ECLI:CZ:NS:2021:6.TDO.881.2021.1
sp. zn. 6 Tdo 881/2021-11422
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 8. 2021 o dovolání, které podala obviněná J. F. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2020, č. j. 10 To 303/2020-11 166, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. 17 T 142/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu Praha - západ ze dne 20. 1. 2020, č. j. 17 T 142/2011-11 050 , byla obviněná J. F. (dále „obviněná“, příp. „dovolatelka“) uznána vinnou jednak trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a) zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, (dále jen „tr. z.“) a jednak trestným činem pojistného podvodu podle §250a odst. 1, 3 tr. z. spáchaným ve formě pomoci podle §10 odst. 1 písm. c) tr. z., obojí ve znění účinném do 31. 12. 2009, jichž se podle jeho skutkových zjištění dopustila se spoluobviněnými tím, že
obžalovaní J. P. s J. Š. po předchozí dohodě na fingování dopravní nehody v úmyslu získat neoprávněně pojistné plnění, dne 17. 3. 2008 kolem 19:25 hod. v k. o. XY, okr. XY, na silnici II. třídy č. XY, na 1,631 km, zinscenovali dopravní nehodu, ke které mělo dojít tak, že obž. H. Š., jako řidička a majitelka osobního automobilu tov. zn. Škoda Superb, reg. zn. XY, na křižovatce silnic při odbočování vlevo neměla dát přednost v jízdě osobnímu automobilu tov. zn. Škoda Octavia, reg. zn. XY, řízenému jeho vlastníkem obžalovaným J. P., načež došlo ke střetu obou vozidel, přičemž obžalovaní V. R. a J. F., ačkoli byli fingováním dopravní nehody srozuměni, tak v rozporu se závazným pokynem policejního prezidenta č. 85/2006, resp. jeho doplňku č. 106/2006 ze dne 11. 8. 2006, zpracovali protokol o dopravní nehodě s dokumentací z místa dopravní nehody, ve kterém jako řidičku osobního automobilu tov. zn. Škoda Superb, reg. zn. XY, uvedli obžalovanou H. Š., která se ve skutečnosti na místě dopravní nehody nenacházela, a protokol o dopravní nehodě s náčrtkem místa dopravní nehody jí k podpisu donesl její otec obžalovaný J. Š., který jí také nadiktoval údaje do oznámení škodné události pro pojišťovnu Kooperativa, a. s., na jehož základě obžalovaný J. Š. uplatnil nárok na pojistné plnění z havarijního pojištění ve výši 212 359 Kč a obžalovaný J. P. u pojišťovny Allianz, a. s., nárok na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla ve výši 215 302 Kč, čímž byla pojišťovně Allianz, a. s., způsobena škoda ve výši 215 302 Kč a pojišťovně Kooperativa, a. s., škoda ve výši 212 359 Kč.
2. Obviněná byla za tyto trestné činy odsouzena podle §158 odst. 1 tr. z. za použití §35 odst. 1 tr. z., ve znění účinném do 31. 12. 2009, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, jehož výkon jí byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. z. ve znění účinném do 31. 12. 2009 podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let.
3. O odvolání obviněné a spoluobviněného V. R. proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. 11. 2020, č. j. 10 To 303/2020-11 166 , jímž napadený rozsudek ohledně spoluobviněného zrušil a naopak odvolání obviněné podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému rozsudku krajského soudu podala obviněná prostřednictvím svého obhájce Mgr. Luďka Voigta, LL.M. dovolání, jež opřela o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., přičemž dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) uplatnila v jeho druhé variantě, tedy že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
5. Obviněná namítá, že soudy pominuly zcela evidentní důkazy, a to že účastníci nehody volali na linku 158 a nemohli tak vědět, kterou hlídku operační důstojník na místo vyšle. Na místě byli přítomni příslušníci HZS, kteří identifikovali účastníky nehody a jistě by si všimli, pokud by byla nehoda zjevně fingována. Dopravní nehoda byla standardně zaprotokolována a byla pořízena řádná fotografická dokumentace. Obviněná neměla žádné pochybnosti o přítomnosti H. Š. na místě nehody. Poukázala přitom na to, že H. Š. měnila svoji výpověď. Nebyl proveden žádný důkaz, že přítomna nebyla. Je otázka, zda může policista na místě zjistit fingovanou dopravní nehodu. Obviněná k tomu nebyla nijak proškolena. Objasněn nebyl ani její motiv, či že by se s kterýmkoli z obviněných znala. Z žádného důkazu nevyplývá, že by jednala úmyslně či na základě předchozí dohody. Poukázala dále na svoji dobrou pověst.
6. Dále obviněná zmínila, že na místo přijeli za tmy a s ohledem na další čekající nehody mohlo být šetření provedeno nedbale, jednalo by se však o kázeňské provinění, a nikoli věc trestního řízení. Některé skutečnosti nemohla v té době znát a ani neznala. Není jasné, jak mohlo trestní řízení trvat po tak dlouhou dobu, během které byla několikrát zproštěna obžaloby. Považuje to za pominutí zásady in dubio pro reo . Nesouhlasí se závěrem znalce, že fingování nehody bylo na první pohled zřejmé, když byla prakticky noc, na místě byli hasiči a vylité kapaliny. Z celé věci byli de facto vyloučeni pracovníci pojišťovny. Má za to, že došlo k porušení zásad podle §2 odst. 5 a 6 tr. ř. S odkazem na judikaturu Ústavního soudu stran práva na spravedlivý proces míní, že soudy ignorovaly důkazy sloužící v její prospěch. Uzavřela, že soud měl řádně zjistit skutkový stav, který by prokázal, že nejsou dány všechny znaky skutkové podstaty trestných činů, pro něž byla odsouzena.
7. Závěrem obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2020, č. j. 10 To 303/2020-11 166, a tomuto soudu věc přikázal k novému projednání.
8. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněné vyjádřil prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která upozornila, že námitky obviněné jsou výhradně skutkové a nikoli právní, které mohou být právně relevantní z hlediska obviněnou uplatněných dovolacích důvodů. Obviněná je totiž založila totiž na své vlastní od soudu odlišné interpretaci výsledků dokazování. Smyslem řízení o dovolání ale není, aby v rámci něj byly znovu reprodukovány, rozebírány, porovnávány a přehodnocovány důkazy a aby z nich byly vyvozovány další skutkové závěry. Podstatné je, že soudy prvního a druhého stupně důkazy hodnotily ve shodě s jejich obsahem a že se nedopustily žádné deformace důkazů a že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř.
9. Soud prvního stupně naprosto důvodně vycházel z prvotní výpovědi údajné účastnice dopravní nehody spoluobviněné H. Š., která v přípravném řízení uvedla, že na místě samém vůbec nebyla. Soud náležitě vysvětlil, proč nepřihlédl ke změnám její výpovědi, neboť bylo zřejmé, že ke změně obsahu její výpovědi došlo na základě instrukcí dalšího stíhaného, a to jejího otce J. Š. Bylo jednoznačně prokázáno, a to znaleckým zkoumáním, že nehoda byla zinscenována a že na místě zasahující policisté, tedy rovněž obviněna J. F., museli být na věci zainteresováni, pokud obviněnou H. Š. jako řidičku vozu Škoda Superb do protokolu o nehodě uvedli a samotný protokol jí nechali podepsat prostřednictvím jejího otce J. Š. Nelze přitom odkazovat na to, že ani hasiči nezaznamenali, že by dopravní nehoda byla fingovaná, neboť to není předmětem jejich zájmu v době zásahu, takže ani nezjišťují řidiče vozidel v době nehody. Soud podrobně a logicky zhodnotil provedené důkazy a dospěl k přesvědčivému a řádně odůvodněnému závěru, že obviněná J. F. byla zapojena do pojistného podvodu v souvislosti s dopravní nehodou, k níž mělo dojít dne 17. 3. 2008 v k. o. XY, okres XY. Nejde přitom o žádné domněnky, jak namítá obviněná, ale o důkazně podložený závěr, o kterém nemohou vznikat rozumné pochybnosti. V posuzované trestní věci nebyl prostor pro užití zásady in dubio pro reo , neboť soudy učiněné skutkové závěry jsou dostatečně důkazně podložené.
10. Závěrem státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Zároveň vyjádřila souhlas, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného, než jí navrženého rozhodnutí [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III.
Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněné je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
12. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněnou vznesené námitky naplňují jí uplatněné dovolací důvody.
13. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
14. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k této Úmluvě.
15. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zásadně jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
16. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Přezkoumával-li soud druhého stupně některé napadené rozhodnutí uvedené v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř. na podkladě řádného opravného prostředku (odvolání nebo stížnosti) věcně a zamítl jej vzhledem k tomu, že neshledal takový řádný opravný prostředek důvodným [a to u odvolání podle §256 tr. ř. a u stížnosti podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř.], pak je možno dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. uplatnit jen v jeho druhé alternativě, tj. byl-li v řízení, které předcházelo uvedenému zamítavému rozhodnutí, dán důvod dovolání uvedený v písm. a) až k) ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Podstatou této alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je skutečnost, že dovolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud – ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně - neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí takovou vadou.
17. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
18. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněné.
IV.
Důvodnost dovolání
19. Námitky dovolatelky nelze hodnotit ani jako formálně naplňující jí zvolený důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř ., neboť nenapadají nesprávnost hmotně právního posouzení skutkového stavu, nýbrž samotná skutková zjištění nalézacího soudu. Nejvyšší soud není v rámci dovolacího řízení oprávněn přezkoumávat skutková zjištění nalézacího soudu a s výjimkou tzv. extrémního nesouladu, který však ani obviněnou nebyl namítnut, musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak jej popsal soud prvního stupně ve výroku odsuzujícího rozsudku. Je zjevné, že obviněná svými dovolacími námitkami primárně nezpochybňuje právní posouzení skutku, nýbrž že se domáhá převzetí jí nabízené verze skutkových zjištění, z které pak mají vyvstat pochybnosti o právní kvalifikaci skutku.
20. Obviněná ve svém dovolání namítá porušení hned několika zásad trestního procesu, přičemž soudům vyčítá nesprávné či nedostatečné hodnocení důkazů svědčících v její prospěch, na základě nichž by zřejmě měli dospět k jí prosazované verzi skutkových zjištění. Hodnocení důkazů je však výhradně věcí toho soudu, jež je sám provedl. Ten hodnotí důkazy podle svého volného uvážení v rámci mu stanoveném trestním řádem, přičemž zásada volného hodnocení důkazů vyplývá z principu nezávislosti soudu (čl. 81 a čl. 82 odst. 1 Ústavy). Respektuje-li soud při svém rozhodování podmínky předvídané trestním řádem a uvede, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, není důvodu, aby do něj nadřízený soud zasahoval. Důvodem k zásahu je až stav, kdy hodnocení důkazů a tomu přijaté skutkové závěry jsou výrazem zjevného faktického omylu či excesu logického (vnitřního rozporu), a tím vybočují ze zásad spravedlivého procesu. K takovému zjevnému pochybní soudů nižších stupňů ve věci posuzované zjevně nedošlo. V této souvislosti Nejvyšší soud připomíná, že právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 681/04).
21. Krom toho jsou námitky obviněné opakováním její obhajoby známé z předcházejícího řízení. Soudy nižších stupňů na ni tudíž již reagovaly ve svých rozhodnutích. S ohledem na tuto skutečnost, stejně jako na nevyhovění obsahovým požadavkům zvoleného dovolacího důvodu, v důsledku čehož nebyla vyvolána přezkumná činnost tohoto soudu ve smyslu úpravy obsažené v §265i odst. 3 tr. ř., z toho plyne, že nevyvstala potřeba detailnější reakce dovolacího soudu na mimořádný opravný prostředek obviněné, Nejvyšší soud se proto omezuje na následující konstatování.
22. Všechny námitky obviněné v podstatě směřují k prosazení verze události, podle níž ničeho nevěděla o tom, že je nehoda fingovaná, a že nemohla o této skutečnosti ani vědět, neboť žádné okolnosti tomu nenasvědčovaly, a především to nebylo prokázáno. Krom toho trvá na tom, že obviněná H. Š. na místě nehody byla přítomna. Všechny tyto části obhajoby obviněné však byly spolehlivě vyvráceny soudy nižších stupňů. Na základě vypracovaných znaleckých posudků bylo jednoznačně prokázáno, že nehoda byla zinscenována, přičemž ve věci byl vypracován dokonce i revizní posudek znaleckého ústavu. Dlužno dodat, že obviněná nevylučuje závěr o zinscenování nehody, ale své vědomí tohoto faktu. Nalézací soud k závěru o její vědomosti dospěl především na základě toho, že obviněná H. Š., která měla údajně nehodu způsobit, vůbec nebyla v předmětnou dobu na místě nehody a příslušné listiny podepsala, až když jí byly předloženy jejím otcem, obviněným J. Š. Absenci obviněné H. Š. na místě nehody vzal nalézací soud za prokázané na základě její výpovědi z přípravného řízení, kterou považoval – na rozdíl od jejích následujících výpovědí – za věrohodnou. V bodě 126. svého rozsudku přitom nalézací soud podrobně popsal, z jakých důvodů k tomuto závěru dospěl, a to navzdory dalším výpovědím svědkům podporujícím pozdější verzi výpovědi obviněné H. Š. Krom toho odvolací soud v bodě 12. svého rozsudku upozornil, že procesně přijatelným důkazem je její výpověď obsahující nalézacím soudem přijatou verzi událostí, přičemž této výpovědi byli přítomni jak státní zástupce, tak jeden z obhájců, což lze považovat podle slov odvolacího soudu za dostatečnou záruku korektního průběhu výslechu za současného respektování procesních předpisů.
23. Za situace, kdy vzal nalézací soud za prokázané, že obviněná H. Š. nebyla přítomna na místě dopravní nehody, a tudíž nemohla s přítomnými policisty jednat a už vůbec ne podepsat na místě příslušné listiny, jak tvrdí dovolatelka, je zcela zřejmé, že oba policisté museli vědět, že je dopravní nehoda zinscenována. Zcela irelevantní jsou tudíž námitky obviněné v tom směru, že na odhalení fingovaných dopravních nehod nebyla školena, či že neměla dostatek času nebo že šetření probíhalo až za tmy. Za takových okolností lze její jednání těžko považovat za pouhé nedbalé šetření, jehož důsledkem by měl být pouze kázeňský postih, jak také namítla. Pokud jde o skutečnost, že hlídku na místo vyslal operační důstojník a účastníci nehody tak nemohli ovlivnit, kdo z policistů bude na místo poslán, jak nalézací soud, tak soud odvolací přeložily možné varianty vysvětlující tuto skutečnost. Ať už se však jednalo o zapojení samotného operačního důstojníka nebo obvinění načasovali zinscenování nehody na dobu, kdy budou mít službu policisté účastnící se dohody (kterých bylo podle rozsahu trestní věci hned několik), nemá absence jednoznačného zjištění v tomto směru vliv na skutečnost, že bylo jasně prokázáno, že obviněná si byla fingování nehody vědoma.
24. Taktéž přítomnost hasičského sboru na místě nehody nemůže prokázat ani to, že se nehoda skutečně stala, ani že nemohla obviněná zjistit její fingovanou povahu, ani přítomnost obviněné H. Š. na místě nehody. Je tomu tak proto, že zjišťování žádné z těchto okolností není věcí hasičského záchranného sboru, neboť jejich práce se zaměřuje na odstraňování následků dopravních nehod a ne na zjišťování jejich průběhu. Pokud jde o skutečnost, že nebyli ve věci obviněni žádní pracovníci pojišťoven, nemůže tato ničeho změnit na závěru o vině obviněné. V souladu se zásadou obžalovací mohou soudy rozhodovat pouze o skutcích a obviněných, na něž byla podána obžaloba. Ze samotného faktu, že na některé z osob, které se měly protiprávního jednání účastnit, nebyly stíhány v trestním řízení, nebyla na ně podána obžaloba či nebyly pravomocně odsouzeny, nemůže nikterak ovlivnit rozhodování soudů o vině dalších obžalovaných ve věci.
V.
Způsob rozhodnutí
25. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněné plyne, že ta ve svém dovolání uplatnila výhradně námitky, které se s uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. věcně rozešly. Nevznesla totiž žádnou výhradu, kterou by bylo možno označit za zpochybňující důvodnost právní kvalifikace skutku trestnými činy, které v něm shledaly oba soudy nižších stupňů. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., v alternativě zvolené obviněnou, může být tento naplněn pouze tehdy, shledá-li dovolací soud důvodným tvrzení, že rozhodnutí soudu prvního stupně je zatíženo vadou, která naplňuje obviněnou uplatněný dovolací důvod, pro který neměl odvolací soud přistoupit k zamítnutí jejího odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Tak tomu v posuzované věci není, neboť správnost právního posouzení skutku nebyla – v důsledku toho, že dovolatelka svými námitkami obsahové zaměření dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani formálním způsobem nenaplnila – zpochybněna.
26. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o celém dovolání obviněné rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Podle něj Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b.
27. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. 8. 2021
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu