ECLI:CZ:NS:2021:7.TDO.1251.2021.1
sp. zn. 7 Tdo 1251/2021-281
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. 12. 2021 o dovolání obviněného J. Č. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, podaném proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 9. 2021, sp. zn. 8 To 178/2021, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Plzni-jih pod sp. zn. 1 T 49/2020 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. Č. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Plzni-jih ze dne 31. 5. 2021, č. j. 1 T 49/2020-218, byl obviněný J. Č. uznán vinným zločinem vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvaceti osmi měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu v trvání třiceti tří měsíců. Podle §228 odst. 1 a §229 odst. 2 tr. ř. potom bylo rozhodnuto o nároku poškozené na náhradu škody.
2. Zločinu vydírání se podle zjištění soudu prvního stupně dopustil obviněný tím, že dne 27. 1. 2020 v době od 10:19 do 10:22 hod. v kanceláři areálu bývalého zemědělského družstva v obci XY, část obce XY, poté co požádal po M. Š. papír a psací potřeby a nadiktoval jí číslo svého bankovního účtu XY, uchopil M. Š. pravou rukou pod krkem a tento silně stiskl a vyhrožoval jí, že má držet hubu, má mlčet, že je kráva pitomá a píča, přičemž vyndal z kapsy svého oblečení zavírací nůž s ostřím o délce 9,5 cm, který rozložený přiložil ostřím poškozené před oči k uchu a na krk se slovy, že když 30 000 Kč, o které kvůli ní přišel, když skončil v zaměstnání, nebude do pátku na jeho kontě, že ji zabije, podřízne jako jehně i jejího tlouštíka, že zabije celou její rodinu, a že z domu jí zůstane jen hromada popela. Poté, co poškozené uvolnil sevření krku, nůž schoval, poškozenou udeřil rukou sevřenou v pěst do levého ucha a dále několika údery obou rukou s otevřenou dlaní do oblasti hlavy a obličeje, přičemž používal vulgarismy, že je kurva, píča, kunda a svině udavačská, načež svého jednání zanechal a prostor kanceláře opustil.
3. Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 9. 2021, č. j. 8 To 178/2021-262, bylo odvolání obviněného podané do výroku o vině i trestu podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
4. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, v němž odkázal na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., s tím, že řízení vykazuje procesní vady spočívající v nedostatečně provedeném dokazování, v důsledku čehož nebylo dostatečně prokázáno, že by spáchal zločin vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, konkrétně že by vůči poškozené užil násilí, použil nůž, na papír napsal částku 30 000 Kč a ani to, že by se jednání vůbec dopustil.
5. Obviněný zdůraznil, že na základě provedených důkazů nešlo s určitostí uzavřít, že se dopustil zločinu, jednání nebyl přítomen žádný svědek, na žádném z jím dobrovolně vydaných nožů nebyly nalezeny biologické stopy poškozené a výpověď poškozené působila velmi nastudovaně. S odkazy na judikaturu pak konstatoval, že výpověď poškozené a nepřímé důkazy netvoří logickou, ničím nenarušenou a uzavřenou soustavu a argumentace soudu nemůže být založena na jediném usvědčujícím důkazu, jímž je výpověď poškozené, kterou s ohledem na další provedené důkazy nelze v žádném případě považovat za věrohodnou či věrohodnější než výpověď jeho. Dokazování pak nevedlo k závěru, že se jednání kladené mu za vinu nemohlo odehrát jinak. Soudy postupovaly nezákonně, když namísto toho, aby objasňovaly stejně pečlivě skutečnosti svědčící ve prospěch i neprospěch osoby, proti níž se řízení vede, objasňovaly pouze skutečnosti svědčící v jeho neprospěch, a neřídily se zásadou in dubio pro reo.
6. K absenci biologických stop s odkazem na odborné články (které nijak nespecifikoval) dále uvedl, že při snaze zlikvidovat biologické stopy by byly zlikvidovány veškeré biologické stopy na noži, nicméně biologické stopy obviněného na noži zůstaly. Dále namítal, že odvolací soud ve svém usnesení uvedl, že výplatní listiny obviněného nesvědčí o tvrzení, že se s ním J. Ď. vyrovnal a vše mu doplatil. Avšak před soudem nalézacím bylo potvrzeno, že ohledně ukončení pracovního poměru uzavřeli dohodu a finančně se řádně vyrovnali. Poukázal také na skutečnost, že MUDr. Petr Hrubý zpracoval posudek k poraněním, která utrpěla poškozená s odstupem sedmi měsíců, přičemž konstatoval, že stáří výronů na krku poškozené je do dvou dnů, tyto závěry jej pak ještě neusvědčují z trestného činu vydírání. Poškozená byla oděna do mikiny, která ji zakrývala oblast krku, nemohl tak poznat, zda poranění neměla již předtím, než se s ním setkala. Orgány činné v trestním řízení se pak vůbec nezabývaly tím, že by se trestného činu na poškozené mohla dopustit třetí osoba, nebyl za tímto účelem soudem proveden žádný důkaz, jednaly tak v rozporu se zásadou upravenou v §2 odst. 5 tr. ř.
7. Další námitka obviněného směřovala k faktu, že se soudy nedostatečně zabývaly celkovou věrohodností výpovědi poškozené. Nebyl proveden navrhovaný důkaz znaleckým posudkem na psychický stav poškozené, ačkoli uvedl, že neobjasnila, v jaké chvíli mělo dojít k napsání částky 30 000 Kč, opakovaně propadala hysterii a byl svědkem jejích častých emočních projevů. K prokázání skutečnosti, že se často chovala emočně nevyrovnaně a propadala hysterii, soud také neprovedl navrhovaný důkaz výslechem svědka M. R., který věděl, jak se poškozená projevuje při plnění pracovních povinností. K jeho návrhu důkazů výslechem svědka M. R. a dělníků, kteří se v objektu nacházeli, soud uvedl, že nebyli přítomni předmětnému skutku, avšak přítomen nebyl ani svědek J. Ď. přesto je soud vyslechl, ačkoliv měl informace jen zprostředkovaně od poškozené, která si je mohla vymyslet. Přesto soud této výpovědi přiznal vysokou důkazní hodnotu. Nebyl proveden ani další navrhovaný důkaz, a to vypracování znaleckého posudku z oboru písmoznalectví.
8. Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a tomuto soudu přikázal, aby věc znovu projednal.
9. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání zdůraznil, že v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, neboť dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a není další obecnou odvolací instancí. Dle jeho názoru dovolací argumentace neodpovídala předmětnému dovolacímu důvodu, neboť její podstata spočívala ve zpochybnění hodnocení důkazů, jak je provedly soudy, ve zpochybnění správnosti a úplnosti učiněných skutkových zjištění, a na tomto základě se snažil prosadit své vlastní hodnocení důkazní situace. Státní zástupce neshledal ani vadu v podobě extrémních vnitřních rozporů dotčených soudních rozhodnutí či existenci vady opomenutých důkazů, skutková zjištění netrpí žádnými podstatnými vadami a soudy zřetelně a jasně vysvětlily, proč důkazní návrhy obviněného neakceptovaly, jejich rozhodnutí soudu nejsou nepřípustným projevem svévole či libovůle. Závěrem uvedl, že námitky uplatněné obviněným nelze podřadit pod tvrzený dovolací důvod ani pod žádný jiný ze zákonných dovolacích důvodů, obviněný tedy podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a navrhl odmítnout dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
10. Toto vyjádření bylo zasláno obviněnému k možné replice, čehož však nebylo využito.
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.). Dále dovolací soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
12. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly právně posouzeny v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací tedy zásadně nepřezkoumává procesní postup orgánů činných v trestním řízení ani nezasahuje do skutkových zjištění soudů. Učinit tak může jen zcela výjimečně, jestliže to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takových případech je zásah Nejvyššího soudu nezbytný proto, aby byl dán průchod ústavně zaručenému základnímu právu obviněného na spravedlivý proces (čl. 4, čl. 90 Ústavy).
14. Podle judikatury Ústavního soudu mohou nastat v zásadě tři skupiny vad důkazního řízení, jež mohou mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Jde jednak o takzvané opomenuté důkazy, kdy soudy buď odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily, nebo kdy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Druhou skupinu tvoří případy, kdy důkaz, respektive jeho obsah, není získán procesně přípustným způsobem, a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Konečně třetí oblast zahrnuje případy svévolného hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení.
15. O žádný z těchto případů se však v posuzované věci nejedná a dovolací námitky jsou pouze opakováním námitek odvolacích. Obviněný rozporuje především skutková zjištění soudu a jeho námitky se tak ocitají mimo rámec uplatněného dovolacího důvodu. Nelze soudu vytknout, že dospěl k závěru o vině obviněného, když skutková zjištění opřel především o svědeckou výpověď poškozené M. Š., s níž korespondují v zásadě veškeré další provedené důkazy, a to především výpověď svědka J. Ď., se kterým mluvila poškozená ihned po činu, kam se krátce poté dostavil a s poškozenou komunikoval, a rovněž popsal její psychický stav. Pokud jde o zranění poškozené, jak vyplývá ze znaleckého posudku MUDr. Petra Hrubého, odpovídalo popisu skutku, který sdělila poškozená.
16. K namítané absenci biologických stop poškozené na noži a argumentu obviněného, že při snaze zlikvidovat biologické stopy na noži by byly zlikvidovány veškeré biologické stopy, nicméně biologické stopy obviněného na noži zůstaly, Nejvyšší soud uvádí, že jako logická argumentace bez vad, kterou soudy použily, se jeví, že buď vůbec k přenosu biologického materiálu poškozené na nůž obviněného nedošlo, neboť se jednalo pouze o krátký moment přiložení ostří, nebo již došlo k setření těchto stop. Pokud obviněný zakládal svůj argument na tom, že na noži byly pouze jeho biologické stopy, přičemž v případě snahy o likvidaci by na něm neměly být žádné, takový postrádá relevanci, neboť jeho biologické stopy se mohly na daný předmět dostat i po setření původních biologických stop, jelikož nůž byl v jeho držení po dobu několika hodin od spáchání vytýkaného jednání (10:22) do jeho předání policii (16:50).
17. Obviněný dále poukázal na to, že poškozená neobjasnila, v jaké chvíli mělo dojít k napsání částky 30 000 Kč na kus papíru. K tomu je třeba říct, že poškozená uvedla, že obviněný částku napsal tužkou poté, co jí řekl, že 30 000 Kč má být do pátku na účtu. Avšak i v případě, že by nebyla poškozená schopna přesně uvést, kdy k napsání částky došlo, nemělo by to podstatný význam při hodnocení její věrohodnosti, kterou obviněný opakovaně namítá. Ve vztahu k věrohodnosti poškozené je nutné uvést, že nebyl zjištěn, ale ani konkrétně namítán důvod, proč by si měla poškozená, byť jen část své výpovědi, vymýšlet. Lze předpokládat, že obviněný vycházel ze svého tvrzení o hysterické osobnosti poškozené a dovozoval, že svoji výpověď v jeho neprospěch lživě upravila. Provedenými důkazy však nebylo prokázáno, že by poškozená byla hysterická, jak tvrdí obviněný. Navíc z výpovědi svědka J. Ď. vyplývá, že dostal telefonát od poškozené, byla ubrečená, vystrašená a celá rozrušená, špatně artikulovala. Svědek rovněž uvedl, že do XY dorazil kolem poledne a poškozená stále vypadala strašně, byla ubrečená, vystrašená, rozcuchaná, měla rudé ucho, šrámy na krku a obličeji. Je tudíž zřejmé, že poškozená byla šokována jednáním obviněného, se kterým v minulosti neměla žádné podobné konflikty. K osobě poškozené soud také provedl dokazování výpisem z evidence rejstříku trestů a rejstříku přestupků, přičemž k ní nebylo zjištěno nic závadového. Soud také vysvětlil, z jakých důvodů obhajobu obviněného na základě vyhodnocení všech těchto důkazů považoval za vyvrácenou, a rozvedl, proč neuvěřil jeho výpovědi (viz bod 7 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu), s těmito závěry se ztotožnil i soud odvolací.
18. Co se týče finančního vyrovnání s bývalým zaměstnavatelem obviněného, odvolacím soudem bylo po doplněném dokazování potvrzeno, že výplatní listiny nesvědčí tomu, že se s ním svědek J. Ď. vyrovnal a vše mu doplatil, neboť byl v měsících říjnu až prosinci 2019 krácen na mimořádných odměnách, a tudíž přišel na mzdě o nemalé částky a měl tak motiv vypořádat se s poškozenou, o které se domníval, že za tento finanční postih může. Motivem jednání obviněného vůči poškozené pak byla snaha získat finanční prostředky, o které přišel v době před ukončením pracovního poměru.
19. K opakované námitce, že znalecký posudek MUDr. Petra Hrubého byl zpracován s odstupem sedmi měsíců od momentu, kdy došlo k poranění poškozené, přičemž konstatoval stáří výronů na krku poškozené do dvou dnů od jejich zjištění ošetřujícím lékařem, a tudíž obviněného neusvědčuje, nelze než zopakovat argumentaci obou soudů, že je nepodstatné, pokud znalec zpracoval posudek s časovým odstupem, neboť při jeho zpracování vycházel z lékařských zpráv, které byly vyhotoveny na podkladě vyšetření poškozené téhož dne, kdy došlo k vytýkanému jednání, resp. poté, co věc poškozená oznámila na policii, kdy byl výslech ukončen předmětný den až v 19:27 a kde její zranění byla zaznamenána i formou fotodokumentace. Závěry tohoto znaleckého posudku souhlasí s výpovědí poškozené a nezpochybňují ji. Pokud ošetřující lékař uvedl, že stopy na krku poškozené jsou staré do dvou dnů, zahrnul do tohoto časového vymezení i dobu několika hodin před vyšetřením, kdy dle výpovědi poškozené k vytýkanému jednání došlo. Jestliže obviněný poukázal na skutečnost, že zranění poškozené jí mohlo být způsobeno i dříve, což si nemohl ověřit, jelikož na sobě měla oděv s límcem, který ji krk zakrýval, je nutné uvést, že z výpovědi poškozené vyplývá, že límec měla rozepnutý.
20. Pokud jde o námitku obviněného, že důkazy byly hodnoceny v rozporu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř. a v rozporu se zásadou in dubio pro reo, pak považuje Nejvyšší soud za potřebné vzhledem k charakteru těchto námitek poukázat např. na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 213/2017, a rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 496/2015, sp. zn. 6 Tdo 613/2017, ve kterých zmiňované soudy dospěly k závěru, že jde o procesní námitku, kterou je zpochybňován zjištěný skutkový stav. V souvislosti s uvedenou problematikou o porušení zásady in dubio pro reo je vhodné zmínit, že Listina ani Úmluva neupravují úroveň jistoty vyžadované pro odsouzení obviněného z trestného činu. Hodnocení důkazů z hlediska jejich pravdivosti a důkazní hodnoty, stejně jako úroveň jistoty, jaká se vyžaduje pro odsouzení, je zásadně věcí obecných soudů. Ústavní soud přitom konstatoval, že pokud měly obecné soudy po řádném provedení a vyhodnocení důkazů za to, že skutek byl dostatečně prokázán, nebyly podmínky pro uplatnění zásady in dubio pro reo naplněny, neboť soudy žádné pochybnosti neměly. Pravidlo in dubio pro reo je namístě použít jen tehdy, jsou-li pochybnosti o vině důvodné, tj. rozumné a v podstatných skutečnostech, takže v konfrontaci s nimi by výrok o spáchání trestného činu nemohl obstát. Pochybnosti tedy musí být z hlediska rozhodnutí o vině závažné a již neodstranitelné provedením dalších důkazů či vyhodnocením stávajících důkazů (přiměřeně viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2001, sp. zn. 5 Tz 37/2001, publikované pod číslem T 263 ve svazku 9/2001 Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu).
21. Lze proto uzavřít, že soudy nižších stupňů k náležitému objasnění věci provedly všechny potřebné důkazy, tak jak to vyžaduje ustanovení §2 odst. 5 tr. ř., tyto i náležitě hodnotily v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř., takže zjistily takový skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti v rozsahu nezbytném pro náležité rozhodnutí ve věci. Hodnocení důkazů soudy nižších stupňů nevykazuje žádné znaky libovůle či svévole, nýbrž odpovídá zásadám logiky. Nejvyšší soud proto konstatuje, že soudy nižších stupňů vyvodily z provedených důkazů odpovídající skutkové a právní závěry, když při zdůvodnění svých rozhodnutí dodržely ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. a §134 odst. 2 tr. ř.
22. Obviněný namítal i existenci tzv. opomenutých důkazů, jelikož v řízení navrhoval provedení důkazů výslechem svědka M. R., znaleckým posudkem na věrohodnost výpovědi poškozené, resp. znaleckým posudkem na psychický stav poškozené, výslechem dělníků přítomných v areálu a znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví, přičemž v neprovedení těchto důkazů bez přiměřených důvodů k takovému postupu spatřoval porušení svého práva na spravedlivý proces.
23. K tomuto je však namístě uvést, že se soudy obou stupňů s důkazními návrhy obhajoby řádně vypořádaly. Všem předmětným důkazním návrhům se věnoval nalézací soud v odstavci 6. odůvodnění svého rozsudku, v němž vyjádřil stanovisko o jejich nadbytečnosti. Ke stejnému závěru dospěl i soud odvolací v odůvodnění svého usnesení (konkrétně pak stran navrhovaných důkazů výslechem svědka M. R. a dělníků přítomných v areálu v odstavci 21. odůvodnění svého usnesení, znaleckým posudkem na věrohodnost výpovědi poškozené, resp. na její psychický stav v odstavci 12. odůvodnění svého usnesení, znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví v odstavci 18. odůvodnění svého usnesení). V posuzovaném případě tedy soudy dostatečně odůvodnily, proč považují skutkový stav za objasněný a proč proto není třeba provádět další dokazování. Je na úvaze soudu, jakými důkazními prostředky bude objasňovat určitou okolnost, která má význam pro zjištění skutkového stavu.
24. Nejvyšší soud dodává, že soudy nemají povinnost provést veškeré důkazy, které strany navrhnou, avšak svůj postup musí řádně odůvodnit. Soudy v dané věci nijak nepochybily, poněvadž zcela dostatečným způsobem zdůvodnily, proč považovaly další dokazování za nadbytečné; v tomto případě tak nedošlo k opomenutí důkazu ve smyslu judikatury Ústavního soudu.
25. Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Plzni-jih, z nichž v napadeném usnesení vycházel Krajský soud v Plzni, na straně jedné, a provedenými důkazy na straně druhé, není žádný, natož extrémní rozpor. Skutková zjištění soudů mají odpovídající obsahový podklad v provedených důkazech, které nalézací soud řádně zhodnotil a svůj postup vysvětlil v odůvodnění rozsudku. Odvolací soud se s jeho závěry ztotožnil a své úvahy rovněž řádně odůvodnil.
26. V podrobnostech proto Nejvyšší soud na odůvodnění rozsudku nalézacího soudu a napadeného usnesení odkazuje. Není předmětem řízení o dovolání jednotlivé důkazy znovu dopodrobna reprodukovat, rozebírat, porovnávat, přehodnocovat a vyvozovat z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů a že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř.
27. Obviněný uplatnil v dovolání pouze skutkové a procesní námitky. Těmito námitkami napadl rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud zásadně vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod. Obviněný sice formálně opřel dovolání o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho obsahově nenaplňují a nejsou pod něj podřaditelné.
28. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obsahuje dvě základní alternativy: dovolání lze podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, tj. dovolateli bylo v odvolacím řízení odepřeno meritorní přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně (někdy se zde rozlišují ještě dvě podalternativy – zamítnutí opravného prostředku z formálních důvodů a jeho odmítnutí pro nesplnění obsahových náležitostí), nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
29. Obviněný pouze citoval zákonné znění tohoto dovolacího důvodu, aniž by specifikoval, kterou z jeho alternativ má na mysli. Zjevně jej však uplatnil v jeho druhé alternativě (lze na to usuzovat z textu dovolání), tedy v návaznosti na existenci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v předchozím řízení. Jestliže však bylo dovolání ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podáno z jiného než zákonného důvodu, plyne z logiky věci, že stejné závěry platí i z hlediska důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
30. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného J. Č. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. O tom rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. 12. 2021
JUDr. Radek Doležel
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Roman Vicherek, Ph.D.