ECLI:CZ:NS:2021:7.TDO.1133.2021.1
sp. zn. 7 Tdo 1133/2021-2644
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 10. 11. 2021 o dovolání obviněného J. B. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, podaném proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 6. 2021, sp. zn. 6 To 33/2021, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 48 T 5/2020 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. B. odmítá .
Odůvodnění:
1. Obviněný J. B. podal dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 6. 2021, č. j. 6 To 33/2021-2574, jímž byl výrokem I z podnětu odvolání státního zástupce podaného v neprospěch obviněného částečně zrušen rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. 3. 2021, č. j. 48 T 5/2020-2476, a to ohledně výroku o trestu odnětí svobody uloženého za zločin úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku, a bylo nově rozhodnuto o uložení trestu odnětí svobody v trvání pěti let se zařazením do věznice s ostrahou. Zároveň bylo odvolacím soudem podle §256 tr. ř. výrokem II zamítnuto odvolání insolvenční správkyně poškozeného Metropolitního spořitelního družstva v likvidaci.
2. V dovolání obviněný odkázal na důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. e) a g) tr. ř. Ve vztahu k prvnímu namítl porušení práva na spravedlivý proces, s tím, že odvolání bylo podáno osobou k tomu neoprávněnou – Vrchní státní zastupitelství v Praze nebylo příslušné podat opravný prostředek. Na základě svého rozhodnutí ze dne 7. 11. 2016 bylo oprávněné vykonávat dozor v přípravném řízení, nebylo však příslušné i pro fázi řízení před soudem. S odkazem na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. dodal, že vzhledem k tomu, že rozsudek soudu prvního stupně nabyl právní moci před rozhodnutím o odvolání, byl trestně stíhán v pravomocně rozhodnuté věci, což je podle zákona nepřípustné.
3. Ve vztahu ke druhému ze jmenovaných dovolacích důvodů namítl nesprávné právní posouzení z hlediska ustanovení §58 a §38 odst. 2 tr. zákoníku. S odkazem na odůvodnění rozsudku soudu druhého stupně konstatoval, že ačkoli odvolací soud uvěřil jeho obhajobě, že v případu figuroval jako „bílý kůň“, a uvedl i další důvody pro použití ustanovení §58 tr. zákoníku, paradoxně je (na rozdíl od soudu prvního stupně) neaplikoval. Podle dovolatele měl odvolací soud rovněž přistoupit k úpravě tzv. skutkové věty, jelikož po doplnění dokazování dospěl k závěru, že obviněný se do rozsáhlé trestné činnosti zapojil nevědomky. K aplikaci §58 tr. zákoníku mělo dojít rovněž z důvodu, že způsobená škoda byla nižší, a to o inkasované prostředky za postoupené pohledávky.
4. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil výrok I rozsudku odvolacího soudu a rozhodl, že se podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítá odvolání státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze.
5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání uvedl, že námitka údajné věcné nepříslušnosti státního zástupce k podání odvolání nemůže založit žádný dovolací důvod. Kromě toho se jedná vzhledem k ustanovení §179 odst. 1 tr. ř. o námitku zcela nesprávnou. Vrchní státní zastupitelství v Praze vykonávalo dozor nad zachováním zákonnosti v přípravném řízení a věc nepředalo nižšímu státnímu zastupitelství, proto bylo příslušné k podání obžaloby a k jejímu zastupování před soudem i k následnému podání opravných prostředků. Kromě toho mezi důvody nepřípustnosti trestního stíhání vymezené v §11 a §11a tr. ř. nepatří otázka nepříslušnosti státního zástupce. Dále uvedl, že námitku neuplatnění moderace uloženého trestu podle §58 odst. 1 tr. zákoníku nelze podřadit pod žádný ze zákonných dovolacích důvodů. Dovolatel ve své argumentaci zcela opomenul, že součástí závěrů odvolacího soudu bylo to, že soud prvního stupně použitím §58 odst. 1 tr. zákoníku porušil zákon, jelikož v jeho případě nebyly splněny žádné z podmínek vyžadovaných pro aplikaci výše zmiňovaného ustanovení. Závěrem státní zástupce navrhl dovolání obviněného odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.).
7. Jak Nejvyšší soud uvedl již v řadě svých rozhodnutí, dovolání není běžný opravný prostředek a neplní funkci „dalšího odvolání“. Jde o mimořádný opravný prostředek, který narozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, nýbrž jen z některého z důvodů uvedených v §265b tr. ř. Zákonný dovolací důvod je relevantně uplatněn pouze za předpokladu, že jsou s ním spojeny konkrétní námitky, které mu odpovídají svým obsahem.
8. Námitka údajné nepříslušnosti státního zástupce pro podání odvolání není podřaditelná pod žádný dovolací důvod. Nejblíže má dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř., prostřednictvím kterého lze však napadnout jen nepříslušnost soudu, který ve věci rozhodl. Postupy před zahájením trestního stíhání by jen zcela výjimečně mohly odůvodnit zásah dovolacího soudu, pokud by došlo k porušení základních postulátů spravedlivého procesu, k čemuž však v posuzovaném případě zjevně nedošlo.
9. Lze připomenout, že obviněný se ve vztahu k odvolání státního zástupce vyjadřoval v tom směru, že v přípravném řízení nebylo činné státní zastupitelství (tj. Vrchní státní zastupitelství v Praze) příslušné. Odvolací soud na to reagoval v odůvodnění svého rozsudku (viz odstavec 21), kde podrobně vysvětlil, že Vrchní státní zastupitelství v Praze bylo v této věci příslušné pro provádění dozoru nad dodržováním zákonnosti v přípravném řízení. Na to navázal obviněný ve svém dovolání s tou námitkou, že Vrchní státní zastupitelství v Praze sice bylo příslušné pro přípravné řízení, ale už nikoli pro podání obžaloby a následné podání řádného opravného prostředku, jelikož nebylo následně v řízení před soudem vydáno žádné obdobné usnesení jako v přípravném řízení (viz usnesení ze dne 7. 11. 2016, č. j. 4 VZN 1634/2016-12), jež by založilo jeho příslušnost.
10. Podle §179 odst. 1 tr. ř. je k podání obžaloby a k jejímu zastupování před soudem příslušný státní zástupce vyššího státního zastupitelství, než které u soudu působí, pokud vykonával dozor nad zachováním zákonnosti v přípravném řízení a věc nepředal nižšímu státnímu zastupitelství, což je právě tento případ. Proto státní zástupce vyššího státního zastupitelství – v tomto případě Vrchního státního zastupitelství v Praze – byl ze zákona, přímo na základě oprávnění vyplývajícího z ustanovení v §179 odst. 1 tr. ř., příslušný jak k podání obžaloby a jejímu zastupování v řízení před soudem, tak k podání opravného prostředku proti rozhodnutí soudu prvního stupně (srov. rozhodnutí č. 26/2009 Sb. rozh. tr.). Uvedená námitka tedy jednak zjevně nenaplňuje žádný dovolací důvod, jednak je zcela bezdůvodná.
11. Na stejném základě je založena i námitka obviněného, že podle jeho názoru byl v rámci odvolacího řízení nepřípustně trestně stíhán, jelikož rozhodnutí soudu prvního stupně bylo (s ohledem na nepříslušnost státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze k podání odvolání) pravomocné. Ačkoliv tedy tato námitka formálně odkazuje na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř., neodpovídá mu, neboť ve skutečnosti se zákonných důvodů nepřípustnosti trestního stíhání netýká.
12. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedený dovolací důvod záleží ve vadné aplikaci hmotného práva na skutkový stav, který zjistily soudy.
13. Ve vztahu k tomuto dovolacímu důvodu obviněný namítl, že v jeho případě byly splněny podmínky pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici zákonné sazby podle §58 odst. 1 tr. zákoníku. Tuto námitku nelze pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit, stejně tak ji nelze podřadit ani pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ani jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 4. 2020, sp. zn. 7 Tdo 317/2020, publikované pod č. 7/2021 Sb. rozh. tr.). Výklad Nejvyššího soudu, že otázky přiměřenosti trestu (za předpokladu adekvátně uplatněné diskreční pravomoci soudů a řádného odůvodnění jejich rozhodnutí) nespadají pod žádný z důvodů dovolání podle trestního řádu, tedy ani pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dlouhodobě respektuje ve své judikatuře i Ústavní soud (viz například nález ze dne 17. 4. 2018, sp. zn. II. ÚS 492/17).
14. Na druhé straně Ústavní soud v uvedeném nálezu připomněl, že dovolací řízení v trestním řízení se nevymyká z požadavků na ústavně konformní průběh trestního řízení. Nutnost a adekvátnost výjimečného zásahu dovolacího soudu v případech, kdy uložený trest je v tak příkrém rozporu s povahou a závažností trestného činu a s dalšími relevantními hledisky, že by byl neslučitelný s ústavním principem proporcionality trestní represe, opakovaně deklaroval i Nejvyšší soud (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 7 Tdo 410/2013).
15. Podle §58 odst. 1 tr. zákoníku má-li soud vzhledem k okolnostem případu nebo vzhledem k poměrům pachatele za to, že by použití trestní sazby odnětí svobody trestním zákonem stanovené bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné a že lze dosáhnout nápravy pachatele i trestem kratšího trvání, může snížit trest odnětí svobody pod dolní hranici zákonem stanovené trestní sazby.
16. Již z názvu citovaného ustanovení je zřejmé, že jde o mimořádné snížení trestu odnětí svobody, nikoli o pravidelný postup soudu. Lze tak dovodit, že okolnosti případu nebo poměry pachatele musí být alespoň v nějakém směru neobvyklé a výjimečné do té míry, že ani trest uložený na samé spodní hranici trestní sazby, kterou je pachatel ohrožen, není způsobilý vyjádřit jejich význam. Mimořádné snížení trestu odnětí svobody nelze opírat jen o běžně se vyskytující okolnosti, jako například doznání, lítost pachatele nad spácháním trestného činu, náhradu způsobené škody, vedení řádného života apod. Při aplikaci §58 odst. 1 tr. zákoníku je nutné respektovat výjimečný charakter tohoto ustanovení a použít ho jen v těch případech, kdy lze přesvědčivě dovodit splnění všech zde uvedených podmínek (viz rozh. č. 24/2015 Sb. rozh. tr.).
17. Z výše uvedeného plyne, že okolnosti případu nebo poměry pachatele, o které lze opřít mimořádné snížení trestu odnětí svobody, mohou být dány samostatně, nebo mohou být podstatná obě tato hlediska zároveň. Okolnostmi případu se z hlediska možnosti aplikace §58 odst. 1 tr. zákoníku rozumí zejména skutečnosti, které mají vliv na posuzování povahy a závažnosti spáchaného trestného činu (blíže viz §39 tr. zákoníku). Pokud jde o poměry pachatele, jestliže ovlivnily spáchání trestného činu, přihlédne se k nim již v rámci okolností případu, jinak musí být z hlediska §58 odst. 1 tr. zákoníku takového rázu, že trest odnětí svobody uložený v rámci zákonné (nesnížené) trestní sazby, byť i na její dolní hranici, by se u tohoto pachatele důvodně pociťoval jako podstatně citelnější než u jiných pachatelů a byl by příliš přísný.
18. Závěr o nepřiměřené přísnosti trestu odnětí svobody uloženého v rámci zákonné (nesnížené) sazby trestu odnětí svobody se musí opírat o zhodnocení okolností případu a poměrů pachatele. Ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku je třeba aplikovat přísně individuálně, ovšem s respektováním zásady rovnosti před zákonem a předvídatelnosti soudních rozhodnutí. Již z názvu ustanovení, že jde o mimořádné snížení trestu odnětí svobody, vyplývá, že nebude možno jej aplikovat pravidelně, na jakoukoliv věc, ale na situace něčím zvláštní, neobvyklé, odlišující se od běžně se vyskytujících případů (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2018, sp. zn. 5 Tdo 1356/2018).
19. Zvlášť závažného zločinu úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku se obviněný dopustil v podstatě tím, že jako jediný jednatel obchodní společnosti T., kterým byl v době od 8. 12. 2010 do 6. 3. 2014, s úmyslem vylákat a neoprávněně získat peněžní prostředky uzavřel s Metropolitním spořitelním družstvem ve dvou případech – dne 23. 11. 2012 a dne 17. 4. 2013 – podvodné smlouvy o podnikatelských úvěrech na nákup nemovitostí a jejich následný prodej, při jejichž sjednávání úmyslně uvedl hrubě zkreslené údaje týkající se předmětu zajištění úvěrů, k čemuž předložil vědomě nepravdivé znalecké posudky vícenásobně nadhodnocující předmět zajištění (nemovitosti) a v důsledku nesplacení úvěrů způsobil uvedenému družstvu celkovou škodu 58 669 384 Kč.
20. Odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku (viz odstavce 25 až 28) podrobně vysvětlil, proč nebylo možné souhlasit se závěrem soudu prvního stupně o splnění podmínek pro aplikaci ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku. Nejvyšší soud dodává, že nebylo možno přisvědčit ani námitkám dovolatele, že by okolnosti případu, že v tomto případu vystupoval v pozici „bílého koně“, příp. že fakticky jeho jednání nebylo dlouhodobého rázu, ale spočívalo jen ve dvou ad hoc úkonech, byly dostatečně mimořádné natolik, aby odůvodňovaly použití výše zmiňovaného ustanovení. Lze naopak souhlasit se závěrem odvolacího soudu, že okolnosti tohoto případu nebyly ničím neobvyklé. V podrobnostech je možné na odůvodnění jeho rozsudku odkázat. Stejně tak zjištěné poměry obviněného nemohly být důvodem pro jím požadovaný postup; obviněný ostatně ani netvrdil, že by jeho poměry (zdravotní, sociální apod.) byly něčím mimořádné.
21. Pokud obviněný citoval část odůvodnění rozsudku odvolacího soudu s tím, že ten dospěl po doplnění dokazování k názoru, že obviněný jednal v dané věci zcela nevědomě, což je podle jeho názoru dalším důvodem pro aplikaci ustanovení §58 tr. zákoníku, není takové tvrzení v souladu s reálným stavem. Dovolatel pouze vytrhl část argumentace soudu druhého stupně z kontextu a na tom vystavěl své další námitky i požadavek, aby byla v souladu s tímto zjištěním změněna tzv. skutková věta výroku o vině. Při bližším seznámení se s odůvodněním odvolacího soudu uvedeným v odstavci 22 je naopak zjevné, že Vrchní soud v Praze tuto nevědomost vztáhl nikoli na vlastní jednání obviněného popsané ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, ale pouze na skutečnosti týkající se reálného rozsahu a organizovanosti celé trestné činnosti směřující k účelnému poškození Metropolitního spořitelního družstva.
22. Vrchní soud vzal při ukládání trestu odnětí svobody v úvahu rozhodné okolnosti, které jsou významné pro ukládání trestu a vztahují se jak k osobě obviněného, tak k okolnostem posuzovaného jednání. Přihlédl k tomu, že způsobil poškozenému družstvu škodu ve výši 58 669 384,37 Kč, tedy v částce, která téměř šestinásobně překročila hranici kvalifikačního znaku škody velkého rozsahu. Dodal, že tato okolnost by naopak vedla ke zpřísnění trestu, nicméně s ohledem na bezúhonnost obviněného a delší časový odstup, který uběhl od spáchání předmětného zločinu, k tomu nepřistoupil a uložil trest na samé dolní hranici trestní sazby uvedené v §211 odst. 6 tr. zákoníku, která činí pět až deset let.
23. V rámci odůvodnění trestu se odvolací soud podrobně zabýval všemi relevantními hledisky, přihlédl k okolnostem svědčícím ve prospěch obviněného (v tomto směru korigoval některé závěry soudu prvního stupně), podrobně se zabýval i časovým průběhem trestního řízení a dobou uplynulou od spáchání trestné činnosti a uložil proto trest na dolní hranici zákonem stanovené trestní sazby. Nemohl ale přehlédnout vysokou závažnost obviněným spáchaného trestného jednání, jímž způsobil enormně vysokou škodu a které spáchal dvěma útoky s určitým časovým odstupem, tedy zcela uváženě, ani zištný motiv, který obviněného ke spáchání trestné činnosti vedl. Výstižně poukázal na to, že ani zneužití ke spáchání trestného činu jinou osobou neodůvodňuje v posuzovaném případě aplikaci §58 odst. 1 tr. zákoníku. K tomu lze dodat, že není na místě zcela bagatelizovat či depenalizovat trestnou činnost tzv. „bílých koní“, tj. osob využitých ke spáchání trestné činnosti jinými osobami, neboť právě oni jsou zpravidla faktickými vykonavateli trestné činnosti a tedy těmi, bez nichž především by vůbec nebyla spáchána (to samozřejmě platí tehdy, pokud jsou trestně odpovědní a na trestné činnosti se podílejí úmyslně). Z tohoto hlediska již v odvolání státní zástupce důvodně poukázal mimo jiné na hledisko generální prevence.
24. S přihlédnutím ke všem uvedeným skutečnostem lze vyloučit, že by trest uložený obviněnému byl extrémně přísný, zjevně nespravedlivý a nepřiměřený, což jedině by mohlo odůvodnit výjimečný zásah do napadeného výroku o trestu v řízení o dovolání. Ve skutečnosti dospěl Vrchní soud v Praze ke správnému a odůvodněnému závěru, že nebyly splněny zákonné podmínky pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody podle §58 odst. 1 tr. zákoníku, když okolnosti případu ani poměry pachatele v konkrétní věci tento postup neumožňují, a tedy že soud prvního stupně aplikací tohoto ustanovení porušil zákon.
25. Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného J. B. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Rozhodl o tom podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. 11. 2021
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu