ECLI:CZ:NS:2021:4.TDO.765.2021.1
sp. zn. 4 Tdo 765/2021-2847
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 8. 2021 o dovolání obviněných P. L. , nar. XY, bytem XY a P. H. , nar. XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 24. 3. 2021, sp. zn. 14 To 23/2021, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 2 T 252/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obou obviněných odmítají .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 2 T 252/2013, byly obviněné P. L. [jednání pod bodem 1 – 31] a P. H. [jednání pod bodem 32] uznány vinnými pokračujícím zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, obviněná P. L. zčásti ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku [jednání pod bodem 2 skutkové věty], přičemž u obviněné P. L. byl současně zrušen výrok o vině pokračujícím zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, přečinem podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku a přečinem podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku, kterými byla uznána pravomocně vinnou pod body 1-30 v rozsudku Okresního soudu v Chrudimi ze dne 27. 6. 2013, č. j. 2T 239/2012-640, jakož i celý výrok o trestu a další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad, a při vázanosti skutkovými zjištěními v zrušeném rozsudku bylo znovu rozhodnuto tak, že:
obviněná P. L.:
1) v časovém rozmezí od měsíce ledna roku 2009 do ledna roku 2012 včetně v domě
č. XY v XY, okres XY, případě i na jiných místech v XY a okolí, využila důvěry poškozeného. K. B., nar. XY, bytem XY, kterého přesvědčila, že formou půjček zhodnotí jeho finanční prostředky a pod záminkou uzavírání půjček od poškozeného vylákala částku nejméně ve výši 2.013.000 Kč a pro vzbuzení důvěry poškozeného skutečně uzavřela smlouvy o půjčkách a poškozenému vyplatila z půjček částku 51.000 Kč, ale zbývající smlouvy již byly pouze fiktivní a tím poškozenému způsobila škodu nejméně ve výši 1.962.000 Kč a dále
2) dne 28. 12. 2009 v XY, okres XY, obžalovaná P. L. v postavení obchodní zástupkyně společnosti P. F., XY, pobočka XY, společně s další již odsouzenou osobou uzavřela smlouvu o půjčce č. 383357728 částky 7.000,- Kč ve prospěch obviněné Z. D., k jejímuž uzavření na jméno D. B. poskytla matka jmenovaného, odsouzená Z. D., obžalované P. L. jeho potřebné příslušně upravené osobní údaje, následně použité při uzavření smlouvy, kterou obviněná jménem svého syna podepsala, ač D. B., žijící již řadu let trvale ve Francii a občan Francouzské republiky, o ničem nevěděl, přesto obžalovaná P. L. po uzavření smlouvy na jeho jméno tuto předala do sídla pobočky zaměstnavatele v XY a smluvně dohodnutou částku obviněné do výše 6.000,- Kč, když 1.000,- Kč si ponechala sama, vyplatila, čímž obě obviněné způsobily společnosti P. F. škodu ve výši 7.000,- Kč,
3) dne 11. 1. 2010 v XY, okres XY, nebo v XY, okres XY, případně v XY, okres XY, v postavení obchodní zástupkyně společnosti P. F. P., pobočka XY, s částečným využitím skutečných cizích osobních údajů získaných od jiného svého skutečného klienta, uzavřela smlouvu o půjčce č. 383357766 na fiktivní osobu jménem F. R., nar. XY, bytem XY, na částku 15.000,- Kč, kterou si pak
ke škodě společnosti P. F. ponechala pro sebe,
4) dne 30. 7. 2010 v jedné z výše jmenovaných obcí, ve stejném postavení za použití osobních údajů své vlastní matky uzavřela smlouvu o půjčce
č. 385979490 na jméno A. K., nar. XY, bytem XY,
na částku 20.000, - Kč, kterou si pak ke škodě společnosti P. F. ponechala pro sebe,
5) dne 30. 8. 2010 tamtéž, ve stejném postavení za použití osobních údajů svého vlastního otce uzavřela smlouvu o půjčce č. 387152525 na jméno J. K., nar. XY, bytem XY, na částku 20.000, - Kč, kterou si pak ke škodě společnosti P. F. ponechala pro sebe,
6) dne 4. 10. 2010 tamtéž, ve stejném postavení s částečným využitím skutečných cizích osobních údajů získaných znalostí skutečné jejich nositelky, uzavřela smlouvu o půjčce č. 385977865 na fiktivní osobu jménem P. J., nar. XY, bytem XY, na částku 22.000, - Kč, kterou si pak ke škodě společnosti P. F. ponechala pro sebe,
7) dne 1. 11. 2010 tamtéž, ve stejném postavení s částečným využitím skutečných cizích osobních údajů získaných od jiného svého klienta, uzavřela smlouvu o půjčce č. 387173698 na existující osobu jménem M. D., nar. XY, bytem XY, na částku 22.000, - Kč, kterou si pak ke škodě společnosti P. F. ponechala pro sebe,
8) dne 1. 11. 2010 tamtéž, ve stejném postavení za použití osobních údajů svého vlastního bratra uzavřela smlouvu o půjčce č. 387166946 na jméno R. K., nar. XY, bytem XY, na částku 22.000, - Kč, kterou si pak ke škodě společnosti P. F. ponechala pro sebe,
9) dne 22. 11. 2010 tamtéž, ve stejném postavení za použití osobních údajů svého druhého vlastního bratra uzavřela smlouvu o půjčce č. 388316485 na jméno J. K., nar. XY, bytem XY,
na částku 22.000, - Kč, kterou si pak ke škodě společnosti P. F. ponechala pro sebe,
10) dne 29. 11. 2010 tamtéž, ve stejném postavení s částečným využitím skutečných cizích osobních údajů získaných od jiného svého klienta, uzavřela smlouvu o půjčce č. 388295241 na fiktivní jméno M. J., nar. XY, bytem XY, na částku 20.000, - Kč, kterou si pak ke škodě společnosti P. F. ponechala pro sebe,
11) dne 19. 12. 2010 tamtéž, ve stejném postavení s částečným využitím skutečných cizích osobních údajů získaných od jiného svého klienta, uzavřela smlouvu o půjčce č. 388295210 na jméno existující osoby jménem J. K., nar. XY, údajně bytem XY, na částku 12.000 Kč, kterou si pak ke škodě společnosti P. F. ponechala pro sebe,
12) dne 31. 1. 2011 tamtéž, ve stejném postavení s částečným využitím cizích osobních údajů získaných nezjištěným způsobem od neustanovené třetí osoby, uzavřela smlouvu o půjčce č. 497724292 na jméno existující osoby jménem Z. K., nar. XY, údajně bytem XY, na částku 32.000, - Kč, kterou si pak ke škodě společnosti P. F. ponechala pro sebe,
13) dne 20. 3. 2011 tamtéž, ve stejném postavení s částečným využitím skutečných cizích osobních údajů získaných nezjištěným způsobem od neustanovené třetí osoby, uzavřela smlouvu o půjčce č. 498640717 na jméno existující osoby jménem Z. K., nar. XY, bytem XY, na částku 30.000, - Kč, kterou si pak ke škodě společnosti P. F. ponechala pro sebe,
14) dne 21. 3. 2011 tamtéž, ve stejném postavení s částečným využitím skutečných cizích osobních údajů získaných v dřívější době jí samotnou při uzavírání jiné smlouvy, uzavřela smlouvu o půjčce č. 498640724 na jméno existující osoby jménem I. Z., nar. XY, údajně bytem XY, na částku 15.000, - Kč, kterou si pak ke škodě společnosti P. F. ponechala
pro sebe,
15) dne 26. 3. 2011 tamtéž, ve stejném postavení s využitím cizích osobních údajů získaných nezjištěným způsobem jí samotnou nebo jinou neustanovenou osobou, uzavřela smlouvu o půjčce č. 498644799 na jméno fiktivní osoby M. A., nar. XY, údajně bytem XY, ulice XY,
na částku 20.000, - Kč, kterou si pak ke škodě společnosti P. F. ponechala
pro sebe,
16) dne 24. 4. 2011 tamtéž, ve stejném postavení s částečným využitím skutečných cizích osobních údajů získaných neznámo jak v dřívější době, uzavřela smlouvu o půjčce č. 497716440 na jméno fiktivní osoby Y. Z., nar. XY, údajně bytem XY, na částku 22.000, - Kč, kterou si pak ke škodě společnosti P. F. ponechala pro sebe,
17) dne 24. 4. 2011 tamtéž, ve stejném postavení s částečným využitím skutečných cizích osobních údajů získaných neznámo jak v dřívější době, uzavřela smlouvu o půjčce č. 497716464 na jméno fiktivní osoby L. Z., nar. XY, údajně bytem XY, na částku 20.000, - Kč, kterou si pak ke škodě společnosti P. F. ponechala pro sebe,
18) dne 2. 5. 2011 tamtéž, ve stejném postavení s částečným využitím cizích osobních údajů získaných opět neznámo jak v dřívější době, uzavřela smlouvu o půjčce č. 497718121 na jméno skutečné osoby jménem J. Š., nar. XY, údajně bytem XY, na částku 8.000, - Kč, kterou si pak ke škodě společnosti P. F. ponechala pro sebe,
19) dne 13. 6. 2011 tamtéž, ve stejném postavení s částečným využitím skutečných cizích osobních údajů získaných opět neznámo jak v dřívější době, uzavřela smlouvu o půjčce č. 498632453 na jméno fiktivní osoby jménem J. H., nar. XY, údajně bytem XY, na částku 25.000, - Kč, kterou si pak ke škodě společnosti P. F. ponechala pro sebe,
20) dne 11. 7. 2011 tamtéž, ve stejném postavení s využitím cizích osobních údajů získaných nezjištěným způsobem jí samotnou nebo jinou neustanovenou osobou, uzavřela smlouvu o půjčce č. 500605929 na fiktivní jméno H. T., nar. XY, údajně bytem XY, ulice XY, na částku 25.000, -Kč, kterou si pak ke škodě společnosti P. F. ponechala pro sebe,
21) dne 12. 7. 2011 tamtéž, ve stejném postavení s využitím cizích osobních údajů získaných nezjištěným způsobem jí samotnou nebo jinou neustanovenou osobou, uzavřela smlouvu o půjčce č. 500590306 na fiktivní jméno A. K., nar. XY, údajně bytem XY, na částku 25.000, - Kč, kterou si pak ke škodě společnosti P. F. ponechala pro sebe,
22) dne 18. 7. 2011 tamtéž, ve stejném postavení opět s využitím cizích osobních údajů získaných nezjištěným způsobem jí samotnou nebo jinou neustanovenou osobou, uzavřela smlouvu o půjčce č. 500609259 na fiktivní jméno E. K., nar. XY, údajně bytem XY, na částku 25.000, - Kč, kterou si pak ke škodě společnosti P. F. ponechala pro sebe,
23) dne 22. 7. 2011 tamtéž, ve stejném postavení s částečným využitím cizích osobních údajů získaných nezjištěným způsobem v dřívější době, uzavřela smlouvu o půjčce č. 500594890 na jméno skutečné osoby jménem I. D., nar. XY, údajně bytem XY, na částku 11.000, - Kč, kterou si pak ke škodě společnosti P. F. ponechala pro sebe,
24) dne 22. 7. 2011 tamtéž, ve stejném postavení s částečným využitím cizích osobních údajů získaných pravděpodobně z dřívějšího obchodního kontaktu, uzavřela smlouvu o půjčce č. 500594883 na jméno skutečné osoby jménem B. N., nar. XY, údajně bytem XY, na částku 26.000, - Kč, kterou si pak ke škodě společnosti P. F. ponechala pro sebe,
25) dne 28. 7. 2011 tamtéž, ve stejném postavení s částečným využitím skutečných cizích osobních údajů získaných neznámo, jakým způsobem v dřívější době, uzavřela smlouvu o půjčce č. 500606524 na fiktivní jméno V. T., nar. XY, údajně bytem XY, na částku 20.000, - Kč, kterou si pak ke škodě společnosti P. F. ponechala pro sebe,
26) dne 8. 8. 2011 tamtéž, ve stejném postavení s částečným využitím osobních údajů svého vlastního bratra uzavřela smlouvu o půjčce č. 500606579 na jméno J. K., nar. XY, údajně bytem XY, na částku 9.000, - Kč, kterou si pak ke škodě společnosti P. F. ponechala pro sebe,
27) dne 15. 8. 2011 tamtéž, ve stejném postavení s částečným využitím skutečných cizích osobních údajů získaných pravděpodobně prostřednictvím jiné osoby, uzavřela smlouvu o půjčce č. 500597006 na fiktivní jméno M. J., nar. XY, údajně bytem XY, na částku 10.000, - Kč, kterou si pak ke škodě společnosti P. F. ponechala pro sebe,
28) dne 22. 8. 2011 tamtéž, ve stejném postavení s částečným využitím skutečných cizích osobních údajů získaných neznámo, jakým způsobem v dřívější době, uzavřela smlouvu o půjčce č. 500613593 na jméno skutečné osoby jménem M. Š., nar. XY, údajně bytem XY,
na částku 25.000, - Kč, kterou si pak ke škodě společnosti P. F. ponechala pro sebe,
29) dne 26. 8. 2011 tamtéž, ve stejném postavení s částečným využitím skutečných cizích osobních údajů získaných neznámo, jakým způsobem v dřívější době, uzavřela smlouvu o půjčce č. 500595813 na fiktivní jméno F. T., nar. XY, na částku 25.000, - Kč, kterou si pak ke škodě společnosti P. F. ponechala pro sebe,
30) dne 29. 8. 2011 tamtéž, ve stejném postavení s částečným využitím skutečných cizích osobních údajů získaných neznámo, jakým způsobem v dřívější době, uzavřela smlouvu o půjčce č. 500595820 na fiktivní jméno J. V., nar. XY, údajně bytem XY, na částku 25.000, - Kč, kterou si pak ke škodě společnosti P. F. ponechala pro sebe,
31) dne 4. 9. 2011 tamtéž, ve stejném postavení opět s částečným využitím skutečných cizích osobních údajů získaných neznámo, jakým způsobem v dřívější době, uzavřela smlouvu o půjčce č. 500613656 na jméno skutečné osoby jménem J. Š., nar. XY, údajně bytem XY,
na částku 9.000, - Kč, kterou si pak ke škodě společnosti P. F. ponechala
pro sebe,
takže tímto pokračujícím podvodným jednáním způsobila svému tehdejšímu zaměstnavateli, společnosti P. F. XY, přímou škodu v celkové výši nejméně 567.000, - Kč,
obviněná P. H.:
32) v časovém rozmezí od měsíce září 2009 do ledna 2012 včetně tamtéž, na základě doporučení obviněné P. L. využila důvěry poškozeného K. B. a pod falešnou záminkou uzavírání půjček k zhodnocení finančních prostředků poškozeného od něho postupně vylákala finanční částku nejméně ve výši 1.477.000 Kč, když poškozenému předkládala pro vzbuzení důvěry zfalšované smlouvy o půjčkách s neexistujícími osobami, čímž poškozenému způsobila škodu ve výši 1.477.000 Kč.
2. Za uvedený trestný čin uložil soud obviněné P. L. podle §209 odst. 4 tr. zákoníku za použití §45 odst. 1 tr. zákoníku společný trest odnětí svobody v trvání dvou let a deseti měsíců. Podle §84 tr. zákoníku za použití §85 odst.1 tr. zákoníku obviněné výkon tohoto trestu podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání čtyř let za současného vyslovení dohledu nad obviněnou.
3. Obviněné P. H. byl za uvedený trestný čin uložen soudem podle §209 odst. 4 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců. I této obviněné byl výkon tohoto trestu podle §84 tr. zákoníku za použití §85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let za současného vyslovení dohledu nad obviněnou.
4. Současně soud uložil podle §228 odst.1 tr. ř. obviněné P. L. povinnost zaplatit poškozenému K. B., nar. XY, bytem XY, na náhradě škody částku 1.962.000 Kč a obviněné P. H. povinnost zaplatit poškozenému K. B., nar. XY, bytem XY, na náhradě škody částku 1.477.000 Kč. Poškozená společnost P. F., IČ XY, se sídlem XY byla se svým nárokem na náhradu škody soudem podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
5. Proti rozsudku Okresního soudu v Chrudimi ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 2 T 252/2013, podaly obviněné odvolání do všech výroků. O podaných odvolání obou obviněných rozhodl Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 24. 3. 2021, sp. zn. 14 To 23/2021, tak, že podle §256 tr. ř. je zamítnul.
6. Na tomto místě se sluší uvést, že soud prvního stupně rozhodoval v dané věci celkem čtyřikrát. První rozsudek Okresního soudu v Chrudimi ze dne 19. 12. 2014, sp. zn. 2 T 252/2013, jímž byly obviněné uznány vinnými, byl zrušen usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 19. 8. 2015, sp. zn. 14 To 170/2015, a věc byla vrácena okresnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí. Okresní soud v Chrudimi následně ve věci rozhodl (podruhé) rozsudkem ze dne 29. 1. 2016, sp. zn. 2 T 252/2013, když obě obviněné opětovně uznal vinnými. Na základě odvolání obou obviněných ve věci rozhodl Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 16. 8. 2016, sp. zn. 14 To 124/2016, tak že obě podaná odvolání podle §256 tr. ř. zamítnul. Proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 16. 8. 2016, sp. zn. 14 To 124/2016, podaly obě obviněné dovolání, o kterých rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 17. 5. 2017, sp. zn. 4 Tdo 337/2017, tak, že podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 16. 8. 2016, sp. zn. 14 To 124/2016, podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a současně podle §265l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
7. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích následně znovu rozhodl o podaných odvoláních obou obviněných, a to usnesením ze dne 20. 9. 2017, sp. zn. 14 To 124/2016 tak, že rozsudek prvního stupně ze dne 29. 1. 2016, č.j. 2 T 252/2013-2359 podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil v celém rozsahu a podle §259 odst. 1 tr. ř. vrátil věc okresnímu soudu. V pořadí třetím rozsudkem okresního soudu ze dne 10. 12. 2019, č. j. 2 T 252/2013-2619, byly obviněné opět uznány vinnými, přičemž toto rozhodnutí bylo z podnětu odvolání obou obviněných a poškozeného K. B. zrušeno usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 6. 5. 2020, sp. zn. 14 To 74/2020, v celém rozsahu a věc byla znovu vrácena okresnímu soudu. Posléze soud prvního stupně rozhodl rozsudkem ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 2 T 252/2013, když odvolání obou obviněných Krajský soud v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 24. 3. 2021, sp. zn. 14 To 23/2021, zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
8. Proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 24. 3. 2021, sp. zn. 14 To 23/2021, podaly obviněné prostřednictvím obhájce dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku.
9. Naplnění zvoleného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spatřují v tom, že soudy nezjistily přezkoumatelným způsobem výši škody. Odvolací soud totiž vycházel při určení výše škody z věrohodnosti poškozeného K. B. a podle jeho výkladu k vlastním poznámkám dospěl k závěru o spolehlivém zjištění výše způsobené škody. Obě obviněné mají však za to, že poznámky poškozeného jsou nepřezkoumatelné, a současně jsou interpretovány účelově. Podle jejich názoru není poškozený schopen doložit výši způsobené škody, přičemž pochybnosti neodstranilo ani písmoznalecké zkoumání, když nebyly přezkoumány všechny dostupné písemnosti. Vyslovují závěr o tom, že ani po doplněném dokazování podrobným výslechem poškozeného se nic nezměnilo a tvrzená škoda je stále pouze ničím nedoložené tvrzení poškozeného. Zdůrazňují i laxní přístup policejního orgánu a státního zástupce k objasnění výši způsobené škody, která byla v předchozích řízeních stanovena hrubým odhadem.
10. V závěru podaného dovolání navrhují, aby Nejvyšší soud rozhodl tak, že podle §265k odst. 1 tr. ř. se ruší usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 24. 3. 2021, sp. zn. 14 To 23/2021, a aby věc vrátil soudu druhého stupně k novému projednání a rozhodnutí ve smyslu §265l tr. ř.
11. Opis dovolání obviněných byl za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství, které jej obdrželo dne 16. 6. 2021 (č. l. 2835). Ke dni rozhodnutí dovolací soud neobdržel vyjádření nejvyššího státního zástupce k podanému dovolání ani žádný jiný přípis, jímž by deklaroval svůj zájem využít práva vyjádřit se k dovolání obviněných a práva vyplývajícího z ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III.
Přípustnost dovolání
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněných je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobami oprávněnými prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována, přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
13. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněnými naplňují jimi uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
14. Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněných dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení obviněných obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
15. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
16. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
17. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení důvodnosti dovolání obviněných.
18. Vzhledem ke konkrétnímu obsahu dovolacích námitek považuje dovolací soud předně za vhodné uvést, že obviněné v rámci podaného dovolání uplatňují v podstatě stejné námitky jako v rámci řízení před soudy nižších stupňů, přičemž tyto na jejich obhajobu reagovaly, tedy zabývaly se jí (viz body 29.-31., 32.-107., 112. rozsudku soudu prvního stupně, str. 6–9 usnesení soudu druhého stupně). V souvislosti s námitkami, které obviněné uplatnily v rámci podaného dovolání a jež jsou shodné s námitkami uplatněnými v podaném odvolání je třeba uvést, že na situaci, kdy obviněné v rámci podaného dovolání opakují shodné námitky, jaké uplatnily před soudy nižších stupňů a tyto se s nimi řádně a náležitě vypořádaly, pamatuje rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu (C. H. BECK, ročník 2002, svazek 17, pod T 408), podle kterého se jedná o dovolání zpravidla neopodstatněné. O takový případ se v dané věci jedná.
19. Přesto lze konstatovat, že obviněné své námitky formálně opírají o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ovšem jimi namítané vady pod uplatněný dovolací důvod podřadit nelze. Namítané vady nelze podřadit ani pod žádný jiný dovolací důvod. Uplatněné argumenty totiž primárně směřují do oblasti skutkových zjištění. Obviněné vytýkají soudům především nesprávné hodnocení provedených důkazů, když namítají vadná skutková zjištění (výše škody je pouze ničím nepodložené tvrzení poškozeného K. B.), a přitom současně prosazují vlastní (od skutkových zjištění soudů nižších stupňů odlišnou) verzi skutkového stavu věci a až následně ˗ sekundárně ˗ vyvozují závěr o nesprávném právním posouzení skutku. Námitky obviněných tedy fakticky směřují proti způsobu hodnocení důkazů soudy nižších stupňů, nikoliv proti nesprávnému právnímu posouzení skutku. Zde je na místě zdůraznit, že byť by se na první pohled mohlo jevit, že obviněné uplatnily použitou argumentaci právně relevantně, když navenek namítají výši škody, tak z pohledu zvolených konkrétních dovolacích námitek dovolatelky pouze vyjadřují nesouhlas s posouzením věrohodnosti výpovědi poškozeného, jakožto i nesouhlas s hodnocením výpovědi tohoto svědka, a současně vyjadřují nesouhlas se skutkovými závěry soudů nižších stupňů, ke kterým dospěly na základě provedených důkazů a prosazují své vlastní závěry (doplněním dokazování se nic nezměnilo, a proto naznačují, že škodu nelze určit) a hodnocení důkazů. Takto formulované dovolací námitky, jak již bylo naznačeno, nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu.
20. Bez ohledu na shora naznačený závěr považuje dovolací soud za nutné uvést, že oba soudy nižších stupňů své skutkové a právní závěry řádně zdůvodnily, byť v případě soudu prvního stupně se tak stalo až při čtvrtém rozhodnutí ve věci. Soud prvního stupně, své úvahy ohledně hodnocení provedených důkazů zdůvodnil, když všechny provedené důkazy hodnotil v jejich vzájemném kontextu, jak to vyžaduje ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. Uvedený soud následně objasnil, k jakým dospěl skutkovým závěrům a na podkladě jakých důkazů (výpověď poškozeného K. B., výpovědi svědků T., Č. a T., původní poznámky poškozeného, výpisy z účtu poškozeného u České spořitelny, znalecký posudek z oboru kriminalistika - odvětví ručního písma, kopie smluv o půjčkách, kopie směnek, výpovědi svědků J. P., M. L., L. L. a M. B., odborné vyjádření z oboru kriminalistiky – oboru daktyloskopie a dalších důkazů), přičemž se za situace, kdy obě obviněné využily svého zákonného práva zaměřil na prověření výpovědi poškozeného z pohledu ostatních důkazů (viz bod 29. - 112. rozsudku). Soud druhého stupně se pak ztotožnil s rozhodnutím nalézacího soudu, přičemž ve svém odůvodnění neodkázal pouze na jednotlivé pasáže prvostupňového rozhodnutí, nýbrž rozvedl své úvahy z pohledu námitek, které obviněné uplatnily v rámci podaného odvolání (viz str. 6–9 usnesení soudu druhého stupně), jak to vyžaduje ustanovení §134 odst. 2 tr. ř.
21. Lze proto uzavřít, že soudy nižších stupňů k náležitému objasnění věci provedly všechny potřebné důkazy, jak to vyžaduje ustanovení §2 odst. 5 tr. ř., tyto i náležitě hodnotily v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř., takže zjistily takový skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, v rozsahu nezbytném pro náležité rozhodnutí ve věci. Hodnocení důkazů soudy nižších stupňů zároveň nevykazuje žádné znaky libovůle či svévole, nýbrž odpovídá zásadám logiky. Nad rámec tohoto závěru je třeba uvést, že v dané věci nebyl zjištěn ani extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením věci, který ani obviněné v rámci podaného dovolání nenamítají a proto nebylo žádného objektivního důvodu pro pochybnosti o správnosti napadených rozhodnutí [srov. přiměřeně např. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04 (N 42/32 SbNU 405), ze dne 29. 4. 2009, sp. zn. I. ÚS 3094/08 (N 103/53 SbNU 293), ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04, ze dne 20. 9. 2006, sp. zn. I. ÚS 553/05 (N 167/42 SbNU 407)].
22. Bez ohledu na uvedené pokládá Nejvyšší soud za potřebné zdůraznit určité skutečnosti vztahující se k jednotlivým argumentům obviněných.
23. Dovolatelky vyvozují závěr o nepřezkoumatelném zjištění výše způsobené škody z toho, že výpověď poškozeného považují za nevěrohodnou a mají za to, že poškozený účelově interpretoval vlastní poznámky. Takto uplatněné námitky se týkají hodnocení důkazů a jako takovou nemohou založit přezkumnou pravomoc Nejvyššího soudu. Přesto považuje Nejvyšší soud za vhodné se stručně vyjádřit k otázce posouzení věrohodnosti poškozeného K. B. Stran nevěrohodnosti uvedeného svědka obviněné fakticky neuvádí žádnou konkrétní argumentaci, a proto se dovolací soud může k uvedenému vyjádřit pouze obecně. V dané věci je třeba především akcentovat skutečnost, že výpověď poškozeného nestojí osamoceně, ale je dotvářena řetězcem důkazů, které ji potvrzují. Jedná se zejména o výpovědi svědků T., Č., T., P., L., B., když nelze opomenout ani původní poznámky poškozeného založené ve spise, jakožto ani výpisy z účtu poškozeného u České spořitelny, které jsou v souladu s výpovědí poškozeného. Rovněž kopie smluv o půjčkách a kopie směnek pak potvrzují verzi poškozeného, podle které nechtěl, aby smlouvy byly uzavírány na jeho jméno (aby se ve městě nevědělo, že poskytuje půjčky), a proto požádal své příbuzné a známé, aby mohl poskytovat půjčky jejich jménem. Věrohodnost výpovědi poškozeného rovněž podporuje znalecký posudek z oboru kriminalistika – odvětví ručního písma, ale i výsledky expertízy z oboru daktyloskopie. Proto je třeba opětovně zdůraznit, že výpověď poškozeného nestojí osamoceně, ale podporují ji další provedené důkazy, na které přiléhavě poukazují soudy nižších stupňů, když nelze pominout ani skutečnost, že soud prvního stupně se zabýval i otázkou případného motivu poškozeného obviněné křivě obvinit (bod 111. rozsudku). Za takové situace nelze spatřovat v postupu soudů nižších stupňů, které považovaly výpověď tohoto poškozeného za věrohodnou, nějakou svévoli či libovůli.
24. Pokud tedy lze považovat výpověď poškozeného za věrohodnou, není pak pochyb o výši způsobené škody, když dovolatelky založily svojí dovolací argumentaci na tvrzení, že poškozený je nevěrohodný a není schopen doložit výši škody. Přestože, jak již bylo naznačeno, obviněné uplatňují tuto námitku prostřednictvím nesouhlasu s hodnocením provedených důkazů a nesouhlasu se skutkovými závěry soudů nižších stupňů, tudíž nikoliv právně relevantně, považuje Nejvyšší soud za vhodné se k otázce výše způsobené škody blíže vyjádřit.
25. Obecně je třeba souhlasit s obviněnými, že výše škody je znakem skutkové podstaty zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, kterým byli pravomocně uznány vinnými. Podle uvedeného ustanovení se zločinu podvodu dopustí ten, kdo způsobí tímto trestným činem značnou škodu, přičemž značnou škodou se podle §138 odst. 1, písm. d) tr. zákoníku rozumí škoda dosahující částky nejméně 1.000.000 Kč. V posuzovaném případě obviněné znak této kvalifikované skutkové podstaty naplnily, neboť celková výše způsobené škody obviněnou L. byla určena ve výši 2.189.895 Kč a obviněnou H. ve výši 1.607.692 Kč. Obě obviněné tak výší jimi způsobené škody překonaly minimální hranici pro určení škody značné, v případě obviněné L. dokonce dvojnásobně. Zde je pro jistou stručnost uvést, že soud prvního stupně rovněž odůvodnil, proč je ovšem ve výroku škoda nižších (body 106. a 107. rozsudku soudu prvního stupně-zásada reformace in peusis), než jaká byla objektivně v dané věci prokázána.
26. Nad rámec tohoto závěru je nezbytné uvést, že z odůvodnění soudů nižších stupňů je patrné, že se otázkou výše škody podrobně zabývaly. Především soud prvního stupně věnoval převážnou část odůvodnění svého rozhodnutí určení výše škody (viz bod 31. – 112. rozsudku soudu prvního stupně), když podrobně své úvahy rozved, přičemž vycházel s velmi podrobné výpovědi poškozeného, kterou následně hodnotil v kontextu dalších provedených důkazů. Jinak řečeno, soud prvního stupně se nespokojil pouze z výpovědi poškozeného, kterou by bez dalšího označil za věrohodnou, nýbrž tuto hodnotil z pohledu všech dalších provedených důkazů, zejména toho, zda tyto další důkazy jeho výpověď podporují či nikoliv. Soud prvního stupně tedy hodnotil všechny provedené důkazy komplexně, tak jak to vyžaduje ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. a z jeho rozhodnutí je evidentní i způsob, jakým soud dospěl k uvedeným výším způsobené škody za jednotlivé měsíce (viz bod 29. – 31., 14. rozsudku) a Nejvyšší soud pro stručnost na jeho úvahy zcela odkazuje. Na tomto místě dovolací soud navíc zdůrazňuje, že postup soudu prvního stupně, jakým určil výši způsobené škody je zcela přezkoumatelný, když v každém konkrétním měsíce lze zjistit, jakým způsobem soud dospěl k uvedené částce způsobené škody. Je sice skutečností, že odůvodnění soudu je ve vztahu ke škodě způsobené obviněnými v každém jednotlivém měsíci poměrně stručné, avšak takovéto odůvodnění je adekvátní a v podrobnostech lze odkázat na detailní doplňující výslech poškozeného před soudem prvního stupně, kdy protokoly o hlavním líčení ze dne 2. 9. 2020 a 16. 11. 2020, jsou součástí spisového materiálu (viz č.l. 2677–2708, 2716–2741). Prvostupňový soud se věnoval i otázce solventnosti poškozeného, tedy tím, zda tvrzené částky mohl mít k dispozici (viz výpisy z účtu poškozeného v daném časovém období). Soud druhého stupně se ztotožnil se skutkovými závěry soudu prvního stupně, a ve svém odůvodnění převážně odkázal na jednotlivé pasáže rozhodnutí okresního soudu (viz str. 6–9 usnesení).
27. Dovolací soud proto uzavírá, že po přezkumu rozhodnutí soudů nižších stupňů lze uzavřít, že především Okresní soud v Chrudimi precizním způsobem odůvodnil své rozhodnutí, když jasně uvedl, které skutečnosti má za prokázané, o které důkazy opřel svá skutková zjištění, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů a jak se vypořádal s obhajobou obviněných. Soud druhého stupně pak uvedené závěry rozvedl z pohledu odvolací argumentace obviněných a vzhledem ke kvalitě odůvodnění prvostupňového rozhodnutí odkázal v dalším na rozhodnutí soudu prvního stupně. Nejvyšší soud se se závěry soudů v otázce výše škody plně ztotožňuje a odkazuje na výše uvedené pasáže rozhodnutí obou soudů a uzavírá, že výše škody byla v posuzované věci stanovena jasným a přezkoumatelným způsobem, přičemž rozhodnutí soudů v tomto směru neobsahují znaky libovůle.
28. Pokud jde o velmi stručnou poznámku obviněných, podle níž poškozený není schopen ze svých dokumentů doložit, jaká škoda mu vznikla, tak s touto nelze souhlasit. Naopak, výše škody, která poškozenému vznikla za každý jednotlivý měsíc v uvedených letech je jednoznačně určitelná a doložitelná provedenými důkazy. Jak již bylo uvedeno výše, škoda byla vyčíslena nikoliv pouze na základě výpovědi poškozeného, resp. nejenom pouze na podkladě jeho interpretace vlastních poznámek založených ve spise, ale i na podkladě kopií smluv o půjčkách, kopií směnek, a to s ohledem na výpisy z účtu poškozeného u České spořitelny. Výše škody tak byla určena na podkladě řádně provedených listinných důkazů, a poškozený byl schopen doložit, jaká výše škody mu byla způsobena.
29. Stran pochybností ohledně podpisů obviněných na dokumentech předložených poškozeným se sluší pouze ve stručnosti uvést, že výsledky písmoznaleckého zkoumání prokázaly, že podpisy předložené znalci jsou s vyšší mírou pravděpodobnosti pravými podpisy obou obviněných, než že se jedná o padělky (viz závěry znaleckého posudku z oboru kriminalistika, odvětví zkoumání ručního písma na str. 27-28 znaleckého posudku založeného ve spise na č.l. 2582), tudíž i závěry tohoto znaleckého zkoumání plně korespondují s tvrzením poškozeného, že listiny podepsaly obviněné, a současně jsou v souladu s ostatními provedenými důkazy.
30. Vzhledem ke shora uvedenému je nepochybné, že se obviněné svou argumentací obsaženou v podaném dovolání s věcným naplněním uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. rozešly a vznesly námitky, které nejsou podřaditelné pod dovolací důvod jimi deklarovaný, ale ani žádný jiný.
31. Proto dospěl Nejvyšší soud k závěru, že o dovolání obviněných je nezbytné rozhodnout způsobem upraveným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Dle něho Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., dle něhož „V odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 11. 8. 2021
JUDr. Marta Ondrušová
předsedkyně senátu