ECLI:CZ:NS:2021:4.TDO.667.2021.1
sp. zn. 4 Tdo 667/2021-97
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 6. 2021 o dovolání obviněného M. K., nar. XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. 12 To 20/2021, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 1 T 145/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 17. 12. 2020, sp. zn. 1 T 145/2020, byl obviněný M. K. uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů)
„dne 16.8.2020 kolem 00:10 hodin řídil v XY, XY, osobní motorové vozidlo zn. Škoda Fabia, reg. zn. XY, přesto, že rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi sp. zn. 1 T 119/2013 ze dne 12.9.2013, který nabyl právní moci dne 19.11.2013, mu byl uložen mimo jiné trest zákazu činnosti řízení motorových vozidel na dobu 2 roky a trestním příkazem téhož soudu sp. zn. 21 T 84/2019 ze dne 28.2.2020, který nabyl právní moci dne 3.6.2020, další zákaz činnosti řízení motorových vozidel v trvání 1 roku, které dosud nevykonal.“
Za uvedené jednání byl obviněný M. K. odsouzen podle §337 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Proti rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 17. 12. 2020, sp. zn. 1 T 145/2020, podal obviněný M. K. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. 12 To 20/2021, tak, že ho podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. 12 To 20/2021, podal následně obviněný M. K. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) a l) tr. ř. V dovolání uvedl, že mu byl rozsudek soudu prvního stupně doručen dne 6. 1. 2021, jeho obhájci dne 5. 1. 2021. Dne 13. 1. 2021 zaslal obhájce obviněného odvolání elektronickou poštou, přičemž mu došlo z podatelny okresního soudu sdělení, že jeho podání do věci 1 T 145/2020 s běžným číslem 1306/2021 bylo zaevidováno jako podání doručené soudu dne 13. 1. 2021 v 09:03:42 hodin. Rovněž byla obhájci obviněného téhož dne v čase 09:58 hodin doručena další zpráva, fakticky druhé potvrzení, že jeho podání bylo přijato. Proto nebyl důvod domnívat se, že by odvolání obviněného nebylo podáno včas, neboť doručení odvolání prostřednictvím e-mailu je v současné době jednou z možností, jak je podat. Ve spisu Okresního soudu v Mladé Boleslavi vedeném pod sp. zn. 1 T 145/2020 však toto odvolání podané elektronickou poštou není obsaženo. Odvolací soud tedy neměl žádnou informaci o tom, že obviněný podal odvolání již dne 13. 1. 2021, a nikoli teprve dne 15. 1. 2021 a že je tedy třeba kvalifikovat odvolání obviněného jako podané včas, nikoli opožděně. Podle názoru obviněného tak bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Ve svém dovolání obviněný zmínil přílohy č. 1-5, které však nebyly přiloženy k dovolání.
Z uvedených důvodů obviněný závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a aby věc přikázal Krajskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí.
Do dne konání neveřejného zasedání neměl Nejvyšší soud k dispozici vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k uvedenému dovolání ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněnou naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán tehdy, pokud byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Ohledně námitky obviněného podřaditelné pod jím uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., podle níž nebyly splněny procesní podmínky k odmítnutí jeho řádného opravného prostředku pro opožděnost, uvádí Nejvyšší soud následující skutečnosti.
Z obsahu spisu plyne, že lhůta k podání odvolání obviněnému uplynula dnem 14. 1. 2021.
Nejvyšší soud konstatuje, že pokud podání obhájce obviněného ze dne 13. 1. 2021 nebylo založeno do spisu vedeného pod sp. zn. 1 T 145/2020, došlo k pochybení Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Nejvyšší soud však měl již toto podání při svém rozhodování k dispozici, neboť si předmětné podání vyžádal od okresního soudu. Z přípisu zaslaného Nejvyššímu soudu podacím místem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 24. 6. 2021 plyne, že obhájce obviněného zaslal dne 13. 1. 2021 okresnímu soudu elektronické podání, které obsahovalo odvolání, ovšem bez elektronického podpisu. I v případě, že by odvolací soud měl předmětné podání k dispozici, musel by ho posoudit níže uvedeným způsobem.
Účinky řádného podání totiž nelze přiznat elektronickému podání zaslanému z „běžné“ elektronické adresy, nikoli z datové schránky, a bez elektronického podpisu. Písemné odvolání podané osobně u Okresního soudu v Mladé Boleslavi dne 15. 1. 2021 již bylo podáno opožděně, tedy poté, co uplynula zákonná odvolací lhůta podle §248 tr. ř.
V §59 odst. 1 tr. ř. zákon taxativně vyjmenovává alternativy, jakým způsobem je možno učinit podání. Lze tak učinit písemně, ústně do protokolu, v elektronické podobě, telegraficky, telefaxem nebo dálnopisem. Problematiku podání učiněných v elektronické podobě upravuje zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. Při jednání vůči veřejnoprávnímu podepisujícímu nebo jiné osobě v souvislosti s výkonem jejich působnosti lze k podepisování elektronickým podpisem použít pouze uznávaný elektronický podpis (§6 odst. 1 zák. č. 297/2016 Sb.), kterým se rozumí zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis (§6 odst. 2 zák. č. 297/2016 Sb.). Bylo-li určité podání (např. odvolání) učiněno sice v elektronické podobě, ale bez splnění požadovaných podmínek, nejsou s ním spojeny žádné účinky řádného podání, tedy ani případné zachování lhůty k podání opravného prostředku. Pokud zákon vyžaduje, aby podání (např. opravného prostředku) bylo učiněno v určité lhůtě, pak nedostatek elektronického podání lze napravit jen v této lhůtě.
Problematikou elektronických podání se velmi podrobně zabývalo stanovisko pléna Nejvyššího soudu ze dne 5. 1. 2017, sp. zn. Plsn 1/2015, k podáním činěným v elektronické podobě a k doručování elektronicky vyhotovených písemností soudem, prováděnému prostřednictvím veřejné datové sítě. V tomto stanovisku dospěl Nejvyšší soud k závěru, že podle §59 odst. 1 věty druhé tr. ř. lze v trestním řízení učinit podání mimo jiné i „v elektronické podobě“. Takové podání však musí být opatřeno uznávaným elektronickým podpisem ve smyslu §6 odst. 1, 2 zák. č. 297/2016 Sb. (dříve §11 odst. 3 zák. č. 227/2000 Sb.), protože podání je zde elektronickým dokumentem, kterým se právně jedná vůči veřejnoprávnímu podepisujícímu nebo jiné osobě v souvislosti s výkonem jejich působnosti. Podle §59 odst. 3 tr. ř. dále platí, že pokud zákon pro podání určitého druhu nevyžaduje další náležitosti, musí být z podání patrno, kterému orgánu činnému v trestním řízení je určeno, kdo jej činí, které věci se týká a co sleduje, a musí být podepsáno a datováno. Nesplňuje-li tyto požadavky, orgán činný v trestním řízení ho vrátí podateli, je-li znám, k doplnění s příslušným poučením, jak nedostatky odstranit. Současně stanoví lhůtu k jejich odstranění. Není-li podatel znám anebo nejsou-li nedostatky ve stanovené lhůtě odstraněny, k podání se dále nepřihlíží; to neplatí pro trestní oznámení nebo pro jiný podnět, na jehož podkladě lze učinit závěr o podezření ze spáchání trestného činu, nebo pro podání, jehož obsahem je opravný prostředek, i když neobsahuje všechny uvedené náležitosti. Z opravného prostředku však vždy musí být patrno, které rozhodnutí napadá a kdo jej činí. Trestní řád tedy nestanoví žádné další zvláštní požadavky na podpis podání, a to ani v případě podání učiněného v elektronické podobě, proto se zde užije obecná úprava vyplývající z již zmíněného ustanovení §6 zák. č. 297/2016 Sb. K tomu bylo v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2014, sp. zn. 8 Tdo 517/2014, uveřejněném pod č. 8/2015 Sb. rozh. tr., judikováno, že zákonná forma podání ve smyslu §59 odst. 1 věty druhé tr. ř. je dodržena i v případě, je-li podání učiněno do datové schránky příslušného soudu osobou oprávněnou podle §8 zákona o elektronických úkonech a měl-li soud podle identifikátoru elektronického podání možnost tyto skutečnosti ověřit. Při takové formě podání se již podle §18 odst. 2 zákona o elektronických úkonech nevyžaduje elektronický podpis, jak tomu musí být v případě jiného elektronického podání na základě zák. č. 227/2000 Sb. (nyní na základě zák. č. 297/2016 Sb.). Stejný závěr přijal Ústavní soud v nálezu ze dne 19. 1. 2016, sp. zn. II. ÚS 3042/14. V něm Ústavní soud potvrdil, že stížnost doručená ve lhůtě do datové schránky soudu se považuje za podepsanou podle §18 odst. 2 zákona o elektronických úkonech a vyhovuje požadavkům ustanovení §59 odst. 1 tr. ř., i když nebyla opatřena elektronickým podpisem podle zák. č. 227/2000 Sb. (nyní podle zák. č. 297/2016 Sb.). Zároveň Ústavní soud shledal správným usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2014, sp. zn. 8 Tdo 517/2014, citované výše.
Písemné podání učiněné v elektronické podobě, které se nepovažuje za podepsané ve smyslu §18 odst. 2 zákona o elektronických úkonech, je pak třeba pokládat za podepsané (opatřené) uznávaným elektronickým podpisem jen tehdy, byl-li k němu připojen uznávaný elektronický podpis v souladu s požadavky ustanovení §6 odst. 1, 2 zák. č. 297/2016 Sb. Uznávaný elektronický podpis musí být platný v době, kdy podání v elektronické podobě bylo doručeno (došlo) soudu. Okolnost, zda je podání vskutku opatřeno uznávaným elektronickým podpisem a zda jde o platný podpis, soud zkoumá již při přijetí elektronického dokumentu. Není-li připojený elektronický podpis uznávaný nebo není-li ověřeno, že je platný, popřípadě má-li oba takové nedostatky, má to stejné právní následky, jako kdyby podání vůbec nebylo podepsáno uznávaným elektronickým podpisem.
Dovoláním v podobě emailové zprávy se zabýval i Ústavní soud v nálezu ze dne 13. 2. 2018, sp. zn. I. ÚS 1981/17, kdy připomněl, že se již v minulosti opakovaně zabýval procesními náležitostmi podání s elektronickým podpisem a v usnesení ze dne 15. 8. 2017, sp. zn. I. ÚS 59/16, se vyjádřil záporně k otázce, zda je možné v trestním řízení zaslat účinné podání prostřednictvím e-mailu bez elektronického podpisu a následně je doplnit v písemné (listinné) podobě. Ústavní soud v tomto rozhodnutí aproboval závěry Nejvyššího správního soudu (jako kárného soudu), podle nichž je absence elektronického podpisu nedostatkem formy podání, nikoliv jeho obsahu, přičemž vady formy nelze podle trestního řádu hodnotit jako odstranitelný obsahový nedostatek jedné z povinných náležitostí podání, neboť jejich následkem se o podání vůbec nejedná (srov. usnesení č. j. 11 Kss 2/2017-63 ze dne 27. 4. 2017). Tyto závěry vycházejí z již zmíněného stanoviska pléna Nejvyššího soudu sp. zn. Plsn 1/2015, přičemž v tomto stanovisku Nejvyšší soud mimo jiné konstatuje, že trestní řád nestanoví žádné další zvláštní požadavky na podpis podání, a to ani v případě podání učiněného v elektronické podobě; proto se zde užije obecná úprava vyplývající z ustanovení §6 zák. č. 297/2016 Sb., tedy že k podepisování elektronickým podpisem lze použít pouze uznávaný elektronický podpis.
V návaznosti na shora uvedenou argumentaci tak lze dovodit, že e-mailová zpráva zaslaná dne 13. 1. 2021 na elektronickou podatelnu Okresního soudu v Mladé Boleslavi nesplňuje náležitosti řádného podání – odvolání a z hlediska zachování lhůty k podání tohoto opravného prostředku nelze k této zprávě přihlížet. Odvolání obviněného v listinné podobě podané osobně u Okresního soudu v Mladé Boleslavi dne 15. 1. 2021 již bylo učiněno po marném uplynutí osmidenní lhůty k podání odvolání, tedy opožděně. Na tomto závěru nemůže nic změnit skutečnost, že tuto e-mailovou zprávu z 13. 1. 2021 neměl odvolací soud k dispozici.
Právní názor, podle něhož nejsou spojeny účinky řádného podání s elektronickým podáním bez certifikovaného podpisu, byl vyjádřen již v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2006, sp. zn. 5 Tdo 1059/2006, publikovaném pod č. 58/2007 Sb. rozh. tr. s odkazem na zákon č. 227/2000 Sb. , o elektronickém podpisu a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. I v něm dospěl Nejvyšší soud k závěru, že bylo-li určité podání učiněno sice v elektronické podobě, ale bez splnění uvedených podmínek, nejsou s ním spojeny žádné účinky řádného podání, tj. ani případné zachování lhůty k podání opravného prostředku. Pokud zákon vyžaduje, aby podání bylo učiněno v určité lhůtě, pak uvedený nedostatek elektronického podání lze napravit jen v této lhůtě.
Nejvyšší soud proto musí uzavřít, že dovolání obviněného je v této části zjevně neopodstatněné.
Ve vztahu uplatněnému důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je třeba zmínit následující. Vzhledem k tomu, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem, jehož přípustnost je stanovena výhradně ve vztahu k taxativně vymezeným rozhodnutím učiněným ve druhém stupni, není zároveň možné napadat rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, pokud proti němu nebyl podán řádný opravný prostředek. Z výše uvedeného plyne, že soud druhého stupně zamítl odvolání obviněného z toho důvodu, že jej podal opožděně. Tento dovolací důvod předpokládá, že se v rozporu se zákonem konalo hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna, proto ho v posuzovaném případě nelze uplatnit.
Nejvyšší soud proto s ohledem na vše uvedené rozhodl tak, že dovolání obviněného M. K. odmítl jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. 6. 2021
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu