ECLI:CZ:NS:2021:6.TDO.1404.2020.1
sp. zn. 6 Tdo 1404/2020-521
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 1. 2021 o dovolání, které podal obviněný M. H., nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Všehrdy, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 2. 2020, č. j. 3 To 81/2020-454, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 38 T 57/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 1. 2020, č. j. 38 T 57/2019-410, byl obviněný M. H. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným zvlášť závažným zločinem loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku (v bodě 1.) a zločinem vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. zákoníku (v bodě 2.), jichž se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že
1) dne 8. 7. 2019 v době kolem 16:00 hodin, v Českých Budějovicích, ul. XY, před domem č. XY, vědomě, s úmyslem zmocnit se násilím cizí věci přistoupil těsně k tělu poškozeného L. V., nar. XY, tak, aby zdůraznil svou výhružku a poté důrazně se slovy "Dej mi peníze, stejně mi dlužíš, máš pořád pivo, tak prachy máš" požadoval vydání blíže neurčené finanční částky, kdy slova několikrát zopakoval, přičemž na toto mu poškozený sdělil, že nemá žádné peníze a nevidí důvod, proč by mu je měl dávat, kdy po těchto slovech poškozeného okamžitě fyzicky napadl, a to nejprve jedním úderem rukou sevřenou v pěst do levé části hlavy a poté dalšími údery oběma rukama sevřenýma v pěst do oblasti pravé i levé části hlavy poškozeného a při tomto neustále křičel přesně nezjištěná slova týkající se vydání peněz, čímž v poškozeném vyvolal pocit, že mu musí vydat finanční prostředky, které však poškozený při sobě neměl, kdy poté z místa M. H. odešel, čímž poškozenému L. V., nar. XY, způsobil zhmoždění (otok) a podkožní krevní výron pravé poloviny obličeje s maximem na pravé tváři, dvojitou zlomeninu dolní čelisti, a to vpravo mezi 7. a 8. zubem a vlevo mezi 2. a 3. zubem, kdy ze soudně lékařského hlediska jde o poranění lehké s obvyklou dobou léčby kolem 6 týdnů, přičemž po dobu 4 týdnů byl poškozený omezen na obvyklém způsobu života,
2) dne 28. 7. 2019 v době kolem 21:00 hodin až 22:00 hodin v Českých Budějovicích, ul. XY, u Hotelu G., při náhodném setkání si vynucoval po poškozeném L. V., aby vzal zpět své trestní oznámení, týkající se jeho napadení ze dne 8. 7. 2019 v Českých Budějovicích, ul. XY č. XY, právě ze strany M. H., případně, aby takzvaně "zpackal" identifikaci, pokud by se konala, dále uvedl, že pokud tak poškozený neučiní, "bude zle" a pro případ, že tak neučiní, mu dále vyhrožoval tím, že ho zbijou cikáni, kdy poškozený ze strachu, že k jeho napadení skutečně dojde, s jeho požadavkem souhlasil právě s ohledem na předcházející fyzické napadení, kdy v důsledku výše uvedeného jednání a z důvodu strachu se odstěhoval z města České Budějovice.
2. Obviněný byl odsouzen podle §173 odst. 1 tr. zákoníku za užití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tři) a půl roku, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byl zavázán uhradit na náhradě škody poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, IČO: 41197518, se sídlem Orlická 2020/4, 130 00 Praha 3, Regionální pobočka Plzeň, pobočka pro Jihočeský, Karlovarský a Plzeňský kraj, adresa pro doručování Žižkova 22, 370 21 České Budějovice, částku ve výši 34 852 Kč včetně úroku z prodlení ve výši 10% p. a. z částky 34 852 Kč od právní moci tohoto rozsudku do zaplacení.
