ECLI:CZ:NS:2021:7.TDO.1316.2020.1
sp. zn. 7 Tdo 1316/2020-611
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. 1. 2021 o dovolání obviněného J. K. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 16. 6. 2020, sp. zn. 13 To 84/2020, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 2 T 171/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. K. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 4. 2. 2020, č. j. 2 T 171/2019-446, byl obviněný J. K. shledán vinným zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku, za který byl odsouzen podle §199 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 roky, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody a nemajetkové újmy.
2. Tento rozsudek obviněný napadl odvoláním, z jehož podnětu jej Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 16. 6. 2020, č. j. 13 To 84/2020-532, podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. v celém rozsahu zrušil. Podle §259 odst. 3 tr. ř. pak nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným přečinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1 tr. zákoníku, za který ho odsoudil podle §199 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 roky, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo opět rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody a nemajetkové újmy.
3. Podle skutkových závěrů soudu druhého stupně, které převzal od soudu prvostupňového, se obviněný dopustil uvedeného přečinu tím, že nejméně v době od 27. 2. 2019 do 7. 7. 2019 v místě jejich tehdejšího bydliště na adrese XY, XY, zle nakládal se svojí manželkou M. K., tím způsobem, že na ni, zejména po narození jejich dcery, nezletilé AAAAA (pseudonym), nar. XY, a návratu poškozené z porodnice, se zvyšující se četností hlasitě křičel, zejména z důvodu pláče jejich dcery, který nezvládal, vyčítal jí smyšlenou nevěru, říkal jí, že jejich dcera není snad ani jeho a dále ji, zpočátku s četností dvakrát do týdne, následně i každý den, bezdůvodně vulgárně nadával a nejméně od poloviny března roku 2019 se jeho jednání vystupňovalo až do fyzického napadání, poškozenou začal opakovaně nejméně dvakrát do týdne fackovat, následkem čehož měla otoky a hematomy na obličeji, dne 18. 3. 2019 ji udeřil do nosu a rozsekl jí jej, způsobil jí hematom a otok na levé tváři, takže musela vyhledat lékařské ošetření v Nemocnici Havlíčkův Brod a rána jí musela být sešita, dne 21. 6. 2019 poté, co se zavřel v obývacím pokoji, když se poškozená snažila za ním ze strachu, že si něco udělá, dostat, ji bodl nůžkami do dlaně pravé ruky, a utrpěla bodnou ránu délky 2 cm na dlani a řeznou ránu na 3. prstu délky 2,5 cm, musela vyhledat lékařské ošetření v Nemocnici Havlíčkův Brod, kde jí byla přiložena sádrová dlaha, v přesně nezjištěné době koncem června 2019 poškozenou v jednom případě kopl do pravého boku, kde měla hematom, nejméně ve dvou případech ji udeřil pěstí do obličeje, a to dne 6. 7. 2019 v jejich bytě na uvedené adrese pod pravé oko, kde měla otok a hematom, a dne 7. 7. 2019 v XY, v H. S., XY, kde v té době společně pobývali, do levé části brady, kde měla otok, poškozená se nakonec ze strachu před dalším napadáním z jeho strany uchýlila ke svým rodičům a učinila oznámení na Policii ČR, u rodičů poškozená pobývala několik dní, následně poškozenou opakovaně kontaktoval s požadavkem, aby své oznámení vzala zpět, o což se pokusila, obviněný poškozenou přesvědčil, aby s ním opět sdílela společnou domácnost, a to v době od 16. 7. 2019 do 22. 7. 2019 ve XY, v H. B., XY, přičemž i v tomto období poškozené opět opakovaně vulgárně nadával, vyhrožoval jí, že "se postará, aby jí sociálka vzala dítě a že už ho neuvidí", že "s pomocí advokáta zničí ji i její rodinu, že "jestli kvůli ní půjde do kriminálu, tak až z něj vyjde, tak ji zabije", že "je jeho majetek a že si s ní může dělat, co chce" a podobně a opět poškozenou opakovaně fyzicky napadl, a to nejméně ve dvou případech údery do tváře, kde měla otok, hematom a rozražený ret v pravém koutku úst, nejméně v jenom případě úderem pěstí do oblasti zad a nejméně v jednom případě kopem do oblasti zad, kde měla hematomy v oblasti levé lopatky, z důvodu tohoto jeho násilného chování pak poškozená odešla ke svým rodičům, v důsledku jednání obviněného jsou u poškozené v současnosti zřetelné projevy úzkostně depresivní, vzniklé v reakci na současnou osobní situaci, aktuálně trpí poruchou přizpůsobení, současný psychický stav poškozené je natolik závažný, že je indikací k dlouhodobé, nejméně několikaměsíční, ambulantní psychiatrické nebo psychologické terapii, bez nutnosti její aktuální hospitalizace.
4. Rozhodnutí soudu druhého stupně napadl obviněný dovoláním, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uvedl, že skutková podstata přečinu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1 tr. zákoníku v daném případě naplněna nebyla, neboť skutek, jímž byl uznán vinným, nebyl prokázán nade vší pochybnost. V souladu se zásadou in dubio pro reo měl být proto podané obžaloby zproštěn. Stály proti sobě dvě verze popisu jednání, a to jeho a jeho manželky, poškozené M. K., nikdo další nebyl útokům, pro které byl shledán vinným, přítomen. Byl tak odsouzen pouze na základě výpovědi poškozené, u níž však byla prokázána lehká mentální retardace, nevyrovnanost rozumových schopností a jednodušeji strukturovaná, nezralá, nejistá a zvýšeně úzkostná osobnost se sníženou odolností vůči zátěži. S manželkou se sice hádali, jednalo se ale o běžné hádky, navíc většinou vyvolané poškozenou, popřípadě tchýní, která k němu měla negativní vztah a na poškozenou výrazný vliv. V průběhu jejich soužití dal poškozené v průběhu zmiňovaných hádek dvě facky a jednou jí řekl, že je kráva. Pokud by svou manželku skutečně týral, neuzavřela by s ním jistě sňatek, ani by se k němu nevrátila po svém prvním odchodu. Ke konkrétnímu útoku ze dne 18. 3. 2019 pak poškozená uvedla, že neví, co se stalo, pouze se vzbudila a měla rozbité sklíčko na brýlích a rozbitý nos, přičemž soud nevzal v potaz, že pokud šla spát v brýlích, bylo takové zranění velmi pravděpodobné. Dne 21. 6. 2019 se poškozená skutečně zranila o nůžky, které ale měli ve dveřích místo kliky, když se snažila dostat za obviněným do obývacího pokoje, kam odešel, aby jejich hádku ukončil. Dodal, že byl v minulosti trestán, avšak převážně pro majetkovou trestnou činnost, není žádný násilník a k manželce i dceři má blízký citový vztah. Soudy obou stupňů nevyhověly jeho důkazním návrhům na výslech jeho otce, na vypracování revizního znaleckého posudku ohledně jeho osoby ani neprovedly důkaz krátkými textovými zprávami z mobilu poškozené, v nichž docházelo ke komunikaci s její matkou, a to od narození jejich dcery až po jeho vzetí do vazby. Všechny tyto důkazy mohly prokázat jím předkládanou verzi, čímž došlo k porušení jeho práva na obhajobu.
5. S ohledem na popsané skutečnosti obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích i přecházející rozsudek Okresního soudu v Havlíčkově Brodě zrušil a podané obžaloby ho zprostil.
6. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření uvedla, že námitky obviněného uplatněnému dovolacímu důvodu, ale ani žádnému jinému podle §265b odst. 1 tr. ř., neodpovídají, neboť obviněný napadl výlučně skutková zjištění a opakoval své námitky uplatněné před soudy obou stupňů, tedy že vůči poškozené nepoužíval fyzické či psychické násilí. V posuzované trestní věci byl však prokázán opak, a to nejenom na základě výslechu poškozené, ale širšího spektra důkazů. Jednalo se především o výpovědi svědků, kteří sice nebyli jednání obviněného přítomni, ale vnímali hluk z bytu, který obýval obviněný s poškozenou, či viděli poškozenou stát venku s dítětem před domem, a to po delší dobu, přičemž poškozená navíc plakala. Vinu obviněného dokladují i lékařské zprávy a fotodokumentace zranění poškozené, stejně tak znalecké zkoumání. Bylo tudíž prokázáno, že poškozená líčila skutečně odžité události, a rovněž že násilné zacházení obviněného s poškozenou odpovídalo nastavení jeho osobnosti, neboť trpí smíšenou poruchou osobnosti s rysy protispolečenskými, s rysy emoční nestability a impulzivity, ke svému jednání není kritický a nemá na něj náhled. Uplatněný dovolací důvod obviněný svojí argumentací nenaplnil ani tehdy, pokud namítl, že došlo k porušení zásady in dubio pro reo, neboť jde o zásadu související s hodnocením důkazů. V posuzované věci jsou navíc soudy učiněné skutkové závěry dostatečně důkazně podložené, nelze jim tedy neužití zmíněné zásady vytýkat. Soudy se rovněž dostatečným způsobem zabývaly otázkou úplnosti dokazování a vyložily, proč považovaly za nadbytečné obviněným navrhované doplnění dokazování. Byla tak aplikována zásada trestního řízení, že soud není povinen provádět všechny důkazy navrhované ať již obžalobou nebo obhajobou, neboť je to právě soud, který určuje rozsah dokazování tak, aby se nestalo bezbřehým.
7. Státní zástupkyně navrhla dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout.
8. Toto vyjádření bylo zasláno obviněnému k možné replice, čehož využil a sdělil, že s názorem státní zástupkyně nesouhlasí. Uplatněný dovolací důvod je v jeho případě naplněn. Zopakoval své argumenty předložené v dovolání, tedy zejména že dovozené skutkové závěry nejsou důkazně podložené, žádná osoba jeho jednání, které mu bylo kladeno za vinu, nebyla přítomna a vypovídala o něm jen poškozená. Jím navržené důkazy pak nebyly nadbytečné. Na svém závěrečném návrhu setrval.
9. Nejvyšší soud jako soud příslušný k rozhodnutí o dovolání (§265c tr. ř.) shledal, že zmíněný mimořádný opravný prostředek je v této trestní věci přípustný [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], byl podán osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na k tomu určeném místě (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
10. Obviněný své dovolání výslovně opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jenž je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Při přezkumné činnosti, zda taková vada nastala, je ovšem dovolací soud vázán skutkovým stavem, jak byl zjištěn během trestního řízení a jak je vyjádřen zejména ve výroku odsuzujícího rozsudku, resp. dále upřesněn v odůvodnění. Naopak se v rámci zmíněného dovolacího důvodu nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění učiněných soudem ani přezkoumávání jím provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud potom není stupněm třetím, jehož úkolem by byl široký přezkum rozhodnutí druhoinstančních soudů, a to již z důvodu jeho omezené možnosti provádět v řízení o dovolání důkazy (srov. §265r odst. 7 tr. ř.) a přehodnocovat tak důkazy provedené již dříve.
11. V podaném mimořádném opravném prostředku ovšem obviněný nezpochybnil právní kvalifikaci soudy učiněných skutkových zjištění, ale primárně napadl správnost těchto zjištění a správnost procesu dokazování, jenž k jejich dovození vedl. Námitky obviněného tedy směřují proti způsobu hodnocení důkazů soudy obou stupňů a rozsahu dokazování, přičemž se obviněný snaží provedeným důkazům přikládat obsah odpovídající jeho představě o skutkovém ději, což s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. činit nelze.
12. Výjimkou z popsaného pravidla, umožňující v daném smyslu zásah Nejvyššího soudu v dovolacím řízení do pravomocného rozhodnutí, jsou zejména tři skupiny vad důkazního řízení, jejichž přítomnost může mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Do první skupiny takových vad náleží tzv. opomenuté důkazy, kdy soudy odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily. Patří sem i případy, kdy soudy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Další skupinu vadné realizace důkazního řízení tvoří situace, kdy důkaz, resp. jeho obsah, nebyl získán procesně přípustným způsobem a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Konečně třetí oblast zahrnuje případy svévolného hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení. V takových případech by bylo dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v čl. 4 a 90 Ústavy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010).
13. V daném případě však žádná taková situace (kterou navíc obviněný ani konkrétněji nenamítal), vyžadující zásah Nejvyššího soudu, zjevně nenastala. Především sice nedošlo k doplnění dokazování ve smyslu jím předložených návrhů, avšak tyto návrhy již soud prvního stupně výslovně zamítl, a poté i v rámci odůvodnění svého rozsudku svůj postoj odůvodnil (odst. 15), tedy proč je považoval za nadbytečné. Zmíněný postup pak aproboval v odst. 13 odůvodnění svého rozsudku i soud odvolací. K pochybení v podobě opomenutí určitých důkazů či důkazních návrhů (což by mohlo výjimečně založit zásah Nejvyššího soudu v dovolacím řízení s odkazem na vadu důkazního řízení) tedy nedošlo, přičemž není důvodu ani jinak naznačené závěry soudů činných dříve ve věci ohledně nadbytečnosti dalšího dokazování zpochybňovat, neboť je zřejmé, že související tvrzení již byla s dostatečnou jistotou ověřena či vyvrácena.
14. Současně je namístě konstatovat, že mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Havlíčkově Brodě, z nichž v napadeném rozsudku vycházel Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích, na straně jedné, a provedenými důkazy na straně druhé, není žádný, natož extrémní rozpor. Skutková zjištění soudu prvního i druhého stupně mají odpovídající obsahový podklad v provedených důkazech, které soudy obou stupňů odpovídajícím způsobem zhodnotily a svůj postup vysvětlily v odůvodnění rozsudku. Byl tak řádně dovozen průběh celého jednání, přičemž na uvedeném ničeho nemění, že obviněný svoji vinu, resp. spáchání trestné činnosti, odmítl a podal svoji verzi skutkového děje, v níž veškeré své trestné jednání popřel (ve zkratce se mělo jednat o to, že šlo pouze o běžné hádky s poškozenou, které navíc většinou vyvolávala ona sama, resp. její matka), neboť s jeho tvrzeními se soudy obou stupňů neztotožnily.
15. Konkrétněji Nejvyšší soud doplňuje, že u poškozené M. K. byla sice diagnostikována lehká mentální retardace (kterou trpí celoživotně), ale její výpověď jednak nevyvolávala žádné pochybnosti o pravdivosti předložených tvrzení, současně korespondovala s dalšími provedenými důkazy, a to s výslechy svědků (kteří popisovali hluk v bytě či viděli plačící poškozenou stávat s dítětem před domem, svým rodičům se s napadáním ze strany obviněného poškozená dokonce přímo svěřila), s lékařskými zprávami i fotodokumentací jejích zranění. Současně na základě znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, bylo zjištěno, že poškozená si předmětné jednání obviněného nevymyslela, ale popsala ho tak, jak ho skutečně prožila. Navíc u ní byla zjištěna tzv. porucha přizpůsobení vyvolaná traumatizující událostí, kterou bylo podle závěru znalců právě jednání obviněného vůči její osobě. Současný psychický stav poškozené dokonce označili za natolik závažný, že je důvodem pro dlouhodobou ambulantní psychiatrickou či psychologickou terapii. Obviněný byl naopak v rámci znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, popsán jako osoba drogově závislá, u níž je přítomná smíšená porucha osobnosti vyznačující se protispolečenskými rysy, emoční nestabilitou a impulzivitou. Poškozenou sice sentimentálně miluje, jeho emoce se však ve vztahu projevují patologicky. Veškeré tyto závěry tedy odpovídaly jednání, pro něž byl obviněný uznán vinným.
16. Skutečnost, že poškozená po určitou dobu jednání obviněného omlouvala a nepřiměřeně se mu podřizovala, je potom poměrně častým jevem vyskytujícím se u daného typu trestné činnosti. V případě poškozené se k tomu, podle učiněných zjištění, jednalo o osobu mentálně retardovanou a snadno manipulovatelnou, která byla na obviněného, jak bylo také znalecky potvrzeno, citově vázaná, a tudíž neschopná účinnější obrany.
17. Soudy tak zcela důvodně, za zohlednění dalších důkazů, uvěřily výpovědi poškozené, naopak výpověď obviněného považovaly za účelovou a nevěrohodnou. Žádná vada důkazního řízení, jejíž přítomnost by mohla mít za následek porušení práva obviněného na spravedlivý proces, tudíž shledána nebyla.
18. S ohledem na shora popsané závěry Nejvyšší soud dovozuje, že dovolací argumentace obviněného neodpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., stejně jako kterémukoli z dalších uvedených v §265b tr. ř. Proto Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. 1. 2021
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Radek Doležel