ECLI:CZ:NS:2021:7.TDO.182.2021.1
sp. zn. 7 Tdo 182/2021-729
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 17. 3. 2021 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného M. S. , nar. XY v XY, bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 5. 2020, sp. zn. 3 To 586/2018, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 4 T 13/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. S. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 23. 10. 2018, č. j. 4 T 13/2017-501, byl obviněný uznán vinným přečinem křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §346 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a odsouzen podle §346 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na deset měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu činnosti soudního znalce v oboru doprava na dva roky.
2. Rozsudek soudu prvního stupně napadli obviněný a státní zástupce odvoláními. Z podnětu odvolání státního zástupce Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 26. 5. 2020, č. j. 3 To 586/2018-683, zrušil rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu a nově uznal obviněného vinným přečinem křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §346 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a podle §346 odst. 2 tr. zákoníku jej odsoudil k trestu odnětí svobody na osm měsíců, jehož výkon mu podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu jednoho roku a tří měsíců. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu dále uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu činnosti soudního znalce v oboru doprava na dva roky. Odvolání obviněného podle §256 tr. ř. zamítl.
3. Podle skutkových závěrů soudu druhého stupně se obviněný dopustil uvedeného přečinu tím, že dne 5. 6. 2015 v době od 09:00 hod. do 10:57 hod. v budově Okresního soudu v Bruntále u hlavního líčení v trestní věci týkající se dopravní nehody obžalovaného J. H. zde vedené pod sp. zn. 3 T 185/2014, přestože byl řádně poučen podle §106 tr. ř. a byl mu připomenut znalecký slib, interpretoval při svém výslechu jako znalec závěry ze svého znaleckého posudku z oboru silniční dopravy, který vypracoval dne 2. 4. 2015 pod č. 1137-09/2015 a poté předal obžalovanému J. H. a ve své výpovědi se na něj odvolával, přičemž znalecký posudek vypracoval vědomě jako neúplný, neboť jak bylo zjištěno na základě revizního znaleckého posudku, který vypracoval Ústav soudního inženýrství VUT v Brně, zapsaný v seznamu znaleckých ústavů oddílu II., nepoužil při vypracování znaleckého posudku všechny dostupné spisové materiály o posuzované dopravní nehodě, vycházel pouze z popisu události nastíněného obžalovaným J. H., fotodokumentace Policie ČR a záznamů z hlavního líčení u soudu, kdy ve svých závěrech kategoricky uvedl, že cyklistka R. L. narazila do vozidla Audi řidiče J. H. a nikoli naopak, přičemž z jeho posudku vyplynulo, že R. L. byla jedinou osobou, která mohla zabránit střetu, když u J. H. žádné možnosti k odvrácení střetu neshledal, při analýze nehodového děje určil jedinou variantu střetu vozidel, ačkoli ani všechny dostupné materiály nebyly pro vyhodnocení průběhu dopravní nehody dostatečné a umožňovaly více variant řešení, ve svých závěrech nezmínil technicky přijatelné řešení, podle něhož J. H. narazil do cyklistky R. L., a dále neuvedl, že J. H. mohl zabránit střetu vozidel, pokud by jel více vpravo, čímž by získal lepší výhled doleva, a mohl tak přerušit najíždění do křižovatky.
4. Proti rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. S poukazem na judikaturu Ústavního soudu uvedl, že jeho námitky stran porušení práva na spravedlivý proces by měly naplňovat jím uplatněný dovolací důvod a zdůraznil, že extrémní nesoulad skutkových zjištění a provedených důkazů umožňuje průlom do skutkových zjištění soudů. Nevypracoval vědomě neúplný znalecký posudek, když podklady uvedené v napadeném rozsudku neodpovídají realitě, žádnou okolnost před soudem vědomě nezamlčel a jeho výslech se ani netýkal podstaty dopravní nehody. Dále poukázal na to, že během řízení došlo k několika změnám právní kvalifikace a již usnesení o zahájení trestního stíhání neobsahovalo řádné vyjádření úmyslu. Zopakoval svou obhajobu, kterou uplatnil před soudy obou stupňů. Závěr odvolacího soudu, že vycházel toliko z popisu událostí obžalovaného J. H., fotodokumentace Policie a záznamů z hlavního líčení je nesprávným skutkovým zjištěním, které je v extrémním rozporu s provedeným dokazováním. Neprováděl analýzu celého nehodového děje, a tudíž ani nemohl uvést jedinou variantu tohoto děje. Na závěru jeho posudku není nic nepravdivého, neúplného či zamlčeného. Střetovou pozici vozidla a cyklistky stanovil správně, a pojem zabránění dopravní nehodě ani není okolností podstatnou pro rozhodnutí. V otázce vzájemné střetové pozice a kolizní rychlosti došel znalec Ing. Ivan Krejsa stejným postupem k prakticky stejnému závěru a jeho posudek se lišil pouze ve střetové rychlosti. Závěry revizního znaleckého posudku stran možnosti zabránit dopravní nehodě nejsou správné. Zdůraznil, že i podle revizního znaleckého posudku je jeho závěr s ohledem na postup v podstatě technicky přijatelný. Proto není jasné, jak se mohl dopustit úmyslného trestného činu. Rozsudek neobsahuje odůvodnění stran naplnění subjektivní stránky, ani zda šlo v jeho případě o úmysl přímý či nepřímý. Ve svém posudku nijak nespecifikoval příčinu dopravní nehody, neuvedl nic nepravdivého, zvláště ne ve prospěch obžalovaného J. H. Soud se nezabýval ani jeho motivací a nebyl prokázán žádný jeho vztah k účastníkům řízení. Neexistovala jiná řešení, než jaké uvedl ve svém posudku a postupoval tak, jak postupují všichni zodpovědní znalci. Kromě toho vytkl předchozímu rozhodnutí Nejvyššího soudu v této věci nesprávné posouzení uvedených skutkových okolností.
5. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a aby jej podle §226 písm. b) tr. ř. sám zprostil obžaloby.
6. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání vyjádřil a konstatoval, že obviněný svými námitkami primárně polemizuje se skutkovými zjištěními soudů a jeho výhrady směřují především proti hodnocení provedených důkazů. Takové námitky nelze subsumovat ani pod jím zvolený, ani pod jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř. K namítnutému extrémnímu rozporu mezi provedenými důkazy a z nich učiněnými skutkovými zjištěními uvedl, že v nyní posuzované věci nelze shledat žádný takový extrémní rozpor či porušení práva obviněného na spravedlivý proces. Na základě provedeného dokazování byl vytvořen dostatečný skutkový podklad pro rozhodnutí a soudy hodnotily důkazy v souladu s trestním řádem, pravidly formální logiky a zásadou volného hodnocení důkazů. Jedinou námitku obviněného, kterou lze s jistou mírou benevolence podřadit pod uplatněný dovolací důvod, je ta, kterou zpochybnil naplnění subjektivní stránky. K této námitce nejprve upozornil, že na základě dokazování odvolací soud v popisu skutku upřesnil jednání obviněného, včetně vyjádření subjektivní stránky, právní kvalifikaci a rozhodl o druhu a výši trestu. Ve skutkové větě i v odůvodnění rozsudku odvolacího soudu jsou obsažena zjištění, která jsou dostatečným podkladem pro závěr o existenci úmyslného zavinění obviněného ve formě úmyslu přímého podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Obviněný věděl o svém postavení znalce a povinnostech z toho vyplývajících a neúplný znalecký posudek přesto podal. Na tomto nemůže nic změnit ani absence zjištění motivu obviněného, neboť tento není znakem skutkové podstaty. Nad rámec dovolací argumentace obviněného se dále vyjádřil k právní kvalifikaci projednávaného skutku, avšak s ohledem na mantinely stanovené obsahem dovolaní obviněného a princip zákazu reformace in peius Nejvyšší soud neshledal potřebným toto vyjádření státního zástupce dále rozvádět.
7. Závěrem státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť je zjevně neopodstatněné.
8. K vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství podal obviněný prostřednictvím svého obhájce repliku, ve které opětovně akcentoval, že v rámci znaleckého posudku neprováděl analýzu nehodového děje, kterou ani nebylo možno provést. Zopakoval svou obhajobu a stěžejní dovolací námitky a vyjádřil nesouhlas s názorem státního zástupce. Dále zrekapituloval změny právní kvalifikace, ke kterým v průběhu řízení došlo a tyto označil za protichůdné a nepochopitelné. Již v usnesení o zahájení trestního stíhání chyběl popis úmyslného zavinění, a jelikož nepodal neúplný znalecký posudek a před soudem žádnou okolnost nezamlčel, není správná ani právní kvalifikace. Závěrem své repliky pak uvedl, že setrvává na svém návrhu na rozhodnutí Nejvyššího soudu.
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
10. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
11. Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
12. V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
13. Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
14. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
15. Dovolací námitky obviněného, kterými brojí proti ustáleným skutkovým zjištěním soudů a snaží se prosadit vlastní verzi skutkového stavu, jsou námitkami skutkovými a jako takové se s obsahem uplatněného dovolacího důvodu zcela míjí a nelze je podřadit ani pod jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud připomíná, že ve smyslu §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně může Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v čl. 4 a 90 Ústavy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010). O takovouto situaci se však v posuzované věci nejedná. Soud druhého stupně si vytvořil dostatečný skutkový podklad pro své rozhodnutí v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. a nijak nevybočil z mezí volného hodnocení důkazů v souladu s §2 odst. 6 tr. ř. Všechny důkazy soud hodnotil podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a v souladu s pravidly formální logiky a zásadou volného hodnocení důkazů, čímž dospěl ke správným skutkovým závěrům odpovídajícím výsledkům dokazování. Obhajoba obviněného byla spolehlivě vyvrácena především revizním znaleckým posudkem vypracovaným Vysokým učením technickým v Brně, Ústavem soudního inženýrství, ze dne 7. 11. 2016, o jehož správnosti i přes dovolací námitky obviněného, Nejvyšší soud nemá, stejně jako soud druhého stupně, pochybnosti. Protože Nejvyšší soud ve věci neshledal žádný, natož namítaný extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými, ani jiné porušení práva na spravedlivý proces, nebylo zde důvodu jakkoli zasahovat do soudy zjištěného skutkového stavu.
16. Pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze s jistou mírou tolerance podřadit toliko námitku obviněného, kterou brojí proti naplnění subjektivní stránky předmětného trestného činu, byť je i tato námitka do značné míry postavena na skutkovém podkladě. Obviněný především namítl, že v jeho případě nelze v rámci posuzovaného jednání shledat úmyslné zavinění, subjektivní stránka nebyla dostatečně prokázána, soudy se nezabývaly jeho motivem a samotný úmysl ani nevyplývá z napadeného rozsudku, který neobsahuje specifikaci přímého či nepřímého úmyslu. Podle skutkových zjištění soudů se dopustil uvedeného přečinu ve stručnosti tím, že v rámci trestního řízení proti obžalovanému J. H. vědomě vypracoval znalecký posudek jednoznačně podporující verzi obžalovaného J. H. a vylučující jiné verze možného průběhu skutkového děje, aniž by svůj posudek dostatečně podložil objektivními důkazy a aniž by vycházel z kompletní spisové dokumentace, když ve svém posudku neuvedl všechny podstatné okolnosti a závěry, které by mohly jakkoli poukazovat na vinu obžalovaného J. H. Tento posudek obviněný předal obžalovanému J. H. pro potřeby jeho obhajoby a následně jej potvrdil i při hlavním líčení, přestože byl poučen podle §106 tr. ř. a byl mu připomenut znalecký slib. Je přitom namístě zdůraznit, že se v projednávané věci nejednalo o marginální či okrajové okolnosti a závěry, nýbrž o zcela zásadní znalecké závěry, které mohly mít významný vliv na rozhodnutí soudu o vině obžalovaného J. H. S ohledem na uvedená skutková zjištění, a rovněž i s poukazem na mnohaleté zkušenosti v oboru, obviněný zcela zjevně věděl a musel vědět o svém postavení soudního znalce a o povinnosti postupovat při vypracování znaleckého posudku svědomitě, odborně a nestranně a znalecký posudek podat s úplným posouzením nehodového děje, včetně všech v úvahu přicházejících variant řešení. Přestože znal tyto své povinnosti a byl si vědom významné nedostatečnosti podkladů, které měl při zpracování posudku k dispozici, takto neúplný znalecký posudek podat chtěl a v rámci trestního řízení podal, a následně při hlavním líčení před soudem i přes poučení potvrdil. V jednání obviněného je proto třeba shledat úmysl přímý ve smyslu §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.
17. Rovněž je namístě k námitkám obviněného doplnit, že soud druhého stupně napravil předchozí pochybení orgánů činných v trestním řízení, když ve skutkové větě korigoval vyjádření vědomosti obviněného a tudíž vyjádření subjektivní stránky. K údajné absenci prokázání motivu obviněného ke spáchání předmětného jednání je pak namístě akcentovat, že skutková podstata přečinu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku není formulována tak, že by vyjma zavinění, jakožto obligatorního znaku subjektivní stránky, vyžadovala ať již motiv (pohnutku), nebo cíl (účel) či konečně záměr, jakožto fakultativní znak subjektivní stránky. Proto pro závěr, že zákonné znaky tohoto přečinu byly dostatečně vyjádřeny v tzv. skutkové větě odsuzujícího rozsudku, není nezbytné, aby součástí popisu skutku bylo zjištění, že zamlčené okolnosti mají podstatný význam pro rozhodnutí např. s cílem dosáhnout vydání zprošťujícího rozsudku etc. K vyslovení viny pachatele není třeba prokazovat, že při uvedení vědomě nepravdivých údajů sledoval vlastní cíl, tj. byl motivován k dosažení zamýšleného výsledku, byť zpravidla taková motivace bude v jeho jednání přítomna (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 10. 2017, sp. zn. 6 Tdo 1188/2017). Pouze na okraj lze dále uvést, že se soud druhého stupně skutečně mohl v rámci svého rozsudku vypořádat s otázkou naplnění subjektivní stránky předmětného trestného činu pregnantněji, především pak co se týče lepšího specifikování formy úmyslného zavinění, avšak toto pochybení samo o sobě svojí intenzitou nedosahuje úrovně, která by byla s to odůvodnit zrušení napadeného rozhodnutí v rámci dovolacího řízení, když k naplnění subjektivní stránky bezesporu došlo a odvolací soud ji alespoň rámcově v popisu skutkové věty vyjádřil. S ohledem na uvedené je proto namístě shledat námitku obviněného stran absence naplnění a vyjádření subjektivní stránky zjevně neopodstatněnou.
18. Nejvyšší soud tak přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu dovolacích námitek obviněného, a v tomto směru neshledal v postupu soudů prvního a druhého stupně namítaných pochybení.
19. Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
20. Nad rámec uvedeného je namístě dále doplnit, že rozhodnutí soudu druhého stupně je ze dne 26. 5. 2020, avšak věc byla předložena Nejvyššímu soudu k projednání dovolání až dne 17. 2. 2021 a v dovolacím řízení tak nedošlo k žádným průtahům.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. ř.).
V Brně dne 17. 3. 2021
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.
předseda senátu