3. Oproti tomu byl obviněný týmž rozsudkem podle §226 písm. a) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek spočívající v tom, že
s vědomím, že se jedná o nedovolené zacházení s psychotropní látkou, neoprávněně prodal drogu pervitin, a to nejméně v 10 případech vždy v množství 0,3 gramu za částku 500 Kč, tedy v celkovém množství 3 gramy za celkovou částku 5 000 Kč K. Š., nar. XY,
přičemž drogová látka pervitin (hydrochlorid methamfetaminu včetně solí, v případě, že takové soli existují) je uvedena v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, jako látka psychotropní zařazená do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách a k nakládání s ní předpokládá zákon zvláštní povolení a obžalovaný M. H. nesplňoval podmínky k zacházení s touto látkou dle zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách,
přičemž takového jednání se dopustil přesto, že věděl, že k zacházení s touto látkou je třeba zákonného povolení, které neměl, když látka metamfetamin (včetně solí v případech, že takové soli existují) je uvedena v příloze 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek jako psychotropní látka, a byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen, a to rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 3. 2011, sp. zn. 3T 176/2010, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. 11. 2011, sp. zn. 3To 416/2011-334, s nabytím právní moci rozsudku i usnesení dne 2. 11. 2011, mimo jiné pro zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. b), c) trestního zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 6 (šest) let a 6 (šest) měsíců, který vykonal 20. 9. 2018,
čímž měl spáchat zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž je stíhán.
4. O odvolání obviněného a státní zástupkyně proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 19. 2. 2020, č. j. 3 To 81/2020-454 , tak, že k odvolání státní zástupkyně napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil ve výroku o uloženém trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnému při nezměněném výroku o vině uložil podle §173 odst. 1 tr. zákoníku za užití §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody pěti let a šesti měsíců, pro jehož výkon ho podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Odvolání obviněného jako nedůvodné podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti citovanému rozsudku krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Ing. Radovana Kavky dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a písm. l) tr. ř., neboť má za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, a že napadeným rozsudkem odvolacího soudu bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně, přestože byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
6. Obviněný tvrdí, že skutková zjištění soudů jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy a že skutkový stav, který byl jimi zjištěn, nenaplňuje zákonné znaky zvlášť závažného zločinu loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku. Hodnotící úvahy soudů obou stupňů podle jeho představ nenaplnily požadavky ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. a právě v důsledku toho došlo k tzv. deformaci důkazů, které pro svou vadnou interpretaci nemohou být dostatečným podkladem pro skutkové závěry. Za absentující označil důkaz, který by jej usvědčil z toho, že použil násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci. Poukázal na rozpory mezi výpovědí svědka L. V. a důkazy jím předloženými a navrhovanými, avšak soudy neprovedenými. Soudům v této souvislosti vytýká, že odmítly provést část z jím navržených důkazů.
7. Závěrem podaného dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. napadený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích zrušil, stejně tak jako jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal věc Okresnímu soudu v Českých Budějovicích k novému projednání a rozhodnutí.
8. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Podle jejího hodnocení obviněný nedostál zákonným podmínkám uplatněných důvodů dovolání, neboť aby jeho dovolání mohlo být přiřazeno k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a tím potažmo i dovolacího důvodu podle §265i odst. 1 písm. l) tr. ř., musel by namítnout vadnou aplikaci norem trestního práva hmotného, případně vadnou aplikaci hmotně právních norem jiných právních odvětví souvisejících s projednávaným případem. Ve svém mimořádném opravném prostředku však výlučně napadá skutková zjištění soudu prvního stupně, od kterých se odvíjela právní kvalifikace jeho jednání. Námitky obviněného tak vycházejí z jiného než soudy nižších stupňů prokázaného skutkového stavu. V tomto směru proto jím užitá argumentace neodpovídá deklarovanému dovolacímu důvodu uvedenému v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný se totiž ve svém dovolání domáhá přezkumu dovolacím soudem, ale požaduje aplikovat normy hmotného práva na zcela odlišný skutek, než byl zjištěn soudy, a to v závislosti na odlišném hodnocení provedených důkazů, přičemž pouze opakuje své námitky, které vznášel jak před soudem prvního stupně, tak i před soudem druhého stupně v podaném odvolání. Nesouhlasí se skutkovými závěry soudů, které ze série důkazů dovodily, že napadl L. V., aby mu dal peníze. Soudy se zabývaly výpovědí poškozeného L. V. a konstatovaly, že nejde o důkaz osamocený, neboť je podpořen výpověďmi svědků M. B. a M. B., kteří průběh incidentu, resp. to, co mu předcházelo, jasně popsali. Odvolací soud nadto doplnil dokazování ve veřejném zasedání. Konstatoval, že listiny, které obviněný předložil, žádným způsobem nemohly zpochybnit správnost závěru soudu prvého stupně o tom, že se dopustil loupežného přepadení, neboť důvod pro který požadoval po poškozeném finanční prostředky násilím, není z pohledu přisouzené právní kvalifikace nijak liberalizující. S důkazními návrhy obviněného se soudy obou stupňů vypořádaly řádně, což je zřejmé z bodu 24. rozsudku soudu prvního stupně a z bodu 16. rozsudku soudu druhého stupně. Je zjevné, že pokud soudy k návrhu obviněného důkazy neprovedly, vysvětlily řádně svůj postup, neboť vyložily, že navrhované důkazy, resp. skutečnosti, které jimi měly být prokázány nebo vyvráceny, již byly s potřebnou mírou jistoty v řízení vyřešeny. Pro úplnost je třeba doplnit, že z principu nezávislosti soudní moci plyne i oprávnění soudu samostatně rozhodnout o okruhu důkazů, které jsou nezbytné pro vydání meritorního rozhodnutí.
9. V posuzované trestní věci není podle státní zástupkyně možné zaznamenat ani extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními a obsahem provedených důkazů, neboť soudy se věcí řádně zabývaly, dokazování provedly v potřebném rozsahu, byl dán dostatečný prostor obhajobě obviněného, která byla důsledně prověřena, a skutkový stav byl zjištěn tak, aby na jeho základě mohly být učiněny skutkové závěry, které nalezly odraz v tzv. skutkové větě odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně. Zjištěné skutky, tedy i skutek, který byl právně posouzen jako zvlášť závažný zločin loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, byly správně právně kvalifikovány podle odpovídajícího ustanovení trestního zákoníku. Nejde o porušení zásad dokazování, pokud soud prvního stupně na základě bezprostředního vjemu z provedených důkazů vyhodnotil některé důkazní prostředky jako odpovídající realitě a jiné nikoli a své hodnocení náležitě zdůvodnil, jako tomu bylo i v tomto projednávaném případě. Naopak obhajoba obviněného postrádala logiku. Soudy správně zhodnotily, že průběh skutkového děje je třeba vyvozovat z jiných důkazů, nikoliv výlučně z obhajoby obviněného.
10. Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Současně navrhla, aby tak učinil v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř., přičemž podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. udělila souhlas s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání případně učinil i jiné než jí navrhované rozhodnutí.
III.
Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
12. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné dovolací důvody.
13. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
14. Nejvyšší soud připomíná, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k této Úmluvě.
15. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zásadně jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
16. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. tedy může být naplněn ve třech různých situacích. K prvním dvěma (alternativa první) dochází tehdy, kdy rozhodnutí nadřízeného soudu je vydáno, aniž bylo napadené rozhodnutí meritorně přezkoumáno, tj. (1.) byl řádný opravný prostředek zamítnut z tzv. formálních důvodů podle §148 odst. 1 písm. a) či b) tr. ř. nebo podle §253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí, nebo (2.) bylo-li odvolání odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání (viz §253 odst. 4 tr. ř.). Třetí případ (alternativa druhá) představuje situace, kdy řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše (varianta první), ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
17. Přezkoumával-li soud druhého stupně některé napadené rozhodnutí uvedené v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř. na podkladě řádného opravného prostředku (odvolání nebo stížnosti) věcně a zamítl jej vzhledem k tomu, že neshledal takový řádný opravný prostředek důvodným [a to u odvolání podle §256 tr. ř. a u stížnosti podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř.], pak je možno dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. uplatnit jen v jeho druhé alternativě, tj. byl-li v řízení, které předcházelo uvedenému zamítavému rozhodnutí, dán důvod dovolání uvedený v písm. a) až k) ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Podstatou této alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je skutečnost, že dovolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud – ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně - neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí takovou vadou.
18. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
19. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.
IV.
