ECLI:CZ:NS:2021:4.TZ.84.2021.3
4 Tz 84/2021-
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 8. 12. 2021 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Marty Ondrušové a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti ve prospěch obviněných Š. G. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice, D. L. , nar. XY v XY, trvale bytem XY a J. L. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. 3. 2021 č. j. 71 T 69/2020 – 259 a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. 3. 2021 č. j. 71 T 69/2020 – 259 byl porušen zákon v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněných Š. G., D. L. a J. L.
Napadený rozsudek se zrušuje .
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Ostravě se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. 3. 2021 č. j. 71 T 69/2020 – 259 bylo rozhodnuto tak, že podle §43 odst. 2 tr. zákoníku se ve vztahu k obviněnému J. L., nar. XY, ruší výrok o souhrnném trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 7. 9. 2020, č. j. 71 T 53/2020-388, jenž vůči němu nabyl právní moci téhož dne, jímž byl zrušen ve výroku o trestu trestní příkaz Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 7. 2020, č. j. 71 T 96/2020-129, jenž mu byl doručen dne 21. 8. 2020 a nabyl právní moci dne 1. 9. 2020, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §45 odst. 1 tr. zákoníku byl ve vztahu k obviněnému J. L., nar. XY, zrušen výrok o vině, celý výrok o trestu, jakož i výrok o náhradě škody, trestní příkaz Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 7. 2020, č. j. 71 T 96/2020-129, jenž mu byl doručen dne 21. 8. 2020 a nabyl právní moci dne 1. 9. 2020, jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad a
obvinění Š. G., D. L. a J. L. byli uznáni vinnými že:
1.
Obviněný J. L. sám
v přesně nezjištěné době ode dne 27. 2. 2020 do doby okolo 01:00 hodin dne 1. 3. 2020, v XY, na ulici XY, veden zištným záměrem se neoprávněně obohatit, po překonání oplocení, vnikl bez souhlasu oprávněné osoby na po celé délce oplocenou zahradu, náležející k dvojdomu obývanému R. M. a E. R., kde po násilném odstranění pěti kusů dřevěných prken, překonání visacího zámku vstupních dveří a po překonání visacího zámku vnitřních dveří kůlny, vnikl do prostor kůlny, prostory prohledal a odcizil jízdní kolo modré barvy v hodnotě 1 000 Kč, stolovou pilu červené barvy v hodnotě 2 500 Kč, křovinořez v hodnotě 500 Kč, kovové zahradní kolečko v hodnotě 250 Kč, dvě prodlužovací šňůry v celkové hodnotě 400 Kč, zastřihovač zn. Bosch zelené barvy v hodnotě 500 Kč, ruční nářadí a dva visací zámky v celkové hodnotě 500 Kč, přičemž před kůlnu na zahradě si dále připravil k odcizení nafukovací bazén v hodnotě 150 Kč, nákoleníky v hodnotě 40 Kč, kleště v hodnotě 50 Kč, rozkládací lehátko v hodnotě 150 Kč, hadici v hodnotě 30 Kč a plast s krabicí k červené cirkulárce bez hodnoty, avšak věci zde posléze ponechal, a dále ve stejné době a na stejném místě vyrazil dveře na půdu obývaného domu, které se nacházejí mezi vchodovými dveřmi do dvojdomu, následně vnikl na půdu, kterou prohledal, načež z ní odcizil stolovou pilu zn. Güde, v. č. XY modré barvy v hodnotě 1 000 Kč, která byla 1. 3. 2020 v 9:00 nalezena v XY na ulici XY mezi neobydlenými domy č. XY a č. XY, přičemž svým jednáním způsobil poškozenému R. M., nar. XY, škodu odcizením v celkové výši 6 650 Kč, poškozenému K. R., nar. XY, škodu odcizením ve výši 1 000 Kč, a poškozené společnosti Heimstaden Czech s. r. o., IČ 05253268, se sídlem Gregorova 2582/3, Ostrava, škodu poškozením ve výši 600 Kč,
2.
obviněný J. L. sám
v blíže nezjištěné době ode dne 1. 2. 2020 do dne 12. 3. 2020, v XY, na ulici XY, překonal oplocení o výšce 1,7 m tak, že v pravé zadní části pozemku vyhnul a poškodil pole „kari sítě“, tvořící oplocení, vnikl na pozemek neobývaného domu, oknem pod střechou garáže do této vnikl, a odcizil benzínový křovinořez žluté barvy, nezjištěné značky, ke škodě A. K., nar. XY, čímž způsobil škodu odcizením ve výši 800 Kč a poškozením ve výši 576 Kč,
3.
obvinění Š. G., D. L. a J. L.
ačkoliv byl Š. G.
rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 1. 2018, sp. zn. 71 T 208/2017, který nabyl právní moci dne 9. 1. 2018, odsouzen pro přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. zákoníku, k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce trvání 15 měsíců, který vykonal dne 25. 12. 2018,
a
přes skutečnost, že od 14:00 hodin dne 12. 3. 2020 byl usnesením vlády České republiky ve Sbírce zákonů pod č. 69/2020 v souladu s článkem 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, vyhlášen pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru (označovaný jako SARS CoV-2) na území České republiky nouzový stav na dobu 30 dnů
přesto
po vzájemné domluvě a ve vzájemné součinnosti dne 15. 3. 2020, v době kolem 00:19 hodin, v XY, na ulici XY, v úmyslu zmocnit se zde uložených věcí a takto se neoprávněně obohatit, po předchozím vylomení jedné dřevěné latě plotu, vnikli na oplocený pozemek, náležející k provozovně autolakovny M. B., ze které následně odcizili kovový odpad a dva kusy starších pneumatik, přičemž byli vyrušeni a část kovového odpadu s pneumatikami tak ponechali ležet vedle oplocení, zbylou část kovového odpadu odvezli a schovali na pozemku u domu č. XY, na ulici XY v XY, a tímto jednáním, odcizením věcí, způsobili M. B., IČ: XY, se sídlem XY, škodu ve výši 630 Kč a poškozením věcí škodu ve výši 200 Kč,
4.
obviněný Š. G.
ačkoliv byl
rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 1. 2018, sp. zn. 71 T 208/2017, který nabyl právní moci dne 9. 1. 2018, odsouzen pro přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. zákoníku, k trestu odnětí svobody v trvání 15 měsíců, který vykonal dne 25. 12. 2018,
a
přes skutečnost, že od 00:00 hodin dne 5. 10. 2020 byl usnesením vlády České republiky ve Sbírce zákonů pod číslem 391/2020 v souladu s článkem 5 a 6 ústavního zákona č. 110/2018 Sb., o bezpečnosti České republiky vyhlášen pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru (označovaný jako SARS CoV-2) na území České republiky nouzový stav na dobu 30 dnů, kdy tento nouzový stav byl usnesením vlády České republiky č. 1108 ze dne 30. 10. 2020 (publikováno ve Sbírce zákonů pod č. 439/2020 Sb.) v souladu s čl. 6 odst. 2 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky prodloužen do 20. 11. 2020
přesto
dne 13. 11. 2020 v době kolem 8:39 hodin, v XY, na ulici XY, v obchodním centru Futurum, v prodejně Tesco, odcizil 4 kusy krému Skin Peeling 150 ml v hodnotě 149,90 Kč/ks tak, že zboží uschoval pod oděv, bez zaplacení prošel pokladní zónou, za kterou byl zadržen pracovníkem bezpečnostní služby a tímto jednáním, odcizením věcí, způsobil společnosti Tesco Stores ČR a. s., IČ: 45308314, Praha 10, Vršovická 1527/68b škodu v celkové výši 599,60 Kč.
Tím spáchali: Obviněný Š. G. v bodě 3. zločin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a v bodě 4. zločin krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Obviněný D. L. v bodě 3. zločin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Obviněný J. L. v bodě 1. – 2. přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, v bodě 1. též přečin porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku a v bodě 3. zločin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku.
Za to byli obvinění odsouzeni následovně: Š. G. za tyto zločiny a sbíhající se tři zločiny krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, pro něž byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 23. 2. 2021, č. j. 11 T 16/2021-151, jenž nabyl právní moci téhož dne podle §205 odst. 4 tr. zákoníku, za použití ustanovení §43 odst. 2 tr. zákoníku, k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 roky a 6 měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 23. 2. 2021, č. j. 11 T 16/2021-151, jenž nabyl právní moci téhož dne, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. D. L. za tento zločin a sbíhající se přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), písm. b) tr. zákoníku, přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a dva přečiny porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, pro něž byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Ostravě, soudu pro mládež, č. j. 13 Tm 1/2020-454, ze dne 22. 6. 2020, jenž nabyl právní moci dne 22. 6. 2020, a sbíhající se přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), písm. b) tr. zákoníku, jednak pokus přečinu krádeže podle §21 odst. 1 k §205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a jednak přečin porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, pro něž byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 3. 8. 2020, č. j. 11 T 102/2020-436, jenž vůči obviněnému nabyl právní moci téhož dne, podle §205 odst. 4 tr. zákoníku, za použití ustanovení §43 odst. 2 tr. zákoníku, k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 24 měsíců. Podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 roků. Současně byl zrušen výrok o souhrnném trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 3. 8. 2020, č. j. 11 T 102/2020-436, jenž vůči obviněnému nabyl právní moci téhož dne, jímž byl zrušen výrok o úhrnném trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě, soudu pro mládež, č. j. 13 Tm 1/2020-454, ze dne 22. 6. 2020, jež nabyl právní moci dne 22. 6. 2020, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě, soudu pro mládež, č. j. 13 Tm 1/2020-454, ze dne 22. 6. 2020, jež nabyl právní moci dne 22. 6. 2020, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. J. L. za skutek pod bodem 2), jenž je dílčím útokem pokračování v přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, za jehož ostatní útok pod bodem 1) byl odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 7. 2020, č. j. 71 T 96/2020-129, jenž mu byl doručen dne 21. 8. 2020 a nabyl právní moci dne 1. 9. 2020, a sbíhající se jednak přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku a jednak přečin poškození cizí věci podle §228 odst. 2 tr. zákoníku, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 7. 9. 2020, č. j. 71 T 53/2020-388, jenž vůči němu nabyl právní moci dne 7. 9. 2020, podle §205 odst. 4 tr. zákoníku, za použití ustanovení §45 odst. 1 a §43 odst. 2 tr. zákoníku, ke společnému souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 roků a 2 měsíců. Podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 roků.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byl obviněný J. L. povinný zaplatit na náhradě škody poškozeným:
- R. M., nar. XY, bytem XY, částku 5 650 Kč,
- A. K., nar. XY, bytem XY, částku 1 376 Kč.
Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená společnost RESIDOMO s. r. o., IČ: 05253268, se sídlem Gregorova 2582/3, 702 00 Ostrava – Moravská Ostrava, odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle §229 odst. 2 tr. ř. byli poškození:
- R. M., nar. XY, bytem XY,
- A. K., nar. XY, bytem XY,
odkázáni se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Tento rozsudek za splnění podmínek §129 odst. 2 tr. ř. neobsahuje odůvodnění.
Proti tomuto rozsudku podala ministryně spravedlnosti podle §266 odst. 1, 2 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch všech tří obviněných.
V jejím odůvodnění nejprve citovala výše uvedený pravomocný odsuzující rozsudek Okresního soudu v Ostravě a poukázala i na znění ustanovení §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Zároveň dovodila, že pokud byly části skutků spáchaných obviněnými kvalifikovány jako zločin krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, protože k nim došlo v době nouzového stavu vyhlášeného usnesením vlády ČR, jednalo se o rozhodnutí nesprávné. V této souvislosti poukázala na rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, podle nějž platí, že „k tomu, aby mohly být ty případy krádeží, které jsou jinak pouhými přečiny (§205 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku), posouzeny jako zločiny v důsledku naplnění některého ze zákonných znaků podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a postiženy podstatně přísnější m treste m odnětí svobody (se sazbou od 2 roků do 8 let), musí zde být určitá věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek.“ O takový vztah se ve smyslu tohoto rozhodnutí jedná zejména tehdy, usnadnila- li zmíněná událost pachateli spáchání trestného činu či se jinak významněji projevila v jeho prospěch, anebo pokud se spáchaný čin týkal konkrétních předmětů, které mají zvláštní důležitost pro řešení dané události. Ke stejnému závěru pak dospěl i Ústavní soud v nálezu z 20. 7. 2021 sp. zn. IV. ÚS 767/2, když se ztotožnil s uvedeným rozhodnutím velkého senátu Nejvyššího soudu.
Stěžovatelka dále zdůraznila, že v předmětné věci se sice ob vině ní dopusti li části trestné činnosti za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí ve smyslu §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, konkrétně v době výskytu koronaviru označovaného jako SARS CoV -2 a z působujícího onemocnění COVID -19 v pandemickém rozsahu , nicméně věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí absentuje. S ohledem na způsob a okolnosti spáchání trestné činnosti – odcizení potravin, alkoholu a dalších předmětů, které nemají větší materiální hodnotu z volného prodeje, rekreačních chat, které nebyly využívány pro podnikatelské účely a z volně přístupného přístřešku na pozemku, kde stál rodinný dům a prodejna potravin, která v dané době mohla fungovat jen s minimálními změnami, když žádná z nich výrazně neusnadňovala pachateli spáchání trestného činu – nelze dospět k závěru, že by obviněný pandemické situace jakkoli využil či zneužil ke spáchání trestného činu nebo že by mu existující omezení či opatření spáchání trestného činu nějakým způsobem umožnila nebo usnadnila ; stejně tak trestná činnost nesměřovala proti předmětům, které by z důvodu pandemické situace zasluhovaly zvýšenou ochranu.
Z toho vyplývá, že v předmětné trestní věci došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku, neboť naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku bylo dovozeno pouze z časové souvislosti tohoto činu s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí. Jednání obviněných D. L. a J. L. tak mělo být kvalifikováno pouze jako přečin krádeže podle §205 odst. 1 tr. zákoníku a jednání obviněného G. podle §205 odst. 2 tr. zákoníku. Napadeným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě tak byl v neprospěch obviněných porušen zákon v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, což vyžaduje nápravu cestou stížnosti pro porušení zákona.
V závěru stížnosti pro porušení zákona proto ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. 3. 2021 č. j. 71 T 69/2020 - 259 byl v neprospěch obviněných Š. G., D. L. a J. L. porušen zákon v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. P odle §269 odst. 2 tr. ř. pak aby napadený rozsudek zrušil, včetně všech dalších obsahově navazujících rozhodnutí, která touto změnou pozbyla svého podkladu a poté aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř. a věc přikázal Okresnímu soudu v Ostravě.
Pokud ministryně spravedlnosti učinila součástí podané stížnosti pro porušení zákona též návrh, aby Nejvyšší soud podle §275 odst. 4 tr. ř. přerušil obviněnému Š. G. výkon trestu odnětí svobody, tak o něm bylo rozhodnuto usnesením ze sne 7. 10. 2021 sp. zn. 4 Tz 84/2021 tak, že návrh byl zamítnut. Stalo se tak proto, že obviněný již zmíněný trest odnětí svobody nevykonává, jelikož v mezidobí došlo k jeho zrušení. Stalo se tak rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2021 sp. zn. 4 Tz 42/2021, kdy též na základě podané stížnosti pro porušení zákona byl ohledně obviněného Š. G. zrušen rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 23. 2. 2021 sp. zn. 11 T 16/2021 a v rámci výroku o zrušení obsahově navazujících rozhodnutí byl jmenovitě zrušen i výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. 3. 2021 sp. zn. 71 T 69/2020. Nejvyšší soud pak obviněného sám ve věci týkající se trestné činnosti stíhané u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 11 T 16/2021 uznal vinným zde uvedenými přečiny krádeže a uložil mu úhrnný trest odnětí svobody na 20 měsíců, s výkonem ve věznici s ostrahou, který mu byl vzápětí nařízen. Je tudíž evidentní, že obviněný nyní vykonává posledně uvedený trest odnětí svobody uložený mu rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2021 sp. zn. 4 Tz 42/2021 ve věci Okresního soudu v Ostravě vedené pod sp. zn. 11 T 16/2021, a nikoli trest z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. 3. 2021 č. j. 71 T 69/2020 – 259.
K podané stížnosti pro porušení zákona se ještě před konáním neveřejného zasedání písemně vyjádřil státní zástupce činný u nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce). V tomto vyjádření poukázal na obsah stížnosti pro porušení zákona i napadeného rozsudku Okresního soudu v Ostravě. Zmínil v něm i důležitost právního názoru akcentovaného v rozsudku velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021 sp. zn. 15 Tdo 110/2021, pokud jde o užití právní kvalifikace trestného činu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. V závěru se ztotožnil se stěžovatelkou ohledně nesprávné právní kvalifikace pod body 3) a 4) předmětného rozsudku a zmínil i určitou nepřesnost při ukládání trestu v jejím důsledku, pokud jde o institut souhrnnosti. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě byl porušen zákon v neprospěch všech tří obviněných v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Dále aby podle §269 odst. 2 tr. ř. byl tento rozsudek zrušen včetně obsahově navazujících rozhodnutí a podle §270 odst. 1 tr. ř. byla věc přikázána Okresnímu soudu v Ostravě, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Podle §205 odst. 2 tr. zákoníku kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a byl za
takový čin v posledních třech letech odso uzen nebo potrestán, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.
Podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku odnětím svobody na dvě léta až osm let bude
pachatel potrestán, spáchá- li takový čin za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za
živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek
nebo majetek.
Možností aplikace okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku se Nejvyšší soud zabýval v rozsudku velkého senátu trestního kolegia ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021. Zde uvedl, že zákon s naplněním tam stanovených podmínek počítá ve čtyřech případech. První dva jsou vázané na formální akt příslušného orgánu státu v podobě vyhlášení určitého stavu (stavu ohrožení státu nebo válečného stavu), podmíněného přesně definovanými předpoklady, další dva naopak nejsou podmíněné žádným formálním aktem státní moci, ale jen faktickou situací, která existuje v daném místě a čase (živelná pohroma nebo jiná událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek). Jinou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí je přitom bezpochyby i ohrožení života a zdraví lidí související s výskytem koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu, vyskytující se na území České republiky od měsíce března 2020.
Dále Nejvyšší soud zdůraznil, že za jinou událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí nelze považovat nouzový stav jako takový, protože jednak není událostí, ale zejména neohrožuje život nebo zdraví lidí, neboť jeho vyhlášení směřuje naopak k tomu, aby bylo takové ohrožení eliminováno nebo aby se na ně odpovídajícím způsobem reagovalo právě v zájmu ochrany života a zdraví lidí. Nouzový stav může mít nicméně podpůrný význam pro závěr o naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže obsaženého v §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a to ve dvou směrech. Jednak podle důvodu, který vedl vládu k vyhlášení nouzového stavu, bude možné dovodit, že v době, na kterou byl vyhlášen nouzový stav a v níž se pachatel dopustil trestného činu krádeže, a na daném místě, kde došlo k tomuto činu, existovala určitá událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Druhý význam vyhlášeného nouzového stavu a veřejně dostupných informací o něm spočívá v možnosti dovozovat i z toho potřebné zavinění pachatele též k této zvlášť přitěžující okolnosti ve smyslu §17 písm. b) tr. zákoníku, tj. že pachatel minimálně mohl a měl vědět o zmíněné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, která vedla k vyhlášení nouzového stavu.
V právní větě rozsudku velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu je uvedeno, že zákonný znak kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže spočívající v tom, že čin byl spáchán za „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ [§205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku], může být naplněn tím, že pachatel se dopustil krádeže v době výskytu koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího epidemii onemocnění COVID-19. Nestačí zde ovšem jen časová a místní souvislost spáchaného činu s takovou událostí, ale je nutná i určitá věcná souvislost s ní, tedy že se tato událost konkrétním způsobem projevila při spáchání trestného činu krádeže. Uvedený vztah bude dán např. tehdy, jestliže zmíněná událost nebo omezení či jiná opatření přijatá v jejím důsledku a k jejímu řešení umožnily či usnadnily pachateli spáchání trestného činu, nebo pokud pachatel počítal s tím, že mu to umožní uniknout jeho odhalení a dopadení, anebo svůj čin zaměřil přímo proti těmto opatřením a omezením, aby je mařil či ztěžoval apod.
Samotné vyhlášení nouzového stavu (čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb.) a spáchání činu za tohoto stavu není znakem kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Vyhlášení nouzového stavu, důvody, které k němu vedly, a veřejně dostupné informace o něm však mohou mít podpůrný význam pro závěr, že v dané době a na daném místě došlo k určité „události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ a že pachatel o tom alespoň měl a mohl vědět [§17 písm. b) tr. zákoníku].
Z výše uvedeného vyplývá, že aby případy krádeží mohly být posouzeny jako zločiny v důsledku naplnění některého ze zákonných znaků podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, musí zde být – kromě výše uvedené místní a časové – také určitá věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Přitom může jít o různou souvislost spočívající např. v tom, že pachatel přímo využije či zneužije ke spáchání trestného činu existující událost, která vážně ohrožuje život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, anebo mu taková událost umožní či usnadní spáchání trestného činu, případně pachatel počítá s tím, že v důsledku této události či opatření vyvolaných k jejímu řešení nebo zvládání nebude odhalena jeho trestná činnost, resp. pachatel nebude zjištěn a dopaden apod. Uvedená souvislost je pak zřejmá zejména v případě, jestliže je trestný čin pachatele zaměřen přímo proti opatřením či omezením učiněným k řešení zmíněné situace, anebo bude mařit či ztěžovat její zvládnutí nebo odvrácení atd. Nejvyšší soud v této souvislosti dodal, že popsaný výklad odpovídá i zásadě subsidiarity trestní represe podle §12 odst. 2 tr. zákoníku a tomu, jak byla tato zásada vyložena ve stanovisku uveřejněném pod č. 26/2013 Sb. rozh. tr. Podle něj má uvedená zásada místo i tam, kde je sice nutné uplatnit trestní odpovědnost a trestní represi z ní vyplývající, ale míra této represe musí být jen skutečně nezbytná a odpovídající všem rozhodným okolnostem, zejména pak povaze a závažnosti spáchaného trestného činu, který je základem trestní odpovědnosti pachatele.
Jestliže výše uvedené úvahy a závěry budou aplikovány na posuzovanou trestní věc obviněných, je zřejmé, že útoky [viz skutky ad 3) a 4)] byly obviněnými postupně spáchány v době jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, a to v období výskytu koronaviru SARS CoV-2 na území České republiky, jenž vyvolal reakci vlády České republiky, která usnesením ze dne 12. 3. 2020 č. 194, publikovaným pod č. 69/2020 Sb., vyhlásila podle čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, nouzový stav na území České republiky a tento následně usnesením č. 396 z 9. 4. 2020 prodloužila do 30. 4. 2020, kdy přijímala celou řadu omezujících a regulačních opatření a obdobně pak kdy ze stejných důvodů a za stejným účelem byl vyhlášen nouzový stav usnesením vlády České republiky č. 391/2020 z 5. 10. 2020, publikovaným pod č. 391/2020 Sb., v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, pro území celé České republiky, a kdy tento nouzový stav byl usnesením vlády č. 1108 z 30. 10. 2020, publikovaným pod č. 439/2020 Sb. v souladu s čl. 6 odst. 2 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, prodloužen do 20. 11. 2020.
Současně je však třeba konstatovat, že mezi zmíněnými útoky posouzenými okresním soudem též jako trestné činy krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a událostí v podobě výskytu koronaviru, není dána žádná věcná souvislost ve smyslu výše zmíněných požadavků. Jak vyplývá z učiněných skutkových zjištění, obvinění se sice v kritické době dopustili jednání proti cizímu majetku, ale současně je zřejmé, že přitom nijak nevyužili ani nezneužili výše zmíněnou událost v podobě výskytu koronaviru SARS CoV-2, ani jim její existence spáchání deliktu neusnadnila. Také nemohli reálně počítat s tím, že jim výskyt koronaviru nebo přijetí navazujících opatření pomohou v nezjištění či neodhalení trestné činnosti. Obvinění se v podstatě běžným a obdobným případům podřazovaným pod tutéž právní kvalifikaci podle §205 tr. zákoníku odpovídajícím způsobem dopustili jednání, kterým se zmocnili cizích věcí (a to i vloupáním) tím, že si je přisvojili. Jednalo se současně o věci, které nesouvisely s řešením události (výskytu koronaviru), ani nemohly být užity při její eliminaci.
Vzhledem k výše uvedeným okolnostem nebylo důvodu, aby takové jednání obviněných bylo posouzeno jako trestný čin (zločin) krádeže i podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby v podobě jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí byla totiž naplněna jen stran časové a místní souvislosti (v danou dobu a na daném místě taková událost existovala), avšak nikoli již stran souvislosti věcné, protože předmětné útoky obviněných tuto událost či související dopady nijak nevyužily, nezneužily, nezvýšily apod. Nejvyšší soud tak dospěl k závěru, že soud prvního stupně ohledně obviněných učinil v případě skutků ad 3), 4) nesprávné právní posouzení skutku ohledně trestných činů krádeže, pokud u nich dovodil též naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku.
Nejvyšší soud tudíž shledal podanou stížnost pro porušení zákona za důvodnou a podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. 3. 2021 č. j. 71 T 69/2020 – 259 byl porušen zákon v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněných Š. G., D. L. a J. L. Podle §269 odst. 2 tr. ř. tento rozsudek zrušil ohledně obviněných v celém rozsahu, byť výrok o vině v bodech ad 1. a 2. žádným porušením zákona zatížen není. Stalo se tak ale z důvodu nezbytné přehlednosti nového rozsudku, který bude muset okresní soud ve věci následně vydat. Tento postup se opírá o názor uvedený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2021 sp. zn. 5 Tdo 1345/2020, schváleného trestním kolegiem NS k publikaci ve Sb. rozh. tr. Dále zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §270 odst. 1 tr. ř. pak přikázal Okresnímu soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, při respektování shora uvedených právních závěrů Nejvyššího soudu (§270 odst. 4 tr. ř.).
Nejvyšší soud rozhodl o podané stížnosti pro porušení zákona v souladu s novelizovaným zněním ustanovení §274 odst. 3 písm. a) tr. ř. (viz zák. č. 418/2021 Sb.) v neveřejném zasedání.
Vzhledem k tomu, že obviněný Š. G. t. č. vykonává trest odnětí svobody z jiného rozhodnutí, než které bylo tímto usnesením Nejvyššího soudu zrušeno, nepřicházelo rozhodování podle §275 odst. 3 tr. ř. o jeho případném vzetí do vazby v úvahu.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. 12. 2021
JUDr. František Hrabec
předseda senátu