ECLI:CZ:NS:2021:7.TDO.1351.2020.1
sp. zn. 7 Tdo 1351/2020-1803
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 1. 2021 o dovolání obviněného T. B. , nar. XY, bytem XY, XY, XY, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. 7. 2020, sp. zn. 11 To 139/2020, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 8 T 21/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného T. B. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 20. 2. 2020, č. j. 8 T 21/2019-1692, byl obviněný T. B. uznán vinným v bodě I. ze spáchání zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, v bodě II. přečinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku. Za tyto trestné činy byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 let a 6 měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byl obviněný zavázán k náhradě škody ve prospěch společností Leština CZ, s. r. o., ve výši 4 537,50 Kč, FERONA, a. s., ve výši 85 232,09 Kč, EULER HERMES S.A, ve výši 885 850,02 Kč, PST CLC, a. s., ve výši 7 623 Kč, EWALS CARGO CARE spol. s.r.o., ve výši 15 972 Kč. Poškozená společnost FERONA, a. s., byla podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Poškozené společnosti MONTAN OCEL spol. s.r.o., SALZGITTER MANNESMANN STAHLHANDEL, s. r. o., byly podle §229 odst. 1 tr. ř., odkázány s celým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal odvolání obviněný i státní zástupce. Obviněný odvolání směřoval do výroku o vině i trestu, státní zástupce toliko do výroku o trestu. Na jejich základě Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 23. 7. 2020, č. j. 11 To 139/2020-1736, napadený rozsudek zrušil ve výroku o vině pod bodem II., ve výroku o trestu a výroku o náhradě škody týkajícím se společnosti SALZGITTER MANNESMANN STAHLHANDEL, s. r. o., a za nezměněného výroku o vině pod bodem I. a zbylých výrocích o náhradě škody obviněného v bodě II. uznal vinným přečinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku a uložil mu za tento trestný čin a zločin podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku (ohledně něhož zůstal napadený rozsudek nedotčen) podle §209 odst. 4 za použití §43 odst. 1 trestního zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let, pro jehož výkon ho zařadil do věznice s ostrahou. Poškozená společnost SALZGITTER MANNESMANN STAHLHANDEL, s. r. o., byla odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních podle §229 odst. 1 tr. ř.
3. Uvedených trestných činů se obviněný podle skutkových zjištění soudů dopustil tím, že
I.
1) jako osoba vystupující pod fiktivním jménem J. M. a vydávající se za zástupce společnosti A., IČO XY, se sídlem XY, XY, bez vědomí a souhlasu jednatele společnosti A. se záměrem získat finanční prostředky pro svoji potřebu, objednal dne 12. 2. 2015 u společnosti MONTAN OCEL, spol. s.r.o., IČO 60464810, se sídlem Jeremiášova 947, Praha 5, provozovna Tovární 525, Králův Dvůr, okres Beroun, hutní materiál, a to ocelové plechy v celkové ceně 427 326,39 Kč včetně DPH, který byl následně dodán dalším odběratelům, přičemž fakturu za odebrané zboží č. 201500296 vystavenou dne 16. 2. 2015 do dnešního dne neuhradil, čímž způsobil poškozenému dodavateli hutního materiálu společnosti MONTAN OCEL, spol. s r.o., škodu ve výši 427 326,39 Kč,
2) jako osoba, vystupující pod fiktivním jménem J. M. a vydávající se za zástupce společnosti A., IČO XY, se sídlem XY, XY, bez vědomí a souhlasu jednatele společnosti A. se záměrem zakázku neuhradit a z dodaného materiálu získat finanční prostředky pro svoji potřebu, objednal dne 13. 2. 2015 u společnosti LEŠTINA CZ s.r.o., IČO 26105896, se sídlem Čtvrť J. Hybeše 549, Veselí nad Lužnicí II, 391 81 Veselí nad Lužnicí, pobočka Loděnice, okres Beroun, přepravu hutního materiálu, uvedeného v bodě č. 1), realizovanou dne 16. 2. 2015 ze společnosti MONTAN OCEL, spol. s r.o., IČO 60464810, provozovny Králův Dvůr, do areálu společnosti Kirin Asset Management s.r.o., IČO 01763008, se sídlem Dlouhá 730, 110 00 Praha, na pobočku společnosti Ekotech Hořovice, s.r.o., IČO 27630668, Tyršova, 268 01 Hořovice, přičemž fakturu č. 5001500060, vystavenou dne 19. 2. 2015, na částku 4 537,50 Kč včetně DPH společnosti LEŠTINA CZ s.r.o. následně neuhradil, a způsobil tak dopravci hutního materiálu společnosti LEŠTINA CZ s.r.o. škodu ve výši 4 537,50 Kč,
3) jako osoba, vystupující pod fiktivním jménem J. M. a vydávající se za zástupce společnosti A., IČO XY, se sídlem XY, XY, bez vědomí a souhlasu jednatele společnosti A. se záměrem získat finanční prostředky pro svoji potřebu, dne 24. 2. 2015 objednal a uzavřel Kupní smlouvu č. 607016 se společností Ferona, a.s., IČO 26440181, se sídlem Havlíčkova 1043, 110 00 Praha, pobočka Na Roudné 178, Plzeň, na hutní materiál, a to ocelové plechy, v celkové ceně 443 912,70 Kč včetně DPH, který byl následně dodán dalším odběratelům, přičemž fakturu za odebrané zboží č. 2015807871, vystavenou dne 25. 2. 2015, do dnešního dne neuhradil, čímž způsobil poškozenému dodavateli hutního materiálu společnosti Ferona, a.s., škodu ve výši 443 912,70 Kč,
4) jako osoba vystupující pod fiktivním jménem J. M. a vydávající se za zástupce společnosti A., IČO XY, se sídlem XY, XY, bez vědomí a souhlasu jednatele společnosti A. se záměrem zakázku neuhradit a z dodaného materiálu získat finanční prostředky pro svoji potřebu, objednal dne 25. 2. 2015, u společnosti PST CLC, a.s., IČO 25397249, se sídlem Nádražní 969, 702 00 Ostrava, pobočka Pražská 180, Zdiby, přepravu hutního materiálu, uvedeného v bodě č. 3), realizovanou dne 25. 2. 2015 ze společnosti Ferona, a.s., pobočky Na Roudné 178, Plzeň, do areálu společnosti AP STEEL GROUP s.r.o., IČO 29110751, Plzeň, přičemž fakturu č. 155440125 vystavenou dne 25. 2. 2015 na částku 3 388 Kč včetně DPH následně neuhradil, a způsobil tak dopravci hutního materiálu společnosti PST CLC, a.s., škodu ve výši 3 388 Kč,
5) jako osoba vystupující pod fiktivním jménem J. M. a vydávající se za zástupce společnosti A., IČO XY, se sídlem XY, XY, bez vědomí a souhlasu jednatele společnosti A. se záměrem získat finanční prostředky pro svoji potřebu, dne 3. 3. 2015 objednal a uzavřel Kupní smlouvu č. 616596 se společností Ferona, a.s., IČO 26440181, se sídlem Havlíčkova 1043, 110 00 Praha, pobočka Na Roudné 178, Plzeň, na hutní materiál, a to ocelové plechy, v celkové ceně 427 633,36 Kč včetně DPH, který byl následně dodán dalším odběratelům, přičemž fakturu za odebrané zboží č. 2015808966 vystavenou dne 4. 3. 2015 do dnešního dne neuhradil, čímž způsobil poškozenému dodavateli hutního materiálu společnosti Ferona, a.s., škodu ve výši 427 633,36 Kč,
6) jako osoba, vystupující pod fiktivním jménem J. M. a vydávající se za zástupce společnosti A., IČO XY, se sídlem XY, XY, bez vědomí a souhlasu jednatele společnosti A. se záměrem zakázku neuhradit a z dodaného materiálu získat finanční prostředky pro svoji potřebu, objednal dne 4. 3. 2015, u společnosti EWALS CARGO CARE spol. s r.o., IČO 16189019, se sídlem Prosecká 851, 190 00 Praha, přepravu hutního materiálu uvedeného v bodě č. 5) realizovanou ve dnech 4. 3. 2015 až 5. 3. 2015 ze společnosti Ferona, a.s., pobočky Na Roudné 178, Plzeň, do areálu společnosti B&B commercial activity s.r.o., IČO 28307097, Ostrožská Nová Ves, přičemž fakturu č. 251501278 vystavenou dne 25. 3. 2015 na částku 15 972 Kč včetně DPH neuhradil, a způsobil tak dopravci hutního materiálu společnosti EWALS CARGO CARE spol. s r.o. škodu ve výši 15 972 Kč,
7) jako osoba, vystupující pod fiktivním jménem J. M. a vydávající se za zástupce společnosti A., IČO XY, se sídlem XY, XY, bez vědomí a souhlasu jednatele společnosti A. se záměrem získat finanční prostředky pro svoji potřebu, dne 11. 3. 2015 objednal a uzavřel Kupní smlouvu č. 628352 se společností Ferona, a.s., IČO 26440181, se sídlem Havlíčkova 1043, 110 00 Praha, pobočka Na Roudné 178, Plzeň, na hutní materiál, a to ocelové plechy, v celkové ceně 99 536,05 Kč včetně DPH, který byl následně dodán dalšímu odběrateli, přičemž fakturu za odebrané zboží č. 2015810429 vystavenou dne 13. 3. 2015 do dnešního dne neuhradil, čímž způsobil poškozenému dodavateli hutního materiálu společnosti Ferona, a.s., škodu ve výši 99 536,05 Kč,
8) jako osoba, vystupující pod fiktivním jménem J. M. a vydávající se za zástupce společnosti A., IČO XY, se sídlem XY, XY, bez vědomí a souhlasu jednatele společnosti A. se záměrem zakázku neuhradit a z dodaného materiálu získat finanční prostředky pro svoji potřebu, objednal dne 13. 3. 2015 u společnosti PST CLC, a.s., IČO 25397249, se sídlem Nádražní 969, 702 00 Ostrava, pobočka Pražská 180, Zdiby, přepravu hutního materiálu, uvedeného v bodě č. 7) realizovanou dne 13. 3. 2015 ze společnosti Ferona, a.s., pobočky Na Roudné 178, Plzeň, do areálu společnosti Kirin Asset Management s.r.o., IČO 01763008, se sídlem Dlouhá 730, 110 00 Praha, na pobočku společnosti Ekotech Hořovice, s.r.o., IČO 27630668, ul. Tyršova, 268 01 Hořovice, přičemž fakturu č. 155440132 vystavenou dne 13. 3. 2015 na částku 4 235 Kč včetně DPH neuhradil, čímž způsobil poškozenému dopravci hutního materiálu společnosti PST CLC, a.s., škodu ve výši 4 235 Kč,
přičemž výše uvedeným jednáním obviněný způsobil škodu v celkové výši 1 426 541 Kč,
II.
jako osoba vystupující pod fiktivním jménem P. R. a za zástupce společnosti F. T. C., IČO XY, se sídlem XY, XY, se záměrem získat finanční prostředky pro svoji potřebu, bez vědomí a souhlasu jednatele společnosti F. T. C. dne 17. 2. 2017 objednal a uzavřel Kupní smlouvu č. SC17000786 se společností Salzgitter Mannesmann Stahlhandel s.r.o., IČO 610 61 638, se sídlem Rohanské nábřeží 671/15, Karlín, 186 00 Praha 8, na hutní materiál, a to ocelové plechy, za kupní cenu ve výši 361 500,01 Kč se záměrem odebrané zboží prodat dalšímu odběrateli a kupní cenu dodavateli na základě faktury č. 511570808 vystavené dne 8. 3. 2017 neuhradit a finanční prostředky ve výši 361 500,01 Kč za odebraný hutní materiál, který byl dne 8. 3. 2017 přepraven dopravcem společností GROSYNA spol. s.r.o., IČO 31105467, sjednaným ze strany dodavatele do areálu společnosti ELBETAL s. r. o., IČO 28372174, se sídlem Brigádnická 28, 262 23 Jince, si ponechat pro svoji potřebu, přičemž vystavená faktura nebyla uhrazena, avšak z důvodu zásahu Policie České republiky byl hutní materiál následně vrácen společnosti Salzgitter Mannesmann Stahlhandel s.r.o.
4. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání, kterým je napadl v celém rozsahu, a ve kterém uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. Obviněný napadá vady rozhodnutí odvolacího soudu, který při svém rozhodování stejně jako i při posuzování skutku nedbal základních právních zásad aplikace hmotného práva trestního, tj. trestního zákoníku a podstatné právní skutečnosti, na nichž následně své rozhodnutí založil, nesprávně právně vyhodnotil, a to mimo jiné i při porušení procesních právních předpisů a základních ústavních principů. Dále pak ve výrocích odvolacího soudu, tak jak jsou uvedeny ve výrokové části rozsudku, zcela chybí výrok, ze kterého by bylo zřejmé, kterému z podaných odvolání (státního zástupce či dovolatele) bylo vyhověno a naopak, které bylo zamítnuto.
5. Nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení obviněný shledává ve čtyřech uplatněných námitkách. Obviněný nesouhlasí ad a) s právní kvalifikací skutku pod bodem II. rozsudku, konkrétně s posouzením skutku jako dokonaného podvodu, neboť došlo pouze k dodání zboží za krajně nezvyklých okolností, kdy ještě ani nenastala splatnost faktury. Namítá, že nebylo postaveno na jisto, zda by v případě rychloobrátkového prodeje nebylo zboží zaplaceno. K dokonání trestného činu by pak dle jeho názoru došlo teprve okamžikem nezaplacení faktury ke dni její splatnosti nebo reálným předáním zboží do dispozice třetí osoby bez zaplacení kupní ceny, k čemuž však v daném případě nedošlo. Ad b) rozporuje nesprávnou aplikaci občanského zákoníku v otázce přechodu vlastnického práva k movité věci při koupi, jelikož není vůbec zřejmé, kterým okamžikem a na koho přešlo vlastnické právo ke zboží, zda o něm byla uzavřena kupní smlouva a v jaké formě a zejména za jakých smluvních ujednání. Ad c) shledává obviněný ke skutku pod bodem II. v postupu soudu extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a hodnocením důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé. Poukazuje na to, že skutek mohl být spáchán J. D., M. B. st. či M. B. mladším a nikoli jim samotným. Zdůrazňuje, že závěr o jeho vině byl soudem učiněn zejména na základě skutečnosti, že byl k žádosti orgánů činných v trestním řízení schopen zajistit listiny, které soud požadoval. Dovozuje, že vstřícnost a snaha o spolupráci byla pro odvolací soud důkazem, že o věci příliš mnoho ví, a proto je pachatelem. Poukazuje dále na trestnou činnost J. D., ve které byl podle jeho názoru uskutečněn nanejvýš podobný modus operandi. Extrémní nesoulad, který ve své věci shledává obviněný, má za následek porušení základních lidských práv a svobod, ve smyslu dotčení principů řádného a spravedlivého procesu. Konečně ad d) dovolání nesouhlasí obviněný s výměrou trestu, která podle něj odporuje ustanovení §39 odst. 1 tr. zákoníku a zároveň trendům právní úpravy trestání ekonomických trestných činů. Nepodmíněný trest odnětí svobody, který mu byl uložen, pak shledává nepřiměřeně přísným.
6. Závěrem obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodl tak, že se rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 23. 7. 2020 pod sp. zn. 11 To 139/2020 zrušuje a věc se vrací k dalšímu řízení, případně aby obě předchozí rozhodnutí ve věci Nejvyšší soud zrušil a zprostil jej obžaloby.
7. K obsahu dovolání obviněného se vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Uvedla, že námitky, které jsou obviněným směřovány k jednání pod bodem II. rozsudku, lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Konkrétně jeho nesouhlas s právním posouzením skutku jako dokonaného trestného činu podvodu a námitku vadné aplikaci hmotně právních předpisů práva soukromého při posuzování otázky nabytí vlastnického práva, nicméně jsou nedůvodné. Státní zástupkyně se ztotožnila se závěrem odvolacího soudu, že jednání popsané pod bodem II. je nutné právně kvalifikovat jako dokonaný přečin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, a nikoliv jen jako pokus tohoto přečinu. Podvodné jednání bylo ze strany obviněného dokonáno v momentě, kdy se vylákaný majetek poškozené dostal do jeho dispozice bez poskytnutí odpovídající majetkové protihodnoty. Naopak námitky obviněného, směřující k jednání pod bodem I. výroku rozsudku (bod c dovolání), pak jsou dle názoru státní zástupkyně skutkové povahy, resp. založené na námitce extrémně rozporných skutkových zjištění. Obviněný toliko rozporuje zjištění, že by se trestné činnosti dopustil on sám, a nabízí své vlastní skutkové závěry a z nich vyplývající možnost, že se skutku dopustili jiní pachatelé. Ani tato námitka dle názoru státní zástupkyně není důvodná. V předmětné trestní věci byl rozhodný skutkový stav zjištěn bez důvodných pochybností a v rozsahu potřebném pro rozhodnutí (§2 odst. 5 trestního řádu). Zároveň byly soudem provedené důkazy řádně a pečlivě hodnocené přihlížejíce ke všem skutečnostem jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemných souvislostech a v souladu s pravidly formální logiky. Soudy správně postavily svůj závěr o vině na stejném modus operandi u jednání pod bodem I. a II. výroku rozsudku, současně se nejedná o jediný důkaz o vině obviněného. Soudy totiž vycházely z celé řady důkazů nepřímé povahy, které obviněného v konečném souhrnu z daného jednání usvědčily. Bylo totiž zjištěno, že společnost Czech Water Services, s. r. o., která měla provést úhradu odebraného hutního materiálu spol. A., má nedohledatelné účetnictví, a tudíž obhajoba obviněného o zaplacení kupní ceny tohoto zboží zůstala v poloze nepodloženého tvrzení. Soud také zjistil, že spol. A. a spol. F. T. C. jsou pouhé prázdné schránky, které byly převedeny na tzv. bílé koně. Svědkové, kteří s osobou vystupující jako J. M. byli telefonicky v kontaktu, uváděli, že se jedná o mladého člověka ve věku 30-40 let mluvícího bez přízvuku, který se v obchodování s hutním materiálem dobře orientuje, což odpovídá osobě obviněného. Soud se taktéž zcela přesvědčivě vypořádal s obhajovacím tvrzením obviněného, že by se za jím předstíranou osobu J. M. mohly vydávat jiné osoby. Tudíž nelze o extrémním rozporu hovořit. Konečně námitky obviněného pod bodem d) dovolání, týkající se výroku o trestu, jsou pod užitý dovolací důvod nepodřaditelné.
8. Pokud jde o dále uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) trestního řádu pak tento státní zástupkyně v projednávané věci shledala a připojila se k němu, když zdůrazňuje, že způsob rozhodnutí o odvolání obviněného, kterým je odvolací soud podle §256 trestního řádu zamítl, vyplývá pouze z odůvodnění jeho rozsudku pod bodem 20 nikoliv z výroku rozsudku, kde absentuje. Absence daného výroku pak zakládá nejasnost rozsudku odvolacího soudu a naplňuje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) trestního řádu.
9. Státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265l odst. 2 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Praze, aby chybějící výrok podle §256 tr. ř. o zamítnutí odvolání obviněného T. B. proti rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 20. 2. 2020, sp. zn. 8 T 21/2019, doplnil, aniž by napadené rozhodnutí rušil.
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné (§265a tr. ř.), bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě (§265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.).
11. Jak Nejvyšší soud uvedl již v řadě svých rozhodnutí, dovolání není běžný opravný prostředek a neplní funkci „dalšího odvolání“, ale jde o mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, nýbrž jen z některého z důvodů uvedených v §265b tr. ř. Zákonný dovolací důvod je relevantně uplatněn za předpokladu, že jsou s ním spojeny konkrétní námitky, které mu odpovídají svým obsahem. Žádný z dovolacích důvodů se nevztahuje ke skutkovým zjištěním, k hodnocení důkazů ani k postupu soudu při provádění důkazů. Dovolání, jako mimořádný opravný prostředek, je určeno pouze k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Skutkové námitky tudíž nejsou dovolacím důvodem.
12. Z obviněným uplatněného důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Směřuje-li dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí, pak tomuto dovolacímu důvodu obsahově odpovídají pouze námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Předmětem právního posouzení totiž je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. Obviněný sice formálně uplatnil tento dovolací důvod, ale jinak uplatnil zejména obecné námitky, které mu co do svého obsahu neodpovídají.
13. Pod uvedený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze podřadit část dovolacích námitek obviněného, uvedených pod body a) a b) dovolání týkající se skutku pod bodem II. výroku rozsudku. Konkrétně nesouhlas obviněného s právním posouzením skutku jako dokonaného trestného činu podvodu a námitku vadné aplikaci hmotně právních předpisů práva soukromého při posuzování otázky nabytí vlastnického práva.
14. Pokus je obecnou formou trestného činu. Pachatel svým úmyslným jednáním při pokusu již bezprostředně směřuje k spáchání trestného činu, ale k jeho dokonání nedošlo jen pro nějakou překážku nebo nějakou jinou okolnost, která pachateli zabránila v dokonání a byla zpravidla nezávislá na jeho vůli. Pokus podle trestního zákoníku se vyznačuje těmito znaky a) jednáním, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu, b) úmyslem spáchat trestný čin, c) nedostatkem dokonání, zásadně ve formě nedostatku následku, resp. účinku předpokládaného ve skutkové podstatě (srov. ŠÁMAL, Pavel. Trestní zákoník: Komentář. 2., doplněné a přepracované vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, s. 296). Pokus, na rozdíl od dokonaného trestného činu, je charakterizován především nedostatkem následku, který je obligatorním znakem skutkové podstaty trestného činu, resp. účinku, pokud ho daná skutková podstata vyžaduje. Pokus vyvolává pouze nebezpečí, že k poruše nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem dojde (srov. ŠÁMAL, Pavel. Trestní zákoník: Komentář. 2., doplněné a přepracované vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, s. 298).
15. Přečinu podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku větší škodu. K dokonání přečinu podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku je nutné, aby byly naplněny všechny znaky předmětné skutkové podstaty, k pokusu tohoto přečinu pak může dojít za situace, kdy všechny znaky naplněny nejsou, především následek spočívající ve vzniku škody (větší škody) na cizím majetku, pokud jednání ke vzniku této škody bezprostředně směřovalo. K dokonání přečinu krádeže u skutku pod bodem II. tedy došlo, jak správně uvedl odvolací soud, již v okamžiku, kdy obviněný používající falešné jméno, zaštiťující se zastupováním osoby, již nezastupoval, vylákal hutní materiál v hodnotě převyšující částku 50 000 Kč (větší škoda) a tento materiál nechal dodat na místo, kde již byl zcela v jeho dispozici. Nezáleží pak již na tom, že se mu nepodařilo dokončit celé původně zamýšlené jednání a nestihl prodat tento hutní materiál další osobě, to nic nemění na tom, že trestný čin byl dokonán tím, že odňal zboží z dispozice poškozené pod falešnou identitou, s úmyslem kupní cenu nezaplatit. Další prodej materiálu v době, kdy již byl odňat oprávněnému vlastníkovi, by totiž spadal až do stadia po dokonání trestného činu, aniž by byl dán vztah jeho příčinné souvislosti s následkem v podobě úbytku majetku na straně poškozeného, a proto ho nelze považovat za součást jednání rozhodného pro naplnění znaků trestného činu podvodu. Obviněný se tedy svým jednáním popsaným pod bodem II. výroku o vině nepochybně dopustil dokonaného přečinu podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, a nikoliv jen pokusu tohoto přečinu, jak namítal obviněný.
16. Obviněný dále namítl vadnou aplikaci hmotně právních předpisů práva soukromého při posuzování otázky nabytí vlastnického práva. Svou námitku blíže nekonkretizoval, pouze vytkl, že z úvahy odvolacího soudu není vůbec zřejmé, kterým okamžikem a na koho přešlo vlastnické právo ke zboží, zda o něm byla uzavřena kupní smlouva a v jaké formě a zejména za jakých smluvních ujednání. Pro naplnění objektivních znaků přečinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku postačí, pokud pachatel sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku větší škodu. V tomto směru není podstatný okamžik, kdy přešlo vlastnické právo ke zboží (nebo mělo přejít), případně na koho a za jakých podmínek, když tyto skutečnosti nejsou znakem skutkové podstaty. Postačí, že obviněný jako pachatel sebe obohatil (získal do faktické dispozice hutní materiál) tím, že uvedl jiného (společnost Salzgitter Mannesmann Stahlhandel, s. r. o.) v omyl, když jednal pod fiktivním jménem za společnost F. T. C. bez vědomí a souhlasu jednatele této společnosti a způsobil tak na cizím majetku větší škodu (361 500,01 Kč). Předmětná námitka tedy není opodstatněná.
17. Oproti tomu dovolací námitky uvedené pod bodem c) dovolání jsou skutkové povahy. Obviněný rozporuje zjištění, že by se trestné činnosti dopustil on sám, a nabízí své vlastní skutkové závěry a z nich vyplývající možnost, že se skutku dopustili jiní pachatelé. Obviněný svými námitkami tak z podstatné části pouze popírá rozhodná skutková zjištění učiněná soudy na základě provedeného dokazování a nesouhlasí s tím, jak provedené důkazy oba soudy hodnotily a jaké skutkové závěry na jejich podkladě postupem podle §2 odst. 6 tr. ř. vyvodily. Obviněný tak dovolání, jako mimořádný opravný prostředek, zaměňuje za další odvolání a přehlíží, že dovolací soud je oprávněn přezkoumat napadené rozhodnutí pouze v případě námitek odpovídajících taxativně v §265b tr. ř. uvedeným důvodům dovolání. Dovolací soud zásadně při posuzování správnosti právního posouzení skutku vychází ze skutkových zjištění učiněných soudy v průběhu dokazování v hlavním líčení.
18. Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů. Jen zcela výjimečně tak může učinit, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě má zásah Nejvyššího soudu podklad v ustanoveních čl. 4 (základní práva a svobody jsou pod ochranou soudní moci) a čl. 90 (soudy jsou povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům) Ústavy České republiky. Ústavní soud vymezil v podstatě tři skupiny vad důkazního řízení, jejichž přítomnost může mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Do první skupiny takových vad náleží tzv. opomenuté důkazy, kdy soudy odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily. Patří sem i případy, kdy soudy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Další skupinu vadné realizace důkazního řízení tvoří případy, kdy důkaz, resp. jeho obsah, není získán procesně přípustným způsobem a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Konečně třetí oblast zahrnuje případy svévolného hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení. Nejvyšší soud však dospěl k závěru, že v tomto případě nelze postup soudů při provádění a hodnocení důkazů zařadit ani do jedné z těchto skupin a mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy, neshledal žádný rozpor, natož extrémní. Z obsahu trestního spisu, jakož i z odůvodnění rozhodnutí obou soudů je zřejmé, že ve věci bylo provedeno rozsáhlé a dostatečné dokazování. Oba soudy se pečlivě a podrobně zabývaly obhajobou obviněného, svá rozhodnutí řádně odůvodnily, pro svůj závěr o vině si opatřily dostatek důkazů, zvážily všechny rozhodné okolnosti případu a důkazy hodnotily správně a logicky.
19. Existenci namítaného rozporu Nejvyšší soud ve věci neshledal. Provedené důkazy, uvedené také v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, poskytují dostatečný podklad pro kontrolu správnosti namítaných skutkových zjištění (§2 odst. 6 tr. ř.) a řízení jako celek mělo charakter spravedlivého procesu. Provedené důkazy byly náležitě zhodnoceny a skutkové závěry byly soudy řádně odůvodněny. Na základě provedeného dokazování a hodnocení důkazů v souladu s §2 odst. 6 tr. ř. soudy správně shledaly obhajobu obviněného za vyvrácenou. V odůvodnění svých rozhodnutí jasně uvedly, které důkazy shledaly věrohodnými a které nevěrohodnými, které skutečnosti vzaly za prokázané, o které důkazy opřely svá skutková zjištění, jakými úvahami se řídily při hodnocení provedených důkazů a jak se vypořádaly s obhajobou obviněného. Nejvyšší soud neshledal takové okolnosti, z nichž by vyplývaly pochybnosti o postupu soudů v souladu se zákonem. Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z rámce volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., a své hodnotící úvahy jasně a logicky vysvětlily.
20. Nad rámec uvedeného pak Nejvyšší soud uvádí, že obviněný v bodě I. napadeného rozsudku vystupoval v 8 případech pod fiktivním jménem J. M. s tvrzením, že je zástupce společnosti A. bez vědomí a souhlasu jejího jednatele, se záměrem získat finanční prostředky pro svoji potřebu, a poté s touto legendou od poškozených společností vylákal hutní materiál, případně související přepravní služby, za které nezaplatil, a způsobil tak poškozeným společnostem škodu v celkové výši 1.426.541 Kč. Soudy dospěly k závěru, že obviněný se obdobného jednání jako pod bodem II., ke kterému se obviněný v podstatě doznal, dopustil také v případě jednání pod bodem I. Spáchání obou jednání (pod bodem I. i II.) totiž spojuje stejný modus operandi. Tento důkaz však nestojí osamoceně, když soudy vycházely z celé řady nepřímých důkazů, které obviněného ve svém souhrnu z daného jednání usvědčily. Bylo zjištěno, že společnost Czech Water Services, s. r. o., která měla provést úhradu odebraného hutního materiálu spol. A. má nedohledatelné účetnictví, a tudíž obhajoba obviněného o zaplacení kupní ceny tohoto zboží zůstala v poloze nepodloženého tvrzení. Dále bylo zjištěno, že spol. A. a spol. F. T. C. (jíž se zaštiťoval obviněný v jednání pod skutkem II.) jsou pouhé prázdné schránky, které byly převedeny na tzv. bílé koně. Svědkové, kteří s osobou vystupující jako J. M. byli telefonicky v kontaktu (D. Z.), uváděli, že se jedná o mladého člověka ve věku 30-40 let mluvícího bez přízvuku, který se v obchodování s hutním materiálem dobře orientuje. Nelze tedy souhlasit s námitkou obviněného, že by se za osobu J. M. mohly vydávat jiné osoby než on sám. V případě M. B. je nelogické, aby při obchodním jednání falšoval svůj vlastní podpis na dokladech osvědčujících přijetí finančních částek za uskutečněné obchody za společnost A. Jako velice nepravděpodobného pachatele je možné označit i J. D., který je narozený roku 1969, a tudíž rozhodně nespadá do věkové kategorie 30-40 let, jak je tomu u obviněného. Žádná z obviněným označovaných osob se podle zjištění soudu ani nevyzná v oblasti obchodování s hutním materiálem. Taktéž se jako lživé ukázalo jeho tvrzení, že jednateli společnosti Czech Water Services, s. r. o., měl předat peníze získané zprostředkováním předmětných obchodů s hutním materiálem. Nelze ani souhlasit s tvrzením obviněného, že mu byla připočtena k tíži spolupráce s orgány činnými v trestním řízení. Obviněný sice předložil doklady s podpisem svědka B., nicméně tak učinil pouze ve snaze o vyvinění a za účelem podpory toho svého tvrzení, že hutní materiál byl zakoupen od spol. A. a následně za něj byly finanční prostředky předány spol. Czech Water Services, s. r. o., ani jedna tvrzená okolnost však nebyla důkazně potvrzena. V uvedeném směru se pak lze plně ztotožnit s přezkumnými závěry odvolacího soudu tak, jak byly z hlediska opatřeného důkazního stavu věci presentovány pod body 11. – 14. jeho rozsudku a pod bodem 15. po stránce skutkové uzavřeno, že se jednání pod bodem I. výroku o vině dopustil obviněný. Nelze tedy shledat žádný rozpor mezi skutkovými zjištěními a právními závěry soudů.
21. Námitky obviněného pod bodem d) dovolání, týkající se výroku o trestu, jsou pod užitý dovolací důvod nepodřaditelné. Výrok o trestu lze napadnout především prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a to pouze pokud by došlo k uložení takového trestu, který zákon nepřipouští, anebo k uložení trestu ve výměře mimo trestní sazbu, stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Daná situace však v případě obviněného nenastala. Za trestný čin podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) trestního zákoníku, jakožto závažnějšího z obou trestných činů, ze kterých byl obviněný shledán vinným, mohl být obviněnému uložen trest odnětí svobody v rozpětí 2 léta až 8 let, jeho výměra byla v daném případě stanovena na samotné spodní hranici zákonné trestní sazby, a tedy zcela v souladu se zákonem. Jiná pochybení soudu, spočívající v nepřiměřenosti trestu, tedy v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména v nesprávném vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Zásah dovolacího soudu je v daném ohledu, tj. stran výroku o trestu, a s odkazem na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., výjimečně možný, pokud je napadeným rozhodnutím uložený trest trestem extrémně přísným, zjevně nespravedlivým a nepřiměřeným. Zásada přiměřenosti trestních sankcí je totiž předpokladem zachování obecných principů spravedlnosti a humánnosti sankcí. Tato zásada má ústavní povahu, její existence je odvozována ze samé podstaty základních práv, jakými jsou lidská důstojnost a osobní svoboda, a z principu právního státu, vyjadřujícího vázanost státu zákony. Jde-li o uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, je třeba zkoumat, zda zásah do osobní svobody pachatele, obecně ústavním pořádkem předvídaný, je ještě proporcionálním zásahem či nikoliv (srov. usnesení Nevyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1561/2016, stran reakce na délku trestního řízení srov. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2013, sp. zn. 3 Tdo 291/2013). Takové pochybení však v dané věci shledat nelze. Krajský soud v Praze při ukládání trestu vzal v úvahu rozhodné okolnosti, jak je zjevné z odstavce 18. odůvodnění jeho rozsudku. Přihlédl k dosavadní bezúhonnosti obviněného. Na druhou stranu konstatoval, že se jednalo o jedinou polehčující okolnost, když na druhou stranu obviněný jednal důmyslným a sofistikovaným způsobem, snažil se své nezákonné jednání rafinovaně zakrýt. Správně poukázal na „nulovou sebereflexi“ obviněného, když u něj absentuje i jakýkoliv kritický pohled na své vlastní počínání. Je nutné zohlednit také rozsah trestné činnosti a doba jejího páchání, výše škody. Obviněnému dále přitěžuje, že spáchal trestnou činnost několika dílčími útoky, spáchal více trestných činů, rozsahem trestné činnosti výrazně překročil hranici značné škody podle §138 odst. 1 tr. zákoníku, v trestné činnosti pokračoval a páchal ji po delší dobu. S přihlédnutím ke všem popsaným skutečnostem lze vyloučit, že by trest uložený obviněnému byl extrémně přísný, zjevně nespravedlivý a nepřiměřený, což jedině by mohlo z podnětu předložené argumentace odůvodnit výjimečný zásah do napadeného výroku (o trestu) v dovolacím řízení.
22. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. slouží k nápravě vad v případě, že v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. O tento důvod se jedná, když určitý výrok nebyl vůbec učiněn a činí jeho výrokovou část neúplnou, což znamená, že výrok v napadeném rozhodnutí není obsažen, přestože jej soud měl podle zákona nebo podle návrhu některé ze stran pojmout do výrokové části rozhodnutí (typicky např. neexistence výroku o tom, jak bylo rozhodnuto o některém z více souběžně podaných opravných prostředků, o nichž rozhodoval soud druhého stupně v rozhodnutí napadeném dovoláním). Druhou alternativou je, že určitý výrok sice byl v napadeném rozhodnutí učiněn, ale není úplný. Neúplným je takový výrok napadeného rozhodnutí, který neobsahuje některou podstatnou náležitost stanovenou zákonem, např. je-li v případě výroku o vině uvedena právní kvalifikace skutku jenom zákonným pojmenováním trestného činu včetně příslušného zákonného ustanovení, ale není citována tzv. právní věta vyjadřující zákonné znaky trestného činu (srov. ŠÁMAL, Pavel. Trestní řád: Komentář. 7. doplněné a přepracované vydání, Praha: C. H. Beck 2013, s. 3173 - 3174).
23. Obviněný v této souvislosti namítl, že ve výrocích odvolacího soudu, tak jak jsou uvedeny ve výrokové části rozsudku, zcela chybí výrok, ze kterého by bylo zřejmé, kterému z podaných odvolání (státního zástupce či dovolatele) bylo vyhověno a naopak, které bylo zamítnuto. Z předmětného rozsudku vyplývá, že odvolacím soudem bylo o odvoláních rozhodnuto tak, že odvolání státní zástupkyně vyhověl, jak je z výrokové části jeho rozsudku patrné, když zrušil výrok o vině pod bodem II., výrok o trestu a z části i výrok o náhradě škody (ve vztahu k bodu II. výroku o vině). Způsob rozhodnutí o odvolání obviněného, kterým je odvolací soud podle §256 trestního řádu zamítl, však vyplývá pouze z odůvodnění jeho rozsudku pod bodem 20. Je tedy na místě přisvědčit tomu, že odvolací soud sice v odůvodnění rozsudku uvedl, že odvolání obviněného zamítl, avšak ve výrokové části jeho rozsudku takový výrok zcela absentuje. Na druhou stranu však z protokolu o veřejném zasedání ze dne 23. 7. 2020, ve kterém byl rozsudek odvolacího soudu vyhlášen, jakož i z jeho zvukového záznamu vyplývá, že odvolací soud rozhodl i o zamítnutí odvolání obviněného podle §256 tr. ř. a takto rozsudek i vyhlásil. Je tedy zjevné, že odvolání obviněného bylo odvolacím soudem řádně zamítnuto a toliko tento výrok opomněl uvést v písemném vyhotovení rozsudku. Předmětné pochybení je možné napravit opravou vyhotovení rozsudku podle §131 tr. ř., dle kterého předseda senátu může zvláštním usnesením kdykoli opravit písařské chyby a jiné zřejmé nesprávnosti, k nimž došlo ve vyhotovení rozsudku a jeho opisech tak, aby vyhotovení bylo v naprosté shodě s obsahem rozsudku, jak byl vyhlášen. Nejvyšší soud tedy tento postup podle §131 odst. 1 tr. ř. věta druhá odvolacímu soudu nařizuje.
24. Na základě uvedených důvodů, když hmotně právní námitky obviněného o nesprávném právním posouzení skutku byly Nejvyšším soudem shledány zjevně neopodstatněné, Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněného T. B. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. 1. 2021
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Roman Vicherek, Ph.D.