ECLI:CZ:NS:2021:4.TDO.658.2021.1
sp. zn. 4 Tdo 658/2021-200
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 6. 2021 o dovolání obviněného P. M., nar. XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. 12. 2020, sp. zn. 13 To 225/2020, v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 1 T 55/2019, takto:
I. Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. 12. 2020, sp. zn. 13 To 225/2020.
II. Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Praze přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 25. 2. 2020, sp. zn. 1 T 55/2019, byl obviněný P. M. uznán vinným přečinem ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se podle zjištění jmenovaného soudu dopustil jednáním popsaným ve výroku tohoto rozsudku.
Za uvedené jednání byl obviněný P. M. odsouzen podle §146 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců. Podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců.
Podle §228 odst. l tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně, a. s., IČ: 41197518, částku ve výši 9 027 Kč.
Proti rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 25. 2. 2020, sp. zn. 1 T 55/2019, podal obviněný P. M. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 22. 12. 2020, sp. zn. 13 To 225/2020, tak, že ho podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. 12. 2020, sp. zn. 13 To 225/2020, podal následně obviněný P. M. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) a l) tr. ř. Obviněný v dovolání namítl, že v řízení před odvolacím soudem byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání. Má za to (část II.), že informace o konání veřejného zasedání o odvolání obviněného proti rozsudku soudu prvního stupně, které proběhlo dne 22. 12. 2020 v jeho nepřítomnosti, mu nebyla řádně oznámena, a proto se jej bez své viny nemohl zúčastnit. Uvedl, že orgánům činným v trestním řízení sdělil, že se zdržuje na adrese XY a jako adresu pro doručování uvedl XY. Namítl, že v rozporu s výše uvedeným bylo předvolání obviněného na veřejné zasedání zasláno na chybnou adresu, konkrétně na adresu XY a obviněný se tak o konání veřejného zasedání nedověděl a veřejné zasedání proběhlo bez jeho vědomí.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Praze zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření uvedl, že dovolatel namítl, že odvolací soud zaslal předvolání na adresu „XY“, o které není dovolateli nic známo a neví ani kdo na ní bydlí. Dále uvedl, že z dostupných materiálů nemůže tvrzení dovolatele ověřit. Pokud by však bylo pravdivé, konstatuje, že uvedená adresa na území České republiky neexistuje. Z obsahu dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu nelze adresu, na níž mohlo být doručováno, zjistit – žádná konkrétní adresa není uvedena ani jako bydliště dovolatele ani jako adresa „pro účely doručování“ jen obecně zmíněná v odstavci 5 odůvodnění tohoto usnesení. Nepovažuje za podstatné, že odvolací soud zde uvádí, že dovolatele o veřejném zasedání toliko vyrozuměl a nikoliv tedy, že by jej předvolával – z pohledu níže uvedené judikatury je to pro posouzení dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. nerozhodné. Pokud by bylo tvrzení dovolatele o vadné adrese pravdivé, bylo by nutno učinit závěr, že o konání veřejného zasedání dovolatel řádně vyrozuměn nebyl. Tímto způsobem by byl uvedený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. naplněn - dovolání by bylo důvodné. Ani v takovém případě by však nemohl být naplněn další jím uvedený dovolací důvod podle písm. l) citovaného ustanovení. Již z výroku napadeného usnesení je totiž patrno, že odvolací soud rozsudek soudu nalézacího věcně přezkoumal. Jinak by odvolání nemohl zamítnout podle §256 tr. ř. jako nedůvodné. Dovolatel při uplatnění tohoto dovolacího důvodu pominul, že k porušení procesních podmínek ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. může dojít, jen pokud odvolací soud napadené rozhodnutí vůbec věcně nepřezkoumával, což není případ této trestní věci.
Závěrem svého vyjádření proto státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. napadené rozhodnutí odvolacího soudu
zrušil, aby zrušil také všechna další rozhodnutí obsahově navazující na zrušené rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jejich zrušením, pozbyla podkladu, a aby věc přikázal odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda dovolatelem vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvod.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán tehdy, pokud byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Tento dovolací důvod tedy předpokládá, že se v rozporu se zákonem konalo hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna, čímž byl obviněný zkrácen na svém právu, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti, a aby se tak mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Účelem práva obviněného na projednání trestní věci v jeho přítomnosti je pak zejména zajištění reálné možnosti vyjádřit se před soudem k tomu, co je mu v obžalobě kladeno za vinu, a k důkazům, na nichž je obžaloba založena. Odlišně jsou poté trestním řádem kladeny požadavky na přítomnost obviněného u hlavního líčení (§196 a násl. tr. ř.), které je těžištěm a vyvrcholením procesu dokazování a požadavky, za kterých lze takto jednat ve veřejném zasedání (§232 a násl. tr. ř.).
Daný dovolací důvod je naplněním ústavního práva obviněného vyjádřit se ke všem prováděným důkazům. Podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod má každý v rámci práva na soudní a jinou právní ochranu i ústavně zaručené právo na projednání věci v jeho přítomnosti. Podle §12 odst. 6 tr. ř. je obviněný stranou trestního řízení a je jednou z nejdůležitějších osob, které mají postavení strany. Účelem práva obviněného na projednání trestní věci v jeho přítomnosti je zejména zajistit mu reálnou možnost vyjádřit se před soudem k tomu, co je mu v obžalobě kladeno za vinu, a k důkazům, na nichž je obžaloba založena.
Se zřetelem k těmto východiskům přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.
Dovolací soud na základě tvrzení obviněného obsaženého v jeho dovolání dospěl k závěru, že vznesená argumentace obsahově naplňuje deklarovaný dovolací důvod. Na základě toho přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i v řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a učinil následující zjištění.
Z protokolu o veřejném zasedání konaném soudem druhého stupně dne 22. 12. 2020 (č. l. 162) plyne, že toto bylo konáno v nepřítomnosti obviněného, který se k tomuto jednání nedostavil, a to po zjištění, že obviněný má zachovánu lhůtu k přípravě veřejného zasedání. Z referátu na č. l. 160 ze dne 30. 11. 2020 lze zjistit, že osoby, jejichž přítomnost se při veřejném zasedání předpokládá, byly o termínu veřejného zasedání informovány stejným způsobem, jaký byl zvolen v souvislosti s nařízením veřejného zasedání. Obviněný byl obeslán na adresu XY.
V daném směru má tedy ve spisovém materiálu oporu tvrzení dovolatele, že orgánům činným v trestním řízení sdělil adresu pro doručování, a to XY. Z č. l. 160 spisu vyplývá, že zásilka obsahující vyrozumění o konání veřejného zasedání byla obviněnému zaslána na adresu, která neodpovídá adrese, kterou obviněný označil jako adresu pro doručování. Za těchto okolností nelze považovat vyrozumění o konání veřejného zasedání dne 22. 12. 2020 za doručené. Dovolání obviněného je proto důvodné.
V této souvislosti Nejvyšší soud připomíná, že vzhledem k tomu, že vyhověl dovolání obviněného s ohledem na důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., v souladu s nímž shledal obviněným uvedené nedostatky, je současně naplněn i důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., o který též obviněný dovolání opřel, protože podle něj je možné dovolání podat, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Podle obsahu podaného dovolání a též vzhledem k tomu, že odvolací soud napadený rozsudek ve smyslu §254 odst. 1 tr. ř. přezkoumal, obviněný použil uvedený dovolací důvod v jeho druhé alternativě, neboť současně v dovolání uvedl i důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř.
Nejvyšší soud po přezkoumání dovolání podle §265i odst. 3 tr. ř. shledal, že napadené rozhodnutí trpí vytýkanou vadou, a proto podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. 12. 2020, sp. zn. 13 To 225/2020. Podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Při novém projednání věci odvolací soud řádně vyrozumí obviněného P. M. o konání veřejného zasedání na adresu, kterou obviněný uvedl jako adresu pro doručování tak, aby byly splněny podmínky §64 odst. 2 tr. ř. pro případ, že by adresát nebyl na uvedené adrese zastižen.
Toto rozhodnutí učinil Nejvyšší soud v neveřejném zasedání, neboť je zřejmé, že vady nelze odstranit ve veřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. b) tr. ř.].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. 6. 2021
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu