ECLI:CZ:NS:2021:7.TDO.10.2021.1
sp. zn. 7 Tdo 10/2021-317
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 20. 1. 2021 v neveřejném zasedání o dovoláních obviněných Ž. K. , nar. XY v XY, bytem XY, XY, a R. R. , nar. XY v XY, Slovenská republika, státního příslušníka Slovenské republiky, bytem XY, XY, Slovenská republika, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2020, č. j. 5 To 244/2020-244, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 1 T 17/2020, takto:
I.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné Ž. K. odmítá .
II.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. R. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. 7. 2020, č. j. 1 T 17/2020-172, byla obviněná Ž. K. uznána vinnou v bodě I. zločinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. d), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzena §205 odst. 4, §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na dva roky a šest měsíců, pro jehož výkon byla podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. Obviněný R. R. byl v bodě I. uznán vinným zločinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. c), d), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku, v bodě II. přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a odsouzen podle §205 odst. 4, §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na dva roky a šest měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Dále byl obviněnému podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložen trest vyhoštění z území České republiky na tři roky. Podle §228 odst. 1, §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
2. Obvinění se podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustili uvedených trestných činů v podstatě tím, že
ad I. dne 29. 4. 2020 v době okolo 00:36 hod. v XY, XY, po předchozí vzájemné dohodě s obviněným oslovila obviněná poškozeného M. F., pod záminkou nabídky sexu jej začala osahávat po těle, přičemž využila podnapilosti poškozeného a v nestřežený okamžik mu vytáhla z levé kapsy kalhot peněženku bez hodnoty obsahující doklady poškozeného, finanční částku 1.200 Kč a kreditní úvěrovou kartu. Když poškozený vzápětí zjistil, že mu chybí peněženka, uchopil obviněnou za ruku a požadoval její vrácení. V tento okamžik k němu přiskočil obviněný, který se po celou dobu pohyboval v blízkosti dvojice a sledoval její počínání, do poškozeného silně strčil, až tento upadl na zem a poté oba obvinění společně s odcizenou peněženkou utekli pryč, čímž poškozenému způsobili škodu ve výši 1.200 Kč, přičemž obviněná se tohoto jednání dopustila přesto, že si byla vědoma, že byla pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 9. 3. 2020, sp. zn. 7 T 29/2020, odsouzena pro přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), d), odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na jeden rok se zařazením do věznice s ostrahou, který dosud nevykonala a obviněný se tohoto jednání dopustil přesto, že si byl vědom, že byl pravomocným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 9. 3. 2020, sp. zn. 7 T 29/2020, odsouzen pro přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na jeden rok s podmíněným odkladem na zkušební dobu tří let, a dále se oba obvinění uvedeného jednání dopustili, ač věděli, že probíhá nejen na území České republiky šíření epidemie (pandemie) virové choroby COVID-19, kterou způsobuje koronavirus SARS-CoV-2 (dále jen „pandemie“), která ohrožuje životy a zdraví lidí, a proto byl usnesením vlády České republiky ze dne 12. března 2020 vyhlášen nouzový stav pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru (označovaný jako SARS CoV-2) od 14.00 hodin dne 12. března 2020 na dobu 30 dnů (vyhlášeno pod č. 69/2020 Sb. podle čl. 6 odst. 2 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ve znění pozdějších změn), který byl usnesením vlády České republiky ze dne 9. 4. 2020 prodloužen do 30. dubna 2020 (vyhlášeno pod č. 156/2020 Sb.),
ad II. obviněný R. R. se minimálně dne 29. 4. 2020 v době okolo 00:36 hod. při jednání popsaném pod bodem I. pohyboval v prostoru XY na XY a v jeho okolí, a to přesto, že si byl vědom, že mu byl pravomocným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 9. 3. 2020, sp. zn. 7 T 29/2020, uložen trest vyhoštění z území České republiky na tři roky se stanoveným termínem k vycestování z České republiky nejpozději do 15. 3. 2020 do 24:00 hodin.
3. Rozsudek soudu prvního stupně napadli oba obvinění odvoláními, která Městský soud v Praze usnesením ze dne 30. 9. 2020, č. j. 5 To 244/2020-244, podle §256 tr. ř. zamítl.
4. Proti usnesení soudu druhého stupně podala obviněná Ž. K. prostřednictvím obhájce dovolání, které opřela o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Namítla, že nebylo bez důvodných pochybností prokázáno, že se skutek odehrál tak, jak byl žalován, a jak jej převzaly soudy, přičemž z důkazů tyto skutečnosti podle jejího názoru nevyplývají. Odvolacímu soudu vytkla, že se jejími námitkami nezabýval, ale jen potvrdil postup soudu prvního stupně. Nevypořádal se s její námitkou ohledně opilosti poškozeného a úrovní jeho motorických schopností v době činu, které musely být výrazně sníženy. Proto je věrohodnost svědecké výpovědi nicotná, když poškozený se rozcházel i v časových údajích o době činu, což zpochybňuje, kdy se měl skutek udát a kdo jej měl spáchat. Z kamerových záznamů, ani jiných skutečností, není patrné, kdy si poškozený kontroloval peněženku, kdy o ni přišel, a taktéž kdy s ním přišla do kontaktu ona a obviněný. Neexistuje jediný důkaz podporující verzi napadeného rozhodnutí. Její vina byla dovozena pouze z jednoho důkazu, a to výpovědi poškozeného. S odkazem na zásadu in dubio pro reo a zásadu presumpce neviny zdůraznila, že tento jediný důkaz nemůže její vinu prokázat. S poukazem na porušení práva na spravedlivý proces by její námitky měly být s to naplnit uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uvedla, že odvolací soud měl vyhovět jejímu odvolání, místo toho jej nedůvodně zamítl.
5. Závěrem obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudu druhého stupně a přikázal odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
6. Usnesení soudu druhého stupně napadl dovoláním prostřednictvím obhájce rovněž obviněný R. R. a opřel jej o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že soudy provedly nesprávný výklad aplikované právní normy. V jeho případě nelze dovodit kvalifikační znak podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v tom, že by trestný čin spáchal za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, protože tato skutečnost neměla se spácháním trestného činu ani motivací pachatelů žádnou souvislost. Připustil, že probíhající pandemii lze v obecné rovině považovat za událost vážně ohrožující život, veřejný pořádek nebo majetek, a kdy je třeba zvýšenou měrou vyžadovat, aby nedocházelo k páchání trestné činnosti, avšak doplnil, že v tomto případě situace vyvolaná pandemií nikterak nepřispěla ke spáchání trestného činu. Situaci vyvolanou pandemií ani nikterak nevyužil či nezneužil, identifikace pachatelů nečinila orgánům činným v trestním řízení žádné problémy, když byli identifikováni hned několik hodin po spáchání krádeže a i soud prvního stupně konstatoval, že se jednalo o obvyklou trestnou činnost. Z uvedených důvodů podmínky spáchání činu nikterak nezvyšují společenskou škodlivost a pandemie neměla s jednáním žádnou souvislost, když navíc ani nedošlo k útoku na majetek v podobě zdravotnického materiálu, ani jiný majetek nedostatečně chráněný z důvodu pandemie. Proto mu nelze přičítat naplnění kvalifikačního znaku ve smyslu §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, ale je namístě aplikovat mírnější právní kvalifikaci a zvolit postih mírnějšího charakteru. S poukazem na čl. 6 odst. 1 a 3 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod namítl, že došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces a práva na obhajobu, a to v souvislosti se zjišťováním skutkového stavu, prováděním důkazů i jejich hodnocením, zejména pak kamerových záznamů. Dále soudům vytkl, že nerespektovaly zásadu in dubio pro reo, když hodnotily důkazy výhradně v jeho neprospěch. Žádným z důkazů nebyla vyvrácena jeho obhajoba, že předmětný čin nespáchal.
7. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudu druhého stupně a přikázal odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
8. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovoláním obviněných vyjádřil a k argumentaci obviněné Ž. K. zdůraznil, že uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. opravňuje Nejvyšší soud k přezkoumání otázek hmotněprávních, nikoli procesních, a proto v jeho rámci nelze napadat proces dokazování, ani rozporovat skutková zjištění soudů. Obviněná však své dovolací námitky postavila právě na zpochybnění hodnocení důkazů a skutkových zjištění soudů, s tím, že jí nebyl prokázán podíl na krádeži. Takto postavené dovolací námitky nejsou s to uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. naplnit, a tudíž nemohou naplnit ani druhý obviněnou uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě, neboť ta je navázána právě na existenci některého z dalších dovolacích důvodů. Obviněná zcela pomíjí to, že důkazy hodnotí a skutková zjištění formuje soud, nikoli obviněný. Soudy obou stupňů dospěly po řádném vyhodnocení všech důkazů jednotlivě i ve vzájemných souvislostech ke správnému závěru, že právě obvinění využily indispozice poškozeného a způsobem popsaným ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku mu odcizili peněženku. Jde o závěr logický, který z provedených důkazů nepochybně vyplývá. Na základě správných skutkových zjištění pak soudy užily na jednání obviněné i přiléhavou právní kvalifikaci.
9. K dovolání obviněného státní zástupce konstatoval, že soud prvního stupně provedl všechny důkazy řádně, učinil z nich správná a logická skutková zjištění a z nich vyplývající závěry řádně odůvodnil. Také odvolací soud dostál své povinnosti a dostatečným způsobem se vypořádal s odvolacími námitkami obviněného. Dovolací námitky obviněného proti skutkovým zjištěním soudů, hodnocení důkazů a z něho vyplývajícího nerespektování práva na spravedlivý proces, práva na obhajobu a zásady in dubio pro reo, obviněným uplatněný dovolací důvod nenaplňují a s ohledem na uvedené je lze navíc pokládat za zcela liché. Námitku, kterou obviněný brojí proti posouzení jeho jednání podle kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže ve smyslu §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku pod uplatněný dovolací důvod podřadit lze. Pandemie je situací ohrožující zdraví a životy lidí ve smyslu uvedené kvalifikované skutkové podstaty a cílem vyhlášení nouzového stavu v souvislosti s touto pandemií přitom bylo mj. zajistit dostupnost lékařské péče, zpomalit rychlost šíření nákazy a ve vazbě na to zabránit kolapsu zdravotního systému. Smyslem užití předmětné kvalifikované skutkové podstaty je obecná potřeba přísněji postihnout jednání spáchaná ve vybraných, pro společnost obtížných a zátěžových situacích, a to z důvodu, že tato jednání v relaci k dané situaci nebo v jejím důsledku nabývají vyšší závažnosti. Pro aplikaci této skutkové podstaty není podstatný například stav dostupnosti odcizených věcí, jejich charakter, způsob spáchání skutku a podobně. Vyšší závažnost je odůvodněna již tím, že celá společnost, státní instituce, soukromé subjekty a obyvatelstvo čelí hrozbě a v dané době je tak potřeba směřovat veškeré lidské zdroje právě k odstranění této hrozby. Závažnost jednání pachatele takové trestné činnosti pak spočívá v celkovém zatěžování systému, který se bezvýjimečně potřebuje soustředit na zcela jinou oblast. V souvislosti s pandemií došlo k omezení osobních práv a svobod občanů, nouzový stav byl vyhlášen na území celého státu, tato situace se odrazila i v silném náporu na psychiku obyvatel a rovněž činnost policistů byla zaměřena více na potřebu kontroly dodržování vládních nařízení, a tudíž na ně byly kladeny mnohem vyšší nároky. Konstatoval, že policisté, kteří řešili krádeže pachatelů, nutně chyběli při činnostech souvisejících s kontrolou dodržování opatření souvisejících s vyhlášeným nouzovým stavem. Tvrzení obviněného, že situace vyvolané pandemií nezneužil, zjevně postrádá jakékoli opodstatnění a právní kvalifikace jeho jednání je správná.
10. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné Ž. K. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. a dovolání obviněného R. R. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněných jsou přípustná [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], byla podána obviněnými jako osobami oprávněnými prostřednictvím obhájců [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahují i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněné Ž. K. bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. a dovolání obviněného R. R. je zjevně neopodstatněné.
12. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
13. Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
14. V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
15. Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
16. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
17. Námitky, kterými obvinění polemizují se skutkovými zjištěními soudů, stejně jako další výhrady směřující proti hodnocení důkazů, nelze s ohledem na výše uvedené podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani pod jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř. Na tomto místě Nejvyšší soud připomíná, že ve smyslu §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně může Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v čl. 4 a 90 Ústavy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010). Nejvyšší soud však v hodnocení důkazů soudem prvního stupně neshledal žádné rozpory, natož extrémní, neboť soud zcela v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. provedl veškeré důkazy potřebné pro meritorní rozhodnutí a následně je podle §2 odst. 6 tr. ř. pečlivě hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech v souladu s pravidly formální logiky a zásadou volného hodnocení důkazů, čímž dospěl ke správným skutkovým závěrům odpovídajícím výsledkům dokazování. Obhajoba obviněných byla spolehlivě vyvrácena především výpovědí poškozeného M. F., která byla dále podpořena i kamerovými záznamy. Navíc je namístě k námitkám obou obviněných zdůraznit, že se soud prvního stupně s věrohodností výpovědi poškozeného, jakožto stěžejního důkazu o vině obviněných, spolehlivě vypořádal (srov. především str. 6-7 odst. 9 rozsudku soudu prvního stupně), soud druhého stupně jeho skutkové závěry potvrdil (viz str. 8 odst. 28 a násl. usnesení odvolacího soudu), přičemž ani Nejvyšší soud nemá pochybností o zjištěném skutkovém stavu tak, jak byl uzavřen soudem prvního stupně a potvrzen soudem druhého stupně. Ve světle výše uvedeného pak nemohou naplnit uplatněný, ale ani jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř., ani námitky stran porušení zásad in dubio pro reo a presumpce neviny, neboť tyto zásady rovněž směřují výlučně do skutkových zjištění soudů a proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Je tudíž zjevné, že tyto zásady mají procesní charakter, týkají se jen otázek skutkových a jako takové nejsou způsobilé naplnit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani žádný jiný (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1572/2016).
18. K výhradám obviněných, že se soudy nedostatečně vypořádaly s jejich obhajobou, je pak nad rámec uvedeného namístě připomenout, že i podle konstantní judikatury Ústavního soudu není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, či usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 6. 2012, sp. zn. III. ÚS 3122/09). Nejvyšší soud má za to, že v nyní projednávané věci soudy obou stupňů dostály zásadám spravedlivého procesu, svá rozhodnutí zevrubně odůvodnily v souladu s §125 tr. ř., s obhajobou obviněných se v dostatečné míře vypořádaly, přičemž jejich argumentace je logická a vychází z provedeného dokazování. Ani v případě obviněným uvedených kamerových záznamů Nejvyšší soud neshledal v postupu soudu prvního stupně žádných pochybení, když tyto záznamy byly jako důkaz v rámci hlavního líčení řádně provedeny (č. l. 166 verte). Protože Nejvyšší soud ve věci neshledal žádný výše nastíněný rozpor, natož extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, ani jiné porušení práva na spravedlivý proces, nebylo zde důvodu jakkoli zasahovat do soudy zjištěného skutkového stavu.
19. Pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak lze podřadit toliko námitku obviněného R. R. stran nenaplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty zločinu krádeže a tudíž nesprávné právní kvalifikace jeho jednání. Obviněný namítl, že v jeho případě nelze dovodit kvalifikační znak podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, protože probíhající pandemie neměla se spácháním předmětného trestného činu, ani s motivací pachatelů, žádnou souvislost a nebyl ukraden ani zdravotnický materiál, ani majetek nedostatečně chráněný z důvodu pandemie. Podle kvalifikované skutkové podstaty §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku spáchá trestný čin krádeže ten, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a spáchá-li takový čin za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Pandemii COVID-19 přitom je namístě zcela bez pochyby označit za „jinou událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“, a tudíž za mimořádnou situaci naplňující tento zákonný znak kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže. Událostí, která tento stav vážně ohrožující život nebo zdraví lidí ve smyslu uvedeného ustanovení založila, přitom nebyl samotný vyhlášený nouzový stav, nýbrž pandemie a existence nouzového stavu tak nečiní trestní postih podle předmětné kvalifikované skutkové podstaty přísnějším. Tato přísnost je dána až v souvislosti s důvodem, pro který byl nouzový stav vyhlášen, tedy pandemií. Vyhlášení nouzového stavu tak z hlediska skutkové podstaty toliko napomáhá časovému ohraničení událostí, a rovněž dostatečné informovanosti obyvatelstva, a tedy i případných pachatelů trestné činnosti. Obviněný sám ani nenamítá skutečnost, že by o pandemické situaci a s ní spojeným vyhlášením nouzového stavu neměl povědomí, ani že by jeho čin nebyl spáchán v době takového stavu, když i v rámci své obhajoby uvedl, že o pandemii věděl, venku měl zakrytý obličej rouškou a z důvodu pandemie měl za to, že nebude moci vycestovat z České republiky. Toliko na okraj Nejvyšší soud připomíná, že pro naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku postačuje v souladu s §17 tr. zákoníku nedbalostní zavinění.
20. K posouzení, zda jednání pachatele naplňuje kvalifikační znak spáchání činu za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, je primární časové hledisko, tedy zda v době spáchání činu taková událost probíhala, přičemž tuto podmínku má Nejvyšší soud v nyní projednávaném případě za splněnou. K primárnímu časovému hledisku však musí přistoupit i souvislost kauzální, která zde slouží jako korektiv, neboť nikoli každý trestný čin, který byl spáchán v době takto mimořádné události, by měl být bez dalšího posuzován podle přísnější kvalifikované skutkové podstaty z této události vycházející, resp. v rámci přitěžujících okolností ve smyslu §42 písm. j) tr. zákoníku. Je tak vždy nutné s ohledem na individuální okolnosti případu a na podmínky probíhající mimořádné události vyhodnotit, zda je dána souvislost trestného jednání s takovou událostí, například zda byla trestná činnost existencí takto mimořádné situace usnadněna, zda bylo v jejím důsledku odhalení trestné činnosti ztíženo, či zda trestná činnost jakkoli zkomplikovala odstranění následků s mimořádnou událostí souvisejících apod. Dále je namístě zdůraznit, že k naplnění kvalifikačního znaku spáchání trestného činu během události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí ve smyslu např. §205 odst. 4 písm. b), §206 odst. 4 písm. c), či §209 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku a dalších trestných činů s takto formulovanou kvalifikovanou skutkovou podstatou, není potřeba, aby se jednalo přímo o trestný čin namířený proti touto situací ohroženým hodnotám (např. krádež zdravotnického materiálu apod.), nýbrž postačuje, že předmětná událost ke spáchání trestného činu nějakým způsobem přispěla [obdobně k přitěžující okolnosti podle §42 písm. j) tr. zákoníku srov. DRAŠTÍK, A. a kol. Trestní zákoník. Komentář. I. díl. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2015, s. 346].
21. Nejvyšší soud má za to, že v nyní projednávaném případě byla splněna i uvedená podmínka věcné souvislosti. Předně byl obviněný z důvodu pandemie maskován ve tváři rouškou (viz např. záznamy z kamer č. l. 79 a násl.), kdy si musel být vědom, že zakrytím obličeje bude přinejmenším ztížena, ne-li znemožněna jeho následná identifikace. Pokud přesto policie obviněného odhalila a vypátrala v krátkém časovém úseku, pak to nebylo v důsledku toho, že by se bez ohledu na zakrytí tváře dal jednoduše poznat jinak, nýbrž proto, že se společně se spoluobviněnou jednalo o osoby pro policii dobře známé jakožto osoby opakovaně páchající trestnou činnost. Skutečnost, že k jejich dopadení dojde v takto krátkém časovém úseku, navíc obvinění v době páchání činu nemohli tušit, ani jakkoli očekávat. Rovněž lze poukázat i na další důležité okolnosti, které odůvodňují vyšší společenskou škodlivost a tudíž i přísnější postih obdobné trestné činnosti v době pandemie, které spáchání této trestné činnosti mohou výrazně zjednodušit, resp. ztížit odhalení pachatelů. Početní stavy policie byly v průběhu pandemie oslabeny jak nakaženými policisty, tak i příslušníky v karanténě, případně starajícími se o nemocné blízké a rovněž o další, kteří museli zůstat doma se svými nezletilými dětmi. Je tedy zřejmé, že akceschopnost policejních orgánů byla v předmětné době oslabena. Navíc všechny ochranné složky státu již byly výrazně zatíženy plněním úkolů týkajících se ochrany zdraví obyvatel a dohlížením nad dodržováním nařízení vyplývajících z vyhlášeného nouzového stavu. Obvinění se dopustili projednávaného skutku ve velkoměstě, kde je větší koncentrace lidí a tudíž i větší riziko šíření pandemie, což na druhé straně klade vyšší nároky na policejní orgány i ostatní složky na ochraně před větším šířením pandemie a odstranění závažného stavu ohrožení životů a zdraví lidí. Státní složky i samotní obyvatelé taktéž měli i další vážné problémy spojené s pandemií a jejich pozornost musela být obrácena primárně na ochranu zdraví a života, než například na ochranu majetku. Celý státní aparát se v takto kritické době musí soustředit především na co nejefektivnější odstranění závažného stavu, a tato skutečnost se odráží právě v přísnějším trestním postihu trestné činnosti páchané v takto obtížné době. Obvinění si přitom těchto skutečností museli být v době páchání trestné činnosti vědomi. Byť se soudy obou stupňů v nyní projednávané věci zabývaly primárně hlediskem časovým, v jednání obviněných lze s ohledem na výše uvedené shledat souvislost časovou i věcnou. Z předestřených skutečností tak vyplývá zvýšená společenská škodlivost nyní projednávaného protiprávního jednání, která opodstatňuje použití kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. S ohledem na uvedené Nejvyšší soud shledal námitku obviněného R. R. zjevně neopodstatněnou.
22. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Tento dovolací důvod v rámci svého mimořádného opravného prostředku uplatnila pouze obviněná Ž. K. Jelikož však námitky obviněné nenaplnily dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nemohly naplnit ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
23. Nejvyšší soud proto dovolání obviněné Ž. K. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Dovolání obviněného R. R. pak Nejvyšší soud odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. ř.).
V Brně dne 20. 1. 2021
JUDr. Petr Angyalossy, Ph.D.
předseda senátu