 29. 7. 2020, sp. zn. 1 T 116/2020, uložil soud prvního stupně obviněnému podle §216 odst. 1 tr. zákoníku za užití §43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců. Pro výkon trestu byl obviněný podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku soud obviněnému uložil též trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu osmnácti měsíců. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Liberci ze dne 29. 7. 2020, sp. zn. 1 T 116/2020, v právní moci 23. 8. 2020, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Poškozený V. K., narozený XY byl podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních [výrok I].
3. Za přečiny přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 2 tr. zákoníku [jednání pod bodem 2 ], maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku [jednání pod bodem 3] a maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku [jednáním pod bodem 4] uložil soud prvního stupně obviněnému podle §337 odst. 1 tr. zákoníku za užití §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, pro jehož výkon obviněného podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku soud uložil obviněnému také trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu třiceti šesti měsíců. Současně podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložil obviněnému trest propadnutí věci, a to metamfetamin zv. pervitin o hmotnosti 4,73 g s obalem [výrok II].
4. Proti rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 27. 1. 2021, sp. zn. 3 T 213/2020, podal obviněný odvolání do obou výroků o uložených trestech. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 11. 3. 2021, sp. zn. 55 To 81/2021 tak, že podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu řízení motorových vozidel, který byl obviněnému uložen na dobu 36 měsíců pod ad II. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 11. 3. 2021, sp. zn. 55 To 81/2021, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g), h), l) tr. ř.
6. Naplnění zvolených dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. spatřuje dovolatel v tom, že soudy nižších stupňů nesprávně aplikovaly ustanovení §60 tr. zákoníku, které upravuje ukládání trestu domácího vězení, když nevzaly dostatečně v úvahu všechny okolnosti posuzovaného případu a jeho poměry. Je přesvědčen, že v jeho případě byly splněny podmínky pro uložení trestu domácího vězení podle §60 tr. zákoníku a oba soudy nižších stupňů se touto možností dostatečně nezabývaly.
7. V daných souvislostech poukazuje také na podjatost členky senátu odvolacího soudu JUDr. Škrétové, neboť tato v minulosti již třikrát nebo čtyřikrát rozhodovala v jiné jeho trestní věci a odsoudila ho a současně jeho přítelkyně podávala návrh na obnovu řízení proti trestnímu příkazu, který vydala JUDr. Škrétová pod č.j. 1 T 116/2020. V důsledku zaujatosti uvedené soudkyně mu zůstal uložen nepřiměřeně přísný trest. Poukazuje také na skutečnost, že má dluhy, které se snaží splácet, má zajištěnou práci, která mu umožňuje dodržovat podmínky oddlužení.
8. Naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obviněný dovozuje z toho, že napadeným usnesením bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho odvolání proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., přestože v řízení, které předcházelo rozhodnutí odvolacího soudu byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
9. V závěru podaného dovolání obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodl tak, že podle §265k odst. 1 tr. ř. se ruší usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 11. 3. 2021, sp. zn. 55 To 81/2021, a aby věc vrátil soudu druhého stupně k novému projednání a rozhodnutí ve smyslu §265l tr. ř. se závazným právním názorem o povinnosti odvolacího soudu uložit mu trest domácího vězení v přiměřené délce podle §60 odst. 1 tr. zákoníku, případně aby Nejvyšší soud sám rozhodl podle §265m odst. 1 tr. ř.
10. Opis dovolání obviněného byl za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství, které jej obdrželo dne 3. 5. 2021 (č.l. 195). Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření ze dne 28. 5. 2021, sp. zn. 1 NZO 401/2021, nejprve uvádí, jaké uplatnil obviněný dovolací důvody a v jakých skutečnostech spatřuje jejich naplnění. K uplatněné dovolací argumentaci obviněného státní zástupkyně předně předestírá, že obviněný pouze opakuje svou dosavadní obhajobu, kterou uplatnil v předchozích stadiích trestního řízení, včetně podaného odvolání.
11. Stran argumentace týkající se nepřiměřeně přísného trestu uvádí, že obviněnému byly uloženy tresty v zákonné trestní sazbě za trestné činy, pro které byl dovolatel uznán vinným. Proto naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nepřipadá v úvahu.
12. Pokud jde o aplikaci ustanovení §60 tr. zákoníku trestu domácího vězení, tak podle státní zástupkyně soudy správně neshledaly podmínky pro uložení takového trestu, a to s ohledem na důvody, jež jsou uvedeny v odůvodnění výroku o trestech v rozhodnutí soudu prvního stupně, na které v podrobnostech odkazuje. Zdůrazňuje nemožnost dovolatele se domáhat uložení konkrétního druhu a výměry trestu, neboť záleží pouze na úvaze soudu, jaký s ohledem na konkrétní okolnosti posuzovaného případu a na hlediska rozhodná pro ukládání trestů obviněnému uloží trest.
13. Ve vztahu k námitce podjatosti členky senátu soudu druhého stupně poukazuje na spisový materiál a odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, ze kterých nebylo zjištěno uplatnění námitky podjatosti vůči soudkyni Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci JUDr. Škrétové obviněným v průběhu trestního řízení.
14. V závěru vyjádření státní zástupkyně navrhla dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout, neboť jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Současně podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. vyslovila souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu státní zástupkyně rovněž vyslovila souhlas s tím, aby bylo podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. i jiné rozhodnutí učiněno v neveřejném zasedání.
III.
Přípustnost dovolání
15. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována, přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
16. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
17. Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
18. Důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 1 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) (§265b odst. 1 tr. ř.). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V posuzované věci přichází v úvahu druhá alternativa uvedeného dovolacího důvodů, když odvolací soud řádně podané odvolání projednal v rámci veřejného zasedání.
19. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
20. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
21. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. tedy může být dán ve dvou alternativách spočívajících v tom, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným. Druhem trestu, který zákon nepřipouští, se zde rozumí zejména případy, v nichž byl obviněnému uložen některý z trestů uvedených v §52 tr. zákoníku bez splnění těch podmínek, které zákon předpokládá, tj. pokud v konkrétním případě určitému pachateli za určitý trestný čin nebylo možno uložit některý druh trestu. Druhá alternativa tohoto dovolacího důvodu se týká jen těch odstupňovaných druhů trestů, které mají takovou sazbu vymezenu přesně definovaným rozpětím. Tak je tomu u trestu odnětí svobody, trestu domácího vězení, trestu obecně prospěšných prací, trestu zákazu činnosti, peněžitého trestu, trestu vyhoštění na dobu určitou a trestu zákazu pobytu a trestu zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce. Trest je přitom uložen mimo zákonnou sazbu jak při nedůvodném překročení horní hranice trestní sazby, tak i při nezákonném prolomení její dolní hranice (včetně nesprávného užití §58 tr. zákoníku o mimořádném snížení trestu odnětí svobody).
22. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení důvodnosti dovolání obviněného.
23. Obviněný v dovolání toliko proti výroku o trestu uplatnil dovolací důvody podle §265b písm. g), h) tr. ř., přičemž oba dovolací důvody odůvodnil shodnými argumenty. Obviněný naplnění zvolených dovolacích důvodů spatřuje v tom, že mu byl uložen nepřiměřeně přísný trest, přičemž podle jeho názoru měly soudy při ukládání trestu postupovat podle §60 tr. zákoníku a uložit mu trest domácího vězení, když dovolatel dal písemný slib podle §60 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Ve svém podání dovolatel rovněž naznačuje podjatost členky senátu odvolacího soudu JUDr. Škrétové, která vedla k tomu, že mu byl odvolacím soudem uložen nepřiměřeně přísný trest.
24. Obviněný tedy napadá uložené tresty odnětí svobody, fakticky tedy namítá uložení nepřiměřeného přísného trestu. Ve vztahu k nemožnosti domáhat se zrušení napadeného rozhodnutí pouze s odkazem na nepřiměřeně přísný uložený trest lze předně zmínit rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 2866/07, podle něhož se nelze s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. domáhat zrušení napadeného rozhodnutí pouze pro nepřiměřenou přísnost uloženého trestu, a to dokonce ani za situace, kdyby výrokem o trestu nebyla důsledně respektována ustanovení §23 odst. 1 tr. zák. a §31 odst. 1, 2 tr. zák., která definují účel trestu a stanoví obecné zásady pro jeho ukládání.
25. Bez ohledu na tento závěr je třeba připomenout, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí) lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §38 až §42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
26. Vzhledem ke shora uvedeným teoretickým východiskům nelze námitky obviněného ohledně uloženého trestu podřadit pod dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani pod §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (ani jiný důvod dovolání podle §265b tr. ř.). Nad tento prezentovaný závěr lze stručně dodat, že obviněným uplatněné námitky jsou evidentně v rozporu s označeným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť obviněný jimi nevytýká žádné nedostatky, jež by bylo možné podřadit pod „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“, nenamítá vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, ale požaduje uložení trestu domácího vězení oproti nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Obviněný tak sice formálně označil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak námitkami, že mu soudy měly uložit trest domácího vězení, tento ani jiný dovolací důvod nenaplnil, protože brojí proti tomu, že soudy se dostatečně nezabývaly možností aplikace §60 tr. zákoníku . Tato námitka stojí zcela mimo rámec zvoleného dovolacího důvodu. Nadto je třeba zdůraznit, že soud prvního stupně se zabýval možností uložení alternativních trestů, když však vzhledem ke všem okolnostem posuzovaného případu dospěl k závěru, že obviněnému nelze uložit jiné než nepodmíněné tresty, neboť dosavadní alternativní tresty nevedly k jeho nápravě (viz body 16. a 19. rozsudku soudu prvního stupně). S tímto názorem se ztotožnil i soud druhého stupně, který následně zrekapituloval, proč v případě obviněného nebylo možné uložit jiný než nepodmíněný trest odnětí svobody, přičemž je třeba akcentovat explicitní úvahu odvolacího soudu o nemožnosti uložení trestu domácího vězení obviněnému (viz body 10., 12., 15. usnesení soudu druhého stupně). Nejvyšší soud pro stručnost zcela na úvahy soudů nižších stupňů odkazuje.
27. Stran uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. považuje dovolací soud stručně za vhodné zdůraznit následující. Obviněnému byl za jednání pod bodem 1. uložen přípustný druh trestu v rámci trestní sazby stanovené zákonem, když za přečin legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1 tr. zákoníku a sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku z trestního příkazu Okresního soudu v Liberci ze dne 29. 7. 2020, sp. zn. 1 T 116/2020, mu byl podle §216 odst. 1 tr. zákoníku za užití §43 odst. 2 tr. zákoníku uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, za situace, kdy byl ohrožen trestem odnětí svobody až na čtyři léta. Soud prvního stupně mu uložil trest odnětí svobody ve čtvrtině zákonné trestní sazby přečinu legalizace výnosů z trestné činnosti, když soud prvního stupně při ukládání zjevně respektoval příslušná zákonná ustanovení, zejména ustanovení §38, §39, §41 a §42 tr. zákoníku (viz body 16. a 19. rozsudku soudu prvního stupně, body 10., 12., 15. usnesení soudu druhého stupně). Nelze tedy činit závěr o tom, že by v případě dovolatele šlo o trest nepřiměřený, když navíc, jak již bylo naznačeno, námitky obviněného nejsou podřaditelné pod zvolený dovolací důvod.
28. Pokud jde o výrok o trestu ve vztahu k jednání pod body 2. – 4., tak obviněnému byl rovněž uložen přípustný druh trestu v rámci trestní sazby stanovené zákonem, když za přečin přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 2 tr. zákoníku [jednání pod bodem 2], přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku [jednání pod bodem 3], přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku [jednání pod bodem 4], mu byl podle §337 odst. 1 tr. zákoníku za užití §43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, takže soud prvního stupně mu uložil trest odnětí svobody v polovině zákonné trestní sazby (byl ohrožen trestem odnětí svobody až na 2 roky), když i v případě tohoto trestu oba soudy zjevně respektovaly příslušná zákonná ustanovení, zejména ustanovení §38, §39, §41 a §42 tr. zákoníku (viz body 16. a 19. rozsudku soudu prvního stupně, body 10., 12., 15. usnesení soudu druhého stupně). Nelze tedy činit závěr o tom, že by v případě dovolatele šlo o trest nepřiměřený, když navíc, jak již bylo naznačeno, námitky obviněného nejsou podřaditelné pod zvolený dovolací důvod.
29. Obviněný uvedené dovolací důvody obsahově nenaplnil, protože nevyhověl zásadám pro relevantní uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., když brojil výhradně proti zhodnocení a posouzení skutečností rozhodných z hlediska obecných zásad určujících druh trestu (srov. přiměřeně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2013, sp. zn. 3 Tdo 257/2013, ze dne 22. 12. 2010, sp. zn. 3 Tdo 1580/2010, či ze dne 27. 11. 2013, sp. zn. 7 Tdo 1267/2013).
30. Stran námitky podjatosti soudkyně Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci JUDr. Škrétové dovolací soud uvádí, že lze připustit, že podjatost soudkyně by za určitých okolností mohla být předmětem přezkumu v dovolacím řízení, neboť by mohla naplňovat dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. Obviněný však tento dovolací důvod neuplatnil a z podání není ani zjevné, že by jej uplatňoval. Nejvyšší soud ve stručnosti jen dodává, že důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. je dán v případech, kdy ve věci rozhodl vyloučený orgán, přičemž tento důvod nelze použít, jestliže tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. Dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. předpokládá tudíž splnění dvou kumulativních podmínek a to, že ve věci rozhodl vyloučený orgán a tato okolnost nebyla tomu, kdo podává dovolání již v původním řízení známa nebo jím byla před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 11. 2002, sp. zn. 5 Tdo 861/2002). Takovéto podmínky v případě obviněného nebyly splněny, když ze spisového materiálu bylo zjištěno neuplatnění této námitky dovolatelem v průběhu trestního řízení, ačkoliv mu nyní tvrzená skutečnost zakládající údajnou podjatost soudkyně byla známa (že obviněného odsoudila v minulosti a vydala trestní příkaz, ohledně kterého byl podán návrh na obnovu řízení).
31. Vzhledem ke shora uvedenému je nepochybné, že se obviněný svou argumentací obsaženou v podaném dovolání s věcným naplněním uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. rozešel a vznesl námitky, které nejsou podřaditelné pod dovolací důvody jím deklarované, ale ani žádný jiný. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v dané věci nebyl rovněž naplněn, když jeho naplnění je závislé na naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) nebo h) tr. ř.
32. Proto dospěl Nejvyšší soud k závěru, že o dovolání obviněného je nezbytné rozhodnout způsobem upraveným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Dle něho Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., dle něhož „v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.“
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 14. 7. 2021
JUDr. Marta Ondrušová
předsedkyně senátu