ECLI:CZ:NS:2021:6.TDO.915.2021.1
sp. zn. 6 Tdo 915/2021-1593
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 9. 2021 o dovolání, které podal obviněný M. B., nar. XY v XY, trvale bytem XY, okres XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 4. 2021, sp. zn. 6 To 15/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 40 T 6/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. B. odmítá .
Odůvodnění:
I.
1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 11. 12. 2020, sp. zn. 40 T 6/2019, byl podle §45 odst. 1 tr. zákoníku zrušen rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 1. 6. 2017, č. j. 90 T 37/2017-158, který nabyl právní moci dne 1. 6. 2017, a to ve výroku, kterým byla schválena dohoda o vině ze spáchání zločinu pojistného podvodu podle §210 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. c) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1, odst. 2 písm. b), c) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, ve výroku o trestu, a znovu bylo rozhodnuto tak, že obviněný M. B. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“ ) byl uznán vinným zvlášť závažným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku ve znění zákona č. 333/2020 Sb., účinného od 1. 10. 2020 (jednání uvedená pod body I./1-21 a II./22) a zločinem padělání a pozměňování veřejné listiny podle §348 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku ve znění zákona č. 333/2020 Sb., účinného od 1. 10. 2020 (jednání uvedená pod body I./2, 9, 10, 13, 14, 15, 17, 19, 21 a II./22).
2. Za tyto zločiny byl odsouzen podle §209 odst. 5 tr. zákoníku za použití §45 odst. 1 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku ke společnému úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 7 let. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost nahradit v rozhodnutí jmenovaným poškozeným škodu v částkách v rozhodnutí uvedených. Podle §229 odst. 1 tr. zákoníku byla v rozhodnutí určená poškozená odkázána s uplatněným nárokem na náhradu škody v penězích, nemajetkové újmy nebo vydání bezdůvodného obohacení na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, bylo rozhodnuto rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 4. 2021, sp. zn. 6 To 15/2021. Podle §258 odst. 1 písm. d), e) tr. ř. byl napadený rozsudek zrušen v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněný byl uznán vinným
- pod body 1-21 zvlášť závažným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku,
- pod body 2,9,10,13,14,15,17,19 a 21 zločinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku.
4. Uvedených zločinů se dopustil (stručně řečeno) tím, že jako investiční konzultant a rovněž v době, kdy již investičním konzultantem nebyl a věděl, že jím není, v úmyslu se obohatit, uzavřel s více poškozenými různé investiční smlouvy spojené s neexistujícími investičními nástroji, uvedl je v omyl, vylákal z nich finanční prostředky a způsobil jim škodu a dále se vydával za jednoho z poškozených a podal nepravdivé žádosti o změnu kontaktních údajů poškozeného či oznámení jejich změny finančním společnostem (též pojišťovnám), které nahradil vlastními kontaktními údaji a podal neoprávněné pokyny, žádosti a další listiny vedoucí k výplatě finančních prostředků poškozeného u různých finanční společností, které uvedl v omyl, a získal tak neoprávněně finanční prostředky, a způsobil tak tomuto poškozenému škodu.
5. Za tyto zločiny a za sbíhající se zločin pojistného podvodu podle §210 odst. 1 písm. a), odst. 5 písm. c) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a přečin padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1, odst. 2 písm. b), c) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, kterými byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 1. 6. 2017, č. j. 90 T 37/2017-158, byl odsouzen podle §209 odst. 5 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 let. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 1. 6. 2017, č. j. 90 T 37/2017-158, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost k náhradě určené škody v rozhodnutí uvedeným poškozeným. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla tam určená poškozená odkázána s jejím uplatněným nárokem na náhradu škody v penězích, nemajetkové újmy nebo vydání bezdůvodného obohacení na řízení ve věcech občanskoprávních.
II.
6. Proti citovanému rozsudku Vrchního soudu v Olomouci podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
7. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku uvedl, že nesouhlasí s napadeným rozsudkem zejména z důvodu nesprávného posouzení skutků pod body 1-21 jako jednoho pokračujícího zvlášť závažného zločinu podvodu podle §209 odst. 5 písm. a) tr. zákoníku.
8. Podle obviněného měl odvolací soud správně kvalifikovat jeho jednání takto: „pod bodem 1 jako zločin podvodu podle §209 odst. 4 písm. d) tr. zákoníku;
pod bodem 2 jako zločin pojistného podvodu podle §210 odst. 1 (event. pak písm. c), odst. 5 písm. c) tr. zákoníku;
pod body 3-15 jako zločin podvodu podle §209 odst. 4 písm. d) tr. zákoníku;
pod bodem16 jako přečin pojistného podvodu podle §210 odst. 1 (event. pak písm. c), odst. 4 tr. zákoníku;
pod body 17-18 jako přečin podvodu podle §209 odst. 3 tr. zákoníku;
pod body 19-20 jako přečin podvodu podle §209 odst. 3 tr. zákoníku;
pod bodem 21 jako přečin pojistného podvodu podle §210 odst. 1 (event. pak písm. c), odst. 4 tr. zákoníku.“
9. Obviněný vyjádřil názor, že skutky pod body 2, 16, 21 a 22 měly být odvolacím soudem správně kvalifikovány jako pojistný podvod podle §210 tr. zákoníku, stejně jako to učinil Městský soud v Brně v rozsudku ze dne 1. 7. 2017, č. j. 90 T 37/2017-158. V úvahu přichází posouzení jeho jednání podle §210 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, tedy uvedení nepravdivých údajů v souvislosti se změnou pojistné smlouvy v části údajů poškozeného L. T. nebo podle stejného ustanovení jako snahu o změnu pojistné smlouvy spočívající ve vyplacení kapitálové hodnoty pojištění, čímž by zanikla kapitálová složka a došlo ke změně podmínek pojistné smlouvy. V úvahu ještě připadá kvalifikace jeho jednání pod uvedenými body podle §210 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku jako uvedení nepravdivých údajů (zfalšovaných kontaktních údajů L. T.) při uplatnění práva na jiné obdobné plnění. Tato investiční složka pojištění byla sjednána v pojistné smlouvě s právnickou osobou působící v pojišťovnictví, a je proto právě oním „jiným obdobným plněním“, respektive nárokem z pojistné smlouvy.
10. Obviněný rovněž nesouhlasil se závěrem odvolacího soudu, že jeho jednání pod body 1-21 je jedním pokračujícím trestným činem podvodu. Odvolací soud se podle něj odchýlil od ustálené judikatury, která považuje časovou prodlevu delší než 3 měsíce mezi dílčími útoky za překážku institutu pokračování. Skutky pod body 2, 16, 21 a 22 považoval „spíše“ za pojistný podvod, proto byly z úvahy o pokračujícím charakteru ostatních skutků podřazených pod skutkovou podstatu podvodu vyčleněny. Mezi jeho jednáním pod bodem 1 a 3 tak uplynulo více než 15 měsíců. Od skutku pod bodem 15 do skutku pod bodem 17 pak uplynulo zhruba 13 měsíců. Mezi skutky pod body 18 a 19 činí časová prodleva více než 8 měsíců. U skutků pod body 3-15,17-18 a 19-20 se mohlo jednat o pokračování podle §116 tr. zákoníku. Z uvedených důvodů namítá, že „soud prvního stupně“ měl jeho trestnou činnost právně kvalifikovat, jak uvedeno výše. V takovém případě by ho ohrožovala sazba ve výši od 2 do 8 let odnětí svobody a nikoli 5 až 10 let podle kvalifikace zvolené odvolacím soudem.
11. Vzhledem k výše uvedenému obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 4. 2021, č. j. 6 To 15/2021-1538 a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
12. K tomuto dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který uvedl, že námitky obviněného, které se týkají správnosti právního posouzení několika vybraných skutků, jež měly být podle dovolatele posouzeny jako podvod pojistný podle §210 tr. zákoníku a správnosti posouzení všech skutků jako dílčích útoků spáchaných v pokračování podle §116 tr. zákoníku, lze pod uplatněný dovolací důvod podřadit, nelze jim však přiznat opodstatnění. Dovolání obviněného nelze posoudit jako podané ve vlastní neprospěch obviněného, neboť ačkoli se domáhá právního posouzení pro více trestných činů, tak žádný z nich neatakuje závažnost posouzení podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku.
13. Státní zástupce připomněl, že námitky dovolatele se staly předmětem vyhodnocení ze strany soudu prvního stupně (viz bod 92 jeho odůvodnění) a ze strany soudu odvolacího (viz body14-16 jeho odůvodnění). S úvahami soudů se v zásadě identifikoval, a tudíž nepřisvědčil argumentaci dovolatele.
14. Dále uvedl, že pokud dovolatel akcentoval posouzení i skutku pod bodem 22 jako pojistného podvodu, tak napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci žádný výrok s číselným označením 22 neobsahuje. Odvolací soud toliko zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně v celém rozsahu, tedy včetně jeho bodu č. II/22. V konečném důsledku tedy rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 1. 6. 2017, sp. zn. 90 T 37/2017, v jeho výroku o vině zůstal nedotčen.
15. Ze vztahu trestného činu pojistného podvodu podle §210 tr. zákoníku a trestného činu podvodu podle §209 tr. zákoníku vyplývá, že pokud skutek nelze posoudit podle speciálního ustanovení o trestném činu pojistného podvodu je zcela na místě posoudit ho podle obecného ustanovení o trestném činu podvodu. Jako klasický podvod by mělo být posouzeno jednání, kdy pachatel jednal zjevně podvodným způsobem vůči pojistiteli zcela mimo vědomí a vůli účastníka pojistného vztahu a bez potřeby dispozic z jeho strany.
16. Jestliže obviněný spatřoval ve skutcích pod body 2, 16 a 21 výroku o vině rozsudku odvolacího soudu trestné činy pojistného podvodu podle §210 tr. zákoníku, není si ani on sám jist, podle které z alternativ základní skutkové podstaty tohoto trestného činu by měly být skutky vlastně posouzeny. Dává na posouzení výběr ze dvou rozličných forem jednání, a to podle §210 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a podle §210 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku.
17. V prvém případě se trestného činu pojistného podvodu dopustí ten, kdo uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí v souvislosti s uzavíráním nebo změnou pojistné smlouvy. O to však v případech jednání obviněného pod body 2, 16 a 21 výroku o vině nešlo. On totiž nejednal s dotčenými pojišťovnami směrem k uzavření nějaké změny smlouvy, jejího dodatku či doplnění. Za změnu smlouvy nelze považovat pouhé uvedení jiných kontaktních údajů, které se týkají účastníka smlouvy. Obviněný o žádnou změnu smlouvy neusiloval, šlo mu čistě o jeho majetkový prospěch.
18. Zpochybňované skutky nebyl důvod posuzovat podle §210 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Trestného činu pojistného podvodu se v této alternativě dopustí ten, kdo uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí při uplatnění práva na plnění z pojištění nebo jiné obdobné plnění. Obviněný přitom nebyl osobou, které by v předmětných třech případech náleželo právo na pojistné plnění, čehož si pochopitelně byl vědom od počátku svého jednání.
19. Pojem jiné obdobné plnění se týká například práva poškozeného na plnění z garančního fondu podle §24 zákona č. 168/1999 Sb. Za jiné obdobné plnění by bylo možno považovat také zachraňovací náklady podle §32 zákona č. 37/2004 Sb. (nyní §2819 občanského zákoníku), případně i některé nároky z titulu náhrady škody, na něž je v uvedeném zákoně pamatováno. Takovou povahu však požadavek dovolatele uplatněný vůči pojišťovnám neměl.
20. Pachatelem trestného činu podvodu podle §210 tr. zákoníku může být nejen účastník pojistné smlouvy, ale i jiná osoba, která uvedla nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo zamlčela podstatné údaje v souvislosti s uzavíráním nebo změnou pojistné smlouvy, v souvislosti s likvidací pojistné události nebo při uplatňování práva na plnění z pojištění nebo jiné obdobné plnění. V posuzované věci obviněný nebyl ani takovou osobou.
21. Obviněný především neuplatnil žádné své právo na pojistné plnění či jiné obdobné plnění. Jednalo se o klasické neoprávněné vylákání plnění, na něž obviněný neměl nárok, tedy o podvod. To, že se na straně uvedeného v omyl ve 3 případech z 21 dílčích útoků nacházela pojišťovna, pro posouzení skutku jako pojistného podvodu nepostačuje.
22. Dále státní zástupce uvedl, že námitkou uplatněnou v mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je i námitka zpochybňující správnost posouzení pokračování v trestném činu podle §116 tr. zákoníku. Lze přisvědčit tomu, že soudní praxe zpravidla vychází z toho, že zákonem požadovaná blízká časová souvislost bude zpravidla přerušena tam, kde pachatel na několik měsíců ustane v páchání trestné činnosti. To však nelze aplikovat dogmaticky bez zřetele k okolnostem projednávaného případu. V každé konkrétní věci je nutno zkoumat zejména to, v čem posuzovaná trestná činnost spočívala a další skutkové aspekty jejího páchání. Ani doba například půl roku zde není za všech okolností určující, je třeba brát ohled na určité zvláštnosti a jedinečnost každé přezkoumávané věci. U majetkových deliktů v případě, že je období mezi jednotlivými útoky delší, posuzuje se hledisko blízké časové souvislosti s ohledem na prospěch nebo škodu, kterou pachatel předcházejícími dílčími útoky získal nebo způsobil. Je nutno brát ohled i na čas potřebný k přípravě pachatele na další útok, stejně jako na dobu, kterou si jako jakýsi časový polštář pachatel vytvořil svým předchozím dílčím jednáním generujícím vyšší obohacení. Pokud obviněný v jím namítaném dalším mezidobí mezi jednotlivými dílčími útoky k dalšímu ataku hned nepřistoupil, učinil tak proto, že k tomu nebyl nucen z finančního hlediska, případně to nebylo vyžadováno jeho aktuálními životními potřebami.
23. Vzhledem k uvedenému státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně vyjádřil svůj souhlas, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu rovněž souhlasil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
III.
24. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.
25. Dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 4. 2021, sp. zn. 6 To 15/2021, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
26. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze podřadit pod (uplatněný) důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení.
27. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí (s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu) vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení, a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
28. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale zásadně nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
29. Obecně pak platí, že obsah konkrétních uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení tohoto dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
IV.
30. V návaznosti na výše uvedené, možno obecně konstatovat, že dovolatel vznesl námitky pod uplatněný dovolací důvod formálně podřaditelné. Nejvyšší soud však konstatuje, že těmto formálně právně relevantním námitkám nemohl z důvodů níže rozvedených přiznat žádné opodstatnění.
31. Podstata dovolací argumentace (jak v podrobnostech popsáno v rekapitulaci tohoto podání) spočívá v tom, že právní kvalifikace zvolená odvolacím soudem má být chybná, neboť některé dílčí útoky měly být posouzeny nikoli podle §209 tr. zákoníku jako trestný čin podvodu, nýbrž podle §210 tr. zákoníku jako trestný čin pojistného podvodu. Dále pak, že mezi dílčími útoky není naplněna podmínka blízké časové souvislosti určená ustanovením §116 tr. zákoníku, a jednání obviněného tedy není jedním pokračujícím trestným činem podvodu. K tomu dovolací soud nejprve připomíná, že uplatněné námitky nejsou ve věci novými, že danou problematikou se zabýval již soud prvního stupně v bodu 92 odůvodnění svého rozhodnutí a soud odvolací v bodech 14-16 odůvodnění svého rozhodnutí. V návaznosti a s odkazem na úvahy učiněné soudy nižších stupňů pak doplňuje (ve shodě se státním zástupcem) následující skutečnosti.
32. Ve stručnosti (se zřetelem ke shora vymezené podstatě dovolání) třeba připomenout, že trestného činu podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí, kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou. Kvalifikovanou skutkovou podstatu daného trestného činu podle odstavce 5 písm. a) dotčeného ustanovení naplní pachatel tehdy, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 škodu velkého rozsahu.
Trestného činu pojistného podvodu podle §210 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí, kdo uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí
a) v souvislosti s uzavíráním nebo změnou pojistné smlouvy,
b) v souvislosti s likvidací pojistné události, nebo
c) při uplatnění práva na plnění z pojištění nebo jiné obdobné plnění.
33. Nejprve dovolací soud uvádí, že dovolatel ve svém podání mimo jiné namítl, že skutek pod bodem 22 měl odvolací soud správně kvalifikovat jako pojistný podvod podle §210 tr. zákoníku. Dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu však žádný skutek č. 22 neobsahuje, a tudíž odvolací soud takový skutek neposuzoval.
34. Dále na místě zmínit, že poměr mezi trestnými činy podvodu podle §209 tr. zákoníku a pojistného podvodu podle §210 tr. zákoníku je vztahem speciality. Ustanovení §209 tr. zákoníku je ustanovením obecným, které postihuje podvodné jednání v podstatě v jakékoli souvislosti, jestliže jím byla způsobena škoda a došlo k obohacení, zatímco ustanovení §210 tr. zákoníku je ustanovením speciálním postihujícím podvodné jednání v souvislosti se vznikem a existencí pojistných vztahů, včetně likvidací pojistných událostí a s poskytováním plnění z pojistných vztahů, aniž by bylo nutné, aby vznikla škoda a došlo k obohacení, přičemž způsobení škody je při splnění zákonných předpokladů okolností podmiňující použití vyšší trestní sazby.
35. V případě argumentace tvrdící, že označené dílčí skutky měly být posouzeny jako pojistný podvod, obviněný zmiňuje dvě alternativy, a to podle §210 odst. 1 písm. a) nebo podle §210 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku.
36. Nejprve prezentoval právní kvalifikaci podle §210 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (tj. uvedení nepravdivých nebo hrubě zkreslených údaje nebo zamlčení podstatných údajů v souvislosti s uzavíráním nebo změnou pojistné smlouvy).
37. Za nepravdivé se považují údaje, jejichž obsah vůbec neodpovídá skutečnému stavu, o němž je podávána informace, a to byť jen o některé důležité skutečnosti pro uzavření nebo změnu pojistné smlouvy nebo pro likvidaci pojistné události nebo pro poskytnutí plnění z pojištění nebo jiné obdobné plnění. U nepravdivých nebo hrubě zkreslených údajů zákon nevyžaduje, aby šlo o údaje podstatné, neboť v tomto směru jakýkoli nepravdivý nebo hrubě zkreslený údaj, který je sdělován, a to ať už v souvislosti s uzavíráním nebo změnou pojistné smlouvy, v souvislosti s likvidací pojistné události nebo při uplatnění práva na plnění z pojištění nebo jiné obdobné plnění, může podstatně ovlivnit rozhodování druhé strany. Za změnu pojistné smlouvy je třeba považovat jakýkoliv oboustranně přijatý návrh, který mění již uzavřenou pojistnou smlouvu. Uvádění nepravdivých a hrubě zkreslených údajů nebo zamlčení podstatných údajů je vázáno na souvislost s uzavíráním nebo změnou pojistné smlouvy, proto se takového jednání nemusí dopustit jen účastníci této smlouvy, ale může tak učinit i jiná osoba. (Šámal P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 2. vydání Praha: C. H. Beck, 2012 s. 2087 - 2089).
38. V posuzované věci však obviněný nikterak nejednal s pojišťovnami ve věci uzavření nebo změny pojistné smlouvy. Uvedení jiných kontaktních údajů, které se týkají účastníka smlouvy nelze považovat za změnu smlouvy, protože tyto údaje, které nemají povahu identifikačních údajů, doznávají změn bez ohledu na existenci změn smlouvy a nijak nemění práva a povinnosti smluvních stran zakotvených ve smlouvě. Za změnu smlouvy pak není možno považovat ani požadavek na výplatu finančního plnění na základě ustanovení dané smlouvy, jelikož by se mohlo jednat nanejvýše o plnění smlouvy, jak byla smluvními stranami uzavřena. Obviněný svým jednáním necílil na změnu smlouvy, usiloval toliko o získání finančního prospěchu.
39. V druhém jím uváděném případě dovolatel uvedl kvalifikaci podle §210 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku (tj. uvedení nepravdivých nebo hrubě zkreslených údajů nebo zamlčení podstatných údajů při uplatnění práva na plnění z pojištění nebo jiné obdobné plnění).
40. Právo na pojistné plnění přísluší oprávněné osobě [srov. §3 písm. i) zákona č. 37/2004 Sb., nyní §2758 odst. 1 nového občanského zákoníku]. Oprávněnou osobou bude nejčastěji pojištěný. Za oprávněnou osobu je třeba považovat také obmyšleného, jíž je osoba určená pojistníkem v pojistné smlouvě, které vznikne právo na pojistné plnění v případě smrti pojištěného. Uplatňovat právo na plnění z pojištění mohou u fyzických i právnických osob v jejich zastoupení i jejich zástupci, přičemž takové zastoupení může vzniknout na základě zákona (např. rodiče nezletilého dítěte, zastoupení mezi manželi), rozhodnutí státního orgánu (např. poručník, opatrovník) nebo na základě dohody o plné moci. Obviněný však nebyl osobou, které by v předmětných případech náleželo právo na pojistné plnění, čehož si byl vědom. Jiným obdobným plněním se rozumí plnění na základě jiného důvodu, než je plnění na základě pojistné smlouvy. To se týká např. zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, podle něhož musí Česká kancelář pojistitelů plnit v případech vymezených zákonem poškozeným, aniž existuje pojistná smlouva. (Šámal P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 2. vydání Praha: C. H. Beck, 2012 s. 2090 - 2091). Za obdobné jiné plnění by bylo možno považovat také zachraňovací náklady podle §32 zákona č. 37/2004 Sb., nyní §2819 nového občanského zákoníku. Takovou povahu však požadavek uplatněný obviněným vůči poškozeným pojišťovnám neměl.
41. Dále je třeba uvést, že pachatelem trestného činu podle §210 tr. zákoníku sice může být nejen účastník pojistné smlouvy, ale i jiná osoba, která uvedla nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo zamlčela podstatné údaje v souvislosti s uzavíráním nebo změnou pojistné smlouvy, v souvislosti s likvidací pojistné události, nebo při uplatnění práva na plnění z pojištění nebo jiné obdobné plnění, což umožňuje postihovat i osoby, které nejsou přímými účastníky pojistného vztahu (např. zprostředkovatel pojištění, zmocněnec účastníků, likvidátor pojistné události). Obviněný však žádnou takovou osobou nebyl. Neuplatnil žádné své právo na pojistné plnění či jiné obdobné plnění, a to takové právo, které by mu příslušelo a bylo navázáno na pojistnou událost. Pokud uplatnil požadavek na výplatu finančních prostředků, pak se jednalo o neoprávněné vylákání plnění, na které neměl nárok, a to uvedením v omyl, za účelem vlastního obohacení a za současného způsobení škody jinému, tedy o běžný podvod podle §209 tr. zákoníku. Okolnost, že na straně uvedeného v omyl se v několika případech nacházela pojišťovna, pro posouzení skutku jako pojistného podvodu rozhodně nepostačuje. Ve všech případech byl obviněný veden stejným záměrem opatřit si finanční prostředky na úkor poškozených, a to buď těch, kteří měli tyto prostředky uloženy u institucí působících na finančním trhu, a to uvedením v omyl těchto institucí či uvedením v omyl přímo osob poškozených, které měly zájem o zhodnocení finančních prostředků, a on byl o tomto záměru obeznámen.
42. Obviněný dále uplatnil námitku napadající správnost posouzení jeho jednání jako pokračování v trestném činu podle §116 tr. zákoníku.
43. Podle §116 tr. zákoníku pokračováním v trestném činu se rozumí takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují, byť i v souhrnu, skutkovou podstatu stejného trestného činu, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a souvislostí v předmětu útoku.
44. Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 15. 6. 2011, sp. zn. 3 Tdo 1134/2010, vyslovil, že „soudní praxe obecně vychází z toho, že zákonem požadovaná blízká časová souvislost bude zpravidla přerušena tam, kde pachatel na několik měsíců ustane v páchání trestné činnosti. Uvedený výklad však nelze aplikovat dogmaticky bez zřetele k okolnostem posuzované věci. V každé konkrétní věci je totiž třeba zkoumat zejména to, v čem trestná činnost spočívala a jaké byly další skutkové okolnosti jejího spáchání“ .
45. V usnesení ze dne 10. 12. 2003, sp. zn. 6 Tdo 1314/2003 (publ. pod č. 32/2004-I. Sb. rozh. tr.) Nejvyšší soud judikoval, že „z hlediska naplnění formálního znaku "blízká časová souvislost" pokračování v trestném činu (§89 odst. 3 tr. zák.) je nutno vzít v úvahu všechny konkrétní okolnosti případu. Půjde-li o majetkovou trestnou činnost, pak, za splnění dalších podmínek uvedených v ustanovení §89 odst. 3 tr. zák., lze ohledně tohoto znaku obecně vycházet z toho, že čím delší je celková doba páchání pokračující trestné činnosti, čím větší je počet dílčích útoků během ní spáchaných, čím vyšší je způsobená škoda na cizím majetku a čím vyšší je obohacení pachatele, tím delší může být i doba mezi jednotlivými dílčími útoky. Na překážku závěru, že se jedná o pokračování, za těchto okolností nemusí být zjištění, že mezi jednotlivými útoky uplynula doba několika měsíců“ .
46. V posuzovaném případě tak musí být i případná větší časová prodleva mezi jednotlivými skutky posuzována v kontextu toho, že obviněný spáchal celou řadu dílčích útoků (celkem 21 útoků), způsobil škodu v celkové výši přesahující 15 milionů Kč, přičemž škody způsobené jednotlivými útoky byly v částkách přesahujících sto tisíc korun českých, v některých případech se pohybovaly dokonce v částkách přesahujících milion korun českých. Je zde příznačné, že činnost obviněného spočívala v opakovaném dlouhodobém uvádění v omyl subjektů disponujících značnými finančními prostředky za účelem jejich legálního zhodnocení, popř. přímo takových klientů, a to za využití předchozích znalostí, zkušeností a kontaktů, které nabyl v souvislosti se svým působením v poradenské činnosti ve finanční oblasti. Pokud v delším mezidobí mezi jednotlivými dílčími útoky nepřistoupil ihned k dalšímu útoku, učinil tak jednoduše proto, že k tomu nebyl nucen z finančního hlediska, případně to nebylo vyžadováno jeho aktuálními životními potřebami.
47. S ohledem na to, že se jednalo o sofistikovanou trestnou činnost, která vyžadovala potřebný čas na přípravu jednotlivých útoků, a na vysoké částky škody, jimiž si obviněný vytvořil velkou finanční „zásobu“, poté není zjištění, že mezi jednotlivými dílčími útoky uplynula i řada měsíců, na překážku závěru o pokračování ve smyslu §116 tr. zákoníku.
48. Lze tak uzavřít, že uplatněná dovolací argumentace, ačkoli byla formálně podřaditelná pod uplatněný dovolací důvod, nebyla opodstatněná a že obviněný naplnil všechny znaky mimo jiné trestného činu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku.
49. Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť shledal, že je zjevně neopodstatněné. Učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. 9. 2021
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu