ECLI:CZ:NS:2021:6.TDO.668.2021.2
sp. zn. 6 Tdo 668/2021-468
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 8. 2021 o dovolání, které podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného Z. K., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 2. 2021, sp. zn. 8 To 4/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 50 T 1/2020, takto:
Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušuje rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 2. 2021, sp. zn. 8 To 4/2021, dále všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se přikazuje Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 11. 2020, sp. zn. 50 T 1/2020, byl obviněný Z. K. (dále jen „obviněný“) uznán vinným pokusem zločinu vraždy podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §140 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že „dne 14. 3. 2020 v době od 22:00 hodin do 23:20 hodin v XY v zahradním domku s číslem orientačním XY v ulici XY, okres XY, v obývacím pokoji po předchozí slovní rozepři s poškozeným D. Č., narozeným XY, v úmyslu jej usmrtit, tohoto bodl kuchyňským nožem o celkové délce 28 cm a délce čepele 15 cm, zepředu do nadbřišku, čímž mu způsobil bodnou ránu nadbřišku pronikající do jater délky 5 cm a hloubky 1,5-2 cm, kdy bodná dučej v játrech končila těsně u dolní duté žíly, přičemž jen shodou šťastných náhod, tato nebyla poraněna, kdy při jejím porušení by došlo k závažnému vnitřnímu krvácení, které by poškozeného ohrožovalo na životě, v důsledku vzniklého zranění byl poškozený bezprostředně podroben neodkladnému operačnímu zákroku v XY nemocnici v XY, s následnou hospitalizací na jednotce intenzivní péče, kdy k fatálnímu následku v podobě smrti poškozeného nedošlo jen v důsledku shody šťastných náhod a včasnému lékařskému zákroku“.
2. Za uvedený zločin byl obviněný odsouzen podle §140 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 11 roků nepodmíněně. Pro výkon uloženého trestu odnětí svobody byl zařazen podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost nahradit poškozenému D. Č. náhradu majetkové škody za poškozené oblečení ve výši 450 Kč a nemajetkové újmy z důvodu psychické újmy a z důvodu bolestného, a to částku v celkové výši 157 944 Kč, a poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky škodu spočívající v náhradě nákladů lékařské péče pro poškozeného D. Č. v celkové výši 111 407 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená J. B. odkázána se svým nárokem na náhradu nemajetkové újmy z důvodu psychické újmy na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, bylo rozhodnuto rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 2. 2021, sp. zn. 8 To 4/2021. Podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. byl napadený rozsudek částečně zrušen, a to ve výroku o trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu. Podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněný byl odsouzen podle §140 odst. 1 za použití §58 odst. 6 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 8 let. Podle §56 odst. 3 tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému rozsudku Vrchního soudu v Praze podal nejvyšší státní zástupce (dále jen „dovolatel“) v neprospěch obviněného dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
5. Nejprve připomněl, že z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu vyplývá, že se neztotožnil s výrokem o trestu z rozsudku soudu prvního stupně, neboť shledal důvody pro aplikaci moderace trestu odnětí svobody podle §58 odst. 6 tr. zákoníku, přičemž konstatoval, že trestní sazby u zločinu vraždy jsou nastaveny ve vysoké míře proto, že se předpokládá zmaření lidského života, jako jedné z nejvýše chráněných hodnot v civilizovaném světě. Proto je třeba zohlednit skutečnost, že k tomuto fatálnímu následku nedojde, byť nezávisle na vůli pachatele a to i mimořádným snížením trestu odnětí svobody pod spodní hranici trestní sazby. Vedle toho je podle odvolacího soudu nutné zohlednit i ostatní zásady a hlediska pro ukládání trestních sankcí uvedené v §37-39 tr. zákoníku.
6. Následně nejvyšší státní zástupce zdůraznil, že zákonné podmínky pro aplikaci §58 odst. 6 tr. zákoníku v předkládané věci dány nebyly. Z §58 odst. 6 tr. zákoníku vyplývá, že postup podle tohoto ustanovení je možný jen za splnění dvou kumulativních podmínek a to, že
a) povaha a závažnost přípravy nebo pokusu trestného činu nebo pokusu trestného činu, nebo pomoci k němu jsou takové, že by použití běžné (nesnížené) sazby trestu odnětí svobody bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné, a přitom
b) nápravy pachatele lze dosáhnout i trestem odnětí svobody kratšího trvání.
7. Těmito zákonnými předpoklady se však odvolací soud v daném případě podle nejvyššího státního zástupce neřídil, okolnosti rozhodné pro aplikaci uvedeného ustanovení náležitě nehodnotil, a tedy nemohl adekvátně promítnout do výroku o trestu, který obviněnému za použití ustanovení §58 odst. 6 tr. zákoníku uložil.
8. Odvolací soud odůvodnil aplikaci ustanovení §58 odst. 6 tr. zákoníku absencí následku, dosavadní bezúhonností obviněného, resp. fikcí jeho beztrestnosti, částečně doznáním a lítostí, kterou nad činem projevil. Stranou úvah odvolacího soudu zůstalo vyhodnocení způsobu provedení činu, které podrobně vyjádřil Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud nalézací. Okolnosti zjištěné soudem prvního stupně podle dovolatele zcela zřetelně zvyšují závažnost podniknutého pokusu. Státní zástupce nesouhlasil s odvolacím soudem ani v tom, pokud poukázal na částečné doznání obviněného, neboť se nejednalo o doznání relevantní. Poslední podmínkou moderačního ustanovení §58 odst. 6 tr. zákoníku je, že dosáhnout nápravy pachatele lze i trestem kratšího trvání. K tomu dovolatel uvedl, že obviněný se podrobil odbornému zkoumání znalcem psychiatrem a znalkyní klinickou psycholožkou. Ani zjištění těchto znalců však nepodporují přesvědčení odvolacího soudu, že nápravy obviněného lze dosáhnout trestem kratšího trvání.
9. S odkazem na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2016, sp. zn. 7 Tdo 124/2016, však lze o aplikaci §58 odst. 6 tr. zákoníku uvažovat jen u takového pokusu trestného činu, jímž nebyl způsoben žádný nebo pouze nezávažný následek. Zranění, které poškozený utrpěl, však nelze hodnotit jako nezávažné. Není proto možno učinit závěr, že pokus vraždy, jehož se obviněný dopustil, nedosahoval závažnosti jiných obvyklých případů. Nelze mít důvodně za to, že by trest mu uložený, byl nepřiměřeně přísný. Proto se trest odnětí svobody ve výměře 11 let uložený soudem nalézacím jevil dovolateli jako zákonu odpovídající. Tím není zpochybněno zařazení obviněného pro výkon trestu do mírnějšího typu věznice za použití moderace podle §56 odst. 3 tr. zákoníku.
10. Nejvyšší státní zástupce uzavřel, že napadeným rozsudkem odvolacího soudu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v zákoně na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným, protože pro takový postup nebyly splněny podmínky ve smyslu §58 odst. 6 tr. zákoníku. Tím odvolací soud své rozhodnutí zatížil vadou ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
11. S ohledem na výše uvedené navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 2. 2021, sp. zn. 8 To 4/2021, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Pokud by Nejvyšší soud shledal, že v posuzované věci je nutno rozhodnout jiným, než navrhovaným způsobem, vyjádřil i pro tento případ souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
12. Obhájce obviněného ani obviněný do doby rozhodnutí nevyužili svého práva podat vyjádření k dovolání nejvyššího státního zástupce.
III.
Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.
14. Dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 2. 2021, sp. zn. 8 To 4/2021, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Nejvyšší státní zástupce je osobou oprávněnou k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. a) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
15. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze podřadit pod (uplatněný) důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení.
16. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán tehdy, pokud byl pachateli uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo pokud mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Podle tohoto ustanovení nemůže být dovolacím důvodem pouhá nepřiměřenost trestu, ať již je pociťován jako mírný, nebo přísný, nejde-li o nepřípustný druh trestu nebo o překročení výměry příslušné trestní sazby (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2003, sp. zn. 5 Tdo 149/2003).
17. Obecně pak platí, že obsah konkrétních uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení tohoto dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
IV.
Důvodnost dovolání
18. V návaznosti na výše uvedené možno konstatovat, že dovolatel vznesl argumentaci pod uplatněný dovolací důvod podřaditelnou. Jak výše podrobně popsáno, jeho námitka spočívá v argumentaci, že nebyly dány zákonné podmínky pro aplikaci ustanovení §58 odst. 6 tr. zákoníku.
19. Jelikož Nejvyšší soud neshledal důvody pro odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání, jakož i řízení tomuto rozhodnutí předcházející a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
20. Podle §58 odst. 6 tr. zákoníku soud může snížit trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby též tehdy, jestliže odsuzuje pachatele za přípravu k trestnému činu nebo za pokus trestného činu nebo za pomoc k trestnému činu a má vzhledem k povaze a závažnosti přípravy nebo pokusu nebo pomoci za to, že by použití trestní sazby odnětí svobody tímto zákonem stanovené bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné a že lze dosáhnout nápravy pachatele i trestem kratšího trvání. Omezením stanoveným v odstavci 4 přitom není vázán.
21. Použití §58 odst. 6 tr. zákoníku není vázáno na okolnosti případu ani na poměry pachatele, jak to předpokládá §58 odst. 1 tr. zákoníku, ovšem bez jejich zhodnocení by nebylo možné stanovit, jak vysoký trest odnětí svobody je schopen zajistit nápravu pachatele a ochranu společnosti a jestli výměra tohoto trestu by skutečně byla nepřiměřeně přísná pro pachatele přípravy trestného činu, jeho pokusu nebo pomoci k trestnému činu. Protože i u přípravy, pokusu a pomoci jde podle §58 odst. 6 tr. zákoníku o snížení trestu odnětí svobody, které je mimořádné , vyžaduje se, aby příprava trestného činu, jeho pokus a pomoc k jeho spáchání nedosahovaly závažnosti jiných, obvyklých případů (viz přiměřeně PÚRY, František. §58 Mimořádné snížení trestu odnětí svobody. In: ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 787.).
22. Povaha přípravy, pokusu a pomoci bude vyplývat zejména z charakteru podniknutého jednání, z jeho formy a z charakteru a závažnosti trestného činu, k němuž směřovaly. Závažnost přípravy, pokusu a pomoci je dána především typovou závažností trestného činu, k němuž směřovaly, dále tím, do jaké míry se příprava a pokus rozvinuly a jaké skutečnosti zabránily v dokonání trestného činu, resp. jaký byl význam pomoci pro spáchání trestného činu (hlavním) pachatelem. Závažnost přípravy, pokusu a pomoci je významně ovlivněna především tím, že v případě přípravy a pokusu nebyl způsoben následek a v případě pomoci nenaplnil pomocník všechny znaky trestného činu jako jeho pachatel. Jinak se zde uplatní obecná hlediska uvedená v §39 odst. 2, podle nichž se určuje povaha a závažnost spáchaného trestného činu. Ohledně toho, kdy lze dovodit, že použití stanovené (nesnížené) sazby trestu odnětí svobody by bylo pro pachatele přípravy a pokusu či pro pomocníka nepřiměřeně přísné a že jejich nápravy lze dosáhnout i trestem odnětí svobody kratšího trvání , se vychází z obdobných hledisek jako při posuzování stejné podmínky podle §58 odst. 1 v případě obecného ustanovení o mimořádném snížení trestu odnětí svobody. Okolnost, že došlo pouze k přípravě trestného činu, k pokusu o něj nebo k pomoci k trestnému činu, však nemůže sama o sobě – bez ohledu na další významné skutečnosti – odůvodnit snížení trestu pod dolní hranici zákonné trestní sazby ve smyslu §58 odst. 6 (srov. přiměřeně R 14/1965). Rovněž nestačí zjištění, že pachatel, jemuž je ukládán trest za přípravu k trestnému činu, za pokus trestného činu nebo za pomoc k trestnému činu, dosud vedl řádný život (srov. přiměřeně NS 2/2001-T 40.). [viz přiměřeně PÚRY, František. §58 Mimořádné snížení trestu odnětí svobody. In: ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 787].
23. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2016, sp. zn. 7 Tdo 124/2016 „rozdílnost pokusu od dokonaného trestného činu a nedostatek následku zpravidla snižují míru společenské škodlivosti, i když je pokus v zásadě stejně trestný jako dokonaný trestný čin. Mimořádné snížení trestu odnětí svobody za pokus trestného činu se ale uplatní jen tehdy, jestliže pokus nedosahuje v konkrétním případě takové závažnosti, jakému odpovídají trestní sazby trestu odnětí svobody stanovené na dokonaný trestný čin“ .
24. Odvolací soud se nicméně výše nastíněnými zákonnými mantinely zabýval v nedostatečné míře. Ve vztahu k dikci §58 odst. 6 tr. zákoníku lze totiž konstatovat, že odůvodnění dovoláním napadeného rozhodnutí odráží jen splnění primárního předpokladu, že trest je ukládán za vývojové stadium předcházející dokonání, v daném případě za pokus k trestnému činu, avšak žádným způsobem se již nevyrovnává s dalším (kumulativním) předpokladem jeho aplikace, tj. povahou a závažností pokusu, ve vztahu k němuž je soud (konkrétním zhodnocením povahy a závažnosti pokusu) povinen vyložit svůj závěr, že vzhledem k nim, že by použití trestní sazby tímto zákonem stanovené bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné a že lze dosáhnout nápravy pachatele i trestem kratšího trvání.
25. Aplikaci mimořádného zmírňovacího ustanovení §58 odst. 6 tr. zákoníku odůvodnil odvolací soud v bodech 15. - 17. svého rozhodnutí tak, že trestní sazby u zvlášť závažného zločinu vraždy jsou nastaveny ve vysoké výměře proto, že se u tohoto deliktu předpokládá zmaření lidského života jako jedné z nejvýše uznávaných a nejpřísněji chráněných hodnot v civilizovaném světě. Proto je třeba při ukládání trestu zohlednit skutečnost, jestliže k tomuto fatálnímu důsledku nedošlo, byť nezávisle na vůli pachatele, a to nezřídka i mimořádným snížením trestu odnětí svobody pod spodní hranici zákonné trestní sazby. Dále je podle něj nutno zohlednit nejen to, že jednání obviněného zůstalo pouze ve stadiu pokusu, ale též ostatní zásady pro ukládání trestních sankcí podle §37-38 tr. zákoníku a hlediska pro výměru trestu podle §39 tr. zákoníku. V souvislosti s tím konstatoval, že obviněnému svědčí ku prospěchu fikce dosavadní netrestanosti, jakož i to, že ačkoliv se k jednání doznal pouze částečně, projevil nad ním lítost, o jejíž upřímnosti neměl pochyb ani soud prvního stupně. Také poukázal na možnost resocializace obviněného, kterou nevyloučila, byť s jistými výhradami, znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví klinická psychologie.
26. V návaznosti na to je třeba (opětovně) zdůraznit, že odvolací soud se nezabýval v potřebné míře povahou a závažností pokusu, který podrobně popsal soud prvního stupně ve svém rozsudku. Nalézací soud dovodil, že obviněný po předchozí hádce s poškozeným se rozzuřil, pohrozil mu smrtí a pobodáním, došel si do kuchyně pro nůž, se kterým se ihned vrátil, přistoupil ke stojícímu poškozenému a bodl jej do oblasti nadbřišku a způsobil mu zranění bezprostředně jej ohrožující na životě, když k úmrtí poškozeného nedošlo pouze shodou šťastných náhod (viz bod 36. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). S těmito skutkovými závěry se odvolací soud zcela ztotožnil (viz bod 12. odůvodnění jeho rozsudku). Lze dodat, že poškozený utrpěl zranění jater, které si vyžádalo neodkladný operační zákrok a následnou léčbu s hospitalizací na jednotce intenzivní péče.
27. Podle výše zmíněného usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2016, sp. zn. 7 Tdo 124/2016, přitom povaha pokusu bude vyplývat zejména z charakteru jednání, z jeho formy a z charakteru a závažnosti trestného činu, k němuž směřoval. Závažnost pokusu je dána především tím do jaké míry se rozvinul a jaké skutečnosti zabránily dokonání trestného činu. Okolnost, že došlo pouze k pokusu trestného činu, však nemůže sama o sobě odůvodnit snížení trestu pod dolní hranici zákonné trestní sazby. Nejvyšší soud pak v tomto rozhodnutí přisvědčil názoru nejvyššího státního zástupce, že o použití ustanovení §58 odst. 6 tr. zákoníku lze (zásadně) uvažovat u pokusu, jímž nebyl způsoben žádný nebo pouze nezávažný následek.
28. Odvolací soud taktéž pochybil při odkazu na částečné doznání obviněného. V rámci své obhajoby totiž obviněný tvrdil, že se poškozený zranil sám, že šlo o nešťastnou náhodu.
29. Patřičnou pozornost odvolací soud nevěnoval ani otázce možnosti resocializace obviněného, když se spokojil s výše citovaným velmi stručným konstatováním. V těchto souvislostech je namístě připomenout, že obviněný byl zkoumán dvěma znalci, znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie podal znalec MUDr. Luděk Daneš, CSc. a znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví klinická psychologie podala znalkyně PhDr. Štěpánka Tůmová. Uvedená znalkyně mimo jiné dospěla k závěru, že s ohledem na kalendářní věk s předpokládanými somatopsychickými změnami do budoucnosti, postoji ke stíhanému skutku, nevylučuje možnost resocializace. Základní typ osobnosti je trvalého rázu. Znalkyně PhDr. Tůmová rovněž uvedla, že hostilní agresivitu jako primární povahový rys u vyšetřovaného nezjistila, přítomna je však nevyvážená emotivita, která je označována jako jedna ze základních příčin agresivního chování, kdy na základě afektivní lability dochází k afektivní agresi, zvláště v zátěžových konfliktních situacích. Dané odpovídá popisu skutkového děje, když obviněný v reakci na neshodu s poškozeným použil nůž jako zbraň. Znalec MUDr. Daneš, CSc. pak vyslovil, že prognóza dalšího vývoje osobnosti obviněného ve vztahu k protispolečenskému jednání je nejistá. Vzhledem k věku je osobnost obviněného neměnná, pozitivní je, že se nejedná o osobu primárně agresivní.
30. Z výše uvedeného je patrno, že odvolací soud náležitě nezhodnotil okolnosti významné z hlediska aplikace ustanovení §58 odst. 6 tr. zákoníku (zejména to platí stran povahy a závažnosti pokusu daného činu). Toto zjištění vede k závěru, že jeho rozhodnutí nemůže obstát. Aplikace §58 tr. zákoníku (jakožto prostředku na řešení výjimečných situací z pohledu ukládání adekvátní sankce) je vždy vázána na přesvědčivé vyložení splnění zákonem formulovaných podmínek. Nedodržení tohoto požadavku svědčí o libovůli soudu. Ten je totiž povinen se pohybovat v hranicích nastavených zákonodárcem, tj. v případě ukládání trestů pachateli trestného činu při respektování trestních sazeb, které jsou určeny k jeho postihu za ten či onen trestný čin. Uložení trestu mimo zákonnou trestní sazbu je proto možné jen při splnění podmínek, které zákonodárce vymezil v příslušných ustanoveních trestního zákoníku, tj. v případě mimořádného snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby, při respektu k zákonným znakům obsaženým v jednotlivých odstavcích §58 tr. zákoníku. Toto se však v posuzovaném případě nestalo.
V.
Způsob rozhodnutí
31. Vada, která zatěžuje rozsudek soudu druhého stupně, zakládá dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. uplatněný dovolatelem. Nejvyšší soud proto shledal dovolání důvodným a rozhodl za podmínek §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání tak, že podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 2. 2021, sp. zn. 8 To 4/2021, dále všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla odkladu a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
32. Úkolem odvolacího soudu bude, aby při vázanosti právním názorem vysloveným v tomto usnesení ve věci znovu rozhodl. Při svém rozhodování tak bude muset věc opětovně posoudit ze všech hledisek významných pro rozhodnutí o trestu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 31. 8. 2021
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu