ECLI:CZ:NS:2021:6.TDO.683.2021.1
sp. zn. 6 Tdo 683/2021-202
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 6. 2021 o dovolání, které podal obviněný J. M. , nar. XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021, sp. zn. 10 To 62/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 3 T 91/2020, takto:
Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021, č. j. 10 To 62/2021-157. Současně se zrušují i všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Praze přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 15. 12. 2020, sp. zn. 3 T 91/2020 (dále také jen „rozsudek soudu prvního stupně“), byl obviněný J. M. (dále také jen „obviněný“) uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Za tento trestný čin a za přečin porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Kladně ze dne 22. 6. 2020, sp. zn. 6 T 60/2020, byl odsouzen podle §178 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku na zkušební dobu v trvání 15 měsíců. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí věci, a to kapesního zavíracího nože z bílého kovu. Současně byl podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Kladně ze dne 22. 6. 2020, sp. zn. 6 T 60/2020, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Kladně odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 9. 3. 2021, sp. zn. 10 To 62/2021. Podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. napadený rozsudek zrušil a za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným zločinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku spáchaným tím, že
„dne 21. 3. 2020, kolem 16.30 hodin v Kladně, v ulici XY, před domem č. p. XY, po překonání provizorního přelepení již předtím rozbitého skla zadních pátých dveří, a to tak, že sérii lepenek a fólii rozřízl kapesním nožem, neoprávněně vnikl do zaparkovaného osobního motorového vozidla tovární značky Mercedes Benz C200K, šedé barvy, RZ XY, VIN: XY, majitele V. T., ze kterého odcizil 1 ks vodní dýmky, tzv. bongo, v hodnotě 250 Kč, a sáček s obsahem rostlinného materiálu, jehož hodnota nebyla zjištěna, přičemž odcizením věcí způsobil shora uvedenému poškozenému celkovou škodu ve výši 250 Kč a poškozením provizorního přelepení okna pátých dveří další škodu ve výši 20 Kč,
a tohoto jednání se dopustil v době nouzového stavu vyhlášeného dne 12. 3. 2020 usnesením vlády České republiky č. 194 publikovaného pod č. 69/2020 Sb., kterým vláda v souladu s čl. 5 a 6 Ústavního zákona č. 110/1998 Sb. o bezpečnosti České republiky vyhlásila pro území České republiky, a to z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru na území České republiky, nouzový stav.“
3. Za tento zločin a za přečin porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, jímž byl obviněný uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Kladně ze dne 22. 6. 2020, sp. zn. 6 T 60/2020, jej odsoudil podle §205 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku a §58 odst. 1 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 1 roku, jehož výkon mu podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 15 měsíců. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu dále uložil trest propadnutí věci, a to kapesního zavíracího nože z bílého kovu. Současně zrušil podle §43 odst. 2 tr. zákoníku výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Kladně ze dne 22. 6. 2020, sp. zn. 6 T 60/2020, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II.
4. Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021, sp. zn. 10 To 62/2021 (dále také jen „napadený rozsudek“), napadl obviněný dovoláním z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť podle jeho názoru nebyla naplněna kvalifikovaná skutková podstata zločinu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Tento závěr lze totiž učinit zejména s přihlédnutím k obsahu rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021 (dále také jen „rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu“). Krajský soud v Praze fakticky opřel svůj rozsudek o rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2020, sp. zn. 4 Tdo 1255/2020, když neprovedl žádnou právní polemiku a odkázal pouze na toto rozhodnutí. S ohledem na zmíněné rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu je však podle obviněného zřejmé, že závěry obsažené v napadeném rozsudku jsou nepřiléhavé a zcela překonané.
5. Obviněný uvedl, že z gramatického výkladu a komentářové literatury je patrné, že k naplnění předmětné kvalifikované skutkové podstaty dochází tehdy, je-li jednání pachatele cíleno na životně důležité věci či zájmy, které jsou po dobu např. nouzového stavu pro obyvatele státu nezbytné. V případě vyhlášeného nouzového stavu z důvodu pandemické situace covid-19 lze usuzovat, že by takto ohrožený zájem byl dán tehdy, pakliže by odcizil např. ochranné pomůcky, desinfekce apod. obětem a záchranářům, případně by došlo k rabování. Tento závěr plyne i z rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu.
6. Z obsahu spisového materiálu je podle obviněného zřejmé, že v době spáchání trestného činu žil na ulici, přespával u svých přátel, přičemž se rozhodně nejednalo o průměrného občana, který každý večer sleduje televizní zpravodajství. Ve svých vyjádřeních se několikrát ke svému jednání doznal, nicméně vždy potvrdil, že nevěděl (a objektivně ani nemohl vědět), že je t.č. vyhlášen nouzový stav. Navíc, jeho trestněprávní jednání vedlo k odcizení vodní dýmky a sáčku s rostlinným obsahem, přičemž mu veškeré odcizené věci byly ihned po krádeži zabaveny a jeho jednáním tak byla způsobená faktická škoda 20 Kč. Na tuto situaci ostatně velmi přiléhavě upozornil i Okresní soud v Kladně jako soud prvního stupně, když zdůraznil, že policisté zadrželi obžalovaného zhruba 500 metrů od místa činu za zhruba 20 minut. Na základě toho obviněný uvedl, že se „rozhodně nejednalo o trestnou činnost, kdy byli policisté evidentně zaneprázdněni řešením nouzového stavu, čímž by se mimo jiné dala zdůvodnit přísnější právní kvalifikace.“ Předmětného trestného činu se dopustil na veřejně přístupném místě, když ihned po spáchání tohoto skutku byl zadržen policejní hlídkou. Ani v této souvislosti do spáchání skutku tak pandemie nezasáhla, když policejní hlídka konala svou zcela běžnou kontrolní činnost, tímto zásahem nebyla rušena od plnění povinností spojených s událostí týkající se nouzového stavu, resp. pandemie koronaviru. Konečně ani hmotný předmět útoku (vodní dýmka) nelze podle obviněného hodnotit jako věc, která má jakoukoli věcnou souvislost s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, tedy v době koronaviru.
7. Obviněný se tak ve svém dovolání ztotožnil se závěry učiněnými soudem prvního stupně, které podle něj navíc plně korespondují citovanému rozsudku velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu, když je zřejmé, že jeho jednání by mělo nepochybně úplně stejný průběh a následek i tehdy, když by předmětnou krádež provedl před vyhlášením nouzového stavu. Závěr odvolacího soudu učiněný v napadeném rozsudku, tedy že by měl být stižen přísnější trestní sazbou jenom kvůli tomu, že byl vyhlášen nouzový stav (bez jakéhokoli posouzení, jaké mělo jeho jednání na tento stav vliv, tedy posouzení oné věcné souvislosti), proto nemůže podle obviněného obstát.
8. Uzavřel, že jeho jednání naplnilo pouze základní skutkovou podstatu trestného činu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a pouze v těchto intencích měla být vyslovena jeho vina. Vzhledem k uvedeným skutečnostem navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a podle §265m tr. ř. znovu rozhodl o jeho vině a trestu přiměřeně v intencích rozsudku soudu prvního stupně.
9. K podanému dovolání se vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Nejprve shrnula obsah podaného dovolání a ve vztahu k namítanému nedostatku věcné souvislosti spáchaného skutku krádeže s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek uvedla ve světle poukazovaného rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu, že v dané věci nebude účelným řešit problematiku místní a časové souvislosti posuzovaného jednání obviněného spáchaného dne 21. 3. 2020 na území města Kladna, a tedy za situace, kdy v důsledku výskytu koronaviru SARS-CoV-2 došlo na území České republiky k vyhlášení nouzového stavu, neboť tato se ani ze strany obou soudů spornou nestala. Nebylo tomu tak naopak v případě věcné souvislosti jiné vážně ohrožující události uvedené v §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku na straně jedné a posuzovaného jednání obviněného na straně druhé. S ohledem na skutková zjištěná však podle státní zástupkyně sice obviněný přisouzeným způsobem jednal, nicméně žádné zjištěné okolnosti vztahující se k posuzovanému případu krádeže nevypovídají o tom, že by objektivně existující události pandemické zátěže na území ČR a na ni navazujících opatření vyhlášeného nouzového stavu využil či zneužil, když současně nelze uvažovat ani v tom směru, že by měl v důsledku nastalé situace spáchání trestného jednání nějakým způsobem usnadněno. Vzhledem k lokalizaci posuzovaného skutku na místě veřejnosti přístupném obviněný ani nemohl reálně počítat s tím, že se za stávající situace vyhlášeného nouzového stavu nepodaří spáchanou trestnou činnost zjistit a odhalit jej jako jejího pachatele, což se záhy po spáchání činu stalo. Je podle jejího názoru naopak zřejmé, že obviněný postupoval zcela běžným způsobem páchání tohoto druhu majetkové trestné činnosti včetně způsobu jejího provedení, spočívajícího za podmínek §205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku ve vloupání do jistým způsobem zabezpečeného prostoru vozidla, kde se ve vztahu k němu cizí věci nacházely. Přitom věci, které se staly předmětem jeho trestného útoku proti cizímu majetku ve smyslu takto poukazovaných znaků skutkové podstaty přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, svojí již výše uvedenou povahou nikterak nesouvisely s řešením výskytu koronaviru jakožto kvalifikované události ve smyslu §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku včetně případného dotčení věcných prostředků omezení a zabránění jeho dalšího šíření.
10. Státní zástupkyně proto uzavřela, že m ezi přisouzeným skutkem krádeže spáchaným podle §205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a událostí v podobě výskytu koronaviru tedy nelze shledávat jakoukoliv věcnou souvislost ve smyslu autoritativního výkladu uvedené podmínky použití kvalifikačního momentu jednání obviněného podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, jak ostatně zcela správně dovodil soud prvního stupně. Pakliže soud odvolací vyhověl v uvedeném směru odvolací argumentaci státního zástupce a původní právní kvalifikaci jednání obviněného podle §205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku zpřísnil právě ve smyslu přitěžující okolnosti podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, pak se tak stalo v době předcházející vydání rozsudku velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, které dalo všem výkladovým otázkám spojeným s aplikací ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku zcela jasné obrysy tak, aby je bylo možno posoudit bez jakýchkoliv pochybností.
11. Státní zástupkyně proto závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně souhlasila, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání za podmínek §265r odst. 1 písm. b) tr. ř., případně podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. v případě jiného než navrhovaného rozhodnutí.
III.
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí nebo zda tu nejsou důvody pro jeho odmítnutí.
13. Dospěl přitom k závěru, že dovolání podané proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021, sp. zn. 10 To 62/2021 , je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
14. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze podřadit pod uplatněný důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení.
15. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
16. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale zásadně nikoliv k revizi skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
IV.
17. Nejvyšší soud zjistil, že argumenty obviněného uplatněnému důvodu dovolání odpovídají a že námitky v jeho mimořádném opravném prostředku uvedené neumožňují o něm rozhodnout způsobem upraveným v §265i odst. 1 tr. ř., tj. formou jeho odmítnutí. Přezkoumal proto podle §265i odst. 3 tr. ř. dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu i řízení jemu předcházející a dospěl k závěru, že v případě právní kvalifikace skutku jako zločinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku (stran užití zákonného znaku kvalifikované skutkové podstaty) byl uplatněnými námitkami uvedený dovolací důvod [podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.] naplněn.
18. Obviněný jeho existenci v případě označeného zločinu dovozoval ze skutečnosti, že rozhodnutí soudu druhého stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, neboť posuzovaný skutek byl nesprávně kvalifikován též podle odst. 4 písm. b) §205 tr. zákoníku na základě zjištění, že čin byl spáchán za nouzového stavu vyhlášeného v souvislosti s nákazou covid-19, aniž by byla zjištěna jakákoliv věcná souvislost mezi spáchaným trestným činem a událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí ve smyslu rozsudku velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021.
19. Nejvyšší soud konstatuje, že námitky obviněného, jak byly shora vymezeny, považuje za důvodné. Připomíná přitom, že k zákonnému znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku se závazným způsobem vyjádřil Nejvyšší soud v již shora citovaném rozsudku velkého senátu trestního kolegia ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021. Zabýval se nejen tímto zákonným znakem samotným, nýbrž i významem tzv. nouzového stavu a stěžejní otázkou nutné věcné souvislosti spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek.
20. Okolnost, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby u trestného činu krádeže a jejíž naplnění zároveň znamená, že jde o zločin (§14 odst. 2, 3 tr. zákoníku), spočívá ve spáchání tohoto činu za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Zákon zde tedy počítá s naplněním kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a přísnějším postihem pachatele trestného činu krádeže ve čtyřech případech. První dva jsou vázané na formální akt příslušného orgánu státu v podobě vyhlášení určitého stavu (stavu ohrožení státu nebo válečného stavu), byť podmíněného přesně definovanými předpoklady, další dva naopak nejsou podmíněné žádným formálním aktem státní moci, ale jen faktickou situací , která existuje v daném místě a čase (živelní pohroma nebo jiná událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek). Přitom platí, že Parlament České republiky vyhlašuje jednak na návrh vlády stav ohrožení státu , je-li bezprostředně ohrožena svrchovanost státu nebo územní celistvost státu anebo jeho demokratické zásady (čl. 7 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb.), a jednak válečný stav , je-li Česká republika napadena nebo je-li třeba plnit mezinárodní smluvní závazky o společné obraně proti napadení (čl. 43 odst. 1 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy České republiky, ve znění pozdějších předpisů). Žádný jiný stav tedy sám o sobě neodůvodňuje naplnění citované kvalifikované skutkové podstaty, tedy ani nouzový stav, stav pandemické pohotovosti, stav nebezpečí nebo jinak nazvaný stav, protože ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku je vázáno jen na uvedené dva stavy, které jsou přesně právně vymezeny. To ostatně vyplývá i ze srovnání s některými jinými skutkovými podstatami trestných činů, u nichž je jejich spáchání za nouzového stavu výslovně uvedeno jako znak (základní) skutkové podstaty (viz např. §247, §372, §384 tr. zákoníku). Další dva případy, které odůvodňují naplnění posuzovaného znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže, pak spočívají ve spáchání činu za živelní pohromy nebo za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Na rozdíl od předchozích dvou okolností není jejich výčet uzavřený (taxativní), ale formulace „za … jiné události vážně ohrožující …“ umožňuje podřadit pod zmíněný zákonný znak kvalifikované skutkové podstaty celou řadu různých událostí, které vykazují odpovídající závažnost a jsou srovnatelné s ostatními okolnostmi výslovně vyjmenovanými v posledně citovaném ustanovení. Takovou „jinou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ je bezpochyby i ohrožení života a zdraví lidí související s výskytem koronaviru označovaného jako SARS-CoV-2 a způsobujícího onemocnění covid-19 v pandemickém rozsahu na území České republiky v období asi od měsíce března 2020. Na tuto událost pak reagovala i vláda České republiky svým usnesením ze dne 12. 3. 2020 č. 194, publikovaným pod č. 69/2020 Sb., jímž vyhlásila podle čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky (ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb.), nouzový stav na území České republiky, a poté přijímala celou řadu omezujících a regulačních opatření.
21. Jestliže tedy obviněný spáchal trestný čin krádeže dne 21. 3. 2020, stalo se tak formálně (z hlediska časového a místního) skutečně „za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ ve smyslu §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Zatímco soud prvního stupně však v dané věci neshledal důvodnost právní kvalifikace podle tohoto přísnějšího ustanovení §205 tr. zákoníku pouze na základě toho, že byl vyhlášen nouzový stav, odvolací soud učinil závěr opačný, když vycházel právě jen z časové, resp. i místní souvislosti spáchaného činu s vyhlášeným nouzovým stavem, jak plyne i ze skutkové věty výroku o vině napadeného rozsudku. Takový závěr při posouzení toho, zda byla naplněna skutková podstata trestného činu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku však není správný, resp. není dostačující. Odvolací soud při svém rozhodování vycházel z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2020, sp. zn. 4 Tdo 1255/2020, avšak právní závěry v něm učiněné lze považovat za překonané právě již citovaným rozsudkem velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu, v němž velký senát vyložil, proč se s odůvodněním tohoto usnesení neztotožnil.
22. Pokud jde o nouzový stav , spáchání činu za tohoto stavu není znakem kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže ve smyslu §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, protože ho nelze zahrnout pod stav ohrožení státu ani válečný stav, což vyplývá i z ustanovení čl. 2 odst. 1 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb., které rozlišuje mezi stavem ohrožení státu, válečným stavem a nouzovým stavem a umožňuje jejich vyhlášení podle intenzity, územního rozsahu a charakteru situace tam předpokládané. Bližší podmínky pro vyhlášení nouzového stavu jsou pak vymezeny v ustanoveních čl. 5 a 6 citovaného ústavního zákona. Nouzový stav ovšem nelze v žádném případě považovat ani za „jinou událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“, protože jednak není událostí, ale zejména neohrožuje život nebo zdraví lidí, neboť jeho vyhlášení směřuje naopak k tomu, aby bylo takové ohrožení eliminováno nebo aby se na ně odpovídajícím způsobem reagovalo právě v zájmu ochrany života a zdraví lidí. Je třeba zdůraznit, že kvalifikovaná skutková podstata trestného činu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku může být naplněna v případě „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ (např. i ve vztahu k nyní aktuálnímu výskytu koronaviru označovaného jako SARS-CoV-2 a způsobujícího onemocnění covid-19 v pandemickém rozsahu) bez ohledu na vyhlášený nouzový stav, na který není vázána, tedy i tehdy, nebyl-li vládou vůbec vyhlášen nebo nebyl-li Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky již vyhlášený nouzový stav prodloužen. Rozhodující je jen existence takové jiné události , kterou lze sice dovozovat též z formálních rozhodnutí a aktů příslušných orgánů státu, ale i z dalších poznatků a informací. Nouzový stav může mít jen podpůrný význam pro závěr o naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže obsaženého v §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku (srov. opětovně rozsudek velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021).
23. Naplnění zákonného znaku podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku spočívajícího ve spáchání trestného činu krádeže za „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“, je tedy třeba podle citovaného rozsudku Nejvyššího soudu podmínit existencí nejen časové a místní souvislosti s takovou událostí, ale též věcnou souvislostí s ní, tedy tím, že se určitým konkrétním způsobem projevila při spáchání jeho pachatelem. Přitom může jít o různou souvislost spočívající např. v tom, že pachatel přímo využije či zneužije ke spáchání trestného činu existující událost, která vážně ohrožuje život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, anebo mu taková událost umožní či usnadní spáchání trestného činu, popřípadě pachatel počítá s tím, že v důsledku této události či opatření vyvolaných k jejímu řešení nebo zvládání nebude odhalena jeho trestná činnost, resp. pachatel nebude zjištěn a dopaden. Uvedená souvislost je pak zřejmá zejména v případě, jestliže bude trestný čin pachatele zaměřen přímo proti opatřením či omezením učiněným k řešení zmíněné situace, bude-li jím mařeno či ztěžováno její zvládnutí nebo odvrácení, anebo pokud se spáchaný čin bude týkat konkrétních předmětů, které mají zvláštní důležitost pro řešení dané události, a proto zasluhují zvýšenou ochranu i trestním právem (např. respirátory, dezinfekční prostředky, zdravotnické potřeby apod. v případě zvládání pandemie způsobené virovým onemocněním). Není přitom nezbytné (ani technicky možné) vyjmenovat všechny alternativy, které věcně (nikoli jen formálně) odůvodňují naplnění shora uvedeného znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže, neboť toto posouzení bude vždy souviset s konkrétními okolnostmi spáchaného činu.
24. Viděno optikou shora popsaného závazného právního názoru v nyní posuzované trestní věci odvolací soud nezjistil, resp. ani nezjišťoval žádnou ze zmíněných věcných souvislostí spáchaného trestného činu krádeže obviněným s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí v podobě výskytu koronaviru označovaného jako SARS-CoV-2 a způsobujícího onemocnění covid-19 v pandemickém rozsahu. Stejně tak neuvedl přesvědčivé důvody pro závěr, že se tato událost relevantně projevila na spáchání trestného činu krádeže. Žádný z provedených důkazů přitom neskýtá podklad pro závěr, že by jednání obviněného neslo jakékoli znaky výše uvedené významné věcné souvislosti s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, která by odůvodnila právní kvalifikaci podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, jak na to důvodně a shodně upozornili obviněný a státní zástupkyně. Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že odvolací soud učinil nesprávné právní posouzení skutku v případě trestného činu krádeže, pokud u obviněného dovodil naplnění znaku jeho kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku pouze z důvodu časové (a místní) souvislosti tohoto činu s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí.
25. Nejvyšší soud proto podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021, č. j. 10 To 62/2021-157, i všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Krajský soud v Praze je vázán právním názorem vysloveným v kasačním rozhodnutí (§265s odst. 1 tr. ř.), přičemž v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného (§265s odst. 2 tr. ř.). Toto rozhodnutí učinil Nejvyšší soud za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. 6. 2021
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu