ECLI:CZ:NS:2021:6.TDO.1098.2021.1
sp. zn. 6 Tdo 1098/2021-1119
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 10. 2021 o dovolání, které podal obviněný M. F. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 3. 6. 2021, č. j. 11 To 134/2021-1076, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 10 T 83/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 29. 3. 2021, č. j. 10 T 83/2020-1036 , byl M. F. (dále „obviněný“ či „dovolatel“) uznán vinným přečinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustil způsobem specifikovaným ve výroku rozsudku.
2. Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle §240 odst. 1 tr. zákoníku za použití §67 odst. 1 tr. zákoníku a §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výměře šedesáti denních sazeb po 500 Kč, tedy 30 000 Kč. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku byl dále odsouzen k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu spravování interních záležitostí obchodních společností a družstev v rámci plnění povinností zaměstnavatele vůči orgánům veřejné moci na dobu pěti roků.
3. Podle §226 písm. e) tr. ř. byl obviněný zproštěn obžaloby pro skutek popsaný ve výroku rozsudku, jelikož trestnost činu zanikla.
4. O odvolání obviněného a státního zástupce proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 3. 6. 2021, č. j. 11 To 134/2021-1076 , jímž podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ohledně obviněného M. F. ve výroku o trestu. Podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného odsoudil za jeho rozsudkem nezměněný trestný čin, tj. přečin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1 tr. zákoníku a za sbíhající se přečin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1 tr. zákoníku, pro který byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 21. 9. 2018, č. j. 1 T 6/2018-457 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 13. 6. 2019, č. j. 11 To 334/2018-562 podle §240 odst. 1 tr. zákoníku a §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců. Podle §84 tr. zákoníku a §85 odst. 1 tr. zákoníku obviněnému výkon uloženého trestu podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání tří let a zároveň nad ním stanovil dohled. Podle §85 odst. 2 tr. zákoníku obviněnému uložil povinnost, aby v průběhu zkušební doby podle svých sil uhradil škodu, kterou přečinem způsobil. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku obviněnému uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu spravování interních záležitostí obchodních společností a družstev v rámci plnění povinností zaměstnavatele vůči orgánům veřejné moci na dobu tří let.
5. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku současně zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 21. 9. 2018, č. j. 1 T 6/2018-457 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 13. 6. 2019, č. j. 11 To 334/2018-562, jakož i všechna rozhodnutí na výrok o trestu obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
6. Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Ing. Jana Šeldera dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť napadené rozhodnutí má spočívat na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
7. Přestože obviněný ve svém dovolání uvedl, že svůj mimořádný opravný prostředek zaměřuje proti výroku o vině i trestu, vlastní dovolací argumentace se vztahuje toliko k výroku o trestu. Plyne z ní, že nesouhlasí s uloženým souhrnným trestem, neboť jej považuje za nepřiměřený, přičemž v této souvislosti zmiňuje svoji spolupráci se soudem prvního stupně a uhrazení závazků společnosti. Podle něj by zcela dostatečně splnilo účel trestu i uložení samotného peněžitého trestu, který byl původně uložen nalézacím soudem. Zohledněno mělo být, že požádal nalézací soud o sdělení platebních údajů k peněžitému trestu, aby jej mohl uhradit ještě před nabytím právní moci odsuzujícího rozsudku. Uložení trestu odnětí svobody příliš zasahuje do jeho osobní sféry. Jeho koníčkem a částečně obživou je myslivectví a kvůli podmíněnému trestu odnětí svobody nebude moci být držitelem zbrojního průkazu. Dále obviněný podotýká, že působí jako lektor a zkušební komisař pro uchazeče o první lovecký lístek a myslivecké hospodáře, kdy mu i tato činnost bude kvůli uloženému trestu odnětí svobody zapovězena v důsledku záznamu v Rejstříku trestů.
8. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí soudu druhého stupně včetně rozsudku soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu projednání, nebo aby zrušil rozhodnutí soudu druhého stupně a potvrdil rozhodnutí soudu nalézacího jako věcně správné.
9. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která po shrnutí jeho obsahu sdělila, že dovolání obviněného považuje za přípustné pouze v části, v níž brojí proti výroku o trestu. Připomenula, že podle §265a odst. 1 tr. ř. lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Jestliže odvolání bylo podáno pouze proti výroku o trestu soudu prvního stupně a odvolací soud podle §254 odst. 1 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost pouze tohoto oddělitelného výroku rozsudku, jakož i správnost postupu řízení, kterému předcházelo, může dovolatel napadnout dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu pouze v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud oprávněn přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně. Směřuje-li přesto dovolání proti výroku, který odvolací soud nepřezkoumával podle §254 odst. 1 tr. ř. a neměl povinnost je přezkoumávat ani podle §254 odst. 2, 3 tr. ř., musí být takové dovolání jako nepřípustné odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. (viz rozhodnutí publikované pod č. 20/2004 Sb. rozh. tr.).
10. V posuzované trestní věci bylo proti rozsudku Okresního soudu v Benešově podáno odvolání jak státním zástupcem, tak také i obviněným, a to výslovně pouze do výroku o trestu. To koresponduje s tím, že obviněný trestnou činnost nepopíral, doznal se k ní a po poučení v hlavním líčení ve smyslu §206c odst. 1 tr. ř. prohlásil svou vinu a souhlasil s užitou právní kvalifikací. Krajský soud v Praze se ve svém rozsudku tudíž zabýval napadeným rozsudkem soudu prvního stupně pouze v rozsahu podaného odvolání. Z rozsudku odvolacího soudu je zřejmé, že důvody k rozšíření rozsahu přezkumu podle §254 odst. 2 tr. ř. neshledal. Důvod k přezkoumání výroku o vině odvolací soud v posuzované trestní věci neměl zejména proto, že v ní došlo v řízení před soudem prvního stupně k postupu podle §206c odst. 1 tr. ř., neboť obviněný po poučení podle §206a odst. 1 tr. ř. prohlásil podle §206c odst. 1 tr. ř., že je vinný spácháním skutku tak, jak je popsán v obžalobě a že souhlasí s právní kvalifikací uvedenou v obžalobě. Uvedený postup má dopady i v rovině trestání [§39 odst. 1 a §41 písm. l) a m) tr. zákoníku]. Prohlášení viny, pokud je soud přijme, je charakterizováno především dvěma momenty, a to jednak stanovením specifického procesního postupu jeho přijetí a jednak jeho nevratností. První je proveden zejména v ustanovení §206a odst. 1 a §206c odst. 3, 4 a 5 tr. ř., která stanoví povinnost zvláštního poučení a po projevu prohlášení viny rozhodnutí soudu o něm. Nevratnost potom vyplývá z §206c odst. 7 tr. ř., podle něhož prohlášení viny nelze odvolat a skutečnosti v něm uvedené nelze napadat opravným prostředkem, a to ať již řádným tak i mimořádným. Byť zákon stanoví určité podmínky přijetí prohlášení viny, zpětné hodnocení obsahu prohlášení zákon vylučuje.
11. Poté, co soud prvního stupně přijal prohlášení viny dovolatele u skutku uvedeného v obžalobě (v rozsahu uznání viny) a současně i souhlas s použitou právní kvalifikací, nemohl proti těmto skutečnostem podat opravný prostředek, ale pouze do skutečností ostatních, než na které se vztahovalo jeho prohlášení viny. To obviněný také učinil, pokud podal odvolání proti výroku o trestu. Zmíněné omezení pak platí i pro dovolací řízení, a tedy pro dovolání obviněného, pokud jde, byť o blíže neupřesněné, výhrady proti výroku o vině. V této části je z tohoto důvodu nepřípustné.
12. Obviněný však své dovolání zaměřil také proti výroku o trestu, má za to, že byl potrestán přísně. Námitku o přísnosti uloženého trestu uplatnil v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V návaznosti na vyložení obsahového zaměření tohoto důvodu dovolání, po zmínění skutečností, které lze na jeho podkladě či na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. uplatňovat v případě napadení výroku o trestu, včetně připomenutí možnosti výjimečného zásahu Nejvyššího soudu do výroku o trestu v případě, že by byl v tak extrémním rozporu s povahou a závažností trestného činu a s dalšími relevantními hledisky a v důsledku toho i neslučitelný s ústavním principem proporcionality trestní represe (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016 sp. zn. 8 Tdo 1561/2016), státní zástupkyně uvedla, že trest obviněnému uložený netrpí žádným ústavním deficitem.
13. Protože v části, v níž – byť nekonkrétně – obviněný napadl výrok o vině, jde o dovolání nepřípustné, a v části, v níž na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. napadl výrok o trestu, jde o dovolání, které bylo podáno z jiného důvodu, než byl uveden v §265b tr. ř., navrhla státní zástupkyně, aby dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Současně navrhla, aby takto rozhodl v neveřejném zasedání, a to i v případě vydání jiného než navrhovaného rozhodnutí [§265r odst. 2 písm. c) tr. ř.].
III.
Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování
14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., avšak toliko v části, jímž obviněný napadl výrok o trestu. K otázce nepřípustnosti dovolání v části napadající výrok o vině se zcela dostačujícím způsobem vyjádřila státní zástupkyně, na jejíž vývody lze zcela odkázat. Nejvyšší soud neshledává potřebným, aby toliko jinými slovy vyložil to, co s oporou o zákonnou úpravu a ustálenou judikaturu tato správně uvedla. Dovolací soud dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
15. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvod.
16. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů.
17. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
18. Ohledně námitek obviněného, které podřadil pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , je nutno konstatovat, že tyto nejsou s to naplnil zmíněný dovolací důvod ani jiný z taxativně vymezených důvodů dovolání.
19. Poukázal-li obviněný ve svém dovolání na to, že mu byl uložen nepřiměřený trest, pak považuje Nejvyšší soud za nutné k této námitce ve stručnosti uvést pouze následující. Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §38 až 39 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz rozhodnutí publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Dovolatel sice uložení souhrnného trestu zmiňuje, ovšem pouze v té souvislosti, že nesouhlasí s tím, že bylo přiměřené uložit mu trest odnětí svobody (byť podmíněně odložený). Jinak v tomto směru neposkytuje žádné námitky.
20. Jak již bylo shora naznačeno, veškerá argumentace obviněného spočívá pouze v tom, že soudu druhého stupně vytýká nedostatečné zohlednění skutečností, které vyznívají v jeho prospěch. I pakliže by obviněný brojil proti napadenému rozhodnutí skrze uplatnění shora zmíněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., nebylo by možné mu vyhovět. Byl mu totiž uložen trest odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na dobu tří let spolu s trestem zákazu činnosti specifikovaným ve výroku rozsudku odvolacího soudu. Uvedené druhy trestů jsou přitom zákonem přípustné a vyměřené v rámci zákonných mantinelů. Nadto se odvolací soud zabýval i ostatními hledisky rozhodnými pro úvahu o druhu a výměře trestu v bodě 7. jeho rozsudku. Nejvyšší soud tedy musí uzavřít, že námitky obviněného jsou zcela nepřípadné, a to i v jejich širší hypotetické rovině.
21. Dodat lze, že výše vyložený výklad obsahového zaměření zmíněných dovolacích důvodů sdílí i Ústavní soud. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. považuje Nejvyšší soud za vhodné připomenou stále přiměřeně aplikovatelné usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. III. ÚS 2866/07, v němž označený soud uvedl, že „ s odkazem na uvedený dovolací důvod lze napadat toliko pochybení soudu týkající se druhu a výměry uloženého trestu v jasně vymezených intencích, tzn. druh trestu musí být podle zákona nepřípustný anebo trest byl uložen mimo hranice příslušné trestní sazby, ať již nezákonným překročením její horní hranice, či nedůvodným prolomením její dolní hranice. […] S poukazem na citovaný dovolací důvod se […] nelze domáhat zrušení napadeného rozhodnutí pouze pro nepřiměřenou přísnost uloženého trestu, a to ani za situace, kdyby výrokem o trestu nebyla důsledně respektována ustanovení §23 odst. 1 tr. zák. a §31 odst. 1, 2 tr. zák., která definují účel trestu a stanoví obecné zásady pro jeho ukládání. “
V.
Způsob rozhodnutí
22. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že ten ve svém dovolání uplatnil pouze námitky, které se s uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. věcně rozešly. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o celém dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Podle něj Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b .
23. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. 10. 2021
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu