ECLI:CZ:NS:2021:4.TDO.797.2021.1
sp. zn. 4 Tdo 797/2021-770
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 8. 2021 o dovolání, které podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného L. H. , nar.XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 15. 4. 2021, sp. zn. 55 To 65/2021, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 3 T 86/2018, takto:
I. Z podnětu dovolání, které podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného L. H. se podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušuje usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 15. 4. 2021, sp. zn. 55 To 65/2021.
II. Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci přikazuje , aby věc potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
1.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 7. 12. 2020, sp. zn. 3 T 86/2018, byl obviněný L. H. (dále jen obviněný) uznán vinným zvlášť závažným zločinem loupeže podle §173 odst. 1 tr .zákoníku [jednání pod bodem bod 1 – 5], zločinem vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. c), e) tr. zákoníku [jednání pod bodem 2 – 4], zvlášť závažným zločinem znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku [jednání pod bodem 3] a zvlášť závažným zločinem znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku [jednání pod bodem 4 – 5], kterých se podle skutkových zjištění tohoto soudu dopustil tím, že:
1) dne 6. 7. 2017 v době kolem 13:40 hodin v XY, v lesoparku mezi zástavbou XY a hrází XY, přistoupil zezadu k poškozené J. E., nar. XY a se slovy "prachy, prachy", ji uchopil za kabelku, kterou měla na pravém rameni, strhnul poškozenou k zemi, kde ji za kabelku vláčel, neboť se poškozená vydání kabelky aktivně bránila, a když z kabelky vypadla dámská peněženka, tak si tuto vzal a z místa utekl, přičemž odcizením peněženky s finanční hotovostí 1.300,-Kč, platební kartou ČSOB a osobními doklady, způsobil poškozené J. E., škodu v celkové výši 2.100,-Kč a svým jednáním jí způsobil zranění v podobě odřenin,
2) dne 14. 9. 2017 v době kolem 18:20 hodin v XY, ul. XY, v podchodu pod silnicí I/35 přistoupil k poškozené A. Š., nar. XY, kterou nejprve oslovil, zda se neznají, načež jí předešel a požadoval po poškozené, ať mu dá peníze, načež vytáhl z bundy kuchyňský nůž o délce nejméně 20 cm s délkou ostří nejméně 10 cm a s namířenou čepelí proti tělu poškozené řekl, ať mu vydá peníze nebo jí zabije a když poškozená opět uvedla, že peníze nemá, levou rukou do ní strčil, až upadla na zem, chytl za popruh její tašky, kterou jí vytrhl a prohledal, přičemž jí z tašky odcizil mobilní telefon zn. Huawei, černé barvy, IMEI XY v hodnotě 5.000,- Kč a SIM kartou O2 s telefonním číslem XY a poté řekl poškozené, že jestli to někomu řekne nebo přivolá policii, tak si jí najde a zabije, protože ví, kdo poškozená je, poté z místa utekl, poškozené vzniklo zranění v podobě zhmožděniny na pravém předloktí bez nutnosti dalšího léčení,
3) dne 16. 11. 2017 v době kolem 08:30 hodin v XY, v lesoparku mezi zástavbou XY a hrází XY, přistoupil zezadu k poškozené M. J., nar. XY, které přiložil k přední části krku dřevěný klacek a řekl poškozené, aby mu dala telefon, což poškozená ze strachu udělala a vydala mu mobilní telefon zn. Apple iPhone 6, barvy silver, IMEI XY s krytem v hodnotě 10.350,-Kč a z peněženky vydala 300,-Kč, poté poškozenou, když byl stále za ní, začal osahávat oběma rukama na prsou přes kabát, načež levou rukou sáhl pod kabát, kde pokračoval v osahávání prsou, poškozená začala ze strachu křičet, čehož se obviněný lekl a ve svém jednání již nepokračoval, pouze řekl poškozené, že to nemá nikomu říkat a v případě, že to udělá, tak si jí najde, nakonec z místa odešel směrem k XY, poškozené zranění nezpůsobil,
4) dne 4. 12. 2017 v době kolem 7:15 hodin v XY, v ulici XY, poblíže řady garáží zezadu srazil na zem poškozenou J. Š., nar. XY, které si sedl na hrudník, když ležela na zádech a v ruce měl nůž, poškozené řekl, aby mu vydala peněženku a mobilní telefon, ta mu ze strachu odvětila, že jsou v kabelce, ať si je vezme, načež když po něm poškozená požadovala, aby jí vydal alespoň SIM kartu, jí sdělil, že výměnou za něco a vyndal si rukou penis, když stále klečel na poškozené a pod pohrůžkou násilí, když stále držel v ruce nůž, poškozená vzala jeho penis do ruky a začala ho uspokojovat rukou, což mu nestačilo a požadoval uspokojení orální, to poškozená ze strachu dělala po dobu asi půl minuty, po čemž obviněný vstal a z místa odešel, když v průběhu jednání poškozené opakoval, že nemá křičet a nemá to hlásit policii, že ví, kde poškozená bydlí a že jí jinak zabije; z peněženky poškozené odcizil hotovost ve výši 500,-Kč, poškozené zranění nevzniklo,
5) dne 6. 2. 2018 v době přibližně od 7:55 hodin do 08:10 hodin v XY, v XY ulici, v prostoru u protihlukové stěny při pravé straně komunikace ve směru k Obchodnímu centru XY přistoupil z pravé strany k poškozené K. K., nar. XY, kterou přitlačil na protihlukovou stěnu, v pravé ruce držel vysouvací nůž, kterým směřoval na levý bok poškozené, a požadoval po poškozené, ať mu vydá peníze a když mu poškozená řekla, že u sebe žádné nemá, řekl jí, že půjde dolů na kolena, poté poškozenou uchopil za ramena a stáhl dolů k zemi, sundal si kalhoty a strčil poškozené penis do pusy, která ho ze strachu orálně uspokojovala, po chvíli poškozenou uchopil za šátek a táhl jí nahoru na travnatý svah, kde jí povalil na záda, sedl si celou vahou na její břicho, lokty opřel o její hrudník, jednou rukou jí zacpal ústa a druhou rukou jí rozepnul kalhoty a řekl jí, že jestli bude křičet, tak jí uškrtí, po čemž poškozenou otočil na břicho, stáhl jí kalhoty a kalhotky, řekl jí, ať jde na čtyři, přičemž si poškozená více klekla a on se snažil proniknout do jejího análního otvoru, což se mu nepodařilo a otočil poškozenou zpět na záda a řekl jí, „budeš hulit“, přičemž jí dal penis do pusy, který po chvíli vyndal a řekl poškozené, aby pokrčila kolena a dala je k sobě, po čemž vsunul penis do její pochvy a několikrát přirazil, načež penis vyndal a strčil jí ho do pusy, aby jej orálně uspokojovala a po chvíli penis vyndal, zastrčil do kalhot a chůzí odešel z místa směrem k Obchodnímu centru XY, poškozené vzniklo zranění v podobě odřeniny levého kolene, naraženiny pravého ramena, oděrky pod levým okem a škrábanců na pravé ruce bez nutnosti dalšího léčení, škoda na majetku jí.
2. Za uvedené trestné činy Okresní soud v Liberci uložil obviněnému podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, za užití §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání osmi let. Pro výkon tohoto trestu obviněného podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále byl obviněnému podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci, a to nože zasouvacího s modrou rukojetí a nože zavíracího s černou rukojetí.
3. Podle §100 odst. 2 písm. a), odst. 3, odst. 4 tr. zákoníku byla obviněnému uložena zabezpečovací detence.
4. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozeným:
- J. E., nar. XY částku ve výši 2.100 Kč
- A. Š., nar. XY částku ve výši 5.000 Kč
- M. J., nar. XY částku ve výši 10.650 Kč
- J. Š., nar. XY částku ve výši 500 Kč.
5. Proti rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 7. 12. 2020, sp. zn. 3 T 86/2018, podal státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Liberci odvolání v neprospěch obviněného směřující do výroku o vině, trestu a zabezpečovací detenci. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 15. 4. 2021, sp. zn. 55 To 65/2021 tak, že ho podle §256 tr. ř. zamítnul.
2.
Dovolání a vyjádření k němu
6. Proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci ze dne 15. 4. 2021, sp. zn. 55 To 65/2021, podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť napadeným rozhodnutím bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., aniž by byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí.
7. Nejvyšší státní zástupce nejprve zrekapituloval rozhodnutí soudů nižších stupňů, když zejména akcentoval, že soud druhého stupně dospěl k závěru, že podle §206c odst. 7 tr. ř. nelze skutečnosti uvedené v prohlášení viny obviněného napadat opravným prostředkem a z toho důvodu neshledal zákonný podklad pro přezkoumání výroku o vině na základě odvolání státního zástupce. Vyslovuje přesvědčení, že závěr odvolací soud spočívající v tom, že podle §206c odst. 7 tr. ř. nelze skutečnosti uvedené v prohlášení viny obviněného napadat opravným prostředkem, a proto přezkoumal pouze výrok o trestu, je chybný.
8. Státní zástupce nejprve cituje ustanovení §206c tr. ř., a následně uvádí obecná východiska institutu prohlášení viny, když zejména poukazuje na skutečnost, k přijetí že prohlášení viny soudem se nevyžaduje kladné stanovisko státního zástupce. Z dikce ustanovení §206c odst. 7 tr. ř. konstatuje nemožnost odvolat přijaté prohlášení viny a nemožnost napadnout skutečnosti uvedené v tomto prohlášení odvoláním, když ovšem zdůrazňuje skutečnost, že gramatický výklad je pouhým prvotním přiblížením se k aplikované právní normě a že je nutno využít dalších interpretačních postupů. Na základě důvodové zprávy k poslaneckému návrhu zákona č. 333/2020 Sb. (sněmovní tisk 466/0) vyhodnocuje, že zákaz napadnout skutečnosti uvedené v prohlášení odvoláním se vztahuje pouze k obviněnému, když tentýž závěr není v důvodové zprávě vyjádřen k možnosti podání odvolání státního zástupce.
9. Upozorňuje na umístění institutu prohlášení viny do trestního řádu (§206c tr. ř.) do hlavy třinácté, oddílu třetího tr. ř. spolu s dalšími prostředky sloužícími k modifikaci rozsahu dokazování soudu obviněným. Výjimku však podle dovolatele tvoří §246 odst. 1 písm. b) tr. ř., který obviněnému, jenž prohlásil svou vinu podle §206c odst. 7 tr. ř., znemožňuje napadnout výrok o vině odvoláním v rozsahu, v jakém soud přijal jeho prohlášení viny. Stran možných opravných prostředků je proto podle státního zástupce nezbytné posuzovat následky prohlášení viny obviněného nejenom podle §206c tr. ř., ale je nutno vzít v úvahu vymezení rozsahu odvolacího práva osob oprávněných podat odvolání. Ustanovení §246 odst. 1 písm. a) tr. ř. přiznává státnímu zástupci široce pojaté odvolací právo, když tento může odvoláním napadnout kterýkoliv výrok rozsudku soudu prvního stupně, přičemž toto podporuje i obžalovací zásada (§2 odst. 8 tr. ř.). Odvolací právo obviněného je v porovnání se státním zástupcem užší, což koresponduje i s omezením možnosti podat odvolání po prohlášení viny obviněným.
10. Dovolatel považuje výklad soudu druhého stupně ve vztahu k možnosti státního zástupce podat v posuzované věci odvolání za nepřijatelný i s ohledem na účel trestního řízení. Připouští, že institut prohlášení viny tvoří výjimku ze zásady zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností, ale podle jeho názoru nelze rezignovat na potřebu dokazování ve stěžejní otázce viny, pokud by se závěr o vině obviněného mohl odvíjet jen od obsahu jeho formálního prohlášení k důkazním výsledkům z přípravného řízení, aniž by státní zástupce disponoval možností reagovat na nedostatky dokazování prostřednictvím řádného opravného prostředku (pokud soud prvního stupně nesprávně nebo nedostatečně zjistil skutkový stav nebo tento neposoudil v souladu se zákonem). V takovém případě by totiž státní zástupce, jakožto procesní strana byl zbaven přístupu k druhé instanci i v situaci, kdy by s daným postupem nesouhlasil.
11. Nejvyšší státní zástupce uzavřel, že soud druhého stupně pochybil, když konstatoval, že skutečnosti uvedené v prohlášení viny nelze napadnout odvoláním státního zástupce, a tudíž neshledal zákonný podklad pro přezkoumání výroku o vině prvostupňového soudu. Má proto za to, že Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci zatížil své rozhodnutí vadou ve smyslu §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho první alternativě.
12. V závěru dovolání nejvyšší státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř. napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 15. 4. 2021, sp. zn. 55 To 65/2021, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále postupoval podle §265l odst. 1 tr. ř. a přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Pro případ rozhodnutí jiným způsobem vyjádřil státní zástupce souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
13. Opis dovolání nejvyššího státního zástupce byl za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření obhájci obviněného a obviněnému, přičemž obhájce obviněného jej obdržel dne 17. 6. 2021 (č. l. 761) a obviněný 21. 6. 2021 (č. l. 761). Ke dni rozhodnutí dovolací soud neobdržel vyjádření obhájce obviněného ani samotného obviněného k podanému dovolání ani žádný jiný přípis, jímž by deklarovali svůj zájem využít práva vyjádřit se k dovolání nejvyššího státního zástupce a práva vyplývajícího z ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
3.
Přípustnost dovolání
14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání nejvyššího státního zástupce je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podané osobou oprávněnou, tedy podle §265d odst. 1 písm. a) tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována, přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
4.
Důvodnost dovolání
15. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené nejvyšším státním zástupcem naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
16. Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
17. Důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 1 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) (§265b odst. 1 tr. ř.). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V posuzované věci přichází v úvahu první varianta uvedeného dovolacího důvodu, když odvolací soud zamítnul, řádný opravný prostředek proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. písm. a) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí.
18. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání nejvyššího státního zástupce.
19. Nejvyšší státní zástupce nesouhlasí s rozhodnutím Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci, pakliže tento s argumentem, že podle §206c odst. 7 tr. ř. nelze skutečnosti uvedené v prohlášení viny napadat opravným prostředkem, vyhodnotil, že na základě podaného odvolání státního zástupce v neprospěch obviněného proti výroku o vině, o trestu a zabezpečovací detenci nemůže vůbec přezkoumávat výrok o vině. Vzhledem ke konkrétnímu obsahu uplatněné dovolací argumentace nejvyššího státního zástupce je možno konstatovat, že námitky uplatnil právně relevantním způsobem a Nejvyšší soud tyto shledal důvodnými.
20. V daných souvislostech poukazuje Nejvyšší soud na znění ustanovení §206c tr. ř. upravující institut prohlášení viny:
„1) Pokud nedošlo k sjednání dohody o vině a trestu, může obžalovaný prohlásit, že je vinný spácháním skutku anebo některého ze skutků uvedených v obžalobě a že souhlasí s právní kvalifikací takového skutku uvedenou v obžalobě.
2) Pokud obžalovaný učiní prohlášení podle odstavce 1, soud v rozsahu prohlášení postupuje přiměřeně podle §314q odst. 3.
3) Předseda senátu před rozhodnutím o přijetí prohlášení viny zjistí stanovisko státního zástupce, poškozeného a zúčastněné osoby, pokud jsou přítomni při hlavním líčení.
4) Soud po prohlášení viny obžalovaným rozhodne, zda takové prohlášení přijímá nebo nepřijímá.
5) Soud prohlášení viny nepřijme, není-li v souladu se zjištěným skutkovým stavem nebo zjistí-li, že v předchozím řízení došlo k závažnému porušení práv obviněného. Soud nemusí prohlášení viny přijmout, pokud takový postup nepovažuje za vhodný s ohledem na okolnosti případu a vyjádření ostatních stran.
6) Pokud soud rozhodne, že prohlášení viny přijímá, zároveň v usnesení uvede, že se dokazování v rozsahu, v jakém obžalovaný prohlásil vinu, neprovede a bude provedeno pouze ve zbylém rozsahu; tím není dotčena možnost vyslýchat obžalovaného k účasti jiných osob na spáchaném skutku, ohledně kterého prohlásil vinu.
7) Soudem přijaté prohlášení viny nelze odvolat. Skutečnosti uvedené v prohlášení viny nelze napadat opravným prostředkem.
8) Pokud soud rozhodne, že prohlášení viny nepřijímá, k prohlášení viny se nepřihlíží.“
21. Současně je třeba uvést, že institut prohlášení viny podle §206c tr. ř. byl do trestního řádu zakotven v hlavě třinácté, oddílu třetím, zákonem č. 333/2020 Sb., který nabyl účinnosti od 1. 10. 2020. Smyslem nové právní úpravy bylo posílit roli stran v řízení před soudem, konkrétně možnost významnějšího zapojení do průběhu řízení na počátku hlavního líčení ještě před počátkem dokazování. Zavedení institutu mělo přispět k usnadnění a urychlení dalšího průběhu hlavního líčení. Prohlášení viny obviněného se týká jak skutkových otázek, tak samotné právní kvalifikace posuzovaného jednání, nikoliv však trestu nebo ochranného opatření. Prohlášení viny tedy představuje jakýsi mezistupeň mezi označením určitých skutečností za nesporné a dohodou o vině a trestu. Ve vztahu k trestu se může prohlášení viny obviněného projevit v rámci úvah o jeho druhu a výši [viz §39 odst. 1 tr. zákoníku].
22. V praxi je postup při použití tohoto institutu následující. Po přednesení obžaloby a vyjádření poškozeného poučí předseda senátu obviněného podle §206a odst. 1 tr. ř., mj. o jeho právu prohlásit svou vinu a poučí jej o následcích takového prohlášení. V případě, že obviněný využije svého práva a prohlásí, že je vinným spáchání skutku nebo některého ze skutků uvedených v obžalobě a souhlasí s právní kvalifikací svého jednání uvedenou v obžalobě, zjistí předseda senátu stanovisko státního zástupce, poškozeného a zúčastněné osoby k tomuto prohlášení (pokud jsou přítomni při hlavním líčení, ve kterém obviněný toto prohlášení učiní). Na tomto místě se sluší zdůraznit, že státní zástupce, poškozený a zúčastněné osoby sdělují soudu pouze své stanovisko k takovému prohlášení viny ze strany obviněného, následné rozhodnutí soudu o tom, zda takové prohlášení viny přijímá nebo ne, není podmíněno jejich souhlasem. Rozhodnutí soudu o přijetí nebo nepřijetí prohlášení viny ze strany obviněného podle §206c tr. ř. závisí pouze na vůli soudu, která je limitována ustanovením §206c odst. 5 tr. ř. Pakliže soud prohlášení obviněného přijme, dokazování v rozsahu, v jakém obviněný prohlásil svou vinu, neprovede.
23. Z dikce ustanovení §206 odst. 7 tr. ř. je patrné, že soudem přijaté prohlášení viny nemůže obviněný odvolat a „skutečnosti uvedené v prohlášení viny nelze napadat opravným prostředkem“. V důvodové zprávě k poslaneckému návrhu zákona č. 333/2020 Sb. (sněmovní tisk 466/0) je však uvedeno, že skutečnosti uvedené v prohlášení nemůže napadat odvoláním pouze obviněný. Stran možnosti nebo nemožnosti podat řádný opravný prostředek proti výroku o vině, stran kterého bylo přijato prohlášení viny, státním zástupcem důvodová zpráva mlčí.
24. V posuzované věci je tedy nezbytné odpovědět na otázku, zda státní zástupce může podat odvolání proti výroku o vině v případě, že obviněný prohlásí, že je vinným spácháním skutku nebo některého ze skutků uvedených v obžalobě a souhlasí s právní kvalifikací svého jednání uvedenou v obžalobě, a soud prvního stupně následně rozhodne o přijetí takového prohlášení [§206c odst. 6 tr. ř.]. Odpověď se jistým způsobem nabízí z ustanovení trestního řádu upravujícím výčet osob, které jsou oprávněné podat odvolání včetně rozsahu jejich oprávnění podat odvolání. Podle §246 odst. 1 tr. ř. může rozsudek napadnout odvoláním a) státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoliv výroku, b) obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, nejde-li o výrok o vině v rozsahu, v jakém soud přijal jeho prohlášení viny, c) zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku o zabrání věci nebo zabrání části majetku a d) poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení, pro nesprávnost výroku o náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo o vydání bezdůvodného obohacení. Do §246 odst. 1 písm. b) tr. ř., upravujícího možnost obviněného podat odvolání, byla část věty: „nejde-li o výrok o vině v rozsahu, v jakém soud přijal jeho prohlášení viny“ vložena až zmiňovanou novelou provedenou zákonem č. 333/2020 Sb. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že při posuzování nastolené otázky je třeba na danou problematiku nahlížet nejenom z pohledu ustanovení §206c tr. ř. týkajícího se samotného prohlášení viny obviněného, ale i optikou rozsahu odvolacího práva jednotlivých osob oprávněných podat odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Zde je třeba zdůraznit, že ustanovení §246 odst. 1 písm. a) tr. ř. přiznává státnímu zástupci velmi široce pojaté odvolací právo, když tento může tímto řádným opravným prostředkem napadnout kterýkoliv výrok rozsudku soudu prvního stupně, což podporuje obžalovací zásada [§2 odst. 8 tr. ř.]. Dovolací soud považuje za vhodné uvést, že pokud by zákonodárce zamýšlel omezit odvolací právo státního zástupce po rozhodnutí soudu o přijetí prohlášení viny obviněného v hlavním líčení podle §206c odst. 6 tr. ř. , pak by explicitně nelimitoval pouze rozsah odvolacího práva obviněného, ale zúžil by v tomto směru i odvolací právo státního zástupce, což však neučinil. Již toto zjištění svědčí o tom, že státní zástupce si může podat odvolání do výroku o vině, i když soud ohledně tohoto výroku přijmul prohlášení viny.
25. Ohledně omezení rozsahu odvolacích práv státního zástupce a obviněného lze vést konstatovat, že pokud by zákonodárce zamýšlel omezit jejich odvolací právo stejným způsobem (tedy limitoval by možnost podat odvolání v rozsahu, v jakém soud přijal prohlášení viny obviněného), tak by zákon č. 333/2020 Sb., nemusel žádným způsobem doplňovat v §246 odst. 1 na konec textu písmene b) výše uvedená slova ohledně rozsahu odvolání obviněného, když by zákaz podání odvolání pro obviněného i státního zástupce mohl být vyvozován pouze na základě slovního vyjádření právní úpravy institutu prohlášení viny obviněného v ustanovení §206c odst. 7, věty druhé tr. ř. („Skutečnosti uvedené v prohlášení viny nelze napadat opravným prostředkem“) .
26. Pokud v posuzované věci soud druhého stupně dospěl k závěru, že prohlášením viny je důkazní stav viny uzavřen (správně přijetím prohlášení viny, když prohlášení viny musí soud přijmout - viz §206c odst. 4 tr. ř.) a odvolací soud by neměl žádný prostor skutkové a právní závěry vyplývající z podané obžaloby a z následného přijetí prohlášení viny revidovat (viz bod 8., str. 4 usnesení soudu druhého stupně), pak lze přisvědčit názoru dovolatele, že soudem podaný výklad by vylučoval jakýkoliv přezkum výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, pokud tento přijme prohlášení o vině, přičemž takový výklad nelze s ohledem na účel trestního řízení [§1 odst. 1 tr. ř.] považovat za přijatelný. Prohlášení viny podle §206c tr. ř. je výjimkou povinnosti soudu zjištění skutkového stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. z úřední povinnosti, ovšem ani v takovém případě nelze zcela rezignovat na potřebu dokazování ve stěžejní otázce viny. Jinak vyjádřeno, jestliže je to soud, který může přijmout prohlášení viny, aniž by byl vyžadován souhlas státního zástupce s takovým postupem, tak pokud by státní zástupce nemohl reagovat na projevené nedostatky dokazování týkající se skutkového stavu a právní kvalifikace, prostřednictvím podání odvolání, za situace, pokud by měl za to, že soud prvního stupně nesprávně nebo nedostatečně zjistil skutkový stav věci, na němž založil své rozhodnutí, nebo ho neposoudil v souladu se zákonem včetně nepřiléhavé právní kvalifikace, tak by takový postup byl v rozporu s účelem trestního řízení vyjádřený v §1 odst. 1 tr. ř. Státní zástupce by takovým postupem byl jakožto procesní strana v řízení před soudem zbaven přístupu k druhé instanci i tehdy, pokud by s daným postupem nesouhlasil. Jak tomu ostatně bylo v případě trestní věci obviněného.
27. Z pohledu shora prezentovaných závěrů je nutno uvést, že obviněný učinil v hlavním líčení konaném dne 19. 11. 2020 prohlášení viny ke všem skutkům, tak jak byly popsány v obžalobě a souhlasil s jejich právní kvalifikací (viz protokol o hlavním líčení na č. l. 698). Státní zástupce následně uvedl, že v přípravném řízení nebyly zjišťovány následky na zdraví poškozených ohledně skutků pod body 4 a 5, kdy tyto skutečnosti je nutné prokazovat, a proto sdělil, že považuje za nesporné skutky pod body 1, 2 a 3. Soud prvního stupně následně během tohoto hlavního líčení vyhlásil usnesení podle §206c odst. 4 tr. ř. o přijetí prohlášení viny obviněného, ale pouze ve vztahu ke skutkům pod body 1, 2 a 3 obžaloby, aniž by ovšem ve vztahu k bodům 4 a 5 obžaloby vyhlásil usnesení, že prohlášení viny nepřijímá (§206c odst. 4 tr. ř.). Takový postup je třeba považovat za nesprávný, neboť soud po prohlášení viny musí rozhodnout, zda prohlášení viny přijímá či nikoliv, když lze připustit, že není vyloučeno, aby ohledně některých skutků uvedených v obžalobě prohlášení viny přijal a ohledně některých nikoliv a to buď z toho důvodu, že obviněný učiní prohlášení viny jen ohledně některých skutků či je učiní ohledně všech skutků uvedených v obžalobě, ovšem soud ohledně některých skutků prohlášení viny nepřijme. Následně soud zahájil dokazování stran skutků pod body 4 a 5, čímž dal fakticky najevo, že prohlášení viny ve vztahu k bodům 4 a 5 obžaloby nepřijímá. V tomto hlavním líčení byl obviněný ze strany státního zástupce dotazován, zda věděl, že měl nakažlivé pohlavní nemoci, načež reagoval souhlasně (viz protokol o hlavním líčení č. l. 699). V uvedeném hlavním líčení tak vyvstala otázka možné přísnější právní kvalifikace jednání obviněného u zločinu znásilnění o odstavec 3, případně další rozšíření o zločin šíření nakažlivé nemoci podle §152 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, když v tomto směru byl obviněný také předsedou senátu na možnost přísnější právní kvalifikace jeho jednání pod body 4 a 5 výslovně poučen a bylo mu dáno poučení o možnosti návrhu na doplnění dokazování. Hlavní líčení bylo následně soudem za účelem výslechu svědkyň K., Š. (poškozené v případě skutku pod body 4, 5 obžaloby) a znalce MUDr. Tauše odročeno. Při následném hlavním líčení konaném dne 7. 12. 2020 přijal soud podle §206c odst. 4 tr. ř. prohlášení viny obviněného ke skutkům uvedeným pod body 4 a 5 (viz protokol o hlavním líčení na č. l. 706), aniž by byly poškozené vyslechnuty, když ani nebyly předvolány. Nejvyšší soud považuje za nutné ovšem uvést, že z protokolu o hlavním líčení konaném dne 7. 12. 2020 není zjevné, že by obviněný učinil nové prohlášení viny ve vztahu k bodům 4 a 5 obžaloby a že by soud znovu zjišťoval stanovisko státního zástupce podle §206c odst. 3 tr. ř. k prohlášení obviněného učiněnému ve vztahu ke skutkům uvedených v obžalobě pod body 4 a 5. Zde je ovšem třeba mít za to, že takový postup soudu byl vadný, když přestože soud prvního stupně v rámci prvního hlavního líčení výslovně nerozhodl, že prohlášení viny ve vztahu k bodům 4 a 5 nepřijímá, tak z jeho faktického postupu to bylo zřejmé. Pokud tedy následně měl za to, že prohlášení viny může přijmout, tak bylo nezbytné se obviněného znovu dotázat, zda prohlášení viny k bodům 4 a 5 obžaloby chce znovu učinit a poté bylo nutno si vyžádat stanovisko státního zástupce a následně rozhodnout o tom, zda soud prohlášení viny přijímá či nikoliv.
28. Z uvedené rekapitulace průběhu hlavního líčení ve vztahu k prohlášení viny obviněného a stanoviska státního zástupce k tomuto prohlášení je patrný souhlas státního zastupitelství s prohlášením viny obviněného pouze ve vztahu ke skutkům pod body 1, 2 a 3. Je sice skutečností, že prohlášení o vině obviněného není vázáno na souhlas státního zástupce, když tento vyjadřuje pouze své stanovisko k danému prohlášení, avšak právě tato situace ve spojení s výslovným zněním v §246 tr. ř. vede Nejvyšší soud k závěru, že státní zástupce nemůže být zbaven přístupu k druhé instanci. V tomto směru je třeba opětovně zdůraznit, že státní zástupce výslovně vyjádřil nesouhlasné stanovisko k přijetí prohlášení viny v případě skutku pod body 4 a 5 obžaloby.
29. Dovolací soud tak proto přisvědčil námitkám nejvyššího státního zástupce, že ustanovení §206c odst. 7 tr. ř. je nutné neposuzovat izolovaně, ale je potřeba k němu přistupovat k kontextu úpravy rozsahu odvolacích práv státního zástupce a obviněného v §246 odst. 1 písm. a) a b) tr. ř. Rovněž na podkladě záměru zákonodárce vyjádřeného v důvodové zprávě k poslaneckému návrhu zákona č. 33382020 Sb. (sněmovní tisk 466/0) dospěl Nejvyšší soud k závěru, že výklad prezentovaný soudem druhého stupně vylučující jakýkoliv přezkum výroku o vině rozsudku prvního stupně, pokud soud přijal prohlášení o vině, popírá smysl trestního řízení a neodpovídá postavení státního zástupce v trestním řízení, resp. v části řízení před soudem. Prohlášení obviněného, že je vinným spácháním skutku a jeho souhlas s právní kvalifikací, a následné rozhodnutí soudu o přijetí jeho viny ve smyslu §206c odst. 6 tr. ř. automaticky neznamená, že v případě negativního stanoviska státního zástupce k takovému prohlášení, nemůže státní zástupce iniciovat přezkumné řízení u odvolacího soudu. Rozsah odvolacích práv státního zástupce není v tomto směru limitován tak, jak je tomu podle §246 odst. 1 písm. b) tr. ř. v případě obviněného.
30. Nad rámec tohoto závěru považuje Nejvyšší soud za vhodné uvést, že i úvahy soudu druhého stupně obsažené v bodě 8. jeho usnesení jsou nepřípadné. Především je třeba uvést, že případná jistá procesní nedůslednost orgánu činných v přípravném řízení nezbavuje soud povinnosti zjistit takový skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí ve věci [§2 odst. 5 tr. ř.]. Jedná se o vyjádření zásady oficiality v trestním řízení, která i odpovídá účelu trestního řízení. Tomuto závěru nakonec odpovídá i ustanovení §206c odst. 5 tr. ř., které upravuje možnosti, za kterých soud nepřijme prohlášení viny.
31. Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci pochybil, když vyloučil, že skutečnosti uvedené v prohlášení viny nelze napadnout odvoláním státního zástupce, a tudíž neshledal zákonný podklad pro přezkoumání výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně. Nejvyšší soud proto uzavírá, že dovolání nejvyššího státního zástupce je důvodné, když dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. byl naplněn, neboť usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí.
32. Nejvyšší soud proto podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 15. 4. 2021, sp. zn. 55 To 65/2021, jakožto i všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci, aby věc potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
33. Věc se tak vrací do stadia, kdy Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci bude muset věc znovu projednat a rozhodnout. V novém řízení bude povinen se v intencích zrušujícího rozhodnutí předmětnou věcí znovu zabývat a postupovat přitom v souladu s právním názorem, který k projednávaným právním otázkám vyslovil Nejvyšší soud (§265s odst. 1 tr. ř.). Bude třeba, aby soud druhého stupně opětovně projednal odvolání státního zástupce okresního státního zastupitelství v Liberci.
34. Protože věc byla vrácena do stádia odvolacího řízení, pozbyl podkladu rovněž výrok o uloženém trestu. Podle §256l odst. 4 tr. ř. zruší-li Nejvyšší soud výrok o trestu, který obviněný vykonává na základě původního rozsudku, musí rozhodnout zároveň o vazbě. Jelikož však dovolatel v současné době vykonává trest odnětí svobody na podkladě rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ve věci sp. zn. 58 T 6/2019, nepřichází rozhodnutí o vazbě v úvahu, když obviněný nyní nevykonává trest, který mu byl uložen v nyní projednávané věci.
35. Toto rozhodnutí učinil dovolací soud v neveřejném zasedání, neboť je zřejmé, že vady nelze odstranit ve veřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. b) tr. ř.].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 31. 8. 2021
JUDr. Marta Ondrušová
předsedkyně senátu