ECLI:CZ:NS:2021:5.TDO.115.2021.1
sp. zn. 5 Tdo 115/2021-823
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 2. 2021 o dovolání, které podal obviněný J. O. , nar. XY ve XY, trvale bytem XY, nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Rapotice, proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 25. 6. 2020, sp. zn. 6 To 58/2020, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 18 T 146/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného J. O. odmítá.
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 2. 12. 2019, sp. zn. 18 T 146/2017, byl obviněný J. O. uznán vinným pod bodem 1) výroku zločinem podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce jen „tr. zákoník“), a pod bodem 2) výroku přečinem zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Za tyto trestné činy a také za další přečin podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku a pokus zvlášť závažného zločinu podvodu podle §21 odst. 1, §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku mu byl podle §209 odst. 5 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání 64 měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §67 odst. 1 a §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl také uložen peněžitý trest ve výměře 300 denních sazeb po 1 000 Kč, celkem ve výši 300 000 Kč. Dále byl obviněnému podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu nebo člena statutárního orgánu v obchodních korporacích, prokuristy a zástupce obchodních korporací v trvání 6 let. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 17. 5. 2018, sp. zn. 1 T 154/2017, který nabyl právní moci ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. 6 To 173/2018, a také výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 9. 2. 2016, sp. zn. 61 T 5/2015, který nabyl právní moci ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 5. 2016, sp. zn. 2 To 26/2016, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozené obchodní společnosti Autoland Reust AG škodu ve výši 18 990 € a poškozené obchodní společnosti ŠkoFIN, s. r. o., škodu ve výši 164 261,74 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. řádu byla poškozená obchodní společnost Autoland Reust AG se zbytkem svého nároku škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Uvedených trestných činů, jimiž byl obviněný uznán vinným, se podle rozsudku soudu prvního stupně dopustil (zjednodušeně uvedeno) následovně. Podle bodu 1) výroku rozsudku soudu prvního stupně obviněný dne 9. 3. 2015 v úmyslu neoprávněně se obohatit uzavřel za neexistující obchodní společnost C., IČ: XY (dále ve zkratce jen „C.“), za kterou jednal pod jménem P. Č., s obchodní společností Autoland Reust AG, se sídlem Neuländerstrasse 7, Bilten, Švýcarská konfederace, kupní smlouvu, ve které se prodávající obchodní společnost C. zavázala do 10 dnů od zaplacení kupní ceny dodat kupující obchodní společnosti Autoland Reust AG osobní motorové vozidlo Mercedes Benz A 180 za kupní cenu 18 990 €. Obchodní společnost C. nebyla nikdy zapsána v obchodním rejstříku a identifikační číslo XY náleželo obchodní společnosti L., IČ: XY, se sídlem XY (dále jen jako „L.“), nyní již vymazané z obchodního rejstříku, za kterou nebyl obviněný J. O. do 10. 3. 2015, kdy se stal jejím jednatelem, oprávněn jednat. Na základě této smlouvy pod záminkou dodání sjednaného motorového vozidla obviněný vylákal uhrazení kupní ceny a obchodní společnost Autoland Reust AG na základě proforma faktury ze dne 9. 3. 2015, kterou vystavil obviněný jménem neexistující obchodní společnosti C., odeslala podle jeho instrukcí na účet obchodní společnosti SAB Finance, a. s., IČ: 24717444, Senovážné náměstí 1375/19, Praha 1 – Nové Město (dále jen „SAB Finance“), částku 30 490 €, představující kupní cenu vozidla Mercedes Benz ve výši 18 990 € a kupní cenu vozidla Škoda Rapid Spaceback ve výši 11 500 €. Obchodní společnost SAB Finance na základě smlouvy o platebních službách, kterou uzavřela dne 10. 3. 2015 s obchodní společností L., za kterou jednal obviněný, provedla směnu peněžních prostředků a částku ve výši 830 242,70 Kč převedla na účet obchodní společnosti L. Následně obviněný J. O. dne 11. 3. 2015 převedl částku ve výši 800 000 Kč na účet obchodní společnosti E., IČ: XY, se sídlem XY, nyní XY (dále jen jako „E.“). Bezprostředně na to byla zaměstnankyní této společnosti K. Ch. částka ve výši 800 000 Kč vybrána v hotovosti z účtu a dne 11. 3. 2015 byla obchodní společnosti L. vrácena v hotovosti částka 300 000 Kč, dne 12. 3. 2015 částka 300 000 Kč a dne 13. 3. 2015 částka 200 000 Kč. Všechny finanční prostředky za obchodní společnost L. převzal obviněný J. O. Osobní motorové vozidlo Mercedes Benz A 180 však obchodní společnosti Autoland Reust AG ve sjednaném termínu ani později nedodal a finanční prostředky za toto vozidlo jí nevrátil ani poté, co odstoupila od kupní smlouvy, a použil je přesně nezjištěným způsobem. Tímto jednáním způsobil na majetku poškozené obchodní společnosti Autoland Reust AG škodu v celkové výši 18 990 €, tj. 517 477,50 Kč podle kurzu ČNB ke dni 9. 3. 2015.
3. Dále pod bodem 2) výroku rozsudku soudu prvního stupně obviněný jménem prodávající obchodní společnosti C. dne 9. 3. 2015 uzavřel s obchodní společností Autoland Reust AG coby kupující kupní smlouvu, ve které se zavázal do 10 dnů od zaplacení kupní ceny dodat kupující osobní motorové vozidlo Škoda Rapid Spaceback za kupní cenu 11 500 €. Poté uzavřel na základě zmocnění uděleného jednatelem obchodní společnosti E. E. Ch., za tuto obchodní společnost jako kupující s obchodní společností ŠKODA AUTO, a. s., IČ: 00177041, se sídlem tř. Václava Klementa 869, Mladá Boleslav II, u prodejce vozidel obchodní společnosti OLFIN Car, s. r. o., IČ: 60913312, se sídlem Královédvorská 517, Trutnov – Horní Předměstí, smlouvu o koupi osobního motorového vozidla Škoda Rapid Spaceback za kupní cenu 366 399,99 Kč. Část kupní ceny ve výši 73 280 Kč byla uhrazena hotově a část kupní ceny ve výši 293 119,99 Kč byla hrazena formou úvěru na základě smlouvy o úvěru, kterou obviněný uzavřel za obchodní společnost E. dne 11. 3. 2015 s obchodní společností ŠkoFIN, s. r. o., IČ: 45805369, se sídlem Pekařská 635/6, Praha 5 – Jinonice (dále jen jako „ŠkoFIN“), a jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 293 119,99 Kč na nákup osobního motorového vozidla Škoda Rapid Spaceback. V úvěrové smlouvě byl podle §2040 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, sjednán zajišťovací převod práva, podle nějž obchodní společnost E. převedla obchodní společnosti ŠkoFIN vlastnické právo k vozidlu, které bylo předmětem financování za účelem zajištění pohledávky společnosti na vrácení úvěru a k zajištění zaplacení příslušenství úvěru a případných dalších pohledávek z této smlouvy. Obviněný poté za obchodní společnost E. převzal od obchodní společnosti OLFIN Car, s. r. o., osobní motorové vozidlo Škoda Rapid Spaceback a dne 22. 3. 2015 na Městském úřadu Lipník nad Bečvou podal na základě plné moci ze dne 21. 3. 2015 za obchodní společnost E. žádost o jeho zápis do registru silničních vozidel. Dne 31. 3. 2015 osobní motorové vozidlo Škoda Rapid Spaceback dodal obchodní společnosti Autoland Reust AG, ačkoliv věděl, že vlastníkem vozidla byla podle dohody o zajišťovacím převodu práva obchodní společnost ŠkoFIN. Tímto jednáním způsobil na majetku poškozené obchodní společnosti ŠkoFIN škodu ve výši 366 400 Kč. Poté poskytnutý úvěr ve výši 293 119,99 Kč splácel nepravidelně, do dne 25. 1. 2017, kdy obchodní společnost ŠkoFIN odstoupila od smlouvy od úvěru, bylo uhrazeno celkem 180 794 Kč.
4. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně svým usnesením ze dne 25. 6. 2020, sp. zn. 6 To 58/2020, tak, že je podle §256 tr. řádu zamítl.
II. Dovolání obviněného J. O.
5. Obviněný podal proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně prostřednictvím svého obhájce dovolání z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu.
6. Obviněný nejprve zrekapituloval dosavadní průběh řízení. Podle jeho názoru jsou rozhodnutí soudů nižších stupňů nesprávná, spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, zejména pokud jde o protiprávnost jeho jednání. Obviněný k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu vytkl, že odvolací soud rozhodl o zamítnutí odvolání, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod odvolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
7. Především obviněný namítl, že soudy nižších stupňů nesprávně dospěly k závěru o vině v případě skutku pod bodem 1) výroku rozsudku soudu prvního stupně, který byl kvalifikován jako zločin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku. Podle jeho názoru chyběl jeho podvodný úmysl a příčinná souvislost mezi jeho jednáním a následkem. Soud prvního stupně nesprávně dovodil úmyslné zavinění a omyl poškozené obchodní společnosti pouze z uzavření smlouvy za neexistující obchodní společnost C. Připustil, že tato společnost v obchodním rejstříku zapsána nebyla, avšak on sám se stal o den později jednatelem obchodní společnosti L., která s vozidly pravidelně obchodovala a jedno z objednaných vozidel poškozené společnosti dodala. Podle jeho názoru by poškozená kupní cenu za vozidlo Mercedes Benz zaplatila i v případě, pokud by v kupní smlouvě byla jako prodávající uvedena obchodní společnost L. Nesprávný byl také závěr o využití zprostředkovatele obchodní společnosti SAB Finance pro realizaci zahraniční finanční transakce. Podle obviněného tyto skutečnosti nesvědčily o tom, že by chtěl poškozenou podvést. Zjištěný skutkový stav nesvědčil o tom, že by poškozená obchodní společnost byla uvedena v omyl. Soud prvního stupně také nezjistil, kdo byl jeho jednáním obohacen. Soudy nižších stupňů nedostatečně odůvodnily, proč zamítly jeho důkazní návrh na vyžádání zprávy od obchodní společnosti Admiral Markets AS. Obviněný v hlavním líčení uváděl, že částku 500 000 Kč na úhradu osobního vozidla Mercedes Benz předal svědku M. T. Podle jeho názoru to byl právě svědek M. T., který se uvedenou částkou obohatil, neboť ji měl použít jako vklad pro burzovní obchody, což by vylučovalo trestní odpovědnost obviněného J. O. Obviněný také namítl, že soudy nižších stupňů nesprávně stanovily datum přepočtu výše škody 18 990 € podle kurzovního lístku České národní banky ze dne 9. 3. 2015 pro směnu deviz, ač měl být užit kurz pro valuty. Toho dne byla částka ve výši 30 490 €, která zčásti zahrnovala i kupní cenu za osobní motorové vozidlo Mercedes Benz poukázána z účtu poškozené obchodní společnosti na účet obchodní společnosti SAB Finance a vůbec nebyla v dispozici obviněného. Nelze tedy hovořit o tom, že k tomuto okamžiku byl podvod dokonán. Obviněný také vytkl, že nebyla naplněna výše značné škody, neboť do dispozice obviněného se částka dostala postupně ve dnech 11. a 12. 3. 2015 a kurz České národní banky v těchto dnech činil 25,60 CZK/EUR, proto způsobená škoda by tak činila 486 144 Kč a nedosahovala by hranice značné škody. Z tohoto důvodu je přesvědčen, že právní kvalifikace skutku byla nesprávná. Obviněný vytkl, že tuto námitku již vznesl při hlavním líčení a uvedl ji také v odvolání, avšak soudy nižších stupňů nijak neodůvodnily, proč považovaly devizový kurz ke dni 9. 3. 2015 za správný.
8. K jednání pod bodem 2) výroku rozsudku soudu prvního stupně, které bylo kvalifikováno jako přečin zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. řádu uvedl, že znakem této kvalifikované skutkové podstaty bylo způsobení větší škody ve výši alespoň 50 000 Kč. Podle jeho názoru se soudy nižších stupňů dostatečně nezabývaly otázkou její výše a nesprávně vycházely z toho, že odpovídala kupní ceně vozidla, tedy částce 366 399,99 Kč. Sjednaná cena však neodpovídala obvyklé ceně vozidla a soudy nižších stupňů měly v souladu s §105 odst. 1 tr. řádu zjistit cenu obvyklou znaleckým posudkem nebo odborným vyjádřením. Obviněný vyjádřil přesvědčení, že také měly být odečteny zaplacené splátky od výše škody.
9. V další části svého dovolání obviněný zpochybnil výrok o náhradě škody obchodní společnosti ŠkoFIN ve výši 164 261,74 Kč. Tato částka podle něj představovala dlužné splátky úvěru podle smlouvy o úvěru ze dne 11. 3. 2015. Soudy nižších stupňů tak dostatečně nezohlednily, že škodu měl způsobit údajnou zpronevěrou a nikoli nesplacením úvěru. Poškozená proto měla být odkázána se svými nároky na řízení ve věcech občanskoprávních. Navíc obviněný poslední splátku ve výši 5 000 Kč zaplatil dne 25. 6. 2020, avšak odvolací soud se spokojil s neaktuální zprávou ze dne 1. 6. 2015 a tuto částku nezapočetl do výše škody a zavázal obviněného k náhradě škody vyšší, než jaký byl ve skutečnosti dluh.
10. Obviněný ze všech uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil obě rozhodnutí soudů nižších stupňů a aby věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
III. Vyjádření k dovolání obviněného
11. K dovolání obviněného se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Státní zástupce uvedl, že námitky obviněného uplatněným dovolacím důvodům v podstatné části neodpovídají, neboť soudy nižších stupňů řádně zjistily skutkový stav a provedené důkazy hodnotily jak jednotlivě, tak v jejich vzájemných souvislostech. Státní zástupce neshledal ani tzv. extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními.
12. Pokud jde o námitky ke zločinu podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, o podvodném úmyslu obviněného podle státního zástupce svědčila kromě klamání uvedením neexistující firmy a využitím zprostředkovatele platby také okolnost, že se obviněný falešně vydával za P. Č., stejně tak i opakované převody, resp. dispozice s vylákanými peněžními prostředky, výmluvy obviněného obsažené v e-mailové komunikaci s poškozenou, jakož i to, že obviněný neměl k vozidlu, jež bylo předmětem prodeje, vůbec žádné dispoziční oprávnění. Pokud by poškozená věděla o těchto okolnostech, nikdy by s obviněným smlouvu neuzavřela a ani by nezaplatila kupní cenu. Státní zástupce odmítl námitku, že se nepodařilo řádně zjistit, kdo se podvodem na úkor poškozené obohatil, neboť obviněný prosazoval svou vlastní verzi, podle níž odpovědnou osobou měl být svědek M. T. Státní zástupce také odmítl námitku existence tzv. extrémního rozporu, neboť zjištění, že to byl obviněný, kdo byl osobou odpovědnou za předmětný podvod, měl oporu v provedených důkazech. Nebyla dána ani vada opomenutých důkazů, kterou obviněný spatřoval v zamítnutí jeho důkazního návrhu. Neopodstatněné byly podle státního zástupce také námitky obviněného vztahující se k převodním kurzům peněz, správně byl užit kurz devizový, na místo kurzu k datu 9. 3. 2015 sice měl být užit kurz k datu 10. 3. 2015, kdy byl přijat a zpracován příkaz poškozené k bezhotovostní úhradě a kdy předmětná částka opustila sféru dispozice poškozené a byla jí tak způsobena škoda. Toto pochybení je však naprosto zanedbatelné s ohledem na zcela minimální kurzovou změnu mezi těmito dvěma dny, navíc ve prospěch obviněného, protože došlo ke zvýšení kurzu. Data 11. a 12. 3. 2015, která označil obviněný, nebyla z hlediska přepočtu významná, neboť škoda vznikla poškozené ke dni, ve kterém podvodně vylákaná částka opustila její dispoziční sféru, protože tento den se její majetek snížil.
13. K námitce výše způsobené škody v případě přečinu zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku státní zástupce uvedl, že se nedomnívá, že by bylo třeba za všech okolností zjišťovat obvyklou cenu znaleckým posudkem nebo odborným vyjádřením. V tomto případě nebyly ani zjištěny skutečnosti, které by nasvědčovaly tomu, že předmětná kupní cena neodpovídala ceně obvyklé, ani obviněný žádné takové okolnosti ve svém dovolání neuvedl. Vyloučil, že by se případné snížení obvyklé ceny promítlo do právní kvalifikace činu obviněného, neboť relevantní hranicí zde byla větší škoda a tu obviněný přesáhl mnohonásobně a přesáhl by ji i při odečtení splátek. Navíc k odečtu splátek nebyl důvod, jak vysvětlil soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku (v bodě 44.).
14. Obviněný také zpochybňoval výrok o náhradě škody obchodní společnosti ŠkoFIN. V této souvislosti státní zástupce uvedl, že obviněný zpronevěřil osobní motorové vozidlo patřící poškozené v hodnotě 366 400 Kč a jako pachatel tohoto trestného činu odpovídal za škodu tímto skutkem způsobenou. Pokud poškozená žádala na náhradě škody 164 261,74 Kč, tedy žádala jen dlužné úvěrové prostředky a zbývající část započetla oproti uskutečněným úhradám, pak proti tomu nelze nic namítat, naopak je to ve prospěch obviněného. Ohledně poslední zaplacené splátky odkázal obviněného na odůvodnění usnesení odvolacího soudu (bod 8.) a uvedl, že obviněný nijak splátku nedoložil, i když to bylo v jeho zájmu.
15. Ze shora uvedených důvodů proto nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání J. O. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) jako zjevně neopodstatněné. Zároveň vyslovil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
16. Vyjádření nejvyššího státního zastupitelství bylo zasláno k případné replice obviněnému, který této možnosti nevyužil.
IV. Posouzení důvodnosti dovolání
a) Obecná východiska
17. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označeným dovolacím důvodům.
18. Dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z taxativně vymezených důvodů v §265b odst. l písm. a) až l) tr. řádu, resp. v §265b odst. 2 tr. řádu. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele takovému důvodu také svým obsahem odpovídaly.
19. Obviněný J. O. uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu. Obviněný využil druhé alternativy, neboť měl za to, že bylo zamítnuto jeho odvolání, ač v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, v němž spatřoval jádro svého dovolání.
20. Obecně lze konstatovat, že dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je možno podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Jde tedy o nesprávný výklad a použití norem trestního práva hmotného, případně na něj navazujících hmotněprávních norem jiných právních odvětví. Podstatou je vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán zejména tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění sice potvrzují spáchání určitého trestného činu, ale soudy nižších stupňů přesto dospěly k závěru, že nejde o trestný čin, ačkoli byly naplněny všechny jeho zákonné znaky. Tento d ovolací důvod ovšem nespočívá v případném procesním pochybení soudů nižších stupňů ani v tom, že se dovolatel sice domáhá použití norem hmotného práva, ale na takový skutek, k němuž dospěl vlastní interpretací provedených důkazů, které soudy prvního a druhého stupně vyhodnotily odlišně od názoru dovolatele. Dovolání s poukazem na citovaný důvod tudíž nemůže být založeno na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodily, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání je koncipováno jako mimořádný opravný prostředek a je tudíž určeno k nápravě pouze závažných právních vad pravomocných rozhodnutí.
b) Námitky neodpovídající dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu
21. Obviněný svým dovoláním napadl usnesení odvolacího soudu, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Obviněný z převážné části vytýkal rozhodnutím soudů nižších stupňů nesprávné zjištění skutkového stavu, případně se domáhal aplikace trestního práva hmotného na jím tvrzený skutkový stav, ač soudy nižších stupňů dospěly k jinému, tedy obviněný uplatňoval takové námitky, které pod uplatněné ani žádné jiné dovolací důvody podřadit nelze. Šlo především o ty námitky, kterými zpochybňoval skutkové závěry soudů nižších stupňů týkající se uzavření kupní smlouvy s neexistující obchodní společností C. a využití zprostředkovatele SAB Finance pro realizaci zahraniční transakce, hodnocení důkazů, především pak výpovědi svědka M. T., kterému údajně předal částku 500 000 Kč, stejně tak šlo o námitku, že identifikace prodávajícího byla nepodstatným údajem, že by poškozená uzavřela stejnou smlouvu s kýmkoliv jiným i při znalosti pravého stavu věcí (o totožnosti obviněného, o tom, že obchodní společnost C. neexistuje apod.).
22. Stejně tak není dovolací soud zásadně povolán přezkoumávat rozsah dokazování potřebný k prokázání skutkových tvrzení obsažených v obžalobě, to je na uvážení příslušného soudu, který však musí zdůvodnit, proč určitý důkaz navržený stranou neprovedl (aby nešlo o důkaz opomenutý). Pokud jde o zamítnutí návrhu obviněného na opatření a provedení zprávy od obchodní společnosti Admiral Markets AS ohledně vkladu 500 000 Kč, lze plně odkázat na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně v bodě 46. na str. 18, kde tento soud náležitě vysvětlil, proč uvedený důkazní návrh zamítl.
23. K tomu lze připomenout, že dovolání nenahrazuje řádné opravné prostředky, že Nejvyšší soud není běžnou třetí instancí pověřenou přezkumem skutkového stavu věci a že podání dovolání není přípustné ve stejném rozsahu, jaký je charakteristický pro řádné opravné prostředky. Z tohoto hlediska je nutné posuzovat i naplnění dovolacího důvodu podle §256b odst. 1 písm. g) tr. řádu, na jehož podkladě nelze zvažovat samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení jednotlivých důkazů, jak se toho obviněný domáhal. Uvedený výklad zaujal Nejvyšší soud např. ve svém usnesení ze dne 7. 8. 2002, sp. zn. 5 Tdo 482/2002 (publikovaném pod č. T 420. ve svazku 17 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha 2002).
24. Obviněný navíc ve svém dovolání opětovně uváděl argumenty, které uplatňoval již v předchozích stadiích trestního řízení a které byly součástí jeho obhajoby jak v hlavním líčení, tak i základem jeho odvolací argumentace v odvolání podaném proti rozsudku soudu prvního stupně. S těmito námitkami se zevrubně vypořádal již soud prvního stupně ve svém rozsudku, stejně tak je posoudil i odvolací soud (viz odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně na str. 12 až 20 a odůvodnění usnesení odvolacího soudu na str. 5 až 7). Nejvyšší soud zpravidla odmítne jako zjevně neopodstatněné takové dovolání, v němž obviněný pouze opakuje tytéž námitky, jimiž se snažil zvrátit již rozhodnutí soudu prvního stupně, pokud se jimi odvolací soud zabýval a vypořádal se s nimi náležitým a dostatečným způsobem (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, uveřejněné pod č. T 408. ve svazku 17 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha 2002).
25. V tomto směru je třeba připomenout, že dokazování je doménou především soudu prvního stupně s možnou korekcí v řízení před soudem druhého stupně jako soudem odvolacím, nikoli však v řízení o dovolání. Dokazování je ovládáno zásadami jeho se týkajícími, a to zásadou vyhledávací, bezprostřednosti a ústnosti, volného hodnocení důkazů a presumpcí neviny. Hodnotit důkazy tak může jen ten soud, který je také v souladu s principem bezprostřednosti a ústnosti provedl, protože jen díky tomu může konkrétní důkazní prostředek vyhodnotit a získat z něj relevantní poznatky. Zásada bezprostřednosti ve spojitosti se zásadou ústnosti zde hraje významnou roli, soud je přímo ovlivněn nejen samotným obsahem důkazního prostředku, ale i jeho nositelem (pramenem důkazu). Jen takový způsob dokazování může hodnotícímu orgánu poskytnout jasný obraz o dokazované skutečnosti a vynést rozhodnutí pod bezprostředním dojmem z provedených důkazů. I odborná literatura (např. Jelínek, J. a kol. Trestní právo procesní. 5. vydání. Praha: Leges, 2018, str. 170 a násl.; Fenyk, J., Císařová, D. Gřivna, T. a kol. Trestní právo procesní. 7. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2019, s. 110 a násl.) uznává, že nejlepší cestou pro správné rozhodnutí je zhodnocení skutkových okolností na podkladě bezprostředního dojmu z přímého vnímání v osobním kontaktu.
26. Nejvyšší soud nezjistil ani porušení základních práv obviněného, a to ani porušení práva na obhajobu a na spravedlivý proces. Nejvyšší soud přitom interpretoval a aplikoval uvedené podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod, Listinou základních práv a svobod, a v neposlední řadě též judikaturou Ústavního soudu (srov. zejména stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. března 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, vyhlášené jako sdělení Ústavního soudu pod č. 40/2014 Sb., uveřejněné pod st. č. 38/14 ve svazku č. 72 na str. 599 Sb. n. a u.). Právě z těchto uvedených hledisek se tedy Nejvyšší soud zabýval naplněním dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, resp. §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu a některými skutkovými otázkami a hodnocením důkazů soudy nižších stupňů ve vztahu k právnímu posouzení jednání obviněného. V této souvislosti považuje Nejvyšší soud za nutné zdůraznit, že i Ústavní soud výslovně ve svém stanovisku konstatoval, že jeho názor, „… podle kterého nelze nesprávné skutkové zjištění striktně oddělovat od nesprávné právní kvalifikace … však neznamená, že by Nejvyšší soud v každém případě, kdy dovolání obsahuje argumentaci ve vztahu ke skutkovým zjištěním, musel považovat dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu za prima facie naplněný. … Je totiž jediným oprávněným orgánem, kterému v tomto stadiu přísluší posuzovat naplnění konkrétního dovolacího důvodu (viz §54 rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ve věci Janyr a ostatní proti České republice ze dne 13. října 2011, č. stížnosti 12579/06, 19007/10 a 34812/10), a toto posouzení je závaznou podmínkou pro případné podání ústavní stížnosti (ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu)“ [srov. bod 23 shora označeného stanoviska pléna Ústavního soudu]. V daném případě dovolací soud takový nesoulad, natožpak extrémní, neshledal. Soudy nižších stupňů se věcí řádně zabývaly, provedly v potřebném rozsahu obsáhlé dokazování, na jehož základě mohly učinit skutkové závěry, které nalezly odraz v tzv. skutkové větě odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně. Samotná skutečnost, že se soudy nižších stupňů z různých verzí skutkového děje přiklonily k verzi uvedené v obžalobě a podpořené jednou skupinou důkazů, které nebyly nijak deformovány, přičemž tento svůj postup přesvědčivě zdůvodnily, tzv. extrémní nesoulad založit nemůže .
c) K námitkám obviněného ohledně trestného činu podvodu
27. Jen se značnou mírou benevolence by bylo možno pod uplatněný dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu podřadit námitku absence podvodného úmyslu v případě skutku popsaného pod bodem 1) výroku rozsudku soudu prvního stupně a výhradu chybného postupu při zjištění výše škody u tohoto podvodného jednání, resp. absenci znaku obohacení sebe sama. Ani v jednom případě však nelze dát obviněnému za pravdu, naopak je třeba souhlasit se soudy nižších stupňů, jakož i s názorem státního zástupce uvedeným ve vyjádření k dovolání. Námitky o absenci podvodného úmyslu a znaku vlastního obohacení jsou mnohem spíše skutkového rázu, neboť obviněný zpochybňoval především skutkové závěry soudů nižších stupňů o vědomostní i volní složce zavinění na straně obviněného, resp. o tom, že to byl obviněný, kdo se obohatil.
28. Nejvyšší soud nejprve obecně uvádí, že trestného činu podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí, kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou. Jako okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby je v §209 odst. 4 písm. d) tr. zákoníku uvedeno způsobení značné škody takovým činem, čímž se podle §138 odst. 1 tr. zákoníku ve znění účinném do 30. 9. 2020 rozuměla škoda dosahující částky ve výši nejméně 500 000 Kč. Obviněnému bylo konkrétně kladeno za vinu, že sebe obohatil tím, že uvedl někoho v omyl a způsobil tak na cizím majetku značnou škodu.
29. Jde-li o subjektivní stránku skutkové podstaty trestného činu podvodu, vyžaduje se úmyslné zavinění pachatele (§13 odst. 2 tr. zákoníku), přičemž postačí i úmysl nepřímý podle §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, úmyslné zavinění se musí vztahovat na všechny objektivně-deskriptivní znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu (včetně způsobení škody nikoli nepatrné), stejně tak i na znaky normativní, zde však postačí laická představa. Ve vztahu k okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby v podobě škody značné jako těžšího následku postačí podle §17 písm. a) tr. zákoníku zavinění z nedbalosti, a to jak vědomé, tak i nevědomé.
30. Pokud jde o podvodný úmysl obviněného, věnovaly mu soudy nižších stupňů náležitou pozornost a důvodně dospěly k závěru o jeho naplnění, konkrétně učinily závěry, že obviněný jednal promyšleně s úmyslem přímým ve smyslu §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, neboť vylákání peněz od poškozené a vlastní obohacení bylo jeho cílem. Odkázat lze především na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně v bodě 43. a 45. na str. 16-17 a na odůvodnění usnesení odvolacího soudu v bodě 9. na str. 6. Při utváření závěru o zavinění vycházely soudy nižších stupňů především z objektivního průběhu jednání obviněného vůči poškozené, z jeho klamání v podstatných údajích o identifikaci prodávajícího, vlastní osobě, z toho, že nechal poslat peníze na účet jiné obchodní společnosti, a z následného nakládání s penězi znesnadňujícího jejich dohledání etc. Důvodně tak z tohoto průběhu dovozovaly, že obviněný ve skutečnosti od počátku neměl v úmyslu objednané a zaplacené vozidlo dodat, což se následně též potvrdilo, protože vozidlo ve stanovené lhůtě a ani později nedodal. Pro trestněprávní kvalifikaci jeho jednání jako podvodu není zcela určující, že se vydával za jinou osobu, která měla reprezentovat neexistující právnickou osobu, ale to, že s podvodným úmyslem vylákal úhradu kupní ceny na vozidlo, které ve skutečnosti nikdy nechtěl dodat, tedy chtěl sebe obohatit o kupní cenu a kupujícího poškodit tím, že zaplatí za vozidlo, aniž by mu bylo dodáno. Uvedené klamání, které navíc nesprávně obviněný označil za klamání v nepodstatných údajích, je jen dokladem o způsobu provedení činu, dokládá především klamání (a tedy uvádění v omyl) poškozené. Rozhodné je ovšem uvedení v omyl poškozené ohledně budoucího dodání vozidla po jeho zaplacení. Při znalosti tohoto záměru obviněného by poškozená jistě na kupní smlouvu nepřistoupila. Ve zbytku lze odkázat na rozhodnutí soudů nižších stupňů.
31. Pokud jde o námitku způsobení značné škody a nesprávného přepočtu devizového kurzu, lze i v tomto ohledu přisvědčit názoru státního zástupce ve vyjádření k dovolání. Soud prvního stupně správně vycházel z toho, že obviněný podvodně vylákal od poškozené úhradu kupní ceny za osobní motorové vozidlo Mercedes Benz A 180 ve výši 18 990 €, kupní cena byla poškozenou hrazena převodem z účtu na účet. Naprosto správně vycházely soudy nižších stupňů z devizového a nikoli valutového kurzu České národní banky. Lze souhlasit se státním zástupcem i v tom směru, že pro přepočet mělo být rozhodné spíše datum 10. 3. 2015, kdy poškozená zadala příkaz k úhradě a kdy uvedená částka 18 990 € opustila dispoziční sféru poškozené, kdy tedy skutečně na její straně nastala škoda. Ke dni 9. 3. 2015 činil devizový kurz v případě eura 27,250 Kč, o den později 27,285 Kč, obviněný tak byl uvedeným postupem soudem prvního stupně nepatrně zvýhodněn, neboť mu bylo kladeno za vinu způsobení škody ve výši 517 477,50 Kč (a nikoli 518 142,20 Kč podle pozdějšího kurzu). Toto drobné pochybení však bylo v jeho prospěch a z podnětu jeho dovolání nemůže být napraveno. Kdy se dostaly podvodně vylákané převáděné peníze do dispozice obviněného jako osoby podvodným jednáním obohacené není pro výpočet škody relevantní, proto námitky obviněného v tomto směru byly zjevně neopodstatněné.
d) K námitkám obviněného ohledně trestného činu zpronevěry
32. V případě trestného činu zpronevěry (skutek pod druhým bodem výroku rozsudku soudu prvního stupně) obviněný především namítal, že byla chybně zjištěna výše způsobené škody.
33. Především obviněný zpochybňoval způsob, jakým soudy nižších stupňů dospěly ke skutkovým závěrům o hodnotě vozidla v době jeho předání obchodní společnosti Autoland Reust AG. Podle něj totiž nebylo možné vycházet z prodejní ceny vozidla, měl být opatřen znalecký posudek či odborné vyjádření. Tyto námitky ovšem uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají, jak bylo uvedeno shora, protože jde o stanovení rozsahu dokazování, který musí zvážit soud provádějící dokazování. Kromě toho nejsou tyto výhrady obviněného ani správné, bylo dobře možné v tomto konkrétním případě vycházet z prodejní ceny vozidla (ve smyslu pravidel uvedených v §137 tr. zákoníku), neboť nebyly žádné pochybnosti o tom, že by uvedená prodejní cena vozidla neodpovídala realitě, naopak nabídka vozidla za stanovenou cenu osvědčeným prodejcem i její nákup a následný přeprodej za zmíněnou kupní cenu, jakož i financování kupní ceny prostřednictvím úvěru od jiného osvědčeného ekonomického subjektu na trhu s automobily dokládá reálnost kupní ceny, která ani jinými okolnostmi nebyla nijak zpochybněna. V tomto směru tak jde o zpochybnění skutkového stavu a procesu jeho prokazování, takové námitka ale neodpovídají žádnému dovolacímu důvodu, jak bylo zmíněno shora.
34. S určitou mírou benevolence lze za námitku odpovídající dovolacímu důvodu uvedenému v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu označit tu, kterou obviněný zpochybnil, že škoda byla určována k datu převodu osobního motorového vozidla Škoda Rapid Spaceback 1,2 TSI obchodní společnosti Autoland Reust AG a nikoli k okamžiku, kdy obchodní společnost ŠkoFIN odstoupila od úvěrové smlouvy. Obviněný se domáhal totiž toho, aby od uvedené prodejní ceny vozidla byly odečteny později zaplacené splátky úvěru. Upozorňoval také na odlišné stanovení výše škody ve výroku o vině a ve výroku učiněném v adhezním řízení.
35. Ani v tomto směru však nelze s obviněným souhlasit, naopak postup soudů nižších stupňů považuje i Nejvyšší soud za správný, souhlasí tak i s názorem státního zástupce obsaženým ve vyjádření k dovolání. Na odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů lze také v tomto směru plně odkázat. Soudy nižších stupňů správně vycházely z ceny vozidla k okamžiku jeho protiprávního převodu obchodní společnosti Autoland Reust AG, neboť obviněný vůbec nebyl oprávněn převést vlastnické právo k vozidlu na jiného s ohledem na smluvní zajišťovací převod práva poskytovateli úvěru. Okamžikem převodu obchodní společnosti Autoland Reust AG byl trestný čin zpronevěry dokonán (s ohledem na princip zákazu reformationis in peius je třeba pominout, že i v případě tohoto skutku by bylo namístě spíše uvažovat o podvodu s ohledem na časový sled předem promyšlených kroků obviněného). Proto soudy nižších stupňů zcela důvodně kladly obviněnému za vinu výši škody odpovídající ceně převáděného vozidla, tj. 366 400 Kč, protože následné splátky úvěry byly v podstatě jen částečnou relutární náhradou takto způsobené škody (srov. k tomu rozhodnutí č. 22/2007 Sb. rozh. tr.).
e) K námitkám ohledně výroku o náhradě škody
36. Obviněný zpochybnil také výrok o náhradě škody, a to především v korelaci se shora uvedenou výhradou proti závěru o výši škody pod bodem 2) ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, jak bylo rozvedeno shora. Ani tuto námitku obviněného však nepovažoval Nejvyšší soud za opodstatněnou.
37. Obviněnému bylo uloženo rozsudkem soudu prvního stupně podle §228 odst. 1 tr. řádu zaplatit obchodní společnosti ŠkoFIN částku 164 261,74 Kč, což odpovídalo výši, v jaké se poškozená připojila se svým nárokem na náhradu škody k trestnímu řízení. Tato částka byla určena poškozenou tak, že odpovídala dosud nesplaceným dlužným splátkám z poskytnutého úvěru. Poškozená se tak sama omezila ve svém nároku vyplývajícím z titulu náhrady škody způsobené protiprávním jednáním obviněného ve výši odpovídající ceně vozidla, jak bylo uvedeno shora, a to z toho důvodu, že jí tato škoda byla částečně saturována pozdějším splácením úvěru. Ani v tomto směru tak soudy nižších stupňů nepochybily, lze odkázat především na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně v bodě 50. na str. 19-20. Pochybení nelze shledat ani v postupu odvolacího soudu, který zamítl odvolání obviněného, jenž sice namítal, že zaplatil část škody, avšak tuto úhradu nijak nedoložil.
VI. Závěrečné shrnutí
38. Lze tak uzavřít, že soudy nižších stupňů se věcí řádně zabývaly, provedly v potřebném rozsahu dokazování, aby na jeho základě mohly učinit skutkové závěry, které nalezly odraz v tzv. skutkové větě odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně a následně i v zamítavém usnesení soudu druhého stupně. Své hodnotící úvahy poté soudy nižších stupňů pečlivě vyložily v odůvodnění svých rozhodnutí, přičemž se nijak neodchýlily od výsledků dokazování, v rámci hodnocení jednotlivých důkazů nedošlo ze strany soudů k deformaci jejich obsahu a závěr o pachatelství obviněného vychází z logického vyhodnocení všech ve věci opatřených a v hlavním líčení provedených důkazních prostředků. V tomto směru lze odkázat na příslušné pasáže odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (zejména str. 12 až 20), jehož skutková zjištění a hodnocení důkazů akceptoval i soud druhého stupně, jak vyplývá z odůvodnění jeho rozhodnutí (str. 5 až 8).
39. Vzhledem ke všem shora zmíněným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněného J. O. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné. Protože Nejvyšší soud rozhodl o odmítnutí dovolání podle §265i tr. řádu, mohl tak učinit v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. 2. 2021
JUDr. Bc. Jiří Říha, Ph. D.
předseda senátu