ECLI:CZ:NS:2021:5.TDO.730.2021.1
sp. zn. 5 Tdo 730/2021-4085
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 8. 2021 o dovolání, které podal obviněný O. P. , nar. XY v XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Praha˗Ruzyně, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2021, sp. zn. 8 To 38/2021, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 25 T 6/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného O. P. odmítá .
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 14. 12. 2020, sp. zn. 25 T 6/2020, byl obviněný O. P. uznán vinným zločinem kuplířství podle §189 odst. 1 alinea 1 a 2, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, který spáchal ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku s odděleně trestně stíhanou obviněnou M. P. Za to byl podle §189 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 2 let, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 3 let. Současně mu byl podle §67 odst. 1 za použití §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložen peněžitý trest ve výměře 200 denních sazeb po 500 Kč, tedy celkem ve výši 100 000 Kč.
2. Uvedeného zločinu se podle zjištění soudu prvního stupně obviněný dopustil ve stručnosti tak, že od června 2014 do 12. 12. 2016, kdy byl na základě evropského zatýkacího rozkazu zadržen Policií České republiky, se záměrem postupně utržit čistý zisk ve výši několika milionů korun českých provozoval společně se svojí družkou, samostatně trestně stíhanou M. P., v XY, v ulici XY, privát L., v němž byly za úplatu poskytovány sexuální služby dívkami, které k tomuto účelu oba zjednávali, vyhledávali je prostřednictvím inzerce, dojednávali s nimi podmínky provozování těchto služeb včetně způsobu odměňování a odevzdávání části odměny od klientů (většinou 50 % při standardní službě), sami rovněž prostřednictvím inzerce obstarávali zájemce o sexuální služby, obviněný dohlížel na chod privátu jak prostřednictvím dálkového přenosu z umístěných kamer, tak především instruoval M. P., která většinou byla osobně v bytě přítomna a komunikovala s dívkami, od listopadu 2016 jí pomáhala její sestra, také odděleně stíhaná K. B., s dívkami přitom byly uzavírány fiktivní smlouvy o podnájmu části bytu.
3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal odvolání obviněný v rozsahu všech výroků a v jeho neprospěch též státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 3, která je omezila jen na výrok o trestu. Městský soud v Praze o nich rozhodl usnesením ze dne 30. 3. 2021, sp. zn. 8 To 38/2021, tak, že je podle §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodná.
II. Dovolání a vyjádření k němu
a) Dovolání obviněného
4. Proti uvedenému usnesení soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), h) a l) tr. řádu.
5. Obviněný v úvodu shrnul, že napadené usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, byl mu uložen druh trestu, který zákon nepřipouští a současně bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Následně však obviněný připomněl, že si je vědom toho, že Nejvyšší soud v dovolacím řízení nepřezkoumává skutkovou stránku věci, která byla zjištěna v průběhu dokazování, proto staví důvod dovolání na tom, že peněžitý trest, který mu byl uložen, je trestem, který zákon nepřipouští. Tím tak v zásadě popřel vymezení svých dovolacích důvodů z úvodní části svého podání ve vztahu k důvodu §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tj. že by napadené rozhodnutí bylo zatíženo vadou v právním posouzení skutku či v jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Proto se jím nebude Nejvyšší soud vůbec zabývat.
6. Konkrétní dovolací argumentaci obviněný založil na tvrzení, podle něhož jemu uložený peněžitý trest ve výměře 200 denních sazeb po 500 Kč, tedy v celkové výši 100 000 Kč, je trestem, který zákon nepřipouští. Žádný ze soudů nižších stupňů se totiž nezabýval majetkovými poměry obviněného, tudíž nemohlo být zjištěno, zda byla splněna podmínka pro uložení tohoto druhu trestu, kterou je jeho dobytnost, jak vyplývá z §68 odst. 6 tr. zákoníku. Soudy vůbec neopatřily důkazy o jeho příjmech, majetku ani nezkoumaly výši jeho závazků. Způsob, jakým soudy obou stupňů odůvodnily uložení peněžitého trestu, obviněný označil za nedostatečný. Dále citoval některá rozhodnutí Nejvyššího soudu, v nichž byly řešeny otázky související s ukládáním peněžitého trestu, a vyslovil přesvědčení, že v posuzované věci soudy minimálně předčasně dospěly k rozhodnutí o uložení tohoto trestu. Rovněž upozornil na to, že odhady soudů ohledně majetkových poměrů nemohou vykazovat libovůli, jak se stalo v jeho případě. Závěrem uvedl, že před nástupem do výkonu trestu odnětí svobody žádal o invalidní důchod, a že ve věznici, v níž v současnosti vykonává trest odnětí svobody, není pracovně zařazen, navíc je proti jeho osobě vedena řada exekucí.
7. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Městského soudu v Praze a přikázal mu věc znovu projednat a rozhodnout.
b) Vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného
8. Opis dovolání obviněného byl zaslán nejvyššímu státnímu zástupci, který se k němu vyjádřil prostřednictvím státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Ten k argumentaci obviněného uvedl, že ji formálně lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, avšak nelze ji považovat za důvodnou. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu obviněný uplatnil nadbytečně, uplatněné námitky pod něj nespadají. Státní zástupce poukázal na to, že obviněný nepřesně buduje argumentaci proti nedobytnosti peněžitého trestu na tom, že nebyla prokázána jeho dobytnost, což ale není zákonnou podmínkou pro uložení tohoto druhu trestu. V ustanovení §68 odst. 6 tr. řádu totiž výslovně stojí, že peněžitý trest nelze uložit, „je-li zřejmé, že by byl nedobytný“. Soudy obou stupňů přitom neučinily žádné skutkové zjištění, z něhož by zřejmá nedobytnost peněžitého trestu u obviněného vyplývala. Soudy přihlédly k jeho vyšším příjmům z trestné činnosti a též k okolnosti, že obviněnému ze zdravotního hlediska nic nebrání ve výdělečné činnosti. Dále státní zástupce doplnil, že z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů nelze dovozovat ani tzv. extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními soudů, naopak je zjevné, že soudy postupovaly v souladu s §2 odst. 5, 6 tr. řádu a odůvodnění jejich rozhodnutí vyhovují požadavkům vysloveným v §125 odst. 1 tr. řádu, resp. §134 odst. 2 tr. řádu a jako taková jsou plně přezkoumatelná.
9. Proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu za podmínek podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
III. Posouzení důvodnosti dovolání
a) Obecná východiska
10. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označeným dovolacím důvodům.
11. Dovolání patří mezi mimořádné opravné prostředky, jimiž může být zrušeno pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, případně též jemu předcházející rozhodnutí soudu prvního stupně. Jeho podání je tak omezeno na konkrétní důvody, jejichž taxativní výčet je uveden v §265b odst. l písm. a) až l) tr. řádu, resp. v §265b odst. 2 tr. řádu. Současně platí, že dovolání, které je zákonem svěřeno vypracovat výlučně osobě práva znalé, tj. obhájci, musí obsahovat konkrétní argumenty, které odpovídají uplatněným dovolacím důvodům, nelze je proto jen formálně tvrdit, aniž by směřovaly proti konkrétním vyjmenovaným vadám napadeného rozhodnutí, případně řízení jemu předcházející. Jak bylo uvedeno v bodě 5. tohoto usnesení, obviněný nepředložil jedinou výhradu, kterou by vytýkal soudům nesprávného použití hmotného práva, jak předpokládá důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Nejvyšší soud tudíž nemá možnost jakkoli reagovat a v tomto ohledu ponechá tuto část dovolání obviněného bez komentáře.
12. Obviněný v úvodu svého podání označil též dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu a slovně vyjádřil jeho první variantu, která je určena k nápravě vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Z formulace tohoto důvodu jasně vyplývá, že při jeho posuzování má zásadní význam okolnost, zda odvolací soud přistoupil k přezkumu napadeného rozhodnutí soudu prvního stupně po věcné stránce, či nikoliv. Tato první alternativa uvedeného dovolacího důvodu totiž cílí na situace, kdy soud druhého stupně rozsudek odmítl nebo zamítl (podle §253 tr. řádu), aniž se jím meritorně zabýval, přičemž procesní podmínky pro takový postup nebyly splněny. Napadené usnesení ve věci obviněného však bylo vydáno podle §256 tr. řádu poté, co soud druhé instance ve veřejném zasedání projednal odvolání obviněného a státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 3 a v rámci své přezkumné činnosti dospěl k závěru, že ani jedno odvolání není důvodné (srov. body 5. a 14. usnesení odvolacího soudu). Za této procesní situace proto obviněný neuplatnil tento dovolací důvod správně, nebylo tedy možné ani nutné se jím zabývat.
13. Další dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu má rovněž dvě alternativy, jednak že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Prostřednictvím tohoto důvodu lze tudíž namítat dvě různá pochybení soudu, jednak pochybení soudu při ukládání druhu trestu, který je nepřípustný, anebo pochybení při určení takové výměry trestu, která je mimo trestní sazbu stanovenou zákonem za daný trestný čin (srov. rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr., dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2006, sp. zn. 7 Tdo 360/2006, a ze dne 4. 1. 2006, sp. zn. 7 Tdo 4/2006).
b) Stručně k dovolací argumentaci obviněného
14. Jak již bylo konstatováno, konkrétní výhrady obviněného, které uvedl ve svém dovolání, směřovaly výlučně proti uloženému peněžitému trestu. Snažil se prosadit svůj názor o nesplnění podmínek pro uložení tohoto druhu trestu, který založil na tom, že je nedobytný a rozhodnutí soudů v této části bylo přinejmenším předčasné. Soudy totiž podle obviněného nerespektovaly judikaturu týkající se ukládání peněžitého trestu zejména ve vztahu ke zkoumání osobních a majetkových poměrů obviněného právě za účelem vyřešení otázky jeho dobytnosti. Ačkoli obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, jehož první alternativa je relevantní výše stručně uvedeným námitkám obviněného proti zákonnosti uložení peněžitého trestu (srov. rozhodnutí č. 9/2018-I. Sb. rozh. tr.), Nejvyšší soud musel vycházet z dovolací argumentace obviněného, která je primárně založena na jeho nesouhlasu se zjištěním soudů ohledně zákonné možnosti uložit mu peněžitý trest. Obviněný fakticky odmítá přijmout skutkové podklady soudů se zřetelem k jejich oprávnění učinit odhad jeho majetkových poměrů pro určení počtu denních sazeb peněžitého trestu a domáhá se v tomto směru doplnění dokazování, resp. prosazuje vlastní názor o tom, že peněžitý trest mu nebylo možné uložit pro jeho nedobytnost.
15. Předně je vhodné připomenout, že obviněný je odsouzen za zločin proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti spáchaný ve spolupachatelství tím, že nejenom že zjednal jiného k provozování prostituce, ale navíc z prostituce provozované jiným kořistil (srov. přiměřeně rozhodnutí č. 11/1978 Sb. rozh. tr.), přičemž tak činil se záměrem postupně získat čistý zisk ve výši několika milionů korun českých. Podle §39 odst. 8 tr. zákoníku, ve znění zákona č. 333/2020 Sb., účinného od 1. 10. 2020, získal-li nebo snažil-li se získat pachatel trestným činem majetkový prospěch, přihlédne k tomu soud při stanovení druhu trestu a jeho výměry; jestliže to nevylučují jeho majetkové nebo osobní poměry, uloží mu s přihlédnutím k výši takového majetkového prospěchu některý z trestů, který ho postihne na majetku (§66 až §72 tr. zákoníku), a to jako trest samostatný nebo vedle jiného trestu. Soud zejména zváží uložení peněžitého trestu (§67 až §69 tr. zákoníku).
16. Podle ustanovení §68 odst. 4 tr. zákoníku příjmy pachatele, jeho majetek a výnosy z něj, jakož i jiné podklady pro určení výše denní sazby mohou být stanoveny odhadem soudu. Tento odhad přichází v úvahu tehdy, pokud nebudou k dispozici žádné nebo dostatečné podklady ke zjištění pachatelova čistého příjmu a jeho majetkových poměrů, zejména neposkytne-li sám pachatel v tomto směru potřebnou součinnost. Jde tak o subsidiární možnost určení výše jedné denní sazby peněžitého trestu, jejichž počet závisí na povaze a závažnosti spáchaného trestného činu. Odhad soudu v takovém případě bude vycházet zejména z těch důkazů, které jsou k dispozici. V §68 odst. 6 tr. zákoníku je vyslovena negativní podmínka, podle které se peněžitý trest neuloží, je-li zřejmé, že by byl nedobytný. Při zkoumání této podmínky je nutné vycházet z konkrétně ukládaného trestu a zjišťovat osobní a majetkové poměry pachatele i jeho závazky, především rozsah jeho zákonné vyživovací povinnosti, povinnosti k náhradě škody nebo nemajetkové újmy, které mají zásadně přednost před zaplacením peněžitého trestu (srov. rozhodnutí č. 22/1977-II. Sb. rozh. tr.).
17. Vzhledem k tomu, že obviněný neposkytl orgánům činným v trestním řízení součinnost za účelem zjištění svých majetkových a osobních poměrů, když se k těmto nevyjádřil (srov. č. l. 112 trestního spisu), z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně je zřejmé, že obvodní soud před uložením peněžitého trestu obviněnému pečlivě zvažoval skutečnosti, které by mohly svědčit o zřejmé nedobytnosti tohoto trestu, tedy takové, které by vylučovaly uložení tohoto druhu trestu.
18. Z obsahu znaleckého posudku a jeho dodatku zpracovaných Ing. Evou Klapuchovou byla stanovena nejmenší možná měsíční výše peněžního zisku, který generoval privát L. (cca 150 000 Kč), stejně tak bylo zjištěno, že v průběhu posuzovaného období byly na bankovní účty osob blízkých obviněnému a též odděleně trestně stíhané spolupachatelce obviněného M. P. ukládány vysoké finanční vklady (synem obviněného až 760 000 Kč), ačkoli u těchto osob nebylo možno předpokládat, že by takových příjmů dokázaly samy dosáhnout legálním způsobem, na bankovní účet svého syna obviněný dokonce osobně vložil hotovost ve výši 330 000 Kč, přičemž k tomuto bankovnímu účtu měl obviněný dispoziční právo (srov. body 28. až 31. rozsudku). Stranou pozornosti soudů nižších stupňů nezůstalo rovněž to, že obviněný, ačkoli toho byl evidentně schopen, nevykonával žádnou výdělečnou činnost, své životní náklady tak podle všeho financoval výhradně z projednávané trestné činnosti, tedy ze zisku z provozování prostituce. Z trestního spisu rovněž vyplývá, že obviněný nemá žádné vyživovací povinnosti, navíc mu plynul zisk z kuplířství, kterého se dopouštěl současně na území Slovinské republiky, pro což byl následně i rozsudkem cizozemského soudu pravomocně odsouzen (srov. bod 32. rozsudku soudu prvního stupně).
19. S ohledem na uvedená zjištění soudu prvního stupně je proto zjevné, že ve věci obviněného O. P. nebyly zjištěny objektivní skutečnosti, které by svědčily o nedobytnosti peněžitého trestu ve smyslu §68 odst. 6 tr. zákoníku. Výsledky provedeného dokazování naopak umožnily Obvodnímu soudu pro Prahu 3 učinit odhad majetkových a osobních poměrů obviněného, které nesvědčí o tom, že jemu uložený peněžitý trest byl nedobytný. S tímto správným skutkovým i právním závěrem se ztotožnil i Městský soud v Praze jako soud odvolací v reakci na shodnou námitku obhajoby uplatněnou v odvolání (srov. bod 13. usnesení). Obviněného je nutné v této souvislosti upozornit na to, že pokud se po celou dobu trestního řízení snažil navozovat dojem nemajetnosti (či dokonce, že je odkázán na majetkové zaopatření ostatními členy rodiny; srov. č. l. 112 trestního spisu), neznamená to však, že žádné příjmy v minulosti neměl, a tedy že není, resp. nebude schopen uhradit uložený peněžitý trest. Naopak vše svědčí výhradně o jeho neochotě tento trest vykonat, což ovšem nelze považovat za důvod vylučující uložení tohoto druhu trestu. V této souvislosti Nejvyšší soud obviněného upozorňuje na rozhodnutí č. 22/1977-II. Sb. rozh. tr., podle kterého pro neuložení peněžitého trestu pro jeho nedobytnost nestačí jen určitá pravděpodobnost o tom, že by tento trest obviněný nemohl zaplatit ani neochota obviněného tak učinit, ale musí objektivně z provedeného dokazování vyplynout, což v posuzované věci nenastalo. Proto Nejvyšší soud nespatřuje žádné pochybení ve výroku o peněžitém trestu a již vůbec se nemůže jednat o druh trestu, který zákon nepřipouští (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 1. 2021, sp. zn. III. ÚS 2590/18, dále ze dne 19. 7. 2019, sp. zn. II. ÚS 2093/19, a ze dne 31. 3. 2020, sp. zn. IV. ÚS 2385/19). Argumentace obviněného tudíž nebyla způsobilá zvrátit správná rozhodnutí soudů nižších stupňů, která jsou rovněž přesvědčivě v souladu s §125 odst. 1 tr. řádu, resp. §134 odst. 2 tr. řádu odůvodněna (srov. strany 9 až 14 rozsudku a strana 7 usnesení). Navíc je vhodné doplnit, že jak vyplývá z dikce ustanovení §265a odst. 4 tr. řádu, dovolání není přípustné jen proti důvodům rozhodnutí.
IV. Závěrečné shrnutí
20. Nejvyšší soud na podkladě shora uvedeného dospěl k závěru, že soudy uložily obviněnému peněžitý trest při splnění všech hmotněprávních podmínek, a to na podkladě svých skutkových zjištění, které vyplynulo z provedených důkazů. Obviněný O. P. opřel své dovolání o výhrady, jimiž vytýkal právě nedostatečné skutkové zkoumání jeho majetkových poměrů a učiněný odhad soudů označil za nesprávný. Takto formulované námitky však neodpovídají žádnému z dovolacích důvodů taxativně vymezených v §265b odst. 1, 2 tr. řádu. Za této situace Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl dovolání obviněného, aniž byl oprávněn věcně přezkoumat zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a správnost řízení, které mu předcházelo. V souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. řádu).
V Brně dne 18. 8. 2021
JUDr. Blanka Roušalová
předsedkyně senátu