ECLI:CZ:NS:2021:7.TDO.1332.2020.1
sp. zn. 7 Tdo 1332/2020-283
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. 1. 2021 o dovolání obviněného J. L., nar. XY, bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. 10. 2020, sp. zn. 5 To 191/2020, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 3 T 43/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. L. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 4. 6. 2020, č. j. 3 T 43/2020-216, byl obviněný J. L. shledán vinným přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku a odsouzen k trestu odnětí svobody v délce 12 měsíců. Podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let. Podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 2 let. Dále byla podle §228 odst. 1 tr. ř. obviněnému uložena povinnost nahradit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR škodu ve výši 107 958 Kč, poškozenému M. F. nemajetkovou újmu ve výši 60 813 Kč a škodu ve výši 39 455 Kč. Se zbytkem svých nároků na náhradu škody, a poškozený M. F. i se zbytkem nároku na náhradu nemajetkové újmy, byli oba poškození podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Proti rozsudku nalézacího soudu podal obviněný odvolání zaměřené do všech jeho výroků. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 7. 10. 2020, č. j. 5 To 191/2020-257, napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a nově shledal obviněného J. L. vinným toliko přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1 tr. zákoníku a obviněného odsoudil k trestu odnětí svobody v délce 6 měsíců. Podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let. Podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku obviněnému uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 2 let. Změny odvolací soud provedl i ve výroku o náhradě škody, když obviněnému uložil podle §228 odst. 1 tr. ř. povinnost nahradit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR škodu ve výši 107 958 Kč, poškozenému M. F. nemajetkovou újmu ve výši 40 800 Kč a škodu ve výši 39 455 Kč. Se zbytkem svých nároků na náhradu škody, a poškozený M. F. i se zbytkem nároku na náhradu nemajetkové újmy, byli oba poškození podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. Podle učiněných skutkových zjištění se obviněný dopustil uvedeného přečinu jednáním spočívajícím v tom, že
mezi obcemi Valašské Klobouky a Mirošov dne 1. 6. 2019 v 8:15 hodin řídil osobní automobil zn. Škoda Octavia combi RZ XY a při vyjíždění z vjezdu k prodejně Belit vlevo na silnici č. III/4942 nedal přednost v jízdě zleva po silnici přijíždějícímu motocyklu značky Yamaha FZS 1000 RN06 RZ XY řízenému M. F., narozeným XY, čímž porušil ustanovení §23 odst. 1, 2 zák. č. 361/2000 Sb. a v důsledku toho M. F. ve snaze zabránit střetu začal prudce brzdit, čímž uvedl motocykl do smyku a upadl s ním na vozovku, načež narazil do levé boční části osobního automobilu a utrpěl přitom zejména kompresivní zlomeninu II. bederního obratle, odlomení horního předního okraje XI. hrudního obratle a tříštivou dislokovanou zlomeninu levé stehenní kosti s dobou léčení a s citelným omezením v běžném způsobu života po dobu výrazně přesahující 6 týdnů.
4. Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný J. L. dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., směřující vůči všem výrokům rozsudku krajského soudu ve spojení s rozsudkem okresního soudu. Namítl, že soudy obou stupňů věc nesprávně právně kvalifikovaly s ohledem na příslušná ustanovení hmotného práva. Konkrétně nebylo prokázáno, že by obviněný nedal přednost motocyklistovi, který přijížděl po hlavní pozemní komunikaci a tím porušil povinnost vyplývající z §23 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu) jak vyplývá z vyjádření obou soudních znalců (Ing. Kropáče i doc. Vémoly). Výlučným viníkem dopravní nehody byl poškozený motocyklista, který v úseku s povolenou rychlostí 90 km/h jel rychlostí 111 km/h, a obviněný zdůraznil, že v okamžiku zahájení vjíždění do silnice nemohl poškozeného vidět. Obviněný argumentuje především znaleckým posudkem doc. Vémoly, ze kterého vyplývá, že k dopravní nehodě došlo z důvodu nezvládnutého brždění motocyklisty. Řidič motocyklu by v případě jízdy dovolenou rychlostí 90 km/h mohl brzdit pozvolně zadní i přední brzdou a byla by zajištěna směrová stabilita, nehrozilo by tedy riziko pádu řidiče a motocykl by zůstal ve svém jízdním pruhu. Toto by zajistilo, že by ke střetu vozidel nedošlo a vozidla by se bezpečně minula.
5. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Krajského soudu v Brně i předcházející rozsudek Okresního soudu ve Zlíně zrušil v celém rozsahu a věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
6. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k tomuto dovolání uvedl, že obviněný shodné námitky uplatňoval již v rámci řízení před soudem prvního stupně i v odvolání, tedy se jimi soudy obou stupňů zabývaly a v dostatečném rozsahu se s nimi vypořádaly. Dovolací námitky lze, s jistou mírou benevolence, jak vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 1179/2018, podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nicméně nejsou opodstatněné. Dovolatel opakuje ve svém dovolání obhajobu, kterou uplatnil již před nalézacím soudem a shrnul ve svém odvolání proti odsuzujícímu rozsudku nalézacího soudu. Obsah jeho dovolání je shodný s obsahem jeho předchozího odvolání. S těmito opakovanými námitkami se proto již vypořádaly soudy v odůvodnění svých rozhodnutí. Pokud jde o překročení povolené rychlosti, tak se jednalo o překročení jen o 30 %, což je příliš málo na úplné vyvinění dovolatele. Státní zástupce dále zdůrazňuje, že znalec Ing. František Kropáč, Ph.D. uvedl, že i při dodržení povolené rychlosti 90 km/h by dovolatel přiměl poškozeného k náhlé změně směru nebo rychlosti jízdy, tedy by mu ani tehdy nedal přednost ve smyslu §2 písm. q) zákona o silničním provozu.
7. Státní zástupce proto závěrem navrhl dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu jako zjevně neopodstatněné.
8. Toto vyjádření bylo zasláno obviněnému k možné replice, čehož však nebylo využito.
9. Nejvyšší soud jako soud příslušný k rozhodnutí o dovolání (§265c tr. ř.) shledal, že zmíněný mimořádný opravný prostředek je v této trestní věci přípustný [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], byl podán osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na k tomu určeném místě (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
10. Dále je nutné zmínit, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř. Bylo tudíž namístě posoudit, zda v dovolání tvrzené důvody odpovídají důvodům zařazeným v citovaném ustanovení. Přitom nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami.
11. Obviněný své dovolání výslovně opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jenž je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Při přezkumné činnosti, zda taková vada nastala, je ovšem dovolací soud vázán skutkovým stavem, jak byl zjištěn během trestního řízení a jak je vyjádřen zejména ve výroku rozsudku, resp. dále upřesněn v souvisejícím odůvodnění.
12. K tomu je potřeba uvést, že v rámci zmíněného dovolacího důvodu se nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění učiněných soudem ani přezkoumávání jím provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud potom není stupněm třetím, jehož úkolem by byl široký přezkum rozhodnutí druhoinstančních soudů, a to již z důvodu jeho omezené možnosti provádět v řízení o dovolání důkazy (srov. §265r odst. 7 tr. ř.) a přehodnocovat tak důkazy provedené již dříve.
13. Pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze s jistou mírou benevolence podřadit námitku obviněného, kterou zdůrazňuje absenci příčinné souvislosti mezi škodlivým následkem a jeho protiprávním jednáním, byť se jedná o námitku do značné míry postavenou na skutkovém podkladě, neboť ji obviněný opřel o jím předložený znalecký posudek doc. Ing. Aleše Vémoly, Ph.D. aniž by zpochybnil závěry znaleckého posudku znalce Ing. Františka Kropáče, Ph.D. Odvolací soud, kterému byl znalecký posudek doc. Ing. Aleše Vémoly, Ph.D. předložen spolu s odvoláním, se však tímto dostatečně zabýval a vypořádal především v bodě 5 napadeného rozsudku. S argumentací odvolacího soudu je na místě se ztotožnit a v podrobnostech na ni pro stručnost odkázat. Soud druhého stupně mezi oběma znaleckými posudky neshledal zásadnější rozdíly, právě naopak.
14. Přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo jinému z nedbalosti způsobí těžkou újmu na zdraví.
15. Z obou znaleckých posudků vyplynulo, že obviněný vyjížděl osobním motorovým vozidlem Škoda Octavia z vjezdu k prodejně Belit, tedy z místa mimo komunikaci na silnici č. III./4942, vlevo. Při vyjíždění z místa mimo komunikaci vlevo obviněnému v rozhledu bránil vzrostlý travnatý porost u komunikace. Po silnici přijížděl poškozený na motocyklu zn. Yamaha rychlostí 111 km/hod., přitom povolená rychlost v místě byla 90 km/hod. Poškozený se k místu blížil rychlostí, která překračovala povolenou rychlost o 21 km/hod. Poté, co poškozený spatřil vyjíždějící motorové vozidlo, resp. stojící motorové vozidlo a zasahující do komunikace asi 1 metr, prudce zabrzdil, uvedl motocykl do smyku, upadl na vozovku a narazil do levého boku motorového vozidla řízeného obviněným, které se v tu dobu nacházelo již v protilehlém jízdním pruhu (z pohledu poškozeného). Znalec doc. Ing. Aleš Vémola, Ph.D. uvádí, že technickou příčinou dopravní nehody byl způsob jízdy poškozeného M. F., což je i dovolací námitka obviněného. Proti tomuto závěru však neměl výhrady ani odvolací soud a Nejvyšší soud se s tímto závěrem ztotožnil. Nicméně na druhou stranu je nutné zdůraznit, že to byl právě způsob vyjíždění obviněného z místa mimo pozemní komunikaci, který vyvolal reakci poškozeného, tedy prudké brzdění, které následně vedlo ke smyku a pádu motocyklu. Obviněný totiž při vyjíždění z místa mimo komunikaci, neměl dostatečný rozhled, jak vyplývá ze znaleckého posudku z oboru dopravy a fotodokumentace, na komunikaci vlevo a zanedbal potřebnou míru opatrnosti. Bylo povinností obviněného, aby při výjezdu na komunikaci vlevo učinil nezbytné kroky k tomu, aby ostatní účastníky silničního provozu, zejména blížící se k místu výjezdu zleva, neohrozil, případně i za pomoci způsobilé a náležitě poučené osoby (usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 1. 2019, sp. zn. I. ÚS 4045/18). Zásada omezené důvěry v dopravě znamená, že řidič motorového vozidla může spoléhat na dodržení dopravních předpisů ostatními účastníky provozu na pozemních komunikacích. Řidič motorového vozidla jedoucí byť po hlavní komunikaci musí dbát zvýšené opatrnosti, pokud se blíží ke křižovatce. V tomto případě však poškozený ke křižovatce nepřijížděl, neboť obviněný svým motorovým vozidlem vyjížděl z místa mimo pozemní komunikaci. Hranice okolností, jež řidič může či nemůže předvídat, nelze vymezovat jen v hypotetické rovině (neboť pak by musel předvídat v podstatě cokoliv), ale je zapotřebí vždy vycházet z existujících objektivních okolností vyplývajících z určité dopravní situace, která může být charakterizována celou řadou faktorů (tj. určitým místem, povahou komunikace, chováním dalších účastníků silničního provozu apod.). Takové okolnosti řidič vnímá svými smysly a může je pak hodnotit podle svých řidičských znalostí i dalších subjektivních dispozic. Kromě míry povinné opatrnosti, vyplývající z ustanovení pravidel silničního provozu, zde existuje i subjektivní vymezení, které spočívá v míře opatrnosti, kterou je pachatel (řidič) schopen vynaložit v konkrétním případě. O zavinění z nedbalosti pak může jít jen tehdy, pokud povinnost a možnost předvídat porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem jsou dány současně (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2008, sp. zn. 3 Tdo 1115/2008). V projednávané věci obviněný dané místo dobře znal, a s ohledem na značně omezené výhledové poměry měl z místa mimo pozemní komunikaci vyjíždět takovým způsobem, aby ostatní účastníky silničního provozu neohrozil. Bylo prokázáno, že jeho rozhled z místa mimo komunikaci byl z důvodu zejména vzrostlého travního porostu nedostatečný. Obviněný proto neměl výjezd z místa mimo pozemní komunikaci bez pomoci jiné osoby vůbec zahájit. Obviněný se nechoval dostatečně ohleduplně a povinnosti uvedené v §23 odst. 1, odst. 2 zákona o silničním provozu, jednoznačně porušil , jelikož při vjíždění z místa ležícího mimo pozemní komunikaci na pozemní komunikaci nedal přednost v jízdě vozidlu jedoucímu po pozemní komunikaci, přestože to vyžadovaly okolnosti, zejména nedostatečný rozhled, řidič nezajistil bezpečné vjetí na pozemní komunikaci pomocí způsobilé a náležitě poučené osoby.
16. Nelze opomenout podíl poškozeného na vzniku dopravní nehody, který soudy vyhodnotily jako maximálně šedesátiprocentní. Není ani spor o tom, že poškozený porušil dopravní předpisy tím, že nedodržel stanovený rychlostní limit, když překročil povolenou rychlost asi o 24 %, což je ovšem stále ještě příliš málo na úplné vyvinění dovolatele. Nejvyšší soud ve své judikatuře vychází z toho, že takový význam by mohlo mít teprve překročení povolené rychlosti poškozeným o více než 70 % (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2004, sp. zn. 5 Tdo 1173/2004, uveřejněné pod číslem 45/2005 Sb. rozh. tr.).
17. Pokud obviněný namítá, že podle znalce doc. Ing. Aleše Vémoly, Ph.D. mohl poškozený při dodržení rychlosti jízdy 90 km/h „brzdit pozvolně zadní i přední brzdou“, je nutné oponovat, že intenzitou brzdění z takové rychlosti se poměrně podrobně zabýval i znalec Ing. František Kropáč, Ph.D., který uvedl, že by poškozený i z takové rychlosti musel brzdit „náhle“, což doprovodil i vysvětlením, že by zpomalení muselo činit 5 m.s -2 , tedy více než má být hranice brzdění „nenáhlého“ (v projednávané věci byla stanovená na 3,9 m.s -2 ). Proto nezbývá než nadále vycházet ze závěru, že i v případě dodržení povolené rychlosti 90 km/h by dovolatel přiměl poškozeného k náhlé změně směru nebo rychlosti jízdy, tedy by mu ani tehdy nedal přednost ve smyslu §2 písm. q) zákona o silničním provozu.
18. Je tedy možné dospět k závěru, že mezi následkem v podobě těžké újmy na zdraví poškozeného M. F. a jednáním obviněného – vjetí na veřejnou komunikaci z místa mimo ní, bez potřebné míry opatrnosti a dání přednosti v jízdě zleva, je dána příčinná souvislost. Právní posouzení zjištěného skutkového děje tak bylo provedeno správně, neboť obviněný svým jednáním naplnil všechny znaky přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1 tr. zákoníku.
19. S ohledem na popsané závěry je zřejmé, že právní posouzení projednávaného skutku bylo učiněno správně a bez vad, a tudíž hmotně právní námitky obviněného vztahující se k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou zjevně neopodstatněné, a proto Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. 1. 2021
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Roman Vicherek, Ph.D.