ECLI:CZ:NS:2021:7.TDO.1187.2021.1
sp. zn. 7 Tdo 1187/2021-5000
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. 12. 2021 o dovolání obviněného L. B. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 12. 2020, sp. zn. 9 To 55/2020, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 3 T 2/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného L. B. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 20. 5. 2020, č. j. 3 T 2/2019-4503, byl obviněný L. B. uznán vinným v bodech I. a II. rozsudku pokračujícím zvlášť závažným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 2, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, spáchaný pod body 4) a 5) ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, spáchaný pod body 2), 6) a 8) ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaný pod body 3), 4), 5), 7) a 8) a ve spojení s bodem II. rozsudku v jednočinném souběhu s pokračujícím zvlášť závažným zločinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, v bodě III. rozsudku organizátorstvím podle §24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku k pokračujícímu zločinu úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, odst. 5 písm. c) tr. zákoníku, v bodě IV. rozsudku pokračujícím přečinem úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, 4 tr. zákoníku a v bodě V. rozsudku přečinem úvěrového podvodu podle §211 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byl odsouzen podle §209 odst. 5 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi let a podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku bylo rozhodnuto o zrušení výroků o trestech, týkajících se sbíhající se trestné činnosti, včetně rozhodnutí obsahově navazujících. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v řízení motorových vozidel všeho druhu v trvání dvaceti čtyř měsíců a podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věci, a to věcí v rozsudku vyjmenovaných. Podle §228 odst. 1 a §229 odst. 1 a 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o nároku poškozených na náhradu škody. Tímto rozsudkem bylo rozhodnuto rovněž o vině a trestu obviněných M. O., J. J. a J. K.
2. Uvedených trestných činů se obviněný dle skutkových zjištění nalézacího soudu dopustil jednáním podrobně popsaným ve výroku o vině rozsudku Městského soudu v Praze, které v podstatě spočívalo v tom, že
- celkem v osmi případech pod body I. 1) až 8) rozsudku vylákal v době od 8. 2. 2017 do 21. 8. 2018 v Praze na základě předložení zfalšovaných listinných podkladů od poškozených společností uzavření leasingových smluv na různá motorová vozidla, u nichž vesměs zaplatil poškozeným leasingovým společnostem pouze první leasingovou splátku a další leasingové splátky nehradil, zmocnil se tak odebraných motorových vozidel, které použil pro svou potřebu a způsobil tak v bodě 1) škodu společnosti ALD Automotive, s. r. o., ve výši 1 872 295,40 Kč, v bodě 2) se pokusil o způsobení škody téže poškozené společnosti ve výši 1 925 000,22 Kč, v bodě 3) způsobil společnosti UniCredit Leasing CZ, a. s., škodu 1 264 845 Kč, v bodě 4) způsobil společnosti ŠkoFIN, s. r. o., škodu 1 510 943,93 Kč, v bodě 5) téže společnosti škodu 2 331 601 Kč, v bodě 6) se pokusil způsobit společnosti Oberbank Leasing, spol. s r. o., škodu 4 844 840 Kč, v bodě 7) společnosti ŠkoFIN, s. r. o., způsobil škodu 428 000 Kč, v bodě 8) se pokusil způsobit téže společnosti škodu 943 100 Kč, přičemž uvedeným jednáním pod body I. 1) až 8) rozsudku způsobil celkovou škodu ve výši 7 407 685,33 Kč a dále se pokusil způsobit škodu ve výši 7 712 940,22 Kč,
- dále skutku pod bodem II. rozsudku se obviněný dopustil tím, že dne 18. 4. 2018 v místě svého bydliště v XY pozměnil technický průkaz Spolkové republiky Německo k motorovému vozidlu č. XY a další doklad Spolkové republiky Německo k vozidlu zn. Jinling JLA-953 tak, že odstranil původní technické údaje o motorovém vozidle, na jejich místě natiskl nové údaje k motorovému vozidlu zn. Ferrari 488 F 142 a tento doklad s padělaným protokolem o technické prohlídce, padělanou plnou mocí M. O., jednatele společnosti G., a se žádostí o zápis silničního vozidla do registru vozidel předložil Odboru dopravně správních činností Magistrátu hlavního města Prahy v Praze 9 za účelem zapsání motorového vozidla do registru silničních vozidel v České republice,
- v bodě III. pak způsobem v něm podrobně popsaným obviněný spolu s obviněným M. O., jednatelem společnosti G., v době od 24. 10. 2017 do 13. 12. 2017 v Liberci a v Praze uzavřeli ve třech případech úvěrové smlouvy o účelovém úvěru, a to jednak na financování osobního motorového vozidla zn. BMW 420d xDrive Grand Coupé, ačkoliv věděli, že k žádnému prodeji vozidla nedošlo a vozidlo neexistuje, a následně vylákali od poškozené společnosti Oberbank Leasing, spol. s r. o., částku ve výši 1 298 080 Kč, přičemž po částečném uhrazení splátek způsobili zmíněné společnosti škodu ve výši 994 894 Kč. Dále pak v bodech III. 2) a 3) rozsudku oba obvinění za účasti O. P. jednak vylákali od společnosti Oberbank Leasing, spol. s r. o., pod klamným tvrzením, že předmětem úvěrové smlouvy je financování strojní a manipulační techniky, smlouvu o účelovém úvěru na částku 1 990 782 Kč, který byl splácen pouze částečně, takže zmíněné společnosti způsobili škodu ve výši 1 638 986 Kč, jednak od téže společnosti pod klamným tvrzením, že předmětem úvěrové smlouvy je financování nákupu dvou vysokozdvižných vozíků zn. Linde, vylákali uzavření smlouvy o účelovém úvěru na částku 1 221 220 Kč, u níž byly splátky hrazeny také pouze částečně a zmíněné společnosti byla způsobena škoda ve výši 1 006 280 Kč. Tímto pokračujícím jednáním pod body III. 1) až 3) rozsudku byla způsobena celková škodu ve výši 3 640 160 Kč,
- pod bodem IV. napadeného rozsudku se pak obviněný dopustil jednak tím, že dne 7. 2. 2018 z místa svého tehdejšího bydliště v XY uzavřel úvěrovou smlouvu o spotřebitelském úvěru ve výši 61 768 Kč se společností BNP Paribas Personal Finance na nákup elektroniky u společnosti Alza CZ, a. s. (správně Alza.cz, a. s.) , přičemž úvěr sjednal na jméno J. K. bez jejího vědomí a souhlasu, doložil přitom kopie jejího odcizeného občanského průkazu s pozměněným číslem a řidičského průkazu, padělané potvrzení jejího zaměstnání a výše příjmu, úvěr od počátku úmyslně nesplácel, čímž výše zmíněné společnosti způsobil škodu ve výši 61 768 Kč, a dále tím, že obdobným způsobem dne 21. 2. 2018 sjednal se společností Home Credit, a. s., úvěrovou smlouvu o spotřebitelském úvěru ve výši 68 427 Kč na nákup elektroniky od společnosti CZC.cz, s. r. o., znovu na jméno J. K. bez jejího vědomí a souhlasu, úvěr nesplácel a způsobil tak poškozené společnosti škodu ve výši 68 427 Kč. Tedy jednáním pod body IV. 1) a 2) rozsudku způsobil celkovou škodu ve výši 130 195 Kč,
- a v bodě V. rozsudku se obviněný obdobným způsobem jako shora pokusil dne 14. 8. 2018 z místa svého tehdejšího bydliště v XY sjednat se společností Home Credit, a. s., úvěrovou smlouvu o spotřebitelském úvěru ve výši 44 734 Kč na jméno M. M., bez jeho vědomí a souhlasu, předložil bez jeho vědomí kopii jeho občanského průkazu s pozměněným číslem a padělané potvrzení o výši příjmu, přičemž úvěr byl ze strany společnosti Home Credit, a. s., z důvodu podezření na padělaný občanský průkaz zamítnut, přičemž v případě, že by se obviněnému podařilo úvěr získat, způsobil by svým jednáním zmíněné společnosti škodu ve výši 44 734 Kč.
3. Z podnětu odvolání obviněného Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 16. 12. 2020, č. j. 9 To 55/2020-4682, napadený rozsudek nalézacího soudu podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. ohledně obviněného zrušil ve výroku o vině pod body I. a II. rozsudku, ve výroku o trestu a o náhradě škody. Při nezměněném výroku o vině organizátorstvím zločinu úvěrového podvodu podle §24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, §211 odst. 5 tr. zákoníku (skutek ad III.), přečinem úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, 4 tr. zákoníku (skutek ad IV.) a přečinem úvěrového podvodu podle §211 odst. 1 tr. zákoníku (skutek ad V.) ve věci podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl, neboť musel při posouzení právní kvalifikace přihlédnout ke změně právní úpravy, která počínaje od 1. 10. 2020 vyplynula z účinnosti novely trestního zákoníku č. 333/2020 Sb. a nově upravila v ustanovení §138 tr. zákoníku výši škody způsobené trestnou činností, přičemž nové posouzení je pro obviněného příznivější.
4. Výše uvedeným rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 12. 2020, č. j. 9 To 55/2020-4682, byl při nezměněné skutkové větě výroku obviněný L. B. uznán vinným v bodech I. a II. rozsudku pokusem zvlášť závažného zločinu podvodu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, §209 odst. 1, odst. 2, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, ve znění novely 333/2020 Sb., spáchaný pod body I. 1) až 8) a zločinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byl odsouzen podle §209 odst. 5 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi let a šesti měsíců a podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku bylo rozhodnuto o zrušení výroků o trestech, týkajících se sbíhající se trestné činnosti, včetně rozhodnutí obsahově navazujících. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v řízení motorových vozidel všeho druhu v trvání dvou roků a podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věci, a to věcí v rozsudku vyjmenovaných. Podle §228 odst. 1 a §229 odst. 1 a 2 tr. ř. potom bylo rozhodnuto o nároku poškozených na náhradu škody.
5. Trestní věc obviněného byla ve stadiu odvolacího řízení vyloučena k samostatnému projednání z původní trestní věci, v níž byl odsouzen společně s obviněnými M. O., J. J. a J. K. Rozsudek nalézacího soudu napadli vedle obviněného i všichni tři obvinění, přičemž usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 10. 2020, č. j. 9 To 43/2020-4646 byla jejich odvolání podle §256 tr. ř. jako nedůvodná zamítnuta. Dovolání pak vedle obviněného podal i obviněný J. K., o jehož dovolání bylo rozhodnuto pod sp. zn. 7 Tdo 1188/2021.
6. Proti rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný L. B. dovolání s odkazem na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., s tím, že odvoláním napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
7. Obviněný namítl extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy. V této souvislosti poukázal na nedostatečné odůvodnění rozhodnutí nalézacího i odvolacího soudu, s tím, že nebyly dodrženy nároky na řádnost odůvodnění s ohledem na jeho strohost, mechaničnost a nepřesvědčivost. Uvedl, že nedošlo ke zjištění skutkového stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí, jelikož soudy postupovaly v rozporu s §2 odst. 5 tr. ř. a bylo na místě aplikovat zásadu in dubio pro reo.
8. Dále obviněný uvedl, že v daném případě nedošlo k prokázání jeho zavinění. Rozvedl, že nejednal s úmyslem uvést někoho v omyl, a tím si přisvojit cizí věc (automobil), půjčoval si automobily zejména na pronájem, přičemž později nedošlo k plnění dílčích splátek z jeho strany. Úmysl nebyl ničím prokazován a soudy předchozích instancí zcela rezignovaly na povinnosti uvedené v §2 odst. 5 tr. ř., kdy přes uplatněnou obhajobu obviněného se nijak nevypořádaly s touto skutečností v rámci dokazování.
9. Pokud by vzal dovolací soud za prokázané, že se jednání obviněného stalo, jak bylo popsáno v rozhodnutích soudů, nelze ho dle názoru dovolatele podřadit pod jednání uvedené v §209 odst. 5 tr. ř. ( chybně uvedeno místo trestního zákoníku ) a založit tak právní kvalifikaci mající předpoklad vzniku škody velkého rozsahu za respektování novelizovaného znění trestního zákoníku stran stanovení výše škody. Soudy nezjišťovaly reálnou škodu, jež měla vzniknout jednáním obviněného. Skutečnost, že nebyly řádně a včas hrazeny splátky za užívané automobily, ještě neznamená, že by mu měla být přičítána škoda spočívající v hodnotě užívaného automobilu. Škoda by rozhodně nedosahovala právní kvalifikace §209 odst. 5, ale toliko §209 odst. 1, 4 tr. zákoníku, neboť jednáním dovolatele byla způsobena škoda v rozmezí hranice značného rozsahu.
10. Obviněný také poukázal na excesivní postup obecných soudů při rozhodování o druhu a výměře trestu, který mu byl uložen, přičemž trest a jeho výměra neodpovídají povaze a závažnosti spáchaného zločinu a ani jeho osobním, majetkovým a ostatním poměrům.
11. Závěrem dovolání obviněný vytkl, že bylo zásadním způsobem porušeno právo na jeho obhajobu, neboť mu nebyla umožněna porada s jeho obhájcem ani možnost bezkontaktního spojení při jeho pobytu ve věznici Bytíz (obviněný tím mínil věznici Příbram, Bytíz je část města Příbram, kde se věznice nachází) .
12. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil dle §265k odst. 1 tr. ř. rozsudek Vrchního soudu v Praze, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Praze věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
13. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že na podkladě dostupného spisového materiálu nebylo možné dospět k názoru, že by se skutkové a právní závěry soudů obou stupňů nacházely v extrémním rozporu s výsledky provedeného dokazování, neboť je nalézací soud vyhodnotil za splnění předepsaných podmínek §2 odst. 6 tr. ř. tak, že výsledek přezkumné činnosti na odvolací úrovni nebyl spojen s objektivní potřebou jejich přehodnocení. Akcentoval příslušné hodnotící pasáže zejména rozsudku soudu prvního stupně, ze kterých vyplývají přesvědčivé, logické a výsledky provedeného dokazování podložené úvahy. V souladu s názorem odvolacího soudu uvedl, že podvodný modus operandi ve všech osmi případech spočíval na takovém způsobu založení nebo neúspěšné snahy o založení předmětných leasingových vztahů s poškozenými společnostmi, ke kterému došlo na podkladě zfalšovaných listinných podkladů s úmyslem, aby po zaplacení vesměs prvé splátky již další splátky hrazeny nebyly, a to aniž by pronajatá vozidla byla ke škodě leasingových pronajímatelů vrácena. Nejsou tak důvodné pochybnosti o subjektivní stránce jednání obviněného, kterou nikterak kvalifikovaně nerozporoval, když ve smyslu své setrvalé obhajoby poukazoval pouze na svůj standardní, a tedy občanskoprávnímu rámci se nevymykající přístup k tomuto typu závazkových vztahů.
14. Ohledně námitky nenaplnění škody velkého rozsahu státní zástupce konstatoval, že rozhodná pro stanovení výše škody v posuzované věci je časová hodnota vozidel, tedy hodnota vozidel v okamžiku, ve kterém se vozidla klamavým jednáním dostala nebo mohla dostat do dispozice pachatelů. Hrozící kvalifikovaný škodlivý následek jednání byl stanoven zcela správně, jak již z podnětu odvolání uzavřel soud odvolací, který část výroku o vině přizpůsobil příznivějšímu novelizovanému znění zákonem 333/2020 Sb.
15. Co se týče zpochybnění výroku o trestu, státní zástupce uvedl, že dovolatel argumentoval pouze obecně a bez respektu k judikatorně ustáleným podmínkám věcného přezkumu tohoto výroku. Výhrady proti výměře a druhu uloženého trestu lze uplatnit dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který však nebyl aplikován. Prostřednictvím §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pak mohou být namítány vady nesprávného hmotněprávního posouzení zejména ve vztahu k tzv. zvláštním podmínkám při ukládání trestu (pochybení při ukládání souhrnného trestu, úhrnného trestu a společného trestu za pokračování v trestném činu). Samotná nepřiměřenost uloženého trestu, jde-li jinak o trest podle zákona přípustný a vyměřený v rámci zákonné trestní sazby, nemůže být relevantně uplatněna v rámci žádného ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů.
16. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
17. Obviněný repliku k vyjádření státního zástupce do rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání neuplatnil.
18. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným, a prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.), avšak je zjevně neopodstatněné.
19. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly právně posouzeny v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
20. Dovolání obviněného bylo založeno převážně na námitkách, které jsou mimo rámec deklarovaného dovolacího důvodu, neboť směřují proti skutkovým zjištěním soudů, případně proti tomu, jak byly hodnoceny důkazy.
21. K námitce obviněného stran extrémního rozporu mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy Nejvyšší soud uvádí, že jako soud dovolací zásadně nepřezkoumává procesní postup orgánů činných v trestním řízení ani nezasahuje do skutkových zjištění soudů. Učinit tak může jen zcela výjimečně, jestliže to odůvodňuje právě extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takových případech je zásah Nejvyššího soudu nezbytný proto, aby byl dán průchod ústavně zaručenému základnímu právu obviněného na spravedlivý proces (čl. 4, čl. 90 Ústavy).
22. Podle judikatury Ústavního soudu mohou nastat v zásadě tři skupiny vad důkazního řízení, jež mohou mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Jde jednak o takzvané opomenuté důkazy, kdy soudy buď odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily, nebo kdy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Druhou skupinu tvoří případy, kdy důkaz, respektive jeho obsah, není získán procesně přípustným způsobem, a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Konečně třetí oblast zahrnuje případy svévolného hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení.
23. O žádný z těchto případů se však v posuzované věci nejedná. Obviněný pouze obecným způsobem zpochybňuje skutková zjištění soudu a jeho námitky se tak ocitají mimo rámec uplatněného dovolacího důvodu. Pokud jde o tvrzenou absenci řádného odůvodnění napadeného rozsudku, Nejvyšší soud podotýká, že i zde má obviněný dovolací argumentaci postavenou zejména na této obecně formulované námitce, přičemž nijak nespecifikoval, v čem spočívá tvrzená strohost, mechaničnost a nepřesvědčivost. Dovolací soud k tomu (rovněž pouze v obecné rovině) dodává, že z odůvodnění obou rozsudků je zřejmé, že soudy nižších stupňů k náležitému objasnění věci provedly všechny potřebné důkazy, tak jak to vyžaduje ustanovení §2 odst. 5 tr. ř., tyto i náležitě hodnotily v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř., takže zjistily takový skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti v rozsahu nezbytném pro náležité rozhodnutí ve věci. Hodnocení důkazů soudy nižších stupňů nevykazuje žádné znaky libovůle či svévole, nýbrž odpovídá zásadám logiky. Žádný z rozsudků soudů nižších stupňů nevybočil z mezí daných ustanovením §125 odst. 1 tr. ř., tudíž jim nelze vytýkat svévoli.
24. Skutkovou povahu dovolacích námitek obviněného potvrzuje i jeho námitka o porušení zásady „in dubio pro reo“ (pozn. v pochybnostech ve prospěch). Tato námitka rovněž obsahově nenaplňuje uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani žádný jiný zákonný dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 tr. ř. Zásada „in dubio pro reo“, která vyplývá ze zásady presumpce neviny, znamená, že za situace, kdy nelze odstranit dalším dokazováním důvodné pochybnosti o skutkové otázce významné pro rozhodnutí ve věci, je třeba rozhodnout ve prospěch obviněného. Tato zásada se tedy vztahuje výlučně k otázce hodnocení důkazů a zjišťování skutkových okolností případu, nikoliv k právnímu posouzení skutku, jak vyžaduje ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V této věci však pochybnosti o vině obviněného nevznikly.
25. K námitce absence úmyslu lze pak obecně uvést, že zavinění vyjadřuje vnitřní vztah pachatele k následku jeho jednání. Subjektivní stránka je takovým psychickým stavem pachatele, který nelze přímo pozorovat, a na zavinění lze proto usuzovat ze všech okolností případu, za kterých ke spáchání trestného činu došlo. Může to být i určité chování pachatele, neboť i jednání je projevem vůle. Závěr o zavinění pachatele přitom musí být vždy podložen výsledky dokazování a musí z nich logicky vyplynout. Okolnosti subjektivního charakteru lze zpravidla dovozovat toliko nepřímo z okolností objektivní povahy, z nichž je možno podle zásad logického myšlení usuzovat na vnitřní vztah pachatele k porušení nebo ohrožení zájmů chráněných trestním zákonem (srov. např. rozhodnutí publikovaná pod č. 62/1973 a 41/1976 Sb. rozh. tr., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2010, sp. zn. 8 Tdo 394/2010 nebo ze dne 13. 2. 2019, sp. zn. 7 Tdo 1380/2018).
26. Soudy obou stupňů uvedená pravidla v projednávané věci respektovaly, neboť si pro své závěry o subjektivní stránce uvedeného trestného činu opatřily dostatek důkazů. V souladu se skutkovými závěry soudů jsou i jejich závěry hmotněprávní, týkající se subjektivní stránky, kdy ve vztahu k aplikovanému ustanovení §209 tr. zákoníku shledaly v jednání obviněného zavinění ve formě úmyslu přímého podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.
27. Námitky týkající se subjektivní stránky trestného činu jsou sice obecně vzato pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřaditelné, avšak obviněný v tomto případě vystavěl svou dovolací argumentaci především na nesouhlasu se skutkovým stavem věci, jak byl zjištěn soudy obou stupňů, resp. opomíjel zásadní skutečnosti zjištěné na základě provedeného dokazování. Ignoroval přitom zcela zásadní skutečnosti zjištěné v procesu dokazování. Pokud obviněný argumentoval, že nejednal s úmyslem uvést někoho v omyl a tím si přisvojit cizí věc, ale na vozidla si půjčoval, protože je chtěl pronajímat, přičemž později nedošlo k plnění dílčích splátek z jeho strany, tak této argumentaci Nejvyšší soud ve shodě s názorem soudů nižších instancí neuvěřil. Soudy oprávněně dospěly k závěru o specifickém úmyslu, který dovodily ze způsobu jednání, kterým obviněný uzavřel nebo se snažil o uzavření daných smluv s poškozenými společnostmi, použil přitom zfalšované listinné podklady, a to vše s úmyslem, aby po zaplacení vesměs prvé splátky již další splátky hrazeny nebyly, a to aniž by byla pronajatá vozidla vrácena. Jeho námitky stran zavinění tak jsou (kromě toho, že jsou skutkové povahy) zcela bezpředmětné.
28. V dovolání pod bodem 5. obviněný konstatoval nesouhlas s jemu uloženým trestem, a to s odkazem na excesivní postup obecných soudů při rozhodování o druhu a výměře trestu, přičemž trest a jeho výměra neodpovídá povaze a závažnosti spáchaného zločinu a ani osobním, majetkovým a ostatním poměrům obviněného. K této ryze obecné proklamaci však obviněný nevztahoval žádné konkrétní argumenty, přičemž úkolem dovolacího soudu není dotvářet dovolací argumentaci za obviněného (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2019, sp. zn. 7 Tdo 734/2019). Vzhledem k vágnímu charakteru této námitky Nejvyšší soud neměl dostatečný podklad k tomu, aby se k takové námitce mohl kvalifikovaně vyjádřit. Lze jen dodat, že výhrady proti přiměřenosti uloženého trestu nejsou podřaditelné pod žádný z dovolacích důvodů.
29. K námitce zásadního porušení práva na obhajobu obviněného pro neumožnění porady s jeho obhájcem a nemožnosti bezkontaktního spojení při jeho pobytu ve věznici, Nejvyšší soud uvádí, že tuto také nelze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani pod žádný jiný z dovolacích důvodů, jelikož se jedná o námitku procesní. Námitka je navíc nedůvodná, když se s ní již odpovídajícím způsobem vypořádal odvolací soud v odstavci 8. odůvodnění svého rozsudku. Především je nutné zdůraznit, že způsob provádění eskorty obviněných k soudům, u kterých se koná hlavní líčení, je plně v pravomoci Vězeňské služby ČR, nelze proto vázat poradu s obhájcem jen na očekávání obviněného na způsob provádění eskorty, tak jak proběhl v minulosti. Nelze ani pominout skutečnost, že v průběhu jarních měsíců roku 2020 v souvislosti s epidemií Covid 19, se Vězeňská služba snažila zamezit přemisťování a shromažďování většího počtu vězňů z různých věznic, aby nedošlo k zavlečení a šíření nemoci po věznicích. Z toho důvodu, pokud to bylo technicky možné, se prováděly eskorty přímo k hlavnímu líčení bez hromadného svážení do Věznice Praha – Pankrác. Obviněnému a jeho obhájci nic nebránilo v tom, aby porady uskutečnili přímo ve Věznici Příbram, kde vykonával trest odnětí svobody (využitelnost vzdáleného kontaktu prostřednictvím videohovoru bylo omezeno technickými možnostmi věznice), nebo před započetím hlavního líčení požádali předsedkyni senátu o povolení porady.
30. Za podřaditelnou pod uplatněný dovolací důvod lze považovat námitku týkající se nesprávného právního posouzení otázky výše škody. Podstatou této námitky bylo, že v daném případě škoda nedosahovala hranice právní kvalifikace §209 odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, tedy škody velkého rozsahu, nýbrž jen hranice §209 odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, tedy škody značné, neboť soudy nezjišťovaly reálnou škodu, a skutečnost, že nebyly řádně a včas hrazeny splátky za užívané automobily ještě neznamená, že by obviněnému měla být přičítána škoda spočívající v hodnotě užívaných automobilů. Avšak tato námitka je zjevně neopodstatněná.
31. Trestný čin podvodu podle §209 tr. zákoníku, jak ostatně již podrobně argumentoval soud odvolací v 9. odstavci odůvodnění svého rozsudku, je dokonán již v okamžiku zmocnění se cizí věci klamavým jednáním na úkor poškozeného. Rozhodná výše škody je pak určena v okamžiku dokonání trestného činu, tedy je jí hodnota vozidel, které přešly (potažmo mohly přejít) do dispozice osoby, k jejímuž obohacení je trestný čin zaměřen. Tato výše škody byla určena správně nalézacím soudem a potvrzena soudem odvolacím, který následně část výroku o vině přizpůsobil příznivějšímu novelizovanému znění zákonem 333/2020 Sb. Je tedy možné dospět k závěru, že u skutku pod bodem I. výroku o vině, který byl právně kvalifikován jako pokus zvlášť závažného zločinu podvodu podle §21 odst. 1 k §209 odst. 1, odst. 2, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, odvolací soud v odstavci 11 svého rozsudku správně dospěl k závěru, že obviněný způsobil svým jednáním škodu ve výši 7 407 685,33 Kč a pokusil se způsobit další škodu ve výši 7 712 940,22 Kč, celkem tedy způsobil nebo se pokusil způsobit škodu ve výši 15 120 625,55 Kč. Jde tedy o částku, která přesáhla hranici škody velkého rozsahu i dle novely provedené zákonem č. 333/2020 Sb.
32. Námitky uvedené v dovolání obviněného zčásti nejsou podřaditelné pod uplatněný (ani jiný) dovolací důvod, zčásti sice uplatněnému dovolacímu důvodu odpovídají, avšak jsou zjevně neopodstatněné. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. 12. 2021
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Roman Vicherek, Ph.D.