ECLI:CZ:NS:2021:5.TDO.863.2021.1
sp. zn. 5 Tdo 863/2021-1172
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 11. 2021 o dovolání, které podal obviněný M. Z., nar. XY v XY, bytem XY, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 3. 2021, sp. zn. 61 To 596/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 1 T 3/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 19. 8. 2020, sp. zn. 1 T 3/2019, byl obviněný M. Z. uznán vinným přečinem porušení povinnosti při správě cizího majetku podle §220 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce „tr. zákoník“), kterého se dopustil skutky podrobně popsanými ve výroku o vině v citovaném rozsudku.
2. Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle §220 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 30 měsíců. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce likvidátora, a to na dobu 3 roků.
3. Proti zmíněnému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 4. 3. 2021, sp. zn. 61 To 596/2020, jímž podle §258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o vině pod bodem I. a v celém výroku o trestu a podle §259 odst. 3 písm. b) tr. řádu nově rozhodl o vině obviněného obdobně jako soud prvního stupně s tím rozdílem, že uzavřením smlouvy s obchodní společností CZ Future, s. r. o., na dodávku archivačních a skartačních služeb způsobil poškozené společnosti – Mendlově zdravotní pojišťovně škodu ve výši 1 706 325 Kč, čímž došlo ke změně celkové výše způsobené škody na částku 2 701 912 Kč. Ve výroku o trestu pak odvolací soud nově rozhodl tak, že odsoudil obviněného k trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu 24 měsíců, a dále mu uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce likvidátora na dobu 3 roků.
II. Dovolání obviněného
4. Obviněný M. Z. podal dne 29. 6. 2021 prostřednictvím svého obhájce proti citovanému rozsudku odvolacího soudu dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. c), d), g) a l) tr. řádu.
5. S poukazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. řádu obviněný vytkl, že bylo porušeno jeho právo na zastupování obhájcem, který mu nebyl ustanoven, ač ho podle zákona mít měl. Podle obviněného mu totiž byl usnesením Městského soudu v Praze přiznán nárok na obhajobu za sníženou odměnu o 40 %, přičemž proti tomuto usnesení podal stížnost, v níž požadoval obhajobu zcela bezplatnou. O této stížnosti bylo rozhodnuto až společně s rozhodnutím o podaném odvolání ve věci samé, což bylo v době delší než 4 měsíce po podání stížnosti, a tím mu bylo znemožněno využít pomoc obhájce v průběhu odvolacího řízení.
6. Dále k témuž dovolacímu důvodu obviněný zdůraznil, že v dané trestní věci šlo o složitý případ ekonomického charakteru, navíc projednávaný během dlouhého časového období, proto se domníval, že naplnil podmínky ustanovení §36 odst. 2 tr. řádu, podle něhož obviněný musí mít obhájce také tehdy, považuje-li to soud a v přípravném řízení státní zástupce za nutné, zejména proto, že vzhledem k tělesným nebo duševním vadám obviněného mají pochybnosti o jeho způsobilosti náležitě se hájit. S ohledem na složitost projednávané věci tedy obviněný dovozuje své právo na bezplatné ustanovení obhájce. Podle názoru dovolatele tím došlo rovněž k porušení jeho ústavně zaručeného práva na obhajobu vyplývajícího z ustanovení čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
7. Naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu spatřuje obviněný ve své neúčasti u hlavního líčení konaného ve věci u Obvodního soudu pro Prahu 9 dne 24. 6. 2019. Podle protokolu o hlavním líčení z tohoto dne zde navíc byla provedena celá řada důkazů, k nimž neměl obviněný možnost jakkoli se vyjádřit, což se týká zejména znaleckého posudku Ing. Evy Klapuchové.
8. Pokud jde o dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu, podle názoru obviněného v řízení předcházejícím vydání napadeného rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tj. že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Přitom došlo k zamítnutí jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, ačkoli v průběhu řízení, které předcházelo tomuto rozsudku, se vyskytly podstatné vady, zejména byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení.
9. Dále obviněný vyslovil nesouhlas s provedenými důkazy a jejich hodnocením, a také vytkl chybějící poučení v souladu s ustanovením §211 odst. 1 a 5 tr. řádu, tj. upozornění na skutečnost, že místo výslechu znalce lze číst jeho písemný posudek i bez souhlasu nepřítomného obviněného. Podle obviněného pouze z doručenky o jeho předvolání k hlavnímu líčení nelze učinit závěr, že byl řádně poučen o tomto důsledku nedostavení se k hlavnímu líčení.
10. Závěrem svého dovolání proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Městského soudu v Praze i jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 a aby přikázal tomuto soudu věc znovu projednat a rozhodnout.
III. Vyjádření k dovolání a replika k němu
11. Nejvyšší státní zástupce se vyjádřil k podanému dovolání obviněného M. Z. prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ačkoliv některé námitky obviněného obsahově odpovídají uplatněným dovolacím důvodům, státní zástupce je považuje za zjevně neopodstatněné.
12. Pokud jde o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. c) tr. řádu, podle státního zástupce důvod nutné obhajoby ve smyslu §36 odst. 2 tr. řádu, jak ho obviněný dovozuje, zde není opodstatněný, neboť v průběhu řízení nebyly pochybnosti o způsobilosti obviněného náležitě se hájit. Dlouhou časovou prodlevu, v níž došlo k rozhodnutí o stížnosti obviněného, která se týkala jeho žádosti o přiznání bezplatné obhajoby, způsobila také nečinnost samotného obviněného, který na žádost soudu již dříve nedoplnil svou žádost potřebnými podklady, proto také došlo k zamítnutí žádosti obviněného a celkovému prodloužení projednávání tohoto jeho požadavku.
13. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu je podle názoru státního zástupce také neopodstatněný, neboť byly splněny zákonné podmínky pro konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného, který nedoručil soudu dostatečnou omluvu své nepřítomnosti. Přitom již dříve bylo hlavní líčení na žádost obviněného odročeno a při jeho konání v dalším termínu soud konzultoval s lékařem obviněného, zda mu zdravotní stav nebrání zúčastnit se hlavního líčení.
14. Podle názoru státního zástupce obviněný ve svém dovolání neuvedl žádné relevantní námitky, které by se vztahovaly k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, a nepoukázal ani na existenci tzv. extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy.
15. Na základě výše uvedeného tedy podle státního zástupce nepřichází v úvahu ani dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, který by byl namístě jen v případě kombinace s některým z předchozích dovolacích důvodů.
16. Státní zástupce v závěru svého vyjádření proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné.
17. Obviněný v replice k vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství setrval na svém dovolání, zopakoval a rozvedl některé v něm obsažené argumenty týkající se jeho názoru na důvod nutné obhajoby a na nepřítomnost obviněného u hlavního líčení dne 24. 6. 2019 a reagoval na některé body vyjádření státního zástupce, zejména pokud jde o lékařské potvrzení pracovní neschopnosti.
IV. Posouzení důvodnosti dovolání obviněného
a) Obecná východiska
18. Nejvyšší soud zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení, a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti námitek obviněného ve vztahu k uplatněným dovolacím důvodům .
19. Obviněný M. Z. opírá své dovolání o důvody dovolání obsažené v §265b odst. 1 písm. c), d), g) a l) tr. řádu. První z nich je podle §265b odst. 1 písm. c) tr. řádu naplněn, jestliže obviněný neměl v řízení obhájce, přestože byl u něj dán některý z důvodů nutné obhajoby (§36 tr. řádu). Dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu je to, že bylo porušeno ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Podstata dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu pak spočívá v tom, že skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku zde může být i tehdy, když rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad k závěru o tom, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin jde. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotně právním posouzení, které lze dovodit pouze za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo. Nakonec s odkazem na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu.
b) K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. řádu
20. V návaznosti na uvedené závěry k výkladu a použití uplatněných dovolacích důvodů se Nejvyšší soud zabýval námitkou obviněného M. Z., podle níž v řízení neměl obhájce, ač ho podle zákona mít měl.
21. Obviněný se domnívá, že byl naplněn tento dovolací důvod, protože podle jeho názoru u něj byly splněny předpoklady k existenci důvodu nutné obhajoby obsaženého v §36 odst. 2 tr. řádu. Podle citovaného ustanovení musí mít obviněný obhájce také tehdy, považuje-li to soud a v přípravném řízení státní zástupce za nutné, zejména proto, že vzhledem k tělesným nebo duševním vadám obviněného mají pochybnosti o jeho způsobilosti náležitě se hájit. Obviněný shledává nedostatek této své způsobilosti zejména v komplikovanosti daného případu. Navíc opakovaně žádal soudy nižších stupňů o „bezplatnou obhajobu“, přičemž tuto žádost opíral o nedostatek finančních prostředků, soudy mu však přiznaly nárok na obhajobu za sníženou odměnu o 40 %. Proti těmto rozhodnutím podal stížnosti, které byly zamítnuty.
22. Obviněný vytkl i porušení ustanovení §33 odst. 4 tr. řádu, které spatřuje v tom, že již po prvním přiznání obhajoby za sníženou odměnu o 40 % mu nebyl soudem neprodleně ustanoven obhájce. Obhájce byl obviněnému ustanoven na jeho žádost až poté, co ve věci samé rozhodl odvolací soud.
23. Nejvyšší soud však neshledal u obviněného existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. řádu. Jak je totiž ze spisového materiálu v projednávané věci patrné, soudy nižších stupňů při posuzování toho, jestli jsou naplněny předpoklady pro užití §36 odst. 2 tr. řádu, tedy zda jsou zde pochybnosti o způsobilosti obviněného náležitě se hájit, vyhodnotily správně schopnosti obviněného v tomto směru. Obviněný se orientoval ve všech oblastech projednávané trestné činnosti, přičemž i z protokolů o hlavním líčení vyplývá, že se sám věcně vyjadřoval k provedeným důkazům, navrhoval nové důkazy, orientoval se v průběhu trestního řízení a sám byl schopen dostatečně komunikovat se soudy. Nebyly tedy shledány žádné předpoklady, proč by u něj měl být dán citovaný důvod nutné obhajoby, zejména když obviněný nevykazoval žádné deficity ohledně svých případných tělesných nebo duševních vad, ostatně na ně ve svém dovolání ani nepoukazoval. Údajnou složitost posuzovaného případu pak zákon nepovažuje za důvod nutné obhajoby, nejde-li např. o trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje 5 let (§36 odst. 3 tr. řádu).
24. Pokud jde o §33 odst. 4 tr. řádu, jehož porušením obviněný rovněž argumentuje, Nejvyšší soud k tomu připomíná, že citované ustanovení předpokládá výslovnou žádost obviněného o ustanovení obhájce, byl-li mu pravomocně přiznán nárok na bezplatnou obhajobu nebo obhajobu za sníženou odměnu. Jak je ovšem v dané věci patrné z trestního spisu, obviněný M. Z. požádal o „bezplatnou obhajobu“, což je poněkud neurčité vyjádření, které navíc vázal pouze na finanční stránku obhajoby, ale nedomáhal se ustanovení obhájce. Podle ustálené praxe v případě přiznání nároku obviněného na bezplatnou obhajobu či obhajobu za sníženou odměnu má obviněný v první řadě právo sám si zvolit obhájce. Toto právo pak má přednost před ustanovením obhájce soudcem nebo předsedou senátu. Soudy nižších stupňů tedy postupovaly správně, když rozhodly o nároku obviněného na obhajobu za sníženou odměnu, aniž by v návaznosti na jeho přiznání zároveň bez dalšího opatřením ustanovily obviněnému obhájce. Naopak následně, když obviněný podal k Městskému soudu v Praze „žádost o ustanovení obhájce“, tento mu byl neprodleně opatřením ustanoven.
25. Na základě výše uvedených skutečností dospěl Nejvyšší soud k závěru, že soudy nižších stupňů postupovaly správně a v souladu se zákonnými ustanoveními, proto nebyl naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. řádu.
c) K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu
26. Nejvyšší soud zde připomíná, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu je naplněn tehdy, když se v rozporu se zákonem konalo hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ačkoli měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna, čímž byl obviněný zkrácen na svém základním právu, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti a aby se tak mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům ( čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod).
27. Obviněný M. Z. ve svém dovolání namítá takové porušení, které má spočívat v jeho nepřítomnosti u hlavního líčení u Obvodního soudu pro Prahu 9. Obviněný dne 21. 6. 2019 v čase okolo 11.50 hod. osobně doručil soudu potvrzení o své pracovní neschopnosti společně s omluvou své neúčasti u hlavního líčení, avšak i přes jeho žádost o odročení proběhlo hlavní líčení dne 24. 6. 2019 v nepřítomnosti obviněného.
28. Nejvyšší soud k těmto námitkám uvádí, že se v souvislosti s nimi zabýval hned několika relevantními skutečnostmi. V první řadě je důležité připomenout, že samotné potvrzení o dočasné pracovní neschopnosti obviněného bez dalšího nelze považovat za řádnou omluvu ve smyslu §202 odst. 3 tr. řádu, přičemž takové potvrzení se vydává pro pracovně právní účely a pro uplatnění nároků ze sociálního zabezpečení a nemocenského pojištění. Pracovní neschopnost obviněného tedy bez dalšího neznamená, že mu zdravotní důvody brání v tom, aby se mohl osobně zúčastnit hlavního líčení (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2002, sp. zn. 6 Tdo 499/2002).
29. Navíc obviněný doručil soudu svou žádost o odročení hlavního líčení až v poledních hodinách dne 21. 6. 2019, což byl pátek, přičemž hlavní líčení mělo proběhnout již v pondělí dne 24. 6. 2019, takže s ohledem na další okolnosti nelze vyloučit podezření z poněkud účelového jednání obviněného. Přitom soud prvního stupně poté bezodkladně kontaktoval ošetřujícího lékaře obviněného, který mu vystavil potvrzení o pracovní neschopnosti, a to za účelem zjištění zdravotního stavu obviněného. Ošetřující lékař pak soudu výslovně sdělil, že podle jeho názoru zde není důvod, aby obviněný nebyl schopen dostavit se k hlavnímu líčení. Na základě tohoto sdělení se soud prvního stupně opakovaně snažil telefonicky kontaktovat obviněného, aby mu oznámil, že omluva jeho nepřítomnosti u hlavního líčení není dostatečná, a hlavní líčení tedy může proběhnout i v jeho nepřítomnosti. Po neúspěšné snaze o telefonický kontakt byla obviněnému také zaslána krátká textová zpráva (SMS) se sdělením, že jeho omluva není řádná a hlavní líčení dne 24. 6. 2019 proběhne. O tom je založen i úřední záznam ve spise.
30. Po zhodnocení výše uvedených skutečností, navíc s přihlédnutím k tomu, že na žádost obviněného bylo hlavní líčení již dříve odročeno, neshledal Nejvyšší soud naplněným dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu, protože nebylo porušeno ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení. Omluvu nepřítomnosti obviněného totiž soud prvního stupně správně vyhodnotil jako nedostatečnou a navíc se snažil na to opakovaně upozornit obviněného, který byl seznámen s tím, že hlavní líčení může proběhnout i v jeho nepřítomnosti.
d) Námitky neodpovídající dovolacím důvodům
31. Obviněný M. Z. opřel své dovolání také o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu, ale jejich existenci dovozoval jen z námitek zaměřených proti způsobu provedení a hodnocení některých důkazů, zejména znaleckého posudku znalkyně Ing. Evy Klapuchové.
32. K tomu Nejvyšší soud připomíná, že – jak vyplývá z formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu – předpokladem jeho naplnění je nesprávný výklad a použití hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. řádu. Nejvyšší soud tedy není oprávněn přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost provedení a hodnocení jednotlivých důkazů. Jak již bylo zdůrazněno výše, tato argumentace obviněného v jeho dovolání se vůbec netýká otázek hmotného práva, jejichž řešení je podstatou citovaného dovolacího důvodu, ale obviněný jen zpochybňuje správnost a úplnost skutkových zjištění soudů nižších stupňů a vyjadřuje nesouhlas s hodnocením některých provedených důkazů. Přitom obviněný v dovolání předkládá vlastní verzi průběhu skutkového děje, a to na podkladě svých hodnotících úvah.
33. Obviněný tedy ve svém dovolání s poukazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nevytýká soudům nižších stupňů žádné pochybení při výkladu a použití hmotného práva ve výše vyloženém smyslu, protože nesouhlasí především se skutkovými zjištěními, k nimž ve věci dospěly soudy nižších stupňů, a s provedenými důkazy a jejich hodnocením. Jde zejména o výhrady obviněného ohledně znaleckého posudku Ing. Evy Klapuchové, přičemž tento důkaz byl proveden u hlavního líčení, jehož se sice obviněný nezúčastnil, ale jen z důvodu, že se k němu nedostavil bez řádné omluvy ve smyslu §202 odst. 3 tr. řádu, jak bylo výše vyloženo. Za této situace bylo možné přečíst k důkazu i písemný znalecký posudek Ing. Evy Klapuchové podle §211 odst. 5 věty první tr. řádu, a to i bez souhlasu obviněného, který se zde podle §211 odst. 1věty druhé a §211 odst. 5 věty druhé tr. řádu nevyžadoval. Navíc obviněný se mohl k tomuto důkazu v dalším průběhu hlavního líčení vyjádřit.
34. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, ten může být naplněn ve dvou variantách. Podle první z nich jde o případy, v nichž bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Druhá varianta je určena k nápravě vady spočívající v tom, že v řízení předcházejícím rozhodnutí soudu druhého stupně byl dán důvod dovolání obsažený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu, přesto soud druhého stupně rozhodl o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku, aniž odstranil takovou vadu.
35. Obviněný však ve svém dovolání nekonkretizuje, v čem spatřuje naplnění tohoto dovolacího důvodu, a ani Nejvyšší soud z napadeného rozhodnutí či řízení mu předcházejícího neshledal jeho existenci v kterékoli variantě. Jestliže v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí odvolacího soudu shledával dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jeho námitky mu neodpovídaly, a pokud dovozoval existenci dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. c) a d) tr. řádu, jde o námitky neopodstatněné, jak bylo vyloženo již výše.
V. Závěrečné shrnutí
36. Na podkladě všech popsaných skutečností dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný M. Z. podal proti rozsudku Městského soudu v Praze dovolání, které sice částečně vycházelo z námitek, jež lze do jisté míry podřadit pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. c) a d) tr. řádu, ale tyto námitky nebyly shledány opodstatněnými. Ostatní námitky obviněného pak neodpovídají uplatněným, ani žádným jiným důvodům dovolání. Nejvyšší soud proto odmítl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné, přičemž nepřezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí ani správnost řízení mu předcházejícího. Jde totiž o závěr, který lze učinit bez takové přezkumné činnosti pouze na podkladě spisu a obsahu dovolání, aniž by bylo třeba opatřovat další vyjádření dovolatele či ostatních stran trestního řízení nebo dokonce doplňovat řízení provedením důkazů podle §265r odst. 7 tr. řádu.
37. Podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu mohl Nejvyšší soud rozhodnout tímto způsobem o dovolání obviněného v neveřejném zasedání, proto tak učinil.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. řádu).
V Brně dne 24. 11. 2021
JUDr. František Púry, Ph.D.
předseda senátu