ECLI:CZ:NS:2021:7.TDO.1302.2021.1
sp. zn. 7 Tdo 1302/2021-182
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 14. 12. 2021 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného A. K. , nar. XY v XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 7. 2021, sp. zn. 9 To 259/2021, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 4 T 53/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného A. K. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 24. 5. 2021, č. j. 4 T 53/2021-84, byl obviněný uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a odsouzen podle §337 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na sedm měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dvanáct měsíců.
2. Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný uvedeného přečinu dopustil tím, že dne 25. 2. 2021 v době kolem 20:40 hod. na ulici XY v blízkosti domu s číslem XY v Brně řídil osobní motorové vozidlo, a to i přesto, že mu byl rozsudkem Okresního soudu v Blansku ze dne 15. 3. 2016, sp. zn. 14 T 213/2015, který nabyl právní moci dne 25. 5. 2016, uložen mimo jiné trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na 48 měsíců, přičemž tento trest začal pro předchozí uložený trest zákazu činnosti běžet až od 24. 3. 2019 a trvá do 24. 3. 2023.
3. Rozsudek soudu prvního stupně napadli obviněný a státní zástupce v neprospěch obviněného do výroku o trestu odvoláními, která Krajský soud v Brně usnesením ze dne 29. 7. 2021, č. j. 9 To 259/2021-128, podle §256 tr. ř. zamítl.
4. Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Úvodem namítl, že postup soudů obou stupňů hraničí s porušením práva na spravedlivý proces. Soudům vytkl, že svá rozhodnutí zatížily vadou spočívající v absenci provedení obhajobou navrhovaného výslechu svědka V. L. Byť provedené dokazování přineslo dostatek poznatků ke znakům formální stránky přečinu, soudy dostatečně nepřihlédly ke konkrétním okolnostem projednávané věci a především k subjektivní stránce přečinu. S poukazem na absenci výslechu zmiňovaného svědka je přesvědčen, že tyto skutečnosti mají význam pro rozhodnutí, zda jeho jednání překročilo nejnižší nezbytný stupeň individuální společenské škodlivosti. Pokud by byla společenská škodlivost shledána, pak by měly mít vliv na rozhodnutí o výši a způsobu výkonu trestu. Soudu prvního stupně v této souvislosti vytkl, že obsah navrhovaného důkazu nahradil v rozporu s §2 odst. 5, 6 tr. ř. svými vlastními úvahami.
5. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadená rozhodnutí soudů obou stupňů a přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud přerušil výkon uloženého trestu.
6. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání vyjádřil a zdůraznil, že obviněný nevznesl jedinou námitku, kterou by vytýkal nesoulad zákonných znaků přečinu a skutkových zjištění vymezených ve skutkové větě, příp. nesprávnost hmotněprávního posouzení. Naopak obviněný sám připustil, že formální znaky přečinu byly naplněny. Základní námitka obviněného se týká neprovedení výslechu svědka V. L., avšak tato námitka deklarovanému dovolacímu důvodu neodpovídá. Nejde ani o případ tzv. opomenutého důkazu, neboť soudy vyložily, proč důkaz nepovažovaly za potřebné provést, a kromě toho obviněný v dovolání ani nerozvedl, k jakým skutečnostem by se měl svědek vyjádřit. Obviněný nekonkretizoval ani vytýkanou problematiku společenské škodlivosti. Takovéto obecné námitky nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu ohledně existence podmínek pro aplikaci zásady subsidiarity trestní represe. Kromě toho nelze v projednávané věci shledat okolnosti snižující společenskou škodlivost činu, ale naopak existovaly okolnosti, které škodlivost zvyšovaly, a to nebezpečný způsob jízdy obviněného i jeho speciální recidiva. K nekonkrétní zmínce obviněného ohledně okolností významných pro uložení trestu uvedl, že námitky týkající se druhu a výměry trestu lze v dovolání úspěšně uplatnit pouze v případě, že jde o trest podle zákona nepřípustný nebo uložený mimo zákonnou trestní sazbu.
7. Závěrem státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, protože bylo podáno z jiných důvodů, než jsou vyjmenovány v §265b tr. ř.
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
9. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
10. Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotněprávní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
11. V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
12. Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotněprávní povahy, nikoli o námitky skutkové.
13. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
14. Obviněný v dovolání neuplatnil žádné konkrétní námitky v tom smyslu, že by uvedený skutek nevykazoval znaky přečinu, za který byl odsouzen. Pouze takto koncipované námitky by obsahově korespondovaly s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Procesní námitky, kterými brojí proti rozsahu dokazování a hodnocení důkazů soudy obou stupňů, jsou však námitkami skutkovými a jako takové se s obsahem uplatněného dovolacího důvodu zcela míjí a nelze je podřadit ani pod jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř. Ačkoli obviněný mj. obecně namítl, že soudy dostatečně nepřihlédly ke konkrétním okolnostem případu a v důsledku toho nedostatečně posoudily individuální stupeň společenské škodlivosti činu ve smyslu hodnocení subjektivní stránky, žádnou konkrétní argumentaci k tomu ale neuvedl. Především nesdělil, k jakým okolnostem soudy měly přihlédnout a nepřihlédly, co by mělo společenskou škodlivost jeho činu snižovat, případně na základě čeho namítané pochybení soudů dovozuje. Je přitom namístě zdůraznit, že Nejvyšší soud nemůže za obviněného domýšlet jeho dovolací argumentaci, a to především za situace, kdy je obviněný za účelem zajištění právně fundované dovolací argumentace povinně zastoupen advokátem (srov. §265d odst. 2 tr. ř.). Ačkoli by tedy formálně námitka stran otázky společenské škodlivosti mohla být pod uplatněný dovolací důvod podřaditelná, s ohledem na naprostou absenci jakéhokoli bližšího odůvodnění, resp. jiného odůvodnění než nedostatečného rozsahu dokazování, je namístě shledat, že se s naplněním daného dovolacího důvodu materiálně zcela míjí, a proto ji pod tento, ani jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř., podřadit nelze. Nad rámec uvedeného však Nejvyšší soud pro úplnost konstatuje, že se soudy otázkou společenské škodlivosti jednání obviněného řádně zabývaly. Soud prvního stupně shledal jednání obviněného dostatečně společensky škodlivým pro uplatnění trestní represe (viz odst. 19 rozsudku soudu prvního stupně) a odvolací soud pak okolnosti společenské škodlivosti obviněného dále rozvedl, když poukázal především na speciální recidivu obviněného i značně riskantní a agresivní styl jeho jízdy, kterým porušoval dopravní předpisy (srov. odst. 8 usnesení odvolacího soudu), přičemž Nejvyšší soud se s tímto hodnocením společenské škodlivosti jednání obviněného zcela ztotožnil.
15. Nejvyšší soud dále připomíná, že ve smyslu §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně může Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v čl. 4 a 90 Ústavy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010). O takovouto situaci se však v posuzované věci nejedná. V hodnocení provedených důkazů soudy obou stupňů nelze shledat žádné rozpory, natož extrémní, když zcela v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. byly provedeny veškeré důkazy potřebné pro meritorní rozhodnutí a následně je podle §2 odst. 6 tr. ř. soudy pečlivě hodnotily, jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemných souvislostech, v souladu s pravidly formální logiky a zásadou volného hodnocení důkazů, čímž dospěly ke správným skutkovým závěrům odpovídajícím výsledkům dokazování.
16. Ani námitka obviněného stran neprovedení důkazu, a to výslechu svědka V. L. není pod žádný z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 tr. ř. podřaditelná. S ohledem na možnou ústavněprávní rovinu této námitky však Nejvyšší soud doplňuje, že podle ustálené judikatury soudy nejsou povinny vyhovět všem návrhům obhajoby na provedení důkazů, jestliže: 1. tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení, 2. důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí, 3. důkaz je nadbytečný, tj. argument, dle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05, nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01). Je namístě konstatovat, že v tomto případě soudy řádně zdůvodnily, proč považovaly provedení tohoto důkazu za nadbytečné (viz odst. 3 rozsudku soudu prvního stupně a odst. 7 usnesení odvolacího soudu), a nemůže se proto jednat o opomenutý důkaz. S ohledem na uvedené Nejvyšší soud ve věci neshledal ani výše nastíněný extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy, ani jiné porušení práva na spravedlivý proces.
17. Pod žádný dovolací důvod pak nelze podřadit ani obecný poukaz obviněného na posuzování okolností podmiňující druh, výměru a způsob výkonu trestu. Nejvyšší soud akcentuje, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu, s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí, lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až 42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002). Nad rámec uvedeného pak lze toliko doplnit, že trest uložený obviněnému nebyl trestem, který zákon nepřipouští a byl uložen zcela v rámci zákonné trestní sazby trestu odnětí svobody až na dvě léta, kterou stanovuje §337 odst. 1 tr. zákoníku.
18. Námitky obviněného se tak zcela míjí s věcným naplněním deklarovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., stejně jako dalších dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř.
19. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Jelikož námitky obviněného nenaplnily dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nemohly naplnit ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
20. Obiter dictum lze pouze na okraj poznamenat, že obviněný v dovolání do značné míry opakuje svoji obhajobu z předchozích fází trestního řízení, se kterou se soudy nižších stupňů již vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí a Nejvyšší soud se s jejich argumentací plně ztotožnil.
21. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
22. K návrhu obviněného na přerušení výkonu jeho trestu pak lze konstatovat, že nebyly shledány důvody ani podmínky pro takový postup (srov. §265h odst. 3 a §265o odst. 1 tr. ř.).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. ř.).
V Brně dne 14. 12. 2021
JUDr. Petr Angyalossy, Ph.D.
předseda senátu