ECLI:CZ:NS:2021:4.TDO.704.2021.1
sp. zn. 4 Tdo 704/2021-1127
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 7. 2021 o dovolání obviněného J. Z. , nar. XY, státního občana Polska, t. č. ve výkonu trestu ve Věznici Valdice, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 1. 2021 sp. zn. 8 To 113/2020, v trestní věci vedené Krajským soudem v Praze pod sp. zn. 7 T 26/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. Z. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný J. Z. byl rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 3. 11. 2020 sp. zn. 7 T 26/2020 uznán vinným zvlášť závažným zločinem vraždy podle §140 odst. 1, 3 písm. a) tr. zákoníku, spáchaného ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že:
1) v přesněji nezjištěné době od 14,27 hodin dne 23. 11. 2019 do 09,50 hodin dne 24. 11. 2019 v ubytovacím zařízení situovaném v domě čp. XY na XY v obci XY, okres Mladá Boleslav, v jednom z pokojů opakovaně udeřil do obličeje poškozenou K. A. P., nar. XY, a s úmyslem takovým útokem ji usmrtit, bodl ji loveckou dýkou s čepelí dlouhou 15,5 cm velkou silou do levé poloviny hrudníku, čímž jí způsobil bodnou ránu vlevo na hrudníku s vbodem ve výši 141 cm nad chodidlem v místě pod skloubením levé klíční kosti s kostí hrudní dlouhou 4,5 cm s hladkými okraji, přičemž bodný kanál probíhal zepředu dozadu a shora dolů ke střední čáře a v jeho průběhu došlo k přetětí druhého a třetího žebra, dále k průbodu osrdečníku a přední stěny pravé komory srdeční, což vedlo k pokrvácivému šoku a úmrtí poškozené během několika minut po vzniku zranění, jemuž by se nepodařilo zabránit ani okamžitou specializovanou pomocí,
2) v době kolem 09,50 hodin dne 24. 11. 2019 na nástupišti železniční stanice v XY, okres Mladá Boleslav, úmyslně vedl přesněji nezjištěným nožem nejméně dva údery směřující zejména na levou stranu hrudníku poškozeného M. Ž., nar. XY, a takto jednal s úmyslem ho zasáhnout a poraněním některého životně důležitého orgánu usmrtit, což se mu kvůli obranné reakci poškozeného nepodařilo a způsobil mu povrchní drobnou řeznou ránu vlevo na hrudníku dlouhou 2 cm, drobnou povrchní bodnou ránu dlouhou 0,3 cm vlevo na hrudníku, povrchní drobnou řeznou ránu v kožní řase mezi palcem a ukazovákem na hřbetu levé ruky dlouhou 2 cm, povrchní drobnou řeznou ránu na horním rtu dlouhou 1,5 cm .
Za to byl obviněnému podle §140 odst. 3 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání patnácti roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen i trest propadnutí lovecké dýky o délce čepele 15,5 cm s pouzdrem. Současně mu byl podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložen trest vyhoštění na dobu neurčitou.
Citovaný rozsudek napadli odvoláními obviněný a též státní zástupce v jeho neprospěch výhradně proti výroku o trestu. Vrchní soud v Praze následně usnesením ze dne 20. 1. 2021 sp. zn. 8 To 113/2020 obě odvolání zamítl podle §256 tr. ř.
Druhostupňové rozhodnutí odvolacího soudu poté napadl obviněný dovoláním s poukazem na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. ř.
Jejich naplnění spatřuje v nekompletním dokazování, na jehož základě nelze přijmout odpovídající právní závěry. Byla porušena zásada materiální pravdy zakotvená v ustanovení §2 odst. 5 tr. ř., neboť nebyl zjištěn skutkový stav věci bez důvodných pochybností a v rozsahu nezbytném pro vydání rozhodnutí. V předchozím trestním řízení ani k návrhům obhajoby nebyli vyslechnuti klíčoví svědci M. Ž. a R. L. M. Soudy nezadaly znalecký posudek k posouzení věrohodnosti poškozeného Ž., ačkoli byl pod vlivem alkoholu a drog, neměl žádné alibi a postupoval impulzivně. Věděl o instalaci kamer na každém vlakovém nádraží, tedy o možnosti doložit budoucí napadení kamerovými záznamy. Nebyla vyslechnuta ani mistrová obviněného z Panasonicu, která vypovídala zcela rozdílně než svědek P., z jehož svědectví soud vycházel. Žádný ze svědků obviněného věrohodně nepoznal a neztotožnil. S těmito svědky nebyla provedena rekognice in natura či z fotografií. Místnost v ubytovně, v níž byla usmrcena poškozená, byla uzamčena a klíče se u obviněného nenašly ani při domovní prohlídce. Tuto místnost přitom nebylo možné opustit z okna kvůli velké výšce. Nebylo prokázáno, že by poškození disponovali k oné místnosti jen jedněmi klíči, jak tvrdil poškozený Ž. Rekonstrukce proběhla nepřípustně bez účasti obviněného, ačkoli mu státní zástupce dopisem avizoval osobní přítomnost obviněného. Sám odvolací soud vyjádřil v bodu 24 odůvodnění napadeného usnesení pochybnosti o rozsahu a správnosti zjištěného skutkového stavu, neboť dospěl k závěru o vhodnější právní kvalifikaci skutku jako dokonané vraždy podle §140 odst. 1 tr. zákoníku (ad skutek pod bodem 1) a pokusu vraždy podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §140 odst. 2, 3 písm. h) tr. zákoníku (ad skutek pod bodem 2). Důsledkem těchto vad je nesprávné právní posouzení a vydání nezákonného a nespravedlivého rozhodnutí.
Obviněný proto v závěru navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 1. 2021 sp. zn. 8 To 113/2020 a obviněného zprostil obžaloby podle §226 písm. c) tr. ř., neboť nebylo prokázáno, že obviněný žalovaný skutek spáchal.
Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. do doby konání neveřejného zasedání nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 1. 2021 sp. zn. 8 To 113/2020 je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Jeho dovolání splňuje náležitosti obsahu podle §265f odst. 1 tr. ř. a podal je prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v ustanovení §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. , je naplněn, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) – g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) – k). Obviněný jej uplatnil v druhé variantě, tedy že v předcházejícím řízení byl dán důvod dovolání uvedený v písmenu g).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. S poukazem na uvedený dovolací důvod se naopak není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Z obsahu podaného dovolání obviněného plyne, že pod argument nesprávného hmotněprávního posouzení skutku podřadil výlučně námitky namířené proti údajným procesním pochybením obou soudů, když je koncipoval výlučně jako polemiku s provedeným dokazováním a učiněnými skutkovými závěry. Na tomto místě je potřeba uvést, že obsahem dovolání jsou v podstatě totožné námitky obviněného uplatněné již v jeho odvolání směřující proti rozsudku soudu prvního stupně. V konkrétní rovině je nalézacímu soudu vytýkán způsob, kterým provedené důkazy hodnotil, jaká skutková zjištění zaujal, což vše vyúsťuje do zpochybňování stíhaného skutku, resp. toho, že jej spáchal obviněný. To celé však ve své podstatě představuje obviněným předkládaný odlišný průběh skutkového děje, než jak jej zjistil nalézací soud a potvrdil soud odvolací.
Lze tak prohlásit, že obviněný ve svém výsledku dovolání směřuje výhradně proti rozsahu dokazování a správnosti zjištěného skutkového stavu a dožaduje se, aby Nejvyšší soud přezkoumal jeho odvolací (nyní dovolací) námitky, jako svým způsobem odvolací soud č. 2. Taková úloha ale dovolacímu soudu nepřísluší. Pokud by totiž zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004 sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je nucen konstatovat, že těžiště dokazování je v řízení před soudem prvního stupně. Jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí předchozích soudů a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Jestliže obviněný požaduje po Nejvyšším soudu opětovné přezkoumání skutkových zjištění a přezkum rozsahu dokazování učiněného soudem prvního stupně, činí tak v rozporu se zákonnou úpravou dovolacího řízení, která takovou možnost přezkumu třetího stupně neumožňuje. Ačkoli se tedy obviněný ve svém dovolání ani nepokusil zaměřit své námitky vůči konkrétním závěrům vysloveným v usnesení odvolacího soudu, což je v rozporu s podstatou dovolání a jeho koncipováním jako mimořádného opravného prostředku (viz ustanovení §265a odst. 1, 2 tr. ř.), Nejvyšší soud se přesto v intencích ústavně konformního výkladu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zabýval výsledným meritorním rozhodnutím odvolacího soudu a k uplatněné argumentaci obviněného poznamenává následující.
Obviněný spatřuje nedostatečná skutková zjištění obou soudů v tom, že jimi nebyli osobně vyslechnuti svědci M. Ž. a R. L. M., na což k totožné odvolací námitce pregnantně reagoval již odvolací soud v bodě 12-16 odůvodnění napadeného usnesení. Ten zde vysvětlil, proč se přečtení protokolů o jejich svědecké výpovědi z přípravného řízení stalo procesně použitelným důkazem, neboť oba jmenovaní svědci nebyli k zastižení, a to přesto, že se nalézací soud bezvýsledně snažil tyto svědky dohledat a k hlavnímu líčení předvolat. Nalézací soud rovněž podrobně hodnotil výpověď poškozeného M. Ž. v kontextu ostatních provedených důkazů zejména v bodech 39-41 odůvodnění odsuzujícího rozsudku. V tomto ohledu je nutno konstatovat, že je na uvážení soudu, zda a které důkazy provede. Nevyhoví-li návrhům obhajoby obviněného na provedení konkrétního důkazu, je povinen zdůvodnit, z jakého důvodu tak neučinil, čemuž nalézací soud v odůvodnění napadeného rozsudku dostál ve smyslu §125 odst. 1 tr. ř. Skutečnost, že se u obviněného nenašly klíče od místnosti ubytovny, v níž poškozenou usmrtil, nemá v kontextu dalších ve věci provedených důkazů rozhodující vliv na posouzení jeho viny. Námitka obviněného týkající se jeho neúčasti na rekonstrukci je zcela lichá, neboť v předmětné trestní věci rekonstrukce ve smyslu §104d tr. ř. prováděna nebyla. Nelze souhlasit ani s tvrzením obviněného, že odvolací soud měl pochybnosti o správnosti zjištěného skutkového stavu, neboť v bodě 24 odůvodnění napadeného usnesení tento soud konstatoval pravý opak. Pokud uvedenou výhradu obviněný vyvozoval z toho, že odvolací soud označil za přiléhavější právní kvalifikaci skutku jako souběhu dvou trestných činů, tj. zvlášť závažného zločinu vraždy podle §140 odst. 1 tr. zákoníku vztahující se k usmrcení poškozené K. P. a pokusu zvlášť závažného zločinu vraždy podle §21 odst. 1 k §140 odst. 2, 3 písm. h) tr. zákoníku ve vztahu k poškozenému M. Ž., nepramení tento jeho názor z nesprávných či nedokonalých skutkových zjištění, nýbrž z jiného, a to přísnějšího právního posouzení jednání obviněného. S ohledem na absenci odvolání státního zástupce v neprospěch obviněného proti výroku o vině však odvolací soud nemohl s ohledem na zásadu zákazu změny k horšímu (reformationis in peius) vůči němu zpřísnit právní kvalifikaci skutku a tudíž ji ponechal beze změny tak, jak ji původně vyslovil nalézací soud. Tedy ve svém konečném výsledku se jednalo o rozhodnutí ve prospěch obviněného a ani z pozice dovolacího soudu není důvodné, avšak ani možné na výsledné právní kvalifikaci skutku cokoli měnit.
Nejvyšší soud proto v konečném výsledku uzavírá, že obviněný v podaném dovolání uplatnil námitky ryze skutkové či procesní týkající se zjišťování skutkového stavu a nalézacím soudem učiněného rozsahu dokazování či hodnocení jím provedených důkazů. Takové námitky ovšem v žádném ohledu neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť se netýkají nesprávného právního posouzení skutku nebo jiného nesprávného hmotněprávního posouzení. Nadto, což již bylo také zmíněno, je obviněný předkládá opakovaně, přičemž se s nimi vypořádal již soud nalézací, popřípadě posléze soud odvolací. V takovém případě se jimi Nejvyšší soud není povinen, ale ani oprávněn opětovně podrobně zabývat.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Protože ve věci obviněného J. Z. dospěl k závěru, že jeho námitky ve skutečnosti nerespektují věcné zaměření deklarovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a v důsledku toho ani dalšího uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., rozhodl z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o odmítnutí jím podaného dovolání. Za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání, když k takovému rozhodnutí není třeba souhlasu od stran řízení.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 14. 7. 2021
JUDr. František Hrabec
předseda senátu