ECLI:CZ:NS:2021:6.TDO.1256.2020.1
sp. zn. 6 Tdo 1256/2020- 259
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl ve veřejném zasedání konaném dne 20. 4. 2021 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Vladimíra Veselého a soudců JUDr. Ivo Kouřila a Mgr. Pavla Götha o dovolání, které podal obviněný V. K. , nar. XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Jiřice, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 8. 2020, sp. zn. 7 To 245/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 30 T 80/2020, takto:
I. Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se k dovolání obviněného zrušují usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 8. 2020, sp. zn. 7 To 245/2020, a jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 29. 6. 2020, sp. zn. 30 T 80/2020, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Podle §265m odst. 1 tr. ř. se znovu rozhoduje tak, že
obviněný V. K. ,
nar. XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Jiřice,
je vinen, že
1) dne 25. 4. 2020 v době okolo 19:45 hodin v Praze 5, XY, v prodejně poškozené společnosti Albert Česká republika, s. r. o., IČ: 440 12 373, se sídlem Praha 5, Radlická 520/117, vzal z volného prodeje 2 ks rumu značky Božkov originál v celkové hodnotě 320 Kč, a to tak, že se postavil zády k prodejnímu regálu s alkoholem, ze kterého pravou rukou postupně lahve rumu odebral, tyto si vložil pod svoji bundu, a poté toto zboží pronesl bez zaplacení přes pokladní linii, kde byl následně pracovníkem bezpečnostní služby zastaven a předán přivolané policejní hlídce, přičemž zboží bylo nepoškozeno vráceno do prodeje,
a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl odsouzen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 28. 3. 2017 sp. zn. 29 T 32/2017, v právní moci dne 15. 6. 2017, mimo jiné pro přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, k trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a který vykonal dne 27. 11. 2018,
2) od přesně nezjištěné doby, nejméně však v tutéž dobu a na tomtéž místě, jak je uvedeno v bodě 1) neoprávněně pobýval na území hlavního města Prahy, přestože si byl vědom odsouzení trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 26. 5. 2014 sp. zn. 33 T 94/2014, který nabyl právní moci dne 25. 7. 2014, k trestu zákazu pobytu na území hlavního města Prahy na dobu 3 let, jenž dosud nevykonal z důvodu výkonu trestů odnětí svobody v období od 20. 8. 2014 do 17. 3. 2015, od 20. 6. 2015 do 20. 10. 2016, a od 28. 2. 2017 do 27. 11. 2018,
tedy ad 1) přisvojil si cizí věc tím, že se jí zmocnil, a byl za takový čin v posledních třech letech potrestán,
ad 2) mařil výkon rozhodnutí soudu tím, že se bez povolení a bez vážného důvodu zdržoval v místě, na které se vztahoval trest zákazu pobytu,
tím spáchal
ad 1) přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku,
ad 2) přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku,
a odsuzuje se za to
podle §205 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 14 (čtrnácti) měsíců.
Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku se pro výkon uloženého trestu zařazuje do věznice s ostrahou.
Odůvodnění:
I.
Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 29. 6. 2020, sp. zn. 30 T 80/2020, byl obviněný V. K. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným zločinem krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, kterých se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tak, že
dne 25. 4. 2020 v době okolo 19:45 hodin v Praze 5, XY, v prodejně poškozené společnosti Albert Česká republika, s. r. o., IČ: 440 12 373, se sídlem Praha 5, Radlická 520/117, vzal z volného prodeje 2 ks rumu značky Božkov originál v celkové hodnotě 320 Kč, a to tak, že se postavil zády k prodejnímu regálu s alkoholem, ze kterého pravou rukou postupně lahve rumu odebral, tyto si vložil pod svoji bundu, a poté toto zboží pronesl bez zaplacení přes pokladní linii, kde byl následně pracovníkem bezpečnostní služby zastaven a následně předán přivolané policejní hlídce, přičemž zboží bylo nepoškozeno vráceno do prodeje, a tohoto jednání se dopustil přesto, že si byl vědom odsouzení z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 28. 3. 2017 sp. zn. 29 T 32/2017, v právní moci dne 15. 6. 2017, mimo jiné pro přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, k trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a který vykonal dne 27. 11. 2018, a tohoto jednání se dále dopustil v době nouzového stavu, vyhlášeného na území České republiky usnesením vlády České republiky číslo 194 ze dne 12. 3. 2020, který byl usnesením vlády České republiky číslo 396 ze dne 9. 4. 2020 prodloužen do 30. 4. 2020, a zároveň v tutéž dobu a na tomtéž místě neoprávněně pobýval na území Hlavního města Prahy, přestože si byl vědom odsouzení z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 26. 5. 2014 sp. zn. 33 T 94/2014, v právní moci dne 25. 7. 2014, k trestu zákazu pobytu na území hlavního města Prahy na dobu 3 let, který dosud nevykonal z důvodu výkonu trestů odnětí svobody v období od 20. 8. 2014 do 17. 3. 2015, od 20. 6. 2015 do 20. 10. 2016, a od 28. 2. 2017 do 27. 11. 2018.
2. Za toto jednání byl obviněný podle §205 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 24 měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
3. Proti shora uvedenému rozsudku podal obviněný odvolání, které bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 11. 8. 2020, sp. zn. 7 To 245/2020, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání opřené o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. U trestného činu krádeže (jehož spáchání z hlediska odcizení specifikovaných věcí popsaným způsobem výslovně nijak skutkově nerozporoval) měl za to, že skutek měl být kvalifikován toliko podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, nikoli již podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Nebylo zdůvodněno, proč by uvedená kvalifikovaná skutková podstata měla být aplikována na nouzový stav, který je výslovně zmiňován v jiných ustanoveních trestního zákoníku (§247, §372 a §384), avšak v případě trestného činu krádeže podle §205 tr. zákoníku tak zákonodárce neučinil. I s ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe a ultima ratio bylo nutné vážit, zda spácháním činu došlo k ohrožení hodnot, které nouzový stav primárně chrání, resp. zda čin vykazuje vyšší společenskou nebezpečnost. Obviněný přitom např. neodcizil zdravotnické pomůcky ani se nedopustil jednání srovnatelného s rabováním nezajištěného majetku při povodních apod. Aplikace kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku má i podle odborné literatury a odborné veřejnosti nastupovat pouze v případech, kdy pachatel zneužije a využije krizové situace. V tomto ohledu obviněný vyjádřil nesouhlas se závěry soudů obou stupňů. Měl za to, že neohrozil zájmy chráněné nouzovým stavem, ani nijak dané situace nezneužil, když odcizil dvě láhve rumu během standardního provozu supermarketu. Setrval na tom, že o vyhlášení nouzového stavu ani nevěděl, pouze zpozoroval nošení roušek, což ovšem není to stejné. V tomto ohledu spatřoval i extrémní nesoulad skutkových zjištění s provedenými důkazy. Vyhlášení nouzového stavu mu nebylo známo, natož pak zvýšená trestní sazba za krádež, které by se s takovým vědomím nedopustil. Roušku nosil pouze na základě informací o řádění nějakého viru, nikoli o nouzovém stavu. Obsáhle a podrobně pak citoval pasáže odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně i soudu odvolacího a s těmito vyjádřil nesouhlas. Jeho vědomí o vyhlášení nouzového stavu nebylo předmětem dokazování, obviněný neměl přístup k informacím, maximálně jednal v omluvitelném omylu a nebylo možné u něj aplikovat ani ustanovení trestního zákoníku o nedbalostním zavinění.
5. K přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku ve shodě s odvolacími námitkami obviněný zopakoval, že před cestou do Prahy se informoval u B., policisty Obvodního oddělení Policie České republiky (dále jen „Policie ČR“) v Lounech, o trvání trestu zákazu pobytu a bylo mu výslovně sděleno, že takový trest mu neběží. V právních textech se obviněný špatně orientuje, proto se rozhodl pro tuto konzultaci. I v tomto případě jednal v omluvitelném omylu, neboť se domníval, že zákaz pobytu již nemá a vycházel z presumpce správnosti jednání orgánů veřejné moci, popř. se jednání mohl dopustit nedbalostním zaviněním podle §16 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Pak ovšem nelze přijmout závěr o jeho úmyslném zavinění (byť ve formě úmyslu nepřímého) a o odsouzení tímto přečinem podle rozsudku nalézacího soudu.
6. Vzhledem k výše uvedenému obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud „s ohledem na naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. napadené rozhodnutí odvolacího soudu i rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil“.
7. Dovolání bylo podáním ze dne 30. 11. 2020 doplněno poukazem na rozhodnutí jiného odvolacího soudu – Krajského soudu v Plzni rozsudkem ze dne 25. 8. 2020, sp. zn. 9 To 208/2020, který ve věci vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 1 T 47/2020 rozhodl způsobem, jehož se dovolatel domáhal. Zároveň podrobně citoval pasáže odůvodnění komparovaného rozhodnutí svědčící o tom, že Krajský soud v Plzni zejména akcentoval absenci nouzového stavu mezi zákonnými znaky řešeného zločinu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, pojal nouzový stav pouze jako legislativní rámec pro operativnější postup vlády v boji s koronavirem, nikoli jako stav srovnatelný s ohrožením státu, s živelnou událostí či vyhlášením válečného stavu, neshledal rozdíl ve společenské škodlivosti krádeží spáchaných před a po vyhlášení nouzového stavu atd.
8. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) ve vyjádření k dovolání po rekapitulaci rozhodnutí soudů nižších stupňů, obsahu dovolání obviněného a podstaty důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedla, že s totožnými námitkami se vypořádal již odvolací soud. Pandemie vysoce nakažlivého koronaviru a nemoci Covid-19, kvůli níž byl v České republice vyhlášen nouzový stav, nepochybně situací ohrožující zdraví a životy lidí je. Cílem nouzového stavu bylo mj. zajistit dostupnost lékařské péče, zpomalit rychlost šíření nákazy a zabránit kolapsu zdravotního systému. Přijatá opatření se mj. týkala omezení volného pohybu či dodržování bezpečné vzdálenosti. Činnost policejních orgánů i pracovníků ostrahy musela být zaměřena na dodržování opatření k ochraně života a zdraví obyvatel. Vyšší míra závažnosti jednání obviněného se odvíjela mj. od zneužití strachu běžných obyvatel, kteří byli koncentrováni na ochranu zdraví a menší ostražitost věnovali zabezpečení majetku. Jeho tvrzení, že situace vyvolané pandemií nezneužil, tak zjevně postrádá opodstatnění. Byť je osobou bez domova, musel mít povědomí o mimořádné situaci, že existuje povinnost nosit ochranné prostředky, že je omezena svoboda pohybu, ekonomická činnost (uzavřené provozovny), turistický ruch – to vše na území hlavního města Prahy. Sám připustil, že si byl vědom povinnosti nosit roušku, věděl o mimořádném režimu fungování prodejen, přesto se svého jednání dopustil.
9. Rovněž námitky dovolatele stran přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku považovala státní zástupkyně za zjevně neopodstatněné. Obviněný byl výslovně upozorněn přípisem soudu doručeným do věznice, že po dobu výkonu trestu odnětí svobody trest zákazu pobytu nevykonává. I vzhledem k předchozím dvaceti odsouzením obviněného je zřejmé jeho vědomí o tom, že jedině soud může poskytnout relevantní informace o průběhu uloženého trestu.
10. Ze shora uvedených důvodů státní zástupkyně dovolání navrhla jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout, a to v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyslovila souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí.
