ECLI:CZ:NS:2021:5.TDO.1155.2020.1
sp. zn. 5 Tdo 1155/2020-5475
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 1. 2021 o dovolání, které podali obvinění M. K., nar. XY v XY, bytem XY, M. K., nar. XY v XY, Slovenská republika, bytem XY, J. S., nar. XY ve XY, bytem XY a R. M., nar. XY, bytem XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 6. 2020, sp. zn. 9 To 12/2020, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 63 T 2/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněných M. K., M. K., J. S. a R. M. odmítají .
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 19. 11. 2019, sp. zn. 63 T 2/2019, byli uznáni vinnými obvinění M. K. a M. K. zvlášť závažným zločinem poškození finančních zájmů Evropské unie podle §260 odst. 1, 5 trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), a obvinění J. S. a R. M. pomocí k zvlášť závažnému zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle §24 odst. 1 písm. c), §260 odst. 1, 5 tr. zákoníku, a to pro skutek popsaný ve výroku rozsudku soudu prvního stupně. Obviněnému M. K. byl uložen trest odnětí svobody podle §260 odst. 5 tr. zákoníku v trvání 6 let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou s odkazem na §56 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku [ač správně mělo být citováno ustanovení §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, což platí i u obviněných M. K. a J. S.]. Dále byl obviněnému M. K. uložen také peněžitý trest podle §67 odst. 1 a §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku v počtu 500 denních sazeb při výši denní sazby 1 000 Kč, celkem tedy ve výši 500 000 Kč, přičemž podle §69 odst. 1 tr. zákoníku pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců. Rovněž byl tomuto obviněnému uložen podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku i trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu a člena statutárního orgánu obchodních korporací, a to včetně jejich zastupování na základě plné moci a prokury, na dobu 7 let. Konečně byl tomuto obviněnému uložen i trest propadnutí náhradní hodnoty podle §71 odst. 1, 3 tr. zákoníku, a to zajištěných finančních částek a pozemků, jak jsou konkretizovány v citovaném rozsudku. Obviněnému M. K. byl rovněž podle §260 odst. 5 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání 5 let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, dále i podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu a člena statutárního orgánu obchodních korporací, a to včetně jejich zastupování na základě plné moci a prokury, na dobu 7 let. Stejně tak i tomuto obviněnému byl uložen trest propadnutí náhradní hodnoty podle §71 odst. 1, 3 tr. zákoníku, a to zajištěných finančních částek, pozemků i staveb, které jsou jejich součástí, jak jsou konkretizovány v citovaném rozsudku. Obviněnému J. S. byl uložen podle §260 odst. 5 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 5 let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a dále i trest zákazu činnosti podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu a člena statutárního orgánu obchodních korporací, a to včetně jejich zastupování na základě plné moci a prokury, na dobu 5 let. Obviněnému R. M. byl podle §260 odst. 5 tr. zákoníku za užití §43 odst. 2 tr. zákoníku uložen souhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 7 let se zařazením do věznice s ostrahou, a to jednak za pomoc k zvlášť závažnému zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie, pro kterou bylo vedeno toto trestní řízení, a jednak za zločin zpronevěry podle §206 odst. 1, 2, 4 písm. d) tr. zákoníku, pro který byl odsouzen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 5. 12. 2017, sp. zn. 9 T 80/2017, který nabyl právní moci ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 20. 2. 2018, sp. zn. 67 To 23/2018. Současně byl podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen výrok o trestu v posledně uvedeném rozsudku, jakož i všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Všem čtyřem obviněným byla podle §228 odst. 1 tr. řádu uložena povinnost nahradit společně a nerozdílně poškozené České republice, zastoupené Ministerstvem průmyslu a obchodu, způsobenou škodu ve výši 16 400 000 Kč.
2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali uvedení čtyři obvinění odvolání, o nichž rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 12. 6. 2020, sp. zn. 9 To 12/2020, následovně. Z podnětu odvolání obviněného M. K. zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o trestu a sám při nezměněném výroku o vině mu podle §260 odst. 5 tr. zákoníku uložil nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 5 let, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s ostrahou [opět s nesprávným odkazem na §56 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku namísto §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku]. Dále tomuto obviněnému podle §67 odst. 1 a §68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku uložil peněžitý trest v počtu 500 denních sazeb při výši denní sazby 1 000 Kč, celkem tedy ve výši 500 000 Kč s náhradním trestem odnětí svobody v trvání 6 měsíců pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu uložil také trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu a člena statutárního orgánu obchodních korporací, a to včetně jejich zastupování na základě plné moci a prokury, na dobu 7 let. Konečně tomuto obviněnému podle §71 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložil i trest propadnutí náhradní hodnoty, a to zajištěných finančních částek na účtech a ve výši, jak je konkretizováno v rozsudku odvolacího soudu. Odvolání M. K., J. S. a R. M. odvolací soud podle §256 tr. řádu zamítl.
II. Dovolání obviněných
3. Proti citovanému rozsudku odvolacího soudu podali obvinění M. K., M. K., J. S. a R. M. prostřednictvím svých obhájců dovolání.
a) Dovolání obviněného M. K.
4. Obviněný M. K. podal dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť závěry soudů nižších stupňů o jeho vině spočívají na nesprávném právním posouzení skutku a na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, a též z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu v jeho druhé alternativě, tedy z důvodu, že k zamítnutí jeho řádného opravného prostředku došlo, přestože byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
5. Obviněný úvodem svého dovolání rekapituloval rozhodnutí soudů nižších stupňů. Následně vytkl odvolacímu soudu nesprávné posouzení otázky jeho spolupachatelství na předmětném zločinu, neboť v odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu není uvedeno, z čeho tento soud a před ním i soud prvního stupně dovodily vzájemnou dohodu obviněných, tedy jejich společný úmysl, který se musí vztahovat nejen na společné jednání, ale musí sledovat i společný cíl spáchat trestný čin, přičemž tento společný úmysl musí být v řízení prokázán.
6. Dále byla podle obviněného nesprávně posouzena i otázka naplnění obligatorních znaků objektivní stránky předmětného trestného činu, spočívajících v jednání a následku. Obviněný znovu podrobně opakoval svoji obhajobu uplatněnou již v předchozím řízení, že se protiprávního jednání nedopustil, nevyhotovil nepravdivou smluvní dokumentaci. Odvolací soud se podle něj nezabýval otázkou, které listiny obsahovaly nepravdivé informace, které doklady byly předkládány poskytovateli dotace, jaké nepravdivé dokumenty on vyhotovil v této souvislosti. Obviněný také zopakoval své tvrzení, že všechny stroje tvořící obě automatické plnící linky byly nakoupeny, stejně tak i stroj na vyfukování lahví, a to po proběhlém výběrovém řízení, v němž vyhrála obchodní společnost S. Znovu polemizoval se závěry soudů nižších stupňů, pokud zpochybnily uskutečnění výběrového řízení, a to s ohledem na výpověď svědkyně S. N. V této souvislosti obviněný poukázal také na výpověď další členky výběrové komise L. L., jakož i na to, že ani Ministerstvo průmyslu a obchodu neshledalo pochybení ohledně výběrového řízení. Pokud soudy nižších stupňů dospěly k závěru, že většina strojů tvořících tyto plnící linky nebyla dodána, případně že stroje byly dodány v provedení, v němž by nemohlo docházet k plnění lahví agresivními látkami, dovolával se znaleckého posudku Ing. Jiřího Dobřického, CSc., i výpovědi svědka M. H., podle něhož by standardní zařízení v provozu obchodní společnosti K., vydržela vlivem působení agresivních látek jen několik měsíců. Obviněný namítl, že nebyl proveden důkaz účetnictvím obchodní společnosti K., ačkoli odvolacímu soudu tento důkaz navrhl, přitom právě z účetnictví vyplývá, že až do zahájení insolvenčního řízení výrobní činnost společnosti probíhala. Přitom pokud by tato obchodní společnost neměla k dispozici obě nové linky, pokud by druhou předělávala na automatickou, znamenalo by to významný pokles výroby či její úplné zastavení, k čemuž podle účetnictví nedošlo, naopak výroba narůstala. Obviněný konkretizoval, v jakém množství a jaké látky odběratelům obchodní společnost dodala. K těmto otázkám navrhl též výslech daňového poradce uvedené obchodní společnosti J. Ř., avšak i tento důkaz odvolací soud odmítl. Obviněný dále vytkl soudům nižších stupňů, že neprovedly důkaz výslechem pracovníků Ministerstva průmyslu a obchodu J. T. a Š. H., kteří prováděli kontrolu využití poskytnuté dotace obchodní společnosti K., polemizoval se závěrem soudů nižších stupňů, že tato kontrola byla jen formální, s vysvětlením soudů nižších stupňů, proč mají výslech těchto svědků za nadbytečný, obviněný nesouhlasil. Z výslechu pracovníků Ministerstva průmyslu a obchodu by bylo podle něj prokázáno, že nemohlo dojít k vyvolání následku v podobě ohrožení řádného vyplacení peněžních prostředků z rozpočtu Evropské unie a tím k naplnění jednoho z obligatorních znaků skutkové podstaty daného trestného činu. Obviněný namítl, že prostředky z rozpočtu Evropské unie v rámci poskytnuté dotace byly použity v souladu s příslušným dotačním programem, výdaje na nákup zařízení byly poskytovatelem dotace kontrolovány a pracovníci Ministerstva průmyslu a obchodu žádné nedostatky nezjistili. Neprovedení důkazu výslechem pracovníků Ministerstva průmyslu a obchodu mělo vliv na správnost skutkových zjištění soudů a opomenutím těchto důkazů soudy nižších stupňů zatížily řízení vadou, pro kterou jsou jimi učiněná skutková zjištění nesprávná a neúplná.
7. Rovněž byla podle obviněného nesprávně posouzena i otázka jeho zavinění ve vztahu k předmětnému trestnému činu. Ve vztahu k naplnění subjektivní stránky stíhaného zločinu namítl, že nebyl prokázán jeho úmysl neoprávněně vylákat dotační prostředky a ohrozit tak řádné vyplacení peněžních prostředků z rozpočtu Evropské unie. Podle obviněného odvolací soud nesprávně posoudil otázku jeho vnitřního vztahu k předložení dokumentace Ministerstvu průmyslu a obchodu, v tomto směru se řídil pokyny agentury CzechInvest i Ministerstva průmyslu a obchodu a jím předkládané dokumenty neobsahovaly žádné nepravdivé informace. Nebyl mu tedy prokázán úmysl neoprávněně vylákat dotaci ve výši 16 400 000 Kč a ohrozit tak použití dotačních prostředků z rozpočtu Evropské unie.
8. Obviněný vytkl odvolacímu soudu neodstranění rozporů mezi závěry znaleckého posudku doc. Dr. Ing. Radka Knoflíčka a závěry znaleckého posudku Josefa Voltra, Dis., a Ústavu pro oceňování majetku při Ekonomické fakultě Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava. Odvolací soud podle něj pochybil, když sice provedl důkaz tímto posudkem, avšak nevyslechl znalce, kteří zpracovali posudek za Ústav pro oceňování majetku, čímž došlo ke zkrácení jeho práv na spravedlivý proces. Podle tohoto znaleckého posudku obvyklá cena předmětných zařízení v částce 33 198 000 Kč, odpovídala vítězné nabídkové ceně výběrového řízení. Obviněný vytkl znalci doc. Dr. Ing. Radku Knoflíčkovi, že vycházel při stanovení obvyklé ceny předmětných zařízení z nákupních cen jednotlivých strojů, nezhodnotil zpracování projektové dokumentace a náklady stavebních prací a neprovedl na rozdíl od znalců uvedeného ústavu ohledání zařízení na místě jejich uložení. Odvolací soud tím, že nevyslechl zpracovatele posudku, neodstranil rozpory mezi výše zmíněnými posudky a založil tím nepřezkoumatelnost a protiústavnost svých závěrů v důsledku opomenutí důkazu pro rozhodnutí významného.
9. Dále obviněný vytkl soudům nižších stupňů i to, že nevyhověly jeho návrhu na nařízení prohlídky všech prostor obchodních společností K., a S., v nichž se nacházela zařízení důležitá pro rozhodnutí ve věci. V této souvislosti se dovolával notářského zápisu sepsaného Mgr. Milanem Kučerou, který osvědčoval existenci části zařízení z původní linky v sídle společnosti. Obviněný zopakoval svoji obhajobu, že obě automatické plnící linky byly dodány, stejně jako vyfukovací stroj, vedle těchto zařízení pak ve společnosti pracovala i stará poloautomatická linka, na které byly plněny kyseliny, dotace tedy byla poskytnuta oprávněně, v souladu se zadávací dokumentací, a proto České republice – Ministerstvu průmyslu a obchodu nemohla být způsobena žádná škoda.
10. Závěrem svého dovolání obviněný M. K. navrhl zrušení jak napadeného rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 6. 2020, sp. zn. 9 To 12/2020, tak i rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 19. 11. 2019, sp. zn. 63 T 2/2019, s tím, aby věc byla přikázána soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí s pokynem provést důkazy, jejichž provedení se obviněný domáhal.
11. Obviněný pak s ohledem na svůj zdravotní stav, který doložil i lékařskými zprávami navrhl odklad vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu do doby rozhodnutí o jeho podaném dovolání.
b) Dovolání obviněného M. K.
12. Obviněný M. K. podal dovolání rovněž z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť závěry soudů nižších stupňů o jeho vině spočívají na nesprávném právním posouzení skutku a na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, a dále i z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, jehož naplnění spatřoval v tom, že odvolací soud zamítl provedení důkazních návrhů, které předtím odmítl provést i soud prvního stupně.
13. Obviněný poukázal ve svém dovolání na závěry znaleckého posudku Ústavu pro oceňování majetku při Ekonomické fakultě Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava, který nechali vypracovat. Vytkl odvolacímu soudu, že posudek vyhodnotil jako obecný, nepřesvědčivý a neobsahující důležité závěry pro trestní řízení, přičemž z tohoto důvody odvolací soud vyšel stejně jako soud prvního stupně z posudku doc. Dr. Ing. Radka Knoflíčka. Za nesprávný obviněný označil závěr odvolacího soudu, že posudek tohoto ústavu vycházel jen z podkladů, které mu předložili obvinění, že tudíž není objektivní. Obviněný v dovolání poukázal na prodloužení záruky strojů a garanci bezplatného servisu ze strany obchodní společnosti S., což znalec doc. Dr. Ing. Radek Knoflíček na rozdíl od uvedeného ústavu nepromítl do prodejní ceny, za kterou jeho společnost stroje prodala obchodní společnosti K. Odvolací soud podle obviněného nevysvětlil, proč z posudku ústavu nelze vycházet, neboť okolnost, že jeho vypracování zadali oni, nemůže být důvodem pro jeho odmítnutí jako důkazu, pokud jinak má všechny náležitosti znaleckého posudku. V tomto směru rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, resp. na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, v důsledku čehož je rozsudek odvolacího soudu nesprávný, nepřezkoumatelný a zasahuje do jeho práva na spravedlivý proces.
14. Podle obviněného nesprávné právní posouzení věci spočívá i v neprokázání úmyslu porušit zákonem chráněný zájem, v této souvislosti poukázal na skutečnost, že odvolací soud odmítl provedení opakovaného výslechu svědka V. P., daňového poradce obchodní společnosti S., který před soudem prvního stupně nebyl schopen bez nahlédnutí do účetních dokladů na dotazy konkrétně reagovat, nicméně po nahlédnutí do účetních dokladů mohl potvrdit před odvolacím soudem nákup a dodání obou plnících linek i stroje na vyfukování lahví. Neprovedení opakovaného výslechu tohoto svědka odvolacím soudem je zkrácením práva obviněného na jeho obhajobu, které vedlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku. Rovněž poukázal na výsledek kontroly poskytovatele dotace Ministerstva průmyslu a obchodu v obchodní společnosti K., podle níž nebyly shledány žádné závady, a vytkl soudům nižších stupňů, že již výše zmíněné pracovníky tohoto ministerstva nevyslechly, takže není v důsledku toho ani zřejmá odbornost těchto svědků a jejich schopnost posoudit funkčnost i provozuschopnost nakoupených plnících linek a stroje na vyfukování lahví. V zásadě i tento obviněný zopakoval jen svoji dřívější obhajobu, že veškeré strojní zařízení, které bylo předmětem dotace, bylo jeho obchodní společností dodáno obchodní společnosti K., což by bylo podle něj odmítnutými důkazy prokázáno.
15. Závěrem svého dovolání navrhl zrušení obou rozsudků soudů nižších stupňů a přikázání věci k novému projednání a rozhodnutí soudu prvního stupně. Rovněž navrhl odložit vykonatelnost dovoláním napadeného rozsudku, zejména výkonu trestu odnětí svobody, který mu byl uložen.
c) Dovolání obviněného J. S.
16. Obviněný J. S. podal dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, protože rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, neboť jeho jednáním popsaným v rozsudku soudu prvního stupně nebyly naplněny znaky skutkové podstaty zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle §260 odst. 1, odst. 5 tr. zákoníku, který měl spáchat ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Obviněný namítl nenaplnění znaků objektivní i subjektivní stránky tohoto trestného činu s tím, že ani provedené důkazy nesvědčí o spáchání skutku, který je mu kladen soudy nižších stupňů za vinu.
17. Uplatněný dovolací důvod spatřoval v extrémním rozporu mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy ve vztahu k závěru o dohodě mezi spoluobviněnými stran jejich jednání. Dovodil i porušení svého ústavního práva na spravedlivý proces, neboť závěry obou soudů nižších stupňů v otázce dohody spoluobviněných a koordinace jejich jednání jsou nepřezkoumatelné.
18. Podle obviněného soudy nižších stupňů dostatečně nevysvětlily, v čem shledaly naplnění úmyslu ohledně neoprávněného použití finančních prostředků z rozpočtu Evropské unie. Úmysl se musí vztahovat právě k neoprávněnému získání prostředků pocházejících z rozpočtu Evropské unie, zatímco v jeho případě byl tvrzen a dovozován úmysl neoprávněně získat a užít prostředky Ministerstva průmyslu a obchodu. Nebylo prokázáno, že by byl srozuměn s tím, že jím předložené doklady se vztahují k příjmům nebo výdajům souhrnného rozpočtu Evropské unie nebo rozpočtům jí spravovaným. Naplněním tohoto zákonného požadavku se soudy nižších stupňů rozhodující v jeho věci nezabývaly a nezaměřily na něj prováděné dokazování. Ani v popisu skutku není zmíněno, že by byl informován o tom, že požadovaná dotace od Ministerstva průmyslu a obchodu je poskytována z prostředků Evropského fondu regionálního rozvoje.
19. Z výroku rozsudku soudu prvního stupně ani z jeho odůvodnění nevyplynulo, že by byl srozuměn s tím, že Operační program podnikání a inovace je hrazen z prostředků Evropské unie. Jeho úmysl k vyvolání takovéhoto následku nebyl dostatečně popsán a vysvětlen. Přes toto pochybení soudu prvního stupně odvolací soud jeho rozsudek potvrdil a v odůvodnění svého rozsudku tvrdil, že obvinění pracovali s dokumenty označenými logem EU a povinná publicita byla viditelná i na dodaných strojích. V této souvislosti obviněný namítl, že po dodání strojů již nebyl nijak aktivní, jeho úmysl tedy nelze dovozovat z toho, co následovalo po dodání strojů, nepřišel ani do kontaktu s dokumenty označenými logem EU. Podrobně rozebral, jaké jednání mu soudy nižších stupňů vytýkaly. Odvolací soud se vypořádal s touto jeho námitkou v bodě 36. odůvodnění svého rozsudku tak, že obviněného eventuální zavinění vztáhl k trestnému činu dotačního podvodu podle §212 tr. zákoníku. Pokud by došlo k vylákání prostředků pocházejících z rozpočtu Evropské unie nebo rozpočtů jí spravovaných, automaticky, nezávisle na vůli pachatele, mohlo by být takové jednání (ve smyslu závěrů soudů nižších stupňů) vždy posouzeno jako trestný čin podle §260 tr. zákoníku s odůvodněním, že pachatel měl předpokládat, že by peníze mohly pocházet od EU. Takový předpoklad by však odpovídal objektivní odpovědnosti pachatele za následek, což je v rozporu s principy, na nichž je trestní odpovědnost založena. Obviněný dále vytkl, že v popisu skutku není jasně uvedeno, jakým konkrétním jednáním měl umožnit nebo usnadnit dalším obviněným získání peněžních prostředků v rámci dotačního řízení. Popis skutku v rozsudku soudu prvního stupně je podle něj nesrozumitelný a neurčitý. Není ani prokázána příčinná souvislost mezi jednáním obviněných, zejména jednáním, které je kladeno za vinu jemu, a následným zkrácením Ministerstva průmyslu a obchodu o prostředky poskytnuté v podobě dotace.
20. Obviněný rovněž namítl, že z popisu skutku v rozsudku soudu prvního stupně nevyplývá, že by se měl podílet na všech dílčích útocích, které měly způsobit následek v podobě neoprávněně poskytnuté dotace. Soudu prvního stupně také vytkl, že jej činí odpovědným i za dílčí útoky, které nespáchal, v čemž je nutno spatřovat chybu právního hodnocení. Podle popisu skutku i odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně se totiž měl podílet pouze na jednom dílčím útoku, spočívajícím v umělém navýšení ceny instalované linky, na jejíž pořízení byla rovněž poskytnuta dotace.
21. Dále namítl, že v trestním řízení nebyl předložen žádný důkaz o existenci dohody ohledně jednání spočívajícího ve vyjednávání fiktivních dodávek strojního zařízení a v navyšování jeho kupních cen s cílem pomoci tak M. K. či M. K. získat maximální možnou dotaci od Ministerstva průmyslu a obchodu. Tvrzení soudů nižších stupňů o dohodě mezi spoluobviněnými je extrémně rozporné s provedenými důkazy, proto jde o způsobilou dovolací námitku. Pokud i s R. M. se měli na trestním jednání podílet ve formě pomoci, musela mezi nimi a M. K. s M. K. existovat nějaká dohoda a bylo povinností soudů nižších stupňů se jí zabývat a minimálně nepřímými důkazy ji prokázat. V této spojitosti obviněný poukázal na bod 31. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu a namítl, že odvolací soud vzal existenci předchozí dohody obviněných za prokázanou, aniž by k tomu byl proveden jakýkoli důkaz, a jde o spekulaci na podporu tvrzení obžaloby. Přitom umožnění či usnadnění trestného činu pomocníkem je možno jen úmyslně při znalosti záměru hlavního pachatele. Jeho znalost záměru hlavních pachatelů, participace na jednání vedoucím k následku, který stíhaný trestný čin předpokládá, nebyla prokázána, což opakovaně v předchozím řízení namítal.
22. Obviněný závěrem svého dovolání navrhl zrušení obou rozsudků soudu prvního i druhého stupně a přikázání věci soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Alternativně navrhl, aby jej dovolací soud sám obžaloby zprostil podle §226 písm. a) tr. řádu. I tento obviněný požádal o odklad výkonu rozhodnutí do rozhodnutí o jím podaném dovolání.
d) Dovolání obviněného R. M.
23. Obviněný R. M. rovněž podal dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, protože napadené rozhodnutí podle něj spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, neboť nebyly naplněny znaky objektivní a subjektivní stránky skutkové podstaty zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle §260 odst. 1, 5 tr. zákoníku, kterého se měl dopustit ve formě pomoci.
24. Obviněný zpochybnil především naplnění subjektivní stránky skutkové podstaty daného trestného činu. V popisu skutku chybí vyjádření jeho úmyslného zavinění, přitom závěr o úmyslném zavinění a formě tohoto zavinění je závěrem právním, který musí být založen na konkrétních skutkových zjištěních soudu vyplývajících z provedeného dokazování. Popis výroku o vině a učiněná skutková zjištění podle obviněného neumožňují podřadit jeho jednání pod právní kvalifikaci trestného činu podle §260 tr. zákoníku. Není ani vysvětleno, v čem bylo spatřováno jeho úmyslné zavinění ohledně neoprávněného použití finančních prostředků z rozpočtu Evropské unie, dovodit lze jen neoprávněné použití prostředků Ministerstva průmyslu a obchodu. Soudy nižších stupňů se nevypořádaly ani s jeho údajným srozuměním, že příslušný operační program je financován z prostředků Evropské unie.
25. Stejně tak podle obviněného nebylo ani konkretizováno jeho jednání, kterým měl umožnit či usnadnit spoluobviněným získání prostředků v rámci dotačního řízení. Není zřejmé, zda se měl podílet na jednotlivých dílčích skutcích vedoucích k neoprávněnému poskytnutí dotace, v čemž lze spatřovat rovněž nesprávné právní hodnocení. Obviněný dovodil extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů a obsahem provedených důkazů ohledně závěru, že mezi obviněnými existovala dohoda na trestněprávním jednání, která nemá podklad v žádném z provedených důkazů. V tomto směru jsou rozhodnutí soudů nižších stupňů nepřezkoumatelná a nezákonná, hodnocení důkazů svévolné, čímž došlo k porušení práva obviněného na spravedlivý proces.
26. Obviněný R. M. dále soudům nižších stupňů vytkl, že nebyla provedena prohlídka všech prostor obchodních společností K., a S., v nichž se nacházela zařízení, jejichž existence je pro rozhodnutí ve věci zásadní.
27. Z výše uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky soudu prvního i druhého stupně a věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí, alternativně navrhl, aby jej Nejvyšší soud sám rozsudkem obžaloby zprostil podle §226 písm. a) tr. řádu.
III. Vyjádření k dovoláním
28. K dovolání obviněných M. K., M. K., J. S. a R. M. se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Státní zástupce obecně upozornil, že obvinění ve svých námitkách vycházejí z jiného skutkového stavu, než jaký byl soudy zjištěn, přičemž v řízení o dovolání je závazný skutkový stav, jaký byl zjištěn na základě dokazování provedeného v hlavním líčení před soudem prvního stupně, popřípadě po doplnění dokazování ve veřejném zasedání před odvolacím soudem. Argumentace obviněných je založena na umělé redukci rozhodných skutečností a již z tohoto důvodu není přesvědčivá, neboť některé důkazy obvinění pomíjejí, jiné přeceňují.
29. Státní zástupce ve vztahu k důkazům odmítnutým soudy nižších stupňů konstatoval, že jejich neprovedení nebylo z jejich strany svévolné, ale vyplynulo z kontextu provedeného dokazování. Například svědek V. P. se před soudem prvního stupně vyjadřoval neurčitě, jeho výslech rozhodné skutečnosti nepotvrdil ani nevyvrátil. Stejně tak znalecký posudek Ing. Jiřího Dobřického, CSc., soudy hodnotily v souvislosti s dalšími důkazy. Pro dvě agresivní látky byla ocel vhodným materiálem, pro další dvě látky nikoli, přitom zadávací dokumentace stanovovala podmínku použitelnosti materiálu pro všechny stáčené agresivní látky a skutečnost, že v tomto směru použitá ocel nevyhovuje, byla zřejmá i zástupci dodavatele zařízení svědku M. H. Za situace prokázání nesplnění podmínek dotačního projektu a nesprávného poskytnutí dotace, je dokazování účetnictvím obchodní společnosti K., k rozsahu následné výroby agresivních látek zcela irelevantní. Stejně irelevantní by byl i výslech pracovníků Ministerstva průmyslu a obchodu, kteří prováděli ověřování zprovoznění pořízeného zařízení, pokud bylo zjištěno, že část zařízení, které mělo linky tvořit, byla dodána až více jak měsíc po této kontrole. Proto závěr o formálnosti kontroly ze strany soudů nižších stupňů je zcela logický. Státní zástupce pak poukázal i na důkaz provedený odvolacím soudem výslechem svědka J. S. a znaleckým posudkem Ústavu pro oceňování majetku při Ekonomické fakultě Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava, přičemž odvolací soud vysvětlil ve svém rozsudku, proč je tvrzení svědka nepřesvědčivé či nepravdivé a že z posudku ústavu nelze vycházet pro neúplnost a nespolehlivost podkladů použitých pro vyhotovení jeho posudku.
30. Soud prvního stupně i soud odvolací se podle státního zástupce s obhajobou obviněných náležitě vypořádaly, prvky libovůle v jejich rozhodnutích nelze shledat, návaznost skutkových zjištění na provedené důkazy je zcela zřejmá. Nelze shledat opomenutí pro rozhodnutí významných důkazů. Námitky obviněných o porušení jejich ústavně zaručených práv nejsou důvodné. Přitom podle státního zástupce pouze námitky J. S. a R. M. alespoň částečně odpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, pokud namítají, že skutek, kterým byli uznáni vinnými, nenaplňuje znaky skutkové podstaty zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle §260 odst. 1, 5 tr. zákoníku, který měli tito obvinění spáchat ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Tyto jejich námitky jsou však podle státního zástupce zjevně neopodstatněné. Tento závěr státní zástupce učinil přes skutečnost, že sám konstatoval, že obvinění vycházejí z jiného skutkového stavu věci, než k jakému dospěly soudy nižších stupňů ve svých rozhodnutích.
31. Státní zástupce zdůraznil, že skutková podstata trestného činu poškození finančních zájmů Evropské unie podle §260 odst. 1 tr. zákoníku je koncipována z hlediska jednání i následku poměrně široce, jednání zahrnuje např. i jen vyhotovení nepravdivých dokladů nebo uvedení nepravdivých údajů v dokladech, které se vztahují k příjmům nebo výdajům souhrnného rozpočtu Evropské unie, postačuje, že pachatel tímto jednáním vytváří jen možnost, že budou nesprávně použity nebo zadrženy finanční prostředky z takového rozpočtu. Na rozdíl od trestného činu dotačního podvodu podle §212 odst. 1 tr. zákoníku není pro trestnost vyžadováno, aby pachatel nepravdivé údaje uvedl v žádosti o poskytnutí dotace z veřejného rozpočtu, se kterou se obrací na orgán rozhodující o poskytnutí dotace. Jednání ve formě vyhotovení nepravdivých dokladů může být relativně vzdáleno od faktického poskytnutí prostředků z rozpočtu Evropské unie, může jít o jednání ve své podstatě přípravné či pomocné. Je nutno zohlednit i konkrétní mechanismus poskytování prostředků z rozpočtu Evropské unie, který je založen na tzv. přefinancování dotačního projektu z rozpočtu členského státu a následném poskytnutí prostředků členskému státu ze strany Evropské unie. S vědomím této skutečnosti tedy není nesprávným poskytnutím dotace ze státního rozpočtu ukončeno ohrožení nesprávného vynaložení prostředků z rozpočtu Evropské unie. Dalším faktorem posuzování doby, po kterou trvá ohrožení finančních zájmů Evropské unie, pak může být i např. podmínka udržitelnosti projektu, což uvedl ve svém rozsudku již soud prvního stupně.
32. Ve vztahu k obviněným J. S. a R. M. byl skutek posouzen ve prospěch těchto obviněných místo jako spolupachatelství jen jako účastenství na trestném činu ve formě pomoci. Naplnění objektivní stránky trestného činu je ve výroku o vině vyjádřeno jejich podílem na vyhotovení listin, které napomáhaly navodit zdání regulérní a řádné realizace dotačního projektu, nikoli tedy tím, jak uvádí obviněný R. M., že další obviněné navzájem seznámil a pomáhal s instalací strojů. Pokud jde o vyjádření subjektivní stránky, vědomostní i volní složka je zahrnuta u obviněných v úvodní i závěrečné části popisu skutku, přičemž k jejímu naplnění postačovalo, že obvinění si znaky trestného činu představovali alespoň v hrubých rysech. Ve vztahu k naplnění kvalifikované skutkové podstaty v podobě těžšího následku pak postačuje zavinění z nedbalosti.
33. Státní zástupce poukázal na konstatování soudu prvního stupně o úzké časové souvislosti mezi vstupem J. S. (dne 18. 9. 2014) do obchodní společnosti A., změnou názvu na A., a podpisem smlouvy o koupi výrobního zařízení dne 27. 10. 2014, jakož i na návaznost dalších kroků ústících do podání žádosti o platbu dne 30. 3. 2015. Stejně tak tento soud prvního stupně správně upozornil na vyhotovení antedatovaných smluv v souvislosti s kontrolní činností finančního úřadu. Zjištěné skutečnosti tedy neumožňují jinou reálnou představu obviněných o tom, k jakému následku toto jejich klamavé jednání směřuje, než tu, že následkem má být škoda na veřejném rozpočtu, lhostejno zda státního, územního samosprávného celku nebo Evropské unie.
34. K námitce obviněného J. S., že se podílel jen na jednom dílčím útoku, státní zástupce připomněl, že se účastnil na uměle vytvořeném obchodním řetězci, v jehož rámci bylo předstíráno dodání části strojního zařízení při zkreslení ceny tohoto zařízení. Skutek, pro který jsou obvinění stíháni, není tvořen dílčími útoky a jednání obviněných směřovalo k bezprávnému použití finančních prostředků z rozpočtu Evropské unie v souvislosti s jedinou dotací vyplacenou jednorázově. Dílčí jednání tohoto obviněného se tedy týkalo celého skutku.
35. Dovolání obviněných M. K. a M. K. byla podána z jiných než zákonem předpokládaných dovolacích důvodů, proto by měla být podle státního zástupce odmítnuta podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, zatímco dovolání obviněných J. S. a R. M. alespoň částečně podle státního zástupce uplatněný dovolací důvod naplňují, jsou však zjevně neopodstatněná, proto by měla být odmítnuta podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu. Současně státní zástupce vyslovil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navržené rozhodnutí.
IV. Posouzení důvodnosti dovolání obviněných
a) Obecná východiska
36. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označeným dovolacím důvodům.
37. Dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z taxativně vymezených důvodů uvedených v §265b odst. l písm. a) až l) tr. řádu, resp. v §265b odst. 2 tr. řádu. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele takovému dovolacímu důvodu svým obsahem odpovídaly.
38. Nejprve je třeba zmínit, že obvinění J. S. a R. M. sice formálně deklarovali dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve skutečnosti však měli patrně na mysli dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu v jeho druhé alternativě, který uplatnil obviněný M. K., neboť se domáhají přezkumu rozhodnutí soudu odvolacího, který zamítl jejich řádný opravný prostředek, odvolání, proti odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně, tj. proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. řádu, přestože byl podle těchto obviněných v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Byť obvinění J. S. a R. M. neoznačil správně dovolací důvod, na jehož základě by měl Nejvyšší soud napadené rozhodnutí přezkoumat, toto pochybení samo o sobě není natolik závažné, aby Nejvyšší soud jen proto dovolání těchto obviněných odmítl. Takto Nejvyšší soud rozhodl, jak bude vysvětleno dále, protože obviněnými vznesené námitky neodpovídaly uplatněnému ani jinému dovolacímu důvodu.
39. Obecně lze konstatovat, že dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který všichni čtyři obvinění uplatnili, je možno podat, jestliže rozhodnutí proti němuž je dovolání podáno spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Jde tedy o nesprávný výklad a použití norem trestního práva hmotného, případně na něj navazujících hmotněprávních norem jiných právních odvětví. Podstatou tohoto dovolacího důvodu je vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně. Tento dovolací důvod je dán zejména tehdy, jestliže skutek, pro který byli obvinění stíháni a uznáni vinnými, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění sice potvrzují spáchání určitého trestného činu, ale soudy nižších stupňů přesto dospěly k závěru, že nejde o trestný čin, ačkoli byly naplněny všechny jeho zákonné znaky. Tento dovolací důvod ovšem nespočívá v případném procesním pochybení soudů nižších stupňů, ani v tom, že se dovolatelé sice domáhali použití norem hmotného práva, ale na takový skutek, k němuž dospěli vlastní interpretací provedených důkazů, které soudy prvního a druhého stupně vyhodnotily odlišně od názorů dovolatelů. Dovolání s poukazem na citovaný důvod tudíž nemůže být založeno na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění z těchto důkazů vyvodily, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod.
40. Pokud jde o dovolací důvod uplatněný obviněnými M. K. a M. K. podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, ten může být naplněn ve dvou variantách. Podle první z nich jde o případy, v nichž bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Druhá varianta je určena k nápravě vady spočívající v tom, že v řízení předcházejícím rozhodnutí soudu druhého stupně byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu, přesto tento soud rozhodl o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Obviněný M. K. uplatnil druhou z uvedených variant. Obviněný M. K. spatřoval naplnění tohoto důvodu ve zcela něčem jiném (v zamítnutí návrhů na doplnění dokazování), ve skutečnosti jeho odvolání nebylo soudem druhého stupně ani odmítnuto ani zamítnuto.
b) K uplatněným námitkám obviněných
41. S ohledem na výše uvedené, lze souhlasit se státním zástupcem, že pod uplatněný dovolací důvod nelze podřadit námitky obviněných obsažené v jejich dovolání, jimiž zpochybňovali skutková zjištění učiněná soudem prvního i druhého stupně a jimi provedené hodnocení důkazů. Totéž se týká i výhrad obviněných k tomu, jak se soudy nižších stupňů vypořádaly s jejich obhajobou či jak svá rozhodnutí odůvodnily (ostatně dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné – viz §265a odst. 4 tr. řádu). Je možno konstatovat, že soudy nižších stupňů ve svých rozhodnutích podrobně a v souladu s principy formální logiky vysvětlily, proč neuvěřily obhajobě obviněných a jejich tvrzením uplatněným v rámci jejich obhajoby a z jakých důvodů dospěly k závěru o jejich vině v případě obviněných M. K. a M. K. zločinem poškození finančních zájmů Evropské unie podle §260 odst. 1, odst. 5 tr. zákoníku, v případě obviněných J. S. a R. M. pomocí k němu podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku (přitom posouzení jejich jednání jako této formy účastenství a nikoli spolupachatelství rozhodně nebylo učiněno v jejich neprospěch, z podnětu dovolání obviněných s ohledem na princip zákazu reformationis in peius ani nemá smysl nad touto eventualitou uvažovat). Pod uplatněný ani pod žádný jiný dovolací důvod nespadají ani ostatní námitky obviněných, jimiž brojili proti procesnímu postupu soudů nižších stupňů.
42. Uplatněným dovolacím důvodům neodpovídají ani procesní námitky vztahující se k rozsahu provedeného dokazování. Jak soud prvního stupně, tak i soud odvolací, podrobně ve svých rozhodnutích vysvětlily, z jakých provedených důkazů vycházely, proč považovaly za nadbytečné dokazování doplňovat, ať již opakovaným výslechem V. P. či výslechem J. Ř., daňových poradců obchodních společností S., a K., kteří k otázce existence či neexistence plně automatizovaných plnících linek, z hlediska své odbornosti nemohli uvést takové skutečnosti, které by mohly ovlivnit skutkové závěry učiněné soudy nižších stupňů na podkladě dalších provedených důkazů. Stejně tak oba soudy nižších stupňů vysvětlily, proč odmítly obhajobou požadovaný výslech pracovníků Ministerstva průmyslu a obchodu, kteří prováděli kontrolu v obchodní společnosti K., proč učinily závěr o formálnosti prováděné kontroly. V tomto směru lze odkázat zejména na bod 18. rozsudku odvolacího soudu. Oba soudy nižších stupňů v odůvodnění svých rozsudků správně poukázaly na důkazy, které se staly podkladem pro jejich skutkové závěry, s ohledem na které provádění dalších obhajobou navržených důkazů měly za nadbytečné, včetně důkazu účetnictvím obchodní společnosti K. Rozhodně tedy nelze dovodit, že by došlo k opomenutí pro rozhodnutí významných důkazů ve smyslu zejména judikatury Ústavního soudu ČR, neboť v tomto směru lze na odůvodnění obou rozsudků soudů nižších stupňů zcela odkázat.
43. Nejvyšší soud připomíná, že dovolání nenahrazuje řádné opravné prostředky a jeho podání není přípustné ve stejném rozsahu, jaký je charakteristický pro řádné opravné prostředky. Z tohoto hlediska je nutné posuzovat i naplnění obviněnými uplatněných dovolacích důvodů, na jejichž podkladě nelze zvažovat samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení jednotlivých důkazů, jak se toho obvinění domáhali. Uvedený výklad zaujal Nejvyšší soud např. ve svém usnesení ze dne 7. 8. 2002, sp. zn. 5 Tdo 482/2002 (publikovaném pod č. T 420. ve svazku 17 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha 2002).
44. Nadto prakticky všechny své námitky obvinění uplatnili již před soudy nižších stupňů, které se jimi náležitě zabývaly, zcela dostačujícím způsobem se s nimi vypořádaly a na odůvodnění jejich rozhodnutí je tak možno zcela odkázat. Nejvyšší soud zpravidla odmítne dovolání, v němž obvinění pouze opakují tytéž námitky, jimiž se snažili zvrátit již rozhodnutí soudu prvního stupně, pokud se jimi odvolací soud zabýval a vypořádal se s nimi náležitým a dostatečným způsobem (podobně viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, uveřejněné pod č. T 408. ve svazku 17 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha 2002).
45. Nejvyšší soud nezjistil ani porušení základních práv obviněných, a to ani porušení práva na spravedlivý proces a práva na obhajobu, jak obvinění také namítali. Nejvyšší soud přitom interpretoval a aplikoval uvedené podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod, Listinou základních práv a svobod, a v neposlední řadě též judikaturou Ústavního soudu (srov. zejména stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. března 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, vyhlášené jako sdělení Ústavního soudu pod č. 40/2014 Sb., uveřejněné pod st. č. 38/14 ve svazku č. 72 na str. 599 Sb. n. a u.). Právě z těchto uvedených hledisek se tedy Nejvyšší soud zabýval naplněním dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a některými skutkovými otázkami a hodnocením důkazů soudy nižších stupňů ve vztahu k právnímu posouzení jednání obviněného. V této souvislosti považuje Nejvyšší soud za nutné zdůraznit, že i Ústavní soud výslovně ve svém stanovisku konstatoval, že jeho názor, „… podle kterého nelze nesprávné skutkové zjištění striktně oddělovat od nesprávné právní kvalifikace … však neznamená, že by Nejvyšší soud v každém případě, kdy dovolání obsahuje argumentaci ve vztahu ke skutkovým zjištěním, musel považovat dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu za prima facie naplněný. … Je totiž jediným oprávněným orgánem, kterému v tomto stadiu přísluší posuzovat naplnění konkrétního dovolacího důvodu (viz §54 rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ve věci Janyr a ostatní proti České republice ze dne 13. října 2011, č. stížnosti 12579/06, 19007/10 a 34812/10), a toto posouzení je závaznou podmínkou pro případné podání ústavní stížnosti (ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu)“ [srov. bod 23 shora označeného stanoviska pléna Ústavního soudu]. V daném případě dovolací soud takový nesoulad, natožpak extrémní, neshledal. Soudy nižších stupňů se věcí řádně zabývaly, provedly v potřebném rozsahu obsáhlé dokazování, na jehož základě mohly učinit skutkové závěry, které nalezly odraz v tzv. skutkové větě odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně. Samotná skutečnost, že se soudy nižších stupňů z různých verzí skutkového děje přiklonily k verzi uvedené v obžalobě a podpořené jednou skupinou důkazů, které nebyly nijak deformovány, přičemž tento svůj postup přesvědčivě zdůvodnily, tzv. extrémní nesoulad založit nemůže.
46. Nejvyšší soud nezjistil ani porušení principu presumpce nevinny a z něj vyplývající zásady in dubio pro reo . Nejvyšší soud k tomu podotýká, že jde o zásadu procesní, nikoli zásadu trestního práva hmotného, a již proto nenaplňuje důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který slouží výlučně k nápravě vad spočívajících v nesprávném hmotněprávním posouzení, tedy k nápravě vad nesprávného užití práva hmotného.
47. Snad jen nad rámec výše uvedeného (jako obiter dictum ) může Nejvyšší soud doplnit následující. Soudy nižších stupňů podrobně a přesvědčivě vysvětlily, na podkladě jakých důkazů byl učiněn závěr o vině obviněných (včetně znaku zavinění) a proč neuvěřily obhajobě obviněných, kterou obvinění zpochybňovali existenci jejich předchozí vzájemné dohody směřující k vylákání finančních prostředků v podobě poskytnuté dotace ve výši 16 400 000 Kč prostřednictvím Ministerstva průmyslu a obchodu z Evropského fondu regionálního rozvoje, který je součástí souhrnného rozpočtu Evropské unie. V tomto směru lze zcela odkázat na argumentaci soudů prvního i druhého stupně, z níž není pochyb o tom, že všichni obvinění jednali po předchozí vzájemné dohodě, sledovali tímto svým jednáním výše uvedený společný cíl, není tak ani pochyb o jejich zištné motivaci.
48. Pokud obviněný M. K. i další obvinění zpochybňovali jejich předchozí vzájemnou dohodu ke spáchání uvedené trestné činnosti, motivovanou snahou dosáhnout vylákání předmětné dotace, tedy i závěr o jejich spolupachatelství (resp. pomoci), činili tak na základě vlastního vyhodnocení skutkového děje, který je v příkrém rozporu se závěry, k nimž dospěly soudy nižších stupňů. Z podrobného odůvodnění rozsudků soudů nižších stupňů též vyplývá, jak na sebe jednání jednotlivých obviněných navazovala a vedla k jedinému společnému cíli. Správně soudy nižších stupňů vystihly roli jednotlivých obviněných při páchání předmětné trestné činnosti, důvodně jednání obviněného M. K. považovaly za nejvýznamnější pro dosažení sledovaného protiprávního následku, neboť to byl on, kdo jednání dalších obviněných řídil. Obvinění tak společně s využitím obchodních společností, které ovládali, dosáhli vyplacení předmětné dotace. Soudy nižších stupňů správně konstatovaly účelovost a fiktivnost výběrového řízení, v němž měla zvítězit obchodní společnost S. Tento svůj závěr opřely o konkrétní provedené důkazy, na které správně poukázaly, vysvětlily, že většina strojů, s jejichž pomocí byla dotace vylákána, nebyla dodána, případně že byly dodány stroje v jiném provedení, které netvořily plně automatické linky, a to za výrazně navýšené ceny, které nebylo možno vysvětlit ani tvrzeným prodloužením záruční doby, případně stavebními pracemi realizovanými obchodní společností S. Přitom role obviněného M. K. při vylákání předmětné dotace byla zcela zásadní. Byl to on, kdo o dotaci za obchodní společnost K., a kdo za další obchodní společnosti vystupující v řetězci postupných prodejů strojů jednal s výrobci strojů. V tomto směru lze odkázat i na bod 33. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu. Všichni obvinění, jak rozvedl odvolací soud v bodě 31., 36. a 37. odůvodnění svého rozsudku, si také byli vědomi účelovosti i nepravdivosti účetních dokladů mezi obchodními společnostmi A., za které jednali obvinění R. M. a J. S., S., za niž jednal obviněný M. K., a K., za kterou jednal obviněný M. K.. Pokud jde o míru a význam účasti jednotlivých obviněných, je možno odkázat na vyjádření státního zástupce k dovolání obviněných, že obvinění nebyli stíháni pro pokračující trestný čin sestávající z více útoků, ale pro jeden jediný skutek vedoucí k vylákání jediné dotace. Rozhodně tak nešlo o opakované naplňování skutkové podstaty téhož trestného činu, naopak tato skutková podstata byla naplněna jen jednou, a to v závislosti na řadě postupných kroků jednotlivých obviněných (nebylo tak třeba, aby se všichni obvinění stejnoměrně podíleli na všech aktivitách nezbytných pro celkové naplnění skutkové podstaty předmětného trestného činu). Dostatečným způsobem se soudy nižších stupňů vypořádaly i s tím, že si obvinění byli dobře vědomi, že chtějí podvodně vylákat dotaci z rozpočtu Evropské unie, byť reálně proplácenou Ministerstvem průmyslu a obchodu. Za námitky neodpovídající uplatněným dovolacím důvodům (nadto i zcela nedůvodné) považoval Nejvyšší soud i ty, jimiž obvinění zpochybňovali závěry znaleckého posudku doc. Dr. Ing. Radka Knoflíčka s poukazem na jimi vyžádané znalecké posudky. Opět jde o prostou polemiku obviněných se způsobem hodnocení důkazů soudy nižších stupňů, na které lze plně odkázat a které nevykazuje obviněnými vytýkané deficity znamenající porušení jejich základních práv (viz zejména bod 19. odůvodnění rozsudku soudu druhého stupně). Odůvodnění skutkových závěrů soudy nižších stupňů považuje Nejvyšší soud za logické, odpovídající obsahu provedených důkazů, s nimiž není v žádném, natožpak extrémním rozporu.
49. Pokud snad v rámci svých dovolání obvinění uplatnili jisté námitky zpochybňující užitou právní kvalifikaci soudy nižších stupňů, činili tak ve vztahu ke zcela jiné verzi skutkového děje, než který jim byl kladen za vinu a zjištěn v řízení před soudy nižších stupňů. Dovolatelé se tak pouze dožadovali použití jimi upřednostňované verze skutkového děje, ač se soudy nižších stupňů po zhodnocení důkazů důvodně přiklonily k jiné, kterou ve svých rozhodnutích podrobně a přesvědčivě zdůvodnily. Na základě znalosti trestního spisu lze tedy konstatovat, že uplatněné dovolací námitky obviněných proti rozsudkům soudů prvního i druhého stupně nemají žádné opodstatnění a jsou jen opakovanou polemikou se skutkovými závěry soudů nižších stupňů. Ve skutečnosti žádné námitky, kterými by obvinění zpochybnili právní posouzení skutku koncízně popsaného ve výroku rozsudku soudu prvního stupně, obvinění nevznesli.
V. Závěrečné shrnutí
50. Protože obviněnými uplatněné námitky v jimi podaných dovoláních neodpovídaly uplatněným ani žádným jiným dovolacím důvodům, Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl dovolání obviněných M. K., M. K., J. S. a R. M. jako podaná z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu, aniž by podle §265i odst. 3 tr. řádu přezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí nebo jemu předcházející řízení. Takovéto rozhodnutí mohl přitom Nejvyšší soud učinit v neveřejném zasedání za splnění zákonných podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
51. Ve vztahu k návrhu obviněných na odklad či přerušení výkonu trestu odnětí svobody podle §265o odst. 1 tr. řádu pak Nejvyšší soud konstatuje, že pro vydání tohoto rozhodnutí zákonné podmínky neshledal a proto žádosti obviněných předseda senátu nevyhověl.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. 1. 2021
JUDr. Bc. Jiří Říha, Ph.D.
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Bohuslav Horký