ECLI:CZ:NS:2021:4.TDO.758.2021.1
sp. zn. 4 Tdo 758/2021-874
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 8. 2021 o dovolání obviněného M. K. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Pardubice, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky Pardubice ze dne 23. 2. 2021, sp. zn. 13 To 14/2021, v trestní věci vedené Okresním soudem v Pardubicích pod sp. zn. 1 T 152/2020, takto:
I. Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky Pardubice ze dne 23. 2. 2021, sp. zn. 13 To 14/2021, v části v níž bylo zamítnuto odvolání obviněného ohledně výroku o vině ad bod II. a na něj navazujících výroků o trestu a o náhradě škody z rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 30. 11. 2020, sp. zn. 1 T 152/2020, zrušuje .
Současně se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušenou část tohoto usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce Pardubice přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Obviněný M. K. byl rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 30. 11. 2020, sp. zn. 1 T 152/2020, po předchozím zrušení podle §45 odst. 1 tr. zákoníku rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 24. 2. 2020, č. j. 2 T 16/2020-90, který nabyl právní moci dne 2. 4. 2020, ve výroku o vině, jímž byl obviněný uznán vinným přečiny krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku a poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku a v celém výroku o trestu, jakož i v dalších výrocích, které měly v uvedeném výroku o vině podklad, uznán vinným za skutek popsaný pod bodem I. přečiny krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku, ve formě pokračování podle §116 tr. zákoníku, poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, ve formě pokračování podle §116 tr. zákoníku, porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku, a dále za sbíhající se přečiny krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku, nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku, nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, ukončený ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a neoprávněného užívání cizí věci podle §207 odst. 1 alinea první tr. zákoníku, kterými byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi ze dne 14. 7. 2020, sp. zn. 6 T 172/2019, který nabyl právní moci dne 21. 10. 2020, mu byl podle §205 odst. 3 tr. zákoníku za použití §45 odst. 1 tr. zákoníku a §43 odst. 2 tr. zákoníku uložen společný souhrnný trest odnětí svobody v trvání tří let a šesti měsíců. Pro jeho výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci, a to kladiva s dřevěným topůrkem zajištěného v rámci ohledání místa činu dne 9. 2. 2020 Policií ČR, Krajským ředitelstvím policie Pardubického kraje, Územního odboru Pardubice, Obvodního oddělení Pardubice 4 pod č. j. KRPE-12506-17/TČ-2020-170621; a dále 52,8 g drogy marihuana a 121,3 g stonku konopí setého, vše uloženo v režimovém skladu TOXI - Opočínek u Krajského ředitelství policie Pardubického kraje, Pardubice, Na Spravedlnosti 2516. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Chrudimi ze dne 14. 7. 2020, sp. zn. 6 T 172/2019, který nabyl právní moci dne 21. 10. 2020, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Pod bodem II. rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 30. 11. 2020 sp. zn. 1 T 152/2020 byl dále obviněný M. K. za zde popsaný skutek uznán vinným zločinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a přečiny poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku a neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku. Za to mu byl podle §205 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou let a čtyř měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Současně bylo rozhodnuto o náhradě způsobené škody takto. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit škodu poškozeným: AXA pojišťovně a. s., IČ: 28195604, se sídlem Lazarská 13/8, 120 00 Praha 2, ve výši 2 412,- Kč, P. S., nar. XY, trvale bytem XY, ve výši 7 661,- Kč, BNP Paribas Cardif Pojišťovně, a. s., IČ: 25080954, se sídlem Boudníkova 2506/1, 180 00 Praha 8 – Libeň, ve výši 1 128,- Kč, R. H., nar. XY, trvale bytem XY, ve výši 4 888,- Kč, Kooperativa pojišťovně, a. s., Vienna Insurance Group, IČ: 47116617, se sídlem Pobřežní 665/21, 186 00 Praha 8, ve výši 4 760,- Kč, L. Š., nar. XY, trvale bytem XY, adresa pro doručování XY, ve výši 7 237,- Kč, V. P., nar. XY, trvale bytem XY, ve výši 6 975,- Kč, M. M., nar. XY, trvale bytem XY, ve výši 2 500,- Kč, R. K., IČ: XY, se sídlem XY, ve výši 5 276,- Kč, M. S., nar. XY, trvale bytem XY, ve výši 2 265,- Kč, a KYB Manufacturing Czech s. r. o., IČ: 27082784, se sídlem U Panasonicu 277, 530 06 Pardubice – Staré Čívice, ve výši 9 000,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byli poškození: R. H., nar. XY, trvale bytem XY, a KYB Manufacturing Czech s. r. o., IČ: 27082784, se sídlem U Panasonicu 277, 530 06 Pardubice – Staré Čívice, odkázáni se zbytkem svých nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Dále byla obviněnému podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost nahradit poškozeným: J. F., nar. XY, trvale bytem XY, ve výši 1 500,- Kč a Správě železnic, státní organizaci, IČ: 70994234, se sídlem Dlážděná 1003/7, 110 00 Praha 1 – Nové Město, ve výši 20 002,-Kč. Se zbytkem svých nároků na náhradu škody byli tito dva poškození podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních.
Tento prvostupňový rozsudek napadl obviněný odvoláním, jenž Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 23. 2. 2021, sp. zn. 13 To 14/2021, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení soudu druhého stupně následně obviněný podal dovolání s poukazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V něm nejprve citoval obsah rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, a namítl, že odvolací soud při svém rozhodování v něm zmíněná kritéria nezohlednil. Zároveň zmínil, že obviněný nevěděl, že byl na území ČR vyhlášen nouzový stav a ani nepočítal s tím, že by mu měl usnadnit spáchání trestných činů, například tím, že bude méně snadno dopaden apod. Nouzový stav trestný čin krádeže popsaný pod bodem II. výroku o vině odsuzujícího rozsudku nijak neovlivnil a došlo k němu víceméně náhodně. Tyto krádeže je tak nutno posoudit jen jako přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku a po této změně právní kvalifikace je třeba pohlížet na trest uložený obviněnému jako na nesprávný, neboť ten mu měl být uložen v rozmezí od 6 měsíců do 3 let, a to při dolní hranici trestní sazby, jak se shodly oba soudy nižších stupňů, tedy se mělo jednat o podmíněný trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců se stanovením zkušební doby v délce jednoho roku. Je též nutno zohlednit zejména polehčující okolnosti, tj. prohlášení viny obviněným, jeho lítost nad spáchanými trestnými činy a slušné chování k orgánům činným v trestním řízení.
Obviněný proto v závěru navrhl ( v podstatě doslova ), aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky Pardubice ze dne 23. 2. 2021, sp. zn. 13 To 14/2021, a aby podle §265m odst. 1 tr. ř. rozhodl, že se podle §265m odst. 1 tr. ř. toto usnesení krajského soudu mění tak, že se rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 30. 11. 2020, č. j. 1 T 152/2020-774, mění ve výroku o vině s tím, že slova „pod bodem II.: přisvojil si cizí věc tím, že se jí zmocnil, způsobil tak na cizím majetku škodu nikoliv nepatrnou, čin spáchal vloupáním, byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen, a spáchal takový čin za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, poškodil cizí věc, a způsobil tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou, sobě bez souhlasu oprávněného držitele opatřil nepřenosnou platební kartu identifikovatelnou podle jména a čísla,“ se nahrazují slovy „pod bodem II.: přisvojil si cizí věc tím, že se jí zmocnil, způsobil tak na cizím majetku škodu nikoliv nepatrnou, čin spáchal vloupáním, byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen, poškodil cizí věc, a způsobil tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou, sobě bez souhlasu oprávněného držitele opatřil nepřenosnou platební kartu identifikovatelnou podle jména a čísla,“ a slova „zločin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku“ se nahrazují slovy „přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2“ . Podle §265m odst. 1 tr. ř. pak aby zároveň rozhodl, že se usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích mění tak, že se rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 30. 11. 2020, č. j. 1 T 152/2020-774 mění ve výroku o trestu tak, že za 3 přečiny pod bodem II. výroku o vině rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 30. 11. 2020, č. j. 1 T 152/2020-774, se obviněný odsuzuje podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku, k úhrnnému trestu odnětí svobody na 6 měsíců, přičemž podle §§81 odst. 1, 82 odst. 2 tr. zákoníku se obviněnému trest odnětí svobody odkládá na zkušební dobu v trvání 1 roku.
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k podanému dovolání ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. uvedl, že obviněný ohledně napadeného výroku o vině pod bodem II. odsuzujícího rozsudku v předchozím řízení prohlásil vinu ve smyslu §206c odst. 1 tr. ř. ve vztahu k dílčím skutkům popsaným pod body II. 2 až 4. Výhrady vznesl výlučně ve vztahu k dílčímu útoku vymezenému v bodě II. 1, kdy v tomto případě jeho spáchání popíral. Pokud byl posléze ohledně všech dílčích skutků uznán vinným, podal odvolání, ve kterém označil za nesprávný právě výrok o vině dílčím útokem popsaným v bodě II. 1 a nesouhlasil ani s výrokem o trestu. Odvolací soud v návaznosti na to v rámci odvolacího řízení při respektování zákonných pravidel vyplývajících z §254 odst. 1 a §246 odst. 1 písm. b) tr. ř. přezkoumal pouze výrok o vině tímto uvedeným jedním skutkem (dílčím útokem) a výrok o trestu. Rozhodnutí soudu druhého stupně lze přitom dovoláním napadat pouze v tom rozsahu, v jakém byl tento soud oprávněn a povinen přezkoumat rozhodnutí soudu prvního stupně (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2003 sp. zn. 7 Tdo 1464/2003 uveřejněné pod TR NS 3/2004 - T 666). V nyní posuzovaném případě by se tak jednalo toliko o výrok o vině skutkem (dílčím útokem) pod bodem II. 1 a o výrok o trestu, přičemž obviněný nepochybně vytýká širší rozsah vad, zejména tedy pochybení stran právní kvalifikace pokračujícího zločinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2, 4 písm. b) tr. zákoníku v případě veškerého jednání popsaného v bodech II. 1 až II. 4 odsuzujícího rozsudku. Státní zástupce se domnívá, že takové striktní posuzování přípustnosti dovolání by ale vedlo ke zjevně nespravedlivým důsledkům pro dovolatele. To platí tím spíš, pokud lze jeho námitce vytýkající nesprávnou právní kvalifikaci přisvědčit (viz níže). Pokud totiž právní kvalifikace stíhaného jednání skutkovým zjištěním neodpovídala, soud prvého stupně by postupem podle §206c odst. 4, 5 tr. ř. neměl prohlášení viny přijmout.
V další části vyjádření státní zástupce shledává dovolání obviněného v celém jeho rozsahu přípustným a opodstatněným. V napadených rozhodnutích není konstatována existence žádné z naznačených věcných souvislostí dovolatelem spáchané krádeže s událostí vážně ohrožující život a zdraví lidí v podobě výskytu koronaviru způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu. Naopak, šlo v zásadě o běžné, a nikoli atypické případy krádeží, přičemž k odhalení pachatele došlo nedlouho po jejich spáchání. V návaznosti na závěry rozsudku velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021 proto takové jednání dovolatele vymezené v bodech II. 1 až 4 rozsudku Okresního soudu v Pardubicích naplnilo mj. znaky pokračujícího přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku, a nikoli znaky pokračujícího zločinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2, 4 písm. b) tr. zákoníku. Dovolatelovu výhradu, podle které o vyhlášeném nouzovém stavu nevěděl, naproti tomu pod vytýkaný ani žádný jiný dovolací důvod podřadit nelze. Je totiž postavena na nesouhlasu s hodnocením důkazů nalézacím soudem (viz bod 25 odůvodnění odsuzujícího rozsudku).
Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 23. 2. 2021, sp. zn. 13 To 14/2021, rozsudek ( zřejmě Okresního soudu v Pardubicích ) ze dne 30. 11. 2020, sp. zn. 1 T 152/2020, v části, v níž bylo rozhodnuto o vině, trestu a náhradě škody v případě jednání pod body II. 1 až 4, a rovněž další rozhodnutí na uvedené usnesení a rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Pardubicích, aby věc znovu projednal a rozhodl. Vyslovil zároveň souhlas, aby Nejvyšší soud rozhodl v případě jakékoli varianty podle §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) zjistil, že dovolání obviněného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky Pardubice ze dne 23. 2. 2021, sp. zn. 13 To 14/2021, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., obviněný podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v ustanovení §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Zde je třeba zároveň zmínit, že obviněný podal dovolání pouze z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., i když napadá usnesení odvolacího soudu, kterým bylo jeho odvolání proti rozsudku soudu prvého stupně zamítnuto podle §256 tr. ř. V jeho dovolání tudíž absentuje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., který v něm měl být výslovně uveden. Takový nedostatek v podaném dovolání však lze ve prospěch obviněného posoudit jen jako formální pochybení, neboť z jeho obsahu je patrné, že v něm napadá nesprávnost právní kvalifikace skutku v bodě II. učiněnou soudem prvého stupně v jeho rozsudku, se kterou se následně ztotožnil v odvolacím řízení i soud druhého stupně, který její správnost přezkoumával z podnětu odvolání obviněného. Nejvyšší soud proto přezkoumal pouze správnost v dovolání vytýkaného výroku o vině uvedeného v bodě II. odsuzujícího rozsudku, potvrzeného usnesením soudu odvolacího a dospěl k závěru, že podané dovolání je v této části důvodné.
Pokud jde o uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , tak ten je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva.
Jak již bylo dříve zmíněno, dovolání obviněného směřuje proti té části napadeného usnesení soudu druhého stupně, pokud jím nebylo vycházeno z kritérií obsažených v závěrech rozsudku velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021 pod sp. zn. 15 Tdo 110/2021 týkající se zločinu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným za dílčí skutky popsané v bodě II. 1) – 4) rozsudku nalézacího soudu. Zde je však třeba zdůraznit, že uvedený rozsudek Nejvyššího soudu byl publikován až poté, co odvolací soud v předmětné věci obviněného rozhodoval, takže o nerespektování názorů vyslovených v tomto rozhodnutí v pravém smyslu toho slova hovořit nelze.
Dále je třeba zmínit, že obviněný v předchozím řízení učinil ohledně dílčích skutků popsaných bod body II. 2) - 4) prohlášení o vině ve smyslu §206c tr. ř. a popřel pouze spáchání útoku ad bod II. 1), proti němuž taktéž výlučně směřoval své odvolání. Soud druhého stupně ale na základě dříve provedených a vyhodnocených důkazů jeho obhajobě neuvěřil a v důsledku toho potvrdil správnost odsouzení obviněného za celý skutek popsaný pod bodem ad II. 1) - 4). V důsledku tohoto předchozího procesního postupu a vývoje tak ale obviněný mohl účinným způsobem podat dovolání pouze proti rozhodnutí soudu druhého stupně v části týkající se potvrzení správnosti dílčího skutku obsaženého v rozsudku soudu prvního stupně pod bodem ad II. 1). Tento dílčí útok, ohledně nějž obviněný prohlášení viny v dřívějším průběhu řízení neučinil, však tvoří z hmotněprávního hlediska s ostatními dílčími skutky ad bod II. 2) - 4) jediný skutek kvalifikovaný jako pokračující trestný čin krádeže, a v důsledku toho nebylo ze strany dovolacího soudu možné zbývající dílčí skutky pod bodem II. 2) až 4) při výsledném rozhodovacím procesu ignorovat. Jen jeden z dílčích útoků pokračujícího trestného činu v tomto případě totiž není oddělitelným výrokem podle §258 odst. 2 tr. ř., byť jinak jde z procesního hlediska o samostatný skutek podle §12 odst. 12 tr. ř. (srov. přiměřené usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2021, sp. zn. 5 Tdo 1345/2020). Navíc, když i ohledně těchto dílčích útoků obviněnému svědčí níže uvedené důvody, v důsledku nichž bylo nezbytné napadené rozhodnutí soudu druhého stupně v příslušné části zrušit.
Lze tedy prohlásit, že obviněný své dovolání uplatnil důvodně v části týkající se vadného právního posouzení skutku popsaného v bodě II. výroku o vině odsuzujícího rozsudku jako zločinu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, neboť soud prvního ani druhého stupně se nezabývaly věcnou souvislostí spáchaného zločinu krádeže a vyhlášeného nouzového stavu, jako jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek a zohlednily toliko hledisko časové, že předmětný skutek krádeže obviněný spáchal v době nouzového stavu vyhlášeného na základě ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, pro území České republiky usnesením vlády České republiky ze dne 12. 3. 2020 č. 194, který byl usnesením vlády České republiky č. 396 ze dne 9. 4. 2020 a usnesením vlády České republiky č. 485 ze dne 30. 4. 2020 prodloužen až do dne 17. 5. 2020 z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru označeného jako SARS CoV-2.
Takový postup při právním posouzení jednání dovolatele se však ukázal nesouladným se zobecňujícím názorem velkého senátu trestního kolegia Nejvyšší soudu, jak bylo vyjádřeno v jeho rozsudku ze dne 16. 3. 2021 pod sp. zn. 15 Tdo 110/2021. Podle něj naplnění zákonného znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku spočívajícího v tom, že čin byl spáchán za „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“, nelze dovozovat výhradně z faktu, že pachatel se dopustil krádeže v době vyhlášeného nouzového stavu v souvislosti s výskytem koronaviru způsobujícího epidemii onemocnění COVID-19. Nejvyšší soud v citovaném rozhodnutí zdůraznil, že vedle časové a místní souvislosti je zásadně třeba zjišťovat i věcnou souvislost spáchaného činu s takovou událostí, tedy zda se tato událost projevila při spáchání trestného činu nějakým konkrétním způsobem. Uvedený vztah přitom bude založen například tehdy, jestliže zmíněná událost nebo omezení či jiná opatření přijatá v jejím důsledku a k jejímu řešení umožnily či usnadnily pachateli spáchání trestného činu, dále pokud pachatel počítal s tím, že mu to umožní uniknout odhalení a dopadení, anebo svůj čin zaměřil přímo proti těmto opatřením a omezením, aby je mařil či ztěžoval. Pouhé zjištění, že skutek byl spáchán za trvání nouzového stavu, pro závěr o naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku samo o sobě nepostačuje. Vyhlášení nouzového stavu, důvody, které k němu vedly, a veřejně dostupné informace o něm mohou mít pouze podpůrný význam pro závěr, že v dané době a na daném místě došlo k určité „události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ a že pachatel o tom alespoň měl a mohl vědět (§17 písm. b) tr. zákoníku).
Obviněnému i vyjadřujícímu se státnímu zástupci tak bylo třeba přisvědčit potud, že soudy obou stupňů se z výše naznačených hledisek věcí nikterak nezabývaly. Už jen z tohoto důvodu dovolací senát považuje zvolenou právní kvalifikaci stíhaného skutku též jako zločinu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku za minimálně předčasnou. Proto z podnětu podaného dovolání podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil v usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky Pardubice ze dne 23. 2. 2021, sp. zn. 13 To 14/2021, část týkající se zamítnutí odvolání obviněného ohledně výroku o vině ad bod II. a v důsledku toho i na něj navazujících výroků o trestu a o náhradě škody z rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 30. 11. 2020, sp. zn. 1 T 152/2020. Současně zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušenou část usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce Pardubice pak podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž tak učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Věc obviněného se tak vrací do stadia, kdy se jí bude opětovně zabývat soud druhého stupně. Ten bude v dalším řízení vázán právním názorem, který k projednávaným otázkám v tomto kasačním rozhodnutí vyslovil Nejvyšší soud (§265s odst. 1 tr. ř.). Jde především o to, aby znovu a ze všech shora naznačených hledisek důsledně zvážil, zda lze předmětný skutek, jinak naplňující formální znaky přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku, kvalifikovat též podle přísnějšího ustanovení odst. 4 písm. b) §205 tr. zákoníku. Při tomto svém novém právním posouzení přihlédne ke všem shora uvedeným závěrům, které vyslovil velký senát trestního kolegia Nejvyššího soudu ve svém rozsudku ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021. Zda bude před dalším meritorním rozhodnutím ve věci třeba doplnit dokazování, nebo je bude možno vydat na podkladě důkazů již provedených, ponechává dovolací senát krajskému soudu na vlastní úvaze. V případném novém pozměněném rozsudku ale bude třeba odpovídajícím způsobem upravit znění skutkové věty tak, aby byla v souladu s právní větou vyjadřující zvolenou právní kvalifikaci. Pokud soud druhého stupně přistoupí k mírnějšímu právnímu posouzení jednání obviněného, logicky tuto skutečnost promítne i do nově ukládaného trestu v rámci příslušné (nižší) trestní sazby a zároveň neopomene rozhodnout o povinnosti obviněného nahradit poškozeným způsobenou škodu.
Vzhledem k tomu, že bylo zjištěno, že obviněný t. č. vykonává trest odnětí svobody v trvání tří roků a šesti měsíců z rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 30. 11. 2020, sp. zn. 1 T 152/2020, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky Pardubice ze dne 23. 2. 2021, sp. zn. 13 To 14/2021, jenž mu byl uložen za trestnou činnost obsaženou ve výroku o vině pod bodem ad I. rozsudku soudu prvního stupně, který zůstal usnesením dovolacího soudu nedotčen, nebylo nutné rozhodovat ve smyslu §265 l odst. 4 tr. ř. o případném vzetí obviněného do vazby.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 11. 8. 2021
JUDr. František Hrabec
předseda senátu