11. Na vyjádření státní zástupkyně reagoval obviněný prostřednictvím obhájce replikou ze dne 2. 12. 2020. Doplnil, že i státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství se dopouští spekulací o vědomí obviněného, že na území státu panuje mimořádná situace. O tom, že by se změnil právní režim na území České republiky, obviněný informován nebyl a takovou skutečnost jako osoba bez domova a bez přístupu k médiím ani nemohl zpozorovat. Výkon trestu zákazu pobytu zajišťuje policejní orgán a po obviněném nelze požadovat, aby v každé takové záležitosti, kterou řešil, zatěžoval soud. Setrval pak na názoru, že mu nelze přičítat úmyslné zavinění. Náhled státní zástupkyně na situaci ohrožení koronavirem obviněný odmítl a opakovaně poukázal na rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ve věci vedené pod. sp. zn. 9 To 208/2020. Kvalifikovaná skutková podstata trestného činu krádeže není opírána o zmíněnou pandemii, nýbrž o nouzový stav. I kdyby tomu však bylo, dosavadní známý průběh pandemie nenasvědčuje, že by šlo o událost vážně ohrožující život a zdraví lidí více než jiná respirační onemocnění.
12. Při veřejném zasedání konaném před dovolacím soudem obhájce obviněného odkázal na písemné odůvodnění dovolání a zopakoval jeho podstatné body. Toto odůvodnění považoval za překonané rozhodnutím velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021. Pokud zmíněné judikaturní rozhodnutí vyžaduje pro právní kvalifikaci podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku tzv. věcnou souvislost mezi spáchanou krádeží a stavem vážně ohrožujícím život a zdraví lidí, tedy určité využití či zneužití tohoto stavu, nebyla tato dána v projednávané věci ani na základě nasazení roušky obviněným, ani na základě údajné zaneprázdněnosti ostrahy obchodu, na které také poukazovaly soudy nižších stupňů ve svých odůvodněních použité právní kvalifikace.
13. Státní zástupkyně ve veřejném zasedání poukázala na to, že její předchozí písemné vyjádření ze dne 26. 11. 2020 k odvolání obviněného bylo vypracováno ještě před vyhlášením rozsudku velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ve věci vedené pod sp. zn. 15 Tdo 110/2021, který korigoval právní náhled na právní kvalifikaci trestného činu krádeže. Shrnula podstatný obsah uvedeného rozhodnutí a shledala, že bylo postaveno na skutkově téměř totožném základě, jako je projednávaná trestní věc obviněného (bagatelní krádež věcí malé hodnoty bezprostředně vrácených do prodeje). Za právně relevantní i důvodnou státní zástupkyně označila námitku dovolatele, že vyhlášení nouzového stavu samo o sobě nezakládá možnost právní kvalifikace §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku; tato je možná za podmínky jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, kterou může být výskyt koronaviru, avšak při existenci tzv. věcné souvislosti mezi onou událostí a spáchanou krádeží. Takovou souvislost však státní zástupkyně neshledala, a proto považovala za nesprávné použití právní kvalifikace trestného činu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku.
14. Námitku dovolatele stran subjektivní stránky přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 tr. zákoníku státní zástupkyně považovala za relevantně uplatněnou a subsumovatelnou pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nikoli však za důvodnou. Potřebná forma zavinění obviněného byla naplněna, jak ve svých odůvodněních, na něž odkázala, vyložily soudy nižších stupňů.
15. Státní zástupkyně tak upravila oproti svému písemnému vyjádření i navrhovaný petit rozhodnutí Nejvyššího soudu. Navrhla, aby podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení odvolacího soudu a sám ve věci rozhodl rozsudkem podle §265m odst. 1 tr. ř., uznal obviněného vinným přečiny krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku a maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 tr. zákoníku a uložil obviněnému úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v polovině trestní sazby stanovené ustanovením §205 odst. 2 tr. zákoníku.
III. Přípustnost dovolání
16. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a vyhovuje obligatorním náležitostem ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř.
IV. Důvodnost dovolání
17. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., posoudil Nejvyšší soud dále otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
18. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí (s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu) vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
19. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání zásadně mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. V tomto ohledu lze doplnit, že stran samotného popisu skutkového děje, který našel na základě obsahu provedených důkazů autentický odraz ve formulaci tzv. skutkové věty výrokové části rozsudku soudu prvního stupně, dovolatel nijak nebrojil (uplatnil však níže uvedené argumenty hmotněprávního charakteru) a Nejvyšší soud tak vycházel ze stejného skutkového základu, jako soudy nižších stupňů.
20. Obecně pak platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení tohoto dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
21. Z tohoto pohledu je patrné, že argumenty dovolatele zákonnému rozsahu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odpovídají a v případě právní kvalifikace skutku jako zločinu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku relevantně uplatněnými námitkami uvedený dovolací důvod naplněn byl. Obviněný naplnění zvoleného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v případě zločinu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákona dovozoval ze skutečnosti, že rozhodnutí soudu druhého stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, neboť posuzovaný skutek byl nesprávně kvalifikován podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku pouze z důvodu vyhlášení nouzového stavu, který není potřebným znakem kvalifikované skutkové podstaty a o němž navíc obviněný ani nevěděl, a v tom, že soudy nezohlednily konkrétní společenskou škodlivost jeho jednání z pohledu zásady subsidiarity trestní represe. V případě přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku obviněný namítl absenci subjektivní stránky v potřebné úmyslné formě zavinění. Z pohledu zvolené dovolací argumentace je třeba především uvést, že obviněný v rámci podaného dovolání uplatnil v podstatě stejné námitky jako v rámci řízení před soudy nižších stupňů, přičemž tyto se jeho obhajobou zabývaly a reagovaly na ni (viz body 4. – 5. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu a body 6. – 7. usnesení odvolacího soudu), nicméně dospěly v případě právní kvalifikace skutku podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku k závěrům, s nimiž se Nejvyšší soud neztotožnil a shledal důvodnými dovolací námitky proti přihlédnutí k okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby a spočívá ve spáchání činu za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí ve smyslu ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku.
22. K tomuto specifickému zákonnému znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže se závazným způsobem vyjádřil Nejvyšší soud v rozsudku velkého senátu trestního kolegia ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021. Zabýval se nejen tímto zákonným znakem samotným, nýbrž i významem tzv. nouzového stavu a stěžejní otázkou nutné věcné souvislosti spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Dospěl pak k těmto závěrům:
23. Okolnost, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby u trestného činu krádeže a jejíž naplnění zároveň znamená, že jde o zločin (§14 odst. 2, 3 tr. zákoníku), spočívá ve spáchání tohoto činu za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Zákon zde tedy počítá s naplněním kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a přísnějším postihem pachatele trestného činu krádeže ve čtyřech případech. První dva jsou vázané na formální akt příslušného orgánu státu v podobě vyhlášení určitého stavu (stavu ohrožení státu nebo válečného stavu), byť podmíněného přesně definovanými předpoklady, další dva naopak nejsou podmíněné žádným formálním aktem státní moci, ale jen faktickou situací , která existuje v daném místě a čase (živelní pohroma nebo jiná událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek). Přitom platí, že Parlament České republiky vyhlašuje jednak na návrh vlády stav ohrožení státu , je-li bezprostředně ohrožena svrchovanost státu nebo územní celistvost státu anebo jeho demokratické zásady (čl. 7 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb.), a jednak válečný stav , je-li Česká republika napadena nebo je-li třeba plnit mezinárodní smluvní závazky o společné obraně proti napadení (čl. 43 odst. 1 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy České republiky, ve znění pozdějších předpisů). Žádný jiný stav tedy sám o sobě neodůvodňuje naplnění citované kvalifikované skutkové podstaty, tedy ani nouzový stav, stav pandemické pohotovosti, stav nebezpečí nebo jinak nazvaný stav, protože ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku je vázáno jen na uvedené dva stavy, které jsou přesně právně vymezeny. To ostatně vyplývá i ze srovnání s některými jinými skutkovými podstatami trestných činů, u nichž je jejich spáchání za nouzového stavu výslovně uvedeno jako znak (základní) skutkové podstaty (viz např. §247, §372, §384 tr. zákoníku). Další dva případy, které odůvodňují naplnění posuzovaného znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže, pak spočívají ve spáchání činu za živelní pohromy nebo za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Na rozdíl od předchozích dvou okolností není jejich výčet uzavřený (taxativní), ale formulace „za … jiné události vážně ohrožující …“ umožňuje podřadit pod zmíněný zákonný znak kvalifikované skutkové podstaty celou řadu různých událostí, které vykazují odpovídající závažnost a jsou srovnatelné s ostatními okolnostmi výslovně vyjmenovanými v posledně citovaném ustanovení. Takovou „jinou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ je bezpochyby i ohrožení života a zdraví lidí související s výskytem koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu na území České republiky v období asi od měsíce března 2020. Na tuto událost pak reagovala i vláda České republiky svým usnesením ze dne 12. 3. 2020 č. 194, publikovaným pod č. 69/2020 Sb., jímž vyhlásila podle čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky (ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb.), nouzový stav na území České republiky, a poté přijímala celou řadu omezujících a regulačních opatření. Jestliže tedy obviněný spáchal pokus trestného činu krádeže dne 25. 4. 2020, stalo se tak formálně skutečně „za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ ve smyslu §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Pochybení soudů nižších stupňů je však třeba spatřovat jednak v tom, jaký význam je přisuzován vyhlášenému nouzovému stavu, a jednak v tom, že se vychází jen z časové souvislosti spáchaného činu s onou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí (nebo dokonce s vyhlášeným nouzovým stavem) a odhlíží se od toho, zda měl spáchaný trestný čin vůbec nějakou jinou než jen časovou souvislost s uvedenou událostí tak, aby byl namístě jeho podstatně přísnější trestní postih (a jeho kvalifikace místo přečinu jako typově závažnějšího zločinu).
24. Pokud jde o nouzový stav , spáchání činu za tohoto stavu není znakem kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže ve smyslu §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, protože ho nelze zahrnout pod stav ohrožení státu ani válečný stav, což vyplývá i z ustanovení čl. 2 odst. 1 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb., které rozlišuje mezi stavem ohrožení státu, válečným stavem a nouzovým stavem a umožňuje jejich vyhlášení podle intenzity, územního rozsahu a charakteru situace tam předpokládané. Bližší podmínky pro vyhlášení nouzového stavu jsou pak vymezeny v ustanoveních čl. 5 a 6 citovaného ústavního zákona. Nouzový stav ovšem nelze v žádném případě považovat ani za „jinou událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“, protože jednak není událostí, ale zejména neohrožuje život nebo zdraví lidí, neboť jeho vyhlášení směřuje naopak k tomu, aby bylo takové ohrožení eliminováno nebo aby se na ně odpovídajícím způsobem reagovalo právě v zájmu ochrany života a zdraví lidí. Je třeba zdůraznit, že kvalifikovaná skutková podstata trestného činu krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku může být naplněna v případě „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ (např. i ve vztahu k nyní aktuálnímu výskytu koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu) bez ohledu na vyhlášený nouzový stav, na který není vázána, tedy i tehdy, nebyl-li vládou vůbec vyhlášen nebo nebyl-li Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky již vyhlášený nouzový stav prodloužen. Rozhodující je jen existence takové jiné události , kterou lze sice dovozovat též z formálních rozhodnutí a aktů příslušných orgánů státu, ale i z dalších poznatků a informací. Nesprávná je v tomto směru též argumentace, která dovozuje zavinění pachatele trestného činu krádeže ohledně zmíněného znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže výlučně z toho, že pachatel věděl o vyhlášení nouzového stavu vládou České republiky.
25. Proto je třeba v souladu s právním názorem velkého senátu trestního kolegia považovat prvně za nesprávný závěr obou soudů nižších stupňů (který navíc našel svůj odraz ve formulaci skutkové věty, podle níž se obviněný jednání dopustil „v době nouzového stavu“), že za událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek je třeba považovat také vyhlášení nouzového stavu (viz bod 5. rozsudku nalézacího soudu a bod 6. usnesení odvolacího soudu). Nouzový stav může mít jen podpůrný význam pro závěr o naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže obsaženého v §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a to ve dvou směrech. Jednak podle důvodu, který vedl vládu k vyhlášení nouzového stavu, bude možné dovodit, že v době, na kterou byl vyhlášen nouzový stav a v níž se pachatel dopustil trestného činu krádeže, a na daném místě, kde došlo k tomuto činu, existovala určitá událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek (např. v daném případě šlo o výskyt koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího nemoc COVID-19 v pandemickém rozsahu), byť – jak již bylo shora uvedeno – existence takové události, a tím ani naplnění citované okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby nejsou podmíněny vyhlášením nouzového stavu. Druhý význam vyhlášeného nouzového stavu a veřejně dostupných informací o něm spočívá v možnosti dovozovat i z toho potřebné zavinění pachatele též k této zvlášť přitěžující okolnosti ve smyslu §17 písm. b) tr. zákoníku, tj. že pachatel minimálně mohl a měl vědět o zmíněné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, která vedla k vyhlášení nouzového stavu. Nicméně ani zde se nelze omezit jen na vědomost pachatele o samotném vyhlášeném nouzovém stavu, ale jeho zavinění je třeba zjišťovat právě ve vztahu k té události, která vedla k jeho vyhlášení a která odpovídá jejímu charakteru podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku.
26. Velký senát trestního kolegia se neztotožnil ani s těmi závěry soudů nižších stupňů, z nichž vyplývá, že k naplnění okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, postačí, jestliže byl čin spáchán v době, kdy zde byla určitá událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, a na místě jejího výskytu. Přestože to z pouhé slovní formulace citovaného ustanovení není patrné, k tomu, aby mohly být ty případy krádeží, které jsou jinak pouhými přečiny (§205 odst. 1, 2 a 3 tr. zákoníku) posouzeny jako zločiny v důsledku naplnění některého ze zákonných znaků podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a postiženy podstatně přísnějším trestem odnětí svobody (se sazbou od 2 roků do 8 let), musí být dána určitá věcná souvislost spáchané krádeže s onou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. K tomuto závěru lze dospět i s oporou o historický výklad citovaného ustanovení na základě důvodové zprávy k návrhu trestního zákoníku, o doktrinální výklad obsažený v odborné literatuře a zčásti také o dosavadní judikaturu. Ostatně potřebu věcné souvislosti (a nedostatečnost samotné časové a místní souvislosti) oné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí se spáchaným trestným činem už vyjádřil Nejvyšší soud v usnesení ze dne 20. 1. 2021, sp. zn. 7 Tdo 10/2021 (viz zejména bod 20. jeho odůvodnění). Přitom může jít o různou souvislost spočívající např. v tom, že pachatel přímo využije či zneužije ke spáchání trestného činu existující událost, která vážně ohrožuje život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, anebo mu taková událost umožní či usnadní spáchání trestného činu, popřípadě pachatel počítá s tím, že v důsledku této události či opatření vyvolaných k jejímu řešení nebo zvládání nebude odhalena jeho trestná činnost, resp. pachatel nebude zjištěn a dopaden apod. Uvedená souvislost je pak zřejmá zejména v případě, jestliže trestný čin pachatele bude zaměřen přímo proti opatřením či omezením učiněným k řešení zmíněné situace, anebo bude mařit či ztěžovat její zvládnutí nebo odvrácení atd.
27. Takový výklad odpovídá i důvodové zprávě k trestnímu zákoníku, která odůvodnila zpřísnění trestního postihu pachatele trestného činu krádeže v souvisejících ustanoveních §205 odst. 1 písm. e) a odst. 4 písm. b) tr. zákoníku potřebou reakce na stav, kdy se pachatel dopustí tohoto činu „v místě, kde je … velmi ztížena ochrana majetku, přičemž pachatel zde využívá této situace a projevuje zvláštní bezohlednost, která si zaslouží přísnější postih“, přičemž „zásadní zpřísnění pak v tomto směru zavádí odstavec 4 písm. b), jestliže pachatel spáchal trestný čin krádeže za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, čímž se reaguje na takové trestné činy spáchané v minulosti zejména při povodních“. Z této citace je nezbytné dovodit, že důvodem zpřísnění trestního postihu krádeží spáchaných za určitých nepříznivých situací, v nichž musí stát a další subjekty vynaložit zvýšené úsilí na jejich zvládnutí (a případně nasadit lidské a materiální zdroje, které obvykle nejsou nutné), není samotná událost ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, nýbrž až vlastní projev pachatele, který zneužívá těchto existujících podmínek ke spáchání trestného činu, v němž se tak projevuje „jeho zvláštní bezohlednost“. Důvodem zavedení zmíněné zpřísňující právní úpravy tedy nepochybně byla snaha postihnout zjištěnou věcnou souvislost spáchaného trestného činu krádeže s konkrétní nepříznivou situací.
28. Stejné závěry lze učinit i s poukazem na část odborné literatury. Ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku obsahuje fakultativní znaky objektivní stránky skutkové podstaty trestného činu, tj. takové znaky, které zde charakterizují určité okolnosti spáchání trestného činu krádeže a které se sice nutně neprojevují na jeho objektu, avšak vedou k dalším důsledkům, pro něž se zvyšuje škodlivost daného trestného činu. Podle jednoho z názorů v literatuře (viz ŠČERBA, F. a kol. Trestní zákoník. Svazek 1. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 189) platí, že k přičtení fakultativního znaku objektivní stránky skutkové podstaty pachateli musí být „mezi ním a tímto zvláštním způsobem navázání na objekt … příčinná souvislost, neboť právě toto navázání na objekt bylo důvodem, proč byl daný fakultativní znak objektivní stránky vůbec zaveden, a zpravidla se jím zvyšuje typová společenská škodlivost činu (tak, že z činu beztrestného je čin trestný, jde-li o fakultativní znak základní skutkové podstaty, respektive že je přísněji trestný, jde-li o znak kvalifikované skutkové podstaty)“. V konkrétním případě tedy přísnější postih pachatele za spáchání trestného činu krádeže v době některého ze stavů či událostí vymezených v §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku je podmíněn zjištěním výše vyloženého volnějšího příčinného vztahu, což se v citované literatuře projevuje konstatováním, podle něhož „mezi stavem či událostí ve smyslu tohoto ustanovení a trestným činem krádeže proto musí být dána příčinná souvislost“ (viz ŠČERBA, F. a kol. Trestní zákoník. Svazek 2. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 1658). Obdobný závěr lze učinit i na podkladě další části literatury (viz ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1991), kde se při výkladu ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku odkazuje na komentář k ustanovení §42 písm. j) tr. zákoníku, podle něhož „jinou událostí vážně ohrožující život, veřejný pořádek nebo majetek by mohly být rozsáhlejší nepokoje, vzpoura vězňů, teroristické akce, větší železniční, letecká nebo dopravní nehoda, kterou pachatel nezpůsobil, ale situace vzniklé v jejím důsledku zneužil ke spáchání trestného činu“ (viz ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník I. §1 až 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 563). Stejný závěr vyplývá z dalšího komentáře k posledně zmíněnému ustanovení, v němž se mimo jiné konstatuje, že může jít o „jakýkoliv trestný čin, k jehož spáchání přispěla zmíněná situace“ (viz DRAŠTÍK, A. a kol. Trestní zákoník. Komentář. I. díl. Praha: Wolters Kluwer, 2015, s. 346). Z citované odborné literatury tedy lze dovodit, že i v ní se shledává potřebným prokázání jisté věcné souvislosti existující situace (události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí …) a trestného činu pachatele.
29. Ostatně obdobným způsobem vyložil velký senát trestního kolegia v usnesení ze dne 17. 2. 2016, sp. zn. 15 Tdo 944/2015, publikovaném pod č. 32/2016 Sb. rozh. tr. jinou okolnost, která je znakem kvalifikované skutkové podstaty přečinu usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 2 tr. zákoníku a která spočívá v porušení důležité povinnosti pachatele vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona. I zde Nejvyšší soud akcentoval význam příčinné souvislosti mezi porušením takové povinnosti jako okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby a způsobeným následkem, přičemž odmítl možnost přísnější právní kvalifikace skutku jen na základě formálního naplnění uvedeného znaku kvalifikované skutkové podstaty daného přečinu.
30. Právní názor, který zaujal velký senát trestního kolegia ohledně výkladu a použití ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku ve vztahu k „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek“, pak odpovídá i zásadě subsidiarity trestní represe podle §12 odst. 2 tr. zákoníku a tomu, jak byla tato zásada vyložena ve stanovisku trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. Tpjn 301/2012, uveřejněném pod č. 26/2013 Sb. rozh. tr. Uvedená zásada má místo i tam, kde je sice nutné uplatnit trestní odpovědnost a trestní represi z ní vyplývající, ale míra této represe musí být jen skutečně nezbytná a odpovídající všem rozhodným okolnostem, zejména pak povaze a závažnosti spáchaného trestného činu, který je základem trestní odpovědnosti pachatele. Proto podle názoru velkého senátu trestního kolegia jinak celkem bagatelní krádeže, které by vzhledem k minimální výši způsobené škody byly jen přestupkem a trestným činem jsou zejména pouze vzhledem k recidivě pachatele (§205 odst. 2 tr. zákoníku), rozhodně ve všech případech nevyžadují nějaké exemplární trestání a automatické zvyšování sazby trestu odnětí svobody. Takový přístup by navíc omezoval soud v možnosti potřebné individualizace sankcionování různých trestných činů spáchaných různými pachateli. Tím ovšem velký senát nehodlá zlehčovat význam a závažnost takové trestné činnosti, na jejímž spáchání se skutečně projevila událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí.
31. S přihlédnutím k výše uvedeným argumentům je třeba dospět k závěru, že možnost naplnění zákonného znaku podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku spočívajícího ve spáchání trestného činu krádeže za „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, je třeba podmínit existencí nejen časové a místní souvislosti s takovou událostí, ale též věcnou souvislostí s ní, tedy tím, že se určitým konkrétním způsobem projevila při spáchání trestného činu jeho pachatelem. Takový vztah bude dán zejména tehdy, usnadnila-li zmíněná událost (nebo omezení či jiná opatření přijatá v jejím důsledku) spáchání trestného činu pachateli či se jinak významněji projevila v jeho prospěch, anebo pokud se spáchaný čin týkal konkrétních předmětů, které mají zvláštní důležitost pro řešení dané události, a proto zasluhují zvýšenou ochranu i trestním právem (např. respirátory, dezinfekční prostředky, zdravotnické potřeby apod. v případě zvládání pandemie způsobené virovým onemocněním). Není nezbytné (ani technicky možné) vyjmenovat všechny alternativy, které věcně (nikoli jen formálně) odůvodňují naplnění shora uvedeného znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže, neboť toto posouzení bude vždy souviset s konkrétními okolnostmi spáchaného činu.
32. Viděno optikou shora popsaného závazného právního názoru v trestní věci obviněného V. K. soudy nižších stupňů nezjistily žádnou ze zmíněných věcných souvislostí jím spáchaného trestného činu krádeže s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí v podobě výskytu koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu a ani neuvedly, v čem se vůbec tato událost relevantně projevila na spáchání trestného činu krádeže. V odůvodnění svých rozhodnutí sice zmínily okolnost, že obviněný měl nasazenou roušku, což umožňovalo ztížení jeho identifikace, a že pozornost bezpečnostních složek musela být upřena prioritně k opatřením proti koronaviru. Obviněný se však činu dopustil v prodejních prostorách poškozené společnosti Albert Česká republika, s. r. o., jejichž provoz nebyl nijak omezen, pokusil se odcizit běžně dostupné zboží v bagatelní hodnotě a byl včas a bez problémů i přes nasazenou roušku nejprve ostrahou na prodejní ploše vytipován jako pachatel krádeže (díky kamerovému systému a průběžnému sledování, kterému nic nebránilo) a následně i zadržen (přičemž nenastaly žádné překážky identifikace obviněného) , která přivolala hlídku Policie České republiky. Žádný z provedených důkazů neskýtá podklad pro závěr, že by jednání obviněného, jeho zadržení a následné šetření události neslo jakékoli znaky výše uvedené významné věcné souvislosti s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, která by odůvodnila právní kvalifikaci podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že soudy nižších stupňů učinily nesprávné právní posouzení skutku v případě trestného činu krádeže, pokud u obviněného dovodily naplnění znaku jeho kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku pouze z důvodu časové (a místní) souvislosti tohoto činu s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí. Tím byl odsuzující rozsudek soudu prvního stupně zatížen vadou odpovídající dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první variantě, kterou v napadeném usnesení nenapravil ani odvolací soud. V těchto souvislostech pak postrádá relevanci obviněným namítaná údajná neznalost skutečnosti samotného vyhlášení nouzového stavu.
33. Pokud obviněný k právní kvalifikaci skutku jako přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku namítal nedostatek subjektivní stránky (potřebnou formu zavinění nejméně v eventuálním úmyslu) s odkazem na údajně vyžádané informace od policisty v Lounech, těmto námitkám přisvědčit nelze. Předně, i pokud by takový neformální dotaz na policistu obviněný vznesl, nebylo by možno policistovo sdělení považovat za „jednání orgánu veřejné moci“ s presumpcí správnosti. Obviněný je osobou již 22x odsouzenou pro trestnou činnost, z toho 5x pro porušení stejného trestu zákazu pobytu. Byl navíc prokazatelně písemně poučen, že během výkonu trestu odnětí svobody trest zákazu pobytu (logicky) nevykonává (§75 odst. 5 tr. zákoníku). Obviněný po náležitém písemném poučení, s jeho kriminální minulostí a četnými zkušenostmi mj. na poli výkonu trestu zákazu pobytu neměl nejmenší důvod domnívat se, že příslušnou autoritou pro „zajištění výkonu trestu zákazu pobytu“ je policista v Lounech, když trest byl uložen Obvodním soudem pro Prahu 4 a obecně pouze a výlučně soud může poskytovat autorizované informace o průběhu a trvání jím uloženého trestu. Této skutečnosti si obviněný byl dostatečně vědom a pokud se svého jednání spočívajícího v nerespektování uloženého trestu zákazu pobytu přesto dopustil (byť je přehled výkonu tohoto druhu trestu v souvislosti s postupně vykonávané tresty odnětí svobody uložené v jiných trestních věcech – viz výroková část rozsudku nalézacího soudu - poněkud komplikovanější), svědčí to nejméně o jeho srozumění s porušením zájmu chráněného trestním zákoníkem na ochraně autority soudních rozhodnutí v trestních věcech, tedy se činu dopustil v úmyslu nepřímém podle §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, jak nakonec uzavřel i soud prvního stupně. Dlužno podotknout, že touto částí dovolací argumentace se zabývaly oba soudy nižších stupňů a věnovaly jí náležitou pozornost (viz bod 6. rozsudku nalézacího soudu a bod 7. usnesení soudu odvolacího).
V. Způsob rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání
34. Protože dovolací soud stran výkladu znaků kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku dospěl k závěrům, které vyložil výše, a současně zjistil, že skutek, jímž byl obviněný uznán vinným, neobsahuje žádné okolnosti, které by s ohledem na zaujatý výklad odůvodňovaly jeho posouzení jako zločinu krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, shledal důvodným tvrzení obviněného, že jím napadená rozhodnutí zatěžuje vada ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
35. Na podkladě dovolání obviněného tedy podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 8. 2020, sp. zn. 7 To 245/2020, a jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 29. 6. 2020, sp. zn. 30 T 80/2020, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. I když vytýkanou vadou byla zatížena jen ta část výroku o vině, která se vztahovala k posouzení činu obviněného jako zločinu krádeže, Nejvyšší soud zrušil napadená rozhodnutí v celém rozsahu z důvodu jasného vymezení viny obviněného.
36. Nejvyšší soud pak na podkladě skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů podle §265m odst. 1 tr. ř. ve věci znovu rozhodl ve veřejném zasedání podle §265r odst. 1 tr. ř., protože mohl v dovolacím řízení sám odstranit vadu v právním posouzení příslušného skutku. Po dílčím doplnění dokazování spočívajícím v ověření právního stavu týkajícího se dosavadních pravomocných odsouzení obviněného na podkladě aktuálního opisu z evidence Rejstříku trestů rozhodl způsobem uvedeným ve výroku tohoto rozsudku. Obviněného uznal vinným jednak přečinem krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, jednak přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, jichž se obviněný dopustil na výše uvedeném skutkovém základě. Jak je však patrno z koncepce skutkové věty výrokové části tohoto rozsudku, oproti rozhodnutí soudů nižších stupňů nebyly oba uvedené přečiny posouzeny jako spáchané v jednočinném souběhu. Nejvyšší soud v této otázce vycházel ze svého usnesení ze dne 23. 9. 2020, sp. zn. 8 Tdo 838/2020 (schváleného dne 24. 2. 2021 trestním kolegiem k publikaci ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu), podle něhož přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku je trvající trestný čin. Jestliže se v průběhu páchání tohoto přečinu pachatel dopustí trestného činu krádeže podle §205 tr. zákoníku, nejsou tyto trestné činy spáchány v jednočinném, nýbrž ve vícečinném souběhu. Ačkoli se zmíněné rozhodnutí týká přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, tedy v podobě maření výkonu trestu vyhoštění z území České republiky, má Nejvyšší soud za to, že uvedený závěr je třeba vztáhnout i na případy souběhu přečinu krádeže s přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, tedy spáchaného v podobě maření výkonu trestu zákazu pobytu. Trest vyhoštění a trest zákazu pobytu je třeba považovat za principiálně totožné, neboť jejich účelem je zamezit obviněnému po stanovenou dobu pobývat na určitém území, a liší se pouze rozsahem teritoriálního vymezení. Za daných okolností pak není důvodu, aby se Nejvyšší soud odklonil od právního názoru vyjádřeného v citovaném usnesení ze dne 23. 9. 2020, sp. zn. 8 Tdo 838/2020. Proto došlo tímto rozsudkem k úpravě v popisu skutku spočívající oproti původnímu pojetí soudy nižších stupňů v jeho rozdělení na dva samostatné skutky samostatně právně kvalifikované pod bodem 1) podle §205 odst. 2 tr. zákoníku a pod bodem 2) podle §337 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku.
37. Při popisu skutků převzal dovolací soud skutková zjištění vyjádřená v rozsudku soudu prvního stupně, která jen stylisticky upravil tak, aby vyjadřovala vícečinný souběh a všechny potřebné zákonné znaky obou přečinů, avšak bez nadbytečného skutkového vyjádření toho, co v daném případě nemá význam pro právní posouzení trestného činu krádeže, tj. že obviněný spáchal čin za situace, kdy byl na území České republiky vyhlášen nouzový stav způsobem a s důsledky popsanými soudem prvního stupně.
38. K právní kvalifikaci skutků lze uvést, že nevznikají žádné pochybnosti o tom, že obviněný svým jednáním naplnil znaky přečinu krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku a maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku z důvodů, které v tomto směru celkem správně vyložily soudy nižších stupňů. Pokud byly dovolatelem vzneseny právně relevantní argumenty, byly Nejvyšším soudem v plném rozsahu argumentovány výše.
39. Na základě nového (pro obviněného příznivějšího) posouzení skutku uvedeného pod bodem 1) bylo nezbytné znovu rozhodnout o trestu, přičemž v úvahu zde přicházel trest odnětí svobody v trestní sazbě od 6 měsíců do 3 roků, která je stanovena za přísněji trestný přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku. Obviněnému byl v jejím rámci ukládán podle §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest jako právní následek trestní odpovědnosti za oba jím spáchané přečiny.
40. K osobě obviněného bylo především zjištěno, že má v opise z evidence Rejstříku trestů (vyjma nyní posuzované trestní věci) celkem 22 záznamů o odsouzeních, a to převážně za majetkovou trestnou činnost (krádeže) a přečiny maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání. Od roku 2005 byl takto odsouzen 10x, s výjimkou jednoho případu vždy k nepodmíněným trestům odnětí svobody, z nichž byl postupně propouštěn v roce 2010, 2012, 2014, 2015, 2016, 2017 a 2018. Je tak zjevné, že obviněný je výrazným a dlouhodobým speciálním recidivistou, který se sice nedopouští trestné činnosti závažné, nicméně na jeho osobu řadu let nelze působit jinak, než sankcí v podobě trestu odnětí svobody nepodmíněného. Takový mu musel být permanentně ukládán (až na několik málo výjimek) již od roku 1987. V místě bydliště byl dvakrát (v roce 2017 a 2019) projednáván pro přestupek proti veřejnému pořádku a občanskému soužití s uložením pokuty. Ačkoli se v projednávané věci jedná ve smyslu ustanovení §55 odst. 2 tr. zákoníku o trestné činy, u nichž horní hranice trestní sazby odnětí svobody nepřevyšuje pět let, není v případě obviněného možno ukládat jiný, než nepodmíněný trest odnětí svobody, neboť jeho výrazná speciální recidiva a opakované páchání trestné činnosti navzdory postupnému výkonu mnoha nepodmíněných trestů předchozích, neumožňují reálný předpoklad, že povede řádný život a že by účel trestu mohl splnit trest odnětí svobody s přímým výkonem nespojený, popř. některý z trestů alternativních. Protože k předcházejícím odsouzením – s výjimkou těch, které zakládají zpětnost přečinu krádeže a které podmiňují právní kvalifikaci maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání (viz skutková věta výroku rozsudku) - je třeba přihlédnout jako k okolnosti přitěžující podle §42 písm. p) tr. zákoníku, přičemž obviněnému je ukládán úhrnný trest za dva přečiny, dospěl dovolací soud k závěru, že odpovídajícím trestem bude trest odnětí svobody v trvání 14 měsíců. V této relativně nižší výměře pak byly zohledněny skutečnosti do jisté míry svědčící ve prospěch obviněného, tj. velmi nízká škoda způsobená trestnou činností na odcizeném zboží, které bylo navíc obratem vráceno do prodeje. Při ukládání trestu byly vzaty v úvahu i všechny ostatní relevantní okolnosti, které jinak správně zjistily soudy nižších stupňů a vyjádřily je i v odůvodnění svých rozhodnutí (viz zejména body 7. - 8. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a bod 8. usnesení odvolacího soudu). Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněný zařazen pro výkon trestu do věznice s ostrahou, když k odlišnému rozhodnutí v tomto směru nebyl žádný důvod.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. ř.).
V Brně dne 20. 4. 2021
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu
Vypracoval:
Mgr. Pavel Göth