ECLI:CZ:NS:2021:7.TD.15.2021.1
sp. zn. 7 Td 15/2021-3371
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 7. 4. 2021 v neveřejném zasedání v trestní věci obviněného M. H. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 32 T 137/2018, nyní u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 55 To 476/2019, o návrhu obviněného na odnětí a přikázání věci takto:
Podle §25 tr. ř. se věc Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci neodnímá .
Odůvodnění:
1. Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v České Lípě podal dne 15. 11. 2018 u Okresního soudu v České Lípě obžalobu (č. l. 2178 tr. spisu) na obviněné M. H. a Z. H., a dále na spoluobviněné L. B. a X. V. L., a to jednak pro přečin neoprávněného nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami podle §299 odst. 2, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, kterého se měli dopustit obvinění M. H., L. B. a X. V. L. jednáním popsaným v bodech 1. až 3. obžaloby, a pro přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku, kterého se měli dopustit obvinění M. H. a Z. H. jednáním popsaným v bodu 4. obžaloby. Této věci byla u Okresního soudu v České Lípě přidělena sp. zn. 32 T 137/2018.
2. Usnesením Okresního soudu v České Lípě ze dne 3. 1. 2019, č. j. 32 T 137/2018-2321, bylo rozhodnuto, že se podle §23 odst. 1 tr. ř. ze společného řízení a projednání vylučuje skutek, popsaný v bodu 4. obžaloby, který měli spáchat obvinění M. H. a Z. H., v němž je spatřován přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku. Vyloučená věc je nyní u Okresního soudu v České Lípě vedena pod sp. zn. 32 T 5/2019.
3. Rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 4. 6. 2019, č. j. 32 T 137/2018-2646, bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněných M. H., L. B. a X. V. L. Rozsudek nenabyl právní moci, neboť proti němu byla podána odvolání, mimo jiné i obviněným M. H. a podle §247 odst. 2 tr. ř. i Z. H. jako jeho otcem. Odvolací řízení je u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci vedeno pod sp. zn. 55 To 476/2019.
4. Dne 1. 6. 2020 podal odvolatel Z. H. u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci návrh na postup podle §25 tr. ř., konkrétně na odnětí věci tomuto soudu a její přikázání jinému soudu téhož druhu a stupně. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 18. 6. 2020, sp. zn. 1 Ntd 2/2020 (č. l. 2955 tr. spisu), rozhodl, že se věc Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci neodnímá.
5. Podáním ze dne 20. 7. 2020, které bylo Krajskému soudu v Ústí nad Labem doručeno dne 24. 7. 2020 (č. l. 2971 tr. spisu), učinil obviněný M. H. rovněž ve věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 55 To 476/2019 návrh na postup podle §25 tr. ř., přičemž navrhl odnětí uvedené věci Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci a její přikázání jinému soudu stejného stupně v obvodu Vrchního soudu v Praze. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 9. 2020, sp. zn. 1 Ntd 3/2020 (č. l. 3097 tr. spisu) bylo rozhodnuto, že se věc Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci neodnímá.
6. Podáním ze dne 10. 1. 2021 učinil obviněný M. H. návrh na odnětí věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 55 To 476/20219 tomuto soudu a její přikázání Krajskému soudu v Brně (č. l. 3153 tr. spisu). Uvedl, že zvolil soud mimo obvod Vrchního soudu v Praze, neboť nemá důvěru v jeho rozhodování. Upozornil, že dne 27. 7. 2020 podal u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci návrh na přerušení trestního stíhání a na vrácení věci státnímu zástupci, přičemž senát krajského soudu č. 55 To dosud o tomto návrhu nerozhodl a ani ve věci nijak postupovat nehodlá. Zmíněná domněnka a nečinnost Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci vedla již dříve k podání návrhu na delegaci dne 9. 1 2021. Jednání předsedy senátu, potažmo celého senátu a celého krajského soudu, je v rozporu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 561/02, III. 441/04 a IV. ÚS 10/02, podle nichž je nezbytné nejprve rozhodnout o podaném návrhu na delegaci, a teprve až po právní moci rozhodnutí o podaném návrhu na delegaci smí být pokračováno v soudním řízení. Proto přistoupil k podání dalšího návrhu na delegaci, neboť je přesvědčen, že Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci opakovaně nekoná v souladu se zákonem. Zdůraznil, že nejedná z důvodu subjektivní averze vůči tomuto soudu, ale pro objektivně dané úkony krajského soudu.
7. Podáním ze dne 17. 1. 2021 (č. l. 3210 tr. spisu) obviněný svůj návrh na delegaci ze dne 10. 1. 2021 doplnil. Namítl, že obžaloba ani rozsudek soudu prvního stupně nebyly doručeny spoluobviněnému X. W. L., Okresní soud v České Lípě takový postup nezajistil a Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci s vědomím zmíněné nezhojitelné vady opakovaně nařizuje v odvolacím řízení veřejná zasedání. Obviněný měl také za to, že byl nezákonně držen 11 měsíců ve vazbě, ač s ohledem na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 10. 8. 2010, sp. zn. 4 Tz 36/2010, není jeho jednání trestným činem. Poukázal také na to, že jeho vazba v podstatě trvá, byť byla nahrazena opatřením podle §73 odst. 1 písm. c) tr. ř.
8. Dne 19. 2. 2021 Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci předložil Nejvyššímu soudu trestní spis Okresního soudu v České Lípě sp. zn. 32 T 137/2018 k rozhodnutí o zmíněném návrhu obviněného na delegaci. Nejvyšší soud zhodnotil podklady použitelné k rozhodnutí a dospěl k následujícímu závěru.
9. Z obsahu spisového materiálu vyplývá, že se trestní věc obviněného, v době rozhodování Nejvyššího soudu o jeho návrhu na delegaci ze dne 10. 1. 2021, nachází ve stadiu řízení před příslušným soudem druhého stupně. Nejvyšší soud je soudem příslušným k rozhodnutí o podaném návrhu.
10. Podle §25 tr. ř. pak platí, že z důležitých důvodů může být věc odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení §25 tr. ř., podle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu. Důležitými důvody zmíněného charakteru je třeba rozumět takové důvody, které zajišťují též nestranné a objektivní projednání věci, za dodržení všech v úvahu přicházejících zásad trestního řízení, jež se mohou lépe uplatnit právě u soudu, kterému má být věc přikázána. Delegace přitom nikdy nesmí být prostředkem k odnětí obviněného jeho zákonnému soudci.
11. Podstatou podaného návrhu na delegaci je obviněným vyjádřená nedůvěra v rozhodování celého Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci a přesvědčení obviněného, že krajský soud opakovaně nejedná v souladu se zákonem. Konkrétně poukázal na údajná pochybení tohoto soudu spočívající zejména v tom, že soud dosud nerozhodl o jeho návrhu na přerušení trestního stíhání a vrácení věci státnímu zástupci (ze dne 27. 7. 2020), popřípadě soud po podání návrhu na delegaci nepředložil trestní spis neprodleně příslušnému soudu k rozhodnutí, ač by v soudním řízení mělo být pokračováno až po právní moci rozhodnutí o podaném návrhu na delegaci. Rovněž byl nezákonně držen ve vazbě, přestože jeho jednání není s ohledem na soudní praxi Nejvyššího soudu trestným činem. Pochybení mělo spočívat i v nedoručení zejména rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 4. 6. 2019, sp. zn. 32 T 137/2018, spoluobviněnému X. V. L.
12. Nejvyšší soud v předložených argumentech neshledal důležité důvody pro tak výjimečný postup, jakým je postup podle §25 tr. ř. Je zjevné, že obviněný namítá své přesvědčení o neschopnosti všech soudců krajského soudu nestranně v jeho věci rozhodovat, postavené na svém vnímání dosavadního průběhu trestního řízení proti jeho osobě a na svém nesouhlasu se způsoby rozhodování orgánů činných v trestním řízení v jeho věci. Důvodem ke změně místní příslušnosti soudu podle citovaného ustanovení však nemůže být jakákoliv, v tomto případě nepodložená, nedůvěra obviněného v objektivní rozhodování všech soudců určitého soudu v trestní věci obviněného. V obecné rovině Nejvyšší soud zdůrazňuje, že v zásadě se lze domáhat vyloučení jen těch konkrétních soudců, kteří jako zákonní soudci jsou určeni rozvrhem práce příslušného soudu k projednání a rozhodnutí předmětné věci. Teprve pro případ, že by došlo k rozhodnutí o jejich vyloučení z projednávání a rozhodování věci (popř. k vyloučení některého z nich), by přicházelo v úvahu zabývat se povahou a důvody, pro které zákonný soudce příslušného soudu je vyloučen z rozhodování a zda tyto důvody by se případně mohly vztahovat i k dalším zákonným soudcům tohoto soudu. Lze doplnit, že z obsahu trestního spisu vyplývá, že o námitce podjatosti předsedy senátu Mgr. Lukáše Korpase bylo v řízení před odvolacím soudem rozhodováno, a to usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 7. 4. 2020, č. j. 55 To 476/2019-2828, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 5. 2020, č. j. 1 To 7/2020-2845, tak, že podle §30 odst. 1 tr. ř. není předseda senátu Mgr. Lukáš Korpas vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 55 To 476/2019. Nejvyšší soud nemá důvod na tomto závěru cokoli měnit. Pokud tedy není předseda senátu vyloučen z rozhodování ve věci obviněného M. H., tím spíše nemohou být vyloučeni všichni soudci Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci.
13. Ve stručnosti pak Nejvyšší soud k dalším argumentům uvádí, že návrhy na přerušení trestního stíhání apod. jsou součástí obhajoby obviněného před odvolacím soudem (které mohou být akceptovány a nemusí), nikoli důvodem pro postup podle §25 tr. ř. Shodný závěr pak platí pro opakovanou námitku obviněného, podle níž jeho jednání není trestným činem, neboť řešení zmíněné otázky spočívá v řízení před soudem prvního a druhého stupně a závisí na výsledcích provedeného dokazování. Obdobné platí i pro tvrzení obviněného ohledně procesních pochybení v doručování. Návrh obviněného na delegaci ze dne 27. 7. 2020 (č. l. 2975 tr. spisu) byl předložen k rozhodnutí, k němuž došlo usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 9. 2020, sp. zn. 1 Ntd 3/2020. Návrh na delegaci by nepochybně měl být předložen příslušnému soudu k rozhodnutí, což však neznamená, že soud, jenž návrh obdržel, již nemůže až do rozhodnutí příslušného soudu o tomto návrhu provést žádné úkony ve věci. Zvláště v případě, kdy je návrh doručen krátce před termínem konání již nařízeného jednání soudu, jehož zmaření by znamenalo zbytečně vynaložené pracovní úsilí k jeho přípravě, plýtvání časem často řady osob vyrozumívaných o jeho konání, a také finančními prostředky, které je nutno v souvislosti s jeho konáním vynaložit, je na zvážení soudu, zda za splnění zákonných podmínek bude jednání konat, a až poté návrh na delegaci předloží příslušnému soudu k rozhodnutí. Tím se ale vystavuje nebezpečí, že v případě vyhovění návrhu na delegaci budou tyto úkony v dalším řízení nepoužitelné. Není tedy obecně vyloučeno, aby soud před předložením návrhu na delegaci k rozhodnutí příslušnému soudu, nejdříve konal již nařízené jednání, nemůže ale ve věci meritorně rozhodnout, což se ovšem ani v předmětné věci nestalo.
14. Nejvyšší soud tedy uzavírá, že v argumentech obviněného neshledal existenci důležitých důvodů, které by odůvodňovaly prolomení zásady zákonného soudce, a tedy postup podle §25 tr. ř. Nejvyšší soud proto rozhodl tak, že se podle §25 tr. ř. věc Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci neodnímá.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 7. 4. 2021
JUDr. Radek Doležel
předseda senátu