Důvodnost dovolání
20. Nejvyšší soud je nucen konstatovat, že sdílí posouzení dovolacích námitek obviněného, k němuž dospěla státní zástupkyně. Přestože obviněný svůj mimořádný opravný prostředek založil na dovolacím důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neuplatňuje v něm jedinou hmotně právní námitku, která by byla podřaditelná pod tento (avšak ani žádný jiný ustanovením §265b tr. ř. upravený) důvod dovolání. Tomuto dovolacímu důvodu totiž nemohou vyhovět jak ty námitky, jimiž obviněný projevuje svůj nesouhlas s hodnocením důkazů či skutkovými závěry soudů nižších stupňů, tak jím obecně formulovaná výtka o absenci zákonných znaků trestného činu, jímž byl uznán vinným. Ačkoli obviněný brojí proti závěru soudů nižších stupňů o jeho vině označeným trestným činem (konkrétně zvlášť závažným zločinem loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku), uplatňuje námitky výhradně skutkové a procesní povahy, které nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu. Nesprávnost právního posouzení skutku totiž zakládá primárně na zpochybnění skutkových závěrů soudů a teprve sekundárně, tj. na podkladě vlastní prosazované verze (poškozený „se domníval“… atd.) skutkového děje namítá absenci zákonného znaku trestného činu, jímž byl uznán vinným.
21. Nejvyšší soud musí připomenout, že v rámci dovolacího řízení zásadně není oprávněn přezkoumávat skutková zjištění nalézacího či odvolacího soudu, jimiž je s dále uvedenou výjimkou tzv. extrémního nesouladu vázán, a musí tudíž (nejedná-li se o případ této výjimky) vycházet ze skutkového stavu tak, jak jej popsaly soudy nižších stupňů (zpravidla soud prvního stupně ve výroku odsuzujícího rozsudku) ve svých rozhodnutích. Hodlá-li dovolatel dosáhnout přezkumu napadených rozhodnutí i po stránce skutkové (a nejde-li o případ upravený v §265b odst. 2 tr. ř.), musí – vyjma toho, že námitku extrémního nesouladu/rozporu mezi skutkovými a právními závěry na straně jedné a obsahem provedených důkazů na straně druhé učiní explicitně součástí svého dovolání – ve svém mimořádném opravném prostředku na takovou vadu rozhodnutí konkrétní dovolací argumentací také přesvědčivým způsobem poukázat. Nemůže se omezit na pouhé konstatování, že napadené rozhodnutí je takovou vadou zatíženo, aniž by v konkrétnosti namítl, jaký výrok zatěžuje a jak se tato vada projevuje. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu (rozhodnutí č. 46/2013/I. Sb. rozh. tr. : „ Nejvyšší soud se může v dovolání zabývat jen těmi skutečnostmi, které jsou v obsahu dovolání uplatněny v souladu s obsahovými náležitostmi dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř. tak, aby byly uvedeny konkrétně přímo v textu dovolání. Z těchto důvodů dovolatel nemůže svou námitku opírat jen o odkaz na skutečnosti uplatněné v řádném opravném prostředku či v jiných podáních učiněných v předcházejících stadiích řízení, a to ani v závěrečných řečech v řízení před soudem prvního či druhého stupně. “) rovněž plyne, že veškeré námitky, má-li se jimi dovolací soud zabývat, musí dovolatel uplatnit ve svém dovolání výslovně, neboť nemůže odkázat na to, co uplatnil při své obhajobě v předcházejících stadiích řízení, případně v rámci svých řádných opravných prostředků (např. v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně).
22. Přestože dovolatel namítl, že napadené rozhodnutí je zatíženo vadou tzv. extrémního nesouladu, dovolací soud tento jeho závěr nesdílí. Rozhodnutí trpící vadou extrémního nesouladu by obsahovalo taková skutková zjištění, která nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení nebo jsou dokonce s nimi přímo v rozporu. Za případ extrémního nesouladu naopak nelze považovat situaci, kdy hodnotící úvahy soudů splňují požadavky formulované zněním §2 odst. 6 tr. ř., ústí do skutkových a právních závěrů, jež jsou z obsahu provedených důkazů odvoditelné postupy nepříčícími se zásadám logiky a požadavku pečlivého uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, avšak jsou odlišné od pohledu obviněného.
23. Soudy nižších stupňů se dostatečně věnovaly všem bodům výroku o vině, kdy nalézací soud vyložil, na základě jakých důkazů dospěl k těm kterým skutkovým závěrům, které sloužily právě jako podklad výroku o vině. Nutno uvést, že ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. nestanoví žádná pravidla, jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých typů či druhů jednotlivých důkazů. Soud totiž v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést, případně zda a nakolik se jeví být nezbytným dosavadní stav dokazování doplnit. S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů tedy usuzuje, jestli jsou např. návrhy stran na doplnění dokazování opodstatněné, či mají toliko okrajový, nepodstatný význam. Provedené důkazy potom hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodování o rozsahu dokazování tak spadá do jeho výlučné kompetence.
24. Namítal-li obviněný porušení svého práva na spravedlivý proces, k němuž mělo dojít porušením práva rovnosti zbraní v souvislosti s tím, že soudy nevyhověly všem jeho návrhům na doplnění dokazování, pak ani této jeho námitce nelze přisvědčit. Dokazování na podkladě důkazních návrhů obviněného provedl již soud prvního stupně, odvolací soud pak dokazování doplnil o důkazy, které zmiňoval obviněný ve svém odvolání. Nevyhověl-li požadavku na zpracování znaleckého posudku, dostatečně zřejmě vyložil, proč toto dokazování není nezbytné pro rozhodnutí o vině dovolatele.
25. K námitce dovolatele stran porušení práva na spravedlivý proces lze dodat, že uvedené právo ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 681/04). Jak již zmínila státní zástupkyně ve svém vyjádření k dovolání obviněného, z principu nezávislosti soudní moci plyne i oprávnění soudu samostatně rozhodnout o okruhu důkazů, které jsou nezbytné pro vydání meritorního rozhodnutí. Povinnost vyložit, proč veškeré navržené důkazy neprovedly, soudy splnily, jak o tom svědčí obsah odůvodnění jejich rozsudků. Jejich rozhodnutí proto nezatěžuje ani vada tzv. opomenutých důkazů.
26. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., uplatněný obviněným v souvislosti se zamítnutím jeho odvolání odvolacím soudem v jeho druhé variantě, musí dovolací soud konstatovat, že k jeho naplnění by mohlo dojít jen za situace, že by uspěl svými námitkami, které měla prokázat vadu rozhodnutí naplňující dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. Jak však již bylo zmíněno, se svou dovolací argumentací se obviněný s obsahovým zaměřením uplatněného dovolacího důvodu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zcela rozešel. Za tohoto stavu nemohlo dojít ani k naplnění důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
V.
Způsob rozhodnutí
27. Jak již bylo uvedeno, obviněný ve svém dovolání neuplatil žádnou námitku, kterou by zpochybnil právní posouzení skutků v jejich vymezení v tzv. skutkových větách výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně. Vznesl námitky, které se s jím deklarovaným důvodem dovolání [podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.] věcně rozešly. Jeho námitky jsou pokračující polemikou s hodnocením provedených důkazů sody nižších stupňů a se skutkovými závěry, jež tyto soudy učinily. S námitkami vůči skutkovým zjištěním i hodnocení důkazů soudem prvního stupně se však plně a přesvědčivým způsobem vypořádal již odvolací soud. Úkolem dovolacího soudu není, aby opakoval závěry soudů nižších stupňů, s nimiž se ztotožnil. Ve věci posuzované to znamená (neboť vadou extrémního rozporu ve smyslu jeho výkladu Ústavním soudem dovoláním napadená rozhodnutí netrpí), že není třeba jinými slovy vyložit to, co je v těchto rozhodnutích uvedeno. Druhý obviněným uplatněný důvod dovolání nebyl zjevně naplněn z důvodu, který byl vyložen výše. Protože shledáno nebylo ani porušení práva obviněného na spravedlivý proces, rozhodl Nejvyšší soud o dovolání obviněného způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Podle něj Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b.
28. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 12. 1. 2021
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu