ECLI:CZ:NS:2021:6.TZ.101.2021.1
sp. zn. 6 Tz 101/2021-249
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 30. 11. 2021 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ivo Kouřila a soudců JUDr. Jana Engelmanna a JUDr. Vladimíra Veselého stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti ve prospěch obviněného P. O., nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Bělušice, proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 20. 10. 2020, č. j. 4 T 76/2020-129, a podle §268 odst. 2 tr. ř., §269 odst. 2 tr. ř. a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
I. Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 20. 10. 2020, č. j. 4 T 76/2020-129, byl porušen zákon v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného P. O.
II. Rozsudek Okresního soudu v Mostě ze dne 20. 10. 2020, č. j. 4 T 76/2020-129, a na něj navazující usnesení, jímž předseda senátu Krajského soudu v Ústí nad Labem dne 3. 2. 2021, č. j. 4 To 31/2021-177, podle §250 odst. 4 tr. ř. vzal na vědomí zpětvzetí odvolání obviněného, se zrušují . Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, tedy i
· usnesení Okresního soudu v Blansku ze dne 10. 1. 2021, č. j. 1 T 91/2020-96, a
· usnesení Okresního soudu v Mostě ze dne 20. 1. 2021, č. j. 1 T 114/2020-143.
III. Podle §270 odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Mostě přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I.
Stížností pro porušení zákona napadené rozhodnutí
1. Rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 20. 10. 2020, č. j. 4 T 76/2020-129, který nabyl právní moci dne 3. 2. 2021 (dále také jen „pravomocný rozsudek“), byl obviněný P. O. uznán vinným zločinem krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, jehož se podle zjištění tohoto soudu dopustil tím, že
dne 13. 5. 2020 okolo 17.30 hodin v Mostě, ul. XY čp. XY, v obchodním centru Central vešel do prodejny A3 Sport, kde vzal z regálu 2 ks sportovních souprav, se kterými vešel do zkušební kabinky, ve které z jedné sportovní soupravy značky Nike, kategorie č. 4958-010, velikost S, v prodejní ceně 1 050 Kč, strhl 4 ks plastových kódů, čímž došlo k poškození předmětné sportovní soupravy, kterou na sebe oblékl, přes ni si oblékl svůj oděv a vyšel ze zkušební kabinky na prodejní plochu, vrátil zbývající sportovní soupravu a následně prošel okolo pokladen, skrz bezpečnostní rám, ven z prodejny, kde byl zastaven pracovníky ostrahy obchodního centra, které na jejich výzvu následoval zpět do prodejny, kde se ve zkušební kabince vysvlékl z navlečené sportovní soupravy, kterou členům ostrahy vydal a tato byla vrácena vedoucí prodejny, aniž by ji bylo možno z důvodu poškození vrátit zpět do prodeje, a způsobil tak společnosti A3 Sport s. r. o., IČO: 26350823, se sídlem Teslova čp. 1171, 301 00 Plzeň, škodu ve výši 1 050 Kč,
a byl v trestní věci Okresního soudu v Teplicích sp. zn. 2 T 160/2015 uznán vinným a odsouzen pro zločin loupeže podle §173 odst. 1 trestního zákoníku rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 1. 2016, č. j. 4 To 2/2016-168, k souhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře tří roků se zařazením do věznice s ostrahou, který vykonal dne 30. 6. 2018, a trestním příkazem Okresního soudu v Chebu ze dne 25. 11. 2019, č. j. 6 T 89/2019-88, který nabyl právní moci dne 20. 2. 2020, byl uznán vinným a odsouzen pro přečin krádeže podle §205 odst. 2 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, podmíněně odloženého na zkušební dobu v trvání dvou let, s vyslovením dohledu,
a dále se uvedeného jednání dopustil v době nouzového stavu, vyhlášeného dne 12. 3. 2020 usnesením vlády České republiky č. 194, publikovaného pod č. 69/2020 Sb., kterým vláda v souladu s čl. 5 a 6 Ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, vyhlásila pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru na území České republiky nouzový stav.“
2. Obviněný byl za tento zločin odsouzen podle §205 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 28 měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost nahradit poškozené A3 SPORT s. r. o. škodu ve výši 1 050 Kč.
3. Proti citovanému rozsudku podal obviněný (č. l. 133) odvolání výlučně do výroku o trestu, které však vzal zpět výslovným prohlášením při veřejném zasedání dne 3. 2. 2021. O vzetí zpětvzetí odvolání na vědomí rozhodl podle §250 odst. 4 tr. ř. předseda senátu Krajského soudu v Ústí nad Labem usnesením ze dne 3. 2. 2021, č. j. 4 To 31/2021-177.
II.
Stížnost pro porušení zákona
Proti tomuto rozsudku podala ministryně spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného. Vytkla v ní, že zákon byl porušen v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v jeho neprospěch. Odkázala na závěry učiněné v rozsudku velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021 (dále též jen „rozsudek velkého senátu trestního kolegia“), a na nález Ústavního soudu z 20. července 2021, sp. zn. IV. ÚS 767/21, který se s jeho závěry ztotožnil. Uvedla, že v předmětné věci se obviněný sice trestné činnosti dopustil „za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ ve smyslu §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, nicméně věcná souvislost mezi touto trestnou činností a pandemickou situací okolo výskytu koronaviru SARS CoV-2 absentovala.
5. Vzhledem k tomu došlo v dané trestní věci k nesprávnému právnímu posouzení skutku, neboť naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku bylo dovozeno pouze z časové souvislosti. Jednání obviněného proto mělo být právně posouzeno toliko jako přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku. Uložený trest odnětí svobody je podle ní trestem zjevně excesivním, když jednání bylo nesprávně posouzeno i podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a trest tak byl ukládán podle §205 odst. 4 tr. zákoníku.
6. Ministryně spravedlnosti proto navrhla, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 20. 10. 2020, č. j. 4 T 76/2020-129, byl porušen zákon v neprospěch obviněného v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil tento rozsudek, jakož i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Mostě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, případně postupoval podle §271 odst. 1 tr. ř.
III.
Vyjádření procesních stran
7. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) se k podané stížnosti pro porušení zákona písemně vyjádřil. V jeho úvodu zmínil, že s ohledem na obsah trestního spisu (z něhož plyne, že přes prvotní zpochybnění důvodnosti právní kvalifikace obviněným došlo – z ohledem na jeho další vyjádření – v průběhu hlavního líčení k vyhlášení usnesení, jímž soud přijal podle §206c odst. 4 tr. ř. prohlášení viny) je nezbytné nejprve vyřešit otázku přípustnosti podaného mimořádného opravného prostředku ministryně spravedlnosti.
8. V návaznosti na uvedené státní zástupce připomenul, že trestní řád pouze obecně konstatuje, že stížnost pro porušení zákona je možno podat proti „pravomocnému rozhodnutí soudu nebo státního zástupce“ bez dalšího, přičemž výslovně stanovuje nepřípustnost takové stížnosti pouze proti rozhodnutí Nejvyššího soudu (srov. §266 odst. 1 tr. ř.), z čehož by mohlo plynout, že právní úprava zdánlivě přípustnost tohoto mimořádného opravného prostředku téměř nijak nelimituje. Stížnost pro porušení zákona však podle něj (i s poukazem na rozhodnutí sp. zn. 4 Tz 58/2003, sp. zn. 4 Tz 224/2003 a sp. zn. 8 Tz 32/2019, jakož i nález Ústavního soudu ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. Pl. ÚS 15/01), nelze považovat za zcela univerzální opravný prostředek k nápravě všech v úvahu přicházejících vad.
9. Z úpravy obsažené v §206c odst. 7 tr. ř. (podle níž „ Soudem přijaté prohlášení viny nelze odvolat. Skutečnosti uvedené v prohlášení viny nelze napadat opravným prostředkem .“) dovozuje, že dosah tohoto ustanovení není omezen toliko na opravný prostředek řádný, ale vztahuje se na jakýkoli opravný prostředek. Nevyplývá z něj žádné omezení, proč by se uvedená „nemožnost napadat“ skutečnosti uvedené v prohlášení viny, tj. skutkové okolnosti a jejich právní kvalifikaci, měla vztahovat pouze na určitý konkrétní typ opravného prostředku. Nepřípustnost opravného prostředku lze nicméně dovodit jen v tomto rozsahu. Stížnost pro porušení zákona lze považovat za přípustnou i proti rozsudku vydanému na podkladě přijatého prohlášení viny, pokud namítá jakékoli jiné vady než ty, které jsou produktem bezvadného a soudem přijatého prohlášení viny. Uvedenou argumentaci státní zástupce dále rozvíjí, přičemž však současně považuje stížnost pro porušení zákona za přípustnou např. tehdy, pokud by rozsudek obsahově neodpovídal přijatému prohlášení, byla by porušena ustanovení o přijetí takového prohlášení, popřípadě by došlo k jiným vadám, zejména procesním (např. porušení ustanovení o nutné obhajobě apod.).
10. Ve věci posuzované shledává státní zástupce přípustnost podaného mimořádného opravného prostředku v důsledku pochybní nastalého při proceduře vedoucí k prohlášení viny. Ta podle něj musí být z hlediska obecných postulátů práva obviněného na spravedlivý proces (jako nezbytný předpoklad účinků §206c odst. 7 tr. ř.) procesně zcela bezvadná, tj. při dodržení všech pravidel stanovených pro tento zcela zásadní procesní úkon. V tomto smyslu však okresní soud správně nepostupoval. Jak totiž vyplývá z protokolu o hlavním líčení, soud zjišťoval stanovisko stran k možnému sjednání dohody o vině a trestu, přičemž po vyjádření zájmu obviněného o prohlášení viny toliko přistoupil k jeho velmi krátkému informativnímu výslechu, po kterém prohlášení viny usnesením přijal. Z protokolu o hlavním líčení však vůbec nevyplývá, že by okresní soud dodržel pravidla pro bezvadné prohlášení viny podle §206c odst. 2 tr. ř. ve spojení s §314q odst. 3 tr. ř. Třebaže se patrně určitého poučení mohlo obviněnému dostat ze strany jeho obhájce, s nímž svůj postoj obviněný konzultoval, nezbavuje to soud povinnosti zjistit rozhodné skutečnosti a poskytnout obviněnému poučení podle §314q odst. 3 tr. ř. V důsledku této procesní vady podle názoru státního zástupce procesní účinky přijatého prohlášení viny ve smyslu §206c odst. 7 tr. ř. nenastaly. Nelze tedy uzavřít, že by napadený rozsudek byl produktem řádně projevené relevantní vůle obviněného jakožto autonomní dispoziční sféry jednotlivce, do které nepřísluší stěžovatelce zasahovat.
11. Za tohoto stavu státního zástupce naznal, že je na místě se k podané stížnosti pro porušení zákona věcně vyjádřit. Z věcného hlediska se s ní ztotožňuje, neboť lze v podstatě pouze odkázat na její odůvodnění, v němž stěžovatelka důvodně poukázala v návaznosti
na závěry citovaného rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu na chybějící věcnou souvislost spáchaného činu s šířením onemocnění COVID-19, popřípadě s bojem proti tomuto onemocnění.
12. Na základě uvedených skutečností státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud
· podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Okresního soudu
v Mostě ze dne 20. 10. 2020 č. j. 4 T 76/2020-129, byl porušen zákon v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného P. O.,
· podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek Okresního soudu v Mostě ze dne 20. 10. 2020, č. j. 4 T 76/2020-129 zrušil, jakož zrušil i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu;
· a podle §271 odst. 1 tr. ř. sám ve věci rozhodl.
13. Při veřejném zasedání intervenující státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud o podané stížnosti pro porušení zákona rozhodl způsobem v ní uvedeným a shodně se vyjádřil i obhájce obviněného.
IV.
Relevantní právní úprava
14. Zločinu krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, jímž byl obviněný uznán vinným, se dopustí ten,
[k]do si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán (odst. 2),
spáchá-li takový čin za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek [odst. 4 písm. b)].
V.
Důvodnost stížnosti pro porušení zákona
15. Nejvyšší soud na podkladě označeného mimořádného opravného prostředku ministryně spravedlnosti podle §267 odst. 3 tr. ř., poté co dospěl k závěru o přípustnosti jí podaného stížnosti pro porušení zákona, přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, a dospěl k závěru, že zákon byl porušen v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku.
16. K zákonnému znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku se závazným způsobem vyjádřil Nejvyšší soud v již shora citovaném rozsudku velkého senátu trestního kolegia ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021. Zabýval se nejen tímto zákonným znakem samotným, nýbrž i významem tzv. nouzového stavu a stěžejní otázkou nutné věcné souvislosti spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek.
17. Okolnost, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby u trestného činu krádeže a jejíž naplnění zároveň znamená, že jde o zločin (§14 odst. 2, 3 tr. zákoníku), spočívá ve spáchání tohoto činu za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Zákon zde tedy počítá s naplněním kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a přísnějším postihem pachatele trestného činu krádeže ve čtyřech případech. První dva jsou vázané na formální akt příslušného orgánu státu v podobě vyhlášení určitého stavu (stavu ohrožení státu nebo válečného stavu), byť podmíněného přesně definovanými předpoklady, další dva naopak nejsou podmíněné žádným formálním aktem státní moci, ale jen faktickou situací , která existuje v daném místě a čase (živelní pohroma nebo jiná událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek). Přitom platí, že Parlament České republiky vyhlašuje jednak na návrh vlády stav ohrožení státu , je-li bezprostředně ohrožena svrchovanost státu nebo územní celistvost státu anebo jeho demokratické zásady (čl. 7 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb.), a jednak válečný stav , je-li Česká republika napadena nebo je-li třeba plnit mezinárodní smluvní závazky o společné obraně proti napadení (čl. 43 odst. 1 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy České republiky, ve znění pozdějších předpisů). Žádný jiný stav tedy sám o sobě neodůvodňuje naplnění citované kvalifikované skutkové podstaty, tedy ani nouzový stav, stav pandemické pohotovosti, stav nebezpečí nebo jinak nazvaný stav, protože ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku je vázáno jen na uvedené dva stavy, které jsou přesně právně vymezeny. To ostatně vyplývá i ze srovnání s některými jinými skutkovými podstatami trestných činů, u nichž je jejich spáchání za nouzového stavu výslovně uvedeno jako znak (základní) skutkové podstaty (viz např. §247, §372, §384 tr. zákoníku). Další dva případy, které odůvodňují naplnění posuzovaného znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže, pak spočívají ve spáchání činu za živelní pohromy nebo za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Na rozdíl od předchozích dvou okolností není jejich výčet uzavřený (taxativní), ale formulace „za … jiné události vážně ohrožující …“ umožňuje podřadit pod zmíněný zákonný znak kvalifikované skutkové podstaty celou řadu různých událostí, které vykazují odpovídající závažnost a jsou srovnatelné s ostatními okolnostmi výslovně vyjmenovanými v posledně citovaném ustanovení. Takovou „jinou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ je bezpochyby i ohrožení života a zdraví lidí související s výskytem koronaviru označovaného jako SARS-CoV-2 a způsobujícího onemocnění covid-19 v pandemickém rozsahu na území České republiky v období asi od měsíce března 2020. Na tuto událost pak reagovala i vláda České republiky svým usnesením ze dne 12. 3. 2020 č. 194, publikovaným pod č. 69/2020 Sb., jímž vyhlásila podle čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky (ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb.), nouzový stav na území České republiky, a poté přijímala celou řadu omezujících a regulačních opatření.
18. Nejvyšší soud konstatuje, že spáchal-li obviněný trestný čin krádeže dne 5. 4. 2020, stalo se tak formálně (z hlediska časového a místního) skutečně „za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ ve smyslu §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Z pravomocného rozsudku, resp. ze skutkové věty výroku o vině je přitom patrné, že důvodnost právní kvalifikace podle tohoto přísnějšího ustanovení §205 tr. zákoníku byla shledána pouze na základě toho, že byl vyhlášen nouzový stav. Okresní soud při skutkovém vymezení znaku kvalifikované skutkové podstaty zjevně vycházel právě jen z časové, resp. i místní souvislosti spáchaného činu s vyhlášeným nouzovým stavem. Takový závěr při posouzení toho, zda byla naplněna skutková podstata trestného činu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku však není správný, resp. není dostačující.
19. Pokud jde o nouzový stav , spáchání činu za tohoto stavu není znakem kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže ve smyslu §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, protože ho nelze zahrnout pod stav ohrožení státu ani válečný stav, což vyplývá i z ustanovení čl. 2 odst. 1 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb., které rozlišuje mezi stavem ohrožení státu, válečným stavem a nouzovým stavem a umožňuje jejich vyhlášení podle intenzity, územního rozsahu a charakteru situace tam předpokládané. Bližší podmínky pro vyhlášení nouzového stavu jsou pak vymezeny v ustanoveních čl. 5 a 6 citovaného ústavního zákona. Nouzový stav ovšem nelze v žádném případě považovat ani za „jinou událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“, protože jednak není událostí, ale zejména neohrožuje život nebo zdraví lidí, neboť jeho vyhlášení směřuje naopak k tomu, aby bylo takové ohrožení eliminováno nebo aby se na ně odpovídajícím způsobem reagovalo právě v zájmu ochrany života a zdraví lidí. Je třeba zdůraznit, že kvalifikovaná skutková podstata trestného činu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku může být naplněna v případě „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ (např. i ve vztahu k nyní aktuálnímu výskytu koronaviru označovaného jako SARS-CoV-2 a způsobujícího onemocnění covid-19 v pandemickém rozsahu) bez ohledu na vyhlášený nouzový stav, na který není vázána, tedy i tehdy, nebyl-li vládou vůbec vyhlášen nebo nebyl-li Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky již vyhlášený nouzový stav prodloužen. Rozhodující je jen existence takové jiné události , kterou lze sice dovozovat též z formálních rozhodnutí a aktů příslušných orgánů státu, ale i z dalších poznatků a informací. Nouzový stav může mít jen podpůrný význam pro závěr o naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže obsaženého v §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku (srov. opětovně rozsudek velkého senátu trestního kolegia).
20. Naplnění zákonného znaku podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku spočívajícího ve spáchání trestného činu krádeže za „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“, je tedy třeba podle citovaného rozsudku Nejvyššího soudu podmínit existencí nejen časové a místní souvislosti s takovou událostí, ale též věcnou souvislostí s ní, tedy tím, že se určitým konkrétním způsobem projevila při spáchání jeho pachatelem. Přitom může jít o různou souvislost spočívající např. v tom, že pachatel přímo využije či zneužije ke spáchání trestného činu existující událost, která vážně ohrožuje život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, anebo mu taková událost umožní či usnadní spáchání trestného činu, popřípadě pachatel počítá s tím, že v důsledku této události či opatření vyvolaných k jejímu řešení nebo zvládání nebude odhalena jeho trestná činnost, resp. pachatel nebude zjištěn a dopaden. Uvedená souvislost je pak zřejmá zejména v případě, jestliže bude trestný čin pachatele zaměřen přímo proti opatřením či omezením učiněným k řešení zmíněné situace, bude-li jím mařeno či ztěžováno její zvládnutí nebo odvrácení, anebo pokud se spáchaný čin bude týkat konkrétních předmětů, které mají zvláštní důležitost pro řešení dané události, a proto zasluhují zvýšenou ochranu i trestním právem (např. respirátory, dezinfekční prostředky, zdravotnické potřeby apod. v případě zvládání pandemie způsobené virovým onemocněním). Není přitom nezbytné (ani technicky možné) vyjmenovat všechny alternativy, které věcně (nikoli jen formálně) odůvodňují naplnění shora uvedeného znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže, neboť toto posouzení bude vždy souviset s konkrétními okolnostmi spáchaného činu.
21. Viděno optikou shora popsaného závazného právního názoru v nyní posuzované trestní věci je proto potřeba učinit závěr, že učiněná skutková zjištění vyjádřená ve skutkové větě výrokové části označeného pravomocného rozsudku neskýtají podklad pro závěr, že by jednání obviněného neslo jakékoli znaky výše uvedené významné věcné souvislosti s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, která by odůvodnila právní kvalifikaci podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, jak na to důvodně upozornila ministryně spravedlnosti. S přihlédnutím k tomu, že obviněný odcizil specifikované oblečení, je namístě učinit závěr, že žádná věcná souvislost mezi jednáním obviněného a událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, odvíjející se od výskytu koronaviru, označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění covid-19 v pandemickém rozsahu, dána není.
22. Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že Okresní soud v Mostě učinil nesprávné právní posouzení skutku, pokud dovodil naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku pouze z důvodu časové (a místní) souvislosti tohoto činu s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí.
VI.
Způsob rozhodnutí
23. Nejvyšší soud na základě výše uvedených poznatků uzavírá, že okresní soud při vyslovení viny obviněného porušil zákon ve výše vyloženém směru. Vyslovil proto podle §268 odst. 2 tr. ř., že pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 20. 10. 2020, č. j. 4 T 76/2020-129, byl porušen zákon v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného P. O. Podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil jak tento rozsudek, tak na něj navazující usnesení, jímž předseda senátu Krajského soudu v Ústí nad Labem dne 3. 2. 2021, č. j. 4 To 31/2021-177, podle §250 odst. 4 tr. ř. vzal na vědomí zpětvzetí odvolání obviněného, a mimoto též všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Jak bylo Nejvyšším soudem zjištěno, a to jednak z obsahu trestního spisu Okresního soudu v Mostě sp. zn. 4 T 76/2020 samotného, tak z vyžádaných spisů Okresního soudu v Blansku sp. zn. 1 T 91/2020, a Okresního soudu v Mostě sp. zn. 1 T 144/2020, za obsahově navazující je třeba pokládat i označená usnesení těchto soudů, tj. usnesení Okresního soudu v Blansku ze dne 10. 1. 2021, č. j. 1 T 91/2020-96, a usnesení Okresního soudu v Mostě ze dne 20. 1. 2021, č. j. 1 T 114/2020-143. Rozhodnutí o zastavení trestního stíhání obviněného pro příslušné trestné činy, která označené soudy vydaly, bylo jimi odůvodněno dostatečností postihu obviněného ve věci Okresního soudu v Mostě sp. zn. 4 T 76/2020. Oběma soudy bylo v dané souvislosti kalkulováno s uložením trestu v rámci trestní sazby dvou až osmi let, tj. v rámci trestní sazby vymezení zněním §205 odst. 4 tr. zákoníku. S ohledem na to, že v rámci této trestní sazby nelze s postihem obviněného počítat, je třeba dovodit věcnou souvislost označených usnesení se zrušeným rozsudkem v tom smyslu, že v důsledku jeho zrušení pozbyla i ona svého podkladu.
24. Protože po zrušení napadeného rozsudku vyvstala potřeba ve věci znovu rozhodnout, postupoval Nejvyšší soud dále podle §270 odst. 1 tr. ř., podle něhož v takové situaci přikáže zpravidla orgánu, o jehož rozhodnutí jde, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Protože obviněný v současné době vykonává trest odnětí svobody uložený mu v jiné trestní věci a není tak dána potřeba okamžitého řešení jeho trestní odpovědnosti a s ní spojeného právního následku této odpovědnosti (trestu), která by odůvodňovala to, aby ve věci ihned o těchto otázkách rozhodl Nejvyšší soud při aplikaci §271 odst. 1 tr. ř., postupoval tento soud podle již prvně zmíněného ustanovení a věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Mostě.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. 11. 2021
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu