ECLI:CZ:NS:2021:5.TDO.87.2021.1
sp. zn. 5 Tdo 87/2021-1676
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 2. 2021 o dovolání, které podal obviněný L. V. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, s adresou pro doručování XY, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 7. 2020, sp. zn. 4 To 125/2020, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 5 T 103/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného L. V. odmítá.
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 28. 2. 2020, sp. zn. 5 T 103/2017, byl obviněný L. V. uznán vinným pod bodem I. jednak zločinem porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle §268 odst. 2, 4 písm. a), b) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce jen „tr. zákoník“), jednak zločinem neoprávněného podnikání podle §251 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákoníku, a pod bodem II. zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku. Za to a za další trestné činy mu byl podle §240 odst. 2 a §43 odst. 2 tr. zákoníku uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání 36 měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 60 měsíců. Zároveň mu bylo podle §82 odst. 2 tr. zákoníku uloženo, aby během zkušební doby podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu a prokuristy v obchodních společnostech a družstvech, včetně jejich zastupování na základě plné moci, na dobu 10 let. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zároveň zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 11. 10. 2018, sp. zn. 5 T 41/2016, který nabyl právní moci dne 3. 7. 2019, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala odvolání pouze státní zástupkyně v neprospěch obviněného, a to výlučně do výroku o trestu, neboť trest uložený obviněnému soudem prvního stupně považovala za nepřiměřeně mírný. O odvolání rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem ve veřejném zasedání konaném dne 13. 7. 2020 svým rozsudkem sp. zn. 4 To 125/2020 tak, že výrok o trestu v rozsudku soudu prvního stupně podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu zrušil a znovu sám rozhodl podle §259 odst. 3 tr. řádu následovně. Při nezměněném výroku o vině obviněného podle §268 odst. 4 a §43 odst. 2 tr. zákoníku odsoudil k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 4 let, pro jehož výkon obviněného podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Znovu též vyslovil, že podle §43 odst. 2 tr. zákoníku se zrušuje výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 11. 10. 2018, sp. zn. 5 T 41/2016, který nabyl právní moci dne 3. 7. 2019, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Jinak zůstal napadený rozsudek beze změny.
II. Dovolání obviněného
3. Proti uvedenému rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. c) a g) tr. řádu.
4. Pod dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. c) tr. řádu podřadil námitku, že v řízení byly podle něj závažným způsobem porušeny předpisy zajišťující právo obhajoby ve smyslu §2 odst. 13 tr. řádu, a to dokonce opakovaným způsobem. Základní vadu spatřoval v tom, že státní zástupkyně v obžalobě překvalifikovala jednání pod bodem I., které nadále považovala nejen za trestný čin neoprávněného podnikání jako policejní orgán v usnesení o zahájení trestního stíhání, ale též jako zločin porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle §268 odst. 2, 4 písm. a), b) tr. zákoníku, o čemž byl obviněný též informován dopisem státní zástupkyně. Nebyl tak dodržen postup uvedený v §176 odst. 2 tr. řádu, protože obviněný s takovou změnou nebyl seznámen před podáním obžaloby a neměl možnost navrhnout doplnění dokazování v přípravném řízení. Soud prvního stupně na to nereagoval vrácením věci k došetření, toto nenapravil ani soud odvolací při svém rozhodování ve věci. Tím byl obviněný zkracován na svých právech obhajoby.
5. Dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu obviněný spatřoval v tom, že napadené rozhodnutí podle něj spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Pod tento dovolací důvod obviněný podřadil námitky směřující proti procesu dokazování a utváření skutkových zjištění v řízení před soudy nižších stupňů. Soud prvního stupně v hlavním líčení konaném v nepřítomnosti obviněného bez jeho osobního výslovného souhlasu, který nemůže být nahrazen souhlasným stanoviskem jeho obhájce, přečetl podle §211 odst. 6 tr. řádu, ač tam uvedené podmínky nebyly splněny, úřední záznamy o podaných vysvětleních dalších osob a z nich též vycházel při utváření skutkových zjištění. Soud druhého stupně tuto vadu nenapravil, sám pak nepřípustně „masivně“ doplnil dokazování, čímž nahrazoval činnost soudu prvního stupně.
6. Z uvedených důvodů a z důvodu porušení práva na spravedlivý proces obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil oba rozsudky soudů nižších stupňů a věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí soudu prvního stupně.
III. Vyjádření k dovolání
7. Dovolání obviněného bylo zasláno k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci, který se k němu vyjádřil prostřednictvím státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství.
8. Státní zástupce připomněl, že v dané věci proti rozsudku soudu prvního stupně podala odvolání pouze státní zástupkyně, a to do výroku o trestu a v neprospěch obviněného. Tím byl vymezen rozsah přezkumné činnosti odvolacího soudu, který se výrokem o vině vůbec nemohl zabývat a zabýval se výlučně výrokem o trestu. Pokud tedy obviněný svým dovoláním brojil proti rozsudku soudu druhého stupně, současně napadal i výrok o vině v rozsudku soudu prvního stupně, nepodával jej proti rozhodnutí učiněném ve druhém stupni, v tomto směru je tak jeho dovolání nepřípustné, neboť není možno jím nahrazovat řádný opravný prostředek, který obviněný nepodal.
9. Navíc konkrétní námitky vznesené obviněným ani uplatněným dovolacím důvodům neodpovídají. Dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. c) tr. řádu spočívá v tom, že obviněný v řízení v rozporu se zákonem neměl obhájce. Pak ovšem zpochybňoval procesní postup státní zástupkyně při vyrozumění o změně právní kvalifikace a nikoli to, že by obhájce neměl. Kromě toho je námitka takového pochybení státní zástupkyně po nařízení hlavního líčení bezpředmětná, protože obviněnému nic nebránilo vznášet návrhy na doplnění dokazování během hlavního líčení, v němž obviněný má nejširší možnosti plně uplatnit své právo na obhajobu. Z tohoto úhlu pohledu je třeba též nazírat na právo na spravedlivý proces, které se váže k řízení jako celku. Na právu navrhovat důkazy tak obviněný ve skutečnosti zkrácen nebyl.
10. Pokud jde o námitky vztahující se ke čtení úředních záznamů o podaných vysvětleních soudem prvního stupně podřazené pod dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, považoval je státní zástupce za námitky nepřípustné, jak uvedl shora, nadto jde o námitky nesprávné aplikace procesního a nikoli hmotného práva. Proto by uplatněnému dovolacímu důvodu beztak neodpovídaly. Státní zástupce též připomněl, že se obviněný k tomu, co mu bylo kladeno za vinu, doznal, neměl v řízení před soudem prvního stupně žádných námitek proti skutkové větě petitu obžaloby, stejně tak nebrojil ani proti právnímu posouzení žalovaných skutků, tyto námitky nevznesl ani v odvolání, které, ač byl po celou dobu zastoupen obhájcem, nepodal, ale vlastně je nevznesl ani v dovolání. Na právu na obhajobu tak nebyl zkrácen.
11. Dále nad rámec dovolání podaného obviněným rozvedl státní zástupce úvahu, že proti rozsudku soudu druhého stupně by obviněný mohl hmotněprávní námitky vznášet vlastně jen v rámci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, avšak žádné takové námitky vztahující se k výroku o trestu, kterým jediným se odvolací soud zabýval, obviněný neučinil. Také se státní zástupce vypořádal s námitkou obviněného o „masivním“ doplnění dokazování, které se týkalo výlučně výroku o trestu.
12. Protože dovolání obviněného je podle státního zástupce zčásti nepřípustné a ve zbylé části neodpovídá žádnému dovolacímu důvodu, navrhl je odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu. Zároveň vyslovil souhlas i s jiným než navrženým rozhodnutím v neveřejném zasedání.
13. Vyjádření státního zástupce bylo zasláno k replice obviněnému, který tohoto práva nevyužil.
IV. Posouzení přípustnosti a důvodnosti dovolání
14. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že dovolání podal obviněný jako osoba k tomu oprávněná prostřednictvím svého obhájce ve smyslu §265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu, v zákonem stanoveném místě a lhůtě podle §265e odst. 1, 2 tr. řádu a že splňuje náležitosti zákonem stanovené v §265f odst. 1 tr. řádu.
15. Lze však souhlasit se státním zástupcem, že námitky obviněného jsou z převážné části nepřípustné, neboť obviněný napadal svým dovoláním sice rozsudek soudu druhého stupně, tedy rozhodnutí soudu ve věci samé, které bylo učiněno ve druhém stupni a zákon to připouští - §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu. Nicméně je skutečně třeba upozornit, že tento odvolací soud rozhodoval výlučně z podnětu státní zástupkyně, která podala odvolání toliko do výroku o trestu v neprospěch obviněného, a proto se odvolací soud vzhledem k omezení revizního principu vyplývajícího z §254 odst. 1, 2 tr. řádu mohl zabývat výlučně výrokem o trestu a nikoli výrokem o vině (nebyly pro takový postup dány ani výjimečné podmínky uvedené v §254 odst. 2 tr. řádu). Žádnou z uplatněných námitek, které obviněný podřazoval především pod dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jimiž brojil proti výroku o vině (a to vlastně aniž by to takto pregnantně označil), však obviněný nevznesl v řádném opravném prostředku, odvolání, které vůbec nevyužil (stejně tak jej v tomto rozsahu nevyužila ani státní zástupkyně). Ve skutečnosti tak obviněný svým mimořádným opravným prostředkem, dovoláním, napadal rozsudek soudu prvního stupně a proces jemu předcházející, aniž by využil k vlastním výhradám určený řádný opravný prostředek, odvolání. Připuštění takového postupu by ovšem vůbec neodpovídalo dovolání jako mimořádného opravného prostředku. Jediným skutečným důvodem, proč tak obviněný učinil, bylo rozhodnutí odvolacího soudu v neprospěch obviněného ve výroku o trestu, který byl významně zpřísněn. Obviněný svými námitkami ovšem vůbec nebrojil proti nesprávnosti postupu odvolacího soudu, resp. proti nesprávnosti jeho rozhodnutí o trestu. Jak též správně poukázal státní zástupce, výrok o trestu z hlediska hmotněprávního by obviněný mohl dovolání napadat jen z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, tj. že byl uložen nezákonný druh trestu anebo sice zákonný druh trestu, ovšem v nezákonné výměře. Jen výjimečně lze výrok o trestu napadnout v rámci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (například byl-li uložen souhrnný trest, aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny zákonné podmínky uvedené v §43 odst. 2 tr. zákoníku, tedy aniž šlo o vícečinný souběh dvou či více trestných činů) – viz k tomu rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr. a zpráva o analýze a vyhodnocení účinnosti novely trestního řádu č. 265/2001 Sb. ve vztahu k soudnímu řízení publikovaná pod č. 36/2004 Sb. rozh. tr. Z posledně citovaného materiálu pak též jednoznačně vyplývá, že „ Nejvyšší soud důsledně trvá na požadavku, aby nejen napadené rozhodnutí jako celek bylo podrobeno řádnému opravnému řízení, ale aby takovému přezkumu na podkladě řádného opravného prostředku byl podroben i ten výrok, jenž je konkrétně napaden podaným dovoláním (tento závěr je obsažen v již uvedeném rozhodnutí publikovaném pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). S tímto právním názorem se rovněž ztotožnil i Ústavní soud (např. v usnesení ze dne 18. 11. 2003, sp. zn. I. ÚS 660/02). “
16. Nemohl-li tedy rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o vině přezkoumat soud odvolací, protože proti tomuto výroku strany nebrojily řádným opravným prostředkem, odvoláním, tím spíše jej nelze napadat, a to ani prostřednictvím dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, v řízení dovolacím, v němž se přezkoumává rozhodnutí ve věci samé učiněné soudem druhého stupně (viz §265a odst. 1 tr. řádu). Žádnou z obviněným namítaných vad tak ve skutečnosti nebyl oprávněn soud druhého stupně ani přezkoumat, neboť obviněný v dovolání vytýkal vlastně ryze vady procesu předcházející vynesení rozsudku soudu prvního stupně, jednak vady postupu soudu prvního stupně (šlo-li o nesplnění podmínek §211 odst. 6 tr. řádu pro přečtení úředních záznamů o podaných vysvětleních), jednak vady postupu státního zástupce v přípravném řízení (neumožnění vznést návrhy na doplnění dokazování po změně právní kvalifikace skutku státním zástupcem). Nadto obviněný ani proti procesu dokazování a utváření skutkových zjištění v řízení před soudem prvního stupně žádné námitky nevznášel, kdyby řízení skončilo tak, že rozsudek soudu prvního stupně se zcela stejným výrokem o vině, ale jiným výrokem o trestu, by nabyl právní moci, obviněný by zjevně byl s takovým výsledkem spokojen. Nynějším dovoláním tak jen chce uplatněním jakékoliv argumentace zvrátit pro něj nepříznivý výsledek řízení u soudu odvolacího, který jen k odvolání státní zástupkyně zpřísnil trest uložený obviněnému. K tomu ale zvolené dovolací důvody ve spojitosti s jejich konkrétním naplněním výhradami uvedenými v dovolání obviněného nemohou vést.
17. Lze tak uzavřít, že obviněným uplatněné důvody ve skutečnosti směřují proti tomu výroku rozsudku soudu prvního stupně, který nebyl předmětem odvolacího řízení, jímž se odvolací soud vůbec nezabýval a ohledně nějž žádné rozhodnutí nečinil. Nad rámec uvedeného lze ještě konstatovat, že obviněný vznášel námitky ryze procesního charakteru, žádnou námitku o chybné aplikaci hmotného práva v daném případě ani nevznesl, tedy obsahově žádná z obviněným uplatněným námitek dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu ani neodpovídá.
18. Jde-li o námitky obviněným podřazené pod dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. c) tr. řádu, ani v tomto případě obviněným uplatněné námitky mu neodpovídají. Obviněný sice nejprve správně uvedl, že o tento dovolací důvod jde, pokud obviněný v řízení neměl obhájce, ač ho podle zákona mít musel, pak vzápětí přiznal, že takového vážného procesního pochybení se orgány dosud v trestním řízení činné nedopustily, neboť obviněný po celou dobu obhájce měl (o důvod nutné obhajoby skutečně šlo podle §36 odst. 3 tr. řádu). Naplnění tohoto důvodu pak obviněný spatřoval v porušení práva na obhajobu, neboť mu nebylo umožněno učinit návrhy na doplnění dokazování po seznámení se spisem a oznámení ze strany státního zástupce o změně právní kvalifikace. Předně je třeba uvést, že takové pochybení nemůže uvedený dovolací důvod naplnit, protože jeho znění vůbec neodpovídá, vůbec nejde o případ, kdy obviněný i přes důvod nutné obhajoby obhájce nemá. Je třeba upozornit, že dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z taxativně vymezených důvodů v §265b odst. l písm. a) až l) tr. řádu, resp. v §265b odst. 2 tr. řádu. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele takovému důvodu také svým obsahem odpovídaly, tak tomu ovšem v daném případě vůbec nebylo. Dovolací řízení slouží k nápravě jen některých taxativně vymezených závažných procesních vad, mezi něž ovšem obviněným uvedená pochybení nepatří.
19. Nadto je možno souhlasit i se státním zástupcem, že nikoli každé pochybení přípravného řízení činí nezákonným následné řízení před soudem. Dodatečně detekovaná chyba v postupu orgánů činných v přípravném řízení při seznámení obviněného se spisem a neumožnění obviněnému navrhnout doplnění dokazování ještě v přípravném řízení rozhodně nezakládá nezákonnost celého dalšího řízení před soudem, protože zde může k nápravě dojít, ať již jde o nahlédnutí do spisu, nebo navržení doplnění dokazování, což bylo obviněnému po celou dobu řízení před soudem umožněno. Před skončením dokazování v hlavním líčení byl obviněný, resp. jeho obhájce, navíc výslovně dotazován na návrhy na doplnění dokazování. Z celkového pohledu na dané trestní řízení tak skutečně k porušení „fair“ procesu nedošlo. V tomto směru lze odkázat nejen na odbornou literaturu, ale též na judikaturu (srov. k tomu zejména usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2008, sp. zn. III. ÚS 1537/07, publikované ve svazku 50 pod č. 7/2008 na str. 435 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
20. Ani v tomto směru tak Nejvyšší soud z podnětu dovolání obviněného neshledal důvod pro kasační zásah, jak obviněný navrhoval.
V. Závěrečné shrnutí
21. Protože obviněným uplatněné námitky v jím podaném dovolání byly zčásti nepřípustné, pokud směřovaly proti výroku o vině obsaženému v rozsudku soudu prvního stupně, který nebyl předmětem odvolacího řízení, zčásti pak neodpovídaly uplatněným ani žádným jiným dovolacím důvodům, Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl dovolání obviněného L. V. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu, aniž by podle §265i odst. 3 tr. řádu přezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí nebo jemu předcházejícího řízení. Protože Nejvyšší soud rozhodl o odmítnutí dovolání podle §265i tr. řádu, mohl tak učinit v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. 2. 2021
JUDr. Bc. Jiří Říha, Ph.D.
předseda senátu